Energetika

ÚVOD

Lisabonská smlouva uznává důležitost energetické politiky a v zakládacích smlouvách Evropské unie (EU) jí vymezuje zvláštní kapitolu. Z toho důvodu EU od nynějška disponuje jasně definovanými pravomocemi. Tím pádem vyhovuje všeobecným cílům členských států v otázkách energetiky.

Mezinárodní situace a vývoj problematiky související s energetikou totiž ukázaly, do jaké míry je evropská energetická politika důležitá. Evropská reakce je tak nejefektivnějším způsobem, jak zareagovat na problémy vztahující se k ochraně životního prostředí, k zabezpečení dodávek energie či k dialogu se zeměmi vyrábějícími energii.

NOVÝ PRÁVNÍ ZÁKLAD PRO ENERGETICKOU POLITIKU NA EVROPSKÉ ÚROVNI

Před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost zakládací smlouvy nezahrnovaly specifická opatření o zásazích EU do energetické oblasti.

Lisabonská smlouva nově zavádí zvláštní právní základ v oblasti energie, který formuluje v článku 194 Smlouvy o fungování EU. Zmíněná inovace umožňuje zejména podrobně popsat a objasnit činnost EU v oblasti energetiky.

EU je tak na evropské úrovni způsobilá přijímat opatření pro:

Evropská rada a Evropský parlament kromě toho přijímají právní předpisy na základě řádného legislativního postupu, a to až po poradě s Výborem regionů a s Evropským hospodářským a sociálním výborem. O přijetí opatření daňového charakteru však Rada jednomyslně rozhoduje až po poradě s Parlamentem.

VYMEZENÍ PRAVOMOCÍ EU V ENERGETICKÉ OBLASTI

Energetika je od nynějška součástí sdílené pravomoci EU a členských států. Je tudíž podřízena zásadě subsidiarity. Proto bude EU moci zasahovat pouze v případě, že bude schopna jednat účinněji než členské státy.

Lisabonská smlouva navíc upřesňuje, že EU bude moci členským státům zasahovat do výběru zdrojů dodávek energie pouze v případě jednomyslnosti a z důvodů environmentálních (článek 192 Smlouvy o fungování EU). Takové omezení se vztahuje zejména k související otázce jaderné energie. Situace a postoj se v jednotlivých zemích EU v souvislosti s touto otázkou nesmírně liší.

Lisabonská smlouva odkazuje k „duchu solidarity“, který mezi členskými státy musí převážit v oblasti realizace evropské energetické politiky. Důležitost solidarity se prokáže zejména v období krize. Jestliže jeden nebo více členských států musí čelit přerušení dodávek, bude moci počítat s dodávkami energie ze strany ostatních členských států.

Poslední aktualizace: 19.04.2010