3.5.2012   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 128/9

1)

Lze prostředky, které banka A poskytne bance B a které banka B musí splatit bance A k předem stanovenému datu, společně s úroky, které byly speciálně sjednány, považovat za vklad ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů, i když dotčené prostředky poté, co dorazí do banky B nejsou uloženy na speciální účet na jméno banky A, banka B nevydá bance A žádné zvláštní dokumenty, které by zaznamenávaly přijetí těchto prostředků, nezaplatí pojistné ve vztahu k těmto prostředkům záručnímu fondu pro vkladatele a investory a dotyčné prostředky nejsou u banky B zaúčtovány jako vklad? V souvislosti s touto otázkou se předpokládá, že banka A i banka B jsou držitelkami licencí k působení jako komerční banky v různých státech v Evropském hospodářském prostoru.

2)

Je-li zodpovězena první otázka, má nějaký význam, zda stát, kde má banka B své sídlo, využil povolení podle čl. 7 odst. 2 směrnice 94/19/ES o systémech pojištění vkladů (viz příloha I položka 1) k vynětí vkladů finančních institucí z pojištění vkladů?

3)

Je-li zodpovězena první otázka, má nějaký význam to, že banka A, která je držitelkou licence k působení jako komerční banka podle práva smluvní strany, na jejímž území působí, nevyužije povolení, kterým na základě své licence disponuje, k přijímání vkladů od veřejnosti, ale financuje své operace z prostředků svého vlastníka a z vydávání finančních nástrojů, přičemž tyto peníze následně opět půjčuje na takzvaném mezibankovním trhu?