1.         Úvod

Dne 28. května 2014 Komise přijala evropskou strategii energetické bezpečnosti, která upravuje komplexní plán na posílení bezpečnosti dodávek energie[1]. Na pozadí situace na Ukrajině a vzhledem k možnému souvisejícímu riziku přerušení dodávek plynu do EU stanovila strategie opatření, která je zapotřebí bezprostředně přijmout k posílení odolnosti EU vůči závažnému narušení dodávek plynu během nadcházející zimy. V rámci těchto bezprostředních opatření schválila Evropská rada dne 27. června 2014 návrh Komise zahájit takzvané zátěžové testy a posoudit odolnost evropské plynárenské soustavy a její schopnost zvládnout závažné narušení dodávek plynu do EU během letošní zimy[2].

Počátkem července požádala Komise členské státy, smluvní strany Energetického společenství a Gruzii[3], jakož i Švýcarsko a Turecko, aby sestavily model dopadu různých možných scénářů, podle nichž by se mohlo na jejich území vyvíjet přerušení dodávek plynu letos v zimě. Tyto státy byly dále požádány, aby popsaly již zavedená opatření, jimiž mají být výpadky v dodávkách řešeny. Komise dále požádala Norsko o sdělení, nakolik je schopno reagovat na takovéto přerušení navýšením dodávek svého plynu. Komise navrhla ustavit tři pracovní skupiny, které by se konkrétně věnovaly regionům, v nichž by se přerušení dodávek projevilo pravděpodobně nejvýrazněji. Jmenovitě se jednalo o jihovýchod EU (Bulharsko, Chorvatsko, Řecko, Maďarsko a Rumunsko), Pobaltí spolu s Finskem a dále smluvní strany Energetického společenství. Orgány těchto států přes léto usilovně shromažďovaly potřebná data a prováděly v krátkých termínech hodnocení. V srpnu a září 2014 pak předložily Komisi své zprávy[4]. Evropská síť provozovatelů plynárenských přepravních soustav („síť ENTSO-G“) rovněž sestavila model dopadu, jaký by přerušení dodávek mělo na celounijní plynárenskou soustavu. Své příspěvky předložilo i několik plynárenských sdružení, Mezinárodní energetická agentura[5], skupina G7 a další významné partnerské země.

Metodika a scénáře „zátěžových testů“

Scénáře, které Komise všem účastníkům testování navrhla, uvažovaly přerušení tranzitu plynu po trase přes Ukrajinu a přerušení veškerých toků ruského plynu do Evropy v období jednoho měsíce a šesti měsíců (od září do února). Tyto scénáře dále v každém jednotlivém případě předpokládaly průměrné zimní podmínky. Síť ENTSO-G navíc zpracovala dílčí scénář, který předpokládal, že v únoru bude po dva týdny panovat extrémně chladné počasí, aby zjistila, jaký efekt by měla špička poptávky na již tak zatížený systém dodávek. Tyto návrhy vycházely ze zkušeností z minula a z nutnosti otestovat, jak by se evropské energetické soustavy vyrovnávaly s velmi náročnými podmínkami, tj. s přerušením veškerých toků zemního plynu od hlavního vnějšího dodavatele, jehož Evropa má.

Scénáře přerušení tranzitu přes Ukrajinu i úplného přerušení dodávek z Ruska by měly velmi podobné účinky v zemích jihovýchodní Evropy, do nichž dodávky směřují právě především přes Ukrajinu. Na Pobaltí a Finsko nemá vliv modelované přerušení tranzitu přes Ukrajinu. Komise tedy v celé zprávě hovoří povětšinou o účincích scénáře, při němž by byly na šest měsíců přerušeny dodávky plynu z Ruska, a to jednak za předpokladu normálních podmínek, jednak při extrémně chladném počasí.

Provedené testování se ukázalo jako velmi cenné, neboť vůbec poprvé byly takto kompletně zmapovány možné dopady případného závažného narušení dodávek plynu z východu na evropské plynárenství a připravenost tohoto odvětví těmto dopadům čelit.

Komise tímto sdělením podává zprávu o hlavních zjištěních ze zátěžových testů a vyslovuje řadu konkrétních doporučení. Souběžně s tímto sdělením připravily útvary Komise pracovní dokument, který obsahuje zprávy všech tří pracovních skupin, zprávu o spolupráci se skupinou G7 a dalšími partnerskými zeměmi a zprávu o přezkumu nařízení o bezpečnosti dodávek plynu[6]. Komise dále přijímá doporučení určené Energetickému společenství, jež se týká uplatňování pravidel vnitřního trhu.

2.         Výsledky zátěžových testů

2.1       Situace ohledně tranzitních toků

Souběžně se zátěžovými testy Evropská komise již od jara letošního roku vyvíjela značné úsilí, aby ve sporu mezi Ukrajinou a Ruskem o úhradu plynu a související dluhy zprostředkovala kompromisní řešení, které by zajišťovalo dostatečné dodávky plynu na Ukrajinu a jeho stabilní tranzit do EU a dalších smluvních stran Energetického společenství. V průběhu roku se mezi Evropskou komisí a zástupci Ukrajiny a Ruska uskutečnila řada schůzek, mj. na ministerské úrovni. Na posledním třístranném setkání ministrů dne 26. září v Berlíně se podařilo sblížit stanoviska stran k hlavním bodům kompromisního návrhu, jejž Komise předložila. Tento „zimní balíček“ je v současnosti předmětem konzultací v Moskvě a Kyjevě. Následná třístranná schůzka je plánována na termín předcházející říjnovému zasedání Evropské rady. Případná dohoda stran by zajistila dodávky plynu na Ukrajinu během celé zimy.

Stabilita dodávek ruského plynu do EU a jeho přenosu přes Ukrajinu celkově závisí na mnoha faktorech, z nichž jen některé může EU ovlivnit. Je tedy obezřetné uvážit všechny možné scénáře, včetně závažného narušení dodávek plynu. V tomto ohledu by projekce, blíže vysvětlené dále v textu, neměly být chápány jako prognóza, nýbrž pouze jako možný scénář a základ pro krizová opatření.

V září a říjnu 2014 byly toky ruského plynu směřující do EU místy nižší, než se očekávalo, a to je podle názoru Komise znepokojivé. Zejména během září byl hlášen pokles dodávek Gazpromu pro řadu společností z EU. Na bezpečnosti dodávek v EU ani sousedních zemích se však tento pokles neprojevil. Fyzický zpětný tok směřující ze Slovenska na Ukrajinu byl stabilní. Zpětné toky z Polska na Ukrajinu byly dočasně na dva dny přerušeny, avšak byly rychle obnoveny. Dodávky z Maďarska na Ukrajinu byly dne 25. září na dobu neurčitou přerušeny, neboť do Maďarska byl dovážen vyšší objem plynu k doplnění zásobníků. Komise situaci pozorně monitoruje ve spolupráci s koordinační skupinou pro otázky plynu.

2.2       Situace Evropy v případě přerušení dodávek

Na žádost Komise vypracovala síť ENTSO-G modely vývoje při naplnění různých scénářů přerušení dodávek. Z těchto modelů vyplývá, že v jednotlivých scénářích, jež uvažují přerušení dodávek na šest měsíců, by se v EU a smluvních stranách Energetického společenství (bez zahrnutí Ukrajiny) i pro přestrukturování skladby dodávek nedostávalo plynu v objemu pět až devět miliard metrů kubických (mld. m3)[7]. Z modelů dále vyplývá, že uvažujeme-li maximalizované využití infrastruktury a běžné tržní podmínky[8], byl by ruský plyn při takovémto šestiměsíčním přerušení nahrazován především dovozem dalšího zkapalněného zemního plynu („LNG“)[9],[10]. Přestože síť ENTSO-G nezpracovala k přerušení dodávek rovněž model cenových účinků, šla by potřeba nahradit chybějící objem plynu ruku v ruce s nárůstem cen, v jehož důsledku by byl ve značném objemu dovážen další LNG. Právě tyto cenové signály v rozsahu, který je dán propojovacími kapacitami či přímým přístupem k zařízením na dovoz LNG, přesměrovávají plyn na trhy, na nichž je ho nejvíce zapotřebí např. pro účely vytápění a výroby elektřiny. Růst cen povede též k intenzivnímu čerpání zásob a dobrovolnému omezování poptávky.

Ze zpracovaných modelů dále vyplývá, které země by byly přerušením dodávek plynu zasaženy nejvíce.

Tabulka č. 1 – Objem plynu, který by chyběl zasaženým zemím během šestiměsíčního přerušení ruských dodávek za předpokladu vlny extrémně chladného počasí (celkový výpadek v mil. m3 a největší měsíční relativní výpadek v %)

Zdroj: ENTSO-G

Graf č. 1 – Náhrada ruského plynu v případě šestiměsíčního přerušení ruských dodávek[11]

Zdroj: ENTSO-G

Síť ENTSO-G vypracovala model, který předpokládá jak „nekooperativní“, tak „kooperativní“ scénář[12]. Hlavním rozlišujícím znakem mezi oběma scénáři je zásadní předpoklad, z něhož vychází „kooperativní“ scénář zpracovaný sítí ENTSO-G a kterým je rovné (relativní) sdílení zátěže; solidarita mezi členskými státy by byla za takového předpokladu uplatňována do té míry, že by se nedostatek plynu rovnoměrně rozložil mezi sousedící členské státy. Naproti tomu podle „nekooperativního“ scénáře by členské státy v případě, že by jejich domácí poptávku již nebylo možno plně uspokojit, svůj vývoz do jiných členských států a smluvních stran Energetického společenství omezily nebo zastavily. „Kooperativní“ scénář předpokládá, že Ukrajina a Moldavsko[13] jsou trvale zásobovány plynem z členských států, a to přinejmenším přes Slovensko a při plném využití kapacity. Naopak „nekooperativní“ scénář uvažuje vývoz v objemu 50 % slovenské kapacity zpětného toku.

Nebudou-li členské státy spolupracovat a nebudou-li přijata další opatření na vnitrostátní úrovni, mohlo by v Bulharsku, Rumunsku, Srbsku, Bývalé jugoslávské republice Makedonie a v Bosně a Hercegovině dojít k závažnému výpadku v dodávkách rozsahem 40 % či výrazně více[14], a to přinejmenším ke konci uvažovaného šestiměsíčního období. Tento vývoj by mohl nastat jak při přerušení tranzitu přes Ukrajinu, tak při úplném přerušení dodávek z Ruska. Výpadku podobného rozsahu by mohly čelit Litva, Estonsko a Finsko, pokud by se naplnil scénář úplného zastavení ruských dodávek do EU. Podstatnou, byť menší měrou, by byly zasaženy i Maďarsko, kde by výpadek činil 30 %, a Polsko s 20 %[15]. Hlavní důsledky přerušení dodávek zachycuje obrázek č. 2.

Při realizaci kooperativního scénáře by byly následky přerušení dodávek v nejvíce zasažených členských státech a smluvních stranách Energetického společenství výrazně utlumeny. Jednalo by se zejména o Bulharsko, Estonsko, Bosnu a Hercegovinu, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii a Srbsko. Nezanedbatelnému výpadku by pravděpodobně čelily též Řecko a Lotyšsko[16]. Členské státy vyznačené na mapkách níže šedou barvou by podle simulací nebyly zasaženy přímo, a to díky své stávající infrastruktuře pro dodávky plynu a zdrojům, z nichž tuto komoditu nakupují.

Graf č. 2 – Mapy pravděpodobného přerušení dodávek – před přijetím dalších vnitrostátních opatření – v únoru ke konci šestiměsíčního přerušení ruských dodávek plynu; kooperativní i nekooperativní scénář přitom předpokládá průměrné zimní podmínky [17]

Kooperativní scénář || Nekooperativní scénář

Zdroj: ENTSO-G

 Účinky trvalého přerušení dodávek na Ukrajinu

Ukrajina se mezi smluvními stranami Energetického společenství nachází v poměrně unikátním postavení. Její rozvinuté přenosové a zásobníkové kapacity by sice potřebovaly modernizaci, nicméně dávají této zemi nástroje k tomu, aby problém přerušení dodávek řešila diferencovanějším způsobem než ostatní smluvní strany. Obvyklá spotřeba Ukrajiny činí zhruba 50 miliard m3 ročně. Z tohoto objemu pochází zhruba 20 miliard m³ z domácích zdrojů a většina zbylého množství je dovážena z Ruska. Dodávky plynu z Ruska určené ke spotřebě na Ukrajině jsou však od 16. června 2014 zastaveny.

Z vyhodnocení zátěžového testu pro Ukrajinu vyplývá, že budou-li zavedena opatření na straně poptávky, dokáží domácí produkce a zásobníky pokrýt 50 % až 70 % poptávky. Podle optimistického scénáře, který Ukrajina vypracovala[18], by nedostatek plynu mohl být částečně vyřešen dovozem z EU. Důležitým krokem v tomto směru bylo zprovoznění zpětného toku mezi Slovenskem a Ukrajinou počátkem září. Jeho prostřednictvím lze za den přepravit až 27 milionů m³, z toho lze dvě třetiny množství pevně přislíbit.

Bezpečnost dodávek by nepochybně oslabila hypotetická dvoutýdenní vlna extrémně chladného počasí, která by koncem šestiměsíčního období s přerušením dodávek panovala. Jak dokládá obrázek č. 3, rovněž v tomto případě by kooperativní scénář v modelu zpracovaném sítí ENTSO-G umožňoval, aby výpadky v nejvíce zasažených zemích klesly z dramatické úrovně, která by byla dosažena v případě naplnění nekooperativního scénáře. Podle kooperativního scénáře by však byly zasaženy i další středo- a západoevropské členské státy, např. Rakousko, Česká republika, (severní) Německo[19], Itálie a Slovensko, neboť plyn by z nich proudil do zemí, kde by byl jeho nedostatek větší. Podle modelu by tento nedostatek dosahoval méně než 10 %. Při této úrovni zpravidla dochází vlivem ceny k (přirozenému) snížení poptávky, takže by nebylo nutno přijímat další opatření.

Graf č. 3 – Mapy pravděpodobného přerušení dodávek – před přijetím dalších vnitrostátních opatření – v únoru ke konci šestiměsíčního přerušení ruských dodávek plynu; kooperativní i nekooperativní scénář přitom předpokládá vlnu extrémně chladného počasí

Kooperativní scénář || Nekooperativní scénář

Zdroj: ENTSO-G

Expozice teplárenství vůči riziku přerušení dodávek plynu

Zhruba polovina primární energie v EU je spotřebovávána na vytápění a ohřev vody v domácnostech a terciárním sektoru a na procesní teplo v průmyslu. Vytápění a ohřev vody v budovách jsou obzvláště závislé na plynu v Maďarsku, Itálii, Nizozemsku a ve Spojeném království, jak dokládá obrázek č. 4 níže.

Graf č. 4 – Situace v členských státech z hlediska struktury poptávky po teple ke konečné spotřebě pro účely vytápění a ohřevu vody v domácnostech a sektoru služeb, v členění podle druhu paliva a nosiče energie

.

Zdroj: Stratego EU28 Heat Market Assessment for year 2010 (Posouzení trhu s teplem v EU-28 za rok 2010 v rámci projektu Stratego)

Většinu vytápění a ohřevu vody (88 %) v EU obstarávají individuální kotle pro vlastní spotřebu a jen 12 % připadá na dálkové vytápění. V těchto průměrných hodnotách se však skrývají velké rozdíly. V severních, pobaltských, středo- a východoevropských členských státech připadá na dálkové vytápění 14 % až 56 % dodávek tepla[20], které směřují k 10 % až téměř 50 % domácích spotřebitelů[21]. V průměru používá plyn 44 % zařízení na dálkové vytápění, přičemž v zemích, kde je tento druh vytápění velmi rozšířen a k nimž patří např. Lotyšsko, Litva, Slovensko, Bulharsko a Maďarsko, na něj připadá až 80 %. V Pobaltí a Finsku na dálkové vytápění a zařízení kombinované výroby tepla a elektřiny obvykle připadá zhruba 50 % z celkové spotřeby plynu.

Zařízení na dálkové plynové vytápění (pokud nejsou schopna přejít na jiné palivo) a zákazníci odebírající dodávané teplo jsou obecně pokládáni za chráněné zákazníky[22] a případným přerušením dodávek by byli zasaženi až jako poslední. Řada členských států navíc uložila teplárnám povinný přechod na jiné palivo, přestože příslušný podíl značně kolísá: ve Finsku dosahuje prakticky 100 %, v Rumunsku a Bulharsku méně než 20 %.

2.3       Posouzení opatření navrhovaných ve vnitrostátních zprávách

Jak dokládají scénáře zpracované sítí ENTSO-G, byly by členské státy možným přerušením dodávek ruského plynu zasaženy velmi různou měrou v závislosti na své zeměpisné poloze a možnostech nakupovat plyn z konkrétních zdrojů. Tato různá míra dopadu se promítá také v opatřeních, která členské státy a smluvní strany Energetického společenství vyjmenovaly ve svých zprávách o zátěžových testech předložených Komisi. Zatímco některé z nejzranitelnějších zemí se mohou během projekčního období poměrně rychle uchylovat k radikálním opatřením (např. ke krácení dodávek či uvolňování strategických zásob), mohou jiné členské státy umožnit svému plynárenství, aby fungovalo v souladu s tržními principy. Je důležité poznamenat, že klidné, tržně orientované řešení krize s dodávkami v členských státech, jež budou zasaženy méně, bude mít na celou EU i Energetické společenství při řešení výpadků celkově příznivý efekt.

Graf č. 5 – Přehled o počtu různých opatření plánovaných v členských státech dle údajů ve zprávách, jež předpokládají šestiměsíční přerušení tranzitu přes Ukrajinu, resp. přerušení všech ruských dodávek.

Zdroj: Vnitrostátní zprávy o zátěžových testech

2.3.1    Skladování

Skladování (existují-li k němu příslušná zařízení) je ve všech členských státech a pro všechny smluvní strany Energetického společenství klíčovým nástrojem pro vyrovnávání nabídky a poptávky[23]. Na začátku října dosahovaly stavy naplnění zásobníků v EU velmi vysokých hodnot, které se pohybovaly kolem 90 %. Zásoby na úrovni nedosahující 80 % měly pouze dva členské státy (Maďarsko a Portugalsko), avšak Maďarsko díky svým velkým skladovacím kapacitám ve skutečnosti vykazuje poměr mezi naplněním a poptávkou, který je nadprůměrný.

Graf č. 6 – Stav zásobníků (%) v jednotlivých členských státech, naplnění zásobníků jako podíl domácí poptávky (%) a skladovací kapacita jako podíl domácí poptávky (%), říjen 2014[24]

Zdroj: transparentní platforma GSE IGSA a Eurogas; analýza Komise

Z údajů uvedených ve vnitrostátních zprávách a v analýze sítě ENTSO-G nicméně vyplývá, že dlouhotrvající krize nebo pouhá studená zima by mohly zásobníky rychle vyprázdnit, a k tomu, aby byly zajištěny dodávky spotřebitelům, je tudíž třeba se uchýlit k jiným zabezpečovacím opatřením.

Z posouzení jednotlivých vnitrostátních plánů pro využívání zásobníků lze vyvodit řadu důležitých zjištění. Za prvé skladovací kapacitu není v krátkodobém výhledu vůbec možné fyzicky navýšit nebo je možnost takového navýšení jen malá. Za druhé, pokud se země spoléhají na krátkodobý nárůst v míře čerpání zásob a pokud se následně nepodnikají kroky, které by bránily příliš rychlému vyprazdňování zásobníků, musí tyto země čelit důsledkům později, když přerušení v dodávkách přetrvává, včetně výrazně nižší těžby při nízkých stavech zásob.

V členských státech, které by byly v případě krize vystaveny největšímu riziku, může být důležitým přípravným opatřením plnění zásobníků nad obvyklý stav a také zajištění toho, aby tempo čerpání zásob zohledňovalo možnost dlouhého zimního období. Zásobníky se mohou využívat k zabezpečení dodávek způsoby, které ve větší nebo menší míře zohledňují trh. Několik členských států podniklo preventivní opatření k zabezpečení dodávek formou skladovacích povinností odvíjejících se od dodávek (např. Bulharsko, Dánsko, Francie, Itálie, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Španělsko) a formou strategického skladování (např. Maďarsko). V některých vnitrostátních plánech, kupříkladu v maďarském, se také počítá s opatřeními, jež zatraktivňují plnění zásobníků prostřednictvím snížených přepravních tarifů, které mohou při skladování představovat značnou část nákladů. Zvláštní pozornost by měla být věnována tomu, aby zcela legitimní opatření, která usnadňují plnění zásobníků (často za použití dováženého plynu), nešla (výslovně) na úkor přeshraničních transakcí, v jejichž rámci má být dodáván plyn mimo danou zemi.

2.3.2    Nahrazování chybějícího objemu plynu postupným navyšováním domácí produkce nebo nakupováním většího množství plynu odjinud

Je nasnadě, že chybějící objem plynu z jednoho zdroje lze nahradit dovozem plynu odjinud nebo navýšením domácí produkce.

Obecně platí, že zvýšení domácí produkce plynu v EU nemůže mít v krátkodobém výhledu výrazný efekt, a to zejména kvůli technickým omezením soustav.

Co se týče dovozu, prostor pro dodatečné dodávky prostřednictvím plynovodů ze severní Afriky je v současné době omezený a norská produkce se blíží své maximální kapacitě. Dovozním zdrojem, který má největší potenciál, je jednoznačně zkapalněný zemní plyn, jelikož terminály LNG v EU mají dostačující kapacitu k tomu, aby do nich mohl být dopravován dodatečný objem[25]. Z hlediska komodit lze konstatovat, že celosvětový spotový trh s LNG je dostatečně velký, aby mohl nabídnout další objem, a totéž platí o přepravním odvětví. Díky nedávným poklesům v cenách LNG v Asii se kromě toho zkapalněný zemní plyn stal pro EU ekonomičtější alternativou. V době přerušeného zásobování a nedostatku plynu však cena LNG poroste, a nákup dodávek na spotovém trhu může být drahý[26]. Kromě toho je třeba pamatovat na to, že přepravení komodity do krizové oblasti může trvat přinejmenším týden.

2.3.3    Využívání strany poptávky

Dopady přerušených dodávek se zmírní, sníží-li se potřeba plynu. Obecně lze konstatovat, že ve velké většině vnitrostátních zpráv, zejména v nejvíce zasažených regionech, není posuzován účinek možného snížení poptávky (ze strany průmyslu nebo potenciálně plynových elektráren), k němuž by v případě přerušeného zásobování došlo v důsledku zdražení. Jako první by trh pravděpodobně opustila poptávka vykazující vysokou cenovou elasticitu – odhadovaná v řádu 10 % –, neboť by došlo k uzavření jednotek z ekonomických důvodů nebo, pokud by to bylo hospodárné, k přechodu na alternativní paliva (biomasu či olej). Tržní pobídková opatření na straně poptávky jsou rozebírána jen ve velmi málo vnitrostátních zprávách o zátěžových testech a nejsou žádné zkušenosti s jejich prováděním v nejvíce dotčených zemích.

Nejkrajnějším řešením na straně poptávky, ke kterému mohou orgány přistoupit a kterého jsou všechny připraveny využít i ve světle nařízení o bezpečnosti dodávek plynu, je omezení odběrů ve stanoveném pořadí spotřebitelských skupin. Takovéto plány obvykle začínají u nejpružnějších průmyslových spotřebitelů a končí u chráněných zákazníků, především domácností. Pokud jde o toto omezení na straně poptávky, Komise podotýká, že v mnoha plánech chybí vyčíslení nebo bližší popis konkrétních účinků, které by měla zamýšlená omezovací opatření na jednotlivé skupiny spotřebitelů, což poněkud znejasňuje, jak moc by mohly důsledky přerušeného zásobování různé spotřebitelské skupiny přesně zasáhnout[27].

2.3.4    Přechod na jiné palivo

Systémy dálkového vytápění jsou v mnoha dotčených členských státech založeny převážně na plynu. Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Řecko navíc v roce 2012 vykazovaly 25% či vyšší podíl energie generované v plynových elektrárnách[28]. Nárůst cen plynu by mohl v krizové situaci vést z hospodářských důvodů k určitému dočasnému přechodu na jiné palivo. Vnitrostátní plány všech zemí, jež čelí možnému přerušení dodávek, pak počítají i s možností nuceného přechodu. V rámci takových opatření se přechod většinou požaduje po spotřebitelích, kteří jsou technicky vybaveni k používání dvojího paliva. Členské státy informovaly o povinnostech vytvářet v místě spotřeby zásoby alternativních paliv (např. biomasy nebo oleje) na určitý, relativně malý počet dní[29]. Co se týče zorganizování přechodu na jiné palivo ve vnitrostátních povinně stanovených lhůtách, členské státy obecně neočekávají žádné závažné logistické problémy či potíže související s dodávkami. Dlouhé přerušení dodávek a odpovídající doba, po niž by bylo využíváno alternativní palivo, nicméně nebyly dosud otestovány. U elektráren a jednotek ústředního vytápění lze v souladu s předpisy[30] vyžít v případě potřeby strategických zásob ropy.

Komise by ráda upozornila na skutečnost, že v některých zemích Energetického společenství by mohly nastat potíže kvůli nedostatku zásob oleje a uhlí určených k vytápění. Například v Srbsku nebo v Bosně a Hercegovině, kde je sice třetina tepláren schopna přejít z plynu na olej, by zásoby oleje rychle došly. Také v Moldavsku by nemuselo být v plném rozsahu možné přejít při výrobě elektřiny z plynu na uhlí, nebudou-li včas zajištěny jeho zásoby.

V několika vnitrostátních zprávách je zmiňována možnost přechodu z plynu, zejména pro účely vytápění, na elektřinu, mimo jiné za použití obnovitelných zdrojů (v místě produkované udržitelné biomasy, tepelných čerpadel atd.), a také možnost využívání akumulace tepla v systémech dálkového vytápění. Ačkoli elektřina může být účinným řešením, kterým lze do značné míry kompenzovat nedostatek plynu, velkou pozornost je nutno věnovat například tomu, jakou úlohu mají plynové elektrárny v zajišťování systémových rezerv a ve vyrovnávání systému a jaká jsou omezení sítě, pokud jde o zvládání mimořádně vysoké poptávky po delší dobu[31]. Diskuse mezi pobaltskými státy a Finskem a také mezi jinými zeměmi, např. mezi Řeckem a Bulharskem, nasvědčují spolupráci a určitému společnému uvažování o interakcích mezi oběma zmiňovanými odvětvími. Celkově však vnitrostátní zprávy a posouzení provedené Evropskou sítí provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (sítí ENTSO pro elektřinu) na základě nejlepších dostupných údajů nenabízejí potřebný úplný přehled vedlejších účinků, které by přerušení dodávek plynu vyvolalo v odvětví elektřiny.

2.3.5    Harmonogram jiných než tržních opatření

Graf č. 7 znázorňuje výsledky analýzy, v níž se Komise zaměřila na potenciální harmonogram zavádění jiných než tržních opatření v průběhu šestiměsíčního úplného přerušení dodávek ze strany Ruska. Pomineme-li rozdíly v míře rizika, některé rozdíly jsou pravděpodobně dány i rozhodnutími členských států ohledně strategie, s jakou by se ke krizi zásobování přistupovalo. Některé státy, jako např. Česká republika a Německo, u nichž je podle výpočtů ENTSO-G v případě „kooperativního scénáře“ pravděpodobné, že budou v menší míře dotčeny jen během vlny extrémně chladného počasí, počítají se zavedením jiných než tržních opatření ve velmi rané fázi preventivně, aby bylo zajištěno zásobování chráněných zákazníků. Další rozdíly jsou patrné, pokud se porovná včasný přechod na jiná než tržní opatření, pro který se rozhodly např. Řecko a Chorvatsko, a zjevný důraz na co nejdelší uplatňování tržních opatření, který lze pozorovat např. u Bulharska, Maďarska a Rumunska. Porovnají-li se tyto vnitrostátní analýzy s mapami oblastí a stupňů zasažení, které pro krizi dodávek vypracovala síť ENTSO-G, ukazuje se navíc, že v případě kooperativního scénáře lze zavádění jiných než tržních opatření o delší dobu odložit. To nasvědčuje tomu, že celkovou situaci lze zlepšit na základě užší koordinace.

Graf č. 7 – Harmonogram zavádění vnitrostátních opatření

Zdroj: vnitrostátní zprávy, analýza Komise

3.       Závěry

3.1       Hodnocení opatření členských států

Delší přerušení v dodávkách přepravovaných přes Ukrajinu, a obzvláště pak ve veškerých dodávkách plynu z Ruska do EU bude mít na EU výrazný dopad, přičemž nejvíce postiženy budou východní členské státy Unie a země Energetického společenství.

Z vnitrostátních zpráv je patrné, že krátkodobé zabezpečování dodávek v EU má dvě hlavní slabiny. První z nich je skutečnost, že řada infrastrukturních projektů, které byly iniciovány výslovně za účelem zvýšení bezpečnosti dodávek v návaznosti na krizi roku 2009, není kvůli četným problémům – od nedostatku politické podpory přes neuspokojivé projektové řízení až po absenci přeshraniční spolupráce – dosud (plně) v provozu[32]. Druhou slabinou je fakt, že mnohé vnitrostátní strategie bezpečnosti dodávek jsou svou povahou jednostranné, nedostatečně koordinované anebo nepočítají s dostatečnou mírou spolupráce. To celkově vzato vede k tomu, že řešení bezpečnosti dodávek plynu v Unii není optimálně účinné, což bude blíže vysvětleno dále v textu.

Z analýzy sítě ENTSO-G vyplývá, že spolupráce založená na optimalizovaném využívání infrastruktury a na relativním sdílení zátěže zajišťuje jak zásobování chráněných zákazníků v členských státech a v zemích, které jsou smluvními stranami Energetického společenství, tak významný vývoz na Ukrajinu[33]. Nicméně aby bylo na minimum omezeno množství nedodávaného nebo chybějícího plynu pro zákazníky, kteří chráněni nejsou, budou muset pobaltské republiky, Finsko, členské státy ve střední a jihovýchodní Evropě a země, které jsou smluvními stranami Energetického společenství, nejen optimalizovat domácí a přeshraniční toky plynu, ale budou muset přijmout i celou řadu dalších opatření. Jelikož získávání dodatečného plynu z možné vnitrostátní produkce, z vnějších zdrojů nebo ze zásobníků již bylo v modelu sítě ENTSO-G zohledněno, z dalších opatření (kromě jiných druhů opatření na straně poptávky) se jeví jako nejpravděpodobnější cenově podmíněný nebo povinný přechod na jiné palivo. Dobrým příkladem je Finsko, které může být na první pohled nejzranitelnějším členským státem, neboť množství nedodávaného nebo chybějícího plynu zde během modelovaného scénáře v podobě šestiměsíčního přerušení dodávek z Ruska dosahuje až 100 %. V této zemi je však za prvé minimální podíl chráněných zákazníků, kteří jsou odběrateli plynu, a za druhé by tato země byla za předpokladu dobré logistiky se vší pravděpodobností schopna veškerý objem plynu nahradit, aniž by musela snižovat odběry, jelikož ve Finsku platí jednak povinný mechanismus přechodu na jiné palivo, jednak povinnost držet velké zásoby alternativního paliva. Nejvíce zasažené baltské, středoevropské a jihovýchodevropské členské státy i země, jež jsou smluvními stranami Energetického společenství[34], by však velmi pravděpodobně musely přistoupit ke krácení dodávek nechráněným zákazníkům, zejména pak ke konci modelovaného období.

Všechny vnitrostátní zprávy pojednávají o opatřeních k řešení možného přerušení dodávek. U těchto opatření je důležitá posloupnost a zásadní je, aby trh fungoval, co nejdéle to bude možné. Pokud bude trh fungovat, cenové signály přilákají nové dodávky plynu (zejména LNG) do Unie a v rámci ní pak do těch zemí, kde bude jeho nedostatek nejvyšší, za předpokladu, že existuje potřebná infrastruktura. Cenové signály podpoří komerční využívání zásobníků jakožto nástrojů k vyrovnávání poptávky a nabídky a podnítí snižování poptávky a ekonomickými úvahami motivované přecházení na jiné palivo. Členské státy by neměly bránit toku plynu přes hranice. Zvýšení cen není krizí zásobování a neopodstatňuje zásahy na trhu pod záminkou bezpečnosti dodávek.

To však nezbavuje zranitelné členské státy povinnosti navrhnout a dobře rozfázovat opatření, k nimž by se uchýlily při přípravě na stav nouze nebo v reakci na něj. I zranitelné státy by měly nejprve využívat tržních opatření, a to plně, ale přestanou-li tato dostačovat, pak budou možná muset při vyhlášení stavu nouze přistoupit i k jiným než tržním opatřením. Pokud se musí použít jiná než tržní opatření, velmi důležité je, aby byla přijata nejdříve ta nejméně rušivá a ta nejúměrnější a až poté opatření, která představují větší zásah, přičemž při přijímání opatření je třeba náležitě zohlednit jejich přeshraniční účinek.

3.2       Potřeba intenzivnější spolupráce a koordinace

Jak již bylo zmíněno, vnitrostátní zprávy se při koncipování strategií pro zabezpečení dodávek obecně zaměřují spíše na vnitrostátní přístupy, než aby se zabývaly regionální dimenzí. Mnohé členské státy tak ve svých vnitrostátních zprávách vyvozují předpoklady o nejistotě dodávek přes určité hranice, což je rovněž vede k předpokladu, že plyn se nebude vyvážet, což oslabuje bezpečnost dodávek v širším regionálním a celounijním měřítku. Klíčový význam tak má spolupráce, protože například zásobník Inčukalns v Pobaltí sehrává natolik zásadní úlohu, že kdyby k němu Estonsko nemělo přístup, nebylo by schopno již po pěti dnech zásobovat ani své chráněné zákazníky.

Nedostatek koordinace se projevuje v četných rozporech mezi opatřeními, která zmiňují různé, často spolu sousedící členské státy. Tyto rozpory spočívají buď v tom, že do několika plánů jsou zapracovány navýšené kapacity týchž vnějších dodavatelů, nebo v tom, že jsou vyvozovány různé předpoklady o tocích přes sdílená propojení. Tato situace je předzvěstí neefektivních výsledků, především pak v čase krize, kdy budou napjaté trhy, a může vést k mylnému pocitu, že bezpečnost je zajištěna. Je sice zjevné, že určitá koordinace před zátěžovým testem probíhala a dále ji posílila nová jednání, ale ze srovnávací analýzy zpráv vyplývá, že mají-li se zajistit (jako hlavní cíl) realistické předpoklady ohledně očekávaných toků plynu přes propojovací body, existuje pro užší přeshraniční koordinaci stále prostor a této koordinace je zapotřebí.

Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že přeshraniční spolupráce musí jít nad rámec pouhého přeshraničního ověřování souladu mezi vnitrostátními opatřeními a musí se rozšířit tak, aby jejím předmětem bylo i hledání přeshraničních synergií a domluva, pokud jde o způsoby, jak provádět solidární opatření. Takový přístup by byl zásadním přínosem z hlediska efektivity, a to nejen pokud jde ekonomické aspekty, ale i pokud jde o zajištění bezpečnosti dodávek plynu ve velmi krátkém výhledu.

Příklady takovéto spolupráce mezi členskými státy existují a Komise je vítá jakožto první faktický krok k lepšímu zabezpečování dodávek na regionální úrovni. V této souvislosti lze zmínit třeba plánovanou dohodu mezi Estonskem a Litvou, na jejímž základě budou chránění zákazníci v obou zemích zásobováni přednostně před nechráněnými zákazníky bez ohledu na to, ve které z těchto dvou zemí se nacházejí. Další ukázkou je pak mezivládní dohoda o bezpečnosti dodávek mezi Maďarskem a Chorvatskem, která sice musí být ještě zrealizována, ale je odrazem konstruktivního přístupu ke spolupráci. Spolupráce může rovněž spočívat ve společném využívání infrastruktury (např. zásobníků) nebo ve zvýšené produkci energie v některých členských státech tak, aby ostatní členské státy mohly využít takto „uvolněný“ plyn k zásobování chráněných zákazníků. Zajímavým příkladem v tomto ohledu je rodící se spolupráce mezi Řeckem a Bulharskem, jež počítá s výměnami plynu a elektřiny za účelem stabilizace obou soustav v případě závažných výpadků.

Posílený kooperativní přístup si bude vyžadovat dohody mezi dotčenými stranami o organizačních, obchodních a regulačních podmínkách spolupráce v případě krize. Aby byla vybudována důvěra, je třeba se na evropské nebo regionální úrovni předem dohodnout na jasných pravidlech. Je možné, že posílené přeshraniční spolupráce se nepodaří plně a ve všech ohledech dosáhnout do nadcházející zimy. Vzhledem ke zvýšenému aktuálnímu riziku by nicméně sousedící členské státy a země měly tento proces bezodkladně zahájit nebo by měly posílit iniciativy, které již probíhají, tak aby dospěly k porozumění ohledně nejzásadnějších informací i ohledně individuálních a společných kroků, které by byly podnikány za případné krizové situace. Tato ujednání, včetně opatření, která by bylo možné v případě potřeby realizovat příští zimu, by mohla zprostředkovávat Evropská komise, aby se dospělo k dohodě v relativně krátké době.

Je zapotřebí, aby se prosadily formy spolupráce, které by zmírnily výpadky plynových dodávek v některém z členských států tak, že by byly zajištěny a umožněny přeshraniční dodávky, a to i tehdy, když by takové dodávky znamenaly určitou oběť i pro „dárcovskou“ zemi. Při uplatňování této zásady je třeba plně využít koordinační úlohy a odpovědnosti provozovatelů přenosových soustav za zabezpečování dodávek, a sice za podpory národních energetických regulačních orgánů, aby tito provozovatelé mohli obstarávat toky plynu do sousední země, i když třeba nezajistí plné fungování soustavy v oblasti, za niž jsou odpovědní. To by rovněž mohlo být příležitostí ke zlepšení bezpečnosti dodávek v dlouhodobém výhledu prostřednictvím regionálních partnerství.

V této souvislosti by Komise ráda vyzdvihla zvláštní úlohu členských států, jejichž územím protéká plyn na „navazující“ trhy. Pokud jde o přepravu dodávek do střední a jihovýchodní Evropy, Německo, Česká republika, Rakousko, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko mají na svém území obzvláště důležitou infrastrukturu, kterou je nutno využívat optimalizovaně již nyní, neboť jde o základ pro fungování vnitřního trhu. V situaci, která je z hlediska zabezpečování dodávek specifická, musí být kromě toho zajištěno, že tyto země budou nadále umožňovat tok plynu na trhy s výraznými výpadky.

Je však nasnadě, že tento druh spolupráce nemůže být čistě jednostranný. Tato spolupráce by měla umožňovat odpovídající rozdělování nákladů na opatření, která jsou zapotřebí pro zvládání krize v krátkodobém, ale i ve středně- a dlouhodobém výhledu. Představa, že spotřebitelé v určité zemi nesou náklady na opatření, jež mají zabezpečit dodávky, a měli by se proto těšit větší ochraně, často bránila rozvoji programů spolupráce. Solidární opatření nepředstavují podporu ani dar, nýbrž jsou operativní reakcí na stav nouze, a jejich příjemce na ně bude muset v konečném důsledku přispět. Solidarita, která podněcuje prospěchářství, není solidaritou. V každém případě by bylo nevhodné nahlížet na solidaritu výhradně z čistě krátkodobého obchodního pohledu.

Posílená spolupráce nepřinese jen krátkodobý hmatatelný prospěch těm členským státům, které jsou pro nadcházející zimu nejvíce vystaveny riziku nouzových stavů. Oddálit a omezit na minimum zavádění nejradikálnějších a dalekosáhlých opatření, jakými jsou snižování odběrů, omezování obchodu nebo uvolňování strategických zásob, je ve společném zájmu všech, protože tato opatření mohou vnitřní trh s energií na dlouho destabilizovat. Tato destabilizace pak může oslabit důvěru investorů (investujících např. do komerčního skladování) a snížit atraktivitu unijního trhu pro vnější dodávky ze stávajících i nových zdrojů. Přístupy založené na izolaci a nedůvěře jsou v rozporu se solidaritou, která je nutností pro vytvoření skutečné energetické unie. V této souvislosti však také bude zapotřebí, aby zranitelné členské státy činily maximum pro to, aby vzniku nouzových situací zabránily, a sice tím, že budou podnikat kroky popsané ve čtvrté kapitole.

4.         Doporučení

Evropská unie ve své energetické politice celkově vzato usiluje o dotvoření vnitřního trhu s energií, o zvýšení energetické účinnosti, o snížení emisí skleníkových plynů, o diverzifikaci vnějších zdrojů dodávek a o využívání domácích zdrojů, což vše zvyšuje její bezpečnost z hlediska zásobování. Tato zpráva se však zabývá především specifickými doporučeními, jež zajistí lepší pozici a připravenost EU, pokud jde o reakci na konkrétní riziko, že budou během nadcházející zimy přerušeny dodávky z východu.

4.1       Naléhavá doporučení pro nadcházející zimu

Komise seskupila krátkodobá doporučení do tří okruhů: i) zajištění fungování trhu; ii) jasná definice, kdy přestává fungovat trh a kdy jsou nutná nouzová opatření, a iii) koordinace a spolupráce při plánování mimořádných opatření a při případných intervencích.

i) Zajištění fungování trhu v krátkodobém horizontu

1. Maximalizovat kapacity propojovacích vedení a zrušit omezení přeshraničního obchodu nebo jim odolat

Kapacita propojovacích vedení by měla být co největší a mělo by být zajištěno, aby trh měl tuto maximální kapacitu k dispozici, např. bezodkladným uplatněním účinných postupů pro řízení překročení kapacity[35] a mechanismů přidělování kapacity[36]. V případě plynové krize mohou mít negativní dopad zejména omezení vývozu. Jak vyplývá z analýzy provedené sítí ENTSO-G, omezení vývozu mohou vážně zhoršit škody způsobené plynovou krizí v nejvíce postižených členských státech a zvýšila by počet zemí, které by čelily vážným narušením dodávek. Komise v této souvislosti připomíná čl. 11 odst. 5 nařízení o bezpečnosti dodávek plynu, podle kterého „[nesmí být] zavedena žádná opatření, která by mohla [...] nepřiměřeně omezovat tok plynu na vnitřním trhu“ nebo „která by mohla závažným způsobem ohrozit situaci v oblasti dodávek plynu v jiném členském státě“.

Komise podporuje rychlé provedení pravidel pro přístup třetích stran k infrastrukturám (včetně zásobníků), a to i v případech, kdy byly uděleny výjimky z třetího energetického balíčku, například v Lotyšsku a v Estonsku.

2. Optimalizovat využití zásobníků

Transparentnost ohledně objemů plynu v zásobnících se v posledních letech značně zlepšila a platforma GSE (Gas Storage Europe) představuje chvályhodnou iniciativu, která poskytuje aktuální informace o téměř všech skladovacích zařízeních v EU. Poslední pokus o zveřejnění svých údajů o objemech plynu v zásobnících[37], též prostřednictvím platformy GSE, by mělo učinit Rumunsko (Romgaz).

Vnitrostátní regulační orgány mají k dispozici nástroje, pomocí kterých mohou účastníkům trhu poskytnout ekonomické pobídky, např. snížit přepravní sazby pro vtláčení plynu do zásobníků, aby podpořily vtláčení ve větší míře. Tento přístup v poslední době účinně fungoval v Maďarsku, kde vedl ke stabilnímu růstu objemů v zásobnících v posledních týdnech, i když objemy plynu v zásobnících v Maďarsku zůstávají poněkud pod průměrem EU[38].

Charakter těžby ze zásobníků se odvíjí od hospodářských faktorů a nikoli nutně od strategie zabezpečení dodávek, zejména pokud nejsou řádně vynucovány závazky dodávek. Pomocí ekonomických pobídek lze účastníky trhu odradit od příliš lehkovážného využívání uskladněného plynu, pokud lze rovněž využít jiné zdroje plynu, jako je LNG. Takové pobídky, které například již používá provozovatel dánské přepravní soustavy, by mohly mít podobu plateb vlastníkům uskladněného plynu za ponechání plynu v zásobníku namísto jeho těžby, které by v konečném důsledku financovala společnost.

Jako poslední možnost a v řádně odůvodněných případech, budou-li tyto ekonomické pobídky neúčinné, lze zvážit zavedení odrazujících sazeb za těžbu plynu ze zásobníků, nebo přímo limity/omezení těžby v různých časových rámcích v průběhu zimy. Cílem by mělo být zajistit obezřetnější vyprazdňování zásobníků, zejména v obdobích, kdy je situace na trzích v EU méně napjatá. Musí však být jasné, že veškeré takové limity nebo omezení musí být přiměřené rizikům pro bezpečnost dodávek a neměly by zhoršovat situaci v oblasti bezpečnosti dodávek v sousedních zemích.

3. Zajistit včasné provedení infrastrukturních projektů

Komise vítá nadcházející uvedení do provozu terminálu LNG v Klajpedě v Litvě. Existence této infrastruktury, která umožňuje diverzifikovat dodávky, je zásadní nejen pro diverzifikaci dodávek, ale také k zajištění pružnější plynárenské sítě. Proto je třeba zajistit, aby projekty, které mají být dokončeny v nadcházejících měsících, nebyly uváděny do provozu se zpožděním. Zejména s ohledem na nadcházející zimu jde mimo jiné o projekty slovensko-maďarského propojovacího vedení (1. leden 2015) a terminál LNG ve Svinoústí v Polsku (1. únor 2015). Pokud se mohou vyskytnout zpoždění, měly by členské státy v dostatečném předstihu informovat Komisi s uvedením důvodů, aby mohla být společně určena možná okamžitá opatření, která by zpoždění zabránila, nebo jej alespoň minimalizovala.

ii) Jasná definice, kdy přestává fungovat trh a kdy jsou nutná nouzová opatření

4. Provést povinnost standardu pro dodávky stanovenou v nařízení o bezpečnosti dodávek plynu

Dodavatelé plynu by měli být podporováni v odpovědné přípravě na různé situace v oblasti dodávek, které by mohly během nadcházející zimy nastat. Zajištění bezpečnosti dodávek znamená dobře se připravit na jejich případné přerušení – za to společně odpovídají orgány veřejné moci i podniky. Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu obsahuje standard pro dodávky, který by měl být zaveden, dodržován a uplatňován v praxi. Evropská komise bude usnadňovat plné provedení všech ustanovení uvedeného nařízení. Je však na příslušných vnitrostátních orgánech, aby vynucovaly povinnost standardu pro dodávky a sledovaly, zda dodavatelé zajistili dostatečné dodávky a možnosti flexibility, aby během nadcházející zimy mohli dodávat plyn svým zákazníkům při různých scénářích.

Pokud tomu tak není, příslušné vnitrostátní orgány by měly – v závislosti na nástrojích, které mají k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů – doporučit nebo uložit pořízení dalšího plynu nebo možností flexibility na komerčním základě. Jak již bylo uvedeno výše, možnosti dalších potrubních dodávek plynu do EU jsou omezené a některé členské státy mají omezený přístup k alternativním potrubním zdrojům jiným než ruským. Klíčovou alternativou, jak zvýšit dodávky v případě závažných výpadků, je proto zkapalněný zemní plyn (LNG). Nicméně vzhledem k obchodním a provozním aspektům může být urychlený nákup spotových dodávek LNG během krize jednak drahý, jednak může vyžadovat určitý čas. Expozici podniků proto mohou značně snížit dodatečné objemy plynu v zásobnících nebo smluvní zajištění nějaké formy „LNG pojištění“, například v podobě kupních opcí na LNG, a to díky zajištění cenového i provozního rizika.

Rovněž lze zvážit možnosti, jak by mohli účastníci trhu uskutečňovat nákupy LNG v období závažných narušení dodávek takovým způsobem, aby se – při zachování tržního principu – dále významně nezhoršovala hospodářská situace v dané zemi. Může být zváženo uzavření takových jasně vymezených, specializovaných dohod o spolupráci s dalšími významnými dovozci LNG, jako je Japonsko.

5. Pro země, které mají vyšší standard pro dodávky, zavést opatření k jeho dočasnému snížení v případě stavu nouze na regionální úrovni nebo na úrovni Unie

Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu ukládá členským státům povinnost zajistit dodávky chráněným zákazníkům za řady náročných okolností. Ukládá však členským státům také povinnost stanovit, jak by bylo možné v duchu solidarity v případě stavu nouze na úrovni Unie nebo na regionální úrovni dočasně snížit zvýšený standard pro dodávky plynu nebo omezit další povinnosti uložené plynárenským podnikům nad rámec uvedených náročných okolností. Jakékoli takové dočasné snížení by mohlo uvolnit určité objemy plynu, které by se jinak nemusely nutně využít, a tím zvýšit likviditu trhu a případně zmírnit nedostatek plynu v jiných regionech. Analýza plánů preventivních opatření a plánů pro stav nouze[39] ukazuje, že některé členské státy již zavedly podrobná ustanovení pro uplatnění takového snížení. Komise bude spolupracovat s těmi, které se na vhodných opatřeních nedohodly.

6. Maximalizovat potenciál přechodu na jiné palivo a zajištění operativního provedení

Možnost přechodu na jiné palivo je klíčovým prvkem prevence a překonání přerušení dodávek. Například Finsko je zcela závislé na plynu z Ruska a nemůže být zásobováno plynem z žádného jiného zdroje, zavedlo však opatření zajišťující rozsáhlé povinnosti, pokud jde o přechod na jiné palivo, které představují udržitelnou alternativu. Vnitrostátní zprávy ukazují, že potenciál přechodu na jiné palivo se mezi členskými státy a smluvními stranami Energetického společenství výrazně liší. Vzhledem k tomu, že členské státy již plánují[40] přejít přibližně u 10 % svých potřeb tepla na obnovitelné zdroje energie, mělo by se v těchto plánech pokročit s využitím evropských strukturálních a investičních fondů a využít již získaných zkušeností. Příslušné vnitrostátní orgány by měly zajistit, aby byla zavedena všechna správní a operativní opatření, která by usnadnila přechod na jiné palivo v rozsáhlém měřítku, zejména v systémech dálkového vytápění, a to včetně zkoušek zařízení, aby bylo zajištěno, že mohou na jiné palivo účinně přejít. Vzhledem k tomu, že v současné době jde převážně o ropu, je důležité zajistit, aby byly předem naplánovány logistické aspekty takového (potenciálně trvalého) masového přechodu, včetně možného použití strategických zásob ropy za určitých okolností. Totéž platí pro přechod na biomasu.

V průmyslu lze také vypnout kogenerační jednotky a jejich produkci nahradit ohřívači určenými pouze k výrobě tepla, které má většina průmyslových kogeneračních zařízení jako záložní kapacitu, za předpokladu, že elektřinu z kogenerace lze nahradit elektřinou z rozvodné sítě a že taková náhrada je finančně zajímavá.

7. Provést krátkodobá opatření v oblasti energetické účinnosti a snížení poptávky

Nedostatek dodávek může být účinně zmírněn dosažením významného snížení poptávky, a to motivováním uživatelů, aby snížili teplotu v místnostech, a napomáháním uživatelům při provádění dalších opatření na úsporu energie. Veřejné kampaně v tomto smyslu se ukázaly být účinným prostředkem, jak alespoň částečně absorbovat náhlé výpadky dodávek v odvětví elektřiny po nehodě ve Fukušimě v Japonsku a po výbuchu v elektrárně Vasilikos na Kypru. Mezi snadno dostupná opatření, která lze provést rychle a s nízkými náklady na počáteční investice, patří například utěsnění spár a škvír, montáž odrazivých panelů k radiátorům a zaizolování trubek. Tato opatření lze provést různými prostředky, včetně uložení povinností dodavatelům energie podle směrnice o energetické účinnosti. V průmyslu lze poptávku po energii v krátkodobém horizontu optimalizovat zavedením energetických auditů a režimů hospodaření s energií.

8. Určit úlohu provozovatele přepravní soustavy za stavu nouze a zajistit, aby provozovatel této úloze dobře rozuměl

Je žádoucí zvážit, zda může být nutné pod dohledem vnitrostátních regulačních orgánů uložit provozovateli přepravní soustavy další odpovědnosti, aby mohl jít nad rámec pouhého sledování rovnováhy dodávky a poptávky se zaměřením na síť a provádět širší preventivní nebo následná opatření k zajištění operativní bezpečnosti dodávek. Tato opatření by mohla zahrnovat nákupy plynu provozovatelem přepravní soustavy za konkrétních a jasně definovaných okolností, jakož i smluvní zajištění přepravy do jeho tržní oblasti a případně smluvní zajištění skladovacích kapacit. Takový systém existuje například v Nizozemsku, kde je provozovatel přepravní soustavy povinen mít v zásobnících plyn a uvolnit jej, pokud teplota klesne pod určitou úroveň.

Provozovatelé přepravních soustav, kteří na vnitrostátní úrovni mají tuto úlohu, musí svou činnost účinně koordinovat přes hranice. Kromě toho musí být bezpečně zajištěno, že úloha provozovatele přenosové soustavy je přesně vymezena a výslovně omezena na jasně definované situace selhání trhu. Funkce veřejné služby, která by v tomto případě byla provozovateli přepravní soustavy uložena, nesmí porušovat základní prvek vnitřního trhu EU s energií, totiž že provozovatelé přenosových soustav by neměli být aktivními účastníky obchodu s komoditami nebo trhu s dodávkami.

iii) Koordinace a spolupráce při plánování mimořádných opatření a při případných intervencích

9. Nutnost dále rozvíjet regionální spolupráci, pokud jde o bezpečnost dodávek plynu

V zásadě by všechny země měly úzce koordinovat svou činnost a spolupracovat se svými protějšky přes hranice, ať už při propojování nebo k zajištění, aby tato propojení mohla být účinně využívána ku prospěchu obou stran. V některých případech – například pokud jde o Řecko a Bulharsko – by tato spolupráce měla být ještě širší, aby dovolovala řešit možné specifické riziko pro bezpečnost dodávek, které spočívá v nedostatku plynu a elektřiny a může být odstraněno uzavřením dohody. Navíc se regionální spolupráce může rovněž zaměřit na zajištění dodávek chráněným zákazníkům, jak je tomu například v případě Litvy a Estonska. Regionální spolupráce se může rovněž vztahovat na používání zásobníků ve stavu nouze.

Rovněž lze zvážit možnosti, jak by mohli účastníci trhu uskutečňovat nákupy LNG v období závažných narušení dodávek takovým způsobem, aby se – při zachování tržních principů – dále významně nezhoršovala hospodářská situace v dané zemi. Může být zváženo uzavření takových jasně vymezených, specializovaných dohod o spolupráci v rámci EU, ale i s dalšími významnými dovozci LNG, jako je Japonsko.

10. Potřeba větší transparentnosti

Provozovatelé přenosových soustav a vnitrostátní regulační orgány, ale také členské státy by měly při své činnosti usilovat o co nejvyšší úroveň transparentnosti vůči sobě navzájem, zúčastněným stranám a široké veřejnosti. V propojené síti a s ohledem na proces dotváření vnitřního trhu mají kroky jednoho členského státu nebo země (nebo jejích účastníků trhu) vliv na ostatní trhy. V napjatých situacích, jako je ta současná, mohou být všechny kroky vnímány politicky. Je proto nezbytné, aby tyto kroky byly vysvětleny za účelem rozptýlení obav a budování důvěry.

11. Trvalá monitorovací úloha Komise a využívání koordinační skupiny pro otázky plynu

Koordinační skupina pro otázky plynu byla založena v roce 2004[41] a byla podstatně posílena nařízením o bezpečnosti dodávek plynu. V posledních letech se stala cennou platformu pro výměnu informací a jednání o zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Tím v konečném důsledku přispěla k větší transparentnosti a k budování důvěry mezi všemi svými členy.

Komise hodlá pozorně sledovat situaci v oblasti bezpečnosti dodávek v úzké spolupráci s příslušnými vnitrostátními orgány. Nadále bude svolávat pravidelná zasedání koordinační skupiny pro otázky plynu za účelem jednání s členskými státy a zúčastněnými stranami na toto téma. Rovněž bude využívat mimořádná zasedání koordinační skupiny pro otázky plynu k výměně informací a k projednání opatření přijatých v případě možného nebo skutečného přerušení dodávek. Komise bude rovněž koordinovat činnost a zajišťovat, aby stav nouze byl vyhlašován a netržní opatření byla prováděna v souladu s nařízením o bezpečnosti dodávek plynu.

Vzhledem k tomu, že analýza účinků přerušení dodávek plynu na odvětví elektřiny zatím nepřinesla jednoznačné závěry, měla by koordinační skupina pro otázky plynu, s pomocí sítí ENTSO-G a ENTSO-E, tuto záležitost sledovat s cílem určit pravděpodobné vedlejší účinky.

12. Spolupráce se zeměmi, které nejsou členy EU

Evropská komise vyzvala klíčové mezinárodní partnery v oblasti energetiky, aby k tomuto sdělení rovněž přispěli, zejména svými připomínkami nebo návrhy, pokud jde o možnou flexibilitu v dodatečných dodávkách plynu. Mezi tyto partnery patří země skupiny G7, které nejsou členy EU, jakož i Norsko, Švýcarsko, Turecko a Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Komise dále vyzývá tyto klíčové vnější partnery v oblasti energetiky, včetně partnerů disponujících vývozními kapacitami a potenciálem v oblasti LNG a partnerů, kteří LNG dovážejí, aby pokračovali ve spolupráci, která touto zprávou začala, též v kontextu skupiny G7 a agentury IEA.

4.2         Opatření ve střednědobém horizontu (do konce roku 2015)

13. Doporučení Komise týkající se uplatňování pravidel vnitřního trhu s energií mezi členskými státy EU a smluvními stranami Energetického společenství

Mezi prvky, které by mohly zlepšit nedostatky v bezpečnosti dodávek u smluvních stran a členských států EU, patří užší spolupráce orgánů a jednotné uplatňování právních předpisů EU upravujících vnitřní trh na hranicích mezi smluvními stranami a členskými státy EU. Pozitivními příklady jsou nalezená řešení v otázce zpětného toku ze Slovenska na Ukrajinu. Základem, na kterém lze dále rozvíjet přeshraniční spolupráci, je jednotné uplatňování třetího balíčku právních předpisů týkajících se vnitřního trhu.

Aby Komise tuto spolupráci usnadnila formálním aktem, vydá členským státům EU doporučení týkající se spolupráce se smluvními stranami při uplatňování třetího balíčku a v otázkách bezpečnosti dodávek. Komise nicméně zdůrazňuje, že při neexistenci fungujících trhů se zemním plynem a neprovádění třetího balíčku ze strany smluvních stran nenahradí doporučení EU nezbytná jednání mezi členskými státy EU a smluvními stranami v regionu o tom, jak využívat společnou infrastrukturu a za jakých podmínek může být použita v případě krize.

14. Urychlit uvádění do provozu a provádění klíčových projektů společného zájmu nebo projektů v zájmu Energetického společenství

Je třeba přijmout veškerá nezbytná opatření k rychlejšímu provádění hlavních infrastrukturních projektů, které jsou považovány za zásadní z hlediska bezpečnosti dodávek[42], případně k zabránění dalším skluzům. K těmto projektům patří například propojovací vedení mezi Rumunskem a Bulharskem, propojovací vedení mezi Řeckem a Bulharskem a mezi Bulharskem a Srbskem a propojovací vedení mezi Rumunskem a Moldavskem, které Komise vybrala na základě jasných a blízkých dat uvedení do provozu. Tyto projekty by měly doznat rychlého pokroku a být dokončeny do konce roku 2015. Komise bude tyto projekty sledovat a je rovněž připravena napomoci v případných neuzavřených jednáních mezi stranami se záměrem usilovat o urychlené dokončení všech těchto projektů.

15. Přehodnocení výjimek pro fyzické zpětné toky

Fyzické zpětné toky umožňují členským státům, aby byly navzájem skutečně flexibilně propojeny. Tyto investice jsou často poměrně nízké, ale mají významný dopad na bezpečnost dodávek v celém regionu, jak ukazuje investice do zpětného toku v plynovodu Yamal na německo-polské hranici a nedávno na slovensko-ukrajinské hranici. Členské státy by měly spolupracovat na přehodnocení, zda okolnosti, za kterých byly žádány výjimky pro projekt fyzického zpětného toku, nedoznaly změn, zejména s ohledem na vypjatější situaci v oblasti bezpečnosti dodávek a na skutečnost, že řada členských států měla v poslední době značný prospěch z dodatečných možností obchodu a dodávek, které tyto nové cesty nabízejí. Týká se to především kapacity pro zpětný tok v případě některých hlavních dálkových plynovodů, které v současnosti přepravují plyn pouze z východu na západ (Obergailbach, Waidhaus a propojovací vedení BBL mezi Nizozemskem a Spojeným královstvím), jakož i v případě propojovacího vedení mezi Rakouskem a Maďarskem.

16. Přechod na jiné palivo s využitím dálkového vytápění a kogenerace v bytovém/terciárním sektoru a v průmyslu

Sítě dálkového vytápění poskytují technologickou flexibilitu, neboť mohou využívat mnohé a různé zdroje dodávek. Sítě založené na zemním plynu mohou přejít na alternativní zdroje, jako jsou biomasa, odpadní teplo, kogenerace, solární a geotermální energie, tepelná čerpadla, komunální odpad atd. Přechod může být uskutečněn během 1–2 let v závislosti na konkrétní velikosti a požadavcích na kapacitu.

V případě stávajících systémů dálkového vytápění, které nepropojují všechny budovy v dané oblasti, může rozšíření těchto systémů a nahrazení plynových přípojek individuálních plynových ohřívačů představovat nákladově efektivní způsob, jak přejít na místní obnovitelné zdroje energie a jiné nízkouhlíkové zdroje.

Přechod průmyslových kogeneračních zařízení a středně velkých kogeneračních jednotek v terciárním sektoru (nemocnice, nákupní střediska, kancelářské komplexy) na obnovitelné či nízkouhlíkové zdroje energie může být proveden během 1–2 let v závislosti na konkrétní velikosti a požadavcích na kapacitu.

Průmyslová odvětví s velkými tepelnými požadavky (např. výroba papíru a celulózy), která si teplo vyrábí sama pomocí plynových kogeneračních jednotek a/nebo plynových ohřívačů určených pouze k výrobě tepla, by rovněž mohla investovat do flexibility, pokud jde o ukládání tepla či přechod mezi plynovým a elektrickým vytápěním. Takové řešení by bylo přínosné, pokud by bylo dostatečně flexibilní, aby mohlo využít nízkých cen v obdobích nadprodukce elektřiny (z obnovitelných zdrojů).

17. Snížení poptávky po teple v průmyslu a přeměna energie

Průmysl a odvětví přeměny energie (výroba, distribuce) mají velký potenciál pro opatření v oblasti energetické účinnosti, která při nízkých nákladech a s krátkou návratností investic (méně než dva roky) snižují poptávku, například prostřednictvím lepšího monitorování a řízení procesů a preventivní údržby. K určení potenciálu pro zlepšení energetické účinnosti v krátkodobém horizontu a s nízkými nebo nulovými náklady je třeba v energeticky náročných odvětvích urychlit zavedení energetických auditů nebo systémů pro hospodaření s energií podle směrnice o energetické účinnosti.

5.            Další kroky

Zkušenosti s uplatňováním nařízení o bezpečnosti dodávek plynu ukazují jasné zlepšení bezpečnosti dodávek v EU od roku 2009, ale také prostor pro další posílení regulačního rámce EU. Jak uvádí Evropská strategie v oblasti energetické bezpečnosti ze dne 28. května 2014, Komise přezkoumá stávající mechanismy zajištění bezpečnosti dodávek a v případě potřeby navrhne jejich posílení.

Souběžně Komise hodlá (i nadále) spolupracovat s členskými státy (a jejich skupinami) na tvorbě řešení problémů, které byly v těchto zátěžových testech určeny jako potenciální rizikové faktory.

Komise proto zamýšlí realizovat výše uvedená doporučení prostřednictvím dvou samostatných směrů činnosti. Nejprve hodlá společně s Agenturou pro spolupráci energetických regulačních orgánů a sítěmi ENTSO trvale sledovat provádění doporučení pro krátkodobý horizont a v případě potřeby napomáhat k dosažení pokroku v projektech a jednáních. Kromě toho bude nadále spolupracovat s členskými státy, Evropským parlamentem a zúčastněnými stranami na definování hlavních cílů v oblasti bezpečnosti dodávek elektřiny a plynu v EU v nadcházejících letech.

[1] Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě „Evropská strategie energetické bezpečnosti“, COM(2014) 330 final.

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014DC0330&from=CS

[2] Závěry Evropské rady ze dne 27. června 2014, EUCO 79/14. http://www.consilium.europa.eu/press/press-releases/latest-press-releases/newsroomloaddocument?id=&lang=cs&directory=CS/ec/&fileName=143497.pdf

[3] Smluvními stranami jsou Albánská republika, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Moldavská republika, Republika Černá Hora, Republika Srbsko, Ukrajina a Prozatímní správní mise Organizace spojených národů v Kosovu podle rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1244. Gruzie je kandidátem na přistoupení k Energetickému společenství.

[4] V případě Pobaltí a Finska byly tyto zprávy za jednotlivé státy nahrazeny zprávou společnou.

[5] Mezinárodní energetická agentura předložila komplexní analýzu trhu se zkapalněným zemním plynem.

[6] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 994/2010 ze dne 20. října 2010 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu a o zrušení směrnice Rady 2004/67/ES (Úř. věst. L 295, 12.11.2010, s. 1).

[7] Toto množství odpovídá zhruba 1–2 % roční spotřeby EU.

[8] Je třeba poznamenat, že tyto předpoklady bohužel nejsou v praxi vždy naplněny.

[9] Podle nejextrémnějšího scénáře by podíl LNG ve skladbě dodávek vzrostl z 24 miliard m³ na 56 miliard m³, tedy o 130 %.

[10] Důležitý je závěr analýzy sítě ENTSO-G, podle něhož i kdyby kapacita plynovodu OPAL (který je jednou z větví plynovodu Nord Stream, vedoucí ze severoněmeckého Greifswaldu do Brandova u německo-české hranice) vzrostla ze současných 50 % na 100 %, nesnížil by se tím schodek v dodávkách plynu ve východoevropských členských státech. Důvodem jsou stávající infrastrukturní omezení z hlediska přepravy plynu na východ. Efekt navýšení kapacity na 100 % by tak byl omezen na náhradu LNG v západní Evropě.

[11] Celkový výpadek ve výši 22 % zahrnuje i objemy, jež by nebyly přes území členských států EU dodávány do Turecka a Kaliningradu.

[12] Ve své zprávě pro Komisi označuje síť ENTSO-G tyto dva scénáře za „suboptimální“, resp. „optimální“.

[13] Navzdory předpokladu sítě ENTSO-G o dodávkách do Moldavska brání v případě této země problémy komerční a regulatorní (licenční) povahy tomu, aby mohlo fungovat propojovací vedení mezi rumunským Iasi a moldavským Ungheni, přestože bylo oficiálně uvedeno do provozu a je z technického hlediska funkční. Nebude-li tedy tento problém vyřešen a dojde-li k přerušení dodávek, bude Moldavsku chybět plných 100 % plynu.

[14] Až 100 %.

[15] Polsko by bylo ovlivněno jen v případě, že by Rusko zcela přerušilo dodávky.

[16] Postavení obou členských států je ovlivněno „kooperativním scénářem“. Oba jsou totiž obklopeny členskými státy, které čelí velkému riziku přerušení dodávek. Oba však současně disponují infrastrukturou, která jim poskytuje rezervu: Lotyško disponuje zásobníky a v Řecku je vybudován terminál na opětovné zplynování LNG. Pokud by umožnily, aby této infrastruktury využívaly i jiné státy, poměr mezi jejich nabídkou a poptávkou se změní.

[17] Obě mapky zachycují následky, jakých by šestiměsíční přerušení ruských dodávek dosahovalo v únoru. Od tohoto pravděpodobného deficitu se pak odvíjejí veškerá vnitrostátní opatření, která se zaměřují např. na reakci na straně poptávky, povinný přechod na jiné palivo apod. Členské státy, jako je Finsko, které podle všeho nemají žádné možnosti čistě z hlediska plynárenské infrastruktury, se tedy mohou uchýlit k jiným specifickým vnitrostátním opatřením, např. k propracovanému systému povinného přechodu plynových elektráren a vytápěcích zařízení na jiná paliva.

[18] Tento scénář předpokládá zejména zpětný tok ze Slovenska, Maďarska a Polska na plnou kapacitu a omezení dálkového vytápění a průmyslové spotřeby.

[19] Takzvaná tržní oblast NetConnect Germany.

[20] Pro srovnání dosahuje ve Švédsku tento podíl 56 %, v Dánsku 53 %, na Slovensku 54 % a ve Finsku 47 %. V Rumunsku, Bulharsku, Slovinsku a Rakousku se tento podíl pohybuje mezi 14 % a 19 %.

[21] Ve Švédsku, Dánsku, Finsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a na Slovensku je dálkově vytápěno přes 40 % domácností. V Německu, Rakousku, Maďarsku, na Slovensku, v Bulharsku, Chorvatsku, Rumunsku a v České republice je dálkovým vytápěním dodáváno teplo 10 % až 40 % spotřebitelů.

[22] Nařízení o bezpečnosti dodávek plynu zavedlo kategorii tzv. chráněných zákazníků. Do této kategorie patří domácnosti, a pokud tak dotyčný členský stát rozhodne, mohou být chráněnými zákazníky při dodržení určitého limitu i klíčové sociální služby a malé a střední podniky a dále zařízení dálkového vytápění, pokud poskytují teplo jiným chráněným zákazníkům a nemohou přejít na jiné palivo.

[23] Okrajem lze konstatovat, že o využívání zásobníků se obecně uvažuje ve vnitrostátním kontextu.

[24] K dnešnímu dni neinformují na transparentních stránkách Gas Storage Europe AGSI o stavech zásobníků v zásadě jen Gazprom Export a provozovatelé rumunského skladovacího systému.

[25] Celková unijní kapacita opětovného zplynování se pohybuje kolem 200 mld. m3/rok, ale většina této kapacity je soustředěna při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. Omezené propojení tak snižuje schopnost mnoha jednotlivých terminálů LNG zásobovat všechny regiony, kde dojde k přerušení.

[26] Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že ceny by mohly vzrůst až o 100 %.

[27] Za zmínku stojí specifický plán Ukrajiny, která za účelem snížení domácí poptávky uvažuje o přijetí nového zákona, jenž by uložil povinnost snížit spotřebu o 20–30 %, a to zejména snížením poptávky tepláren, domácností a chemického průmyslu a zavedením opatření ve veřejném sektoru. Ačkoli takovéto snížení je možné prosadit, dopady na spotřebitele jsou těžko předvídatelné.

[28] Využívání plynu pro výrobu elektřiny za poslední roky pokleslo, ale tento vývoj byl odrazem nízkých či záporných ziskových marží, zejména ve srovnání s výrobou elektřiny z uhlí.

[29] Zásoby musí být zpravidla drženy na přibližně pět až patnáct dní. Nápadnou výjimkou je Finsko, kde platí povinnost držet zásoby paliva až na pět měsíců.

[30] Směrnice 2009/119/ES ze dne 14. září 2009, kterou se členským státům ukládá povinnost udržovat minimální zásoby ropy nebo ropných produktů.

[31] Nejasné je kupříkladu to, do jaké míry by v některých státech na Balkánu rozsáhlý přechod na elektřinu ve spojení s následky povodní z jara roku 2014 a s poklesem v dodávkách plynu do tepelných elektráren vedl k závažnému deficitu v dodávkách elektřiny. Těmito problémy se vnitrostátní zprávy podrobně nezabývají.

[32] Jedná se především o propojení mezi Řeckem a Bulharskem, Rumunskem a Bulharskem, Bulharskem a Srbskem, Moldavskem a Rumunskem a Maďarskem a Slovinskem a o rumunský projekt zpětného toku. Některá propojení navíc dosud nedovolují fyzicky vtlačovat plyn v obou směrech, a omezují tak celkovou flexibilitu soustavy.

[33] Výpadky v dodávkách však se vší pravděpodobností nebudou tak velké, aby zasáhly chráněné zákazníky. V případě „nekooperativního“ scénáře jsou chránění zákazníci obzvláště ohroženi v Bosně a Hercegovině a v Bývalé jugoslávské republice Makedonii a krácení dodávek nechráněným zákazníkům bude výrazně vyšší i v jiných postižených státech.

[34] Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie a Srbsko.

[35] Podle rozhodnutí Komise 2012/490/EU o změně přílohy I nařízení (ES) č. 715/2009.

[36] Podle nařízení Komise (EU) č. 984/2013. Aniž jsou dotčena cenná provedení v kratším termínu, má být toto nařízení provedeno do 1. listopadu 2015.

[37] V souladu s čl. 19 odst. 4 nařízení (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám.

[38] Vyšší míra vtláčení plynu do zásobníků, která má původ ve zvýšeném dovozu ruského plynu přes Ukrajinu, současně přinesla pozastavení vývozu na Ukrajinu, což je politováníhodný důsledek.

[39] Podle nařízení o bezpečnosti dodávek plynu musí členské státy vypracovat plán preventivních opatření, která jsou nezbytná k odstranění nebo ke zmírnění zjištěných rizik, a plán pro stav nouze obsahující opatření, která se mají přijmout ke zmírnění dopadu narušení dodávek plynu nebo k jeho odstranění.

[40] Srov. národní akční plány pro energii z obnovitelných zdrojů.

[41] Podle směrnice 2004/67/ES.

[42] Viz projekty konkrétně uvedené ve sdělení Komise o Evropské strategii v oblasti energetické bezpečnosti, strany 25 a 26.

Příloha 1: Konkrétní doporučení pro nejvíce postižené členské státy

Členský stát || Expozice[1] || KONKRÉTNÍ DOPORUČENÍ

Estonsko || 204 mil. m³ 100 % || ­ Zajistit politickou podporu nezbytnou pro dosažení zásadních dohod o společných nouzových opatřeních týkajících se citlivých otázek, jako jsou objemy plynu, které mají být sdíleny, a jeho tržní určení. ­ Urychleně přijmout společný plán pro stav nouze a společný plán preventivních opatření. ­ Do prosince tohoto roku dokončit dohodu s Litvou o dodávkách plynu chráněným zákazníkům v případě stavu nouze z terminálu LNG v Klajpedě. ­ Zvážit zvýšení úrovně zásob pro přechod na jiné palivo, tak aby během stavu nouze bylo zajištěno nepřetržité fungování zařízení až do příchodu nových dodávek alternativního paliva. ­ Analyzovat tržní řešení, např. přerušitelné smlouvy, aby v případě narušení dodávek bylo možné zvládat či mírnit potřebu plynu. ­ Zajistit třetím stranám přístup k plynové soustavě i přes výjimku ze třetího energetického balíčku. ­ Zajistit jasnou politickou vůli k urychlení investic do infrastruktury, jako je Balticconnector (propojovací vedení Estonsko-Finsko) a regionální terminál LNG.

Lotyšsko || 39 mil. m³ 15 % || ­ Zajistit politickou podporu nezbytnou pro dosažení zásadních dohod o společných nouzových opatřeních týkajících se citlivých otázek, jako jsou objemy plynu, které mají být sdíleny, a jeho tržní určení. ­ Urychleně přijmout společný plán pro stav nouze a společný plán preventivních opatření. ­ I přes výjimku ze třetího energetického balíčku zajistit třetím stranám přístup ke skladovacímu zařízení Incukalns a lotyšské soustavě pro přepravu zemního plynu. ­ V zájmu zmírnění dopadů krize zvážit tržní řešení, jakož i opatření na straně poptávky. ­ Revidovat definici chráněných zákazníků, tak aby byla v souladu s ostatními členskými státy v regionu a s nařízením (EU) č. 994/2010.

Litva || 693 mil. m³ 59 % || ­ Zajistit politickou podporu nezbytnou pro dosažení zásadních dohod o společných nouzových opatřeních týkajících se citlivých otázek, jako jsou objemy plynu, které mají být sdíleny, a jeho tržní určení. ­ Urychleně přijmout společný plán pro stav nouze a společný plán preventivních opatření. ­ Zvážit zvýšení úrovně zásob pro přechod na jiné palivo, tak aby během stavu nouze bylo zajištěno nepřetržité fungování zařízení až do příchodu nových dodávek alternativního paliva. ­ Pokračovat v práci na modernizaci plynovodu Klajpeda-Kursenai s cílem umožnit větší využívání terminálu LNG v Klajpedě.

Finsko || 2 255 mil. m³ 100 % || ­ Zajistit politickou podporu nezbytnou pro dosažení zásadních dohod o společných nouzových opatřeních týkajících se citlivých otázek, jako jsou objemy plynu, které mají být sdíleny, a jeho tržní určení. ­ Urychleně přijmout společný plán pro stav nouze a společný plán preventivních opatření. ­ Zajistit proveditelnost přechodu na jiná paliva během stavu nouze odstraněním případných překážek, které ovlivňují nahrazování zásob, zejména co se týče logistiky. ­ Zajistit jasnou politickou vůli k urychlení investic do infrastruktury, jako je Balticconnector (propojovací vedení Estonsko-Finsko) a regionální terminál LNG. ­ Pokračovat v práci na rozvoji místních terminálů LNG (Turku, Pori, Tornio).

Bulharsko || 843 mil. m³ 76 % || ­ Podepsat memorandum o porozumění o výměně elektřiny a plynu pro případ stavu nouze s Řeckem a dbát na vyváženost zájmů. ­ Zvážit podobnou výměnu elektřiny a plynu s Tureckem. ­ Vypracovat krizový plán na přechod na jiná paliva v širokém rozsahu, na němž by se podílely odvětví kogenerace, teplárenství a průmysl. ­ Dokončit propojovací vedení Rumunsko-Bulharsko. ­ Přijmout závazky umožňující průtok plynu do Bývalé jugoslávské republiky Makedonie. ­ Zvýšit transparentnost v plynárenském odvětví a urychlit provádění pravidel vnitřního trhu ovlivňujících obchod. ­ V případě uhelné elektrárny ve Varně by Evropská komise měla jako poslední možnost zvážit udělení krátkodobé zvláštní výjimky z právních předpisů v oblasti životního prostředí.

Řecko || 109 mil. m³ 18 % || ­ Podepsat memorandum o porozumění o výměně elektřiny a plynu pro případ stavu nouze s Bulharskem a dbát na vyváženost zájmů. ­ Vypracovat krizový plán na přechod na jiná paliva v širokém rozsahu, na němž by se podílely odvětví kogenerace, teplárenství a průmysl. ­ Vypracovat krizový plán na zajištění hospodářské bezpečnosti dodávek. ­ Zvážit uzavření dohody s Tureckem o zajištění dodávek plynu též v případě narušení dodávek.

Rumunsko || 1 027 mil. m³ 32 % || ­ Definovat chráněné zákazníky podle nařízení o bezpečnosti dodávek plynu. ­ Dokončit propojovací vedení Rumunsko-Bulharsko. ­ Spolupracovat s Moldavskem na stanovení podmínek, za kterých může docházet k dodávkám plynu přes hlavní síť. ­ Prozkoumat možnosti rumunské soustavy na zvýšení průtokové kapacity propojovacího vedení Maďarsko-Rumunsko. ­ Společnost Romgaz: zveřejňovat údaje o stavech zásobníků plynu prostřednictvím transparentní platformy Gas Storage Europe.

Maďarsko || 2 170 mil. m³ 35 % || ­ Zvýšit transparentnost v odvětví energetiky. ­ Přijmout závazek vyřešit problémy s testováním u plynovodu mezi Slovenskem a Maďarskem, aby mohl být uveden do provozu dne 1. ledna 2015. ­ Uzavřít dohodu se sousedními zeměmi, která by umožnila plně využívat (příjem a odesílání plynu) propojovací vedení za tržních podmínek a na základě zásady solidarity a zajistit bezpečnost dodávek v případě stavu nouze. V tomto ohledu bezodkladně provést aspekty mezivládní dohody s Chorvatskem související s bezpečností dodávek a umožnit rovněž zpětné toky plynu do Maďarska.

Chorvatsko || 41 mil. m³ 12 % || ­ Přehodnotit vysoký podíl chráněných zákazníků. ­ Bezodkladně provést aspekty mezivládní dohody s Maďarskem související s bezpečností dodávek a umožnit rovněž zpětné toky plynu do této země.

Příloha 2: Konkrétní doporučení pro smluvní strany Energetického společenství

Smluvní strany || Expozice || KONKRÉTNÍ DOPORUČENÍ

Bosna a Hercegovina || 139 mil. m³ 100 % || ­ Zvýšit zásoby topného oleje, tak aby do konce listopadu 2014 umožnily odklon výroby tepla od plynu. ­ Uplatňovat omezenou definici chráněných zákazníků a do konce listopadu 2014 umožnit otevření vnitrostátních trhů s elektřinou a plynem pro firemní zákazníky. ­ Do ledna 2015 zahájit zásadní reformu plynárenského odvětví na vnitrostátní úrovni, která by třetím stranám umožnila přístup ke všem subjektům a zajistila oddělení provozovatelů, což by vedlo k pružnému využívání infrastruktury. ­ Spolupracovat se Srbskem a Maďarskem na vypracování a provádění technických ustanovení za účelem koordinovaného fungování režimu přístupu ke stávajícím plynovodům pro třetí strany. Zahájit konzultace v listopadu 2014.

Bývalá jugoslávská republika Makedonie || 128 mil. m³ 100 % || ­ Vzhledem k zanedbatelné přímé spotřebě plynu domácností zajistit dodávky topného oleje za tržních podmínek, a umožnit tak přechod na jiná paliva (listopad 2014). ­ Pro jednotlivá průmyslová zařízení připravit plány na snižování spotřeby plynu, které by bylo možné použít za stavu nouze. (listopad 2014). ­ Vzhledem k vysokému podílu průmyslové spotřeby plynu je zásadní v případě plynu zavést definici chráněných zákazníků, která se omezí pouze na domácnosti a nejcitlivější odvětví (např. veřejnou správu), a na vnitrostátní úrovni umožnit úplné otevření trhů s elektřinou energií a plynem alespoň firemním spotřebitelům (leden 2015).

Moldavsko || Neuplatňuje se || ­ Dopodrobna zjistit potenciál opatření na straně poptávky (snížení spotřeby, u vytápění přechod na topné oleje a elektřinu), a to na úrovni jednotlivých společností, jakož i v sektoru domácností a veřejné správy. Do listopadu 2014 zařadit tento úkol do připravovaného akčního plánu. ­ Vydat veškerá nezbytná povolení a licence potřebné k provozu plynovodu Iasi-Ungheni mezi Rumunskem a Moldavskem a u dovozů z Rumunska uplatňovat nediskriminační sazby za plyn. Tato opatření dokončit do listopadu 2014. ­ Naléhavě provést nezbytné stavební práce na propojující infrastruktuře pro distribuci plynu z propojovacího vedení na území Moldavska. ­ Spolupracovat s Ukrajinou a Rumunskem na stanovení podmínek, za nichž by Ukrajina a Rumunsko byly připraveny zásobovat Moldavsko z hlavních plynovodních sítí. Požádat Ukrajinu o vyrozumění, pokud jde o podmínky pro přístup a využití skladovací kapacity v Bogorodčanech na západní Ukrajině. V listopadu 2014 zahájit konzultace.

Srbsko || 631 mil. m³ 64 % || ­ Stanovit přesný a realistický rozsah potenciálního krácení dodávek pro průmyslová odvětví a současně omezit okruh chráněných zákazníků pouze na domácnosti a nejcitlivější odvětví (do konce listopadu 2014). ­ Do ledna 2015 provést oddělení a zajistit účinný přístup třetích stran k nevyužité kapacitě stávajících plynovodů a zásobníků plynu v souladu s podrobnými ustanoveními třetího balíčku. ­ S Maďarskem a Bosnou a Hercegovinou spolupracovat na vypracování a provádění technických ustanovení za účelem koordinovaného fungování režimu přístupu pro třetí strany. V listopadu 2014 zahájit konzultace. ­ Podniknout všechny nezbytné kroky k zahájení výstavby propojovacího vedení Bulharsko-Srbsko, tak aby mohlo začít fungovat v roce 2015.

Ukrajina || 5 000 mil. m³[2] || ­ Nalézt oboustranně uspokojivé řešení pro obnovení dodávek ruského zemního plynu na Ukrajinu během zimního období na základě návrhu „prozatímního zimního balíčku“, který Komise předložila v rámci probíhajících trojstranných rozhovorů (do října 2014). ­ Bezodkladně navýšit zásoby paliv v zemi a současně hledat všechny možné způsoby, jak zvýšit dodávky plynu z domácích zdrojů i z dovozu (do listopadu 2014). ­ V rámci národního energetického krizového plánu prozkoumat celkový potenciál opatření na straně poptávky, jakož i přechodu na jiná paliva, a to jak pro dálkové vytápění a v jednotlivých průmyslových odvětvích, tak v domácnostech a veřejné správě (do října 2014). ­ V souladu s doporučeními národního energetického plánu pro stav nouze přezkoumat a aktualizovat všechny postupy pro stav nouze v různých odvětvích energetiky s ohledem na zvláštní hrozby pro nadcházející zimu (do října 2014). ­ S naléhavostí pokračovat v reformách plynárenského odvětví, včetně otevření trhů s plynem a elektřinou, provozu plynovodů a zásobníků a oddělení (do ledna 2015).

Černá Hora, Kosovo* a Albánie || Neuplatňuje se || ­ Vzhledem k nedostatku plynu v energetické bilanci Černé Hory, Kosova* a Albánie může být dopad narušení dodávek plynu pouze nepřímý – zvýšením regionální poptávky po elektřině. Komise doporučuje pozorně sledovat situaci v oblasti nabídky a poptávky elektřiny.

[1] Chybějící objemy plynu za postiženou zemi během šestiměsíčního období podle scénáře přerušení ruských dodávek a extrémně chladného počasí (celkový výpadek v mil. m3 a největší měsíční relativní výpadek v %)

[2] Expozice podle vlastního posouzení provedeného v rámci vnitrostátní zprávy.