SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Za obnovu evropského průmyslu

1. ÚVOD

Evropská unie se právě zotavuje z nejdelší recese, kterou dosud zažila. HDP EU-28 vzrostlo ve třetím čtvrtletí 2013 o 0,2 %. Pozitivní obrat podnikatelského klimatu a ukazatelů důvěry naznačuje, že strukturální reformy, zlepšování makroekonomické správy a opatření ve finančním sektoru při stabilizaci evropské ekonomiky uspěly. EU je na správné cestě, její zotavení je však stále omezené a předpovědi Komise ohledně růstu HDP v zemích EU-28 v roce 2014 dosahují pouze 1,4 %, zatímco odhady míry nezaměstnanosti v příštích dvou letech činí 11 %. Z toho důvodu je podpora růstu a konkurenceschopnosti s cílem udržet a posílit trend zotavování a dosáhnout cílů programu Evropa 2020 stále nejvyšší prioritou Komise a členských států EU.

Tato krize zdůraznila význam reálné ekonomiky a silného průmyslu. Provázanost průmyslu s ostatními součástmi evropské hospodářské struktury daleko překračuje výrobu a sahá od získávání přírodních surovin a energie až po služby podnikům (např. logistiku), služby spotřebitelům (např. poprodejní služby u trvanlivého zboží) nebo cestovní ruch. Průmyslové činnosti jsou integrovány ve stále více se rozvíjejících a komplikovaných hodnotových řetězcích a spojují stěžejní korporace a malé a střední podniky v různých odvětvích a zemích.

Hospodářský význam průmyslových činností je daleko vyšší, než by naznačoval podíl výroby na HDP. Průmysl se z více než 80 % podílí na evropském vývozu a z 80 % na soukromém výzkumu a inovacích. Téměř každé čtvrté pracovní místo v soukromém sektoru se nachází v průmyslu a často vyžaduje vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, přičemž každé nové pracovní místo v oblasti výroby vytváří 0,5 až 2 pracovní místa v dalších odvětvích[1]. Komise je přesvědčena, že silná průmyslová základna bude mít pro hospodářskou obnovu Evropy a její konkurenceschopnost klíčový význam.

Celkově prokázal průmysl EU ve střetu s ekonomickou krizí svou odolnost. V otázce udržitelnosti je na čele světového vývoje a díky prodeji zpracovaných výrobků zprostředkovává přebytek obchodní bilance EU ve výši 365 miliard EUR (1 miliarda EUR denně)[2], který je z převážné části výsledkem několika odvětví vysoce a středně pokročilých technologií. Mezi tato odvětví patří výroba automobilů, strojů a zařízení, farmaceutický a chemický průmysl, letecký a vesmírný průmysl a tvůrčí průmysl a řada špičkového zboží v dalších odvětvích, například potravinářství.

Dědictví krize je přesto závažné: od roku 2008 bylo ve výrobě zrušeno 3,5 milionu pracovních míst, podíl výroby na HDP poklesl z 15,4 % na 15,1 % v minulém roce[3] a výkonnost výroby v EU se stále zhoršuje ve srovnání s konkurenčními zeměmi.

Dvě nedávné zprávy Komise[4] určily několik slabých míst, která brání růstu. Vnitřní poptávka zůstává slabá, poškozuje domácí trhy evropských podniků a je příčinou přetrvávajícího útlumu vnitřního obchodu EU v období po krizi. Podnikatelské prostředí se v EU celkově zlepšilo, pokrok však přesto zůstává nerovnoměrný. Nepružné administrativní a regulační prostředí, nepřizpůsobivost některých trhů práce a slabé začlenění do vnitřního trhu nadále omezují růstový potenciál firem, zejména malých a středních podniků. Investice do výzkumu a inovací zůstávají příliš nízké a omezují tak nezbytnou modernizaci naší průmyslové základny a budoucí konkurenceschopnost EU. Společnosti v EU čelí vyšším cenám energií než většina našich hlavních konkurentů[5] a obtížím s přístupem k základním vstupům, jakými jsou suroviny, kvalifikovaná pracovní síla a kapitál, za dostupných podmínek.

Na základě této situace Komise sleduje integrovaný přístup k průmyslové politice, jak byl nastíněn ve sděleních o průmyslové politice z let 2010 a 2012[6], a v této souvislosti vydala doporučení členským státům na podporu růstu v rámci evropského semestru. Plné uplatňování tohoto přístupu na evropské a vnitrostátní úrovni je klíčové pro zajištění naší budoucí konkurenceschopnosti a ke zvýšení potenciálu růstu. Aby byly politické kroky účinné, musejí být řádně koordinovány a vzájemně soudržné, a to od regionální až po celoevropskou úroveň.

Toto sdělení, coby příspěvek k diskusi v rámci Evropské rady o průmyslové politice, nastiňuje klíčové priority Komise v oblasti průmyslové politiky. Vychází z roční analýzy růstu, nabízí přehled již zahájených opatření a předkládá vybraná nová opatření, která by měla dosažení těchto priorit uspíšit. Ukazuje, že průmyslová politika a ostatní politiky EU jsou postupně čím dál tím integrovanější, jak naznačilo stěžejní sdělení o průmyslové politice z roku 2010, a zdůvodňuje, proč je v této postupné integraci nutné pokračovat. Především pak toto sdělení zdůrazňuje význam úplného a účinného provádění průmyslové politiky v EU a usiluje o jeho dosažení.

V tomto procesu provádění reforem za účelem zvýšení konkurenceschopnosti budou hrát hlavní roli členské státy. Vyšší účinnosti při provádění těchto reforem může výrazně napomoci vývoj nových nástrojů, jako jsou „partnerství pro růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost“[7].

2. INTEGROVANÝ A JEDNOTNÝ EVROPSKÝ TRH: VYTVÁŘENÍ ATRAKTIVNÍHO MÍSTA PRO PODNIKY A VÝROBU

Vnitřní trh zůstává středobodem hospodářského úspěchu EU. V polovině 80. let změnil vnitřní trh výhledy evropského hospodářství a tuto úlohu může vnitřní trh opět sehrát i po této krizi, čímž pomůže revitalizovat evropské hospodářství a vytvořit z EU atraktivnější místo pro produkci zboží a služeb.

Vnitřní trh poskytuje evropským společnostem rozsáhlý domácí trh, podporuje zvyšování produktivity díky snižování vstupních nákladů, umožňuje účinné podnikatelské postupy a zvyšuje výnosnost inovací. Vnitřní trh však stále disponuje výrazným potenciálem k růstu a další zjednodušení pravidel vnitřního trhu mohou hospodářskou efektivitu ještě zvýšit. Prohloubení vnitřního trhu s sebou může přinést rychlejší technologické změny. Klíčem ke zvýšení efektivity je těsnější zapojení evropských firem do regionálních i globálních hodnotových řetězců. Dobře navržené a včasně uplatňované evropské normy uspíší šíření inovací a reformy EU v oblasti práv duševního vlastnictví rovněž podpoří kreativitu a inovace. Plné uvolnění potenciálu vnitřního trhu však vyžaduje lepší integraci infrastrukturních sítí, lepší uplatňování a zjednodušení pravidel pro zboží a služby a předvídatelný a stabilní regulační rámec spolu s moderní a efektivní veřejnou správou.

2.1. Dokončení integrace sítí: informační sítě, energetika a doprava

Vnitřní trh nemůže fungovat hladce bez integrované infrastruktury. Akt o jednotném trhu II stanovil čtyři opatření na podporu rozvoje námořní, letecké a železniční dopravy a dále iniciativu s cílem posílit provádění a prosazování třetího energetického balíčku za účelem liberalizace a integrace evropských energetických trhů. Na počátku roku 2013 Komise navrhla čtvrtý železniční balíček s cílem usnadnit provozovatelům železnic vstup na trh EU a provoz v jeho rámci[8]. V oblasti námořní dopravy Komise v červenci 2013 předložila plány na zmírnění celních požadavků pro lodě, které by omezily nadměrnou regulaci, zkrátily prodlevy v přístavech a zvýšily konkurenceschopnost odvětví. Komise rovněž přijímá kroky k prosazování povinností členských států v rámci projektu jednotného evropského nebe[9]. V současné době existují prodlevy v přijímání, plném provádění i prosazování těchto iniciativ.

Rozvoj vnitřního energetického trhu vyžaduje plné provedení legislativního rámce všemi členskými státy a rovněž integraci rozvodných sítí, která by měla podpořit konkurenci na vnitřním trhu a snížit náklady na energie pro evropské společnosti. Modernizace evropské energetické infrastruktury vyžaduje zásadní investice s cílem propojit energetické „ostrovy“, umožnit toky energie v rámci vnitřního trhu a zajistit průmyslu v EU větší bezpečnost dodávek a nižší ceny[10].

Infrastruktura EU musí odpovídat sociálním požadavkům a přizpůsobovat se technologickým změnám. Vývoj čistých vozidel a plavidel je pro průmysl EU klíčovou výzvou při jeho snaze o udržení náskoku před konkurencí. Tento vývoj záleží na dostupnosti nových technologií i na existenci nezbytné infrastruktury pro uživatele. Přijetí navrhované směrnice[11] o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva zaváže členské státy k zajištění minimální infrastruktury pro tato paliva, včetně dobíjecích stanic pro elektrická vozidla se společným standardním rozhraním.

Komise vybízí Radu a Evropský parlament, aby tento návrh přijaly již počátkem roku 2014.

Jak uvádějí závěry Rady z října 2013, pro další rozvoj evropského průmyslu jsou velmi významné digitální produkty a služby. Aby podpořila rozvoj komunikačních služeb, Komise v září 2013 navrhla ambiciózní program směřování k jednotnému telekomunikačnímu trhu, jehož cílem je podpora investic a přijetí kroků k dalšímu omezení roztříštěnosti regulačního rámce v EU a současně podpora volné soutěže v poskytování širokopásmového připojení.

Vedle rozvoje infrastruktury přináší součinnost informačních a komunikačních technologií s energetickými a logistickými sítěmi pro průmysl nové příležitosti a úkoly. Výzvou je zavádění digitálních sítí s úrovní bezpečnosti a stability, jež je vyžadována v zájmu podpory podniků v jejich operacích. Dopad těchto změn začíná být zřejmý a stane se příležitostí k uplatnění na trhu, a to zejména pro klíčové podpůrné technologie. Rozvržení inteligentních sítí bude rovněž vyžadovat vhodný a svému účelu přizpůsobený regulační rámec, stejně jako vypracování odpovídajících norem pro interoperabilitu. EU, její členské státy, regiony i průmysl hrají vlastní roli při prosazování digitalizace obchodních postupů a rozvoji průmyslového rozměru digitální agendy.

Kosmická infrastruktura a související aplikace v oblasti průmyslu a služeb představují potenciál ke zvýšení průmyslové konkurenceschopnosti, vytváření růstu a pracovních míst. Úloha EU v této oblasti je zásadní, neboť z důvodu vysokých nákladů kosmických projektů je pro členské státy hospodárnější investovat hromadně a společně těžit z příležitostí, které z investic plynou. Ve spolupráci s členskými státy a specializovanými organizacemi a agenturami (jako je Evropská kosmická agentura a Agentura pro evropský globální navigační družicový systém (GSA)) dokončí Komise v průběhu příštího víceletého finančního rámce kosmickou infrastrukturu svých vlajkových projektů Galileo a Copernicus. Komise navrhne pravidla, jimiž vytvoří technologický a regulační rámec pro jejich komerční využití.

Komise vybízí Radu a Parlament, aby přednostně přijaly a provedly výše uvedená opatření a právní předpisy týkající se informačních, energetických, přepravních, kosmických a komunikačních sítí v EU na základě Komisí předložených návrhů.

Odložení realizace této infrastruktury by do budoucna poškodilo konkurenceschopnost. Jelikož současné ekonomické prostředí není pro dlouhodobé investice příznivé, bude Komise nadále k usnadnění financování těchto infrastrukturních projektů využívat projektové dluhopisy.

2.2.      Otevřený a integrovaný vnitřní trh se zbožím a službami

Komise poskytla nové podněty k integraci trhů v EU svými Akty o jednotném trhu I a II a vyzývá spolutvůrce právních předpisů, aby přijali v nich obsažené návrhy, zejména pokud jde o iniciativy, jako je dohled nad trhem a balíček opatření pro bezpečnost výrobků.

Komise nadále aktivně prosazuje plynulý trh se zbožím. Přezkum vnitřního trhu průmyslových výrobků ukázal, že podoba vnitřního trhu průmyslových výrobků odpovídá svému účelu[12]. Průmysl využil jeho rozvoje a vnitřní obchod EU s průmyslovými výrobky v posledních letech vzrostl.

Iniciativa za jednotný trh v oblasti „zelených výrobků“ navrhuje soubor opatření, která mají překonat problémy ve volném oběhu těchto výrobků[13]. Pokud však členské státy nepřijmou další opatření k uplatňování stávajícího rámce, podniky se budou i nadále potýkat se zbytečně vysokými náklady a rozdíly v nákladech, které mohou dále narůstat. Komise zajistí prosazování harmonizace a bude se v první řadě soustředit na provádění a prosazování stávajícího právního rámce a bude usnadňovat účast malých a středních podniků na vnitřním trhu.

Sdělení „Vize pro vnitřní trh s průmyslovými výrobky“ představuje kroky k dosažení integrovanějšího vnitřního trhu, založené na racionalizaci stávajícího regulačního rámce. Komise zváží vypracování legislativního návrhu toho, jak zefektivnit a sladit hospodářské sankce správní či občanskoprávní povahy za nedodržování harmonizačních právních předpisů Unie, aby byl zajištěn rovný přístup ke všem podnikům na celém vnitřním trhu s průmyslovými výrobky. V zájmu posílení podpory malých a středních podniků na vnitřním trhu a dalšího rozvoje pomoci při přístupu k financování, v zájmu zlepšení účinnosti využívání energie a přírodních zdrojů malými a středními podniky a rozšíření jejich kapacit v řízení inovací bude posílena síť Enterprise Europe Network.

Průmysl se podílí na obchodu zbožím i službami. Pro konkurenceschopnost evropského průmyslu zůstává důležité plné provedení směrnice o službách. V míře integrace trhů se zbožím a se službami lze pozorovat zjevnou nerovnováhu; aby se mohl průmysl účinně modernizovat, musí se fungování vnitřního trhu se službami dále zlepšit[14].

Členské státy již dosáhly mnoha úspěchů, v některých oblastech však stále zbývá provést reformy a zdokonalit provádění pravidel vnitřního trhu. Již ve svém sdělení z roku 2012[15] Evropská komise vyzvala členské státy, aby vyvinuly větší úsilí, pokud jde o ambiciózní provádění směrnice o službách. Plné provedení směrnice o službách bude znamenat výrazné zlepšení hladkého fungování vnitřního trhu, zejména pro malé a střední země a pro spotřebitele. Posílení konkurenceschopnosti by mohlo vést k dodatečnému ekonomickému zisku ve výši 2,6 % HDP EU. Jejich pokrok je monitorován v rámci evropského semestru, přičemž Komise zahájila dialog s členskými státy zaměřený na dosažení politicky schválených cílů.

Pro konkurenceschopnost průmyslu by byl přínosem integrovanější vnitřní trh se službami, zejména v případě služeb podnikům, které představují přibližně 12 % přidané hodnoty v EU. Jedná se o dobrý příklad oblasti, kde může začleňování konkurenceschopnosti průmyslu do všech politik přispět ke zvýšení celkové konkurenceschopnosti hospodářství EU. Služby podnikům by měly být náležitě brány v úvahu při navrhování a provádění strategií v oblasti průmyslové politiky. V návaznosti na sdělení o průmyslové politice z roku 2012 Komise zřídila na začátku roku 2013 skupinu na vysoké úrovni pro služby podnikům. Komise prozkoumá nutnost dalších opatření, jakmile tato skupina v březnu 2014 vydá svá doporučení.

Nedávno aktualizovaný Evropský normalizační systém bude bedlivě monitorován s cílem posoudit, zda je třeba jej dále přizpůsobovat rychle se měnícímu prostředí, aby tak mohl nadále přispívat k plnění evropských strategických cílů, zejména v oblasti průmyslové politiky, služeb, inovací a technologického vývoje.

Při prosazování inovací a rozvoje nových technologických oblastí jsou dále klíčové účinné nastavení norem a účinná ochrana duševního vlastnictví (jež představuje 50 % celkových nehmotných aktiv v EU). Komise bude pozorně sledovat probíhající diskuzi ohledně používání a úlohy práv duševního vlastnictví v normách a posoudí, zda je třeba tyto otázky řešit prostřednictvím zvláštní iniciativy.

2.3. Podnikatelské prostředí, regulační rámec a veřejná správa v EU

Konkurenční výhoda EU byla vždy založena na pevném a předvídatelném institucionálním prostředí, kvalitní infrastruktuře, silné technické znalostní základně a zdravé a vzdělané pracovní síle. Evropa je tradičně vnímána jako dobré místo pro podnikání a průmyslovou výrobu, v dnešní době však ve srovnání s dalšími světovými regiony ztrácí konkurenceschopnost[16].

Skutečnost, že vnitřní trh (zejména v oblasti služeb) není plně integrován, představuje významný faktor brzdící nárůst produktivity. Evropa jako celek se nedokázala měnícím se okolnostem dostatečně přizpůsobit. Administrativní zátěž a komplikovanost právních předpisů jsou odstraňovány příliš pomalu a nerovnoměrně a některé trhy práce nejsou dostatečně flexibilní. V návaznosti na finanční krizi zatěžují důsledky omezování úvěrů podnikatelské klima a zadržují další investice a přísun nových úvěrů podnikům, čímž škodí modernizaci evropského průmyslu.

Komise výkonnost EU v hospodářské soutěži a podnikatelské prostředí pravidelně sleduje, především prostřednictvím procesu evropského semestru a zpráv členských států o konkurenceschopnosti podle článku 173 SFEU. Nedávné zprávy poukazují na jisté zlepšení vycházející z nastupujícího účinku strukturálních reforem, pokrok jednotlivých členských států však zůstává nerovnoměrný.

Počínaje rokem 2014 bude zpráva o výkonnosti a politice členských států v oblasti konkurenceschopnosti podle článku 173 SFEU posílena tak, aby dokázala posoudit a načrtnout jasnou souvislost mezi dopadem zlepšování podnikatelského prostředí a pokrokem ve skutečné konkurenceschopnosti členských států, a rozsah výročních zpráv bude rozšířen o monitorování úsilí na vnitrostátní úrovni s cílem začlenit hledisko konkurenceschopnosti do všech ostatních oblastí politiky[17] .

Na úrovni EU Komise pokračuje ve zlepšování kvality právních předpisů a regulačního prostředí, aby je učinila účelnějšími, stabilnějšími a předvídatelnějšími. Provádění Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) a postup navazující na stanovení deseti hlavních regulačních zátěží (vnímaných obchodními organizacemi a účastníky podnikání) zjednoduší právní předpisy EU a omezí regulační zatížení podniků. Do posuzování dopadů prováděného Komisí u všech zásadních návrhů s významnými účinky na konkurenceschopnost bylo plně začleněno hodnocení z hlediska konkurenceschopnosti. V řadě odvětví (ocel, hliník) byly provedeny studie o posuzování kumulativních nákladů a budou provedeny v dalších (např. chemická výroba a dřevozpracující průmysl) ve snaze zhodnotit dodatečně společné náklady různých dílčích vnitrostátních a evropských předpisů pro průmyslová odvětví. V roce 2014 bude dokončena kontrola účelnosti právních předpisů v odvětví rafinace ropy. V budoucnosti bude Komise pomocí kontrol účelnosti a posuzování kumulativních nákladů postupně provádět rozsáhlé přezkumy konkurenceschopnosti a regulačních rámců v každém z hlavních průmyslových hodnotových řetězců[18] .

Komise vybízí členské státy, aby přijaly srovnatelná opatření na vnitrostátní úrovni s cílem zajistit zvyšování konkurenceschopnosti skrze politické úsilí v celé EU. Komise bude pokrok v této oblasti sledovat.

Mezi přístupy veřejné správy jednotlivých členských zemí k soukromému sektoru existují značné rozdíly. Aby umožnila všem členským státům zakusit zkušenosti ostatních, chystá se Komise představit iniciativu za veřejnou správu podporující růst, v níž poskytne vyčerpávající přehled osvědčených postupů ve veřejné správě dostupných v rámci celé EU, zejména s ohledem na nástroje elektronické veřejné správy a zadávání veřejných zakázek.

3. PRŮMYSLOVÁ MODERNIZACE: INVESTICE DO INOVACÍ, NOVÝCH TECHNOLOGIÍ, VÝROBNÍCH VSTUPŮ A DOVEDNOSTÍ

S nedostatkem přírodních a energetických zdrojů a s ambiciózními cíli v sociální oblasti a v oblasti životního prostředí nemohou podniky v EU konkurovat výrobkům s nízkými cenami a nízkou kvalitou. Jestliže chtějí soutěžit na globálních trzích, jsou nuceny obrátit se k inovacím, produktivitě, účinnému využívání zdrojů a vysoké přidané hodnotě. Komparativní výhoda Evropy ve světovém hospodářství bude nadále spočívat ve zboží a službách s vysokou přidanou hodnotou, účinném řízení hodnotových řetězců a přístupu na trhy v celém světě. Inovace a technologický pokrok tak zůstanou hlavním zdrojem konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Z toho důvodu je třeba dále usilovat o dosažení cíle strategie Evropa 2020, jímž je vynakládání 3 % HDP na výzkum a vývoj

Jádrem nárůstu produktivity evropského průmyslu jsou především digitální technologie. Jejich transformativní potenciál a rostoucí vliv ve všech odvětvích mění definici tradičních obchodních a výrobních modelů a povedou k vývoji řady potenciálních nových výrobků, především k inovacím služeb ze strany průmyslu (zavádění „průmyslu jako služby“). Digitální přechod probíhá v celé globální ekonomice a průmyslová politika je nucena integrovat příležitosti vyplývající z nových technologií, jako je např. cloud computing, zpracování velkých objemů dat a rozvoj datových hodnotových řetězců, nové průmyslové využití internetu, inteligentní továrny, robotika, 3D tisk a navrhování.

3.1. Podnícení investic do inovací a nových technologií

Od počátku hospodářské krize jsou dramaticky snížené investic do inovací závažnou překážkou průmyslové budoucnosti Evropy.

Komise poskytuje zvyšující se podíl svých politických, regulačních a finančních prostředků členským státům, regionům a průmyslu, aby podpořila investice do inovací. Program Horizont 2020 poskytne na výzkum a inovace téměř 80 miliard EUR, především prostřednictvím svého pilíře pro vedoucí úlohu průmyslu. Součástí programu je podpora klíčových technologií, které změní definici globálních hodnotových řetězců, zvýší efektivitu využívání zdrojů a nově zformují mezinárodní dělbu práce. Za účelem podpory komercializace výsledků výzkumu bude Horizont 2020 ve větší míře než dnes také financovat prototypy a demonstrační projekty před uvedením na trh. Klíčovým prvkem nového rámcového programu je spojení sil se soukromým sektorem prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru v klíčových průmyslových odvětvích, jehož účelem je podnícení dalších soukromých investic.

Po přijetí nového víceletého finančního rámce na roky 2014–2020 bude členským státům k financování investic do inovací v souladu s prioritami průmyslové politiky dostupných alespoň 100 miliard EUR v evropských strukturálních a investičních fondech (ESIF). V letech 2014–2020 se investice do inovací z evropských strukturálních a investičních fondů budou řídit konceptem „inteligentní specializace“, aby umožnily členským státům a regionům soustředit investice na jejich komparativní výhody a podpořit vytváření celoevropských hodnotových řetězců. Mnoho z témat navrhovaných v rámci strategií inteligentní specializace členskými státy a regiony souvisí s šesti strategickými oblastmi určenými v rámci průmyslové politiky, díky čemuž jsou regionům k dispozici významné finanční zdroje.

Současně s tím, jak členské státy s rostoucím úsilím hledají způsoby stimulace investic do strategických průmyslových oblastí, Komise modernizuje rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací a reformuje pravidla pro veřejné zakázky, aby pomohla vytvořit kritické množství na straně poptávky a zvýšila efektivitu přidělování zdrojů za současného plného dodržení pravidel hospodářské soutěže a vnitřního trhu.

Potřeba urychlit investice do nejnovějších technologií v rychle se rozvíjejících oblastech byla hlavním důvodem, proč se Komise rozhodla ve svém sdělení o průmyslové politice z roku 2012 vymezit šest oblastí, v nichž by měly být investice podporovány.

Těmito strategickými průřezovými oblastmi jsou pokročilé výrobní technologie, klíčové technologie, čistá vozidla a plavidla, ekologické výrobky, odvětví stavebnictví a surovin a inteligentní sítě. Práce šesti pracovních skupin, které byly zřízeny před rokem, Komisi umožnila rozpoznat příležitosti i překážky bránící inovacím, které vyžadují další politická opatření. Na základě této práce bude Komise sledovat následující priority:

· Pokročilé výrobní technologie: zavádění znalostních a inovačních společenství ve výrobě s vysokou přidanou hodnotou a zřizování partnerství veřejného a soukromého sektoru pro udržitelné výrobní procesy prostřednictvím účinného využívání zdrojů surovin a energie, továrny budoucnosti, fotonika a robotika a zvyšování inovační kapacity a konkurenceschopnosti evropského výrobního odvětví. Prioritu práce do budoucna bude s ohledem na vzrůstající význam internetu v průmyslu představovat začlenění digitálních technologií do výrobního procesu. Do výrobního procesu bude v čím dál tím větší míře začleňováno zpracovávání velkých objemů dat[19].

· Klíčové technologie: tato pracovní skupina pracuje na výběru projektů evropského zájmu v řadě oblastí, např. v oblasti baterií, inteligentních materiálů, vysoce výkonných výrobních a průmyslových biologických procesů, na usnadňování přístupu malých a středních podniků z celé Evropy k technické infrastruktuře a na dalším využívání možností memoranda o porozumění uzavřeného s Evropskou investiční bankou.

· Výrobky z biologického materiálu: zpřístupnění udržitelných surovin za světové tržní ceny pro výrobu produktů z biologického materiálu. Tento přístup bude vyžadovat využití kaskádového principu ve využívání biomasy a odstranění možných narušení ve vyčleňování biomasy na alternativní účely, které může být výsledkem pomoci a dalších mechanismů, jež podporují využití biomasy k dalším účelům (např. v oblasti energetiky).[20]

· Čistá vozidla a plavidla: přijetí a úplné provedení návrhu Komise o infrastruktuře pro alternativní paliva, realizace iniciativy za zelená vozidla a dalších iniciativ v rámci Horizontu 2020 podporujících čistou a energeticky účinnou dopravu, vypracování celosvětových norem pro elektrická vozidla a uskutečňování priorit stanovených v rámci akčního plánu CARS 2020.

· Udržitelné stavebnictví a využívání surovin: vytvoření úvěrové kapacity EIB ve výši 25 miliard EUR pro účely zvyšování energetické účinnosti rezidenčního bydlení a zlepšování recyklace a udržitelného nakládání s odpadem ve stavebnictví.

· Inteligentní sítě a digitální infrastruktury: vytyčení dalších cílů pro rozvoj součástí inteligentních sítí, revize, přezkum a rozšíření pověření ke standardizaci a vývoj a pomoc při používání ukazatelů výkonnosti[21]. Infrastruktura a propojovací software pro průmyslový internet představují z hlediska jeho rostoucího významu prioritní oblast a měly by pomoci v začleňování vysoce účinných postupů včetně cloud computingu.

Na základě práce pracovních skupin Komise členským státům navrhuje, aby spojováním nástrojů regionální a průmyslové politiky vytvářely platformy pro inteligentní specializaci, které by regionům pomohly vytvořit programy inteligentní specializace, a vytvářením kontaktů mezi společnostmi a klastry umožnily přístup k inovativním technologiím a tržním příležitostem.

Na základě analýzy silných stránek evropského průmyslu a jeho hlavních výhod bude Komise zkoumat oblasti průmyslové činnosti, v nichž může Evropa do budoucna pravděpodobně disponovat komparativní výhodou. Kromě toho bude v posuzování prováděném v rámci evropského semestru hrát zvýšenou úlohu sledování investičních trendů.

3.2. Zvyšování produktivity a účinnosti využívání zdrojů a usnadňování dostupnosti výrobních vstupů

Evropské společnosti musí mít přístup k nezbytným vstupům za udržitelných a nejlepších možných podmínek, avšak na kapitálovém, energetickém a surovinovém trhu nadále přetrvávají zásadní problémy.

a) Přístup k finančním prostředkům

Reformy právních předpisů týkajících se finančních trhů, rozvážná monetární politika a nová struktura dohledu ze strany bankovní unie úspěšně pomohly obnovit finanční stabilitu. Omezování úvěrů ze strany bank znamená, že bankovní úvěry jsou pro společnosti obtížněji dostupné, zejména pro malé a střední podniky v členských státech, v nichž měla krize obzvláště závažné důsledky.

Politická opatření přispívají ke zmírnění kapitálových potřeb pro konkrétní účely. Politika soudržnosti bude v období 2014–2020 nadále zajišťovat přístup podniků k financování prostřednictvím finančních nástrojů. V novém programovém období se předpokládá, že kromě tradičních finančních nástrojů zavedených na celostátní či regionální, nadnárodní nebo přeshraniční úrovni bude existovat možnost poskytovat zdroje finančnímu nástroji zřízenému na úrovni Unie. To zahrnuje iniciativu pro malé a střední podniky spočívající v nástroji ke sdílení rizik se zárukami EU podle požadavků Evropské rady z října 2013. Jedná se o výsledek iniciativy navržené Komisí a EIB, která členským státům na dobrovolném základě umožňuje využívat prostředky z evropských strukturálních a investičních fondů na poskytování úvěrů malým a středním podnikům. Členské státy se vybízejí k tomu, aby na tuto iniciativu soustředily finanční prostředky ze svých vnitrostátních přídělů na evropské strukturální a investiční fondy, aby nástroj mohl dosáhnout kritické účasti a mít významný dopad na zvýšení poskytování úvěrů malým a středním podnikům.

Přijetí programů COSME a Horizont 2020 rovněž znásobí kapacitu financování fondů veřejného sektoru prostřednictvím kapitálových investic skrze finanční zprostředkovatele, jako jsou fondy rizikového kapitálu, a dobře fungující celoevropský trh rozvojového kapitálu. Prostředí pro financování společností rovněž zlepší plné provedení směrnice o postupu proti opožděným platbám[22]. Přístup malých a středních podniků k financování usnadní nedávné změny právních předpisů. Například nařízení o kapitálových požadavcích zahrnuje opravný faktor snižující kapitálové požadavky související s úvěrovým rizikem pro expozice vůči malým a středním podnikům, upravená směrnice o trzích finančních nástrojů (MiFID) vytvoří zvláštní obchodní platformy označované jako „růstové trhy malých a středních podniků“, upravená směrnice o požadavcích na transparentnost ruší požadavek čtvrtletního zveřejňování finančních informací a nová pravidla pro evropské fondy rizikového kapitálu a evropské fondy sociálního podnikání vytvářejí zvláštní unijní průkaz pro správce fondů investující do nově založených malých a středních podniků a sociálních podniků.

Navzdory těmto opatřením se očekává, že přístup k financování bude i nadále problematický. Přestože velké korporace v rostoucí míře hledají finanční zdroje na trzích s dluhopisy, evropské malé a střední podniky jsou stále silně závislé na bankách jako hlavním zdroji financování, a to ve výrazně vyšší míře než v ostatních částech světa. Následkem krize bylo roztříštění vnitřního trhu s bankovními úvěry v EU a disproporční nárůst úvěrových sazeb v některých zemích. Vnitřní kapitálový trh, na němž by malé a střední podniky měly volný přístup k financování nezávisle na hranicích, stále zůstává cílem, kterého musí být teprve dosaženo.

V těchto souvislostech pokračuje úsilí o zlepšení úvěrových kanálů a diverzifikaci finančních zdrojů společností. Řada iniciativ zahrnutých v aktualizované průmyslové politice z roku 2012 dosáhla pokroků. Analýza odpovědí na zelenou knihu o dlouhodobém financování nyní povede k návrhům opatření za účelem diverzifikace zdrojů financování pro malé a střední podniky a usnadnění dlouhodobých investic.

Nezbytná jsou rovněž další opatření ke snížení dopadu nedostatku finančních prostředků, s nímž se některé společnosti potýkají, a v této souvislosti bude Komise nadále spolupracovat se skupinou EIB a podporovat dvoustranné iniciativy mezi členskými státy, které budou tyto nedostatky řešit.

b) Energie

Navzdory zvyšování účinnosti a postupnému otevírání energetických trhů hospodářské soutěži, jež vedly ke snížení velkoobchodních cen elektřiny a zemního plynu, koncové prodejní ceny těchto nezbytných energetických průmyslových vstupů vzrostly. Prodejní ceny elektřiny pro průmyslové podniky v EU se mezi lety 2008 a 2012 zvyšovaly průměrně o 3,5 % ročně a ceny zemního plynu o 1 % ročně. Výsledkem je, že odhadované ceny elektřiny pro průmysl jsou podle Mezinárodní energetické agentury[23] v EU dvakrát vyšší než ve Spojených státech a v Rusku a o 20 % vyšší než v Číně. Cenový nepoměr je ještě vyšší u zemního plynu: ten je pro průmysl EU třikrát až čtyřikrát dražší než pro jeho konkurenty ze Spojených států, Ruska a Indie, o 12 % dražší než v Číně, ale levnější než v Japonsku. Ceny, které průmysloví uživatelé nakonec skutečně zaplatí, se nicméně v jednotlivých členských státech mohou lišit.

Sdělení o cenách energií a jeho doprovodný pracovní dokument útvarů Komise uvádějí dobře zdokumentovaný přehled vývoje cen energií a jejich tří hlavních složek, tj. vlastní energie, nákladů na rozvodnou síť a daní a poplatků, včetně podpory obnovitelných zdrojů energie. Vlastní energie zůstává nejvýznamnější složkou ceny, přestože její podíl klesá, a mezi členskými státy existují patrné rozdíly. Náklady na rozvodnou síť a daně a poplatky jsou hlavním zdrojem nárůstu cen energií a jejich podíl na konečné prodejní ceně energií se zvyšuje [24].

Vývoj cen energie je předmětem jistých obav s ohledem na konkurenceschopnost energeticky náročných průmyslových odvětví. Náklady na energie představují významnou část celkových nákladů u papírenských a tiskařských výrobků, chemických výrobků, skla a keramiky, železa, oceli a neželezných kovů, ačkoli mezi jednotlivými provozy, technologiemi a zeměmi se existují rozdíly.

Konkurenceschopnost průmyslu a energetická účinnost jsou nadále významnými cíli Unie, stvrzenými ve strategii Evropa 2020. K dosahování našich cílů nákladově nejefektivnějším způsobem směřují různé politiky EU.

- Na straně nabídky poskytuje program Horizont 2020 financování přímo dostupné pro výzkum a inovace související s energetikou a klimatem, především prostřednictvím společenské výzvy „Bezpečná, čistá a účinná energie“ a iniciativ v oblasti vedoucí úlohy průmyslu, jako je SPIRE (udržitelný zpracovatelský průmysl prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti a účinného využívání zdrojů), SET (strategický plán pro energetické technologie) a SILC II (program pro udržitelný nízkouhlíkový průmysl), jejichž cílem je rozvinout a podpořit šíření inovativních technologií nezbytných k dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu.

- Dokončení plně integrovaného vnitřního trhu s energiemi a posilování hospodářské soutěže na energetických trzích umožní průmyslovým i domácím uživatelům těžit z výhod nižších velkoobchodních cen energií.

- Další rozvíjení účinné celoevropské infrastruktury pro zemní plyn a elektřinu a rovněž pro přepravu základních surovin pro další zpracování, jako jsou etylen a propylen, by pomohlo snížit náklady na přepravu a rizika pro energeticky náročná odvětví. Stávající potrubní vedení by měla být propojena zejména s jižní a východní Evropou, aby se podpořila součinnost mezi průmyslovými odvětvími jednotlivých členských států a bylo dosaženo vyšší energetické účinnosti v celé Evropě.

- Je důležité předcházet nerovnoměrnému zvyšování cen energie způsobenému zdaněním, poplatky a dalšími nástroji zaváděnými členskými státy při provádění různých politik. To je zásadní pro zajištění nákladové efektivnosti a podporu zlepšování konkurenceschopnosti EU.

Současně s tímto sdělením Komise přijala balíček opatření pro klima a energii, v němž je vyjádřeno její stanovisko do roku 2030[25]. S výjimkou jednoho případu se jedná o nelegislativní balíček, jenž umožní diskuzi v Evropské radě a Evropském parlamentu, která by měla přispět k finalizaci stanoviska Evropské unie, pokud jde o boj proti změně klimatu, a zabývat se jeho souvislostmi s energetickou politikou a konkurenceschopností evropského hospodářství.

c) Účinné využívání surovin a zdrojů

Průmysl EU je v převážné míře závislý na dodávkách surovin z mezinárodních trhů[26], zejména pokud jde o nezpracované nerosty a kovy. Střetává se s řadou výzev souvisejících s přístupem k primárním i druhotným surovinám v celém hodnotovém řetězci (při průzkumu a těžbě, zpracování/rafinaci, recyklaci a nahrazování). Komise se surovinovou strategií (v rámci iniciativy v oblasti surovin) zabývá od roku 2008. Komise také prosazuje účinné využívání zdrojů a rozvoj cyklických obchodních a výrobních modelů.

Iniciativa Komise v oblasti surovin se vyznačuje výrazným vnějším rozměrem za účelem zajištění spravedlivého a spolehlivého přístupu k surovinám po celém světě, zaručujícím rovné podmínky pro všechny účastníky obchodu se surovinami. EU dosáhla úspěchů ve vyjednávání pravidel vývozu surovin v dvoustranných i mnohostranných obchodních dohodách a při monitorování a prosazování pravidel týkajících se překážek trhu ovlivňujících suroviny.

Komise bude za účelem zabezpečení udržitelného přístupu k surovinám nadále využívat všechny nástroje, jež má k dispozici, včetně mapování právě probíhající surovinové diplomacie. Zvláštní pozornost bude této kapitole věnována v probíhajících i budoucích obchodních jednáních.

Komise zváží vypracování sdělení o evropském inovačním partnerství (EIP) v oblasti surovin se záměrem vysvětlit, jakým způsobem Evropská komise, členské státy, průmysl a akademická sféra zamýšlejí spolupracovat na navázání na strategický prováděcí plán partnerství na rok 2013 a dosahovat zlepšování v oblastech výzkumu a inovací, legislativního prostředí nebo standardizace.

Mezi konkrétní cíle bude patřit zahájení deseti pilotních projektů, které budou podporovat technologie výroby a zpracování primárních a druhotných surovin, hledat náhradu pro nejméně tři oblasti použití kritických a vzácných surovin a rovněž vytvářet lepší rámcové podmínky pro suroviny v Evropě[27].

Aby průmyslu usnadnila uskutečnění tohoto přechodu, Komise v roce 2014 předloží legislativní iniciativu týkající se šetrného využívání zdrojů a odpadů. Iniciativa bude vycházet z pokroku v provádění plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje a navrhne klíčové prvky nezbytné k uvolnění hospodářského potenciálu EU směrem k větší produktivitě za využití menšího množství zdrojů a směrem k cyklickému hospodářství. Bude zahrnovat závěry vyplývající z vývoje vhodných ukazatelů a cílů spolu s přezkumem klíčových cílů právních předpisů EU o odpadech (v souladu s ustanoveními o přezkumu obsaženými v rámcové směrnici o odpadech, směrnici o skládkách a směrnice o obalech) a provede následné hodnocení směrnic týkajících se toku odpadů, včetně posouzení možností zvýšení jejich vzájemné soudržnosti.

Kromě předběžných hodnocení a na jejich základě Komise navrhne všude, kde je to nezbytné, opatření s cílem odstranit narušení cen, která zabraňují společnostem v EU v přístupu ke klíčovým průmyslovým vstupům za ceny platné na mezinárodních trzích. Komise zajistí neutralitu politik v přístupu k biomase k jednotlivým účelům využití, aby umožnila účinné uplatňování kaskádového principu při využívání biomasy s cílem zajistit účinné a udržitelné využívání přírodních zdrojů. Podle potřeby rovněž zváží opatření umožňující přístup průmyslu ke klíčovým vstupům, jako je bioetanol nebo škrob pro průmysl založený na biotechnologiích, který se objevuje v rámci tradičních odvětví, jako jsou chemický průmysl, papírenský průmysl a další odvětví dřevozpracujícího průmyslu, a to za ceny platné na mezinárodních trzích[28].

3.3. Zdokonalování dovedností a usnadňování průmyslové změny

Dovednosti jsou v programu Evropa 2020 obsaženy jako zásadní součást politiky. Komise vytvořila obecnou strategii zdokonalování systémů vzdělávání a odborné přípravy pomocí odhadů a investic do lidského kapitálu za podpory finančních nástrojů EU, nástroje ke sledování potřeb dovedností a odborné přípravy a jejich vývojových trendů a konkrétní iniciativy za účelem setkávání relevantních aktérů zabývajících se učňovskou přípravou, zejména v těch oborech, které zahrnují klíčové dovednosti informačních a komunikačních technologií, a to včetně sociálních partnerů.

Klíčovou výzvou stojící v nadcházejících letech před evropským průmyslem bude pravděpodobně i nadále nesoulad nabízených a požadovaných dovedností a otázky související s odbornou přípravou, zejména v souvislosti s rostoucími nároky na specifické skupiny dovedností a odbornou přípravu vznikajícími s pokrokem výrobních technologií. Mezi jednotlivými členskými státy existují značné rozdíly v dosahovaných dovednostech a v účinnosti systémů odborné přípravy. Tento nesoulad spolu s vysokou mírou nezaměstnanosti v členských státech zasažených krizí vyžaduje okamžitá opatření ke zvýšení investic do vzdělávání a odborné přípravy. Vyžaduje rovněž zlepšení přeshraniční mobility. Za tímto účelem byla navržena komplexní reforma EURES, která přinese užší spolupráci mezi evropskými veřejnými službami zaměstnanosti EU a EHP s cílem usnadnit mobilitu a slaďování nabízených a požadovaných dovedností prostřednictvím řady nových služeb a produktů.

Ohledně významu učňovské přípravy pro průmyslovou konkurenceschopnost panuje všeobecná shoda. Velké rozdíly v dosahování dovedností a v účinnosti systémů odborné přípravy mezi jednotlivými členskými státy souvisejí s kritickým stavem nezaměstnanosti v členských státech zasažených krizí. Rozvíjení kvalitní a účinné učňovské přípravy budou nadále podporovat iniciativy jako Evropská aliance pro učňovskou přípravu, vycházející ze silného partnerství zaměstnavatelů a systémů vzdělávání v celé EU.

Vedle toho Komise vyvíjí novou generaci programu Erasmus pro mladé podnikatele a rovněž další nástroje umožňující dostupnost stáží ve společnostech na přeshraničním základě[29] díky aktivnímu zapojení průmyslu a malých a středních podniků. Sdělení „Přehodnocení vzdělávání[30]“ vybízí k výraznějšímu zaměření na slaďování nabízených dovedností s potřebami pracovního trhu v celé Evropě, které je nyní posíleno a dále podporováno novým programem financování Erasmus+. Komise vyzývá členské státy, aby toto úsilí podpořily.

V současné době se pouze 0,3 % obyvatel EU ročně stěhují do jiného členského státu z profesních důvodů, ve srovnání s 2,4 % ve Spojených státech. EU musí sehrát jedinečnou úlohu v usnadnění mobility ve vzdělávání mezi institucemi vzdělávání a odborné přípravy prostřednictvím programu Erasmus+, a to prostřednictvím výměn na všech úrovních – v učňovském vzdělávání, v odborné přípravě i ve vyšším vzdělávání. Účast průmyslu a malých a středních podniků na takovýchto iniciativách bude dále podporována. V nově vznikajících odvětvích a oblastech hospodářské činnosti budou při poskytování dovedností potřebných na těchto nových trzích pomáhat znalostní a inovační společenství.

Zúčastněné strany na všech úrovních by se měly snažit potřeby dovedností a odborné přípravy předjímat a řídit. Průmyslová politika musí rovněž napomáhat průmyslové změně a modernizaci průmyslových struktur s cílem vyhnout se drastickým a nehospodárným náhlým restrukturalizacím.

Jelikož jsou dopady restrukturalizace nejpříměji pociťovány na regionální úrovni, vyžaduje předvídání a řízení změn aktivní zapojení regionů. V podobném duchu jako úspěšné strategie „inteligentní specializace“ by proto politické iniciativy na této úrovni (týkající se infrastruktury, odborné přípravy, výzkumu a inovací) měly dopady nadcházejících restrukturalizací zohledňovat.

Se záměrem pomoci regionům modernizovat průmyslovou základnu prostřednictvím směrování zdrojů do produktivnějších odvětví a podpořit snahy o minimalizaci možných sociálních dopadů Komise navrhne komplexní přístup k předvídání a usnadňování průmyslové změny na regionální úrovni.

Komise také na počátku roku 2014 předloží sdělení o tvorbě pracovních míst v zelené ekonomice s cílem zaměřit úsilí na klíčová hospodářská odvětví s potenciálem vytvářet pracovní místa a na rozvoj souvisejících nově vznikajících dovedností[31].

4. MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY (MSP) A PODNIKÁNÍ

Průmyslová politika EU věnuje malým a středním podnikům tradičně značnou pozornost a tento přístup se stal součástí naší politiky. Do konce roku 2013 byl rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace nápomocen finančním institucím při poskytování přibližně 30 miliard EUR nových zdrojů financování více než 315 000 malých a středních podniků a přímo vytvoří nebo udrží přibližně 380 000 pracovních míst. V tomtéž období byly rovněž poskytnuty finanční prostředky ze strukturálních fondů ve výši přibližně 70 miliard EUR na podporu podniků, zejména malých a středních. Téměř 200 000 financovaných projektů podpořilo vždy několik malých a středních podniků zároveň, včetně 78 000 začínajících podniků, a vytvořilo přinejmenším 268 000 stálých pracovních míst (a ochránilo jich mnohem více).

Regulační a administrativní náklady dokážou malé a střední podniky zasáhnout až desetkrát závažněji než větší společnosti. Komise systematicky podporuje zjednodušování podmínek pro malé a střední podmínky prostřednictvím výjimek pro mikropodniky a uplatňování zásady „zelenou malým a středním podnikům“. Rámcové podmínky pro malé a střední podniky se výrazně zlepšily od přijetí iniciativy na podporu drobného podnikání s názvem „Small Business Act“ před pěti lety. Průměrná doba a náklady na založení podniku se snížily (z devíti na pět dní a z 463 EUR na 372 EUR). Časová náročnost a náklady na získání všech potřebných povolení k zahájení obchodní činnosti však v některých členských státech zůstávají velmi vysoké.

Nové finanční výhledy na roky 2014–2020 dávají k dispozici nové a výkonnější nástroje na podporu podnikání a malých a středních podniků. Poprvé zahrnují program zaměřený zvláště na malé a střední podniky, COSME. Jeho rozpočet je 2,3 miliardy EUR a je doplněním příspěvků ostatních politik EU. Nová politika soudržnosti věnuje zvláštní pozornost konkurenceschopnosti malých a středních podniků. Vyhrazený nástroj v rámci programu Horizont 2020 poskytuje financování pro raný, vysoce rizikový výzkum a inovace prováděné malými a středními podniky. Začínající podniky a konkurenceschopnost malých a středních podniků ve venkovských oblastech ještě více podpoří nová politika rozvoje venkova[32].

K této finanční podpoře lze připočítat mimořádnou citlivost pokynů pro státní podporu rizikového financování vůči problémům, s nimiž se malé a střední podniky setkávají při financování své činnosti.

Aby malé a střední podniky mohly plně rozvinout svůj potenciál, musejí stále ještě překonávat bariéry, které omezují jejich růst. Průměrný MSP je v Evropě menší než ve Spojených státech. Existují rovněž rozdíly v jejich velikosti v rámci EU. Průměrný MSP v Německu má 7,6 zaměstnanců, zatímco ve Španělsku 3,6 zaměstnance a v Itálii 3,2 zaměstnance. To má významné dopady: čím je podnik menší, tím obtížnější je pro něj investovat do inovací, vývozu a zapojení do globálních hodnotových řetězců, čímž se zhoršuje jeho konkurenceschopnost.

Jako prostředek podporující růst by měl být lépe využit potenciál klastrů vytvářet příznivé inovační ekosystémy pro vzájemné posilování skupin MSP. Komise bude nápomocna při spojování MSP, které se chtějí začlenit do klastrů na světové úrovni usilujících o excelenci a do celoevropských hodnotových řetězců. Zaměření nebude omezeno na průmyslová odvětví, nýbrž bude podporovat spolupráci a inovaci napříč odvětvími a přes hranice.

Je třeba lépe integrovat řetězce přidané hodnoty od zajišťování surovin po služby podnikům a distribuci, stejně jako spojení s centry výzkumu, odborné přípravy a vzdělávání. V rámci programu Horizont 2020 budou rovněž financovány demonstrační projekty inovací hodnotového řetězce zprostředkované klastry za účelem realizace strategií inteligentní specializace. Mimo to Komise posílí akční plán podnikání zaměřený na rozvoj podnikatelských dovedností a přístupů a na pomoc jednotlivcům v komerčním rozvíjení jejich nápadů.

Aktualizovaná iniciativa Small Business Act by mohla vytvořit větší součinnost s reformním procesem v rámci evropského semestru a napomoci MSP v růstu a vytváření pracovních míst. Komise zváží akce a – bude-li to vhodné – nová legislativní opatření zajišťující možnost založit podnik v kterémkoli členském státě s maximálními náklady 100 EUR a v době tří dnů. Zvážena bude také cílová lhůta jednoho měsíce pro získání všech nezbytných povolení. Komise rovněž studuje opatření za účelem omezení doby trvání soudních sporů při vyrovnávání úvěrů pro společnosti, aby se dokázaly zotavit z finančních obtíží a vyhnout se úpadku díky přístupu k nákladově efektivním postupům restrukturalizace dluhů a aby mohla být poctivým podnikatelům nabídnuta druhá příležitost a byl usnadněn převod jejich podnikání. Komise důrazně žádá členské státy, aby do svých rozhodovacích procesů začlenily zkoušku MSP nebo odpovídající systém a aby snižovaly administrativní zátěž[33].

Komise rovněž prozkoumává další možnosti pomoci MSP v rozvíjení přeshraniční součinnosti při současném zachování flexibilního a odlehčeného regulačního rámce pro MSP. Podnikatelské sítě přinášejí zajímavé podnikatelské příležitosti, především v posilování přeshraniční spolupráce. Prostřednictvím zvýšené specializace uvnitř společenství mohou být podnikatelské sítě také významným faktorem přispívajícím k inovaci. Komise prozkoumá, do jaké míry by bylo možné, např. pomocí praktických pokynů, navrhnout některá cílená opatření (např. v oblasti norem, terminologie nebo označování), která by podpořila vznik podnikatelských sítí.

5.         INTERNACIONALIZACE UNIJNÍCH SPOLEČNOSTÍ

Vývoz a přebytek obchodní bilance EU sehrály při zmírňování dopadů krize významnou úlohu. Za situace, kdy se odhaduje, že do roku 2015 bude 90 % globálního růstu pocházet z ostatních světadílů, zůstává přístup na trhy třetích zemí nadále klíčovým předpokladem evropské konkurenceschopnosti. Průmysl EU zůstal z převážné části schopný konkurence na mezinárodních trzích, pokračující silnou výkonnost vývozu však nelze považovat za zaručenou. Evropské společnosti musejí zůstat inovativní a začlenit se do rostoucí sítě hodnotových řetězců pokrývajících celý svět. Zapojení do globální ekonomiky musí jít ruku v ruce s prosazováním otevřených a spravedlivých trhů na celém světě.

Obchodní politika se nachází v jádru programu EU týkajícího se internacionalizace a neusiluje pouze o otevírání trhů, nýbrž také o hájení zájmů EU a aktivní prosazování rovných podmínek na trzích třetích zemí. EU je odhodlána dále podporovat volný obchod prostřednictvím WTO, jak dokládá nedávno přijatá dohoda o usnadňování obchodu. Zároveň se EU řídí programem dvoustranného obchodu a investic bezprecedentního rozsahu, v němž jsou v současné době nejvýznamnějším prostředkem ke zlepšení přístupu na trh dohody o volném obchodu. Dokončení probíhajících jednání o dohodách o volném obchodu by potenciálně mohlo přispět k nárůstu HDP EU o 2 % (250 miliard EUR) Komise rovněž navrhla úpravu nástrojů na ochranu obchodu a vybízí Radu a Parlament k rychlému dosažení dohody ohledně posílení systému nástrojů na ochranu obchodu a omezení souvisejících nákladů, aby se prosazování spravedlivé hospodářské soutěže stalo účinnějším.

5.1. Přístup na trh

V návaznosti na pokroky společné zahraniční politiky, zahájení misí pro růst a rozvoj strategie pro přístup na trh by EU měla zintenzivnit své úsilí o uplatňování ekonomické diplomacie vycházející ze solidarity mezi členskými státy a hlasitěji promlouvat k hospodářským partnerům na obranu evropských investic a zájmů v zahraničí. Podmínky hospodářské soutěže nejsou na jednotlivých globálních trzích rovné a evropským společnostem působícím na klíčových rozvíjejících se trzích jsou ukládány nespravedlivé podmínky.

Evropské odvětví veřejných zakázek je nejotevřenější na světě, společnosti z EU se však setkávají s obtížemi při vstupu na trhy veřejných zakázek v zahraničí. Nedávné dohody o volném obchodu přinesly EU v přístupu na trhy veřejných zakázek zlepšení. Například z dvoustranných jednání s Kanadou vyplynul významný pokrok v otevírání trhů veřejných zakázek na nižší než federální úrovni. O podobné pokroky bude usilováno v dalších dvoustranných jednáních, zejména se Spojenými státy a Japonskem.

Komise kromě toho navrhla nový nástroj, jenž EU – bude-li schválen členskými státy a Evropským parlamentem – umožní vyvažovat nerovnováhu na mezinárodních trzích veřejných zakázek[34], Prostřednictvím tohoto postupu by veřejní zadavatelé v členských státech mohli u velkých zakázek vyloučit ty účastníky řízení, kteří využívají zboží a služby pocházející ze zemí, jež nejsou členy EU a v nichž jsou trhy veřejných zakázek silně chráněny. Tento návrh je dobrým příkladem toho, jak může vzájemnost přinášet pozitivní výsledky pro EU v mezinárodním kontextu.

Služby představují přibližně 40 % přidané hodnoty při vývozu evropských výrobků. Přibližně třetina pracovních míst vytvořených těmito vývozy se nachází ve společnostech, které vývozcům zboží zajišťují doplňkové služby. Lepší a levnější služby jsou proto klíčovou proměnnou rovnice průmyslové konkurenceschopnosti. Zlepšování zapojení unijních společností do globálních hodnotových řetězců usnadní přístup k vysoce kvalitním službám a zlepší konkurenceschopnost zboží a služeb vyvážených z EU.

Jako zvláštní priorita vystupuje úsilí o větší internacionalizaci MSP. V EU tvoří 70–80 % objemu vývozu obvykle prvních 10 % vyvážejících společností a Komise nebude usilovat pouze o zvýšení objemu vývozu, nýbrž také o zvýšení počtu vyvážejících společností, aby napomohla začlenění firem z EU do globálních hodnotových řetězců.

Zlepšování přístupu na trhy vyžaduje použití kombinace nástrojů obchodní politiky, které se soustředí na konkrétní problémy, jimž naše společnosti čelí při vývozu do třetích zemí nebo investicích v těchto zemích. Strategie přístupu na trhy hraje při řešení těchto výzev ve společném úsilí Komise, členských států a podniků klíčovou úlohu. Posilování spolupráce různých zúčastněných stran zvýší účinnost a úspěšnost při překonávání těchto překážek.

Komise, se záměrem podpořit přístup na světové trhy, bude:

· nadále pokračovat v našich obecných strategiích jednání o dohodách o volném obchodu s klíčovými partnery dvoustranného obchodu, mezi jinými se Spojenými státy, Kanadou, Japonskem a Indií, s cílem zlepšit přístup evropského průmyslu na trhy a bude navazovat na stávající dohody skrze jejich pravidelné monitorování, hodnocení a provádění,

· pokračovat v jednáních o prohloubených a komplexních dohodách o volném obchodu a o dohodách o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků mezi EU a zeměmi jižního Středomoří a zeměmi Východního partnerství,

· nadále pracovat v orgánech WTO na předcházení a zabraňování vzniku technických překážek obchodu třetími zeměmi, v nutných případech za využití postupů řešení sporů,

· posilovat mise pro růst a využívat služeb sítě Enterprise Europe Network k prosazování internacionalizace MSP a na podporu organizace misí pro růst a následných jednání,

· uskutečňovat dialog s MSP a prosazovat spolupráci s našimi mezinárodními partnery – dvoustranně se Spojenými státy, Čínou, Ruskem a Brazílií a mnohostranně v rámci Východního partnerství, průmyslové spolupráce EU-MED, se zeměmi v procesu rozšiřování a zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří,

· pokračovat v provádění strategie pro přístup na trh jakožto nástroje pro řešení konkrétních problémů, s nimiž se setkávají evropské společnosti, se zvláštním zaměřením na MSP, které při setkání s překážkami obchodu ve třetích zemích často čelí největším výzvám.

5.2. Normalizace, spolupráce v oblasti regulace a práva duševního vlastnictví

Komise bude pokračovat v podpoře mezinárodní spolupráce v oblasti norem a regulací, přičemž bude z úlohy EU jako faktického tvůrce norem, a ve své vůdčí úloze při posilování mezinárodního normalizačního systému. Jednou z priorit bude nadále regulatorní spolupráce s dalšími zeměmi, zejména v rámci probíhajících dvoustranných jednání se Spojenými státy a Japonskem, při nichž bude hlavní pozornost věnována vnitřním překážkám obchodu a investic. Zvyšování úrovně transparentnosti a sbližování právních předpisů významně zvýší zahraniční příležitosti pro společnosti z EU a pomůže omezit náklady na přístup na trhy.

Ve světě, v němž se konkurenceschopnost často odvozuje od výhody prvního tahu a používání značek výrobků, je pro společnosti EU stále důležitější chránit si svá práva průmyslového vlastnictví na všech příslušných trzích, zejména v oblasti tvůrčích odvětví, kde padělání představuje závažný problém. Za účelem zvýšení podpory poskytované podnikům již Komise rozšířila své informační sítě k právům průmyslového vlastnictví na země ASEAN a MERCOSUR, aby byla schopna poskytovat služby v širší zeměpisné oblasti, a bude zvažovat další zeměpisné rozšíření těchto podpůrných služeb.

6. Závěr

Evropa naléhavě potřebuje posílit svou základnu pro udržitelný růst a modernizaci po proběhlé krizi. Za tímto účelem musí vyslat jasný signál o svém odhodlání k reindustrializaci, modernizaci průmyslové základny Evropy a k prosazování konkurenceschopného rámce pro průmysl EU.

Závažnost budoucích výzev vyvstávajících před Evropou vybízí k pozornosti a politickému vedení na nejvyšší politické úrovni, tj. Evropské rady. Tento přístup je nezbytný k zajištění soudržnosti všech nástrojů, které má EU k dispozici, a ke stanovení jejich priorit. Průmyslovou strategii nelze realizovat jako samostatnou politiku, neboť v mnoha ohledech souvisí a vzájemně se ovlivňuje s mnoha dalšími politickými oblastmi.

Na základě toho Komise vybízí členské státy, aby uznaly ústřední význam průmyslu pro posílení konkurenceschopnosti a udržitelného růstu Evropy a aby systematičtěji braly v úvahu konkurenceschopnost ve všech oblastech politiky.

Za tímto účelem Komise pokládá za vhodné sledovat následující priority, jejichž smyslem je podpořit konkurenceschopnost evropského průmyslu:

· pokračující a rozšířené zohledňování průmyslové konkurenceschopnosti do dalších oblastí politiky za účelem zachování konkurenceschopnost hospodářství EU, a to s ohledem na důležitost příspěvku průmyslové konkurenceschopnosti k celkové konkurenceschopnosti EU. Zvláštní pozornost musí být věnována například zvyšování produktivity služeb podnikům s cílem zvýšit konkurenceschopnost průmyslu a konkurenceschopnost hospodářství EU obecně,

· maximalizace potenciálu vnitřního trhu prostřednictvím rozvíjení nezbytné infrastruktury, poskytování stabilního, zjednodušeného a předvídatelného regulačního rámce příznivého pro podnikání a inovace, integrace kapitálových trhů, zlepšování možností odborné přípravy a mobility občanů a dokončení vnitřního trhu se službami jakožto faktoru významně přispívajícího k průmyslové konkurenceschopnosti,

· rozhodné provádění nástrojů regionálního rozvoje spolu s vnitrostátními a evropskými nástroji na podporu inovací, dovedností a podnikání s cílem dosáhnout průmyslových změn a podpořit konkurenceschopnost hospodářství EU,

· na podporu investic podniky vyžadují přístup ke kritickým vstupům, zejména k energii a surovinám, za dostupné ceny odrážející mezinárodní cenové podmínky. Návrh a provádění nástrojů politik pro jednotlivé cíle na evropské i vnitrostátní úrovni nesmějí vést k narušování cen, jejichž následkem jsou nepřiměřeně vyšší relativní ceny těchto vstupů. Na vnitřním trhu a na mezinárodní úrovni by měla být rovněž přijata opatření k zajištění odpovídajících dodávek těchto vstupů,

· mělo by být maximálně usnadňováno začleňování evropských firem do globálních hodnotových řetězců s cílem podpořit jejich konkurenceschopnost a zajistit přístup na globální trhy za příznivějších konkurenčních podmínek,

· cíl oživení hospodářství EU vybízí k podpoře úsilí o reindustrializaci v souladu s ambicí Komise zvýšit do roku 2020 příspěvek průmyslu k HDP na 20 %.

[1] Rueda-Cantuche, José M., Sousa, N., Andreoni, V. a Arto, I. „The Single Market as an engine for employment growth through the external trade“. Společné výzkumné středisko, IPTS, Sevilla, 2012. V rámci tohoto sdělení je výroba chápána ve smyslu sekce C, oddílů 10 až 33 NACE Rev. 2. Jako průmysl je označována širší skupina činností zahrnující rovněž těžbu a dobývání a činnosti v oblasti energetiky.

[2] Odhad založený na obchodních statistikách agentury Eurostat. Tato hodnota zahrnuje pouze produkty výroby, neobsahuje proto obchodní toky energie a surovin, u nichž EU vykazuje negativní obchodní bilanci.

[3] Stojí za zmínku, že zatímco v některých zemích (na Slovensku, v Litvě, Rakousku, Německu a Nizozemsku) se podíl výroby na HDP od roku 2007 zvýšil, v ostatních klesl.

[4] „Zpráva o konkurenceschopnosti Evropy 2013: Za reindustrializaci založenou na znalostech“ (Towards Knowledge-driven Reindustrialisation), dostupná na http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-competitiveness/competitiveness-analysis/european-competitiveness-report/files/eu-2013-eur-comp-rep_en.pdf, a „Výkonnost členských států v konkurenci a provádění průmyslové politiky EU“ (Member States’ Competitiveness Performance and Implementation of EU Industrial Policy), dostupná na http://ec.europa.eu/enterprise/policies/industrial-competitiveness/monitoring-member-states/files/scoreboard-2013_en.pdf.

[5] V případech elektřiny a zemního plynu rozdíl cen oproti vnější konkurenci (s hlavní výjimkou Japonska) vzrůstá.

[6] Sdělení „Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu“ ze dne 10. října 2012, COM(2012) 582 final, a sdělení „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace. Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu“ ze dne 28. října 2010, KOM(2010) 614 v konečném znění. Některé členské státy včetně Francie, Španělska, Německa nebo Spojeného království v posledních letech předložily také průmyslové politiky nebo strategie na vnitrostátní a regionální úrovni.

[7] Tato vzájemně dohodnutá smluvní ujednání mezi členskými státy by mohla podpořit zavádění příslušných aspektů průmyslové politiky a odrážet priority hospodářské politiky určené Evropskou radou ve sdílené analýze hospodářské situace členských států a eurozóny jako takové, a to na základě doporučení pro jednotlivé země.

[8] Balíček je významným krokem k utvoření funkčního jednotného evropského železničního prostoru, v němž normované součásti vlakových a železničních systémů postupně nahrazují širokou paletu úzce přizpůsobených vozových parků a sjednocují se schvalovací postupy pro železniční vozidla. Společný podnik Shift2Rail tento proces podpoří spojením veřejných a soukromých finančních zdrojů, které umožní urychlit rozvoj a používání nových technologií a řešení.

[9] V odvětví silniční nákladní dopravy je pro další otevírání trhu nezbytné zlepšit prosazování opatření za účelem přístupu na trh. K harmonizaci bezpečnostních a technických pravidel v oblasti silniční nákladní dopravy již došlo, čímž se otevřel prostor pro možnou liberalizaci tohoto odvětví na úrovni EU.

[10] Dne 14. října 2013 Komise přijala seznam 248 klíčových projektů v oblasti energetické infrastruktury, které budou moci na základě nových pokynů pro transevropskou energetickou infrastrukturu (TEN-E) využívat rychlejších a efektivnějších povolovacích postupů a zdokonaleného regulačního rámce. Rada a Evropský parlament se kromě toho v prosinci 2013 shodly na vytvoření nástroje pro propojení Evropy, který má být zdrojem finančních prostředků ve výši 33,2 miliardy EUR určených k financování a podpoře investic do zlepšování evropských dopravních, energetických a digitálních sítí. Nástroj pro propojení Evropy přispěje k vytváření výkonných a z hlediska životního prostředí udržitelných vzájemně propojených sítí v celé Evropě. V rámci nástroje bylo na období 2014–2020 vyčleněno 5,85 miliard EUR na transevropskou energetickou infrastrukturu, která přispěje k integraci trhu a bezpečnosti dodávek v energetickém systému EU.

[11] Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva ze dne 24. ledna 2013, COM(2013)0018 final.

[12] Sdělení Komise „Vize pro vnitřní trh s průmyslovými výrobky“ ze dne 22. ledna 2014, COM(2014) 25 final.

[13] Tato iniciativa navrhuje společné postupy měření chování výrobků a organizací z hlediska životního prostředí. Tím, že poskytuje srovnatelné a spolehlivé informace o produktech z hlediska životního prostředí, usnadní integraci trhů s tímto zbožím v celé EU.

[14] Zpráva o integraci jednotného trhu, dostupná na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2013:0785:FIN:CS:PDF

[15] Sdělení Komise „Partnerství pro nový růst ve službách“ ze dne 8. června 2012, COM(2012) 261 final.

[16] V roce 2008 zpráva Světové banky o podnikání (Doing Business Report) uvedla osm členských států EU v první dvacítce a tři z nich v první desítce. V roce 2013 bylo v první dvacítce pouze šest členských států a v první desítce dva.

[17] Viz závěry Rady ve složení pro konkurenceschopnost ze dnů 2.–3. prosince 2013.

[18] Kromě toho probíhají další iniciativy se záměrem usnadnit provádění předpisů v konkrétních oblastech. Například právní předpisy EU o odpadech se v současnosti přezkoumávají za účelem jejich vyjasnění a snazší vymahatelnosti a s cílem podpořit recyklaci druhotných surovin.

[19] Viz nadcházející pracovní dokument útvarů Výrobní pokrok – pokrok Evropy.

[20] Popis a výklad kaskádového principu je obsažen v pracovním dokument útvarů Komise doprovázejícím sdělení Komise o bioekonomické strategii:

http://ec.europa.eu/research/bioeconomy/pdf/201202_commision_staff_working.pdf, viz s. 25–26, druhý odstavec oddílu 1.3.3.1, a stanovisko Evropského parlamentu ke sdělení Komise o bioekonomické strategii: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//NONSGML+REPORT+A7-2013-0201+0+DOC+PDF+V0//EN, viz s. 6 a 7, položka 28.

[21] Komise v nedávné době vybrala dva projekty inteligentních sítí jako projekty společného zájmu pro transevropskou energetickou infrastrukturu.

[22] Směrnice č. 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích ze dne 16. února 2011, dostupná na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:048:0001:0010:cs:PDF

[23] Ceny nebyly upravovány podle kvalitativních rozdílů v závislosti na tom, kde je spolehlivost dodávek elektřiny v EU vyšší a je postižena menším počtem výpadků než v těchto zemích.

[24] Sdělení „Ceny energie a náklady na energii v Evropě“ ze dne 22. ledna 2014, COM(2014) 21 final. V tomto sdělení je uveden podrobný přehled vývoje nákladů na energie a jejich cen.

[25] „Politický rámec pro klima a energetiku na období 2020–2030“, COM(2014) 15 final, návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zřízení a fungování rezervy pro stabilitu trhu pro systém EU pro obchodování s emisemi skleníkových plynů, kterým se mění směrnice 2003/87/ES, COM(2014) 20 final, „Průzkum a těžba uhlovodíků (například břidlicového plynu) za využití velkoobjemového hydraulického štěpení v EU“, COM(2014) 23, a doporučení Komise ohledně minimálních zásad průzkumu a těžby uhlovodíků (například břidlicového plynu) za využití velkoobjemového hydraulického štěpení v EU“, COM(2014) 267 final, všechny dokumenty ze dne 22. ledna 2014.

[26] Materiálové náklady představují podle studie VDI (Svazu německých inženýrů) s názvem „Nákladová struktura výrobního sektoru“ v průměru více než 40 % výrobních nákladů. Odhaduje se, že účinnější využívání zdrojů by mohlo snížit materiálové vstupy do roku 2030 o 17 až 24 %. Viz „Macroeconomic modelling of sustainable development and the links between the economy and the environment“ (2011), GWS et al. pro potřeby Komise, dostupné na: http://ec.europa.eu/environment/enveco/studies_modelling/pdf/report_macroeconomic.pdf.

[27] V kontextu druhého pilíře iniciativy v oblasti surovin Komise zveřejní zprávu o vnitrostátních ukazatelích nerostné politiky v roce 2014 věnovanou výsledkům členských států při udělování povolení, územním plánování a zahajování veřejných konzultací za účasti všech zainteresovaných stran, zaměřenou na prozkoumání politických možností další harmonizace některých aspektů postupů udělování povolení a územního plánování.

[28] Viz oddíl týkající se chemického a dřevozpracujícího průmyslu v doprovodném pracovním dokumentu útvarů Komise.

[29] Viz návrh doporučení rady o rámci pro kvalitu stáží ze dne 4. prosince 2013, COM(2013) 857 final.

[30] Sdělení „Přehodnocení vzdělávání: investice do dovedností pro dosažení lepších socioekonomických výsledků“ ze dne 20. listopadu 2012, COM(2012) 669 final.

[31] Předvídání změn a restrukturalizace ze sociálního hlediska a z hlediska zaměstnanosti byly předmětem sdělení Komise ze dne 13. prosince 2013, COM(2013) 882 final.

[32] Co se týče specifického potenciálu „modrého růstu“, viz sdělení „Modrý růst. Možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním odvětví“, COM(2012) 494 final.

[33] Tyto návrhy budou koordinovány a budou doplňovat další připravované akce v oblasti soudnictví, které mají usnadnit přeshraniční vymáhání dluhů. Rovněž v této oblasti a jako navazující opatření na sdělení z roku 2012 o novém přístupu k neúspěchu v podnikání a k úpadku budou zavedeny minimální standardy umožňující společnostem ve finančních obtížích účinně restrukturalizovat jejich dluhy a vyhnout se úpadku.

[34] Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o přístupu zboží a služeb třetích zemí na vnitřní trh Unie s veřejnými zakázkami a o postupech na podporu jednání o přístupu zboží a služeb Unie na trhy třetích zemí s veřejnými zakázkami ze dne 21. března 2012, COM(2012) 124 final.