Označování obuvi

Označování obuvi a jejích částí poskytuje spotřebitelům informace, které jim umožní činit při nákupu informovaná rozhodnutí. Kromě toho pomáhá chránit průmysl před nekalou konkurencí a zlepšuje fungování vnitřního trhu v Evropské unii (EU).

AKT

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/11/ES ze dne 23. března 1994 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se označování materiálů používaných v hlavních částech obuvi prodávané spotřebiteli.

PŘEHLED

Označování obuvi a jejích částí poskytuje spotřebitelům informace, které jim umožní činit při nákupu informovaná rozhodnutí. Kromě toho pomáhá chránit průmysl před nekalou konkurencí a zlepšuje fungování vnitřního trhu v Evropské unii (EU).

CO JE ÚKOLEM TÉTO SMĚRNICE?

Stanoví pravidla pro označování obuvi:

• obsah a formu štítku,
• odpovědnost za označování.

KLÍČOVÉ BODY

• Označeny musí být pouze materiály, které tvoří nejméně 80 % plochy vrchu, podšívky a stélky obuvi, a také nejméně 80 % objemu podešve. Pokud jednotlivý materiál nedosahuje nejméně 80 %, musí být na štítku uvedena informace o dvou hlavních materiálech.
• Označení musí poskytovat informace o materiálu tří hlavních částí obuvi:
  • vrchu,
  • podšívce a stélce,
  • podešvi.
• Štítek musí mít buď formu písemných údajů, nebo piktogramu.
• Musí být viditelný, dobře připevněný a přístupný.
• Označení by mělo být:
  • provedeno natisknutím nebo vyražením na obuv, nebo
  • připevněno k obuvi například jako nálepka, nebo
  • připojením například pomocí zdrhovadla nebo provázku.
• Označení musí být alespoň na jedné ze dvou položek tvořících pár obuvi, kozaček atd.
• Za připojení označení a za správnost jeho informací odpovídají výrobci obuvi v EU nebo - v případě dovezené obuvi - připadá tato odpovědnost tomu, kdo jako první uvede obuv na trh v EU. Maloobchodníci zůstávají odpovědní za to, že na obuvi, kterou prodávají, je uvedeno vhodné označení.
• Přílohy specifikují:
  • definice (např. vrch, podešev atd.) a odpovídající piktogramy nebo písemné údaje týkající se částí obuvi, které mají být označeny (příloha I);
  • příklady obuvi, na kterou se vztahuje tato směrnice, jsou obsaženy v příloze II. Nevztahuje se například na obuv používanou ze zdravotních a bezpečnostních důvodů na pracovišti, která spadá pod pravidla EU týkající se osobních ochranných prostředků.

Pro obuv existuje také dobrovolný systém ekoznačky EU. Pomocí této značky spotřebitelé určí obuv, jejíž životní cyklus (výroba, používání a likvidace) má malý dopad na životní prostředí.

Poslední aktualizace 19.08.2015