Systém na ochranu eura proti padělání

PŘEHLED DOKUMENTŮ:

Nařízení (ES) č. 1338/2001 – ochrana eura proti padělání

CO JE CÍLEM NAŘÍZENÍ?

Stanovuje systém umožňující členským státům Evropské unie (EU) sbírat a vyměňovat si mezi sebou, s Evropskou centrální bankou (ECB), Evropskou komisí, Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol) a případně zeměmi mimo EU informace o padělaných bankovkách a mincích.

KLÍČOVÉ BODY

Oblast působnosti

Nařízení (ES) č. 1339/2001 rozšiřuje oblast působnosti nařízení tak, aby byly zahrnuty i členské státy, které nejsou členy eurozóny.

Hlavní znaky systému na ochranu eura

• Technické údaje o padělaných eurobankovkách a euromincích jsou systematicky předávány orgány členských států (zejména národními centrálními bankami) ECB; ECB je odpovědná za jejich uchovávání a zpracování.
• Orgány členských států musí umožnit svému národnímu analytickému středisku, aby přezkoumávalo podezřelé padělané bankovky, a národnímu mincovnímu analytickému středisku, aby přezkoumávalo podezřelé mince. Tyto orgány musí všechny nové typy podezřelých bankovek poslat ECB a všechny nové typy podezřelých mincí Evropskému technickému a vědeckému středisku (ETVS).
• Určité povinnosti mají úvěrové instituce, jiní poskytovatelé platebních služeb a jiné instituce, které zpracovávají a distribuují bankovky a mince veřejnosti. Členské státy musí zajišťovat účinné, přiměřené a odrazující tresty použitelné na instituce, které nedodržují toto nařízení.
• Spolupráce (mimo jiné prostřednictvím programu Pericles na základě nařízení (EU) 2021/840 mezi příslušnými orgány členských států (zejména vnitrostátními ústředními orgány zřízenými podle Mezinárodní úmluvy o potírání penězokazectví), ECB, Komisí a Europolem.
• Informace o případech padělání eura jsou centralizovány na vnitrostátní úrovni a předávány Europolu.
• Systém zahrnuje také spolupráci se zeměmi mimo EU a mezinárodními organizacemi (včetně Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol)).

Členské státy musí Komisi a ECB předložit seznam orgánů, které určily jako příslušné k identifikaci padělků bankovek a mincí.

Komise zřídila skupinu odborníků pro boj proti padělání eura s cílem:

• pomáhat při vytváření návrhů právních aktů nebo politických iniciativ v souvislosti s paděláním bankovek a mincí,
• úzce spolupracovat s Komisí, členskými státy, ETVS, ECB a Europolem,
• vyměňovat si informace a zavést osvědčené postupy v oblasti prevence a boje s paděláním a analyzovat jeho dopad,
• poskytovat Komisi tady k provádění nařízení (ES) č. 1338/2001 a programu Pericles.

ODKDY JE NAŘÍZENÍ V PLATNOSTI?

Uplatňuje se ode dne 1. ledna 2002. Od 4. července 2001 se však používá na bankovky a mince, které ještě nebyly vydány, ale které byly určeny k vydání.

KONTEXT

Nařízení (ES) č. 1338/2001, zavedené před zavedením eura v roce 2002, se snaží chránit eurobankovky a euromince před paděláním.

Doplňuje sérii již dříve přijatých rozhodnutí o:

• zřízení národních analytických středisek a národních středisek pro analýzu mincí,
• zřízení Střediska pro analýzu padělků,
• shromažďování technických informací o padělcích eura Evropskou centrální bankou a ETVS odpovědným za analyzování euromincí,
• zavedení sankcí za padělání eura.

Další informace viz:

• Ochrana proti padělání (Evropská komise)
• Ochrana eura (Evropská centrální banka)
• Ochrana proti padělání (Evropská centrální banka).

HLAVNÍ DOKUMENT

Nařízení Rady (ES) č. 1338/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání (Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 6–10).

Postupné změny nařízení (ES) č. 1338/2001 byly začleněny do původního dokumentu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.

SOUVISEJÍCÍ DOKUMENTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/840 ze dne 20. května 2021, kterým se na období 2021–2027 zavádí program výměny, pomoci a odborného vzdělávání za účelem ochrany eura proti padělání („program Pericles IV“) a kterým se zrušuje nařízení (EU) č. 331/2014 (Úř. věst. L 186, 27.5.2021, s. 1–11).

Rozhodnutí Komise ze dne 12. února 2016 o zřízení skupiny odborníků pro boj proti padělání eura (Úř. věst. C 58, 13.2.2016, s. 5–7).

Dohoda mezi Evropským policejním úřadem (Europol) a Evropskou centrální bankou (ECB) (Úř. věst. C 123, 17.4.2015, s. 1–5).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (Úř. věst. L 151, 21.5.2014, s. 1–8).

Rozhodnutí Evropské centrální banky 2013/211/EU ze dne 19. dubna 2013 o nominálních hodnotách, specifikacích, reprodukci, výměně a stahování eurobankovek (přepracované znění) (ECB/2013/10) (Úř. věst. L 118, 30.4.2013, s. 37–42).

Viz konsolidované znění.

Rozhodnutí Evropské centrální banky 2010/597/EU ze dne 16. září 2010 o ověřování pravosti a upotřebitelnosti eurobankovek a jejich navracení zpět do oběhu (ECB/2010/14) (Úř. věst. L 267, 9.10.2010, s. 1–20).

Viz konsolidované znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1210/2010 ze dne 15. prosince 2010 o ověřování pravosti euromincí a o zacházení s euromincemi nevhodnými pro oběh (Úř. věst. L 339, 22.12.2010, s. 1–5).

Rozhodnutí Rady 2003/861/ES ze dne 8. prosince 2003 o analýze a spolupráci s ohledem na padělané euromince (Úř. věst. L 325, 12.12.2003, s. 44).

Nařízení Rady (ES) č. 1339/2001 ze dne 28. června 2001, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 1338/2001, kterým se stanoví opatření nutná k ochraně eura proti padělání, na členské státy, které nepřijaly euro jako jednotnou měnu (Úř. věst. L 181, 4.7.2001, s. 11).

Viz konsolidované znění.

Rozhodnutí Rady 2001/887/SVV ze dne 6. prosince 2001 o ochraně eura proti padělání (Úř. věst. L 329, 14.12.2001, s. 1–2).

Rozhodnutí Evropské centrální banky 2001/912/ES ze dne 8. listopadu 2001 o některých podmínkách přístupu k systému monitorování padělků (ECB/2001/11) (Úř. věst. L 337, 20.12.2001, s. 49–51).

Poslední aktualizace 15.02.2023