Žaloby o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel EU

V této bílé knize Komise navrhuje zlepšení práv poškozených na náhradu škody po porušení antimonopolních pravidel Evropské unie (EU) odstraněním právních a procesních překážek, které momentálně stojí v cestě poškozených stran, které obdrží náhradu škody, na niž mají nárok.

AKT

Bílá kniha ze dne 2. dubna 2008 o žalobách o náhradu škody způsobené porušením antimonopolních pravidel ES (KOM(2008)165 v konečném znění – nebyla zveřejněna v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Jak Soudní dvůr při několika příležitostech uvedl, každý, kdo utrpěl škodu porušením článku 101 a 102 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) („antimonopolní pravidla EU“), má právo za tuto škodu vymáhat odškodnění. Cílem této bílé knihy je označit překážky, které momentálně stojí v cestě přístupu poškozených k plnému odškodnění za porušení antimonopolních pravidel EU, a definovat politická řešení těchto problémů. Právo obdržet odškodnění za utrpěnou škodu se vztahuje na všechny druhy osob, které byly poškozeny porušením antimonopolních pravidel, a všechna hospodářská odvětví bez ohledu na to, zda žaloby o náhradu škody následují poté, co orgán pro ochranu hospodářské soutěže zjistil porušení pravidel, nebo zda žaloby z takového zjištění nevycházejí.

Návrhy politických možností obsažené v bílé knize Komise mají za cíl zajistit, aby osoby, které utrpěly škodu, měly k dispozici efektivní způsob, jak získat odškodnění, na něž mají nárok. Zároveň musí opatření v tomto ohledu čerpat z evropské právní kultury a tradic.

Právo podat žalobu: nepřímí odběratelé a kolektivní vymáhání

Podle Evropského soudního dvora má každý, kdo utrpí škodu v důsledku porušení článku 101 a 102 SFEU, nárok na náhradu této škody. Přímí i nepřímí odběratelé by proto měli mít právo dožadovat se o náhradu škod. Nicméně osoby poškozené porušením antimonopolních pravidel často o odškodnění nežádají v důsledku rozptýlené a relativně nízké škodě. Tato bílá kniha proto pojednává o tom, jak by bylo možné používat občanskoprávní mechanismy kolektivního vymáhání, které jsou jedním z předmětů širší konzultace Komise, k řešení specifické situace hromadných žalob v oblasti antimonopolních pravidel a zároveň zajistit, aby existovaly řádné kontrolní prostředky proti nezákonnému soudnímu sporu.

Tato bílá kniha navrhuje, aby občanskoprávní mechanismy kolektivního vymáhání byly založeny na žalobách podaných v zastoupení prostřednictvím kvalifikovaných subjektů, jako jsou sdružení spotřebitelů, státní orgány nebo oborová sdružení, a na skupinových žalobách, v nichž se jednotlivé žaloby spojí.

Přístup k důkazům a zpřístupnění mezi stranami

Osoby, které byly poškozeny porušením antimonopolních pravidel, často nemají přístup k důkazům, které jsou nutné pro prokázání jejich nároku, zejména výši škod. Získat přístup k důkazům, které má v držení žalovaná strana, je proto nesmírně důležité proto, aby bylo možné napravit informační asymetrii mezi poškozeným a žalovanou stranou v případech porušení antimonopolních pravidel. Nicméně výměnu důkazů mezi stranami by měly nařizovat pouze vnitrostátní soudy, a to za přísné kontroly, zejména s ohledem na přiměřenost takového přístupu.

Před tím, než soud nařídí zpřístupnění některých důkazů, by žalobce měl předložit všechny dostupné důkazy, aby prokázal pravděpodobnost toho, že skutečně utrpěl škodu v důsledku porušení pravidel hospodářské soutěže. Žalobce by měl náležitě soudu prokázat, že není schopen získat požadované důkazy. Měly by se upřesnit kategorie důkazů, které by měly být zpřístupněny. Zpřístupnění by mělo být relevantní, nezbytné a přiměřené a mělo by brát v úvahu důvěrné informace a obchodní tajemství i ochranu dokumentů předložených Komisi žadateli o shovívavost.

Závaznost rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže

Rozhodnutí Komise s konstatováním porušení článků 101 a 102 SFEU jsou závazné pro vnitrostátní soudy v občanskoprávním řízení o náhradu škody. V současné době právní předpisy EU nepředpokládají stejný účinek pro rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže. Bílá kniha navrhuje, aby rozhodnutí vnitrostátních orgánů pro ochranu hospodářské soutěže měla podobnou závaznost jako rozhodnutí Komise.

Požadavek zavinění

Bílá kniha navrhuje, aby v případech, kdy je v žádosti o odškodnění požadován důkaz o zavinění, se u osoby, která porušila pravidla, vycházelo z domněnky, že jednala se zaviněním, pokud ovšem tato osoba nemůže dokázat, že porušení pravidel vzniklo v důsledku skutečně omluvitelného omylu.

Náhrada škody

V souladu s rozsudkem Evropského soudního dvoru by poškození měli obdržet plné odškodnění skutečné hodnoty utrpěné újmy, kam patří skutečná škoda, ušlý zisk a právo na úroky.

S cílem zvýšit právní jistotu má Komise v úmyslu zveřejnit nezávazné pokyny pro vnitrostátní soudy pro náročný úkol v podobě vyčíslení náhrady škody ve věcech porušení antimonopolních pravidel.

Přenos navýšené ceny

Přímí zákazníci protiprávně jednajících osob v některých případech (podle tržních podmínek) přenesli nezákonné navýšení ceny zcela nebo částečně na své vlastní zákazníky. Protiprávně jednající osoby by měly mít právo dovolávat se na svou obhajobu přenosu takové ceny na přímé zákazníky. Důkazní břemeno při takové obhajobě by však měla nést protiprávně jednající osoba.

Na druhé straně nepřímí zákazníci nemohou snadno dokázat, že utrpěli škodu v důsledku navýšené ceny, která na ně byla přenesena. Nepřímí odběratelé by proto měli být schopni spoléhat se na vyvratitelnou domněnku, že na ně bylo navýšení ceny přeneseno v plné výši.

Promlčecí lhůty

S cílem zajistit právní jistotu Komise navrhuje soubor pravidel vzhledem k zahájení promlčecích lhůt, aby nedocházelo k bránění získání náhrady škody. Promlčecí lhůta by neměla začít běžet před skončením protiprávního jednání. U žalobců, kteří nemohli o protiprávním jednání vědět, lhůta měla začít, jakmile se o tom dozvědí.

V případě následných žalob by promlčecí lhůty neměly vypršet v době, kdy ještě probíhá řízení.

Náklady související s žalobami o náhradu škody

Náklady mohou žalobce odradit od toho, aby podali žalobu o náhradu škody. Komise proto navrhuje, že by země EU měly prozkoumat pravidla ohledně nesení nákladů, aby umožnily žalobcům podat odůvodněné žaloby a nebránily jim náklady.

Vazba mezi programy shovívavosti a žalobami o náhradu škody

Pro zachování toho, aby programy shovívavosti byly přitažlivé, je nutné zajistit ochranu prohlášení, která předložily podniky, proti zpřístupnění v občanskoprávních žalobách. To by se mělo vztahovat na všechna prohlášení, která učinily podniky v rámci žádosti o shovívavost v souvislosti s článkem 101 SFEU, bez ohledu na rozhodnutí orgánu pro ochranu hospodářské soutěže.

Bílá kniha dále navrhuje, že by bylo užitečné zamyslet se nad možným omezením občanskoprávní odpovědnosti úspěšných žadatelů o shovívavost.

Poslední aktualizace: 19.08.2011