Hospodářská a měnová unie EU
PŘEHLED DOKUMENTU:
Článek 119 Smlouvy o fungování Evropské unie
Článek 140 Smlouvy o fungování Evropské unie
CO JE CÍLEM ČLÁNKŮ 119 A 140 SMLOUVY O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE?
- V článku 119 se uvádí, že Evropská unie (EU) a členské státy EU budou koordinovat svou hospodářskou politiku a vymezí a budou provádět jednotnou měnovou a devizovou politikou. Odkazuje se zde na zavedení jednotné měny, eura, a stanovuje se několik hlavních zásad.
- V článku 140 se uvádí, že členské státy EU, které chtějí vstoupit do třetí fáze hospodářské a měnové unie EU (HMU), musí splnit konkrétní „konvergenční kritéria“. Třetí fáze zahrnuje přijetí eura jako měny a provádění jednotné měnové politiky v dotčených členských státech.
KLÍČOVÉ BODY
- HMU je proces, jehož cílem je sladit hospodářské a měnové politiky v členských státech. Má tři fáze.
- První fáze (1990–1993). Volný pohyb kapitálu mezi členskými státy.
- Druhá fáze (1994–1998). Koordinace peněžních politik členských států, prohloubení spolupráce mezi národními centrálními bankami jednotlivých zemí a vzájemně sbližování jejich hospodářství (tj. hospodářská konvergence).
- Třetí fáze (od 1. ledna 1999). Postupné zavádění eura a zavedení jednotné měnové politiky pod vedením Evropské centrální banky (ECB).
Zatímco první dvě fáze HMU již byly dokončeny ve všech členských státech, poslední fáze ještě není u konce. K dnešnímu dni přijalo euro za svou měnu pouze 20 členských států, které jsou společně označovány jako „eurozóna“.
Přechod na euro
- Dříve než členský stát může zavést euro, musí nejprve splnit několik ekonomických a právních požadavků – tzv. kritéria konvergence.
- Účelem ekonomických konvergenčních kritérií je zajistit, aby EU měla stabilní hospodářství a nacházela se ve stabilní finanční situaci.
- Právní konvergenční kritéria stanovují, že právní předpisy členských států jsou slučitelné se smlouvami EU, zejména pokud jde o body týkající se národní centrální banky a měny.
- Pokud členský stát splňuje všechny tyto požadavky, může přijmout euro za svou měnu. Euro pak nahradí dřívější národní měnu a stává se oficiální měnou dané země.
- Nejméně každé dva roky hodnotí Evropská komise a ECB pokrok, jehož členské státy dosáhly při plnění konvergenčních požadavků. Pokud usoudí, že členský stát je schopen přejít do třetí fáze HMU, přijme Rada rozhodnutí, že dotyčný členský stát může přijmout euro za svou měnu.
Evropská centrální banka
ECB hraje v HMU důležitou úlohu. Nezávisle určuje měnovou politiku členských států eurozóny. Její pravomocí je také povolení vydávat eurobankovky. Členské státy mohou vydávat mince, ale ECB musí předem povolit množství, které bude ročně vydáno.
První země eurozóny
- Dne 3. května 1998, což je historické datum, pokud jde o zahájení třetí fáze HMU, přijala Rada rozhodnutí, kterým uznala, že 11 členských států (Belgie, Německo, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko a Finsko) splnilo podmínky nezbytné pro zavedení jednotné měny k 1. lednu 1999. V roce 2000 bylo přijato podobné rozhodnutí týkající se Řecka, které vstoupilo do třetí fáze HMU v lednu 2001.
- Zavedení eura pak probíhalo ve dvou krocích.
- 1. ledna 1999. Euro bylo zavedeno jako účetní měna* a byly stanoveny přepočítací koeficienty pro původní národní měny, které se tak staly nedecimálními jednotkami eura.
- 1. ledna 2002. V příslušných členských státech byly zavedeny euromince a eurobankovky. Občané i podniky EU tak mohli začít provádět své hotovostní platby v eurech.
Rozšiřování eurozóny
- V zásadě se od všech členských států očekává, že vstoupí do třetí fáze HMU, a tedy přijmou euro. Některé však ještě nesplnily ekonomické a právní požadavky. Jsou osvobozeny až do doby, kdy budou moci euro zavést.
- Eurozóna se již několikrát rozšířila a zahrnuje více členských států:
Výjimky
Dánsko má výjimku týkající se účasti v HMU, přičemž podrobnosti jsou stanoveny v protokolu č. 16 přiloženému k zakládajícím smlouvám EU. Dánsko si vyhradilo možnost uplatňování výjimku ukončit a ucházet se o přijetí eura, ale tento záměr neoznámilo.
KONTEXT
Další informace viz:
KLÍČOVÉ POJMY
Účetní měna. Peníze v účetní formě, které tudíž nejsou v oběhu ve formě bankovek a mincí.
HLAVNÍ DOKUMENTY
Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část třetí – Vnitřní politiky a činnosti Unie – Hlava VIII – Hospodářská a měnová politika – Článek 119 (bývalý článek 4 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 96–97).
Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie – Část třetí – Vnitřní politiky a činnosti unie – Hlava VIII – Hospodářská a měnová politika – Kapitola 5 – Přechodná ustanovení – Článek 140 (bývalý čl. 121 odst. 1, bývalý čl. 122 odst. 2 druhá věta a bývalý čl. 123 odst. 5 Smlouvy o ES) (Úř. věst. C 202, 7.6.2016, s. 108–110).
Poslední aktualizace 23.02.2023