Posilování evropské demokracie

ÚVOD

Lisabonská smlouva znovu umisťuje občana do středu evropského projektu a snaží se oživit zájem občana o orgány Evropské unie (EU) a výsledky její činnosti, které se mu často jeví jako příliš vzdálené všedním problémům. Jedním z cílů Lisabonské smlouvy tak je podporovat evropskou demokracii, která občanům dává možnost podílet se na fungování a rozvoji EU.

Tento cíl nutně závisí na větším uznání evropského občanství v zakládajících smlouvách EU. Lisabonská smlouva se také snaží zjednodušit a osvětlit fungování Unie tak, aby bylo srozumitelnější, a tedy i přístupnější občanům. Lisabonská smlouva tak posiluje zastoupení a účast občanů na rozhodování v evropském dění. Vytvoření občanské iniciativy je jednou z jejích hlavních inovací.

OBČAN VE STŘEDU EVROPSKÉ ZASTUPITELSKÉ DEMOKRACIE

Lisabonská smlouva zavádí nový článek, ve kterém plně uznává politický rozměr evropského občanství. Článek 10 Smlouvy o EU upřesňuje, že občany přímo zastupuje Evropský parlament a že tato zastupitelská demokracie představuje jeden ze základů EU. S tímto uznáním nezískají občané nová práva, uznání ale nese velkou symbolickou hodnotu.

Článek 10 navíc zavádí zásadu blízkosti k občanům, což znamená, že musí být všechna rozhodnutí uskutečněna občanům co nejblíže tak, aby byla co nejúčinnějším způsobem zahrnuta správa na vnitrostátní i místní úrovni, a to způsobem, který by přiblížil EU občanům.

S ohledem na volby v roce 2014, tedy první volby od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost, chce Komise posílit zájem občanů o evropské volby. V doporučení (2013/142/EU) a sdělení (COM/2013/0126 final) vydaným na konci března 2013 Komise vyzvala vnitrostátní i evropské politické strany, aby informovaly voliče o svých spojeneckých vazbách a aby před volbami zveřejnili jméno svého kandidáta na předsedu Komise.

EVROPSKÁ UNIE DOSTUPNĚJŠÍ OBČANŮM

EU často odmítala obraz konstrukce se složitou architekturou a řízením. Lisabonská smlouva vyjasňuje fungování EU, aby mu občané lépe porozuměli. Mnoho legislativních postupů postupuje od nynějška místo řádnému legislativnímu postupu (dříve postup spolurozhodování) a zvláštním legislativním postupům pro jednotlivé případy. Stejně tak byla odstraněna struktura pilířů a byla nahrazena jasným a přesným rozdělením pravomocí v rámci EU.

Lisabonská smlouva zlepšuje i transparentnost práce v rámci EU, do Rady se rozšířil prvek veřejných diskusí, který využívá již Evropský parlament, a povede k lepší informovanosti občanů o obsahu legislativních jednání.

VĚTŠÍ ZASTOUPENÍ NA INSTITUCIONÁLNÍ ÚROVNI

Lisabonská smlouva značně posiluje pravomoci Evropského parlamentu (viz Evropský parlament). Nejvýznamnější změny se týkají:

posílení zákonodárné moci: řádný legislativní postup, v jehož rámci Parlament disponuje stejnými pravomocemi jako Rada, je rozšířen na nové oblasti politiky;
větší role na mezinárodní úrovni: Parlament by měl schválit mezinárodní dohody v oblastech, na které se vztahuje řádný legislativní postup;
posilování rozpočtové pravomoci: od nynějška je Parlament postaven na stejnou úroveň jako Rada v oblasti schvalování ročního rozpočtu EU;

Lisabonská smlouva také posiluje roli vnitrostátních parlamentů (viz vnitrostátní parlamenty), které musí od nynějška dohlížet na správné uplatňování zásady subsidiarity. V tomto ohledu mohou zasáhnout do řádného legislativního postupu a mají právo obrátit se na Soudní dvůr EU.

VĚTŠÍ ÚČAST OBČANŮ NA ROZHODOVACÍM PROCESU

Lisabonská smlouva poprvé uznává existenci evropské občanské společnosti, se kterou budou orgány EU pravidelně vést otevřený a transparentní dialog (článek 11, odstavec 1 a 2).

Ale především zavádí právo občanské iniciativy (článek 11, odstavec 3), díky kterému mohou evropští občané vyzvat Komisi, aby předložila návrh týkající se určitého tématu, u něhož je podle nich nutné mít právní akt Unie. Toto ustanovení vyjadřuje přání EU přímo zapojit občany do rozhodování o otázkách, které se jich týkají.

Takové právo podléhá několika podmínkám:

iniciativa musí získat nejméně jeden milion podpisů pocházejících nejméně ze čtvrtiny všech členských států;
před zahájením získávání prohlášení o podpoře pro návrh občanské iniciativy se musí organizátoři zaregistrovat u Komise, která zkontroluje, zda návrh nespadá mimo kompetence Komise a zda není proti hodnotám Unie;
Časový rámec pro získávání prohlášení o podpoře, na papíře nebo pomocí online systému, je 12 měsíců od data, kdy byl návrh zaregistrován.

Evropská komise může iniciativě navrhované evropskými občany svobodně vyhovět nebo nevyhovět. Pokud na základě občanské iniciativy vznikne legislativní návrh, bude přijat Radou a Evropským parlamentem v souladu s řádným legislativním postupem nebo zvláštním legislativním postupem.

SOUVISEJÍCÍ AKTY

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě (Úřední věstník L 65 ze dne 11. 3. 2011). Pozměněno nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 268/2012 (Úřední věstník L 89 ze dne 27. 3. 2012), nařízením (EU) č. 517/2013 (Úřední věstník L 158 ze dne 10. 6. 2013) a nařízením v přenesené pravomoci (EU) č. 887/2013 (Úřední věstník L 247 ze dne 18. 9. 2013).

2013/142/EU: Doporučení Komise ze dne 12. března 2013 o posílení demokratického a efektivního průběhu voleb do Evropského parlamentu (Úřední věstník L 79 ze dne 21. 3. 2013).

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Příprava na evropské volby konané v roce 2014: posílení jejich demokratického a efektivního průběhu (COM(2013)0126 final) (Nebylo zveřejněno v Úředním věstníku).

Poslední aktualizace: 05.02.2014