1

Dne 3. července 2015 podala žalobkyně, společnost ExpressVPN Ltd, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) žádost o ochranu mezinárodního zápisu č. 1265562 na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), v platném znění [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

3

Služby, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Poskytování poradenství, informací a poradenských služeb v oblasti informačních technologií; služby v oblasti zabezpečení dat; vývoj softwaru“.

4

Dne 26. května 2016 zamítl průzkumový referent přihlášku k zápisu na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 7 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 nařízení 2017/1001] z důvodu, že přihlášené označení je popisné a postrádá rozlišovací způsobilost. Průzkumový referent odmítl rovněž argument žalobkyně vycházející z toho, že přihlášené označení získalo užíváním rozlišovací způsobilost ve smyslu čl. 7 odst. 3 tohoto nařízení (nyní čl. 7 odst. 3 nařízení 2017/1001).

5

Dne 25. července 2016 podala žalobkyně u EUIPO proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.

6

Rozhodnutím ze dne 16. února 2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“) pátý odvolací senát EUIPO toto odvolání zamítl. Odvolací senát měl nejprve v podstatě za to, že přihlášené označení je popisné v rozsahu, v němž toto označení, pokud jde o anglicky hovořící veřejnost, jejíž úroveň pozornosti je vyšší, než je průměrná úroveň, popisuje vlastnosti požadovaných služeb. Dále měl odvolací senát za to, že uvedené označení postrádá rovněž rozlišovací způsobilost. Konečně měl odvolací senát za to, že důkazy předložené žalobkyní nepodporují tvrzení, že se prvek „expressvpn“ stal rozpoznatelným jakožto ochranná známka majitele mezinárodního zápisu.

7

Žalobkyně v žalobě navrhuje, aby Tribunál:

8

EUIPO v námitce nepřípustnosti navrhuje, aby Tribunál:

9

Žalobkyně ve vyjádření k námitce nepřípustnosti navrhuje, aby Tribunál námitku nepřípustnosti zamítl. Upřesňuje, že navrhuje pouze změnu napadeného rozhodnutí, „čímž bude umožněno, aby [EUIPO] zapsal ochrannou známku do rejstříku ochranných známek Evropské unie a zajištěna ochrana, pokud jde o Evropskou unii“. Navrhuje rovněž, aby bylo vyhověno podpůrnému návrhu EUIPO směřujícímu k pokračování v řízení a aby byla EUIPO uložena náhradu nákladů řízení týkajících se námitky nepřípustnosti.

10

Na základě čl. 130 odst. 1 a 7 jednacího řádu Tribunálu může Tribunál, požaduje-li to žalovaný, rozhodnout o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou.

11

Vzhledem k tomu, že EUIPO v projednávané věci žádal, aby bylo rozhodnuto o nepřípustnosti žaloby, Tribunál, který považuje věc za dostatečně objasněnou písemnostmi ve spise, o této žádosti rozhodne, aniž by pokračoval v řízení.

12

Na podporu námitky nepřípustnosti EUIPO v podstatě tvrdí, že žaloba je nepřípustná, jelikož jediný bod návrhových žádání směřuje k tomu, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že by přihlášená ochranná známka mohla být zapsána. Tribunál přitom nemá pravomoc rozhodovat o návrhu směřujícím k tomu, aby změnil rozhodnutí odvolacího senátu buď tak, že ochrannou známku zapíše sám, anebo že EUIPO požádá o provedení jejího zápisu.

13

Ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti žalobkyně upřesňuje, že navrhuje pouze změnu napadeného rozhodnutí, „čímž bude umožněno, aby [EUIPO] zapsal ochrannou známku do rejstříku ochranných známek Evropské unie a zajištěna ochrana, pokud jde o Evropskou unii“.

14

V tomto ohledu je třeba uvést, že jediným bodem návrhových žádání projednávané žaloby je návrh na změnu rozhodnutí ve smyslu čl. 65 odst. 3 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 72 odst. 3 nařízení 2017/1001), který stanoví, že v případě žalob podaných proti rozhodnutím odvolacích senátů „má Tribunál pravomoc napadené rozhodnutí zrušit nebo je změnit“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti zdůraznila, že navrhuje pouze „změnu“ napadeného rozhodnutí, „čímž bude umožněn zápis ochranné známky“, není možné, aby Tribunál v projednávané věci vykládal tento jediný bod návrhových žádání v tom smyslu, že směřuje jak ke zrušení, tak ke změně uvedeného rozhodnutí.

15

Tribunál již přitom rozhodl, že vzhledem k tomu, že zrušení celého rozhodnutí nebo jeho části představuje předchozí a nezbytnou podmínku k tomu, aby bylo možné vyhovět návrhu na změnu rozhodnutí ve smyslu čl. 65 odst. 3 nařízení č. 207/2009, nelze takovému návrhu vyhovět v případě, že nejsou předložena návrhová žádání směřující ke zrušení zpochybněného rozhodnutí [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. listopadu 2006, Camper v. OHIM – JC (BROTHERS by CAMPER), T‑43/05, nezveřejněný, EU:T:2006:370, bod 99].

16

V každém případě v rozsahu, v němž návrh žalobkyně směřuje k tomu, aby „EUIPO zapsal ochrannou známku do rejstříku ochranných známek Evropské unie“, je třeba připomenout, že účelem pravomoci Tribunálu změnit rozhodnutí je to, aby Tribunál přijal rozhodnutí, které měl přijmout odvolací senát v souladu s ustanoveními nařízení č. 207/2009 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2007, Koipe v. OHIM – Aceites del Sur (La Española), T‑363/04, EU:T:2007:264, body 29 a 30; rozsudek ze dne 11. února 2009, Bayern Innovativ v. OHIM – Life Sciences Partners Perstock (LifeScience), T‑413/07, nezveřejněný, EU:T:2009:34, body 14 až 16, a rozsudek ze dne 9. září 2011, Deutsche Bahn v. OHIM – DSB (IC4), T‑274/09, nezveřejněný, EU:T:2011:451, bod 22].

17

Přípustnost bodu návrhových žádání směřujícího k tomu, aby Tribunál změnil rozhodnutí odvolacího senátu, musí být tedy posuzována s ohledem na pravomoci, které nařízení č. 207/2009 přiznává odvolacímu senátu.

18

Je přitom třeba uvést, že na základě čl. 64 odst. 1 nařízení č. 207/2009 (nyní čl. 71 odst. 1 nařízení 2017/1001) po projednání přípustnosti odvolání podaného proti rozhodnutí některého z oddělení uvedených v čl. 58 odst. 1 téhož nařízení (nyní čl. 66 odst. 1 nařízení 2017/1001) odvolací senát „může rozhodnout místo oddělení, které napadené rozhodnutí vydalo, nebo věc tomuto oddělení vrátit k dalšímu jednání“. Z toho vyplývá, že odvolací senát nemá pravomoc ukládat příkazy oddělení, jehož rozhodnutí přezkoumal [usnesení ze dne 30. června 2009, Securvita v. OHIM (Natur-Aktien-Index), T‑285/08, EU:T:2009:230, bod 16, a usnesení ze dne 17. května 2017, Piper Verlag v. EUIPO (THE TRAVEL EPISODES), T‑164/16, nezveřejněné, EU:T:2017:352, bod 18].

19

Dále je třeba připomenout, že zápis ochranné známky Evropské unie vyplývá z konstatování, že jsou splněny podmínky stanovené v článku 45 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 51 nařízení 2017/1001), přičemž je třeba upřesnit, že oddělení EUIPO příslušná v oblasti zápisu ochranných známek Evropské unie nepřijímají v tomto ohledu formální rozhodnutí, které by mohlo být předmětem opravného prostředku.

20

Článek 45 odst. 1 nařízení č. 207/2009 totiž stanoví, že „[s]plňuje-li přihláška požadavky tohoto nařízení a nebyly-li ve lhůtě uvedené v čl. 41 odst. 1 podány žádné námitky nebo byly-li podané námitky s konečnou platností vyřízeny zpětvzetím, zamítnutím nebo jiným způsobem, ochranná známka a údaje uvedené v čl. 87 odst. 2 se zapíší do rejstříku“ (čl. 41 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se stal čl. 46 odst. 1 nařízení 2017/1001 a čl. 87 odst. 2 nařízení č. 207/2009 se stal článkem 111 nařízení 2017/1001).

21

Na základě článku 131 nařízení č. 207/2009 (nyní článek 160 nařízení 2017/1001) přitom průzkumový referent vydává jménem EUIPO veškerá rozhodnutí týkající se přihlášky ochranné známky Evropské unie včetně rozhodnutí o otázkách uvedených v článcích 36, 37 a 68 uvedeného nařízení (nyní články 41, 42 a 76 nařízení 2017/1001) s výjimkou případů, kdy je dána příslušnost námitkového oddělení. Kromě toho na základě čl. 132 odst. 1 tohoto nařízení (nyní čl. 161 odst. 1 nařízení 2017/1001) námitkové oddělení vydává veškerá rozhodnutí týkající se námitek proti přihlášce ochranné známky Evropské unie.

22

Z ustanovení uvedených v bodech 20 a 21 výše vyplývá, že pravomoci přiznané průzkumovému referentovi a námitkovému oddělení nesměřují ke konstatování, že jsou splněny všechny podmínky pro zápis ochranné známky Evropské unie stanovené v článku 45 nařízení č. 207/2009.

23

Z toho vyplývá, že v rámci odvolání podaného proti rozhodnutí průzkumového referenta nebo námitkového oddělení v souladu s čl. 58 odst. 1 nařízení č. 207/2009 se odvolací senát může s ohledem na pravomoci, které mu byly svěřeny v čl. 64 odst. 1 téhož nařízení, vyjádřit pouze k některým podmínkám pro zápis ochranné známky Evropské unie uvedeným v bodě 21 výše, a sice buď k tomu, zda je přihláška k zápisu v souladu s ustanoveními uvedeného nařízení, anebo k námitkám, které proti takové přihlášce mohou být podány.

24

Z toho důvodu je nutno konstatovat, že odvolací senát nemá pravomoc rozhodovat o návrhu směřujícím k tomu, aby zapsal ochrannou známku Evropské unie (viz usnesení ze dne 17. května 2017, THE TRAVEL EPISODES, T‑164/16, nezveřejněné, EU:T:2017:352, bod 24 a citovaná judikatura).

25

Za těchto okolností nepřísluší ani Tribunálu, aby rozhodoval o návrhu na změnu rozhodnutí směřujícím k tomu, aby změnil rozhodnutí odvolacího senátu v tomto smyslu (usnesení ze dne 30. června 2009, Natur-Aktien-Index, T‑285/08, EU:T:2009:230, bod 23).

26

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že žalobu je třeba odmítnout jako nepřípustnou, aniž je nezbytné rozhodovat o žádosti o důvěrné zacházení podané žalobkyní.

27

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

28

Vzhledem k tomu, že EUIPO požadoval náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (devátý senát)

rozhodl: