—

za Essent NV a Essent Nederland BV W. Knibbelerem a A. Pliego Seliem, advocaten,

—

za Eneco Holding NV C. Kroesem, advocaat,

—

za Delta NV T. Ottervangerem a P. Glazenerem, advocaten,

—

za nizozemskou vládu C. Wissels a J. Langerem, jako zmocněnci,

—

za českou vládu M. Smolkem a T. Müllerem, jako zmocněnci,

—

za polskou vládu B. Majczynou a M. Szpunarem, jako zmocněnci,

—

za Evropskou komisi E. Montaguti, S. Noëm a T. van Rijnem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článků 63 SFEU a 345 SFEU.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporů mezi Staat der Nederlanden na jedné straně a Essent NV, Essent Nederland BV, Eneco Holding NV a Delta NV, společnostmi působícími zejména v oblasti výroby a dodávek elektřiny a plynu nebo obchodování s nimi na nizozemském území (dále jen společně „Essent a další“), na straně druhé, v nichž jde o to, zda jsou slučitelné s unijním právem vnitrostátní právní předpisy, které zakazují zaprvé prodej podílů v provozovatelích elektrických a plynových distribučních soustav, kteří působí na nizozemském území, soukromým investorům (dále jen „zákaz privatizace“), zadruhé vlastnické nebo kontrolní vztahy mezi společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří provozovatel takových distribučních soustav, a společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří podnik, který vyrábí a dodává elektřinu nebo plyn nebo s nimi obchoduje na nizozemském území (dále jen „zákaz skupiny“), a zatřetí provádění operací nebo činností, které by mohly být v rozporu se zájmy provozování dotyčné soustavy, takovým provozovatelem a skupinou, které je tento provozovatel součástí (dále jen „zákaz činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy“).

3

Body 4 až 8, 10 a 23 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/54/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 96/92/ES (Úř. věst. L 176, s. 37; Zvl. vyd. 12/02, s. 211) zněly takto:

[...]

[…]

4

Článek 15 této směrnice, nadepsaný „Právní oddělení provozovatelů distribuční soustavy“, mimo jiné stanovil:

„1.   Je-li provozovatel distribuční soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, musí být nezávislý, přinejmenším pokud jde o právní formu, organizaci a rozhodování, na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí. Tento požadavek nepředstavuje povinnost oddělit vlastnictví majetku provozovatele distribuční soustavy od vertikálně integrovaného podniku.

2.   Kromě požadavků odstavce 1, pokud je provozovatel distribuční soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, musí být nezávislý, pokud jde o organizaci a rozhodování, na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí. Aby se tohoto dosáhlo, použijí se tato minimální kritéria:

[...]“

5

Body 4, 6 a 7 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230) byly formulovány způsobem odpovídajícím bodům 4, 5 a 6 odůvodnění směrnice 2003/54. Znění bodů 8 a 23 odůvodnění směrnice 2003/55 odpovídalo mutatis mutandis znění bodů 7 a 23 odůvodnění směrnice 2003/54.

6

Body 9 a 10 odůvodnění směrnice 2003/55 uváděly:

7

Článek 13 této směrnice, nadepsaný „Právní oddělení provozovatelů distribuční soustavy“, byl mutatis mutandis totožný s článkem 15 směrnice 2003/54.

8

Body 3, 4, 7, 9 až 12, 15, 16, 21, 25, 26 a 44 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, s. 55) zní takto:

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

[...]

9

Článek 9 směrnice 2009/72 se týká „[o]ddělení vlastnictví přenosových soustav a provozovatelů přenosové soustavy“ a její článek 14 se týká „[o]dělení vlastníků přenosové soustavy“. Cílem článku 18 je podle jeho nadpisu zajistit „[n]ezávislost provozovatele přenosové soustavy“ a cílem článku 19 je podle jeho nadpisu zajistit „[n]ezávislost zaměstnanců a vedení provozovatele přenosové soustavy“.

10

Článek 26 odst. 1 až 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oddělení vlastnictví provozovatelů distribuční soustavy“, stanoví:

„1.   Je-li provozovatel distribuční soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, musí být nezávislý, přinejmenším pokud jde o právní formu, organizaci a rozhodování, na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí. Tento požadavek nepředstavuje povinnost oddělit vlastnění aktiv provozovatele distribuční soustavy od vertikálně integrovaného podniku.

2.   Kromě požadavků odstavce 1, pokud je provozovatel distribuční soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, musí být nezávislý, pokud jde o organizaci a rozhodování, na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí. Aby se tohoto dosáhlo, použijí se tato minimální kritéria:

3.   Je-li provozovatel distribuční soustavy součástí vertikálně integrovaného podniku, zajistí členské státy, aby činnosti provozovatele distribuční soustavy byly sledovány regulačními orgány či jinými příslušnými orgány, aby nemohl vertikální integraci využívat k narušování hospodářské soutěže. Vertikálně integrovaní provozovatelé distribuční soustavy zejména nesmějí ve svém vystupování a v rámci prosazování své obchodní značky uvádět v omyl, pokud jde o samostatnost dodavatelské divize vertikálně integrovaného podniku.“

11

Podle čl. 49 odst. 1 prvního pododstavce téže směrnice uplynula lhůta pro provedení této směrnice dne 3. března 2011.

12

Body 3, 5, 6, 8, 9, 12, 13 a 18 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211, s. 94) jsou formulovány způsobem odpovídajícím bodům 3, 7, 9, 11, 12, 15, 16 a 21 odůvodnění směrnice 2009/72. Body 4, 7, 22, 25 a 40 směrnice 2009/73 odpovídají mutatis mutandis bodům 4, 10, 25, 26 a 44 odůvodnění směrnice 2003/72.

13

Článek 9 směrnice 2009/73 upravuje „[o]ddělení přepravních soustav a provozovatelů přepravních soustav“ a její článek 15 upravuje „[o]ddělení vlastníka přepravní soustavy a provozovatele skladovacího zařízení“. Cílem článku 18 této směrnice je podle jeho nadpisu zajistit „[n]ezávislost provozovatele přepravní soustavy“ a cílem jejího článku 19 je podle jeho nadpisu zajistit „[n]ezávislost pracovníků a vedení provozovatele přepravní soustavy“.

14

Článek 26 odst. 1 až 3 uvedené směrnice, nadepsaný „Oddělení provozovatelů distribuční soustavy“, je mutatis mutandis stejný jako čl. 26 odst. 1 až 3 směrnice 2009/72.

15

Podle čl. 54 odst. 1 prvního pododstavce směrnice 2009/73 uplynula lhůta k jejímu provedení dne 3. března 2011.

16

Z žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že v době rozhodné z hlediska skutkových okolností, které vedly ke vzniku sporů v původním řízení, zákaz privatizace vyplýval z článku 93 zákona o pravidlech pro výrobu, přenos a dodávku elektřiny (zákon z roku 1998 o elektřině) [Wet houdende regels met betrekking tot de productie, het transport en de levering van elektriciteit (Elektriciteitswet 1998)] ze dne 2. července 1998 (Staatsblad 1998, č. 427, dále jen „zákon o elektřině“) nebo z článku 85 zákona o pravidlech pro přenos a dodávku plynu (zákon o plynu) [Wet houdende regels omtrent het transport en de levering van gas (Gaswet)] ze dne 22. června 2000 (Staatsblad 2000, č. 305, dále jen „zákon o plynu“) ve spojení s vyhláškou, která stanoví pravidla pro povolování změn týkajících se práv spojených s akciemi provozovatele soustavy podle zákona z roku 1998 o elektřině a zákona o plynu (vyhláška o akciích provozovatelů soustavy) [Besluit houdende regels omtrent het verlenen van instemming met wijzigingen ten aanzien van rechten op aandelen in een netbeheerder als bedoeld in de Elektriciteitswet 1998 en in de Gaswet (Besluit aandelen netbeheerders)], ze dne 9. února 2008 (Staatsblad 2008, č. 62, dále jen „vyhláška z roku 2008“); vyhláška byla přijata na základě čl. 93 odst. 4 zákona o elektřině a čl. 85 odst. 4 zákona o plynu.

17

Podle čl. 93 odst. 2 zákona o elektřině a čl. 85 odst. 2 zákona o plynu vyžadoval převod akcií provozovatele soustavy souhlas ministra hospodářství. V souladu s články 1 a 3 vyhlášky z roku 2008 nesměl být tento souhlas udělen, pokud takový převod vedl k tomu, že se majiteli akcií staly jiné osoby než nizozemský stát, jeho provincie nebo jeho obce (dále jen společně „orgány“) nebo také některé právnické osoby, mezi něž patřily Essent a další, jejichž veškeré akcie přímo či nepřímo vlastnily uvedené orgány.

18

Zákaz skupiny byl do nizozemských právních předpisů zaveden stejně jako zákaz privatizace zákonem o změně zákona o elektřině a zákona o plynu, pokud jde o pravidla nezávislé správy soustav (zákon o nezávislé správě soustav) [Wet tot wijziging van de Elektriciteitswet 1998 en van de Gaswet in verband met nadere regels omtrent een onafhankelijk netbeheer (Wet onafhankelijk netbeheer)], ze dne 23. listopadu 2006 (Staatsblad 2006, č. 614, dále jen „zákon o nezávislé správě soustav“), a to do čl. 10b odst. 1 zákona o elektřině a čl. 2c odst. 1 zákona o plynu. Zákon o nezávislé správě soustav mimo jiné změnil vnitrostátní ustanovení, která byla přijata za účelem provedení směrnic 2003/54 a 2003/55 (dále jen společně „směrnice z roku 2003“).

19

Článek 10b odst. 1 až 3 zákona o elektřině stanoví:

„1.   Provozovatel soustavy nesmí být součástí skupiny ve smyslu článku 24b knihy 2 občanského zákoníku, ke které patří rovněž právnická osoba nebo společnost, která v Nizozemsku vyrábí a dodává elektřinu nebo s ní obchoduje.

2.   Právnické osoby a společnosti, které jsou součástí skupiny ve smyslu článku 24b knihy 2 občanského zákoníku, ke které patří rovněž právnická osoba nebo společnost, která v Nizozemsku vyrábí a dodává elektřinu nebo s ní obchoduje, nesmí vlastnit žádný podíl v provozovateli soustavy nebo v právnické osobě, která patří ke skupině, jejíž součástí je rovněž provozovatel soustavy, a nesmí mít žádnou účast ve společnosti, která je součástí skupiny, ke které patří rovněž provozovatel soustavy.

3.   Provozovatel soustavy a společnosti skupiny ve smyslu článku 24b knihy 2 občanského zákoníku, které jsou s provozovatelem soustavy propojeny:

20

Zákaz činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, jenž byl do nizozemského právního řádu rovněž zaveden rovněž zákonem o nezávislé správě soustav, byl stanoven v čl. 17 odst. 2 a 3 zákona o elektřině a v čl. 10b odst. 2 a 3 zákona o plynu. Tato zákonná ustanovení zní takto:

„2.   Pokud je provozovatel soustavy, který není provozovatelem vnitrostátní soustavy vysokého napětí, součástí skupiny ve smyslu článku 24b knihy 2 občanského zákoníku, není tato skupina oprávněna vykonávat operace nebo činnosti, které by mohly být v rozporu se zájmy provozování dotčené soustavy.

3.   Operacemi a činnostmi ve smyslu odstavce 2 se v každém případě rozumí:

21

Při přijetí zákona o nezávislé správě soustav, který do zákona o elektřině a zákona o plynu zavedl zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, byly Essent a další vertikálně integrovanými podniky působícími jak v oblasti výroby a dodávek elektřiny či plynu anebo obchodování s nimi na nizozemském území, tak ve správě a provozování elektrických a plynových distribučních soustav na tomtéž území.

22

V návaznosti na přijetí zákona o nezávislé správě soustav, který stanovil mimo jiné zákaz skupiny, byla Essent NV dne 1. července 2009 rozdělena na dvě různé společnosti, a sice na Enexis Holding NV, jejíž předmět podnikání spočívá v provozování elektrické a plynové distribuční soustavy na nizozemském území a jejíž veškeré akcie vlastní orgány, a na Essent NV, jejímž předmětem podnikání je vyrábět a dodávat elektřinu a plyn a obchodovat s nimi. Společnost Essent NV byla koupena společností RWE AG, jež je dceřinou společností německé skupiny specializované v odvětví energetiky. Eneco Holding NV a Delta NV nebyly rozděleny, ale určily své dceřiné společnosti Stedin Netbeheer BV a Delta Netwerkbedrijf BV jako provozovatele svých distribučních soustav na tomtéž území.

23

Essent a další se třemi samostatnými žalobami domáhaly, aby Rechtbank Den Haag určil, že vnitrostátní ustanovení, která obsahují zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, jsou neslučitelná mimo jiné s článkem 63 SFEU, a nelze je tedy použít.

24

Staat der Nederlanden, žalovaný v každé z těchto věcí, vůči těmto žalobám namítl zásadu obsaženou ve vnitrostátních právních předpisech, která se týká zákazu privatizace a která podle tohoto státu představuje úpravu vlastnictví ve smyslu článku 345 SFEU. Tento zákaz podle jeho názoru vede k tomu, že podíly v provozovateli soustavy působícím na nizozemském území nemohou být předmětem soukromých investic a že pravidla Smlouvy o FEU týkající se volného pohybu kapitálu a svobody usazování se neuplatní. Podpůrně tento členský stát tvrdil, že zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, nebrání volnému pohybu kapitálu ani svobodě usazování, nebo že přinejmenším je omezení těchto svobod odůvodněno naléhavými důvody obecného zájmu.

25

Rozsudkem ze dne 11. března 2009 zamítl Rechtbank Den Haag návrhy společností Essent a další. Gerechtshof Den Haag tento rozsudek v odvolacím řízení zrušil rozsudkem ze dne 22. června 2010 a rozhodl, že uvedená vnitrostátní ustanovení nejsou slučitelná s článkem 63 SFEU, a nelze je tedy použít. Staat der Nederlanden podal k předkládajícímu soudu kasační opravný prostředek.

26

Za těchto podmínek se Hoge Raad der Nederlanden rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky, které jsou v každé ze spojených věcí stejné:

27

Usnesením ze dne 26. března 2012 předseda Soudního dvora rozhodl o spojení věcí C‑105/12 až C‑107/12 pro účely ústní části řízení, jakož i rozsudku.

28

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 345 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na úpravu zákazu privatizace dotčenou v původním řízení, která znamená, že podíly v provozovateli elektrické nebo plynové distribuční soustavy působícím na nizozemském území musí přímo či nepřímo vlastnit veřejné orgány určené vnitrostátními právními předpisy. Je-li tomu tak, předkládající soud se táže, zda má tento výklad za následek, že se článek 63 SFEU nevztahuje na taková vnitrostátní ustanovení, jaká jsou dotčena v původním řízení a která zakazují zaprvé vlastnické nebo kontrolní vztahy mezi společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří provozovatel elektrické nebo plynové distribuční soustavy působící na uvedeném území, a společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří podnik, který na tomtéž území vyrábí a dodává elektřinu nebo plyn nebo s nimi obchoduje, a zadruhé provádění operací nebo činností, „které by mohly být v rozporu se zájmy provozování dotčené soustavy“, takovým provozovatelem a skupinou, které je tento provozovatel součástí.

29

Článek 345 SFEU vyjadřuje zásadu neutrality Smluv ve vztahu k úpravě vlastnictví uplatňované v členských státech.

30

Z judikatury Soudního dvora v tomto ohledu vyplývá, že Smlouvy v zásadě nebrání znárodnění podniků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 1964, Costa, 6/64, Recueil, s. 1141, 1163) ani jejich privatizaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. listopadu 2012, Komise v. Řecko, C‑244/11, bod 17).

31

Z toho plyne, že členské státy mohou legitimně sledovat cíl, který spočívá v zavedení nebo zachování režimu veřejného vlastnictví pro některé podniky.

32

Z článku 93 odst. 2 zákona o elektřině, čl. 85 odst. 2 zákona o plynu a článku 1 vyhlášky z roku 2008, jehož rozsah byl shrnut v bodě 17 tohoto rozsudku, ve věcech v původním řízení vyplývá, že zákaz privatizace ve smyslu vnitrostátních právních předpisů dotčených v původním řízení v podstatě umožňuje převod podílů v provozovateli distribuční soustavy pouze na orgány a právnické osoby, které jsou uvedenými orgány přímo či nepřímo vlastněny, neboť každý převod, v důsledku kterého se vlastníky podílů stávají jiné osoby než uvedené orgány a právnické osoby, je zakázaný.

33

Z toho plyne, že zákaz privatizace brání tomu, aby podíly v provozovateli elektrické nebo plynové distribuční soustavy, který působí na nizozemském území, vlastnila jakákoli soukromá osoba. Cílem tohoto zákazu je tedy zachovat v případě uvedených provozovatelů režim veřejného vlastnictví.

34

Na takový zákaz se vztahuje článek 345 SFEU.

35

V projednávaném případě je kromě toho patrné, že uvedený zákaz privatizace zahrnuje zákaz obsažený v čl. 10b odst. 2 zákona o elektřině a v čl. 2c odst. 2 zákona o plynu, podle kterých podniky usazené v jiném členském státě, jež na nizozemském území působí v oblasti výroby a dodávek elektřiny nebo plynu nebo obchodování s nimi, a společnosti jiného členského státu, které jsou součástí skupiny, ke které takový podnik patří, nemohou nabýt podíly v provozovateli elektrické nebo plynové distribuční sítě působícím na uvedeném území.

36

Článek 345 SFEU však úpravy vlastnictví uplatňované v členských státech nevyjímá ze základních pravidel Smlouvy o FEU, a zejména z pravidel o nediskriminaci, svobodě usazování a svobodě pohybu kapitálu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 6. listopadu 1984, Fearon, 182/83, Recueil, s. 3677, bod 7; ze dne 1. června 1999, Konle, C-302/97, Recueil, s. I-3099, bod 38; ze dne 23. září 2003, Ospelt a Schlössle Weissenberg, C-452/01, Recueil, s. I-9743, bod 24; ze dne 8. července 2010, Komise v. Portugalsko, C-171/08, Sb. rozh. s. I-6817, bod 64; ze dne 21. prosince 2011, Komise v. Polsko, C-271/09, Sb. rozh. s. I-13613, bod 44, a výše uvedený rozsudek Komise v. Řecko, bod 16).

37

Okolnost, že Nizozemské království stanovilo v odvětví provozovatelů elektrických a plynových distribučních soustav, kteří působí na jeho území, režim veřejného vlastnictví, na který se vztahuje článek 345 SFEU, nemůže tudíž tento členský stát zprostit povinnosti dodržovat v uvedeném odvětví pravidla týkající se volného pohybu kapitálu (obdobně viz výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko, bod 44 a citovaná judikatura).

38

Zákaz privatizace tedy spadá do působnosti článku 63 SFEU a musí být stejně jako zákaz skupiny nebo také zákaz činností, které by mohly být v rozporu se zájmy provozování soustavy, zkoumán ve světle tohoto článku.

39

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury čl. 63 odst. 1 SFEU obecně zakazuje omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy (rozsudek ze dne 28. září 2006, Komise v. Nizozemsko, C-282/04 a C-283/04, Sb. rozh. s. I-9141, bod 18 a citovaná judikatura, a výše uvedený rozsudek Komise v. Portugalsko, bod 48).

40

Jelikož Smlouva o FEU neobsahuje definici pojmu „pohyb kapitálu“ ve smyslu čl. 63 odst. 1 SFEU, Soudní dvůr uznal informativní hodnotu klasifikace pohybu kapitálu obsažené v příloze I směrnice Rady 88/361/EHS ze dne 24. června 1988, kterou se provádí článek 67 Smlouvy [o ES] (Úř. věst. L 178, s. 5; Zvl. vyd. 10/01, s. 10). Soudní dvůr tak rozhodl, že pohyb kapitálu ve smyslu čl. 63 odst. 1 SFEU představují zejména tzv. „přímé“ investice, tedy investice ve formě účasti v podniku prostřednictvím držení akcií, které umožňuje skutečně se podílet na řízení a kontrole tohoto podniku, a tzv. „portfoliové investice“, tedy investice ve formě nabývání cenných papírů na kapitálovém trhu uskutečněné pouze s cílem investovat bez úmyslu ovlivňovat řízení a kontrolu podniku (viz výše uvedené rozsudky Komise v. Nizozemsko, bod 19, a Komise v. Portugalsko, bod 49).

41

Pokud jde o tyto dvě formy investic, Soudní dvůr upřesnil, že jako „omezení“ ve smyslu čl. 63 odst. 1 SFEU musí být kvalifikována vnitrostátní opatření, která mohou zabránit nebo omezit nabytí akcií v daných podnicích nebo mohou odradit investory jiných členských států od investování do kapitálu těchto podniků (viz rozsudky ze dne 4. června 2002, Komise v. Portugalsko, C-367/98, Recueil, s. I-4731, body 45 a 46; Komise v. Francie, C-483/99, Recueil, s. I-4781, bod 40; ze dne 13. května 2003, Komise v. Španělsko, C-463/00, Recueil, s. I-4581, body 61 a 62; Komise v. Spojené království, C-98/01, Recueil, s. I-4641, body 47 a 49; ze dne 2. června 2005, Komise v. Itálie, C-174/04, Sb. rozh. s. I-4933, body 30 a 31, a výše uvedený rozsudek Komise v. Nizozemsko, bod 20).

42

Z judikatury Soudního dvora rovněž vyplývá, že vnitrostátní ustanovení, které stanoví množstevní nebo kvalitativní omezení u investic uskutečněných v ostatních členských státech, má omezující účinek vzhledem ke společnostem usazeným v jiných členských státech v rozsahu, v němž takové ustanovení vytváří pro tyto společnosti překážku pro získávání kapitálu, neboť je omezeno zejména nabývání akcií (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko, body 51 a 52 a citovaná judikatura).

43

Ve věcech v původním řízení zákaz privatizace znamená, že žádný soukromý investor nemůže nabýt akcie nebo podíly na základním kapitálu provozovatele elektrické nebo plynové distribuční soustavy působícího na nizozemském území.

44

Pokud jde navíc o zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, je třeba uvést, že tyto zákazy mají několik aspektů. Zaprvé ze zákazu skupiny vyplývá, že společnost jiného členského státu, která je součástí skupiny, ke které patří podnik působící na nizozemském území v oblasti výroby a dodávek elektřiny nebo plynu nebo obchodování s nimi, nemůže nabýt podíly ve společnosti, která je součástí skupiny, ke které patří provozovatel elektrické nebo plynové distribuční soustavy působící na uvedeném území.

45

Zadruhé uvedený zákaz rovněž znamená, že společnost, která je součástí skupiny, ke které patří provozovatel elektrické nebo plynové distribuční soustavy působící na nizozemském území, nemůže investovat do podniku usazeného v jiném členském státě, který na uvedeném území působí v oblasti výroby a dodávek elektřiny nebo plynu nebo obchodování s nimi, nebo do společnosti, která je součástí skupiny, ke které takový podnik patří.

46

Zatřetí zákaz činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, může rovněž kvalitativně omezit investice v jiných členských státech, jelikož přímo či nepřímo vylučuje, aby společnosti ze skupiny, ke které patří provozovatel elektrické nebo plynové distribuční soustavy působící na nizozemském území, investovaly do podniků působících v jiných odvětvích, než je provozování soustavy.

47

Tyto zákazy jsou tudíž omezeními volného pohybu kapitálu ve smyslu článku 63 SFEU.

48

Na první a druhou otázku je třeba v důsledku toho odpovědět, že článek 345 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na úpravu zákazu privatizace dotčenou v původním řízení, která znamená, že podíly v provozovateli elektrické nebo plynové distribuční soustavy působícím na nizozemském území musí přímo či nepřímo vlastnit veřejné orgány určené vnitrostátními právními předpisy. Tento výklad nicméně nemá za následek nepoužitelnost článku 63 SFEU na taková vnitrostátní ustanovení, jaká jsou dotčena v původním řízení a která zakazují privatizaci provozovatelů elektrických či plynových distribučních soustav nebo která dále zakazují zaprvé vlastnické nebo kontrolní vztahy mezi společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří provozovatel elektrické nebo plynové distribuční soustavy působící na nizozemském území, a společnostmi, které jsou součástí skupiny, ke které patří podnik, který na tomtéž území vyrábí a dodává elektřinu nebo plyn nebo s nimi obchoduje, a zadruhé provádění operací nebo činností, které by mohly být v rozporu se zájmy provozování dotyčné soustavy, takovým provozovatelem a skupinou, které je tento provozovatel součástí.

49

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda cíle spočívající v boji proti vzájemnému subvencování v širokém smyslu, včetně výměny strategických informací, v zajištění transparentnosti na trzích s elektřinou a plynem a v zabránění narušení hospodářské soutěže jsou čistě hospodářskými zájmy, nebo naopak naléhavými důvody obecného zájmu, které mohou odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu.

50

Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že volný pohyb kapitálu může být omezen vnitrostátní právní úpravou pouze tehdy, je-li tato právní úprava odůvodněna jedním z důvodů uvedených v článku 65 SFEU nebo naléhavými důvody obecného zájmu ve smyslu judikatury Soudního dvora (viz rozsudek ze dne 14. února 2008, Komise v. Španělsko, C‑274/06, bod 35, a výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko, bod 55).

51

Z ustálené judikatury kromě toho vyplývá, že důvody čistě hospodářské povahy nemohou být naléhavými důvody obecného zájmu, které by mohly odůvodnit omezení základní svobody zaručené Smlouvami (rozsudky ze dne 16. ledna 2003, Komise v. Itálie, C-388/01, Recueil, s. I-721, bod 22, a ze dne 17. března 2005, Kranemann, C-109/04, Sb. rozh. s. I-2421,bod 34).

52

Soudní dvůr nicméně připustil, že vnitrostátní právní úprava může být odůvodněným omezením základní svobody, vychází-li z hospodářských důvodů, které sledují cíl obecného zájmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. září 2008, Komise v. Německo, C-141/07, Sb. rozh. s. I-6935, bod 60 a citovaná judikatura).

53

Pokud jde o zákaz privatizace, který spadá pod článek 345 SFEU, je pravda, že již bylo judikováno, že toto ustanovení nemůže odůvodnit omezení pravidel týkajících se volného pohybu kapitálu (viz výše uvedené rozsudky ze dne 8. července 2010, Komise v. Portugalsko, bod 64 a citovaná judikatura, a Komise v. Polsko, bod 44). To však neznamená, že by zájem, z něhož vychází rozhodnutí zákonodárce ohledně režimu veřejného nebo soukromého vlastnictví provozovatele elektrické nebo plynové distribuční sítě, nemohl být zohledněn jako naléhavý důvod obecného zájmu.

54

V tomto ohledu je třeba uvést, že situace ve věcech v původním řízení nejsou srovnatelné s věcmi, v nichž byly vydány uvedené rozsudky. Ve věcech v původním řízení se totiž jedná o absolutní zákaz privatizace, zatímco věc, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek ze dne 8. července 2010, Komise v. Portugalsko, se týkala omezení vyplývajících z privilegií, jež členské státy požívaly jako akcionáři v privatizovaném podniku, a věc, v níž byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko, se týkala omezení zahraničních investic otevřených penzijních fondů, jež se však nijak nedotýkala úpravy vlastnictví těchto fondů.

55

Důvody, na kterých je založena volba úpravy vlastnictví použité ve vnitrostátních právních předpisech, na niž se vztahuje článek 345 SFEU, tedy představují faktory, které lze zohlednit jako skutečnosti, jež mohou odůvodnit omezení volného pohybu kapitálu. Ve věcech v původním řízení tudíž předkládajícímu soudu přísluší provést takový přezkum.

56

Pokud jde o ostatní zákazy, je nutno konstatovat, že cíle spočívající v boji proti vzájemnému subvencování v širokém smyslu, včetně výměny strategických informací, v zajištění transparentnosti na trzích s elektřinou a plynem a v zabránění narušení hospodářské soutěže mají zajistit nenarušenou hospodářskou soutěž na trzích výroby a dodávek elektřiny a plynu a obchodování s nimi na nizozemském území, a že cíl spočívající v boji proti vzájemnému subvencování má kromě toho zaručit dostatečné investice do elektrických a plynových distribučních soustav.

57

Je tedy třeba ověřit, zda vnitrostátní opatření dotčená v původním řízení prostřednictvím těchto cílů sledují v konečném výsledku naléhavé cíle obecného zájmu.

58

Cíl nenarušené hospodářské soutěže na uvedených trzích přitom sleduje i smlouva o FEU, v jejíž preambuli je zdůrazněna nutnost dohodnutého postupu, aby byla zabezpečena mimo jiné korektní hospodářská soutěž, a to za účelem chránit v konečném výsledku spotřebitele. Podle ustálené judikatury Soudního dvora je ochrana spotřebitele naléhavým důvodem obecného zájmu (rozsudky ze dne 13. září 2007, Komise v. Itálie, C-260/04, Sb. rozh. s. I-7083, bod 27; ze dne 29. listopadu 2007, Komise v. Rakousko, C-393/05, Sb. rozh. s. I-10195, bod 52, a ze dne 18. listopadu 2010, Komise v. Portugalsko, C-458/08, Sb. rozh. s. I-11599, bod 89).

59

Dále je třeba uvést, že cíl zaručit dostatečné investice do elektrických a plynových distribučních soustav má zajistit mimo jiné bezpečnost dodávek energie, kterýžto cíl Soudní dvůr rovněž uznal jako naléhavý důvod obecného zájmu (rozsudky ze dne 10. července 1984, Campus Oil a další, 72/83, Recueil, s. 2727, body 34 a 35; ze dne 4. června 2002, Komise v. Belgie, C-503/99, Recueil, s. I-4809, bod 46, a výše uvedený rozsudek ze dne 2. června 2005, Komise v. Itálie, bod 40).

60

Konečně v bodech 18 a 20 tohoto rozsudku bylo uvedeno, že zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, byly zavedeny zákonem o nezávislé správě soustav, jenž sám mimo jiné změnil vnitrostátní ustanovení, která byla přijata za účelem provedení směrnic z roku 2003 do nizozemského právního řádu. Uvedené zákazy konkrétně změnily ustanovení, která byla přijata za účelem provedení článku 15 směrnice 2003/54 a článku 13 směrnice 2003/55.

61

Z bodů 4 až 8 a 10 odůvodnění směrnice 2003/54 a z bodů 4 a 6 až 10 odůvodnění směrnice 2003/55 přitom vyplývá, že cílem těchto směrnic je mimo jiné zajistit otevřený a transparentní trh, nediskriminační a transparentní přístup k soustavě provozovatele distribuční soustavy a spravedlivou hospodářskou soutěž.

62

Z bodu 8 odůvodnění směrnice 2003/54 a z bodu 10 odůvodnění směrnice 2003/55 konkrétně vyplývá, že členské státy vypracují opatření v zájmu dosažení těchto cílů. Tyto body odůvodnění dále zdůrazňují vůli unijního zákonodárce, aby provozovatelé distribuční soustavy měli účinná rozhodovací práva u aktiv nutných k údržbě, provozu a rozvoji soustav.

63

Bod 23 odůvodnění směrnice 2003/54 a bod 23 odůvodnění směrnice 2003/55 kromě toho uvádí, že údržba a výstavba nezbytné síťové infrastruktury jsou významnými prvky v rámci zajištění stabilních dodávek elektřiny a plynu.

64

Z toho plyne, že i když zákazy skupiny a činností, které by mohly být v rozporu s provozováním soustavy, uvedené směrnice nestanoví, Nizozemské království přijetím těchto opatření sledovalo cíle směrnic z roku 2003.

65

Toto zjištění je podpořeno směrnicemi 2009/72 a 2009/73, které mají mimo jiné stejné cíle, jak vyplývá z bodů 3, 4, 9 až 12, 15, 25 a 44 odůvodnění směrnice 2009/72 i z bodů 3, 4, 6 až 13, 22 a 40 odůvodnění směrnice 2009/73. Body 4, 9, 11, 15, 25, 26 a 44 odůvodnění směrnice 2009/72 a body 4, 6, 8, 12, 22, 25 a 40 odůvodnění směrnice 2009/73 konkrétně svědčí o vůli unijního zákonodárce zajistit nediskriminační přístup k elektrickým nebo plynovým distribučním soustavám a transparentnost trhů, zabránit vzájemnému subvencování, zajistit dostatečné investice do soustavy s cílem zabezpečit stabilní dodávky elektřiny a plynu a zabránit výměnám důvěrných informací mezi provozovateli soustav a výrobními a dodavatelskými podniky.

66

Cíle zmíněné předkládajícím soudem tedy mohou jakožto naléhavé důvody obecného zájmu v zásadě odůvodnit konstatovaná omezení základních svobod.

67

Je však dále třeba, aby byla dotčená omezení přiměřená sledovaným cílům a nepřekračovala meze toho, co je k dosažení uvedených cílů nezbytné (rozsudek ze dne 11. října 2007, ELISA, C-451/05, Sb. rozh. s. I-8251, bod 82, a výše uvedený rozsudek Komise v. Polsko, bod 58), což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

68

Z výše uvedeného vyplývá, že na třetí otázku je třeba odpovědět následovně:

69

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: