Zintenzivnění boje proti nehlášené práci

Toto sdělení analyzuje faktory, které nahrávají existenci neoficiálního hospodářství. Nabízí přehled politik boje proti nehlášené práci ve světle kroků podniknutých v jednotlivých členských státech. Dále nastiňuje možnosti vzájemného sdílení osvědčených postupů na tomto poli. A konečně definuje soubor metod a opatření na vnitrostátní a evropské úrovni s cílem účinně na tento jev reagovat.

AKT

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 24. října 2007 s názvem „Zintenzivnění boje proti nehlášené práci“ (KOM(2007) 628 v konečném znění – nebylo zveřejněno v Úředním věstníku)

PŘEHLED

Nehlášená práce * dnes představuje jednu z hlavních brzd růstu a zaměstnanosti v Evropě. Snižuje daňové příjmy a odráží se na financování systémů sociálního zabezpečení. Na úrovni podniků má tendenci narušovat spravedlivou hospodářskou soutěž a snižovat produktivitu.

Nehlášená práce je jednou z příčin sociálního dumpingu, protože vytlačuje aktivity, které jsou v souladu s právními předpisy v oblasti pracovních podmínek a sociálních práv pracovníků a v oblasti mezd a sociálního zabezpečení.

Tento jev nejenže neslábne, ale v některých oblastech činnosti a typech zaměstnání dokonce narůstá.

Boj proti nehlášené práci ve středu pozornosti

Ve své zelené knize o pracovním právu Komise označila boj proti nehlášené práci za jeden z klíčových prvků modernizace právních předpisů Společenství. Konzultace k této zelené knize prokázala vůli všech stran (sociálních partnerů, správních orgánů atd.) posílit spolupráci a zintenzivnit výměnu informací a osvědčených postupů na úrovni Evropské unie (EU).

Existuje jednoznačná vazba mezi nehlášenou prací a nelegálním přistěhovalectvím. Proto Komise nedávno navrhla směrnici, kterou se stanoví postihy proti zaměstnavatelům nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.

Nehlášená práce: fakta a čísla

Nehlášenou práci podporují různé faktory:

• rostoucí poptávka po službách pro domácnost a pečovatelských službách v důsledku socio-demografických změn;
• trend směrem k malým a méně hierarchickým pracovním vztahům s flexibilnějšími mzdovými systémy;
• rozmach samostatné výdělečné činnosti, subdodávek, flexibilních smluv a práce se smlouvou bez stanovené pracovní doby (on-call);
• stále snadnější zakládání přeshraničních podnikových seskupení.

Nedávný výzkum Eurobarometru (EN) (FR) pomohl odhalit některé tendence:

• nehlášená práce se týká zejména zemí na jihu a východě Evropy;
• na úrovni EU 5 % zaměstnanců přiznává, že dostávají výplatu na ruku (toto číslo se mění od 3 % a méně ve většině kontinentálních zemí, Spojeném království a Irsku, po více než 10 % v některých zemích střední a východní Evropy);
• nehlášená práce se týká zejména studentů, nezaměstnaných a samostatně výdělečně činných osob;
• tyto praktiky jsou běžné zejména ve stavebnictví a ve službách pro domácnost;
• při rozhodování o využití či provádění nehlášené práce hraje důležitou roli faktor malého rizika: Lidé, kteří nevěří, že jim za jejich chování hrozí postih, mají častější tendenci své příjmy nepřiznávat;
• mezi lidmi je nízké povědomí o sankcích, jejichž nebezpečí se vystavují;
• hlavní příčinou nehlášené práce je odhodlání vyhnout se daním a administrativní zátěži.

Výsledky tohoto výzkumu je však třeba interpretovat s velkou opatrností, protože šlo o pilotní průzkum s nízkým počtem respondentů.

Obecně lze říci, že vzhledem k tomu, že nehlášená práce je ze své podstaty neregistrovaná a utajovaná a její definice se v právních systémech členských států liší, je statistické hodnocení tohoto jevu v evropském měřítku velmi problematické.

Na úrovni členských států provedla Komise v roce 2004 makroekonomické odhady. Ty však nezohledňují nedávný vývoj (nárůst přistěhovalectví a regularizační kampaně). V době provádění odhadů se situace v jednotlivých členských státech výrazně lišila, nehlášená práce totiž v některých jižních a východních evropských zemích dosahovala až 20 % HDP (nebo více). Tyto údaje však zůstávají cenné jako celek, i kdyby jen pro to, že silná strategie vytváření pracovních příležitostí z posledních let vedla v některých nových členských státech k poklesu tohoto jevu.

Politická činnost proti nehlášené práci

Složitost a různorodost jevu nehlášené práce vyžaduje současný postup na několika úrovních.

V souladu s postojem stanoveným v usnesení Rady z roku 2003 Komise volá po:

• snížení finanční atraktivity nehlášené práce vyplývající z koncepce daňového systému a systému dávek a tolerantnosti systému sociální ochrany vůči vykonávání nehlášené práce;
• administrativní reformě a zjednodušení s cílem snížit náklady na dodržování právních předpisů;
• posílení dohledu a sankčních mechanismů;
• nadnárodní spolupráci mezi členskými státy;
• opatřeních na zvyšování informovanosti veřejnosti ohledně rizik nehlášené práce a výhod systému, který dodržuje právní předpisy.

V souvislosti s tímto výčtem aktivit byly identifikovány i pozitivní tendence a dobré zkušenosti:

• daňové zatížení nízkých mezd – které je měřítkem pro zájem o práci načerno – lehce klesá, ale daňové předpisy často penalizují řádně zaplacené hodiny práce přes čas; naopak minimální mzdy mohou být nástrojem pro snížení nehlášené práce;
• v některých členských státech vedly k dílčím úspěchům poukázky na služby nebo snížení DPH u stanovených služeb s vysokým podílem lidské práce;
• do mechanismu boje proti práci načerno se mohou zapojit i sociální partneři, jak tomu je například ve stavebnictví;
• správní spolupráce mezi členskými státy, zejména s ohledem na vysílání pracovníků nebo v oblasti sociálního zabezpečení, může pomoci v boji proti přeshraniční nehlášené práci.

Závěry a následná opatření

V posledních letech neexistují žádné přesvědčivé příznaky viditelného poklesu nehlášené práce. Ta zůstává v mnoha ohledech velmi atraktivní možností. Napříč členskými státy byly přijaty postupné kroky, ale je zde evidentní nedostatek vyhodnocování výsledků a sdílení odborných znalostí.

Proto Komise připomíná nutnost:

• snížit zdanění práce a usnadnit administrativní postupy nad rámec zatím dosaženého pokroku;
• přezkoumat u dotčených členských států přechodná opatření, která omezují mobilitu pracovníků z nových členských zemí;
• věnovat problematice nehlášené práce náležitou pozornost při rozhodování o způsobu zavádění zásad flexikurity na vnitrostátní úrovni;
• dohody sociálních partnerů na konkrétních iniciativách;
• rozvíjet komplexní strategický přístup řešení, pokud jde o efektivní kontrolu a boj proti podvodům;
• posoudit proveditelnost zavedení evropské platformy pro spolupráci mezi inspektoráty práce a ostatními příslušnými kontrolními a prováděcími orgány, zejména v oblasti vysílání pracovníků;
• prozkoumat nejvhodnější metodologii kvantifikace výskytu nehlášené práce;
• učinit z nehlášené práce jednu z priorit evropského programu vzájemného učení PROGRESS.

Kontext

Nehlášená práce už byla analyzována ve sdělení Komise z roku 1998. Sdělení představilo přehled jejích příčin a dopadů i politik přijatých k jejímu potlačení. V roce 2003 Komise po celounijním projednávání strategie proti nehlášené práci přijala společný politický přístup, stanovený v hlavních zásadách zaměstnanosti pro roky 2003–2005.

Poslední aktualizace: 23.01.2008