Prameny práva Evropské unie

PŘEHLED DOKUMENTŮ:

Článek 216 Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 288 Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii

CO JE ÚČELEM ČLÁNKŮ 216 A 288 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE A ČLÁNKU 6 SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII?

• V článku 216 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) se uvádí podmínky, za kterých může Evropská unie (EU) uzavřít dohody se zeměmi mimo EU a mezinárodními organizacemi.
• V článku 288 SFEU se definují různé druhy právních aktů, které může EU přijímat.
• V čl. 6 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii (SEU) se uvádí, že základní práva tvoří obecné zásady práva EU.

KLÍČOVÉ BODY

Právo EU má tři zdroje: primární právo, obecné zásady práva EU a sekundární právo (podrobnější informace jsou uvedeny ve shrnutí o hierarchii právních norem).

Primární právo

• Hlavními zdroji primárního práva jsou smlouvy zakládající EU: SEU, SFEU a Smlouva o Evropském společenství pro atomovou energii (Euratom). Tyto smlouvy stanoví rozdělení kompetencí (pravomocí) mezi EU a členskými státy EU a popisují pravomoci orgánů EU. Proto stanoví právní rámec, ve kterém se orgány EU pohybují při provádění politik.
• Primární právo také zahrnuje:
  • pozměňující smlouvy o EU,
  • protokoly připojené k zakládajícím smlouvám a k pozměňujícím smlouvám,
  • smlouvy o přistoupení nových členských států k EU,
  • Listinu základních práv (od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost – prosinec 2009).

Obecné zásady práva

• Může jít o nepsané zdroje práva vyplývající z judikatury Soudního dvora Evropské unie (SDEU).
• Obecné zásady práva EU mohou také vycházet z ústavních tradic, které mají členské státy společné. Ve smlouvách se výslovně uvádí, že základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou obecnými zásadami práva EU.

Sekundární právo

Sekundární právo tvoří právní akty, které je možné rozdělit do dvou kategorií:

• akty uvedené v článku 288 SFEU: nařízení, směrnice, rozhodnutí, stanoviska a doporučení,
• akty neuvedené v článku 288 SFEU: atypické akty, například jednací řády orgánů a interinstitucionální dohody.

Nedílnou součástí práva EU jsou také mezinárodní dohody se zeměmi mimo EU a s mezinárodními organizacemi. Tyto dohody jsou oddělené od primárního práva a sekundárního práva. Podle rozsudku SDEU ve věci Meryem Demirel proti Stadt Schwäbisch Gmünd (věc 12/86) mohou mít přímý účinek a jejich právní síla je větší než síla sekundárních právních předpisů, které s nimi proto musí být v souladu. V nich uvedená pravidla mají přímý účinek, pokud obsahují jasnou a přesnou povinnost, která není podmíněna přijetím nějakého následného opatření.

Další zdroje práva EU

Patří sem:

• judikatura SDEU,
• mezinárodní právo – často jde o jeden ze zdrojů inspirace pro SDEU při vypracovávání jeho judikatury. SDEU odkazuje na sepsané právní předpisy i na obyčejové právo.

HLAVNÍ DOKUMENTY

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část pátá – Vnější činnost Unie – Hlava V – Mezinárodní smlouvy – Článek 216 (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 144).

Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část šestá – Institucionální a finanční ustanovení – Hlava I – Ustanovení o orgánech – Kapitola 2 – Právní akty Unie, postupy jejich přijímání a jiná ustanovení – Oddíl 1 – Právní akty Unie – Článek 288 (bývalý článek 249 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 171).

Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii – Hlava I – Společná ustanovení – Článek 6 (bývalý článek 6 Smlouvy o EU) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 19).

Poslední aktualizace 21.04.2022