20.11.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 415/23

Zpravodaj

pan Lamers (NL/ELS), starosta města Schiedam

Odkazy

sdělení Komise Program Čisté ovzduší pro Evropu

COM(2013) 918 final

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení

COM(2013) 919 final – 2013/0442 (COD)

návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší a o změně směrnice 2003/35/ES

COM(2013) 920 final – 2013/0443 (COD)

1.

Bere na vědomí návrhy Evropské komise týkající se nového balíčku pro čistší ovzduší v Evropě a v podstatě s nimi souhlasí, a obecně vítá jejich přístup ohledně zdrojů znečištění (lepší provádění normy EURO 6 pro emise z vozidel ve fázi testování, národních závazků ke snížení emisí od roku 2020 a na rok 2030, regulace emisí středních spalovacích zařízení atd.).

2.

Konstatuje, že znečištění ovzduší je přeshraničním jevem, jenž musí být řešen na evropské úrovni a konstatuje rovněž, že iniciativy a nové právní předpisy navrhované Evropskou komisí jsou v souladu se zásadou subsidiarity a proporcionality.

3.

Stejně jako Evropská komise konstatuje, že znečištění ovzduší je velký problém, neboť je nejčastější environmentální příčinou zodpovědnou za zkrácení délky života v EU a má na svědomí desetkrát více obětí než silniční nehody a souvisí s onemocněními dýchacích cest, kardiovaskulárními chorobami, srdečními infarkty a rakovinou. Znečištění ovzduší je nejčastěji problémem v městských oblastech, v nichž je hustota obyvatelstva vysoká, jakož i v oblastech, v nichž dopady emisí z důvodu specifických geografických okolností, jako např. úzké tranzitní trasy nebo některá (říční) údolí, v kombinaci se specifickými povětrnostními podmínkami, mohou vést k vysokým koncentracím znečištění ovzduší. Hlavním východiskem evropské politiky v oblasti kvality ovzduší musí zůstat i nadále zdraví obyvatel a životní prostředí.

4.

Dochází k závěru, že kvalita ovzduší v Evropě se i v minulých letech nadále postupně zlepšovala, ale nedochází k tomu dostatečně rychle. Většina členských států nestíhá včas plnit směrnici o kvalitě ovzduší a se 17 členskými státy probíhá řízení o nesplnění limitů.

5.

Vítá vysoké ambice Komise v dlouhodobém horizontu, ale konstatuje, že při realizaci navrhované politiky v oblasti emisí to bude trvat ještě zhruba dvě generace, než budou evropští občané moci dýchat skutečně čistý a zdravý vzduch. To je vážný důvod k obavám.

6.

Poukazuje na přeshraniční charakter znečištění ovzduší a domnívá se, že přístup k této problematice musí být víceúrovňový, v jehož rámci každá úroveň správy (evropská, národní, regionální a místní) přijme svou odpovědnost. Je zapotřebí holistický přístup, jenž zohlední odpovědnost znečišťovatele, zákonné pravomoci a spravedlivé rozdělování nákladů. Všechny správní úrovně přijaly v minulých letech řadu opatření ke zlepšení místní kvality ovzduší a stále na nich ještě pracují, potřebují však odpovídající finanční podporu a účinné politické a regulační nástroje, jež by přinášely žádoucí výsledky (např. emisní normy Euro 6). Místní a regionální opatření jsou důležitá, ale mají jen omezeně prospěšný (místní) dopad a vyžadují příliš vysoké investice. Místní orgány mají často omezený vliv, prostředky a volnost při provádění politik. Evropská politika u zdroje a vnitrostátní právní předpisy mají na kvalitu ovzduší většinou daleko větší pozitivní dopad a jsou ve většině případů nákladově efektivnější. Předpisy o imisích musí být proto řešeny především politikou u zdroje.

7.

Odkazuje na předběžné stanovisko Výboru regionů z roku 2012 týkající se přezkumu evropské politiky v oblasti ovzduší. V něm žádá, aby byla věnována pozornost lepší proveditelnosti politiky, a tím také integrovanému přístupu, ambiciózní evropské politice u zdroje a propojení evropské politiky v oblasti imisí a emisí prostřednictvím koordinace ambicí a časových plánů.

8.

Poukazuje rovněž na důležitá východiska sedmého akčního programu pro životní prostředí a na příslušné stanovisko Výboru regionů, pokud jde o lepší integraci, provádění a spolupráci mezi úrovněmi správy v politice životního prostředí a zahrnuje tato východiska do tohoto stanoviska.

9.

Konstatuje, že návrhy Komise jsou konkrétními kroky v oblasti politiky u zdroje, ale vzhledem k navrhovaným lhůtám se pozitivní výsledky politiky u zdroje projeví příliš pozdě. Navrhovaná politika nepomáhá členským státům a decentralizovaným orgánům včas splnit normy směrnice o kvalitě ovzduší. Výbor závěrem konstatuje, že ještě stále existuje zásadní nesoulad mezi politikou EU v oblasti emisí a politikou EU v oblasti imisí. To vyžaduje řešení.

10.

Výbor podporuje vysoké ambice Evropské komise, v jejichž rámci dlouhodobě usiluje o situaci, v níž kvalita ovzduší nebude mít žádný (negativní) dopad na zdraví obyvatel a stav ekosystémů. Komise správně odkazuje na přísné hodnoty Světové zdravotnické organizace, ale neuvádí v rámci tohoto úsilí žádný časový údaj.

11.

Evropská komise konstatuje, že směrnice o kvalitě ovzduší není dostatečně prováděna. Ve většině členských států nejsou normy (včas) plněny a se 17 členskými státy probíhá řízení o nesplnění limitů. Komise proto v brzké době přezkum směrnice neplánuje. Usiluje o lepší provádění směrnice, tak aby stávající normy byly všude naplněny nejpozději v roce 2020. Ve skutečnosti se nic nemění, nelze mluvit o odkladu (právní) povinnosti včasného splnění platných norem.

12.

Je faktem, že hlavní zlepšení musí přijít od evropské politiky u zdroje. Tato politika v minulém období nepřinesla žádoucí výsledky. Zdá se, že emise několika kategorií vozidel jsou v praxi vyšší než evropské požadavky platné pro tyto kategorie vozidel, a to platí i pro skutečné emise nejnovější kategorie osobních vozidel, která spadají do normy EURO 6. Zejména v městských oblastech a podél tranzitních tras to vede k velkým problémům. VR však poukazuje i na to, že politické záměry, resp. právní předpisy EU, byly často nedostatečně ambiciózní.

13.

Výbor v podstatě podporuje návrhy Evropské komise týkající se politiky u zdroje (lepší provádění normy EURO 6 pro emise z vozidel ve fázi testování, národních emisních stropů, regulace emisí středních spalovacích zařízení atd.). Zdůrazňuje, že těžká nákladní vozidla by se u typových zkoušek měla pohybovat v reálném provozu a emise by měly být měřeny přímo na vozidle, přičemž stanovené mezní hodnoty nesmí být překročeny v žádném druhu provozu. Rovněž souhlasí s tím, že stávající a další plánovaná opatření u zdroje (k nimž patří směrnice o ekodesignu výrobků, zemědělská opatření, směrnice v oblasti průmyslových emisí a směrnice o nesilničních pojízdných strojích, zejména ve vnitrozemské vodní dopravě) mohou významným způsobem přispět k provádění požadovaného snížení emisí. Je důležité, aby za tímto účelem byly i v příštích letech stanovovány nutné ambice, jež budou obsaženy v referenčních technických dokumentech (BREF).

14.

Navrhovaná evropská politika u zdroje však není co do času a ambicí synchronizována s povinnostmi vyplývajícími ze směrnice o kvalitě ovzduší. Kladné dopady této politiky u zdroje se neprojeví včas. Výbor se ve svém stanovisku z roku 2012 vyslovil pro propojení evropské politiky v oblasti imisí a politiky v oblasti emisí. Komise se rozhodla přezkoumat směrnici o kvalitě ovzduší až poté, co se projeví dopady politiky u zdroje. Vzhledem ke stanoveným lhůtám lze očekávat postupné pozitivní dopady politiky u zdroje nejdříve v období let 2020 až 2030. Z toho lze vyvodit, že vysoké ambice Komise se mohou projevit nejdříve v období let 2030 až 2050.

15.

Evropská komise zahájila řízení o nesplnění limitů se 17 členskými státy, přestože navrhované lhůty nezohledňují dobu, která je potřeba k tomu, aby politiky prováděné u zdroje začaly působit. Výbor vyzývá Komisi, aby při zahajování podobných řízení byla obzvláště pečlivá a aby zvolila konstruktivnější přístup vycházející z realistických termínů.

16.

Řešením by dle Výboru bylo, že členským státům bude za určitých podmínek navrženo delší období pro zlepšení zohledňující lhůty, v nichž jsou očekávány výsledky politiky u zdroje navržené Komisí. K podmínkám patří vypracování sanačního programu obsahujícího opatření, jež musí vést ke splnění mezních hodnot imisí.

17.

Výbor zdůrazňuje, že návrh členské státy nezprošťuje povinnosti přijímat opatření. Komise však může za zohlednění zásady rovnosti klást podmínky související s podmínkami, jež ukládá (a ukládala) v rámci poskytování odchylek (1). To musí zaručit, že dotčené členské státy podniknou s ohledem na politiku a opatření dostatečné kroky, aby v přiměřené lhůtě splnily úrovně koncentrací, tak jak jsou uvedeny ve směrnici o kvalitě ovzduší.

18.

Navrhovaná alternativa se odlišuje od přechodného období pro odchylky, které v současnosti Evropská komise používá. Jsou zde zohledněny i lhůty, v nichž se mají projevit dopady evropské politiky u zdroje navrhované Komisí.

19.

Výbor v této souvislosti poznamenává, že místní znečištění ovzduší je způsobováno kombinací mezinárodních, národních, regionálních a místních zdrojů a jejich příslušných emisí. Zodpovědnost nesou všechny úrovně správy, a Výbor se proto domnívá, že sanační programy musí členské státy vypracovat v úzké spolupráci s decentralizovanými orgány. Tyto plány mohou např. pro členský stát znamenat, že svůj daňový režim více zaměří na podporu čistší dopravy a na odrazování od znečišťující dopravy. Decentralizované orgány by měly mít možnost toto ovlivňovat, např. zaváděním environmentálních zón.

20.

Zdrženlivost v řízení o nesplnění limitů je důležitá i proto, že tato řízení mohou mít za následek pokuty a že několik členských států připravuje legislativu, podle níž tyto pokuty budou mít dopad na decentralizované orgány. Výbor regionů ve svém stanovisku z roku 2012 uvedl, že jakýkoli „přenos“ pokut na místní a regionální orgány považuje za neoprávněný. V oblasti kvality ovzduší se jedná o silnou reciprocitu zodpovědnosti mezi jednotlivými úrovněmi správy. Je neoprávněné orientovat se pouze na jednu úroveň správy a pouze jedné úrovni správy ukládat pokuty. Kromě toho není správné, že je kladena odpovědnost na správní úroveň s nejmenším vlivem, zatímco se zásadní rozhodnutí v mnoha členských státech přijímají na celostátní úrovni.

21.

Výbor regionů ve stanovisku z roku 2012 uvedl, že je třeba zjistit, zda by z hlediska zdraví nebyl lepším ukazatelem elementární uhlík než PM2,5 a PM10. Komise se tématu podrobnější analýzy v návrzích nevěnuje. Výbor regionů opětovně poukazuje na nutnost této analýzy. Evropská komise v programu Čisté ovzduší pro Evropu věnuje pozornost černému uhlíku a Výbor vítá následující závazek: „při provádění snížení PM2,5 bude zvláštní důraz kladen na snížení emisí černého uhlíku (BC), který je další z hlavních znečišťujících látek s krátkou životností ovlivňujících klima.“

22.

Výbor vítá integrovaný přístup doporučovaný Komisí a znovu poukazuje na zásadní význam sladění se souvisejícími politikami, k nimž patří politika klimatu a energetiky, hospodářská a průmyslová politika, zemědělská a dopravní politika.

23.

Tento integrovaný přístup se odráží rovněž v evropských fondech. Cíle v oblasti kvality ovzduší mohou být lépe splněny díky větší flexibilitě a lepšímu definování priorit v rámci evropských fondů pro kvalitu ovzduší, což Komisi poskytne možnost, jak vhodným způsobem uskutečnit přání integrovaného přístupu. VR vybízí místní a regionální orgány, aby aktivně usilovaly o prostředky z evropských fondů.

24.

Výbor podporuje význam, jenž Komise klade na inovaci a výměnu znalostí v oblasti kvality ovzduší, např. formou pilotních projektů a rozšíření místního a regionálního souboru nástrojů pro řízení kvality ovzduší.

25.

Znečištění ovzduší je z velké části způsobeno motorovými silničními vozidly a v souladu se stanoviskem z roku 2012 je nutné, aby se i nadále podporoval výzkum a používání alternativních technologií pohonu, jako jsou hybridní vozidla s možností napojení na elektrickou síť, elektrická vozidla, vozidla jedoucí na vodík atd. Výbor v této souvislosti poukazuje rovněž na doporučení stanoviska VR ke sdělení CARS 2020.

26.

Je důležité, aby pro tyto a další inciativy týkající se kvality ovzduší byly i v budoucnu vyčleněny dostatečné finanční prostředky, např. prostřednictvím strukturálních fondů, programů Horizont 2020 a Life.

27.

Evropská politika pro snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší je významným nástrojem pro snížení znečištění ovzduší v EU. Stimuluje nezbytně nutný přístup k významným znečišťujícím zdrojům, jako jsou emise ze zemědělství a průmyslu.

28.

V této souvislosti Výbor podporuje návrh Komise na dodatečné vnitrostátní závazky ke snížení emisí pro členské státy od roku 2020 a pro rok 2030. Je to důležité pro snížení koncentrací pozadí na místní a regionální úrovni.

29.

Výbor uznává nutnost stanovit nové mezinárodní cíle pro rok 2020 prostřednictvím revize Göteborgského protokolu, jenž stimuluje také země mimo EU k provádění politiky v oblasti kvality ovzduší. Úprava Göteborgského protokolu nepožaduje po členských státech do roku 2020 žádná dodatečná opatření a dodatečné vnitrostátní závazky ke snížení emisí jsou stanoveny až v dlouhodobém termínu.

30.

To znamená, že k podstatnému snížení emisí látek znečišťujících ovzduší zatím předběžně nedojde a že dokud zpřísněné vnitrostátní požadavky na emise nepřinesou očekávané účinky, místní a regionální orgány nezískají další podporu pro včasné splnění imisních požadavků stanovených směrnicí o kvalitě ovzduší.

31.

Výbor velmi vítá ustanovení v navrhovaném odstavci 6, aby členské státy ve svých národních programech omezování znečištění ovzduší posuzovaly, do jaké míry mohou národní zdroje emisí ovlivnit kvalitu ovzduší na jejich území, případně i na území sousedních členských států, a zohledňovaly potřebu snížit emise látek znečišťujících ovzduší v zájmu dosažení souladu s cíli v oblasti kvality ovzduší na svém území, a v příslušných případech i na území sousedních členských států. VR si přeje, aby bylo toto ustanovení zachováno i v konečném znění směrnice.

32.

Výbor se zasazuje za dostatečně vysokou míru ambicí, pokud jde o přísnější vnitrostátní závazky ke snížení emisí pro rok 2030. Posouzení dopadu Komise ukazuje, že to lze učinit nákladově efektivním způsobem a s vyšší mírou ambicí, než jakou mají návrhy nyní. Výbor se tedy vyslovuje za to, aby navrhované požadavky na snížení pro rok 2030 zůstaly alespoň zachovány, a vyzývá k dalšímu zpřísnění závazků ke snížení tam, kde je to možné. Požadovaná míra snížení však musí být slučitelná a uzpůsobená příslušným technologickým možnostem a odpovídat proveditelným hospodářským kritériím.

33.

Výbor doporučuje, aby dílčí cíle pro rok 2025 byly ve stejné míře závazné jako cíle pro roky 2020 a 2030. Tím by vznikl další okamžik kontroly, což by členské státy donutilo začít včas se snižováním škodlivých emisí.

34.

Výbor podporuje navrhované mechanizmy flexibility, ale poukazuje na to, že nemají být využívány jako záminka k nečinnosti v případě negativních dopadů politiky.

35.

Výbor podporuje iniciativu Evropské komise týkající se návrhu legislativy o požadavcích na emise (SO2, NOx, jemné prachové částice) pro střední spalovací zařízení o výkonnosti 1 až 50 MW, z nichž se zhruba 1 42  986 nachází v EU. Tento návrh přináší pro tuto kategorii zařízení evropskou legislativu, která doposud neexistovala. Návrh Komise se týká pouze SO2, NOx a jemných prachových částic. Výbor navrhuje Evropské komisi, aby prozkoumala, zda jsou požadavky na emise CO s ohledem na budoucí právní předpisy smysluplné.

36.

Ambiciózní cíle pro střední spalovací zařízení jsou značně důležité pro realizaci cílů stanovených v rámci povinnosti jednotlivých členských států v oblasti snižování emisí a směrnice o kvalitě ovzduší. Uznává však rovněž význam, který má v některých případech změna zdrojů energie z fosilních paliv na biomasu, za zapojení mechanizmů a systémů nutných pro snížení emisí pocházejících ze spalování biomasy. Stanovení nejlepších dostupných technik je proto zásadní. Existují dobré příklady pro nová zařízení, u nichž se podařilo dodržet přísné emisní hodnoty prostřednictvím primárních opatření, jako jsou kotle a turbíny na zemní plyn.

37.

Výbor se domnívá, že by mělo být možné zvážit příspěvek emisí malých a středních spalovacích zařízení k národním čistým emisím s odkazem na nákladovou účinnost snížení emisí.

38.

Doufá, že politika v oblasti kvality ovzduší bude předvídatelná, bude mít dlouhodobý přístup a přirozenou soudržnost s politikami v oblasti klimatu a energetiky a jinými politikami EU.

39.

Co se týče přílohy IV, je třeba vyjasnit četnost měření, parametry a metody měření zmíněné ve směrnici. Tyto informace jsou zásadní pro diskuzi o proveditelnosti a požadavcích této směrnice v oblasti emisí.

40.

Řada členských států již má vnitrostátní předpisy pro středně velká spalovací zařízení. V některých členských státech jsou požadavky týkající se emisí vyšší než navrhované evropské požadavky. V jiných členských státech tomu tak není. Z hlediska životního prostředí a zdraví je důležité, aby členské státy s přísnějšími požadavky tyto požadavky mohly uplatňovat.

41.

Považuje za zásadní, že směrnice o středních spalovacích zařízeních zohledňuje nákladovou efektivnost při stanovování mezních hodnot emisí, jako jsou částice, což by se vztahovalo na stávající a nová zařízení.

42.

Výbor se snaží s ohledem na proveditelnost a proporcionalitu nalézt další možnosti diferenciace. Dalo by se vycházet z příkonu a používaného paliva, určitě v případech, kdy lze mezních hodnot dosáhnout pouze za využití cenově nákladných koncových technik, a kdy mají náklady relativně větší dopad na menší druhy zařízení. V případě nestandardních paliv (jako jsou procesní plyny a kapaliny, bioplyn atd.) je nutné hledat možnosti dalších individuálních přístupů. Kromě toho by vzhledem k velkým rozdílům v technice bylo nutné rozlišovat rovněž co do typu zařízení (např. rozdělení na plynové turbíny, motory, kotle a ostatní). Za použití příliš přísného univerzálního přístupu hrozí nebezpečí, že požadavky budou někdy pro některé druhy zařízení zbytečně přísné.

43.

Navrhované požadavky ohledně registrace a monitorování by mohly být spojeny s vysokou (dodatečnou) administrativní zátěží pro veřejné orgány a podniky. To je třeba kriticky posoudit. Konkrétním příkladem jsou ohřívače vody, u nichž má vysoká četnost měření z technického hlediska zanedbatelnou přidanou hodnotu, neboť u ohřívačů vody mají zastaralost a znečištění menší význam než u motorů.