13.11.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 382/16 |
Rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 13. září 2017 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Tribunale di Udine – Itálie) – trestní řízení proti Giorgiu Fidenatovi, Leandru Tabogovi, Lucianu Tabogovi
(Věc C-111/16) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Zemědělství - Geneticky modifikované potraviny a krmiva - Mimořádná opatření - Vnitrostátní opatření, kterým se zakazuje pěstování geneticky modifikované kukuřice MON 810 - Zachování opatření nebo prodloužení jeho platnosti - Nařízení (ES) č. 1829/2003 - Článek 34 - Nařízení (ES) č. 178/2002 - Články 53 a 54 - Podmínky uplatnění - Zásada předběžné opatrnosti“)
(2017/C 382/18)
Jednací jazyk: italština
Předkládající soud
Tribunale di Udine
Účastníci původního trestního řízení
Giorgio Fidenato, Leandro Taboga, Luciano Taboga
Výrok
1) |
Článek 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1829/2003 ze dne 22. září 2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, ve spojení s článkem 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, musí být vykládán v tom smyslu, že Evropská komise není povinna přijmout mimořádná opatření ve smyslu posledně uvedeného článku, když ji členský stát podle čl. 54 odst. 1 posledně uvedeného nařízení úředně informuje o nutnosti přijmout taková opatření, není-li zřejmé, že produkt povolený nařízením č. 1829/2003 nebo v souladu s tímto nařízením může představovat vážné riziko pro lidské zdraví, zdraví zvířat nebo životní prostředí. |
2) |
Článek 34 nařízení č. 1829/2003, ve spojení s článkem 54 nařízení č. 178/2002, musí být vykládán v tom smyslu, že poté, co členský stát úředně informuje Evropskou komisi o nutnosti přijmout mimořádná opatření a Komise žádné opatření podle článku 53 nařízení č. 178/2002 nepřijme, může členský stát přijmout taková opatření na vnitrostátní úrovni a zachovat je nebo prodloužit jejich platnost, dokud Komise v souladu s čl. 54 odst. 2 posledně uvedeného nařízení nepřijme rozhodnutí o jejich prodloužení, změně nebo zrušení. |
3) |
Článek 34 nařízení č. 1829/2003, ve spojení se zásadou předběžné opatrnosti upravenou v článku 7 nařízení č. 178/2002, musí být vykládán v tom smyslu, že členským státům neumožňuje přijmout v souladu s článkem 54 nařízení č. 178/2002 dočasná mimořádná opatření pouze na základě této zásady, nejsou-li splněny hmotněprávní podmínky stanovené v článku 34 nařízení č. 1829/2003. |
(1) Úř. věst. C 191, 30. 5. 2016.