Energetická politika pro Evropu

Evropská energetická politika rozhodným způsobem zavazuje Evropskou unii (EU) k ekonomice s nižší spotřebou založenou na bezpečnější, konkurenceschopnější a udržitelnější energii. Energetické cíle, které je třeba přednostně plnit, zahrnují zajištění řádného fungování vnitřního trhu s energií, zabezpečení strategických dodávek, konkrétní snížení emisí skleníkových plynů způsobené výrobou nebo spotřebou energie a jednotný postup EU na mezinárodní scéně.

AKT

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 10. ledna 2007 s názvem „Energetická politika pro Evropu“ (KOM(2007) 1 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Toto sdělení, které je strategickou analýzou energetické situace v Evropě, předkládá ucelený balíček opatření definujících evropskou energetickou politiku („energetický balíček“).

SMYSL EVROPSKÉ ENERGETICKÉ POLITIKY

Evropská unie (EU) musí čelit závažným energetickým výzvám, mezi něž se řadí udržitelnost a emise skleníkových plynů, zabezpečení dodávek a závislost na dovezené energii, konkurenceschopnost a účinné provádění vnitřního trhu s energií.

Jako nejúčinnější reakce na tyto výzvy, které jsou společné všem členským státům, se proto jeví definování evropské energetické politiky.

EU hodlá vést novou průmyslovou revoluci a vytvořit ekonomiku s vysokou energetickou účinností a nízkými emisemi CO2. Aby se jí to podařilo, stanovila si několik hlavních energetických cílů.

VYTVOŘIT SKUTEČNÝ VNITŘNÍ TRH S ENERGIÍ

Na úrovni Společenství byl vytvořen vnitřní trh s energií, aby bylo možné předkládat spotřebitelům skutečný výběr za spravedlivé a konkurenceschopné ceny. Jak ovšem zdůrazňují sdělení o vnitřním trhu s energií a závěrečná zpráva o odvětvovém šetření k hospodářské soutěži v odvětví zemního plynu a elektřiny, stále existují závažné překážky, které brání ekonomice a evropským spotřebitelům plně využívat výhody otevřených trhů se zemním plynem a elektřinou. Zajistit účinnou existenci vnitřního trhu s energií je tedy naprostá nezbytnost.

Konkurenceschopný trh

Musí dojít k zřetelnějšímu oddělování sítí pro zásobování plynem a elektřinou od výrobních a distribučních činností.

Pokud společnosti kontrolují energetické sítě a zároveň i výrobu a prodej, hrozí vážné nebezpečí diskriminace a zneužívání postavení. Taková situace totiž vede k tomu, že vertikálně integrované společnosti nemají zájem zvyšovat kapacitu sítí, protože tím zároveň sílí hospodářská soutěž na jejich „domovském trhu“ a tržní cena energií klesá.

Oddělování sítí od výrobních a distribučních činností povede podniky k tomu, aby do sítí více investovaly, a tím se podpoří pronikání nových účastníků na trh a posílí se zabezpečení dodávek.

Oddělování může probíhat buď tak, že plně nezávislý provozovatel systému odpovídá za provozování, údržbu či vývoj sítí, které nadále zůstávají ve vlastnictví vertikálně integrované společnosti, nebo dojde k naprostému oddělení vlastnictví sítí.

Integrovaný a propojený trh

Vnitřní trh s energií je životně závislý na přeshraničním obchodu s energií. Takové obchodování je často složité kvůli rozdílům ve vnitrostátních technických normách a kapacitě sítí.

Proto vyvstává potřeba účinné regulace na úrovni Společenství. Půjde zejména o harmonizaci pravomocí a nezávislosti energetických regulačních orgánů a posílení jejich spolupráce. Musí jim být svěřen úkol podporovat při účinném rozvoji svého vnitrostátního trhu s energií zároveň i plnění cílů Společenství. Navíc je nutné harmonizovat technické normy nezbytné pro účinné fungování přeshraničního obchodu.

Prioritní plán propojení, jehož cílem je uskutečnění evropské energetické sítě, zdůrazňuje nutnost zajistit politickou a finanční podporu při provádění infrastruktur tam, kde je jejich nedostatek nejpalčivější, a potřebu jmenovat evropské koordinátory, kteří budou prosazovat nejnaléhavější prioritní projekty.

Energie jako veřejná služba

EU hodlá vytrvat v boji proti energetické chudobě sestavením charty odběratelů energií. Charta bude pomáhat při vytváření systémů na pomoc nejpotřebnějším občanům, aby se vyrovnali se zvýšeními ceny za energie, nebo poskytovat více informací, které mají občané k dispozici, aby si mohli vybrat mezi dodavateli a možnostmi dodávek.

ZARUČIT ZABEZPEČENÍ DODÁVEK ENERGIÍ

Omezit vnější zranitelnost EU, pokud jde o dovoz, omezit výpadky v dodávkách, vznik případné energetické krize nebo nejistoty ohledně budoucího zásobování energií, to jsou hlavní priority v této oblasti. Nejistota ohledně zásobování je ještě silnější v případě členských států, které jsou závislé na jediném dodavateli zemního plynu.

Nová energetická politika tedy zdůrazňuje důležitost zavést mechanismy k zajištění solidarity mezi členskými státy a k diverzifikaci zdrojů dodávek a způsobů dopravy.

Musí být posíleny mechanismy pro strategické zásoby ropy a prozkoumány možnosti lepšího zabezpečení dodávek zemního plynu. Musí být zajištěno lepší zabezpečení dodávek nezbytné elektřiny.

SNÍŽIT EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ

Energie se z 80 % podílí na všech emisích skleníkových plynů v EU.

EU se ve svém odhodlání bojovat proti klimatické změně zavázala snížit své vnitřní emise nejméně o 20 % do roku 2020. Kromě toho vyzývá k uzavření mezinárodní dohody, v níž se rozvinuté země zavážou snížit své emise skleníkových plynů o 30 % do roku 2020. V rámci této dohody si EU stanoví jako nový cíl snížit vlastní emise o 30 % v porovnání s rokem 1990. Tyto cílem jsou jádrem strategie EU pro omezení světové změny klimatu.

Snížit emise skleníkových plynů předpokládá snížení spotřeby energie a využití čisté energie.

Energetická účinnost

Snížit celkovou spotřebu primární energie o 20 % do roku 2020 je cíl, který si EU stanovila v akčním plánu pro energetickou účinnost (2007–2012).

Aby se jej podařilo naplnit, musí být rozvinuta konkrétní opatření, která se týkají zejména energetického hospodářství v odvětví dopravy, rozvoje minimálních požadavků na účinnost elektrických spotřebičů, osvěty a vzdělávání spotřebitelů ohledně rozumného a hospodárného přístupu, zlepšování účinnosti výroby, přenosu a distribuce tepla a elektřiny, rozvoje energetických technologií a energetické účinnosti budov.

EU dále hodlá prosadit novou mezinárodní dohodu o energetické účinnosti, jež by zajistila úspory energie v celosvětovém měřítku.

Obnovitelné zdroje energie

Využití obnovitelných zdrojů energie (větrná, solární a fotovoltaická energie, biomasa a biopaliva, geotermální vytápění a tepelná čerpadla) neoddiskutovatelně přispívá k omezení klimatické změny. Kromě toho se podílí na zabezpečování dodávek energie a na růstu a vzniku nových pracovních míst v Evropě díky zvýšení výroby a spotřeby energie z místních zdrojů.

Podíl energie z obnovitelných zdrojů však na evropské energetické scéně zůstává velmi nízký, protože náklady na tuto energii jsou v porovnání s tradičními zdroji vyšší.

Proto Komise ve svém Plánu obnovitelných zdrojů energie navrhuje závazný cíl ke zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové skladbě zdrojů energie EU na 20 % do roku 2020.

Ke splnění tohoto cíle bude nutné zajistit výrazný nárůst ve všech třech odvětvích energií z obnovitelných zdrojů: elektřiny (zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a umožnit výrobu udržitelné energie z fosilních paliv, zejména díky zavedení systémů zachycování a ukládání CO2), biopaliv, která do roku 2020 musí představovat 10 % paliv určených k pohonu vozidel, a konečně systémů chlazení a vytápění.

ROZVÍJET ENERGETICKÉ TECHNOLOGIE

Energetické technologie hrají hlavní úlohu při naplňování cílů zabezpečit dodávky konkurenceschopných a udržitelných energií. Jsou nezbytné i pro uskutečňování dalších úkolů v oblasti energetiky.

Evropská unie, která je dnes celosvětově nejlepší ve využívání energií z obnovitelných zdrojů, hodlá tuto pozici i nadále udržet, a nadto zajistit průmyslu EU přední místo v rychle rostoucím odvětví nízkouhlíkových technologií.

Proto musí rozvinout vysoce účinné energetické technologie, ale i technologie zcela nové, zejména se zaměřením na energetickou účinnost a energii z obnovitelných zdrojů.

I když EU disponuje významnou diverzifikací energetických zdrojů, nadále je silně závislá na ropě a uhlí, a musí tedy věnovat zvláštní pozornost technologiím na zpracování nízkouhlíkových fosilních paliv, zejména technologiím na zachycování a ukládání uhlíku.

Investice do tohoto technologického rozvoje přímo přispějí k naplňování strategie Společenství pro růst a zaměstnanost.

Komise navrhuje nástin Evropského strategického plánu pro energetické technologie, který bude pokrývat celý proces od inovací přes základní výzkum až po uvádění na trh. Tento strategický plán se bude opírat o 7. rámcový program pro výzkum, který předpokládá, že se roční výdaje na výzkum v oblasti energií na úrovni EU zvýší o 50 %, a dále o program „Inteligentní energie – Evropa“.

ZVÁŽIT BUDOUCNOST JADERNÉ ENERGETIKY

Vzhledem k rostoucím starostem o zabezpečení dodávek energie a obavám z emisí CO2 představuje jaderná energie tu výhodu, že je jedním z největších zdrojů energie bez obsahu uhlíku a její ceny a dodávky jsou ve srovnání s ostatními druhy energie stabilní.

Rozhodnutí, zda využívat či nevyužívat jadernou energii, je plně v rukou členských států. Jak se uvádí v novém jaderném ukázkovém programu, na úrovni EU je třeba v souladu s právem Společenství dále rozvíjet nejpokročilejší rámec pro jadernou energii při splnění nejvyšších norem bezpečnosti, ochrany a nešíření, a také pokud jde o nakládání s jaderným odpadem a vyřazování z provozu.

PROVÁDĚT SPOLEČNOU MEZINÁRODNÍ ENERGETICKOU POLITIKU

EU svých cílů v oblasti bezpečné, konkurenceschopné a udržitelné energie nemůže dosáhnout sama. Proto bude muset spolupracovat jak s vyspělými, tak rozvojovými zeměmi, se spotřebiteli energií, výrobci i tranzitními zeměmi. EU a členské státy musejí prosazovat tyto cíle společně a pomocí účinného partnerství je převádět do srozumitelné vnější politiky.

EU musí udávat směr při vytváření mezinárodních dohod v oblasti energetiky, včetně budoucnosti Smlouvy o energetické chartě a klimatického režimu po roce 2012.

Vztahy EU s hlavními spotřebiteli (jako jsou USA (EN), Indie (EN), Brazílie (EN) nebo Čína (EN)) a s producenty (Rusko (EN), Norsko (EN), OPEC (EN) a Alžírsko) nebo s tranzitními zeměmi (jako je Ukrajina (EN)) jsou zásadní z hlediska geopolitické bezpečnosti a hospodářské stability. EU se tedy bude snažit rozvíjet transparentní, předvídatelná a vzájemná energetická partnerství s těmito zeměmi, zvláště pokud se jedná o její sousedy. EU také navrhuje nové partnerství s Afrikou, jež by se mělo zabývat širokou škálou otázek v oblasti energetiky.

Nadto se EU zavazuje pomáhat rozvojovým zemím zavádět decentralizované, cenově dostupné, spolehlivé a udržitelné energetické služby. EU podporuje tyto země, a zejména ty na africkém kontinentu, aby okamžitě investovaly do energií z obnovitelných zdrojů a do nových generací technologií v oblasti čisté energie.

KONTEXT

Snahy o vytvoření evropské energetické politiky stály u samotného zrodu Společenství, a to prostřednictvím smluv o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951 a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) v roce 1957. Navzdory hospodářským a geopolitickým změnám, ke kterým od té doby došlo, a zůstávají i dnes nepominutelnou oblastí politiky.

„Energetický balíček“, který Komise předložila dne 10. ledna 2007, spadá do aktivit, které zahájila zelená kniha o evropské strategii pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii v březnu 2006, a vrací energetiku do středu dění v EU.

Na základě „energetického balíčku“ přijali hlavní představitelé států a vlád dne 9. března 2007 na jarním zasedání Evropské rady globální akční plán pro oblast energetiky na období 2007–2009.

See also