14.5.2018

Úřední věstník Evropské unie

C 166/40

Žaloba podaná dne 15. března 2018 – Lipitalia 2000 a Assograssi v. Komise

(Věc T-189/18)

(2018/C 166/52)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Lipitalia 2000 SpA (Turín, Itálie), Assograssi – Associazione Nazionale Produttori Grassi e Proteine Animali (Buccinasco, Itálie) (zástupce: M. Moretto, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

určil, že Evropská komise tím, že regulačnímu výboru nepředložila k hlasování podle postupu ve smyslu čl. 5a rozhodnutí 1999/648/ES návrh opatření zaměřeného na přezkum zákazu vývozu organických hnojiv a půdních přídavků obsahujících zpracované živočišné bílkoviny získané z přežvýkavců, jak je stále ještě upraven v příloze IV, kapitole V, části E bodu 2 nařízení č. 999/2001, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z nařízení č. 999/2001, nařízení č. 178/2002 a nařízení č. 1069/2009, jakož i z obecných zásad zákazu diskriminace a proporcionality;

—	uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně uvádějí, že ačkoli od 1. července 2017 Komise znovu povolila vývoz zpracovaných živočišných bílkovin (ZŽB) získaných z přežvýkavců, aby zohlednila významné zlepšení epidemiologické situace BSE (bovinní spongiformní encefalopatie) v Unii, vývoz organických hnojiv a půdních přídavků (OHPP), které obsahují stejné ZŽB z přežvýkavců, je stále z nevysvětlitelných důvodů zakázán v příloze IV, kapitole V, části E bodu 2 nařízení č. 999/2001. Tento zákaz se i nadále uplatňuje, ačkoli téměř všechny členské státy již získaly status země se zanedbatelným rizikem výskytu BSE a přestože mezinárodní standard stanovený OIE (Office international des épizooties) neupravuje podobný zákaz pro OHPP pocházející ze zemí, které mají tuto kvalifikaci.

Navíc žalobkyně tvrdí, že Unie sice na jednu stranu v rozporu s mezinárodním standardem stanoveným OIE zakazuje vývoz OHPP (obsahujících ZŽB z přežvýkavců), i když pocházejí z členských států se zanedbatelným rizikem, ale zároveň povoluje uvádění stejných výrobků na trh na svém území. A nejen to: povoluje rovněž dovoz ZŽB ze třetích zemí, včetně zemí s kontrolovaným či neurčeným rizikem výskytu BSE rovněž z přežvýkavců, a dovoz výrobků obsahujících ZŽB, jako jsou OHPP.

Škody, kterým podléhají hospodářské subjekty v Unii v důsledku zákazu vývozu OHPP obsahujících ZŽB z přežvýkavců, jsou značné.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádějí, že unijní právo ukládá Komisi povinnost přijmout opatření k nápravě této situace.

Konkrétně žalobkyně namítají:

Porušení povinnosti uložené Komisi podle článku 7 a čl. 5 odst. 1 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. března 2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií (Úř. věst. 2001, L 147, s. 1), čl. 5 odst. 3 a článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin (Úř. věst. 2002, L 31, s. 1) a čl. 43 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) (Úř. věst. 2009, L 300, s. 1).

2.	Porušení povinnosti jednat uložené Komisi na základě zásad zákazu diskriminace a proporcionality, článku 7 odst. 2 nařízení (ES) č. 178/2002, jakož i článků 23 a 24 nařízení (ES) č. 999/2001.