Návrh společné zprávy o zaměstnanosti, jejíž vypracování ukládá článek 148 SFEU, je součástí balíčku roční analýzy růstu, kterým se zahajuje evropský semestr 2015. Tato zpráva vyzdvihuje klíčové informace o zaměstnanosti obsažené v roční analýze růstu, a představuje tak zásadní příspěvek k posílenému hospodářskému vedení. Analýza, kterou zpráva obsahuje, vychází z vývoje zaměstnanosti a sociální situace v Evropě, z provádění hlavních směrů politik zaměstnanost[1], z posouzení národních programů reforem, které vedly k přijetí doporučení Rady pro jednotlivé země dne 8. července 2014, jakož i z posouzení jejich dosavadního provádění.

Zaměstnanost a sociální situace i nadále budí obavy

Z podzimních hospodářských prognóz Komise je patrný pomalý růst a vysoká, avšak poměrně stabilní nezaměstnanost (24,6 milionu lidí). Rozdíly mezi zeměmi, zejména v eurozóně, zůstávají velké. Dokonce i v poměrně dobře fungujících ekonomikách se zaměstnanost stává strukturálním problémem, o čemž svědčí rostoucí počet dlouhodobě nezaměstnaných.

Je nezbytné pokračovat v reformách podporujících dobré fungování trhu práce

Několik členských států provedlo reformy v souladu s konkrétním doporučení pro příslušnou zemi. Pozitivní výsledky reformy, jako například zvýšení ekonomické aktivity, jsou patrné. Pro stimulaci růstu a vytvoření příznivého prostředí pro tvorbu důstojných pracovních míst je však zapotřebí zvýšit objem investic. 

Pokud jde o boj proti nezaměstnanosti mladých lidí, členské státy pokročily v provádění záruk pro mladé lidi. Jsou potřebné další snahy zaměřené zvláště na veřejné služby zaměstnanosti, náležitě uzpůsobené aktivní politiky na trhu práce a odborné vzdělávání a přípravu. Členské státy by měly zajistit příznivé prostředí, jež by společnostem umožňovalo nabízet pracovní praxi, čímž by se usnadnil přechod ze školy do zaměstnání.

Investice do lidského kapitálu prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy zvýší produktivitu

Členské státy usilovaly o zavedení opatření zaměřených na zlepšení nabídky dovedností a podporu vzdělávání dospělých. Řada zemí přijala opatření ke zlepšení svého systému primárního, sekundárního a terciární vzdělávání, přičemž další země se zabývaly celkovou strategií vzdělávání. Členské státy musí pokračovat v reformování svých systémů odborného vzdělávání a odborné přípravy, aby zvýšily produktivitu pracovníků v konfrontaci s rychle se měnícími požadavky na dovednosti.

Daňový systém a systém sociálních dávek by měly podporovat vytváření pracovních míst

Systémy dávek v nezaměstnanosti by měly být lépe navázány na aktivační a podpůrná opatření, přičemž ke zintenzivnění integrace dlouhodobě nezaměstnaných na pracovní trh je zapotřebí dalších opatření. Členské státy by měly pokračovat v opatřeních, která řeší problém roztříštěnosti trhů práce prostřednictvím zjednodušení pracovního práva, a v některých případech je vystupňovat.

Bylo zahájeno několik reforem daňových systémů s cílem omezit faktory odrazující od přijetí práce a zároveň se záměrem snížit zdanění práce, aby se podnikům umožnilo (opětovně) přijímat mladé lidi a dlouhodobě nezaměstnané. Několik členských států se zabývalo mechanismy stanovování mezd s úmyslem podpořit přizpůsobení vývoje mezd produktivitě a podpořit disponibilní příjem domácností, se zvláštním zaměřením na minimální mzdy. Několik členských států se zabývalo způsoby vytváření pracovních míst prostřednictvím (dočasného) zaměstnávání, subvencováním mzdových nákladů nebo příspěvků na sociální zabezpečení se zaměřením na nově přijaté.

Modernizace systémů sociální ochrany

Byly zavedeny politické reformy systémů sociální ochrany. Věk odchodu do důchodu se zvyšuje a snižují se rozdíly ve věku odchodu do důchodu mužů a žen. Členské státy nabízejí možnosti k prodlužování pracovního života a zlepšení důchodových nároků odkládáním odchodu do důchodu. Systémů sociální ochrany aktivují ty, kteří jsou schopni účastnit se trhu práce, chrání ty, kdo jsou z trhu práce vyloučeni nejvíce a poskytují jednotlivcům v průběhu jejich života ochranu před riziky.

Členské státy se snaží intenzivněji zaměřit na osoby, které jsou ve vyšší míře ohroženy chudobou, zejména na děti a starší osoby.

Díky přezkumům výdajů na zdravotní péči se navíc prosazují různé způsoby zvyšování efektivity pro občany a zlepšování efektivity nákladů.

1.       TRENDY A VÝZVY NA TRHU PRÁCE A VE SPOLEČNOSTI V EVROPSKÉ UNII

Nezaměstnanost se pomalu snižuje, avšak na úrovni EU-28 zůstává na vysoké úrovni. Zatímco mezi lety 2004 a 2008 klesla míra nezaměstnanosti o více než 2 procentní body, kvůli finanční a hospodářské krizi se situace vážně zhoršila (obrázek 1). V období mezi rokem 2008 a 2014 se (sezónně upravená) míra nezaměstnanosti v EU-28 zvýšila ze 7,0 % na 10,8 %. Novější údaje Eurostatu ukazují, že od té doby míra nezaměstnanosti v září 2014 opět poklesla na 10,1 % (11,5 % v eurozóně). Jde o nejnižší hodnotu od února 2012, přičemž ve srovnání se srpnem 2014 zůstává na setrvalé úrovni. Tato míra vyjádřená v absolutních číslech odpovídá 24,6 milionu nezaměstnaných, což představuje pokles oproti 26,4 milionu o rok dříve. Pokud se podíváme na vývoj v čase u jednotlivých věkových skupin na trhu práce, je vidět, že míra nezaměstnanosti mladých lidí je strukturálně vyšší než průměrná míra a rovněž více reaguje na hospodářský cyklus. Míra nezaměstnanosti pracovníků s nízkou kvalifikací je rovněž strukturálně vyšší.[2] Míra nezaměstnanosti starších pracovníků je spíše nízká, avšak obecně je pro tyto pracovníky mnohem obtížnější po ztrátě zaměstnání opětovně získat práci. Míra nezaměstnanosti u mužů a žen je od roku 2009 takřka stejná.

Obrázek 1: Vývoj míry nezaměstnanosti v EU-28 v letech 2004–2013 (roční údaje) – celkem, mladí lidé, starší pracovníci, pracovníci s nízkou kvalifikací a ženy.          Zdroj: Eurostat

Vývoj v oblasti nezaměstnanosti je v jednotlivých státech EU i nadále značně různorodý, avšak tyto rozdíly se přestaly zvětšovat. V září 2014 se míra nezaměstnanosti pohybovala od 5,0 % v Německu a 5,1 % v Rakousku do 24,0 % ve Španělsku a 26,4 % (údaj z července) v Řecku. V průběhu uplynulého roku se nezaměstnanost snížila ve 21 členských státech, v jednom členském státě zůstala na stejné úrovni a v šesti zemích vzrostla. Největší pokles byl zaznamenán ve Španělsku, Chorvatsku, Maďarsku a Portugalsku. V šesti členských státech došlo k dalšímu nárůstu (Francie, Itálie, Litva, Lucembursko, Rakousko a Finsko)

Dlouhodobá nezaměstnanost stále roste V období mezi roky 2010 a 2013 se míra dlouhodobé nezaměstnanosti v EU-28 zvýšila ze 3,9 % na 5,1 %. K negativnímu vývoji došlo zejména v Řecku a Španělsku a v o něco menší míře na Kypru, zatímco ve třech pobaltských státech bylo zaznamenáno značné zlepšení. V průběhu minulého roku se dlouhodobá nezaměstnanost jako podíl na celkové nezaměstnanosti v EU-28 zvýšila ze 45,3 % na 48,7 % (ze 47,5 % na 51,5 % v eurozóně).

Dlouhodobá nezaměstnanost dopadá na muže, mladé lidi a pracovníky s nízkou kvalifikací ve větší míře než na ostatní skupiny na trhu práce a zasahuje zejména ty, kdo pracují v upadajících povoláních a odvětvích. Důležitým faktorem určujícím změnu úrovní dlouhodobé nezaměstnanosti a dynamiku dlouhodobé nezaměstnanosti zůstává celkový stav ekonomiky, avšak existují také významné faktory typické pro konkrétní zemi, přičemž některé členské státy (např. Finsko, Nizozemsko a Švédsko) na rozdíl od jiných (např. Bulharsko, Řecko a Slovensko) dosahují vysoké míry návratu do zaměstnání.  V obecné rovině jeden z pěti dlouhodobě nezaměstnaných v EU nikdy nepracoval a tři ze čtyř jsou mladí lidé ve věku méně než 35 let, což vytváří riziko marginalizace.[3]

Obrázek 2: Míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyjádřená v % ekonomicky aktivní populace, EU-28 a členské státy, 2010 a 2013      Zdroj: Eurostat.

Nezaměstnanost mladých lidí je stále velmi vysoká, avšak jeví známky zlepšení. V září 2014 činila míra nezaměstnanosti mladých lidí (15–24 let) v EU-28 21,6 %, což je o 1,9 procentního bodu méně než o rok dříve. Mezi členskými státy existuje výrazný rozptyl a údaje se pohybují od 7,6 % v Německu a 9,1 % v Rakousku do 50,7 % (červenec 2014) v Řecku a 53,7 % ve Španělsku. Rozdíly mezitím přestaly narůstat, ale jsou stále velké.

Podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), zůstal na vysoké úrovni, ačkoliv takřka 70 % mladých lidí v EU se v prvním čtvrtletí roku 2014 účastnilo vzdělávání. V řadě členských států je ukazatel míry NEET značně vyšší než minimum zaznamenané od roku 2008 a stále se pohybuje blízko horní hranice. To platí zejména pro některé členské státy s nejvyšší mírou NEET, jako jsou Bulharsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Chorvatsko, Itálie a Rumunsko. Poměrně nízké a zlepšující se míry NEET lze pozorovat v Rakousku, Německu, Dánsku, Lucembursku, Nizozemsku a Švédsku. V roce 2013 úrovně NEET v převážné většině členských států i nadále přesahovaly 10 %. Míra NEET je o něco vyšší u žen než u mužů: v roce 2013 činil 13,2 % pro ženy a 12,7 % pro muže (celkem 13,0 %). Fenomén NEET je způsoben primárně nárůstem nezaměstnanosti mladých lidí, avšak také nečinností, jež není spojena se vzděláváním. V některých členských státech (Bulharsko, Rumunsko, Itálie) překračovaly míry neaktivních NEET 10 %.

Počet osob předčasně opouštějících vzdělávací systém se postupně snižuje a postupně se přibližuje k cíli, kterým je snížení předčasného ukončování školní docházky pod 10 % do roku 2020. Podíl osob předčasně opouštějících vzdělávací systém, v roce 2013 činil 12,0 % oproti 12,7 % v předchozím roce, přičemž muži (13,6 %) jsou postiženi více než ženy (10,2 %). Předčasné ukončování školní docházky však nadále představuje závažný problém, jelikož se týká přibližně 5 milionu osob, z nichž více než 40 % jsou nezaměstnaní. V roce 2013 byl podíl osob předčasně opouštějících vzdělávací systém v 18 členských státech nižší než 10 %, což je hodnota stanovená jako cíl strategie Evropa 2020. Naopak nejvyšší byla ve Španělsku a na Maltě (přes 20 %).

Evropa úspěšně pokračuje na cestě k dosažení cíle, kterým je do roku 2020 zajistit, aby alespoň 40 % osob dosáhlo terciární či obdobné úrovně vzdělání. V roce 2013 byla míra dosažení  terciárního vzdělání 36,9 %, což je o 1,2 procentního bodu více než o rok dříve. Nejvyšší míru (nad 50 %) má Irsko, Litva a Lucembursko. V celé EU dokončilo terciární vzdělávání více žen (39,9 %) než mužů (31,5 %).

Obrázek 3: Podíl NEET pro EU-28 a členské státy ve druhém čtvrtletí roku 2014 a nejvyšší a nejnižší hodnoty od roku 2008

 Zdroj: Eurostat (Šetření pracovních sil EU; údaje sezónně neupraveny, průměrné údaje za 4 čtvrtletí do 2. čtvrtletí roku 2014, výpočty GŘ EMPL)

Míra ekonomické aktivity ve většině členských států dobře odolávala krizovým rokům, a to především díky rostoucí míře aktivity mezi staršími pracovníky (ve věku 55–64 let) a ženami. Míra ekonomické aktivity obyvatelstva EU-28 ve věku 15–64 let se mezi lety 2008 (1. čtvrtletí) a 2014 (1. čtvrtletí) zvýšila ze 70,3 % na 72,0 %, ačkoli mezi jednotlivými zeměmi byly značné rozdíly. Nejvýrazněji narostla v České republice, Maďarsku, Litvě, Lucembursku, na Maltě a v Polsku a největší snížení bylo patrné v Dánsku (avšak z velmi vysoké původní úrovně) a v Irsku. I když se míra ekonomické aktivity žen v průběhu času zlepšila, zaostává stále významným způsobem za mírou ekonomické aktivity mužů: v prvním čtvrtletí roku 2014 byla nižší o 11,7 procentního bodu (míra ekonomické aktivity mužů činila 77,9 % a míra ekonomické aktivity žen 66,2 %). Rozdíly v míře ekonomické aktivity žen a mužů jsou obzvláště velké v Řecku a Itálii. Některé jiné země jako Rakousko, Německo a Nizozemsko se sice vyznačují vysokou mírou aktivity žen, ale je v nich rozšířena zaměstnanost žen na částečný úvazek.

Míra zaměstnanosti v EU nadále vykazuje negativní trend a k dosažení jednoho z hlavních cílů strategie Evropa 2020, kterým je 75% zaměstnanost žen a mužů ve věku od 20 do 64 let, je třeba tento trend významným způsobem změnit.  Od začátku krize se míra zaměstnanosti v EU-28 snížila o téměř 1,5 procentního bodu z maximální hodnoty v roce 2008 na 68,4 % v prvním čtvrtletí roku 2014. V různých členských státech byl zaznamenán poměrně rozdílný vývoj (obrázek 4). Mezi prvním čtvrtletím roku 2008 a prvním čtvrtletím roku 2014 byl růst nezaměstnanosti značně negativní v několika jihoevropských zemích, v pobaltských státech, Bulharsku a Irsku. Silný nárůst byl zaznamenán v Lucembursku a na Maltě a v menší míře i v Německu. V posledním roce byl vývoj mírnější a zaměstnanost rostla také v několika zemích, které v předchozích letech dosahovaly špatných výsledků.

Vývoj v oblasti zaměstnanosti nebyl rovnoměrně rozložen  Zatímco míra zaměstnanosti mužů (20–64 let) klesla mezi prvním čtvrtletím roku 2008 a prvním čtvrtletí roku 2014 o více než 3 procentní body (ze 77,4 % na 74,0 %), zaměstnanost žen se snížila pouze okrajově a během minulého roku se dokonce mírně zvýšila (o 0,8 %). Poměrně výrazný nárůst lze pozorovat u starších pracovníků (6,2 procentního bodu od prvního čtvrtletí roku 2008 na 50,9 % na začátku roku 2014, se značným nárůstem v Belgii, Německu, Francii, Maďarsku, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku a Polsku), zejména u starších žen (8,4 procentního bodu). Z hlediska úrovně vzdělání se zaměstnanost snížila nejvíce u pracovníků s nízkou kvalifikací a u středně a vysoce kvalifikovaných osob zhruba obdobně. Míra zaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí (20–64 let) v EU-28 klesla z 62,4 % v prvním čtvrtletí roku 2008 na 55,4 % v prvním čtvrtletí roku 2014. Pokud jde o trendy vývoje zaměstnanosti podle odvětví, podíl odvětví služeb se i nadále zvyšoval, a to na úkor zaměstnanosti v průmyslu a zemědělství. Tato odvětví se dnes na zaměstnanosti podílejí zhruba 72,5 % (služby), 22,5 % (průmysl) a 5 % (zemědělství). Situace v letech krize nebyla příznivá pro pracovní poměry na dobu neurčitou, ale nejvíce se změny dotkly hlavně dočasných pracovních míst (neobnovení smlouvy). Počet pracovních míst na plný úvazek se v období mezi prvním čtvrtletím roku 2008 a prvním čtvrtletím roku 2014 snížil zhruba o 8,1 milionu. Naopak počet míst na částečný úvazek se v posledních letech neustále zvyšuje: ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2008 je jich o 4 miliony více.

Obrázek 4: Růst zaměstnanosti (počet zaměstnaných osob ve věku 20–64 let) v jednotlivých členských státech od prvního čtvrtletí roku 2008 Zdroj: Eurostat, výpočty GŘ EMPL

Zaměstnanost se v budoucnu pravděpodobně mírně zlepší, zejména v důsledku očekávaného růstu HDP. Některé trendy povedou ve střednědobém horizontu k další tvorbě pracovních míst, a to především v určitých oblastech[4]. Díky technologickému pokroku vzniknou nová pracovní místa v odvětví IKT (podle předpokladů se bude jednat o 900 000 neobsazených míst pro odborníky v oboru IKT do roku 2015) a stárnutí obyvatelstva – i přes současná a budoucí omezení veřejných rozpočtů na zdravotní péči – pravděpodobně povede ve střednědobém horizontu ke zvýšení poptávky po zdravotnících a zdravotnických službách. Ekologizace hospodářství může kromě toho znamenat růst počtu „zelených“ pracovních míst[5]. Přijmout značné množství středně až vysoce kvalifikovaných pracovníků bude nutné rovněž v dalších odvětvích využívajících vyspělé technologie, např. v odvětví dopravy, kde bude třeba pokrýt růst zaznamenaný v letectví a osobní dopravě a odchod vysokého procenta starších pracovníků, kteří by měli odvětví dopravy opustit do roku 2020.

Malé a střední podniky jsou tradičně považovány za motor růstu zaměstnanosti, přičemž některé výzkumy ukazují, že v letech 2002–2010 bylo 85 % nových pracovních míst v EU vytvořeno malými a středními podniky. Naproti tomu zaměstnanost v malých a středních podnicích v EU klesla mezi rokem 2010 a 2013 o 0,5 %. Pokud pomineme odvětví stavebnictví, které v roce 2008 zaměstnávalo jednoho ze sedmi pracovníků malých a středních podniků, mění se tento pokles v mírný nárůst o 0,3 %, který se však v porovnání s 2% nárůstem u velkých podniků jeví být nepatrný.

Dostupnost úvěrů pro nefinanční sektor je k dnešnímu dni a v řadě členských států i nadále slabá, a to s ohledem na faktory související jak s nabídkou, tak s poptávkou, včetně restrukturalizace odvětví a snižování zadluženosti, jež následovaly po finanční krizi. Navíc úrokové sazby bankovních úvěrů zůstávají ve zranitelných státech navzdory nedávným opatřením ECB na vysoké úrovni, což se dotýká zejména malých a středních podniků.  Omezený přístup k finančním prostředkům také pravděpodobně omezí počet nově zakládaných podniků, což vyvolává obavy s ohledem na prokázanou skutečnost, že mezi malými a středními podniky mají mladé společnosti největší podíl na čistém růstu počtu pracovních míst. Nedostatečná dynamika vývoje zaměstnanosti u malých a středních podniků od roku 2010 naznačuje potenciální dopad, který by měla vhodná řešení problémů finančního sektoru na zaměstnanost. Politiky podporující zakládání nových podniků s sebou nesou také výrazný dopad na zaměstnanost.

Na trhu práce je v několika členských státech i nadále patrná značná segmentace. V prvním čtvrtletí roku 2014 byl pro zaměstnanost mladých lidí charakteristický vysoký podíl práce na dobu určitou (42,4 %) a na částečný úvazek (31,9 %) (z celkové zaměstnanosti). Pokud jde o veškeré aktivní obyvatelstvo, je podíl práce na dobu určitou a na částečný úvazek naproti tomu mnohem nižší: kolem 13 % (na dobou určitou) a 19 % (na částečný úvazek). Více jsou na částečný úvazek zaměstnávány ženy. V prvním čtvrtletí roku 2014 bylo na částečný úvazek zaměstnáno 32 % žen (oproti 8,3 % mužů) a v Rakousku, Belgii, Německu, Nizozemsku a Spojeném království přesahoval podíl zaměstnankyň na částečný úvazek 40 %. V současné makroekonomické situaci mohou smlouvy na dobu určitou a práce na částečný úvazek, i když jsou do jisté míry nedobrovolné[6], přispět k tvorbě pracovních míst a ze střednědobého až dlouhodobého hlediska mohou být předstupněm pro smlouvy na dobu neurčitou a/nebo práci na plný úvazek (např. v případě mladých lidí). Segmentace je rovněž patrná z přetrvávajících rozdílů v odměňování žen a mužů a z nízké míry přechodu na pracovní smlouvy, jež zaměstnancům zajišťují větší ochranu.

Soulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce se v několika členských státech zhoršil. Zatímco počet volných pracovních míst byl v posledních několika letech v průměru poměrně stabilní, stoupala nezaměstnanost, což svědčí o horším souladu mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce. Z Beveridgeovy křivky (obrázek 5) vyplývá, že se strukturální nezaměstnanost zvyšuje zhruba od poloviny roku 2011[7]. Při pohledu na vývoj napříč členskými státy je vidět, že sladění nabídky a poptávky na trhu práce se ve většině členských států zhoršilo, přičemž významnou výjimkou představuje zejména Německo. Tento celkový negativní vývoj je způsoben především nepříznivými šoky na straně poptávky po pracovních silách, jakož i stále větším nesouladem mezi nabízenými a požadovanými dovednostmi[8] a ukazuje na to, že nedostatek příležitostí na trhu práce v souvislosti s hospodářskou krizí vede k hysterezním efektům, jimž je třeba čelit investicemi do lidského kapitálu a efektivnějším sladěním nabídky a poptávky na trhu práce.

Obrázek 5: Beveridgeova křivka, EU-28, první čtvrtletí roku 2008 – první čtvrtletí roku 2014 Zdroj: Eurostat; Pozn.: Svislá osa označuje „ukazatel nedostatku pracovních sil“ – převzato z výsledků průzkumu u podniků EU (% výrobních podniků poukazující na nedostatek pracovních sil jako faktor omezující výrobu) .

Rostoucí počet nezaměstnaných během krize, narůstající podíl dlouhodobě nezaměstnaných a z toho vyplývající nižší efektivita sladění nabídky a poptávky na trhu práce představují značný problém v oblasti aktivních politik na trhu práce a veřejných služeb zaměstnanosti.

Mobilita pracovních sil uvnitř EU zůstává omezená,  zejména v poměru k celkové velikosti trhu práce v EU. Zatímco jeden ze čtyř občanů EU uvádí, že v příštích deseti letech  bude uvažovat o práci v jiné zemi EU, do roku 2013 trvale bydlelo v jiném členském státě EU pouze 3,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou však poměrně velké (obrázek 6). Vzhledem k zásadním rozdílům v mírách nezaměstnanosti mezi členskými státy EU se zvýšený počet osob, které se chtějí přestěhovat, částečně promítl do zvýšené mobility po roce 2011, avšak pouze v omezeném rozsahu a ne do takové míry, jaké by bylo potřeba pro vyrovnání velkých rozdílů napříč trhy práce v EU.[9]

Obrázek 6: Míra mobility v členských státech podle let pobytu (2013) Zdroj: Dokument „Key Features“, DG EMPL. Poznámky: Míra mobility je počet občanů v produktivním věku, kteří v roce 2013 žili v jiném členském státě, vyjádřený jako procentní podíl populace v produktivním věku v zemi, jejíž jsou občany.  Údaje pro MT a SI jsou příliš nízké na to, aby mohly být spolehlivé.  Údaje pro CY, DK, EE, FI, LU a SE nejsou spolehlivé s ohledem na příliš malou velikost vzorku.

Je třeba dále zlepšit nabídku dovedností. K postupným změnám v relativní poptávce po různých úrovních dovedností vedlo několik trendů, zejména globalizace a technologická změna (orientovaná na určité dovednosti).  Navíc se změnil také relativní význam různých druhů dovedností, přičemž u mnoha povolání nabyly na významu dovednosti související s IKT a tzv. „sociální dovednosti“, jako například komunikační dovednosti.

Ačkoli se v průběhu času zvyšovala průměrná úroveň vzdělání, nedrželi pracovníci z hlediska dovedností, kterými disponují, krok s poptávkou po dovednostech. V důsledku těchto změn v relativní poptávce po dovednostech a jejich nabídce jsou pracovní příležitosti pro vysoce kvalifikované osoby lepší než pro osoby se střední a nízkou kvalifikací. Prognózy trhu práce tento vývoj potvrzují i pro nadcházející roky[10].

Růstový potenciál Evropy je ohrožen strukturálními nedostatky v její dovednostní základně. Nedávné údaje[11] ukazují, že přibližně 20 % obyvatelstva v produktivním věku má jen velmi nízkou kvalifikaci, přičemž v některých zemích (Španělsko, Itálie) je tento podíl ještě vyšší. Vysoký podíl osob s velmi dobrými dovednostmi má pouze několik málo zemí (Estonsko, Finsko, Nizozemsko, Švédsko) a většina evropských států se zdaleka nemůže srovnávat s nejlepšími zeměmi mimo Evropu (např. s Japonskem či Austrálií). Údaje o veřejných výdajích potvrzují rostoucí riziko nedostatečných investic do lidského kapitálu. Evropa neinvestuje efektivně do vzdělávání a dovedností, což ohrožuje její střednědobou konkurenceschopnost a uplatnitelnost její pracovní síly. Devatenáct členských států snížilo reálnou výši výdajů na vzdělávání a čtrnáct členských států snížilo relativní podíl HDP, který investují do vzdělávání.

Vývoj mezd začal umožňovat nezbytné obnovení rovnováhy. Těsně před začátkem  krize zaznamenalo několik členských států značný nárůst svých nominálních jednotkových nákladů práce, zejména Lotyšsko, Rumunsko a v menším rozsahu Estonsko, Litva, Bulharsko a Irsko (obrázek 7).  V reakci na krizi byl vývoj nominálních jednotkových nákladů práce v těchto zemích od roku 2009 mnohem mírnější, s výjimkou Bulharska, v Irsku, Litvě a Lotyšsku byl ve skutečnosti negativní a v Rumunsku se držel mírně nad nulou. Po krizi poklesly nominální jednotkové náklady práce také v Řecku a ve Španělsku, přičemž v letech před krizí se zvyšovaly. V Německu je vývoj odlišný a jde o jediný členský stát, v němž nominální jednotkové náklady práce před krizí poklesly (i když mírně) a v posledních letech vzrůstaly. Mírný vývoj nominálních jednotkových nákladů práce (před krizí byl výraznější) byl zaznamenán také v Belgii, Švédsku, Nizozemsku, Rakousku a zejména ve Finsku. Obrácení trendu v „postižených“ členských státech na straně jedné a v „zemích s přebytkem“ na straně druhé přispělo k vnějšímu vyrovnání, jež bylo potřebné zejména v rámci eurozóny. Je důležité, aby vývoj mezd i nadále odpovídal potřebě upravit vnější nerovnováhu a snížit nezaměstnanost a v dlouhodobém horizontu odpovídal růstu produktivity. Pokud bude tento trend pokračovat, může nedávný růst mezd v zemích s přebytkem posílit celkově nedostatečnou agregátní poptávku.[12]

Obrázek 7: Vývoj nominálních jednotkových nákladů práce v EU-28, průměrné meziroční změny, 2003–2008 a 2009–2013                Zdroj: Eurostat, výpočty GŘ EMPL

Snížení jednotkových nákladů práce a zpomalení růstu mezd se do snížení cen promítly jen pomalu a neúplně. Toto neúplné promítnutí změn lze mimo jiné vysvětlit současným zvyšováním nepřímých daní a regulovaných cen v důsledku fiskální konsolidace.[13] Omezování nominálních jednotkových nákladů práce v kontextu nepříliš se měnících cen vedlo ke snížení podílu pracovních příjmů v několika členských státech, zejména v Řecku, Španělsku Irsku a Portugalsku. Z toho vyplývající zvýšení ziskových rozpětí nebylo (doposud) v plné míře doprovázeno nárůstem investic.

Daňové zatížení je v mnoha členských státech nadále vysoké. Vysoké a v některých případech dokonce zvyšující se daňové zatížení, především pracovníků s nízkými příjmy a druhých výdělečně činných osob v domácnosti, zůstává významným problémem ve značném počtu členských států. Pro ilustraci lze uvést, že v případě nízkopříjmových skupin (67 % průměrné mzdy) bylo snížení daňové zátěže, k němuž došlo ve většině zemí v letech 2008 až 2010, následováno ve třech po sobě jdoucích letech jejím nárůstem prakticky ve všech členských státech. Úroveň daňové zátěže se v roce 2013 pohybovala mezi 20 % či méně na Maltě (2012) a v Irsku a více než 45 % v Belgii, Německu, Francii a Maďarsku.

Na změny v celkovém daňovém zatížení měla vliv především daň z příjmu fyzických osob, která byla zvýšena v 15 z 21 členských států (obrázek 8). Zvýšení daně z příjmu fyzických osob (alespoň pro tento specifický typ domácnosti a při 67 % průměrné mzdy) bylo obzvláště významné v Portugalsku a Maďarsku, zatímco ve Spojeném království a Řecku se poměrně zásadně snížila. Vezme-li se v úvahu daň z příjmu fyzických osob společně s příspěvky zaměstnanců na sociální zabezpečení, došlo ke zvýšení zatížení zaměstnanců v 10 členských státech, zatímco daňové zatížení zaměstnavatelů se zvýšilo ve 3 zemích. Celková výše příspěvků zaměstnavatelů na sociální zabezpečení zůstala ve většině členských států až na několik výjimek víceméně stabilní; v Polsku a na Slovensku došlo k relativně výraznému nárůstu, zatímco ve Francii výše těchto příspěvků poměrně značně poklesla.

Obrázek 8: Změna celkového daňového zatížení mezi lety 2011 a 2013 podle jednotlivých složek (67 % průměrné mzdy, jedna osoba, žádné dítě) Zdroj: Databáze daní a dávek Evropské komise a OECD. Pozn.: Údaje pro země, jež nejsou členy OECD (BG, CY, HR, LV, LT, MT a RO) nejsou k dispozici.

Boj proti nenahlášené práci představuje v některých členských státech problém. Do nenahlášené práce spadá řada činností od nenahlášené práce v registrovaném podniku po nelegální práci osob samostatně výdělečně činných, avšak nespadají sem činnosti související s nelegálním zbožím nebo službami.  Nenahlášená práce má několik negativních následků. Z makroekonomického hlediska snižuje příjmy z daní (z daně z příjmu a z DPH) a oslabuje financování systémů sociálního zabezpečení. Z mikroekonomického hlediska nenahlášená práce a jiné atypické formy zaměstnání, jako je předstíraná samostatná výdělečná činnost, obvykle narušují spravedlivou hospodářskou soutěž mezi podniky a vedou k sociálnímu dumpingu, který brání vzniku řádných pracovních míst s plnou sociální ochranou. Důsledkem je také nedostatečná produktivita, protože neformální podniky se často vyhýbají přístupu k formálním službám a vstupům (např. úvěrům) a nerostou. Ačkoli zcela spolehlivé údaje o rozsahu stínové ekonomiky a nenahlášené práci nejsou snadno dostupné, neúplné údaje naznačují, že tyto fenomény představují pro některé členské státy skutečný problém[14]. Rozsah nenahlášené práce může navíc růst kvůli několika socioekonomickým trendům, jako jsou přesuny mezi odvětvími a internacionalizace hospodářství, omezení standardních forem práce a sociální napětí v některých členských státech.

Ačkoliv hospodářský vývoj obecně zasahuje různé skupiny populace různými způsoby, v řadě členských států se zvýšila míra nerovnosti. Koeficient příjmové nerovnosti S80/S20[15] zůstal v EU mezi lety 2008 a 2013 v průměru stabilní, avšak existuje značný rozptyl a rostoucí rozdíly v této oblasti mezi jednotlivými členskými státy (obrázek 9). Nerovnost vzrostla ve většině jižních členských států (Španělsko, Řecko, Itálie, Kypr), jakož i v Chorvatsku, Estonsku, Dánsku, Maďarsku a mírně také v Irsku a Rakousku. I přes zlepšení z poslední doby vyvolává nerovnost závažné obavy rovněž v Bulharsku, Řecku, Lotyšsku, Rumunsku, Španělsku a Litvě (viz také obrázek V v kapitole 3).

Obrázek 9: Nerovnost v rozdělení příjmů (S80/S20; koeficient příjmové nerovnosti) 2008–2012            Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek 2013; údaje se vztahují na příjmový rok 2012. Pozn.: * – údaje za rok 2011 (údaje za rok 2012 pro BE, DE, IE, EL, FR, HR, LU, NL, PT, RO, SE, UK) doposud nejsou k dispozici).

Míra ohrožení chudobou a sociálním vyloučením se podstatně zvýšila, přičemž navíc rostou rozdíly mezi členskými státy. Mezi začátkem krize v roce 2008 a rokem 2012 se počet Evropanů ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením zvýšil znepokojivým způsobem o 8,7 milionu osob (vyjma Chorvatska) na 25,1 % obyvatelstva EU-28 v roce 2012 (obrázek 10).

Obrázek 10: Vývoj míry ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením (AROPE) v období 2008–2012                Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek 2013; údaje se vztahují na příjmový rok 2012. Pozn.: * – údaje za rok 2011 (údaje za rok 2012 pro BE, DE, IE, EL, FR, HR, LU, NL, PT, RO, SE, UK) nejsou k dispozici).

Vývoj úrovně chudoby se zásadně liší v závislosti na věkové skupině. V obecné rovině byla krizí nejvíce zasažena populace v produktivním věku (obrázek 11; také obrázek IV v kapitole 3), hlavně kvůli růstu míry nezaměstnanosti či nárůstu počtu domácností s nízkou intenzitou práce a rostoucí chudobě zaměstnaných. V roce 2012 žilo přibližně 50 milionů osob v produktivním věku z méně než 60 % národního ekvivalizovaného mediánového disponibilního příjmu v EU-28 a závažnou materiální deprivací bylo postiženo 31,8 milionu osob  (31,5 milionu v roce 2013). V roce 2012 žilo v domácnosti bez zaměstnané osoby 10,9 % obyvatelstva ve věku 18–59 let.

Obrázek 11: Vývoj míry ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením v EU-28 od roku 2005 – celkem, děti, obyvatelstvo v produktivním věku a starší lidé           

Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek. Pozn.: Průměr EU-27 za období 2005–2009; Průměr EU-28 za období 2010–2012. Údaje o statistice EU v oblasti příjmů a životních podmínek za rok 2013 doposud nejsou k dispozici.

Starší lidé (65+) jsou tímto problémem zasaženi relativně méně, jelikož u nich došlo k poklesu rizika chudoby nebo sociálního vyloučení ve většině členských států s tím, že ženy stále trpí chudobou ve stáří častěji než muži. Tato relativní zlepšení však neodrážejí nezbytně změnu v reálné příjmové situaci starších lidí, ale vyplývají především ze skutečnosti, že důchody se z velké části nezměnily, zatímco výše příjmů obyvatel v produktivním věku stagnovala či klesla.

Děti jsou od roku 2008 stále více ohroženy chudobou nebo sociálním vyloučením vzhledem ke zhoršení situace jejich rodičů (většinou v produktivním věku). K tomu došlo ve srovnání s rokem 2008 ve více než 20 členských státech, přičemž domácnosti s jedním rodičem čelí riziku chudoby a sociálního vyloučení (EU-28: 47,8 % v roce 2012), které je více než dvakrát vyšší než ohrožení rodin se dvěma rodiči (24,4 %). Podstatně vyšší ohrožení chudobou u domácností s jedním rodičem lze pozorovat ve všech členských státech od Slovinska, Finska a Dánska (35 %) až po Bulharsko (78 %). Výrazně vyššímu riziku chudoby nebo sociálního vyloučení čelí ve srovnání s populací jako celkem rovněž rodiny se třemi či více dětmi (EU-28: 30,9 %). Na muže v produktivním věku mělo zhoršení podmínek na trhu práce během krize přímější dopad, avšak ženy stále čelí vyššímu riziku (trvalé) chudoby nebo vyloučení než muži vzhledem k tomu, že v souvislosti s péči o rodinu nejsou v některých  obdobích ekonomicky aktivní nebo že pracují jen na částečný úvazek (dobrovolný či nedobrovolný).

Ohrožení chudobou a sociálním vyloučením bylo v roce 2012 mnohem vyšší (48,9 %) v případě státních příslušníků třetích zemí (ve věku 18–64 let) než v případě vlastních státních příslušníků (24,3 %); v letech 2012–2013 se jedná o nárůst o 3 procentní body.

V průměru se v EU hrubý disponibilní příjem domácností koncem roku 2013 reálně zvýšil po takřka čtyřech letech setrvalého poklesu (pro další informace o hrubém disponibilním příjmu domácností viz také kapitola 3). To bylo způsobeno zvýšením tržních příjmů (náhrady zaměstnancům, náhrady osobám samostatně výdělečně činným a důchody z vlastnictví) podpořeným nárůstem sociálních dávek vyplacených domácnostem[16]. To, zda se podaří zlepšení z roku 2013 udržet, se teprve ukáže, jelikož tvorba nových pracovních míst je stále mírná, dopad systémů daňových pobídek je i nadále slabý a nejnovější údaje z roku 2014 ukazují další pokles (obrázek 12). 

Obrázek 12: Podíl jednotlivých složek na růstu hrubého disponibilního příjmu domácností (GHDI)

Zdroj: Eurostat – odvětvové účty.

Distribuční dopad změn daňového systému a systému sociálních dávek se v posledních letech napříč zeměmi zásadně lišil[17]. Změny daňového systému a systému sociálních dávek měly v závislosti na své podobě různý vliv na domácnosti s vysokými a nízkými příjmy. V některých zemích vyvíjí regresivní dopady zvýšený tlak především na životní úroveň domácností s nízkými příjmy. V jiných členských státech se naopak díky tomu, že byla věnována pečlivější pozornost distribučnímu profilu změn daňového systému a systému sociálních dávek, podařilo nepřiměřenému účinku opatření na domácnosti s nízkými příjmy zabránit. Tyto rozdíly v distribučních dopadech byly zaznamenány nezávisle na rozdílném celkovém rozsahu úprav.

Po dosažení nejvyšší úrovně v roce 2009 je míra růstu sociálních výdajů od roku 2011 celkově negativní. V počáteční fázi krize (do roku 2009) se na růstu sociálních výdajů podílely hlavně výdaje na nezaměstnanost, ale v menší míře také jiné faktory (zejména důchody a zdravotnictví). Růst sociálních výdajů zeslábl v roce 2010 v souvislosti s koncem fiskálních stimulačních opatření a standardním postupným ukončováním automatické stabilizace v zemích, jež procházely oživením. Od roku 2011 se sociální výdaje, zejména na věcné dávky a služby, snížily navzdory dalšímu zhoršování hospodářské a sociální situace (obrázek 13)[18].

Obrázek 13: Podíl peněžitých a věcných dávek na růstu reálných veřejných sociálních výdajů v EU (2001–2012)                   Zdroj: národní účty, výpočty GŘ EMPL.

Krize změnila také strukturu výdajů na sociální ochranu. Mezi roky 2007 a 2011 se (reálné) výdaje na sociální ochranu na jednoho obyvatele v EU-27 zvýšily o 8 % (brázek 14). K nárůstu nejvíce přispěly důchody (zvýšení starobního důchodu a pozůstalostních dávek se na celkovém zvýšení podílelo 44 %) a dávky v oblasti zdraví a invalidity (32 %). Rozdíly mezi členskými státy jsou tedy zásadní, neboť v letech 2007–2011 bylo zvýšení celkových výdajů na sociální ochranu na obyvatele ve čtyřech členských státech menší než 5 %, přičemž nárůst v sedmi členských státech přesáhl 15 %.

Obrázek 14:  Změny ve výdajích na sociální ochranu na jednoho obyvatele v letech 2007–2011; podle sociální ochranné funkce  Pozn.: Podíl na celkovém růstu sociálních výdajů podle oblastí (na obyvatele při stálých cenách z roku 2005); Zdroj: Evropský systém jednotné statistiky sociální ochrany (ESSPROS).

V některých členských státech se lidé ve zranitelné situaci a lidé s nízkými příjmy i nadále potýkali s obtížnou dostupností zdravotní péče. Zatímco v EU-27 jako celku se v letech 2008–2012 podíl osob s nejnižšími příjmy, které uvádí nesplněné potřeby v oblasti zdravotní péče, zvýšil pouze mírně, byl v zemích jako Finsko, Portugalsko a Řecko zaznamenán výrazný nárůst (viz obrázek 15). Nejvyšší úroveň nesplněných potřeb v oblasti zdravotní péče byla v roce 2012 zaznamenána v Lotyšsku, Bulharsku a Rumunsku. K největšímu poklesu došlo v Bulharsku (o -11,4 procentního bodu od roku 2008 do roku 2012), avšak podíl lidí s nesplněnými potřebami v oblasti zdravotní péče zůstával v roce 2012 vysoký (16,9 %). 

Obrázek 15: Subjektivně neuspokojená potřeba zdravotní péče, nejnižší příjmový kvintil, 2008–2012              

Zdroj: statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek 2012. Pozn.:  Nesplněná potřeba zdravotní péče: příliš drahá, příliš daleko nebo existence čekací listiny. * – údaje za rok 2011 (údaje za rok 2012 nejsou k dispozici pro BE, IE, LU a AT; údaje za rok 2008 nejsou k dispozici pro HR a EU-28). 

2.         PROVÁDĚNÍ HLAVNÍCH SMĚRŮ POLITIK ZAMĚSTNANOSTI: REFORMY POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI A SOCIÁLNÍ POLITIKY

Tento oddíl[19] obsahuje přehled reforem a opatření, které zavedly členské státy v posledních 12 měsících. Hlavní směry politik zaměstnanosti[20] nabízejí členským státům stabilní politické pokyny k tomu, jak reagovat na výzvy v oblasti zaměstnanosti a na sociální výzvy v kontextu současných trendů a za účelem dosažení cílů strategie Evropa 2020 (viz oddíl 1). Roční analýza růstu na rok 2014 stanoví priority a politické pokyny pro členské státy, které předkládají své programy národních reforem v rámci evropského semestru 2014. Tyto národní programy reforem byly odpovídajícím způsobem přezkoumány a Rada na základě návrhů Komise vydala doporučení pro jednotlivé země. Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu přezkoumávají vykonanou práci a pokrok členských států v reakci na příslušné problémy uplatňováním monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany. Následující reformy politiky budou posouzeny v souvislosti s evropským semestrem 2015.

Evropský sociální fond podporuje úsilí o dosažení cílů strategie Evropa 2020, a to prostřednictvím opatření pro boj s nezaměstnaností se zvláštním zaměřením na mladé lidi, nabízení stáží a učňovského vzdělávání pro rekvalifikaci a zvyšování kvalifikace, podpory vzdělávacích činností zaměřených na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a také prostřednictvím podpory sociálního začleňování a vytváření správní kapacity. Úzké sepětí Evropského sociálního fondu a ostatních evropských strukturálních a investičních fondů s politickými prioritami strategie Evropa 2020, jakož i zaměření fondů orientované na výsledky posílí v programovém období 2014–2020 jejich úlohu jako finančních pilířů této strategie.

Ve všech oblastech, které jsou popsány v následujících oddílech, byly provedeny reformy. Úroveň pokroku se však napříč politickými oblastmi a mezi členskými státy liší. Proto je zapotřebí dalšího úsilí, ačkoli v mnoha případech není vliv těchto reforem zatím plně viditelný, neboť obvykle trvá určitou dobu, než se projeví. Rovněž „hodnotu“ reforem obvykle nelze posuzovat izolovaně, protože několik reforem může být prováděno zároveň. Členské státy by proto měly při přípravě politik a reforem vzít v úvahu relevantní kompromisy.

V rámečku níže je uveden přehled převažujících rozdílů mezi ženami a muži na trhu práce a reforem, které mohou podpořit pokrok k dosažení rovnosti pohlaví a které jsou podrobněji vysvětleny v rámci každého příslušného hlavního směru. 

Rovnost žen a mužů: Trh práce se stále vyznačuje značnou nerovností[21]

Navzdory dosaženému pokroku přetrvávají významné genderové rozdíly. Míra zaměstnanosti u žen zůstává podstatně nižší než u mužů (na začátku roku 2014 to bylo 62,8 % oproti 74 %). Rozdíl v míře zaměstnanosti v přepočtu na plný úvazek je ještě vetší (v roce 2013 to bylo 18,3 procentního bodu). Ženy jsou navíc placeny za hodinu práce o 16 % méně. Rozdíly mezi pohlavími z hlediska zaměstnanosti, počtu odpracovaných hodin a platu se sčítají a přispívají k velkému rozdílu mezi pohlavími, pokud jde o celkové výdělky (37 % v celé EU). Jelikož důchody odrážejí výdělky v průběhu života, je rozdíl mezi pohlavími, pokud jde o důchody, také velký (v průměru 39 %). Ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením je u osob starších 55 let ve všech členských státech vyšší v případě žen.

Přístup k dostupným a kvalitním službám péče o děti, službám dlouhodobé péče a mimoškolní péče, flexibilní pracovní úvazky a přiměřené politiky pro oblast dovolených plní i nadále klíčovou úlohu, pokud jde o udržitelnost zaměstnání pro ženy a o usnadnění sladění pracovního a rodinného života jak pro muže, tak pro ženy. Přestože se většina členských států od roku 2005 přiblížila k naplnění barcelonských cílů v oblasti péče o děti, pouze devět členských států splnilo v roce 2012[22] cíl 33% míry pokrytí pro děti mladší tří let a jedenáct splnilo cíl 90% míry pokrytí, pokud jde o děti od tří let do věku pro zahájení povinné školní docházky. Systémy daňových pobídek v některých zemích i nadále odrazují ženy od toho, aby začaly pracovat nebo aby pracovaly více, zejména prostřednictvím opatření odrazujících druhého výdělečně činného partnera od práce na plný úvazek. 

Segregace na trhu práce a genderové stereotypy mohou mužům a ženám zabránit v tom, aby si uvědomili svůj plný potenciál, a vedou k nedostatečnému souladu mezi dovednostmi a pracovními místy. Ženy v současnosti převyšují počet mužů, pokud jde o vzdělání a odbornou přípravu, avšak jsou i nadále ve značně velké míře zastoupeny ve studijních oborech spojených s tradičními rolemi, jako je zdravotnictví a sociální péče, humanitní vědy a pedagogika, zatímco v oblastech jako věda, technologie, strojírenství a matematika (STEM) stále dominují muži.

Bylo přijato opatření na podporu zaměstnanosti žen a sladění pracovního a rodinného života, avšak jeho rozsah a ambice se v jednotlivých členských státech EU lišily. Cílem opatření přijatých členskými státy jsou např. (pokračující) zvyšování dostupnosti zařízení péče o děti a/nebo změna právních předpisů upravujících rodičovskou dovolenou nebo ustanovení o pružné pracovní době. Byl zaznamenán omezený počet iniciativ zaměřených na snížení rozdílů v odměňování žen a mužů a odstranění daňových znevýhodnění, které ženám brání ve vstupu na trh práce či v setrvání na něm. Některé členské státy přijaly opatření, jejichž cílem je boj proti chudobě dětí nebo se změnou systému sociálních dávek s cílem podpořit (nízkopříjmové) rodiny/rodiče. V řadě zemí bylo naplánováno (postupné) vyrovnávání věku odchodu do důchodu mužů a žen a v některých případech byly přijaty kroky zaměřené na podporu účasti starších žen na trhu práce nebo na změnu akumulace důchodových nároků.

2.1 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 7: zvýšit zapojení do trhu práce a snížit strukturální nezaměstnanost

V členských státech pokračoval mnoha různými způsoby proces modernizace právních předpisů na ochranu zaměstnanosti s cílem prosazovat dynamiku zaměstnanosti a bojovat proti segmentaci. Chorvatsko přijalo druhou fázi své reformy pracovního práva schválením nového zákoníku práce, který usnadňuje využití flexibilních typů pracovních smluv, včetně práce na částečný úvazek, sezónní a agenturní práce, a zmírňuje požadavky právních předpisů týkajících se pracovní doby a zjednodušuje postup propouštění. Nizozemsko v návaznosti na komplexní dohodu se sociálními partnery provádí zjednodušení postupu propouštění, včetně stanovení maximální výše odstupného v závislosti na senioritě, spíše než na věku, a zároveň zpřísňuje pravidla upravující dočasnou práci, což by mělo zabránit segmentaci trhu práce a pomoci reformovat systém dávek v nezaměstnanosti. Španělsko zjednodušilo vzory smluv pro podniky, vyjasnilo postup hromadného propouštění a podporovalo práci na částečný úvazek prostřednictvím pobídek formou příspěvků a zvýšené flexibility ve využívání doplňkových hodin. Itálie zmírnila podmínky pro využití smluv na dobu určitou a učňovských smluv pro firmy a italský parlament pracuje na legislativní fázi další komplexní reformy právních předpisů na ochranu zaměstnanosti a aktivní politiky na trhu práce.  Slovensko omezilo dobu trvání práce vykonávané mimo rámec standardního pracovního poměru (tzv. práce na dohodu) na jeden rok.

Schopnost členských států podstatně zvýšit míru zaměstnanosti žen ve značné míře závisí na dostupnosti kvalitní a finančně dostupné péče o děti. Důkazy OECD potvrzují, že péče o děti je hlavním impulzem pro účast žen na trhu práce.  Několik zemí pokračovalo v opatřeních zavedených v předchozím roce a/nebo poskytlo další prostředky na financování dostupné péče o děti (Rakousko, Německo, Irsko, Malta, Polsko), zatímco další země v poslední době připravily kroky k zavedení nových právních předpisů a projektů (Česká republika, Slovensko). Malta v dubnu 2014 zahájila bezplatnou univerzální péči o děti, kterou nabízí rodinám, v nichž oba rodiče pracují. Péče o děti je dostupná během pracovní doby rodiče/rodičů a také jednu hodinu denně navíc pro pokrytí dojíždění. Dále rozpočet na rok 2014 počítá s bezplatnou službou pro děti v mateřských školách a státních základních školách, jež bude ve dnech školní docházky nabízena zaměstnaným rodičům, kteří chtějí své děti vzít do školy hodinu před zahájením výuky. V České republice schválil parlament zákon o dětských skupinách, který byl několik let odkládán a který zjednodušuje vytváření center pro péči o děti mimo rámec sítě veřejných mateřských škol.

V řadě zemí byla přijata opatření pro zvýšení flexibility pracovních úvazků nebo pro změnu ustanovení o rodičovské dovolené (Spojené království, Španělsko, Polsko, Německo a Finsko). Ve Spojeném království bylo právo zažádat o pružnou pracovní dobu rozšířeno od roku 2014 na všechny zaměstnance. V rámci změny zákona o podpoře zaměstnanosti a o institucích trhu práce byl od 2. května 2014 v Polsku zaveden grant na práci z domova zaměřený na zaměstnávání nezaměstnaných rodičů, kteří se vracejí na trh práce (vychovávající alespoň jedno dítě mladší 6 let) nebo pro osoby, které zanechaly práce proto, aby se staraly o jiné závislé osoby. V Itálii byly v rámci „zákona o práci“ , jež je nyní projednáván, navržena opatření pozměňující mateřskou dovolenou. Reforma týkající se rodičovských příspěvků, která v Německu vstoupí v platnost v lednu 2015, poskytuje pobídky pro oba rodiče, aby se podíleli na péči o děti a pracovali.

V omezeném počtu případů se iniciativy zaměřovaly na snížení rozdílu v odměňování mužů a žen. V Rakousku mají od roku 2013 společnosti s více než 250 zaměstnanci a od roku 2014 také společnosti s více než 150 zaměstnanci povinnost podávat zprávy o rovném odměňování.

V rámci italského „zákona o práci“ byla navržena opatření v oblasti daní a na Maltě byla rozšířena daňová úleva pro rodiče, kteří posílají své děti do soukromých center péče o děti (z 1 300 EUR na 2 000 EUR). Ve Spojeném království bude od roku 2015 zaveden systém péče o děti osvobozené od daní, který nahradí současný systém poukázek a smluvních zařízení péče o děti. Způsobilé rodiny obdrží 20 % ročních nákladů za poplatky související s péčí o dítě, a to až do výše 10 000 GBP na jedno dítě.

Řada členských států se zabývala mechanismy stanovování mezd s úmyslem podpořit přizpůsobení vývoje mezd produktivitě. Jiné členské státy se snažily podpořit disponibilní příjem domácností, se zvláštním zaměřením na minimální mzdy. V Německu bude od 1. ledna 2015 zavedena všeobecná minimální hodinová mzda ve výši 8,50 EUR, přičemž během přechodného období, které bude trvat do konce roku 2015, budou umožněny některé výjimky.  Estonsko, Rumunsko a Slovensko zvýšily úroveň své vnitrostátní minimální mzdy s cílem bojovat proti chudobě zaměstnaných, zatímco Spojené království zpřísnilo sankce pro zaměstnavatele, kteří neuplatňují požadavky vnitrostátní minimální mzdy. Rakousko rozšířilo povinnost uvádět kolektivně dohodnutou minimální mzdu v oznámeních o volných pracovních místech na všechny zaměstnavatele v odvětvích, v nichž neexistují žádné kolektivní smlouvy. Portugalsko zase v rámci široce pojatých reforem zavedlo snížení mezd vysokopříjmových pracovníků ve veřejných službách.

Byla přijata některá opatření ke snížení daňového zatížení práce, zejména pro znevýhodněné jednotlivce, a ke stimulaci poptávky po práci a její spotřeby. Belgie provedla snížení příspěvků na sociální pojištění u nízkopříjmových pracovníků, zbavila zaměstnavatele povinnosti platit příspěvek na sociální pojištění za přesčasové hodiny ve vybraných odvětvích a rozšířila působnost zproštění od srážkové daně u zaměstnanců.  Itálie snížila pro rok 2014 daň z příjmu fyzických osob pro pracující s nízkými příjmy a uplatnila trvalou 10% slevu z regionální daně z hospodářské činnosti, kterou mají hradit zaměstnavatelé. Španělská vláda schválila návrh daňové reformy, včetně snížení sedmi až pěti daňových sazeb, mírného snížení mezních sazeb a zvýšení nezdanitelné částky, k jejichž postupnému zavedení dojde v letech 2015–2016. Slovensko zvýšilo v případě studentů částku osvobozenou od příspěvků na sociální pojištění, zatímco Estonsko od 1. ledna 2015 zvýšilo úlevu na dani z příjmu. Lotyšsko v rámci rozsáhlého rozpočtového balíčku snížilo daňové zatížení zejména v případě rodin se závislými osobami, a to zvýšením cílených nezdanitelných částek pro daň z příjmu fyzických osob a pro příspěvky na sociální zabezpečení. Francie poprvé provedla daňovou úlevu pro společnosti založenou na mzdě, která bude dokončena v roce 2015 prostřednictvím snížení příspěvků na sociální pojištění pro zaměstnavatele, a bylo rovněž rozhodnuto o přijetí opatření pro snížení daně z příjmu pro pracující s mediánovými a nízkými mzdami.

Některé členské státy zvýšily své úsilí v boji proti nehlášené práci. Ve Slovinsku byl prostřednictvím změn zákona o prevenci nehlášené práce a zaměstnání zaveden systém poukázek na soukromou vedlejší pracovní činnost, došlo k zapojení celních orgánů do kontroly nelegálních pracovních praktik a ke zvýšení sankcí, zejména za drobnou rukodělnou výrobu. Chorvatsko zřídilo v srpnu 2014 Komisi pro boj proti nehlášené práci, jejímž úkolem je vyhodnotit stávající opatření, monitorovat jejich provádění a navrhovat nová opatření či nezbytné změny. 

Provádění doporučení Rady o zřízení záruk pro mladé lidi poskytlo impuls pro zavedení odvážné strukturální reformy zahrnující řadu aspektů politik aktivního trhu práce v členských státech. V roce 2014 všechny členské státy předložily plány provádění záruk pro mladé lidi a projednaly je s Komisí. Klíčové bude sice až provádění, avšak již první přijaté kroky jsou slibné.

Některé členské státy vyvinuly úsilí o zlepšení podpory mladých lidí ze strany veřejných služeb zaměstnanosti. V Belgii zřídila veřejná služba zaměstnanosti Actiris zvláštní službu pro záruky pro mladé lidi, jejímž úkolem je poskytovat konkrétní podporu při hledání zaměstnání a táží mladým lidem, kteří jsou oficiálně registrováni jako uchazeči o zaměstnání. Rumunsko zahájilo pilotní systém záruk pro mladé lidi, jež povede k vytvoření 27 středisek pro záruky pro mladé lidi (v současnosti podporované z Evropských sociálních fondů), která se zaměří na identifikaci mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy, a budou jim nabízet balíčky integrovaných služeb. Ve Španělsku byla přijata strategie pro aktivaci a zaměstnanost na roky 2014–2016, která je hlavním nástrojem koordinační politiky pro uskutečnění přechodu k přístupu k aktivní politice na trhu práce založeném na výsledcích. V Itálii vytvoření integrovaných elektronických portálů umožnilo, aby se lidé registrovali přímo on-line a bylo připojeni k vnitrostátnímu registru, což povede ke snazšímu ověření splnění požadavků a usnadnění přenosnosti nabídek.

V některých členských státech byly k podpoře aktivace mladých uchazečů o zaměstnání využity cílené pobídky k zaměstnávání a příspěvky pro začínající podniky. Nizozemsko přijalo slevu na dani pro zaměstnavatele, kteří přijímají mladé lidi pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo sociální podporu po dobu až dvou let, zatímco Polsko zavedlo osvobození od příspěvků na sociální pojištění pro osoby mladší 30 let.  Další členské státy přijaly nové pobídky k zaměstnávání s cílem podnítit vytváření nových pracovních míst pro jiné skupiny patřící mezi dlouhodobě nezaměstnané. Všeobecné pobídky k zaměstnávání byly zavedeny nebo posíleny v Portugalsku, na Maltě, v Řecku, Španělsku a na Kypru. Malta například nabízí zaměstnavatelům mzdovou podporu pro nově zaměstnané, a to v podobě až poloviny základní mzdy a příspěvků na sociální pojištění po dobu až jednoho roku, zatímco Španělsko přijalo paušální sazbu příspěvků na sociální pojištění pro společnosti zaměstnávající nové pracovníky se smlouvami na dobu neurčitou, včetně smluv na částečný úvazek, na období až dvou let (tři roky v případě malých podniků) a také zvláštní podporu pro příjemce záruk pro mladé lidi přijaté na základě smlouvy na dobu určitou. Malta zase zacílila konkrétní podporu na starší pracovníky, včetně daňové slevy vztahující se na náklady odborné přípravy. 

V řadě členských států pokračovala reforma veřejných služeb zaměstnanosti zaměřená na zlepšení standardu poskytovaných služeb a koordinaci mezi regionálními úrovněmi, což rovněž souvisí s prováděním záruk pro mladé lidi. V rámci komplexní aktivační strategie na období 2014–2116 navrhlo Španělsko společný katalog služeb zaměstnanosti, který sestává z homogenního souboru opatření, jež mají provést všechny španělské regiony s cílem zajistit stejné právo na přístup uchazečům o zaměstnání, individualizované zacházení, účinnost, transparentnost, orientaci na výsledky a integraci mezi různými úrovněmi správy.  Finsko rozšíří požadavek přijmout nabídky zaměstnání, které poskytla na místní úrovni Centra pro obsluhu trhu práce, vzdáleného nejvýše tří hodiny cesty denně, a posílí plány zaměstnanosti pro dlouhodobě nezaměstnané prostřednictvím nabídky aktivních opatření během tří měsíců trvání nezaměstnanosti.

Napříč Evropou se rozvinuly režimy pobídek pro začínající podniky a devět členských států (Malta, Chorvatsko, Španělsko, Litva, Řecko, Polsko, Francie, Portugalsko a Irsko) přijalo pobídky poskytující nezaměstnaných podporu k tomu, aby začali vyvíjet podnikatelskou činnost. Irsko v rámci svého komplexního akčního plánu pro zaměstnanost předpokládá, že budou zřízeny místní kanceláře pro podnikání, a to ve spolupráci se střediskem excelence v oblasti podnikání – novým fondem pro podnikání mladých zaměřeným na podporu podnikatelské činnosti a jejího rozšiřování; a dále na zjednodušování daňového zvýhodňování podnikatelů. V Portugalsku vznikl nový program Investe Jovem, který nabízí finanční podporu mladým lidem, kteří se stanou osobami samostatně výdělečně činnými nebo založí svůj vlastní mikropodnik.

2.2 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 8: rozvoj kvalifikované pracovní síly, která bude reagovat na potřeby trhu práce, a podpora celoživotního učení;

Potřeba zlepšit nabídky dovedností a podporovat vzdělávání dospělých vedla v několika členských státech k přijetí politických opatření[23]. Členské státy zavedly opatření zaměřená na zlepšení nabídky dovedností a podporu vzdělávání dospělých současně s reformou odborné přípravy.

V Dánsku podpoří iniciativy vycházející z tripartitní dohody mezi vládou a sociálními partnery, jež jsou součástí širší politické dohody o „růstovém“ balíčku, rozvoj dovedností nekvalifikovaných pracovníků a umožní kvalifikovanějším pracovníků účastnit se odborného vzdělávání na terciární úrovni. Dohoda o posílení příležitostí nekvalifikovaných a kvalifikovaných pracovníků účastnit se odborné přípravy se v letech 2014–2016 dotkne dalších 160 000 lidí. Cílem pracovního plánu pro oblast odborného vzdělávání a přípravy v Řecku, jež je součástí memoranda o porozumění v rámci ozdravného programu, je zvýšit počet a kvalitu pracovních stáží a poskytování odborné přípravy. V Litvě byl novelizován zákon o neformálním vzdělávání dospělých a průběžném vzdělávání a jeho nová verze (přijatá dne 10. července 2014) vstoupí v platnost dne 1. ledna 2015. Zákon (mimo jiné) zlepšuje koordinaci vzdělávání dospělých na vnitrostátní a místní úrovni, umožňuje zavedení nových modelů financování vzdělávání dospělých a umožňuje poskytovat zaměstnancům pracovní volno na neformální vzdělávání. Během vykazovaného období vláda rovněž podepsala dohodu s představiteli organizací zaměstnavatelů zastupujících různá odvětví, jejímž cílem je zlepšení rovnováhy mezi nabídkou kvalifikovaných pracovních sil a poptávkou po nich. Na Kypru se státní univerzity dohodly, že rozšíří působnost a záběr programů nabízených prostřednictvím distančního vzdělávání. Byl zaveden program nové moderní pracovní praxe, který má dvě úrovně: přípravnou (pro mladé lidi, kteří doposud nedokončili středoškolské vzdělání) a základní (v rámci které se uděluje kvalifikace „vyučeného řemeslníka“). Maltská vláda zahájila strategii boje proti negramotnosti na období 2014–2019.

Nový polský zákon, který vstoupil v platnost dne 1. října 2014, umožňuje studium na více zařízeních vyššího vzdělávání současně, duální studium organizované se zaměstnavateli a tříměsíční pracovní stáž na zařízení vyššího vzdělávání s praktickým profilem a dále upravuje sledování dráhy absolventů a zvyšuje rovněž kvalitu vyššího vzdělávání. Univerzity budou moci uznat znalosti a dovednosti získané v rámci odborné přípravy a nebo výkonu profese a zohlednit je při dokončení studia.  Nový legislativní rámec tak dále otevírá možnost studovat pro osoby, které pracují, které chtějí změnit profesní dráhu nebo si doplnit vzdělání. Ve Francii byl přijat právní předpis reformující systém odborné přípravy, jehož prostřednictvím byl zaveden osobní účet odborné přípravy a došlo ke změně financování systému odborné přípravy, aby byla dostupnost odborné přípravy pro zaměstnance a uchazeče o zaměstnání přiměřenější.

Významný počet členských států zavedl opatření usnadňující přechod ze školy do zaměstnání;  to rovněž přispěje ke komplexnímu uplatnění záruky pro mladé lidi.

Ve Francii bylo rozhodnuto o programu pro opětovné spuštění systému učňovského vzdělávání. Systém by se měl orientovat více na nedostatečné dovednosti a jeho součástí jsou pobídky zaměstnavatelům, pokud zaměstnají učně, a mladým lidem nabízí možnost získat po ukončení pracovní praxe smlouvu na dobu neurčitou. Legislativní reforma by měla vstoupit v účinnost od roku 2015. V Irsku nabízí kampaň „Dovednosti pro práci“ uchazečům o zaměstnání on-line informace o tom, jaké příležitosti mají k dispozici v oblasti nových a vznikajících možností zaměstnání, pokud jde o vzdělávání, rekvalifikaci nebo pracovní praxi. V Lotyšsku nabízí první pracovní zkušenost a současně seznámení s celou řadou dovedností nezbytných pro zaměstnání nový studentský program jednoměsíční placené letní práce v podnicích a orgánech místní samosprávy určený studentům středních škol.

Ženy v současnosti převyšují muže, pokud jde o vzdělání a odbornou přípravu, avšak jsou i nadále v příliš velké míře zastoupeny ve studijních oborech spojených s tradičními rolemi, jako je zdravotnictví a sociální péče, humanitní vědy a pedagogika, zatímco v oblastech jako věda, technologie, strojírenství a matematika (STEM) stále dominují muži. Například v Německu se program spolufinancovaný z ESF snaží zapojit do odvětví péče o děti více osob, zejména mužů.

2.3 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 9: Zlepšení kvality systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvýšení účasti na terciárním vzdělávání

Všechny členské státy předložily komplexní plány provádění záruk pro mladé lidi v souladu s lhůtami stanovenými Evropskou radou.

Většina členských států přijala opatření ke zlepšení svých systémů odborného vzdělávání a přípravy, aby lépe zohledňovaly potřeby trhu práce (Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Španělsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Švédsko a Spojené království), tato opatření jsou obecně propojená s jejich systémem záruk pro mladé lidi a se závazky přijatými v rámci Evropské aliance pro učňovskou přípravu. Několik zemí zavedlo legislativní revize svých systémů odborného vzdělávání a přípravy (Dánsko, Řecko, Španělsko, Řecko, Španělsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Portugalsko, Slovensko a belgické regiony).

Belgické regiony zintenzivnily spolupráci mezi politikami v oblasti vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnanosti a zúčastněnými stranami za účelem většího přizpůsobení odborného vzdělávání a přípravy potřebám trhu. Španělsko zahájilo reformu, jejímž cílem je zavést duální systém odborného vzdělávání a přípravy a uzpůsobit jej potřebám trhu práce. Ve Francii nový zákon o celoživotním učení a odborném vzdělávání a přípravě posiluje podporu učňovské přípravy osob s nižší kvalifikací. Rumunsko zavedlo nové právní předpisy s cílem poskytovat subvencované pracovní stáže pro absolventy vysokých škol. Švédsko přijalo opatření, jejichž účelem je usnadnit přechod ze škol do práce prostřednictvím učňovské přípravy a pomoci mladým lidem získat pracovní zkušenosti. Estonsko vyčlenilo další finanční prostředky na odborné vzdělávání a přípravu dospělých. Portugalsko upravilo osnovy odborného vzdělávání a přípravy a zřídilo síť středisek odborného vzdělávání a nové kurzy odborného vzdělávání na úrovni základního (věk 14 let) a středního (věk 15 až 17 let) vzdělávání. Dánsko přijalo v červnu 2014 reformu odborného vzdělávání a přípravy, která má nabýt účinku od školního roku 2015/16. Reforma má přispět k tomu, aby bylo zajištěno, že více mladých lidí dokončí programy odborného vzdělávání a přípravy, a aby se všem mladým lidem v Dánsku, kteří mají zájem o základní odborné vzdělávání a přípravu, dostalo záruky vzdělání.

Členské státy kladou menší důraz na provádění rámců kvalifikací. Rakousko zřídilo kontaktní místo pro uznávání zahraničních kvalifikací, čímž zlepšuje příležitosti pro migranty a předchází nesouladu mezi nabízenými a požadovanými pracovními místy. Chorvatsko zavedlo rámec kvalifikací, jehož účelem je regulovat systém kvalifikací a zlepšovat vzdělávací programy prostřednictvím harmonizace těchto programů s potřebami trhu práce.

Některé členské státy zavedly reformy svých systémů terciárního vzdělávání. V Rakousku, Německu, Estonsku, Řecku, Litvě, Lucembursku, Polsku a ve Spojeném království byly zavedeny reformy systému vysokoškolského vzdělávání. Řada reforem často zahrnuje zvýšenou finanční podporu skupin se speciálními vzdělávacími potřebami (Rakousko, Německo, Estonsko, Lucembursko a Spojené království).

Rakousko navýší finanční pomoc studentům, kteří mají vlastní děti, a studentům, kteří jsou zaměstnaní nebo žijí v manželství. Německo zvýší prahové hodnoty a bude poskytovat dodatečnou finanční podporu, zejména mladým lidem, jejichž rodiče mají nízký příjem (od roku 2016). Lucembursko upravilo kritéria způsobilosti pro finanční podporu tak, aby byly zohledněny sociální aspekty. Ve Spojeném království začíná být dostupné zvláštní financování, které má za cíl zvýšit počet inženýrů a podpořit větší příliv žen do této oblasti.

Řada členských států přijala opatření ke zlepšení systémů primárního a sekundárního vzdělávání (Rakousko, Estonsko, Řecko, Španělsko, Maďarsko, Irsko, Malta, Slovensko a Spojené království), zatímco jiné členské státy se věnovaly celkové strategii vzdělávání (Chorvatsko a Litva).

Několik členských států (Rakousko, Nizozemsko, Estonsko, Irsko a Švédsko) zlepšilo pracovní podmínky, zvýšilo platy učitelů nebo navýšilo počet učitelů, kteří jsou k dispozici. Za účelem posílení atraktivity učitelského povolání zvýšilo Estonsko minimální mzdu učitelů a provádí reformu obecných vyšších sekundárních škol a odborného vzdělávání a přípravy. Irsko vyhradilo v rozpočtu prostředky na dalších 1 400 učitelů a na zachování stávajícího počtu učitelů, kteří se věnují dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Španělsko posunulo volbu orientace vzdělávání již do třetího a čtvrtého ročníku středního vzdělávání (věk 15 a 16 let) a ve třetím a šestém ročníku základní školy (věk 9 a 12 let) zavedlo nová hodnocení. Dánská vláda dospěla k dohodě o reformě státem poskytovaného povinného vzdělávání (primární a nižší sekundární školy), která nabyde účinku ve školním roce 2014/15. Portugalská vláda provádí program odborné přípravy učitelů a školy s autonomními dohodami nyní mohou využívat větší flexibility, pokud jde o osnovy.

2.4 Hlavní směr politik zaměstnanosti č. 10: Podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě

Cílem řady politických reforem v této oblasti je zajistit, aby systémy sociální ochrany dokázaly:

účinně aktivovat osoby, které se mohou účastnit trhu práce, a aby jim tuto účast dokázaly umožnit, chránit osoby, které jsou z trhu práce (dočasně) vyčleněné a/nebo nejsou schopné se trhu práce účastnit,  připravit jednotlivce, prostřednictvím investic do lidského kapitálu, na možná nebezpečí spojená s životním cyklem.

A. Členské státy zvyšují úsilí o posílení aktivních politik na trhu práce, provádějí reformy systémů sociální pomoci a/nebo nezaměstnanosti a současně zavádějí cílená opatření zaměřená na osoby, které jsou více ohroženy chudobou. V rámci politiky pro účinnější boj s chudobou dospělých řada členských států zavádí nebo posiluje aktivační opatření (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Dánsko, Španělsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Nizozemsko a Slovensko). V řadě členských států (Belgie, Řecko, Kypr, Irsko, Chorvatsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko a Spojené království) probíhají reformy systému sociální pomoci a/nebo nezaměstnanosti. V Belgii je cílem reformy systému dávek v nezaměstnanosti zajistit přiměřenou rovnováhu mezi dávkami a pomocí při účinném hledání zaměstnání a možnostmi odborného vzdělávání. Kypr v rámci reformy systému sociálního zabezpečení zavedl režim zaručeného minimálního příjmu (který nahrazuje starý režim veřejné pomoci). Některé členské státy (Belgie, Estonsko, Španělsko, Malta a Spojené království) přijaly konkrétní opatření zaměřená na obyvatelstvo vystavené vyššímu riziku chudoby, zejména na mladé lidi, rodiny s dětmi nebo osoby se zdravotním postižením (Rakousko, Belgie, Kypr, Finsko, Irsko, Lotyšsko, Švédsko a Spojené království). Některé členské státy (Francie a Švédsko) rovněž oznámily opatření, jejichž cílem je zajistit rovné příležitosti žen a mužů.

B. Členské státy souběžně zavedly reformy zaměřené na ochranu osob, které se dočasně neúčastní trhu práce nebo toho nejsou schopny. Za tímto účelem některé členské státy posílily své sociální politiky zaměřující se na zajištění dobrých životních podmínek dětí a starších osob a zlepšily dávky, zatímco jiné členské státy zavedly zvláštní politiky zaměřené na řešení dětské chudoby. V reakci na rostoucí obavy ohledně dopadů, které má zvyšující se počet dětí zasažených chudobou, byla v některých členských státech posílena opatření na řešení dětské chudoby (Bulharsko, Estonsko, Španělsko, Irsko, Itálie, Litva, Lotyšsko a Rumunsko). V Bulharsku patří mezi nejvýznamnější opatření oznámená ve vztahu k provádění národní strategie pro snižování chudoby a podporu sociálního začleňování 2020 zvýšení měsíčních dávek na druhé dítě, na dvojčata, na děti s trvalým zdravotním postižením a rovněž finanční podpora na krytí nákladů za topení určená starším osobám a dětem. Irsko zavedlo nový program pro děti založený na důkazech a na oblastech, který je navržen tak, aby řešil dětskou chudobu rozšířením služeb prevence a včasné intervence, které byly během pilotní fáze hodnoceny jako úspěšné. Itálie zavedla systém podpory pro rodiny s dětmi, který obsahuje pasivní opatření spolu s aktivačními opatřeními a službami. Lotyšsko zaznamenalo značný pokrok v řešení dětské chudoby, od 1. ledna 2014 došlo například ke zvýšení dávek spojených s péčí o dítě a podpory rodin s jedním rodičem. Lotyšská vláda dále rovněž zvýšila nezdanitelné minimum pro závislé osoby u daně z příjmu fyzických osob. Estonská vláda (v červnu 2014) rozhodla od ledna 2015 podstatně zvýšit obecný příspěvek na dítě, jakož i dávky na dítě založené na potřebách a životní minimum pro dítě.

Členské státy zaujaly vůči sociálním politikám přístup založený na investicích prostřednictvím zlepšování přístupu k předškolnímu vzdělávání a péči. V rámci strategií, jejichž cílem je zlepšit příležitosti pro děti, některé členské státy (Rakousko, Bulharsko, Česká republika, Německo, Estonsko, Francie, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Spojené království) zahájily iniciativy zaměřené na zvýšení počtu dětí přihlašovaných do předškolního vzdělávání a péče. Německo učinilo určitý pokrok ohledně dalšího zvyšování dostupnosti zařízení celodenní péče o děti, avšak pouze omezené zlepšení ohledně zvyšování dostupnosti celodenních škol. Francouzský víceletý plán boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení rovněž zahrnuje opatření zaměřená na rodiny s nezaopatřenými dětmi, jako například zlepšení dostupnosti školních jídelen a poskytování dalších míst v zařízeních péče o děti (10 % rezervováno pro děti z nízkopříjmových domácností). Irsko zavedlo subvencovaná místa v zařízeních mimoškolní péče o děti, aby podpořilo osoby s nízkými příjmy a nezaměstnané v návratu do pracovního procesu, a vytvořilo místa v zařízeních péče o děti pro nezaměstnané osoby, které se účastní veřejně prospěšných programů zaměstnanosti poskytujících odbornou přípravu a zkušenosti s cílem podpořit aktivaci do zaměstnání. Domácnostem, v nichž jsou rodiče zaměstnáni a/nebo se vzdělávají, nabízí na Maltě nový systém bezplatné předškolní vzdělávání a péči ve veřejných a soukromých zařízeních.

Vyvážení doby trvání výdělečné činnosti a důchodu je zásadním tématem penzijních iniciativ, neboť téměř všude se věk odchodu do důchodu zvyšuje a pohlaví jsou si stavěna naroveň. V reakci na demografické výzvy v oblasti zajištění důchodů členské státy stále více uznávají nutnost zajistit delší pracovní život, aby se vyrovnal dopad prodlužující se délky života a lidem se umožnilo kompenzovat klesající náhradové poměry prostřednictvím delší profesní dráhy, během níž platí příspěvky. V uplynulých letech různé členské státy přijaly (např. Kypr, Španělsko, Francie, Irsko, Maďarsko a Lotyšsko) nebo již provedly (např. Dánsko a Spojené království) zvýšení věku odchodu do důchodu žen a/nebo mužů. Současné nebo budoucí zvýšení věku odchodu do důchodu nyní uzákonilo celkem 25 z 28 členských států. V mnoha případech nárůst doprovází (postupné) vyrovnávání věku odchodu do důchodu mužů a žen (Česká republika, Estonsko, Řecko, Chorvatsko, Itálie, Litva, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, Slovensko a Spojené království). Rozšířením důchodových nároků (tzv. „mutter rente“) v případě rodičů, kteří měli děti před rokem 1992, chtělo Německo částečně řešit dopad přerušení profesní dráhy a práce na částečný úvazek. V mnoha členských státech však řešení těchto dalších hlavních příčin rozdílů v důchodových nárocích žen a mužů vyžaduje více úsilí.

Další země propojují věk odchodu do důchodu s prodlužováním délky života. Spojené království a Portugalsko se nyní připojují k rostoucímu počtu zemí (Kypr, Dánsko, Řecko, Itálie, Nizozemsko a Slovensko), které se po prvním zvýšení věku odchodu do důchodu s cílem řešit dříve zaznamenané prodloužení délky života rozhodly zavést jasné propojení věku odchodu do důchodu s budoucím zvyšováním naděje dožití. Některé členské státy však k této myšlence mají stále vážné výhrady.

S cílem zvýšit skutečný věk odchodu do důchodu podniklo více členských států kroky k omezení přístupu k předčasnému odchodu do důchodu. K hlavním reformním opatřením patří přísnější podmínky způsobilosti pro předčasný odchod do důchodu (vyšší minimální věk, delší záznamy o placení příspěvků a snížení úrovně sociálních dávek) a větší zaměření na aktivační opatření (Belgie, Kypr, Španělsko, Chorvatsko, Portugalsko a Slovensko). Některé země rovněž omezují přístup k široce využívaným alternativním způsobům předčasného odchodu do důchodu, jako je prodloužené vyplácení dávek v nezaměstnanosti (např. Španělsko) nebo dávek v invaliditě (např. Rakousko a Dánsko). V několika zemích (např. Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Lucembursko, Malta a Rumunsko), včetně některých zemí, které v nedávné době provedly reformy, však mají možnosti předčasného odchodu do důchodu stále tendenci oslabovat přiměřenost a udržitelnost důchodů. Jiné země usnadnily přístup k možnosti předčasného odchodu do důchodu jednotlivcům s dlouhou profesní dráhou, během níž platí příspěvky, a s náročnou pracovní zátěží. V Lotyšsku a Portugalsku k tomu došlo v reakci na rostoucí problémy se zaměstnaností některých skupin starších pracovníků. V Dánsku bylo cílem odstranit nerovnováhu předchozích reforem, které možnosti předčasného odchodu do důchodu omezily. V Německu bylo cílem zvýšit spravedlnost v případě osob, které začaly pracovat v raném věku, zatímco v Bulharsku se uvolnění v oblasti předčasného odchodu do důchodu zaměřilo především na osoby, které vykonávaly náročnou práci.

Více členských států nabízí možnosti k prodlužování pracovního života a zlepšování důchodových nároků odkládáním odchodu do důchodu. Ve Francii byl věk, kdy soukromí zaměstnavatelé mohou poslat pracovníka do důchodu bez jeho souhlasu, zvýšen z 65 na 70 let. Řada důchodových systémů zahrnuje pobídky k práci po dosažení věku odchodu do důchodu, jako jsou vyšší akruální míry nebo penzijní prémie v případě pozdějšího odchodu do důchodu (např. Dánsko, Finsko a Francie). Více zemí zmírňuje pravidla, která umožňují kombinovat důchodové dávky s příjmy z pracovní činnosti (Belgie, Nizozemsko a Slovinsko). Důležité je, že některé země stále více podporují reformy důchodového systému opatřeními pro aktivní stárnutí na pracovištích a trzích práce (např. Belgie, Francie a Slovinsko). Úsilí mnoha členských států v této oblasti však je stále ještě příliš omezené a nekoordinované.

V rámci úsilí o fiskální konsolidaci byla v řadě členských států změněna či dočasně zmrazena valorizace výplat důchodů. To se týká například Kypru, Francie, Itálie a Portugalska. V jiných členských státech je valorizace znovu zaváděna, případně v revidované podobě, po období, kdy nebyla uplatňována (např. Česká republika, Bulharsko a Lotyšsko).

C. V reakci na fiskální tlaky země přezkoumávají výdaje na zdravotní péči a hledají způsoby, jak zlepšit efektivnost nákladů a výsledků, přičemž zároveň zavádějí lepší nástroje pro omezení nákladů. Několik členských států provedlo nebo zahájilo strukturální reformy systémů zdravotní péče (Rakousko, Bulharsko, Kypr, Řecko, Španělsko, Finsko, Chorvatsko, Irsko, Rumunsko, Slovensko a Spojené království). Finsko schválilo reformu sociálních a zdravotních služeb, která přidělí odpovědnost za poskytování služeb pěti regionům pro sociální pomoc a zdravotní péči. Nový zákon o péči (Care Act) bude pro systém zdravotní péče Spojeného království (Anglie) představovat zásadní změny a vytvoří právní rámec pro fond lepší péče (Better Care Fund), který bude významnou finanční pobídkou pro místní orgány k tomu, aby integrovaly služby zdravotní a sociální péče. Řada členských států zavedla opatření k omezení rostoucích výdajů na zdravotní péči (Rakousko, Bulharsko, Belgie, Kypr, Německo, Španělsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Nizozemsko, Portugalsko, Slovinsko a Spojené království). Rakousko, Belgie a Francie se zaměřily na omezení celkové úrovně růstu výdajů na zdravotní péči. Francie zavedla nová opatření k omezení výdajů na léčivé přípravky prostřednictvím lepšího stanovování cen a podporou používání generik. Byla přijata řada opatření s cílem zlepšit poskytování zdravotních služeb a mnoho z nich dále rozvíjí elektronické zdravotnictví (Rakousko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Dánsko, Španělsko, Francie, Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Švédsko, Slovinsko, Slovensko a Spojené království). Kypr zavádí hlavní reformy týkající se provádění nové národní zdravotní služby a její infrastruktury IT a reformy týkající se veřejných nemocnic a dalších zdravotnických zařízení a také organizace a řízení ministerstva zdravotnictví. Belgie odhlasovala akční plán pro elektronické zdravotnictví s cílem zobecnit do roku 2018 elektronickou výměnu informací a složek o pacientovi.

Je nadále nezbytné hledat nové způsoby, jak řešit nedostatek zaměstnanců, a zajištění přístupu ke zdravotní péči pro všechny vyžaduje přijetí dalších opatření. Některé členské státy zásadním způsobem investují do zdravotnického personálu (Německo, Maďarsko, Lotyšsko, Malta a Slovensko). Lotyšsko se rozhodlo zvýšit minimální odměny zdravotnických pracovníků o 10–12,5 %. Pro několik členských států zůstalo prioritou rozšíření přístupu ke službám zdravotní péče (Bulharsko, Dánsko, Řecko, Finsko, Francie, Irsko, Lucembursko, Lotyšsko a Portugalsko). V Řecku nyní mají všechny nepojištěné osoby v případě potřeby lékařského ošetření oficiálně nárok na přístup k léčivům a nemocniční péči.

Vzhledem ke stárnutí obyvatelstva mnoho členských států přijímá kroky s cílem uspokojit rychle rostoucí poptávku po účinné, pohotově reagující a kvalitní dlouhodobé péči. Bulharsko přijalo národní strategii založenou na integrovaném přístupu a širším poskytování kvalitních sociálních služeb, včetně dlouhodobé péče. Nizozemsko bude od ledna 2015 provádět velkou strukturální reformu svého systému dlouhodobé péče, která zahrnuje přesun některých povinností ze současného systému na obce a zdravotní pojišťovny. V několika členských státech zůstává nedostatek formálních služeb dlouhodobé péče hlavní překážkou odpovídající ochrany proti finančním rizikům souvisejícím s potřebami dlouhodobé péče a nezaměstnanosti žen.

Členské státy zavedly zvláštní programy začleňování pro osoby, jež se nacházejí v mimořádně nevýhodné situaci, a pro osoby postižené bezdomovectvím a vyloučením v oblasti bydlení. Bulharsko poskytuje dobré příklady cílených podpůrných opatření, která usnadňují přístup Romů k zaměstnání. Na vnitrostátní úrovni je však obecně zavedeno stále málo systematických opatření. V oblasti primárního vzdělávání romských dětí jsou slibnými opatřeními dvouleté povinné předškolní vzdělávání zavedené v Bulharsku a povinné předškolní vzdělávání od tří let zaváděné Maďarskem. Několik zemí (Irsko, Finsko a Lotyšsko) přijalo politická opatření v oblasti dávek týkajících se bydlení a bezdomovectví, zatímco Česká republika, Litva, Nizozemsko a Slovinsko zavádějí politiky nebo právní předpisy o sociálním bydlení. Některé členské státy (Španělsko a Lotyšsko) přijaly opatření ohledně trhu s bydlením, aby snížily tlak na zadluženost domácností. Pět místních orgánů v Belgii zahájilo pilotní projekt „Housing First“, jehož hlavním cílem je poskytovat bydlení.

3.            SROVNÁVACÍ PŘEHLED KLÍČOVÝCH UKAZATELŮ ZAMĚSTNANOSTI A SOCIÁLNÍCH UKAZATELŮ

Institucionální uspořádání srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů

Účelem srovnávacího přehledu navrženého ve Sdělení o posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie (HMU)[24] a předloženého v návrhu společné zprávy o zaměstnanosti z roku 2014[25] bylo lepší předvídání díky identifikaci rozsáhlých problémů v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti nebo díky odhalování vývoje v těchto oblastech v rané fázi. Srovnávací přehled se jako analytický nástroj zaměřuje na trendy zaměstnanosti a na sociální trendy, které by ohrozily stabilitu a dobré fungování EU a HMU tím, že by podkopávaly zaměstnanost, sociální soudržnost a lidský kapitál, a tudíž konkurenceschopnost a udržitelný růst, a jeho smyslem je umožnit širší pochopení sociálního vývoje[26]. Srovnávací přehled byl schválen v prosinci 2013 a přijat v březnu 2014 (v rámci společné zprávy o zaměstnanosti) Radou pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele[27]. V návaznosti na pověření Evropské rady[28] byl srovnávací přehled poprvé použit v rámci evropského semestru 2014. Následně Komise vycházela z výsledků srovnávacího přehledu při přípravě pracovních dokumentů útvarů v roce 2014 a při úvahách o návrzích doporučení pro jednotlivé země s cílem poskytnout výzvám a politickým doporučením pevnější základ. Výklad srovnávacího přehledu byl doplněn o další informace čerpané z monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany a o posouzení politických opatření, které provedly členské státy. Srovnávacímu přehledu se podařilo zdůraznit hlavní výzvy v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti v kontextu evropského semestru a stal se podkladem pro debaty na institucionální úrovni.

Souběžně Výbor pro zaměstnanost a Výbor pro sociální ochranu zahájily diskusi o operacionalizaci srovnávacího přehledu nad rámec evropského semestru 2014[29]. Výbory se zabývaly zejména volbou ukazatelů, výkladem srovnávacího přehledu ve spojení s monitorem výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitorem výsledků v oblasti sociální ochrany a metodikou umožňující určit, který vývoj je z hlediska zaměstnanosti a sociální situace nejproblematičtější. Aktuální vydání společné zprávy o zaměstnanosti obsahuje několik předložených návrhů, mimo jiné posílení aspektů, které souvisejí s pohlavím a věkem, při analýze údajů a zohlednění změn úrovní ukazatelů přesahujících nejaktuálnější období.

3.1 Zjištění vycházející z komplexního výkladu srovnávacího přehledu na úrovni EU a eurozóny

Dále následuje přehled o aktuálních odlišných sociálně-ekonomických trendech, který demonstruje nejvýznamnější vývoj v EU a v jednotlivých zemích plošně v rámci srovnávacího přehledu a na základě každého z pěti ukazatelů. V příloze jsou pak uvedeny tabulky, které prostřednictvím ukazatelů přibližují situaci ve všech členských státech EU a nabízí přehled o klíčových výzvách týkajících se zaměstnanosti, na které poukázal monitor výsledků v oblasti zaměstnanosti, a sociálních trendech, které je třeba sledovat, uvedených v monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany.

Hlavní vývoj a hodnoty v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, které mohou vzbuzovat obavy a vést k rozdílům v celé EU a které je třeba dále analyzovat a případně na ně důrazně politicky reagovat, lze zjistit hodnocením tří aspektů[30]:

· změna ukazatele v určitém roce ve srovnání s předchozími obdobími (trend v minulosti) u každého členského státu,

· odchylka od průměru EU a eurozóny ve stejném roce (poskytuje momentální přehled o stávajících rozdílech v zaměstnanosti a sociální oblasti) u každého členského státu,

· změna ukazatele mezi dvěma po sobě jdoucími roky v každém členském státě v porovnání se změnami v EU a eurozóně (nabízí orientační informace o dynamice sociálně-ekonomické konvergence/divergence).

Obecně při plošném pohledu zjištění srovnávacího přehledu odhalují přetrvávající sociálně-ekonomické rozdíly, které však nerostou takovou měrou jako v minulém roce. Tyto rozdíly jsou stále patrné v míře nezaměstnanosti a míře nezaměstnanosti mladých lidí a v míře mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy; pokles příjmu domácností, nárůst příjmové nerovnosti a zvýšené míry chudoby jsou zřetelné ve většině jihoevropských členských států eurozóny. V této fázi, a to zejména v případě ukazatelů souvisejících s nezaměstnaností, se rozdíly neprohlubují, avšak míra obratu předchozích trendů zatím ještě není jasná.

Údaje získané ze srovnávacího přehledu se analyzují také s ohledem na rozdělení podle pohlaví (u všech ukazatelů, které to umožňují). V několika členských státech byly nárůstem nezaměstnanosti jak u populace v produktivním věku, tak u mladých lidí, nepoměrně více zasaženy ženy, zatímco v jiných zemích krize dopadla silněji na pracující muže.

Na základě analýzy na úrovni zemí srovnávací přehled poukazuje na několik členských států, které se potýkají s vážnými problémy se zaměstnaností a sociálními výzvami, a věnuje se historickému vývoji a odstupu od průměru EU. Nejproblematičtější situace jak v rámci ukazatelů zaměstnanosti, tak v rámci sociálních ukazatelů je patrná v Itálii a Rumunsku. To jsou členské státy, které se potýkaly s plošným negativním vývojem navazujícím na již problematickou výchozí situaci. V Řecku, Španělsku a Portugalsku ukazatele zaměstnanosti dokládají buď zlepšení, nebo stabilní stav, zatímco sociální ukazatele stále zachycují rostoucí a již vysoké míry chudoby a příjmové nerovnosti, jakož i pokles reálných příjmů domácností. Na Kypru a v Chorvatsku míry nezaměstnanosti (mladých lidí) poukazují na určitá zlepšení či na skutečnost, že nedochází k dalšímu zhoršování situace, zatímco míry NEET, které byly již vysoké, dále rostou. Na Kypru se negativní vývoj trhu práce projevil dalším zhoršením sociálních podmínek. Ačkoli Litva situaci na svém trhu práce dále zlepšovala (již v průběhu dvou po sobě jdoucích vykazovaných období), sociální ukazatele upozorňují na rostoucí obavy ohledně nárůstu chudoby a příjmové nerovnosti ve srovnání s hodnotami, které již přesahovaly průměr EU. Dva členské státy až dosud dokázaly uchránit své společnosti před dopady krize, přesto však i v jejich případě jsou ze srovnávacího přehledu patrné určité varovné signály: v Nizozemsku došlo k nárůstu míry nezaměstnanosti (mladých lidí), NEET a u ukazatele chudoby a Finsko zaznamenalo určitý znepokojující vývoj, pokud jde o míru nezaměstnanosti a o míru NEET.

Úrovně || Změny || Ukazatele zaměstnanosti || Sociální ukazatele

Míra nezaměstnanosti || Míra nezaměstnanosti mladých lidí || NEET || Hrubý disponibilní příjem domácností || Míra ohrožení chudobou || Příjmová nerovnost

L   || L || Itálie || Belgie, Itálie, Rumunsko || Chorvatsko, Itálie, Kypr, Maďarsko, Rumunsko || Nejvyšší pokles: Řecko, Španělsko, Itálie, Kypr, Maďarsko, Slovinsko || Řecko, Litva, Portugalsko, Rumunsko || Řecko, Bulharsko, Itálie, Litva, Rumunsko, Portugalsko

- || Řecko, Chorvatsko, Kypr || - || Bulharsko, Řecko, Španělsko || Itálie ||

J || Španělsko, Portugalsko, Slovensko || Španělsko, Řecko, Chorvatsko, Kypr, Portugalsko, Slovensko || - || Lotyšsko || Lotyšsko

J || L || Lucembursko, Nizozemsko, Finsko || Nizozemsko, Rakousko || Belgie, Nizozemsko, Rakousko, Finsko || Dánsko, Lucembursko, Kypr, Malta, Nizozemsko, Slovinsko, Švédsko || Kypr, Německo, Maďarsko, Malta, Slovinsko

Tabulka: Shrnutí výkladu srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů[31]

Problémy odhalené prostřednictvím srovnávacího přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů bude třeba zohlednit v kontextu evropského semestru, zejména při práci Komise na pracovních dokumentech útvarů, z nichž vycházejí návrhy doporučení pro jednotlivé země, a při mnohostranném dohledu prováděném Výborem pro zaměstnanost a Výborem pro sociální ochranu. Soubor ukazatelů zahrnutých do monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti a monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany bude plně začleněn tak, aby doplňoval analýzu jednotlivých zemí.

3.2 Zjištění vycházející z výkladu srovnávacího přehledu podle jednotlivých ukazatelů

3.2.1 Míra nezaměstnanosti – změna a úroveň

Dramatický růst míry nezaměstnanosti uvedený v předchozím vydání srovnávacího přehledu se v celé Evropské unii obecně zastavil. Míra nezaměstnanosti v rámci EU-28 klesla o 0,5 procentního bodu, což poukazuje na slabé oživení trhu práce. Zlepšení v eurozóně bylo spíše mírné (pokles o 0,3 procentního bodu). Avšak rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, které se během let krize stupňovaly, zůstávají velké a nevykazují žádné znaky zlepšení. Rozdíl mezi dvěma zeměmi s nejlepšími výsledky a dvěma zeměmi s nejhoršími výsledky je i nadále více než 20 procentních bodů. Míra nezaměstnanosti žen je stále vyšší než v případě mužů (v první polovině roku 2014 dosáhla 0,2 procentního bodu v EU-28 a 0,4 procentního bodu v eurozóně).

Obrázek I: Míra nezaměstnanosti – 1. pololetí 2014, změna mezi 1. pololetím 2012 a 1. pololetím 2013 a změna mezi 1. pololetím 2013 a 1. pololetím 2014 podle jednotlivých zemí (věková skupina 15–74)  Zdroj: Eurostat (šetření pracovních sil), výpočty GŘ pro zaměstnanost; seřazeno podle úrovně v první polovině roku 2014.

Jak je patrné z údajů uvedených ve srovnávacím přehledu, v šesti členských státech (Řecko, Španělsko, Chorvatsko, Kypr, Portugalsko, Slovensko a Itálie) jsou míry nezaměstnanosti stále znepokojivě vysoké (ve srovnání s průměrem EU). Zatímco tři z těchto států (Španělsko, Portugalsko a Slovensko) byly svědkem pozitivních změn, situace v Itálii se stává stále znepokojivější, protože míra nezaměstnanosti se dále zhoršovala (nárůst o 0,5 procentního bodu během jednoho roku). Kromě jihoevropských zemí se s rostoucí nezaměstnaností začíná potýkat nová skupina států. Lucembursko, Nizozemsko a Finsko mají stále poměrně nízkou nezaměstnanost, ale ze srovnávacího přehledu je patrný určitý problematický vývoj míry nezaměstnanosti v zemích, které dosud svoji pracovní sílu dokázaly během krize relativně dobře chránit. Ze srovnání s prvním vydáním přehledu vyplývá, že se nejedná o zcela nový fenomén, což naznačuje, že se tento vývoj může stát dlouhodobým trendem, který bude možná vyžadovat pozornost. Pokud jde o aspekt fenoménu nezaměstnanosti, který souvisí s pohlavím, zůstává v jihoevropských zemích (Španělsko, Řecko a Itálie) míra nezaměstnanosti žen vyšší než v případě mužů. Ve Švédsku, Finsku, Irsku či v pobaltských státech je situace obrácená.

3.2.2 Míra nezaměstnanosti mladých lidí a míra NEET

V současném vykazovaném období došlo v oblasti míry nezaměstnanosti mladých lidí k určitému pozitivnímu vývoji v podobě poklesu průměru jak v případě EU (pokles o 1,2 procentního bodu), tak v eurozóně (0,5 procentního bodu). Přestože se situace zemí, které dosahovaly nejhorších výsledků, zlepšila, zůstává výkonnost jednotlivých členských států velice rozdílná. Pokud jde o míru NEET, průměr v EU i v eurozóně klesl pouze mírně, takže rozdíly v rámci Evropské unie zůstávají i nadále velké a (zejména v jihoevropských zemích) přetrvávají vysoké úrovně NEET, které se nahromadily během let krize.

Obrázek IIa: Míra nezaměstnanosti mladých lidí – 1. pololetí 2014, 1. pololetí 2012 – 1. pololetí 2013 a 1. pololetí 2013 – 1. pololetí 2014 podle jednotlivých zemí (věková skupina 15-24)            

Zdroj: Eurostat (šetření pracovních sil), výpočty GŘ pro zaměstnanost; seřazeno podle úrovně v první polovině roku 2014.

Obrázek IIb: Míra NEET – úroveň v roce 2013 a změny mezi lety 2011 a 2012 a mezi lety 2012 a 2013 (věková skupina 15–24 let) Zdroj: Eurostat (šetření pracovních sil), výpočty GŘ pro zaměstnanost; seřazeno podle úrovně v první polovině roku 2014. Pozn.: FR přerušení řad v roce 2013, tudíž žádná změna není k dispozici.

Situace mladých lidí na trhu práce zůstává v mnoha členských státech dramatická; nejméně v sedmi zemích (Řecko, Španělsko, Chorvatsko, Itálie, Portugalsko, Kypr a Slovensko) míra nezaměstnanosti stále přesahuje průměr EU o 9 procentních bodů. Pozitivní je, že většině těchto zemí se povedlo situaci mladých lidí zlepšit, s výjimkou Itálie, kde míra nezaměstnanosti dále rostla (tj. 4,1 p.b.). V Belgii a v Rumunsku, kde byly míry nezaměstnanosti mladých lidí již poměrně vysoké, došlo navíc k nárůstům. Podobně jako v případě analýzy vývoje míry nezaměstnanosti, existuje i u tohoto ukazatele skupina zemí (Nizozemsko, Rakousko a Finsko), u nichž jsou oproti stále poměrně dobrým výchozím podmínkám patrné známky zhoršení.

Zatímco úrovně míry nezaměstnanosti mladých lidí plošně dramaticky nevzrostly, zvýšil se podíl mladých lidí, kteří nejsou zaměstnaní ani se neúčastní vzdělávání nebo odborné přípravy (NEET), podstatným způsobem téměř v polovině členských států. Míry NEET v Chorvatsku, Itálii, na Kypru, v Maďarsku a Rumunsko, které již byly vysoké, dále vzrostly v rozmezí 2,7 a 0,4 procentního bodu. I zde je situace nejdramatičtější v Itálii, jelikož tato země, která má nejvyšší úrovně NEET, u této míry zaznamenala třetí nejvyšší nárůst. Dobrou zprávou je, že (alespoň v tomto vykazovaném období) se negativní trendy v Řecku zastavily: ačkoli jsou úrovně NEET stále vysoké, nepokračovaly v dalším růstu. Podobně jako v případě dalších ukazatelů, které se týkají zaměstnanosti, zaznamenalo několik členských států eurozóny (Belgie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko) útlum na svých trzích práce spolu s nedávnými zvýšeními u míry NEET, oproti výchozím hodnotám, které se stále pohybovaly pod průměrem EU. Míry NEET mezi mladými ženami jsou nejdramatičtější v České republice, Chorvatsku, na Kypru, v Litvě a v Maďarsku, zatímco v případě mužů jsou výrazné v Řecku, Chorvatsku, na Kypru a ve Finsku.

3.2.3 Reálné změny hrubého disponibilního příjmu domácností

V zemích, které další zhoršování ekonomických podmínek zasáhlo nejvíce, příjem domácností po roce 2011 v reálném vyjádření dále stagnoval nebo výrazně klesl. Příjem domácností primárně ovlivnilo snížení tržních příjmů a oslabení vlivu sociálních transferů, k němuž došlo v průběhu času. Kromě toho se na zaměstnanosti negativně projevilo zpřísnění fiskální politiky prováděné v některých členských státech a stejně tak reálný příjem domácností významně snížily změny daňových systémů a systémů sociálních dávek a snížení platů ve veřejném sektoru. Je možné, že tyto faktory přispěly ke zvýšení divergence v rámci eurozóny.

Obrázek III: Reálná změna hrubého disponibilního příjmu domácností: růst v roce 2012 a 2011 Zdroj: Eurostat, národní účty, výpočty GŘ pro zaměstnanost; seřazeno podle celkového růstu za rok 2012

Reálný hrubý disponibilní příjem domácností se v členských státech značně liší a rozdíly v jeho výši narůstají. Podle údajů z roku 2012 se nejméně v šestnácti členských státech hrubý disponibilní příjem domácností vyvíjel velmi negativně: Řecko zaznamenalo meziroční pokles o téměř 10 % a Kypr o 9 %. Pokles v prvně uváděné zemi a dále také ve Španělsku a v Itálii dále prohloubil znatelné zhoršení, které bylo zaznamenáno v předchozím vykazovaném období. Na druhou stranu se zde nyní formuje skupina zemí, v nichž mzdy do roku 2011 rostly, a až rok 2012 přinesl určitý negativní vývoj: Kypr, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko a Bulharsko.

3.2.4 Míra ohrožení chudobou populace v produktivním věku – změna a úroveň

Míra ohrožení chudobou populace v produktivním věku v mnoha členských státech narůstá (viz obrázek IV). V řadě zemí je tento nárůst navíc spojen s již zvýšenou úrovní ohrožení chudobou a situaci často zhoršuje snižování prahu chudoby, k němuž v uvedeném období dochází.

Obrázek IV: Míra ohrožení chudobou v produktivním věku – úroveň v roce 2013 a změny mezi lety 2011 a 2012 a mezi lety 2012 a 2013 (věková skupina 18-64 let) Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek (výpočty GŘ pro zaměstnanost); odkazuje na příjmový rok 2012. Pozn.: Přerušení řad u ES v roce 2013, žádná změna není k dispozici; přerušení řad u AT a UK v roce 2012, pro období 2011–2012 není změna k dispozici; u IE 2012 (změna mezi lety 2011 a 2012 a mezi lety 2010 a 2011).

K členským státům, které zaznamenaly nejvyšší nárůst míry ohrožení chudobou populace v produktivním věku mezi lety 2012 a 2013, se řadí Řecko, Kypr, Litva, Lucembursko, Malta, Portugalsko a Rumunsko, zatímco nejvyšší nárůst mezi lety 2011 a 2012 byl pozorován v Řecku, Portugalsku, Chorvatsku a ve Španělsku. Ve většině těchto zemí se na nárůstu rizik ohrožení chudobou podílely dlouhé období negativního nebo téměř nulového růstu HDP, rostoucí dlouhodobá nezaměstnanost a průběžně slábnoucí vliv sociálních transferů.

3.2.5 Příjmová nerovnost (S80/S20[32]) – změna a úroveň

Příjmová nerovnost v rámci členských států i v porovnání mezi nimi roste, zejména v členských státech, ve kterých se nejvíce zvýšila nezaměstnanost (viz obrázek V). V mnoha zemích krize prohloubila dlouhodobý trend polarizace platů a segmentace trhu práce, přičemž daňové systémy a systémy sociálních dávek jsou nyní méně zaměřeny na přerozdělování, což také napomohlo nárůstu příjmové nerovnosti. Podstatné zvýšení nerovnosti může souviset s vysokou nezaměstnaností (s největšími nárůsty ve spodní části trhu práce). V některých případech má na této situaci podíl i fiskální konsolidace[33].

Obrázek V: Příjmová nerovnost (S80/S20) – úroveň v roce 2013 (*2012) a změny mezi lety 2011 a 2012 a mezi lety 2012 a 2013 Zdroj: Eurostat, statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek (výpočty GŘ pro zaměstnanost). Pozn.: Přerušení řad u ES v roce 2013, žádná změna není k dispozici; přerušení řad u AT a UK v roce 2012, pro období 2011–2012 není změna k dispozici; u IE 2012 (změna mezi lety 2011 a 2012 a mezi lety 2010 a 2011).

Existují velké rozdíly a příjmová nerovnost mezi členskými státy narůstá (S80/S20). Nedávné údaje pro příjmový rok 2012 (které jsou dostupné v případě řady členských států) dokládají nárůst příjmové nerovnosti (měřeno podle ukazatele S80/S20) mezi lety 2012 a 2013 o 0,5 či více v Litvě, Řecku a Bulharsku a určitý významný nárůst v Itálii, Rumunsku, Portugalsku, na Kypru, v Německu, Maďarsku, na Maltě a ve Slovinsku. V Bulharsku, Řecku, Španělsku, Litvě, Lotyšsku, Portugalsku a Rumunsku zůstala příjmová nerovnost v roce 2013 obzvláště vysoká s podílem na příjmech u obyvatel náležejících do horních 20 % nejméně šestkrát vyšším, než je podíl spodních 20 %.

[1]           Úřední věstník L 308/46, 24.11.2010, „Rozhodnutí Rady ze dne 21. října 2010 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států (2010/707/EU)“.

[2]        To platí rovněž pro státní příslušníky třetích zemí a osoby se zdravotním postižením. Míra nezaměstnanosti státních příslušníků třetích zemí byla 21,7 % (14,3 % v roce 2008) a míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením je takřka dvakrát vyšší než u osob bez zdravotního postižení.

[3] Pro podrobnější analýzu, viz dokument „Key Features“ GŘ EMPL (připravuje se).

[4] Viz pracovní dokument útvarů Komise: Využití potenciálu IKT pro oblast zaměstnanosti, 18.4.2012, SWD(2012) 96; pracovní dokument útvarů Komise o akčním plánu pro pracovní sílu EU v oblasti zdravotní péče, 18.4.2012, SWD(2012) 93 a pracovní dokument útvarů Komise: Využití potenciálu zeleného růstu pro oblast zaměstnanosti, 18.4.2012, SWD(2012) 92.

[5]  Viz také sdělení Komise nazvané Iniciativa zelené zaměstnanosti: Využít potenciál zeleného hospodářství k tvorbě pracovních míst, 2.7.2014, COM(2014) 446.

[6] Podíl nedobrovolného zaměstnání na částečný úvazek  (v procentech všech částečných úvazků) se v EU-28 zvýšil z 25,3 % v roce 2008 na 29,6 % v roce 2013.

[7]  Beveridgeova křivka, nebo také UV-křivka, je grafické zobrazení zachycující vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou volných pracovních míst  (počet neobsazených volných pracovních míst vyjádřený jako podíl na celkovém počtu pracovních sil). Křivka se svažuje, pokud se vyskytne vyšší míra nezaměstnanosti a nižší počet volných pracovních míst. Pokud se v čase pohybuje směrem nahoru, je příslušná mra volných pracovních míst spojena se stále vyšší mírou nezaměstnanosti, což by naznačovalo nižší efektivitu sladění nabídky a poptávky na trhu práce.

[8]           „Vývoj na trhu práce v Evropě, 2013“ (Labour Market Developments in Europe, 2013), Evropská komise.

[9]           Pro podrobnější analýzu, viz dokument „Key Features“ GŘ EMPL.

[10]          Například „Budoucí nabídka dovedností a poptávka po dovednostech v Evropě“ (Future Skills Supply and Demand in Europe), Cedefop

[11]          OECD a Komise v říjnu 2013 zveřejnily výsledky nového „Průzkumu dovedností dospělých“ (Survey on Adult Skills (PIAAC)).

[12]          Viz např. „Souvisí agregátní poptávka se mzdami, či zisky? Vnitrostátní a globální účinky“ (Is Aggregate Demand Wage-Led or Profit-Led? Mezinárodní úřad práce, podmínky zaměstnávání a pracovní podmínky, řada č. 40, Ženeva, 2012.

[13]          Viz „Čtvrtletní zpráva o eurozóně“ (Quarterly Report on the Euro Area), Evropská komise, svazek 12, č. 3, 2013.

[14]          Viz např. Eurofound (2013), „Boj proti nenahlášené práci ve 27 členských státech Evropské unie a v Norsku: přístupy a opatření od roku 2008“ (Tackling Undeclared Work in 27 European Union Member States and Norway: Approaches and Measures Since 2008), Eurofound, Dublin; Hazans, M. (2011), Neformální pracovníci v Evropě (Informal Workers Across Europe), studie č. 5912, Světová banka, Washington DC. 

[15]          Koeficientem příjmové nerovnosti nebo S80/S20 se měří nerovnost v rozdělení příjmů. Vypočítá se jako poměr celkového objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejvyššími příjmy (horní kvintil) k objemu příjmů připadajících na 20 % osob s nejnižšími příjmy (dolní kvintil). Všechny příjmy se zjišťují jako ekvivalizované disponibilní příjmy.

[16] Pro podrobnější informace viz Čtvrtletní přehled o zaměstnanosti a sociální situaci v EU, červen 2014.

[17]          Čtvrtletní přehled o zaměstnanosti a sociální situaci v EU, březen 2014.

[18]        Viz Čtvrtletní přehled o zaměstnanosti a sociální situaci v EU, březen 2013. Analýza prokázala, že snížení sociálních výdajů zaznamenané od roku 2011 se zdá být výraznější než v podobných případech recese v posledních třiceti letech.

[19]          Tento oddíl poskytuje aktualizovaný přehled o situaci uvedený v předchozí společné zprávě o zaměstnanosti, avšak kvůli omezenému místu není vyčerpávající a nemá za cíl informovat o všech reformách a politických opatřeních. Ve zprávě nejsou obsažena opatření, která byla pouze oznámena, avšak nebyla předložena k přijetí Parlamentu ani nebyla předmětem kolektivního vyjednávání se sociálními partnery. 

[20]          Rozhodnutí Rady 2010/707/EU ze dne 21. října 2012 o hlavních směrech politik zaměstnanosti členských států.

[21] Výroční zpráva Komise o pokroku v oblasti rovnosti žen a mužů obsahuje podrobnou analýzu.

[22] Nejnovější dostupné údaje; zveřejněny na jaře 2014.

[23] Pro úplnější přehled vývoje souvisejícího s hlavními směry 8 a 9 viz zpráva o vzdělávání a odborné přípravě 2014.

[24] COM(2013) 690, 2.10.2013. Viz zejména s. 6–7: „Komise navrhuje vytvořit přehled hlavních ukazatelů, který se použije v návrhu společné zprávy o zaměstnanosti ke sledování vývoje zaměstnanosti a sociálních věcí. Přehled má sloužit jako analytický nástroj pro lepší a včasnější identifikaci rozsáhlých problémů v oblasti zaměstnanosti a sociální oblasti, zejména všech takových, které mohou mít dopad za hranicí státu. (…) Byl by začleněn do návrhu společné zprávy o zaměstnanosti s cílem poskytnout přesnější základ posílenému vícestrannému dohledu nad politikou zaměstnanosti a sociální politikou, a tak přispět k odhalení vývoje vyžadujícího silnější reakci těchto politik. (…) Ukazatele zaměstnanosti a sociální ukazatele v přehledu by měly zobrazovat klíčové jevy v jednotlivých zemích a odhalit nejzávažnější problémy a vývoj již v rané fázi předtím, než se určitá země příliš výrazně odchýlí od svých výsledků v minulosti či od zbytku EU.“

[25] COM(2013) 801 final, 13.11.2013.

[26] Závěry Evropské rady z 19. a 20. prosince 2013, odstavec 39.

[27] 7476/14, Brusel, 12. března 2014.

[28] Závěry Evropské rady z 19. a 20. prosince 2013. „38. Evropská rada znovu zdůrazňuje význam vývoje v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti v rámci evropského semestru. Na základě práce vykonané v Radě potvrzuje, že je důležité používat srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů, jak je uvedeno ve společné zprávě o zaměstnanosti.“

[29] Společné stanovisko Výboru pro sociální ochranu a Výboru pro zaměstnanost ke srovnávacímu přehledu klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů, určené červnovému zasedání Rady pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele. Kromě toho Výbor pro sociální ochranu předložil dokument „Key employment and social indicators' scoreboard: operationalization – Report from the Social Protection Committee Indicators' Subgroup“ (Srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů: operacionalizace – zpráva podskupiny pro ukazatele v rámci Výboru pro sociální ochranu).

[30] Tato trojrozměrná analýza navazuje na společnou zprávu o zaměstnanosti z roku 2014 v souladu s dohodou mezi Komisí a Radou. Jak je uvedeno v klíčových sděleních společné zprávy o zaměstnanosti z roku 2014: „Dopad krize se projevil také ve zvyšování rozdílů mezi stavem zaměstnanosti a sociální situací v jednotlivých členských státech, zejména v eurozóně, jak dokládá tato společná zpráva o zaměstnanosti a v ní obsažený nový srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů. Tyto rozdíly jsou patrné u všech pěti klíčových ukazatelů v tomto přehledu.“ 7476/14, Brusel, 12. března 2014, s. 3. Ve společné zprávě o zaměstnanosti z roku 2014 bylo dále dohodnuto, že do srovnávacího přehledu jsou zahrnuty všechny členské státy EU, takže srovnání vychází z průměru EU. V některých případech totiž mohou být důležité i statistické odchylky od průměru eurozóny. 7476/14, Brusel, 12. března 2014, s. 49.

[31] Tabulka představuje přehled vývoje zaměstnanosti a sociálního vývoje napříč členskými státy, podle něhož by se daly úrovně či trendy klíčových ukazatelů považovat za problematické.

[32] Poměr mezi příjmy 20 % obyvatelstva s nejvyššími příjmy a příjmy 20 % obyvatelstva s nejnižšími příjmy.

[33]        Viz pracovní dokument EUROMOD 2/13.

Příloha 1 Srovnávací přehled klíčových ukazatelů zaměstnanosti a sociálních ukazatelů – referenčními hodnotami jsou průměr EU a průměr eurozóny*

* U každého ukazatele (kromě reálného růstu hrubého disponibilního příjmu domácností, v jehož případě se jedná o peněžní hodnotu) vyjadřují uvedené tři sloupce i) meziroční změnu v absolutním vyjádření; ii) odchylku od průměru EU (nebo eurozóny) v daném roce a iii) meziroční změnu u dané země ve vztahu k meziroční změně u EU či eurozóny (to vyjadřuje, zda se situace v dané zemi zhoršuje nebo zlepšuje rychleji než ve zbytku EU/eurozóny, tj. dynamiku socioekonomické divergence či konvergence). S1 označuje první pololetí a vychází ze čtvrtletních údajů. Zdroj: Eurostat, šetření pracovních sil EU, národní účty a statistika EU v oblasti příjmů a životních podmínek (výpočty GŘ pro zaměstnanost). NEET: změna v období 2011–2012 u FR (přerušení řad v roce 2013); míra ohrožení chudobou a S80/S20: 2012 namísto 2013 (změna v období 2011–2012) u IE, změna v období 2011–2012 u ES (přerušení řad v roce 2013).“

Příloha 2 Souhrnný přehled klíčových výzev v oblasti zaměstnanosti a velmi dobrých výsledků trhu práce podle monitoru výsledků v oblasti zaměstnanosti (C=výzva; G=dobrý výsledek trhu práce) – přijato v červnu 2014[1]

Příloha 3 Souhrnný přehled „sociálních trendů, které je třeba sledovat“ a členských států se statisticky významným zhoršením či zlepšením za období 2011–2012, podle monitoru výsledků v oblasti sociální ochrany – přijato 19. února 2014

Zdroj: Sociální Evropa: mnoho cest, jeden cíl (Social Europe – Many ways, one objective). Výroční zpráva Výboru pro sociální ochranu o sociální situaci v Evropské unii v roce 2013.

Pozn.: Sociální trendy, které je třeba sledovat, za období 2011–2012, jak byly přijaty Výborem pro sociální ochranu dne 19. února 2014 na základě dostupných údajů v daném okamžiku, udávají zhoršení u více než jedné třetiny členských států a ve výše uvedené tabulce jsou zvýrazněny červeně (Zdroj: Sociální Evropa: mnoho cest, jeden cíl (Social Europe – Many ways, one objective). Výroční zpráva Výboru pro sociální ochranu o sociální situaci v Evropské unii v roce 2013).

[1] http://register.consilium.europa.eu/doc/srv?l=EN&f=ST%2010763%202014%20INIT