PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument ke Komisí předloženému návrhu NAŘÍZENÍ Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací v severovýchodním Atlantiku a s tím spojené požadavky a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002 /* SWD/2012/0203 final */
PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ
Průvodní dokument ke Komisí předloženému návrhu
NAŘÍZENÍ Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví zvláštní podmínky
přístupu k rybolovu hlubinných populací v severovýchodním Atlantiku a s tím
spojené požadavky a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 2347/2002 ze
dne 16. prosince 2002 Úvod Od roku 2002 má Unie zaveden zvláštní
přístupový režim (nařízení (ES) č. 2347/2002) pro rybářská
plavidla provádějící hlubinný rybolov, který se skládá ze čtyř
částí: omezení kapacity, shromažďování údajů, sledování
intenzity a kontrola. Tento přístupový režim je pravidelně
přezkoumáván. Přezkum byl zahájen v roce 2007 na základě
sdělení Komise. Hlavní fáze konzultací proběhla v letech 2009 a 2010. Důkladná kontrola tohoto přístupového
režimu je založena na určitých předpokladech týkajících se reformního
procesu společné rybářské politiky. Legislativní návrh důkladné
kontroly tohoto přístupového režimu je naplánován na první pololetí roku
2011. Problém Hlubinný rybolov v severovýchodním Atlantiku je
částečně ovládán tradičními pobřežními loďstvy
(Portugalsko, Španělsko) a částečně velkými kočovnými
plavidly lovícími pomocí vlečných sítí (Francie, Španělsko). Jedná se
pouze o 1 % vykládek v severovýchodním Atlantiku. Hlubinný rybolov je předmětem
podrobného řízení intenzity rybolovu (celkový přípustný odlov,
maximální intenzita rybolovu) teprve od roku 2003. Před tímto datem se
rybolov vyvíjel většinou neregulovaně a vykazoval typické
příznaky „závodů v rybolovu“, jejichž hlavním problémem bylo zejména
vyčerpávání populací. U hlubinného rybolovu, který je mimořádně
citlivý na objemy lovu, může k vyčerpání populací dojít v krátkém
časovém období a jejich obnova může trvat velmi dlouho nebo se nemusí
zdařit vůbec. Biologický stav populací je do značné míry
neznámou veličinou. Některé jsou považovány za vyčerpané;
rybolov obecně není udržitelný. Rybolovná práva se zmenšují. Souhrnně lze problémy strukturovat takto: Hlavní problémy: –
vysoké ohrožení těchto populací rybolovem;
řada z nich je schopna dlouhodobějšího udržení pouze při nízkém
rybolovném tlaku, který není ekonomicky životaschopný; –
rybolov pomocí vlečných sítí pro lov při
dně ničí nebo představuje riziko zničení nenahraditelných
bentických stanovišť (ohrožených mořských ekosystémů), která
představují hlavní zdroje biodiverzity na širém moři. Rozsah zkázy,
která již nastala, není znám; –
lov určitých druhů hlubinných ryb pomocí
vlečných sítí zahrnuje zároveň střední až vysoký podíl
nechtěných úlovků jiných hlubinných druhů; –
stanovení udržitelné úrovně rybolovného tlaku
na základě vědeckých poznatků je velmi obtížné. Nedostatky
současného režimu: –
Rozsah dotčených loďstev je příliš
velký a příliš málo pružný (nedostatečná účinnost vzhledem k
nedostatečné cílenosti režimu) –
Po přijetí nového nařízení o kontrolním
režimu[1]
se přístupový režim stal částečně nadbytečným a jeho
propojení s normami kontroly je nejasné (nedostatečná soudržnost); –
Oddělené shromažďování údajů má pro
vědecké poradní orgány jen velmi omezené využití, avšak představuje
administrativní zátěž (nedostatečná účinnost a nedostatek
soudržnosti s rámcem pro shromažďování údajů). Cíle Obecný cíl Obecným cílem tohoto návrhu je zajistit
udržitelné využívání populací hlubinných ryb v souladu s maximálním udržitelným
výnosem, a tím co nejvíce omezit dopad na životní prostředí. Dokud tyto
údaje a metoda nedosáhnou požadované úrovně kvality umožňující
řízení směřující k maximálnímu udržitelnému výnosu, bude nutno
rybolov řídit velmi obezřetně. Specifické cíle –
Řídit se vědeckými poznatky týkajícími se
úrovní preventivního omezení odlovu; usnadnit budoucí vývoj řízení
maximálního udržitelného výnosu těchto populací, u nichž není k dispozici
dostatek údajů; –
Snížit dopad lovných zařízení pro rybolov
při dně na mořské dno s cílem snížit riziko poškození citlivých
mořských ekosystémů; –
Snížit úroveň nechtěných úlovků; –
Zajistit shromažďování všech údajů
potřebných pro zlepšení vědeckých poznatků; –
Zacílit tato pravidla na ty rybolovné operace,
které se zaměřují na hlubinné druhy, a přizpůsobit vymezení
jeho jednotlivých métier vývoji vědeckých poznatků a chování
loďstev; –
Uvést přístupový režim do souladu s
nařízením o kontrolním režimu; –
Harmonizovat shromažďování speciálních
údajů s obecnými normami a zajistit jejich následnou kontrolu. Možnosti Z hlediska rozvoje této iniciativy bylo zvažováno pět možností.
Možnosti zachování stávajícího stavu, zákazu veškerého hlubinného rybolovu a
regulace pouze pomocí technických opatření byly vyřazeny vzhledem
k jejich významným nevýhodám. Byly vybrány
následující dvě možnosti: Možnost č. 3 –
zákaz lovných zařízení, která nejvíce poškozují hlubinný ekosystém V hlubinném rybolovu je zakázáno používání
rybolovných zařízení, která představují hlavní ekologické problémy,
zejména vlečných sítí pro lov při dně a tenatových sítí[2]. Technické řešení by
spočívalo buď v zákazu užívání těchto zařízení
loďstvy, kterým je povoleno zaměřovat se na hlubinné druhy ryb,
nebo v zákazu provozu těchto zařízení v hloubkách převyšujících
určitou hodnotu. Ostatní problémy hlubinného rybolovu a přístupový
režim budou řešeny pomocí úprav stávajících pravidel: nebude povoleno
stanovení vyšších rybolovných práv, než určí preventivní doporučení;
bude umožněno testování pravidel maximálního udržitelného výnosu; budou
stanoveny normy pro shromažďování údajů o hlubinném rybolovu jako
součást stávajícího rámce pro shromažďování údajů; pokud nebudou
údaje shromažďovány, bude Komise oprávněna rybolov ukončit;
budou zrušena samostatná hlášení o intenzitě rybolovu; pro potřeby
řízení budou rozlišovány vedlejší úlovky z cíleného rybolovu, což umožní
Komisi doladit seznam příslušných druhů a prahové hodnoty
úlovků; budou zrušena nadbytečná ustanovení o kontrole a stanoveny
zvýšené standardy kontroly podle nařízení o kontrolním režimu (obdobné
jako u kontroly víceletých plánů). Možnost č. 4 –
přístup podmíněný dodržováním mezinárodních norem řízení na
volném moři Čtvrtá možnost by zahrnovala normy
řízení vypracované OSN/FAO pro rybolov při dně na volném
moři. Hlavními novými prvky by byly: provádět posouzení dopadu
před vydáním oprávnění pro rybolov při dně; zjistit výskyt
nebo pravděpodobný výskyt citlivých mořských ekosystémů;
vytvářet protokoly pro setkání s citlivými mořskými ekosystémy. Pro
snížení výmětů, které tyto normy neřeší, by možnost č. 4
buď ukládala plavidlům drastické snížení výmětů nebo by
směřovala k povinnému režimu regionálního řízení intenzity
rybolovu, při němž je nutno všechny úlovky uchovávat na palubě.
Ostatní problémy by byly řešeny obdobně jako u možnosti č.
3. Posouzení
dopadů vybraných možností Obě vybrané možnosti byly porovnány z
hlediska výsledků týkajících se cílů politiky, účinnosti a
soudržnosti: Výsledky Pokud jde o konkrétní cíle a), d), e), g) a
h), nabízejí tyto možnosti stejné řešení, a proto jsou považovány za
rovnocenné: a) (– Řídit se vědeckými poznatky
týkajícími se úrovní preventivního omezení odlovu; usnadnit budoucí vývoj
řízení maximálního udržitelného výnosu těchto populací, u nichž není
k dispozici dostatek údajů –): Dodržování vědeckých poznatků
týkajících se preventivního řízení bude zajištěno regulací toho, aby
opakovaná rozhodnutí o přidělení rybolovných práv nepřesáhla
rámec vědecky doporučené preventivní úrovně odlovu nebo
intenzity rybolovu na základě spolurozhodování. Vzhledem k tomu, že se
toto pravidlo vztahuje pouze na preventivní rámec, ponechává do budoucna
otevřenou možnost vytvoření pravidel lovu na vědeckém
základě maximálního udržitelného výnosu a dodržování těchto pravidel
odlovu v opakujících se rozhodnutích o přidělování rybolovných práv. d) + h) (– Zajistit shromažďování všech
údajů potřebných pro zlepšení vědeckých poznatků; uvést
shromažďování speciálních údajů do souladu s obecnými normami a
zajistit jejich následnou kontrolu –): Rozšířením požadavků na
shromažďování obecných údajů na lovnou hloubku, polohu podle systému
sledování plavidel a záznamy v lodním deníku při každém vytažení sítě
budou v rámci hlubinného métier shromažďovány i další údaje, které budou
vědci považovat za nutné. Propojením tohoto shromažďování údajů
s opakujícími se oznámeními (poloha VMS, elektronické zápisy do lodního
deníku) je možné snížit administrativní zátěž pro rybářské podniky na
minimum. Začleněním shromažďování údajů o hlubinném métier
do norem pro shromažďování obecných údajů bude zajištěn soulad
shromážděných údajů s opakovanými požadavky na statistickou platnost
a jejich srovnatelnost ve všech členských státech. Povinnost odebírat
vzorky z hlubinných métier podle konkrétně vymezených métier je nutná vzhledem
k tomu, že by se biologické údaje z obchodního rybolovu jinak mohly rozptýlit
do větších métier s podrobnějšími stupni členění. Tato
povinnost by mohla být převedena do přepracovaného nařízení o
shromažďování údajů (2012) v případě, že bude rozhodnuto o
začlenění požadavků specifických pro jednotlivá métier. e) (– Zacílit tato pravidla na rybolovné
operace, které se zaměřují na hlubinné druhy, a přizpůsobit
vymezení jednotlivých métier vývoji vědeckých poznatků a chování
loďstev –): Na základě vymezení métier hlubinného rybolovu (10 %
úlovků na den hlubinného rybolovu) mohou být zvláštní oprávnění k
rybolovu rozdělena do dvou kategorií: jedna pro plavidla
zaměřená na hlubinné druhy, jedna pro plavidla, jejichž úlovky jsou
omezeny pouze na vedlejší úlovky. Všechna plavidla budou podléhat omezení
kapacity rybolovu a vykládky v určených přístavech, ale ostatní
povinnosti a pravidla přístupového režimu by se vztahovaly pouze na
plavidla zaměřená na hlubinné druhy, což by znamenalo nápravu jednoho
z nedostatků stávajícího režimu. Komise by byla oprávněna měnit
nebo podrobně specifikovat seznam hlubinných druhů a vymezení daného
métier podle vědeckých poznatků a regionálního vzorce rybolovu, což
by umožnilo vývoj režimu v závislosti na skutečném stavu rybolovných
oblastí a pokroku ve vědeckých poznatcích. g) (– Uvést přístupový režim do souladu s
nařízením o kontrolním režimu –): Nové nařízení o kontrolním režimu
obsahuje řadu ustanovení obdobných jako u stávajícího přístupového
režimu. Sladění lze dosáhnout zrušením těchto ustanovení. Kromě
toho by přístupový režim mohl v rámci nařízení o kontrolním
režimu posílit nástroj na ukončení rybolovu v případě, že
nejsou dodržována hlavní ustanovení daného opatření pro zachování
zdrojů tím, že by stanovil, že povinnosti shromažďování údajů je
v konkrétním případě hlubinných druhů třeba považovat také
za zásadní ochranná opatření. Pokud jde o ochranu citlivých mořských
ekosystémů (cíl b), je zákaz vlečných sítí pro lov při dně
(možnost č. 3) při cíleném rybolovu považován za efektivnější,
než zavádění norem týkajících se ochrany citlivých hlubinných
mořských ekosystémů (předchozí posouzení dopadů, protokoly
o setkání s citlivými mořskými ekosystémy a hledání výskytu citlivých mořských
ekosystémů). Vlečné sítě pro hlubinný lov při dně by
již neměly být používány bez ohledu na výsledek hodnocení rizik. Hodnocení
rizik v souladu s mezinárodními normami je ovlivněno pojmem „intenzita
předchozích aktivit“, což by vedlo k problémům v oblasti kvalifikace[3]. Pokud jde o omezení nežádoucích vedlejších
úlovků (cíl c), je za efektivnější považována rovněž možnost
č. 3, která přímo zakazuje užívání škodlivých lovných zařízení
při tomto rybolovu, zatímco možnost č. 4 ukládá stále se zpřísňující
podmínky používání zařízení pro lov při dně. Možnost č. 4
tedy činí využívání lovných zařízení pro rybolov při dně
velmi obtížným, což snižuje jeho atraktivitu z ekonomického hlediska, zatímco
možnost č. 3 nutí provozovatele používat méně destruktivní
zařízení. Další relativní nevýhodou možnosti č. 4 je její závislost
na paralelním provádění a kontrole několika dodatečných
opatření, zatímco rybolovné úřady jsou vzhledem
k potřebě fiskální disciplíny nuceny snižovat náklady, a musí
tak soustředit své řídící úsilí na ekonomicky významné rybolovné
oblasti. Možnost č. 3 je také považována za efektivnější vzhledem k
tomu, že se jedná o obzvláště restriktivní politiku v dané oblasti v
oblastech rybolovu, kde jsou lovené druhy obzvláště ohroženy rybolovnou
činností. Ekosystémový přístup k řízení rybolovu, což je pojem
již platný v rámci aktuální společné rybářské politiky, je
uváděn do praxe v rybolovných činnostech prováděných v
nejvíce křehkých ekosystémech. V rámci možnosti č. 4 je preferován
posun směrem k regionálním úrovním intenzity před cíli vedoucími ke
snižování výmětů s ohledem na příznivé vědecké poznatky
týkající se nástroje řízení intenzity v oblastech hlubinného
rybolovu. V rámci této efektivnější možnosti je
dílčí možnost, která zavádí zákaz prostřednictvím omezených
oprávnění k rybolovu, považována za účinnější než dílčí
možnost, která by zakázala užívání lovných zařízení v určité hloubce.
Je tomu tak ze tří důvodů: za prvé by územní přístup
vyžadoval kontrolu hloubky, do níž jsou lovná zařízení umisťována, a
takový kontrolní nástroj není v současné době zaveden. Za druhé by
bylo nutné stanovit maximální hloubky na základě vědeckých
poznatků o místním výskytu hlubinných druhů vzhledem k tomu, že tyto
druhy žijí v různých hloubkách. Za třetí se oblasti rozložení
hlubinných druhů překrývají s oblastmi rozložení ostatních druhů
na spodní části kontinentálního šelfu, a proto by kritérium hloubky
omezovalo i rybolovné oblasti, které nejsou v rámci tohoto opatření
posuzovány. Naproti tomu dílčí možnost „oprávnění k rybolovu“ by se
týkala skladby úlovků během rybářského výjezdu a informace o
skladbě úlovků budou v budoucnu spolehlivější vzhledem k
povinnosti zasílat informace z elektronického lodního deníku. Účinnost Z hlediska účinnosti je možnost č. 3
hodnocena výše než možnost č. 4. Je tomu tak proto, že možnost č. 3
přímo zakazuje užívání škodlivých rybolovných zařízení v daných
oblastech rybolovu, zatímco možnost č. 4 ukládá stále se
zpřísňující podmínky využívání lovných zařízení pro rybolov
při dně. Možnost č. 4 činí využívání lovných zařízení
pro rybolov při dně velmi obtížným, což snižuje jeho atraktivitu z
ekonomického hlediska, zatímco možnost č. 3 nutí provozovatele používat
méně destruktivní zařízení. Další relativní nevýhodou možnosti
č. 4 je její závislost na paralelním provádění několika
dodatečných opatření a jejich kontrole, zatímco rybolovné úřady
jsou vzhledem k potřebě fiskální disciplíny nuceny snižovat
náklady, a musí proto soustředit své řídící úsilí na ekonomicky
významné rybolovné oblasti. Dílčí možnost prostorového omezení v
rámci možnosti č. 3 je považována za méně účinnou, protože
vyžaduje další kontrolní činnost v oblasti hloubky rybolovu, zatímco
správní orgány jednotlivých států právě zavádějí nové
nařízení o kontrolním režimu, což na ně samo o sobě klade
extrémní nároky. Soudržnost Z hlediska soudržnosti je možnost č. 3
hodnocena lépe než možnost č. 4. Na jedné straně je zákaz škodlivých
lovných zařízení již zavedenou politikou. Zákaz výmětů, který
bude uplatněn v rámci reformy společné rybářské politiky,
proběhne dle předpokladu formou postupného vyřazování lovných
zařízení, která mají prokazatelně velmi vysoké výměty druhů
nejvíce ohrožených rybolovnou činností. Ekosystémový přístup k
řízení rybolovu, což je pojem již platný v rámci stávající společné
rybářské politiky, je uveden do praxe v rybolovných činnostech
prováděných v nejkřehčích ekosystémech. Úmyslné omezení
příliš podrobné regulace je v souladu se zjednodušujícím přístupem
této reformy. Posun reformy společné rybářské politiky směrem k
regionálnímu řízení by bylo možné interpretovat jako poskytnutí možnosti
dobrovolného posunu směrem k regionálnímu řízení intenzity rybolovu u
lovných zařízení, která budou pro daný rybolov i nadále povolena. Na druhé straně je možnost zavedení norem
na volném moři v souladu se stávající politikou ochrany stejného typu
druhů, i když v jiném kontextu z hlediska ekonomiky/loďstev.[4] Negativní hodnocení vychází ze
dvou důvodů: 1) ve vodách EU je citlivým mořským
ekosystémům poskytována ochrana i prostřednictvím rozvoje lokalit
NATURA 2000 podle směrnice o stanovištích. Reforma společné
rybářské politiky zavede postup pro uvedení do praxe té části
těchto ochranných opatření, která se týká rybolovu. Tento
přístup je založen na myšlence vytvořit pozitivní seznam unikátních
společenstev biodiverzity, která budou přímo chráněna, zatímco
mezinárodní koncept je založen na myšlence zmírňování rizik a
preventivních strategií. Oba tyto přístupy nejsou v rozporu, ale mohou
vést k duplikaci práce. 2) Přidání nových administrativních požadavků
v rámci dané rybolovné činnosti bez jistoty výsledku není v souladu s
plánem zjednodušení, který je záměrem reformy společné rybářské
politiky. Monitorování a
hodnocení Pro monitorování pokroku byly navrženy
ukazatele pro následující oblasti politiky: Oblast politiky: || Možný ukazatel pokroku || Shromažďování údajů / hodnotící režim Udržitelné stanovení rybolovných práv || Počet populací řízených v souladu s preventivními doporučeními ICES/VTHVR; Počet populací, na nichž jsou testována informativní pravidla maximálního udržitelného výnosu || Útvar Komise Snížení výmětů || Trendy v oblasti výmětů u hlubinných métier || Technické zprávy VTHVR založené na shromažďování údajů podle přístupového režimu a rámce shromažďování údajů Ochrana citlivých mořských ekosystémů || Do konce přechodného období dosáhnout postupného vyřazení vlečných sítí pro lov při dně v oblastech hlubinného rybolovu. Prostorový profil dotčených rybářských lodí s vlečnými sítěmi pro lov při dně se posunuje směrem k mělčím vodám || Monitoring oprávnění členských států k rybolovu, členské státy posuzují záznamy poloh v systému VMS a protokoly o skladbě úlovků dotčených plavidel Shromažďování a korigování údajů je přizpůsobeno vědeckým potřebám a uvedeno do souladu se zásadami shromažďování obecných údajů || Omezení rybích populací, u kterých pracovní skupiny ICES v oblasti hlubinných druhů hlásí nedostupnost údajů týkajících se komerčního rybolovu || Stanovisko ICES [1] Nařízení (ES) č. 1224/2009. [2] Tenatové sítě se vzhledem k vysoké úrovni
nechtěných úlovků a ztracených lovných zařízení, která
pokračují v zachytávání ryb v hlubokých vodách, již staly
předmětem přechodných technických opatření, která vyústila
v to, že se v praxi tato zařízení v současné době již na
hlubinné druhy nezaměřují. [3] Viz sdělení KOM (2010) 651, s. 6. [4] Dlouhých plaveb na volném moři jsou schopny pouze
velké finančně náročné lodě, zatímco v hlubokých
pobřežních vodách jako například v Portugalsku se rybolovem zabývá
velké množství malých lodí.