52012SC0203

PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ Průvodní dokument ke Komisí předloženému návrhu NAŘÍZENÍ Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací v severovýchodním Atlantiku a s tím spojené požadavky a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002 /* SWD/2012/0203 final */


PRACOVNÍ DOKUMENT ÚTVARŮ KOMISE

SOUHRN POSOUZENÍ DOPADŮ

Průvodní dokument ke

Komisí předloženému návrhu NAŘÍZENÍ Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví zvláštní podmínky přístupu k rybolovu hlubinných populací v severovýchodním Atlantiku a s tím spojené požadavky a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 2347/2002 ze dne 16. prosince 2002

Úvod

Od roku 2002 má Unie zaveden zvláštní přístupový režim (nařízení (ES) č. 2347/2002) pro rybářská plavidla provádějící hlubinný rybolov, který se skládá ze čtyř částí: omezení kapacity, shromažďování údajů, sledování intenzity a kontrola. Tento přístupový režim je pravidelně přezkoumáván. Přezkum byl zahájen v roce 2007 na základě sdělení Komise. Hlavní fáze konzultací proběhla v letech 2009 a 2010.

Důkladná kontrola tohoto přístupového režimu je založena na určitých předpokladech týkajících se reformního procesu společné rybářské politiky. Legislativní návrh důkladné kontroly tohoto přístupového režimu je naplánován na první pololetí roku 2011.

Problém

Hlubinný rybolov v severovýchodním Atlantiku je částečně ovládán tradičními pobřežními loďstvy (Portugalsko, Španělsko) a částečně velkými kočovnými plavidly lovícími pomocí vlečných sítí (Francie, Španělsko). Jedná se pouze o 1 % vykládek v severovýchodním Atlantiku.

Hlubinný rybolov je předmětem podrobného řízení intenzity rybolovu (celkový přípustný odlov, maximální intenzita rybolovu) teprve od roku 2003. Před tímto datem se rybolov vyvíjel většinou neregulovaně a vykazoval typické příznaky „závodů v rybolovu“, jejichž hlavním problémem bylo zejména vyčerpávání populací. U hlubinného rybolovu, který je mimořádně citlivý na objemy lovu, může k vyčerpání populací dojít v krátkém časovém období a jejich obnova může trvat velmi dlouho nebo se nemusí zdařit vůbec. Biologický stav populací je do značné míry neznámou veličinou. Některé jsou považovány za vyčerpané; rybolov obecně není udržitelný. Rybolovná práva se zmenšují.

Souhrnně lze problémy strukturovat takto:

Hlavní problémy:

– vysoké ohrožení těchto populací rybolovem; řada z nich je schopna dlouhodobějšího udržení pouze při nízkém rybolovném tlaku, který není ekonomicky životaschopný;

– rybolov pomocí vlečných sítí pro lov při dně ničí nebo představuje riziko zničení nenahraditelných bentických stanovišť (ohrožených mořských ekosystémů), která představují hlavní zdroje biodiverzity na širém moři. Rozsah zkázy, která již nastala, není znám;

– lov určitých druhů hlubinných ryb pomocí vlečných sítí zahrnuje zároveň střední až vysoký podíl nechtěných úlovků jiných hlubinných druhů;

– stanovení udržitelné úrovně rybolovného tlaku na základě vědeckých poznatků je velmi obtížné.

Nedostatky současného režimu:

– Rozsah dotčených loďstev je příliš velký a příliš málo pružný (nedostatečná účinnost vzhledem k nedostatečné cílenosti režimu)

– Po přijetí nového nařízení o kontrolním režimu[1] se přístupový režim stal částečně nadbytečným a jeho propojení s normami kontroly je nejasné (nedostatečná soudržnost);

– Oddělené shromažďování údajů má pro vědecké poradní orgány jen velmi omezené využití, avšak představuje administrativní zátěž (nedostatečná účinnost a nedostatek soudržnosti s rámcem pro shromažďování údajů).

Cíle

Obecný cíl

Obecným cílem tohoto návrhu je zajistit udržitelné využívání populací hlubinných ryb v souladu s maximálním udržitelným výnosem, a tím co nejvíce omezit dopad na životní prostředí. Dokud tyto údaje a metoda nedosáhnou požadované úrovně kvality umožňující řízení směřující k maximálnímu udržitelnému výnosu, bude nutno rybolov řídit velmi obezřetně.

Specifické cíle

– Řídit se vědeckými poznatky týkajícími se úrovní preventivního omezení odlovu; usnadnit budoucí vývoj řízení maximálního udržitelného výnosu těchto populací, u nichž není k dispozici dostatek údajů;

– Snížit dopad lovných zařízení pro rybolov při dně na mořské dno s cílem snížit riziko poškození citlivých mořských ekosystémů;

– Snížit úroveň nechtěných úlovků;

– Zajistit shromažďování všech údajů potřebných pro zlepšení vědeckých poznatků;

– Zacílit tato pravidla na ty rybolovné operace, které se zaměřují na hlubinné druhy, a přizpůsobit vymezení jeho jednotlivých métier vývoji vědeckých poznatků a chování loďstev;

– Uvést přístupový režim do souladu s nařízením o kontrolním režimu;

– Harmonizovat shromažďování speciálních údajů s obecnými normami a zajistit jejich následnou kontrolu.

Možnosti

Z hlediska rozvoje této iniciativy bylo zvažováno pět možností. Možnosti zachování stávajícího stavu, zákazu veškerého hlubinného rybolovu a regulace pouze pomocí technických opatření byly vyřazeny vzhledem k jejich významným nevýhodám. Byly vybrány následující dvě možnosti:

Možnost č. 3 – zákaz lovných zařízení, která nejvíce poškozují hlubinný ekosystém

V hlubinném rybolovu je zakázáno používání rybolovných zařízení, která představují hlavní ekologické problémy, zejména vlečných sítí pro lov při dně a tenatových sítí[2]. Technické řešení by spočívalo buď v zákazu užívání těchto zařízení loďstvy, kterým je povoleno zaměřovat se na hlubinné druhy ryb, nebo v zákazu provozu těchto zařízení v hloubkách převyšujících určitou hodnotu. Ostatní problémy hlubinného rybolovu a přístupový režim budou řešeny pomocí úprav stávajících pravidel: nebude povoleno stanovení vyšších rybolovných práv, než určí preventivní doporučení; bude umožněno testování pravidel maximálního udržitelného výnosu; budou stanoveny normy pro shromažďování údajů o hlubinném rybolovu jako součást stávajícího rámce pro shromažďování údajů; pokud nebudou údaje shromažďovány, bude Komise oprávněna rybolov ukončit; budou zrušena samostatná hlášení o intenzitě rybolovu; pro potřeby řízení budou rozlišovány vedlejší úlovky z cíleného rybolovu, což umožní Komisi doladit seznam příslušných druhů a prahové hodnoty úlovků; budou zrušena nadbytečná ustanovení o kontrole a stanoveny zvýšené standardy kontroly podle nařízení o kontrolním režimu (obdobné jako u kontroly víceletých plánů).

Možnost č. 4 – přístup podmíněný dodržováním mezinárodních norem řízení na volném moři

Čtvrtá možnost by zahrnovala normy řízení vypracované OSN/FAO pro rybolov při dně na volném moři. Hlavními novými prvky by byly: provádět posouzení dopadu před vydáním oprávnění pro rybolov při dně; zjistit výskyt nebo pravděpodobný výskyt citlivých mořských ekosystémů; vytvářet protokoly pro setkání s citlivými mořskými ekosystémy. Pro snížení výmětů, které tyto normy neřeší, by možnost č. 4 buď ukládala plavidlům drastické snížení výmětů nebo by směřovala k povinnému režimu regionálního řízení intenzity rybolovu, při němž je nutno všechny úlovky uchovávat na palubě. Ostatní problémy by byly řešeny obdobně jako u možnosti č. 3.

Posouzení dopadů vybraných možností

Obě vybrané možnosti byly porovnány z hlediska výsledků týkajících se cílů politiky, účinnosti a soudržnosti:

Výsledky

Pokud jde o konkrétní cíle a), d), e), g) a h), nabízejí tyto možnosti stejné řešení, a proto jsou považovány za rovnocenné:

a) (– Řídit se vědeckými poznatky týkajícími se úrovní preventivního omezení odlovu; usnadnit budoucí vývoj řízení maximálního udržitelného výnosu těchto populací, u nichž není k dispozici dostatek údajů –): Dodržování vědeckých poznatků týkajících se preventivního řízení bude zajištěno regulací toho, aby opakovaná rozhodnutí o přidělení rybolovných práv nepřesáhla rámec vědecky doporučené preventivní úrovně odlovu nebo intenzity rybolovu na základě spolurozhodování. Vzhledem k tomu, že se toto pravidlo vztahuje pouze na preventivní rámec, ponechává do budoucna otevřenou možnost vytvoření pravidel lovu na vědeckém základě maximálního udržitelného výnosu a dodržování těchto pravidel odlovu v opakujících se rozhodnutích o přidělování rybolovných práv.

d) + h) (– Zajistit shromažďování všech údajů potřebných pro zlepšení vědeckých poznatků; uvést shromažďování speciálních údajů do souladu s obecnými normami a zajistit jejich následnou kontrolu –): Rozšířením požadavků na shromažďování obecných údajů na lovnou hloubku, polohu podle systému sledování plavidel a záznamy v lodním deníku při každém vytažení sítě budou v rámci hlubinného métier shromažďovány i další údaje, které budou vědci považovat za nutné. Propojením tohoto shromažďování údajů s opakujícími se oznámeními (poloha VMS, elektronické zápisy do lodního deníku) je možné snížit administrativní zátěž pro rybářské podniky na minimum. Začleněním shromažďování údajů o hlubinném métier do norem pro shromažďování obecných údajů bude zajištěn soulad shromážděných údajů s opakovanými požadavky na statistickou platnost a jejich srovnatelnost ve všech členských státech. Povinnost odebírat vzorky z hlubinných métier podle konkrétně vymezených métier je nutná vzhledem k tomu, že by se biologické údaje z obchodního rybolovu jinak mohly rozptýlit do větších métier s podrobnějšími stupni členění. Tato povinnost by mohla být převedena do přepracovaného nařízení o shromažďování údajů (2012) v případě, že bude rozhodnuto o začlenění požadavků specifických pro jednotlivá métier.

e) (– Zacílit tato pravidla na rybolovné operace, které se zaměřují na hlubinné druhy, a přizpůsobit vymezení jednotlivých métier vývoji vědeckých poznatků a chování loďstev –): Na základě vymezení métier hlubinného rybolovu (10 % úlovků na den hlubinného rybolovu) mohou být zvláštní oprávnění k rybolovu rozdělena do dvou kategorií: jedna pro plavidla zaměřená na hlubinné druhy, jedna pro plavidla, jejichž úlovky jsou omezeny pouze na vedlejší úlovky. Všechna plavidla budou podléhat omezení kapacity rybolovu a vykládky v určených přístavech, ale ostatní povinnosti a pravidla přístupového režimu by se vztahovaly pouze na plavidla zaměřená na hlubinné druhy, což by znamenalo nápravu jednoho z nedostatků stávajícího režimu. Komise by byla oprávněna měnit nebo podrobně specifikovat seznam hlubinných druhů a vymezení daného métier podle vědeckých poznatků a regionálního vzorce rybolovu, což by umožnilo vývoj režimu v závislosti na skutečném stavu rybolovných oblastí a pokroku ve vědeckých poznatcích.

g) (– Uvést přístupový režim do souladu s nařízením o kontrolním režimu –): Nové nařízení o kontrolním režimu obsahuje řadu ustanovení obdobných jako u stávajícího přístupového režimu. Sladění lze dosáhnout zrušením těchto ustanovení. Kromě toho by přístupový režim mohl v rámci nařízení o kontrolním režimu posílit nástroj na ukončení rybolovu v případě, že nejsou dodržována hlavní ustanovení daného opatření pro zachování zdrojů tím, že by stanovil, že povinnosti shromažďování údajů je v konkrétním případě hlubinných druhů třeba považovat také za zásadní ochranná opatření.

Pokud jde o ochranu citlivých mořských ekosystémů (cíl b), je zákaz vlečných sítí pro lov při dně (možnost č. 3) při cíleném rybolovu považován za efektivnější, než zavádění norem týkajících se ochrany citlivých hlubinných mořských ekosystémů (předchozí posouzení dopadů, protokoly o setkání s citlivými mořskými ekosystémy a hledání výskytu citlivých mořských ekosystémů). Vlečné sítě pro hlubinný lov při dně by již neměly být používány bez ohledu na výsledek hodnocení rizik. Hodnocení rizik v souladu s mezinárodními normami je ovlivněno pojmem „intenzita předchozích aktivit“, což by vedlo k problémům v oblasti kvalifikace[3].

Pokud jde o omezení nežádoucích vedlejších úlovků (cíl c), je za efektivnější považována rovněž možnost č. 3, která přímo zakazuje užívání škodlivých lovných zařízení při tomto rybolovu, zatímco možnost č. 4 ukládá stále se zpřísňující podmínky používání zařízení pro lov při dně. Možnost č. 4 tedy činí využívání lovných zařízení pro rybolov při dně velmi obtížným, což snižuje jeho atraktivitu z ekonomického hlediska, zatímco možnost č. 3 nutí provozovatele používat méně destruktivní zařízení. Další relativní nevýhodou možnosti č. 4 je její závislost na paralelním provádění a kontrole několika dodatečných opatření, zatímco rybolovné úřady jsou vzhledem k potřebě fiskální disciplíny nuceny snižovat náklady, a musí tak soustředit své řídící úsilí na ekonomicky významné rybolovné oblasti. Možnost č. 3 je také považována za efektivnější vzhledem k tomu, že se jedná o obzvláště restriktivní politiku v dané oblasti v oblastech rybolovu, kde jsou lovené druhy obzvláště ohroženy rybolovnou činností. Ekosystémový přístup k řízení rybolovu, což je pojem již platný v rámci aktuální společné rybářské politiky, je uváděn do praxe v rybolovných činnostech prováděných v nejvíce křehkých ekosystémech. V rámci možnosti č. 4 je preferován posun směrem k regionálním úrovním intenzity před cíli vedoucími ke snižování výmětů s ohledem na příznivé vědecké poznatky týkající se nástroje řízení intenzity v oblastech hlubinného rybolovu.

V rámci této efektivnější možnosti je dílčí možnost, která zavádí zákaz prostřednictvím omezených oprávnění k rybolovu, považována za účinnější než dílčí možnost, která by zakázala užívání lovných zařízení v určité hloubce. Je tomu tak ze tří důvodů: za prvé by územní přístup vyžadoval kontrolu hloubky, do níž jsou lovná zařízení umisťována, a takový kontrolní nástroj není v současné době zaveden. Za druhé by bylo nutné stanovit maximální hloubky na základě vědeckých poznatků o místním výskytu hlubinných druhů vzhledem k tomu, že tyto druhy žijí v různých hloubkách. Za třetí se oblasti rozložení hlubinných druhů překrývají s oblastmi rozložení ostatních druhů na spodní části kontinentálního šelfu, a proto by kritérium hloubky omezovalo i rybolovné oblasti, které nejsou v rámci tohoto opatření posuzovány. Naproti tomu dílčí možnost „oprávnění k rybolovu“ by se týkala skladby úlovků během rybářského výjezdu a informace o skladbě úlovků budou v budoucnu spolehlivější vzhledem k povinnosti zasílat informace z elektronického lodního deníku.

Účinnost

Z hlediska účinnosti je možnost č. 3 hodnocena výše než možnost č. 4. Je tomu tak proto, že možnost č. 3 přímo zakazuje užívání škodlivých rybolovných zařízení v daných oblastech rybolovu, zatímco možnost č. 4 ukládá stále se zpřísňující podmínky využívání lovných zařízení pro rybolov při dně. Možnost č. 4 činí využívání lovných zařízení pro rybolov při dně velmi obtížným, což snižuje jeho atraktivitu z ekonomického hlediska, zatímco možnost č. 3 nutí provozovatele používat méně destruktivní zařízení. Další relativní nevýhodou možnosti č. 4 je její závislost na paralelním provádění několika dodatečných opatření a jejich kontrole, zatímco rybolovné úřady jsou vzhledem k potřebě fiskální disciplíny nuceny snižovat náklady, a musí proto soustředit své řídící úsilí na ekonomicky významné rybolovné oblasti.

Dílčí možnost prostorového omezení v rámci možnosti č. 3 je považována za méně účinnou, protože vyžaduje další kontrolní činnost v oblasti hloubky rybolovu, zatímco správní orgány jednotlivých států právě zavádějí nové nařízení o kontrolním režimu, což na ně samo o sobě klade extrémní nároky.

Soudržnost

Z hlediska soudržnosti je možnost č. 3 hodnocena lépe než možnost č. 4. Na jedné straně je zákaz škodlivých lovných zařízení již zavedenou politikou. Zákaz výmětů, který bude uplatněn v rámci reformy společné rybářské politiky, proběhne dle předpokladu formou postupného vyřazování lovných zařízení, která mají prokazatelně velmi vysoké výměty druhů nejvíce ohrožených rybolovnou činností. Ekosystémový přístup k řízení rybolovu, což je pojem již platný v rámci stávající společné rybářské politiky, je uveden do praxe v rybolovných činnostech prováděných v nejkřehčích ekosystémech. Úmyslné omezení příliš podrobné regulace je v souladu se zjednodušujícím přístupem této reformy. Posun reformy společné rybářské politiky směrem k regionálnímu řízení by bylo možné interpretovat jako poskytnutí možnosti dobrovolného posunu směrem k regionálnímu řízení intenzity rybolovu u lovných zařízení, která budou pro daný rybolov i nadále povolena.

Na druhé straně je možnost zavedení norem na volném moři v souladu se stávající politikou ochrany stejného typu druhů, i když v jiném kontextu z hlediska ekonomiky/loďstev.[4] Negativní hodnocení vychází ze dvou důvodů: 1) ve vodách EU je citlivým mořským ekosystémům poskytována ochrana i prostřednictvím rozvoje lokalit NATURA 2000 podle směrnice o stanovištích. Reforma společné rybářské politiky zavede postup pro uvedení do praxe té části těchto ochranných opatření, která se týká rybolovu. Tento přístup je založen na myšlence vytvořit pozitivní seznam unikátních společenstev biodiverzity, která budou přímo chráněna, zatímco mezinárodní koncept je založen na myšlence zmírňování rizik a preventivních strategií. Oba tyto přístupy nejsou v rozporu, ale mohou vést k duplikaci práce. 2) Přidání nových administrativních požadavků v rámci dané rybolovné činnosti bez jistoty výsledku není v souladu s plánem zjednodušení, který je záměrem reformy společné rybářské politiky.

Monitorování a hodnocení

Pro monitorování pokroku byly navrženy ukazatele pro následující oblasti politiky:

Oblast politiky: || Možný ukazatel pokroku || Shromažďování údajů / hodnotící režim

Udržitelné stanovení rybolovných práv || Počet populací řízených v souladu s preventivními doporučeními ICES/VTHVR; Počet populací, na nichž jsou testována informativní pravidla maximálního udržitelného výnosu || Útvar Komise

Snížení výmětů || Trendy v oblasti výmětů u hlubinných métier || Technické zprávy VTHVR založené na shromažďování údajů podle přístupového režimu a rámce shromažďování údajů

Ochrana citlivých mořských ekosystémů || Do konce přechodného období dosáhnout postupného vyřazení vlečných sítí pro lov při dně v oblastech hlubinného rybolovu. Prostorový profil dotčených rybářských lodí s vlečnými sítěmi pro lov při dně se posunuje směrem k mělčím vodám || Monitoring oprávnění členských států k rybolovu, členské státy posuzují záznamy poloh v systému VMS a protokoly o skladbě úlovků dotčených plavidel

Shromažďování a korigování údajů je přizpůsobeno vědeckým potřebám a uvedeno do souladu se zásadami shromažďování obecných údajů || Omezení rybích populací, u kterých pracovní skupiny ICES v oblasti hlubinných druhů hlásí nedostupnost údajů týkajících se komerčního rybolovu || Stanovisko ICES

[1]               Nařízení (ES) č. 1224/2009.

[2]               Tenatové sítě se vzhledem k vysoké úrovni nechtěných úlovků a ztracených lovných zařízení, která pokračují v zachytávání ryb v hlubokých vodách, již staly předmětem přechodných technických opatření, která vyústila v to, že se v praxi tato zařízení v současné době již na hlubinné druhy nezaměřují.

[3]               Viz sdělení KOM (2010) 651, s. 6.

[4]               Dlouhých plaveb na volném moři jsou schopny pouze velké finančně náročné lodě, zatímco v hlubokých pobřežních vodách jako například v Portugalsku se rybolovem zabývá velké množství malých lodí.