Návrh NAŘÍZENÍ RADY, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi /* COM/2012/0511 final - 2012/0242 (CNS) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU V současné době je spolehlivost
bankovního sektoru stále v mnoha ohledech úzce spjata s členským státem, v
němž jsou banky usazeny. Pochybnosti o udržitelnosti veřejného dluhu,
vyhlídkách na ekonomický růst a životaschopnosti úvěrových institucí
vytvářejí negativní, vzájemně se posilující tržní trendy. To
může být rizikové pro životaschopnost některých úvěrových
institucí, jakož i pro stabilitu finančního systému a může to znamenat
výraznou zátěž pro již tak napjaté veřejné finance dotčených
členských států. Tato situace vytváří konkrétní rizika v
eurozóně, kde jednotná měna zvyšuje pravděpodobnost toho, že
vývoj v jednom členském státě může ohrozit hospodářský
vývoj a stabilitu v celé eurozóně. Stávající riziko finančního
rozštěpení postupující podél státních hranic navíc výrazně narušuje
jednotný trh v oblasti finančních služeb a brání tomu, aby napomohl k
hospodářskému oživení. Zřízení Evropského orgánu pro
bankovnictví (dále „orgán pro bankovnictví“ nebo „EBA“) nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví) a
Evropského systému dohledu nad finančním trhem (ESFS) již
přispělo k lepší spolupráci mezi vnitrostátními orgány dohledu a k
vypracování jednotného souboru pravidel pro finanční služby v EU. Dohled
nad bankami však do značné míry nadále přísluší členským
státům, a proto se nedokáže vypořádat s propojenými bankovními trhy.
Od nástupu bankovní krize selhání dohledu významně narušilo
důvěru v bankovní sektor EU a zhoršilo napětí na trzích se
státními dluhopisy v eurozóně. Z tohoto důvodu v květnu 2012
vyzvala Komise v rámci dlouhodobější vize pro ekonomickou a fiskální
integraci k vytvoření bankovní unie, aby se obnovila důvěra v
banky a v euro. Jedním z klíčových prvků bankovní unie by měl
být jednotný mechanismus dohledu s přímou kontrolou nad bankami, který by
přísně a nestranně prosazoval obezřetnostní pravidla a
účinně dohlížel na přeshraniční trhy s bankovními službami.
Bude-li se bankovní dohled v eurozóně držet vysokých společných
standardů, přispěje obnovení nezbytné důvěry mezi
členskými státy, což je nezbytnou podmínkou pro zavedení jakéhokoli
společného jištění. Na summitu eurozóny dne 29. června 2012
vyzvaly hlavy států a předsedové vlád Komisi, aby „v brzké době
předložila návrhy, které by zavedly jednotný mechanismus dohledu. Jakmile
bude účinný jednotný mechanismus dohledu vytvořen, mohl by mít ESM v
návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat banky v
eurozóně přímo.“ Evropská rada ve svých závěrech ze zasedání,
jež proběhlo ve dnech 28.–29. června 2012, uvádí, že toto prohlášení
ze summitu eurozóny a návrhy, které Komise v návaznosti na něj představí,
by měly vzít v úvahu přípravu „konkrétní[ho] harmonogram[u] pro
dosažení skutečné hospodářské a měnové unie“. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Komise vzala v úvahu rozbor vypracovaný v
souvislosti s přijetím balíčku předpisů o finančním
dohledu, kterým byly vytvořeny evropské orgány dohledu, v němž byly
zhodnoceny provozní, správní, finanční a právní aspekty spojené s
vytvořením jednotného mechanismu dohledu. V rámci harmonogramu stanoveného
summitem eurozóny dne 29. června nebylo možné vypracovat formální
posouzení dopadů. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Návrh vychází z čl. 127 odst. 6 Smlouvy o
fungování Evropské unie, který představuje právní základ pro to, aby
Evropské centrální bance (ECB) byly svěřeny zvláštní úkoly týkající
se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými
institucemi a dalšími institucemi, s výjimkou pojišťovacích podniků. Návrh uděluje ECB určité zásadní
úkoly v oblasti dohledu nezbytné pro dohled nad úvěrovými institucemi,
zatímco úkoly, o nichž se návrh výslovně nezmiňuje, zůstávají v
pravomoci vnitrostátních orgánů dohledu. Návrh rovněž
pověřuje ECB dohledem nad finančními konglomeráty. K
zajištění souladu s čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování Evropské unie
však bude ECB příslušná pouze pro plnění úkolů doplňkového
dozoru nad finančními konglomeráty na úrovni celé skupiny, zatímco vlastní
obezřetnostní dohled nad jednotlivými pojišťovacími podniky budou
provádět příslušné vnitrostátní orgány. Cílů navrhovaného opatření
nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a
proto jich lze lépe dosáhnout na úrovni EU. Nedávné události jasně
prokázaly, že pouze dozor na evropské úrovni může zajistit
přiměřený dohled nad integrovaným bankovním sektorem a vysokou
úroveň finanční stability v EU, a zejména v eurozóně. Ustanovení
tohoto návrhu nepřekračují rámec toho, co je nezbytné k dosažení
sledovaných cílů. ECB je pověřena dohledem, který je třeba
provádět na úrovni EU, aby bylo zajištěno jednotné a účinné uplatňování
obezřetnostních pravidel, kontroly rizik a předcházení krizím.
Vnitrostátní orgány budou nadále plnit určité úkoly, které lze lépe
vykonávat na vnitrostátní úrovni. Podle čl. 127 odst. 6 Smlouvy o fungování
Evropské unie jedná Rada prostřednictvím nařízení. Nařízení je
proto jediným právním nástrojem, kterým je možné svěřit ECB úkoly
týkající se dohledu. 4. PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ NÁVRHU 4.1. Pověření ECB
zvláštními úkoly týkajícími se dohledu 4.1.1. Struktura ECB bude příslušná pro zvláštní úkoly
související s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými institucemi,
které jsou usazeny v členských státech, jejichž měnou je euro
(zúčastněné členské státy), čímž se má podpořit
bezpečnost a odolnost úvěrových institucí a stabilita finančního
systému. ECB bude své úkoly plnit v rámci Evropského systému dohledu nad
finančním trhem a bude úzce spolupracovat s vnitrostátními orgány dohledu
a Evropským orgánem pro bankovnictví. 4.1.2. Rozsah činností dohledu Po uplynutí přechodného období bude ECB příslušná
pro plnění klíčových úkolů týkajících se dohledu nad
úvěrovými institucemi usazenými ve zúčastněných členských
státech, bez ohledu na jejich obchodní model či velikost. ECB bude
hostitelským orgánem dohledu nad úvěrovými institucemi usazenými v
nezúčastněných členských státech, které zřídí pobočku
nebo poskytují přeshraniční služby ve zúčastněném
členském státě. 4.1.3. Spolupráce s evropskými
orgány dohledu ECB bude své úkoly plnit v rámci Evropského
systému dohledu nad finančním trhem a bude úzce spolupracovat se všemi
třemi evropskými orgány dohledu. EBA si zachová svou pravomoc a úkoly
týkající se dalšího rozvoje souboru jednotných pravidel a zajišťování
soudržnosti a sbližování výkonu dohledu. ECB nepřevezme žádné úkoly EBA a
své regulační pravomoci v souladu s článkem 132 SFEU bude vykonávat
pouze v oblastech, kde je to nezbytné k řádnému plnění úkolů,
jimiž je ECB podle tohoto nařízení pověřena. Složení rady orgánů dohledu EBA
zůstane nezměněno a zástupci příslušných vnitrostátních
orgánů budou nadále ovlivňovat rozhodování v rámci EBA. Nicméně
pravomoci ECB v oblasti dohledu se odrazí v tom, že zástupci příslušných
vnitrostátních orgánů zúčastněných členských států v
záležitostech spadajících do pravomoci ECB své názory koordinují a vyjádří
společný postoj. 4.2. Úkoly ECB 4.2.1. Úkoly ECB ECB bude příslušná plnit
výlučně klíčové úkoly týkající se dohledu, jež jsou nezbytné k
odhalování rizik ohrožujících životaschopnost bank a k tomu, aby ECB mohla
banky žádat o přijetí potřebných opatření. ECB bude mimo jiné
příslušným orgánem pro vydávání licencí a povolení úvěrovým
institucím, posuzování kvalifikované účasti, zajišťování souladu s
minimálními kapitálovými požadavky, zajišťování
přiměřenosti vnitřně stanoveného kapitálu ve vztahu k
rizikovému profilu úvěrové instituce (opatření pilíře 2),
vykonávání dohledu na konsolidovaném základě a úkolů týkajících se
dohledu nad finančními konglomeráty. ECB bude také zajišťovat soulad
s ustanoveními o pákovém efektu a likviditě, uplatňovat kapitálové
polštáře a ve spolupráci s orgány příslušnými pro restrukturalizaci
provádět včasná intervenční opatření, pokud banka porušuje,
nebo pokud hrozí, že banka poruší regulační kapitálové požadavky. ECB bude
rovněž koordinovat a vyjadřovat společný postoj zástupců
příslušných orgánů zúčastněných členských států v
rámci rady orgánu dohledu a správní rady EBA ohledně témat souvisejících s
výše zmíněnými úkoly. 4.2.2. Úloha vnitrostátních
orgánů dohledu Vnitrostátní orgány dohledu budou při
vytváření jednotného mechanismu dohledu nadále hrát významnou úlohu. Zaprvé, všechny úkoly, které nejsou
svěřeny ECB, zůstanou v pravomoci vnitrostátních orgánů
dohledu. Vnitrostátní orgány dohledu budou mít například stále na starost
ochranu spotřebitele, boj proti praní peněz a dohled nad
úvěrovými institucemi třetích zemí, které si zřídí pobočku nebo
poskytují přeshraniční služby v členském státě. Zadruhé i v případě úkolů
svěřených ECB by mohly většinu každodenních ověřování
a dalších činností dohledu nezbytných k vypracování a provádění
aktů ECB vykonávat vnitrostátní orgány dohledu jednající jako nedílná
součást jednotného mechanismu dohledu. Jednotný mechanismus dohledu
zahrnující všechny banky v zúčastněných členských státech
může fungovat pouze na základě modelu, ve kterém hrají významnou
úlohu odborné znalosti vnitrostátních orgánů dohledu. V návrhu se uznává,
že vnitrostátní orgány dohledu mají v rámci jednotného mechanismu dohledu v
mnoha případech nejlepší předpoklady k provádění takových
činností díky svým znalostem vnitrostátních, regionálních a místních
bankovních trhů, svým významným stávajícím zdrojům a též z hlediska
umístění a jazyka, a ECB se proto může o vnitrostátní orgány dohledu
významně opírat. Vnitrostátní orgány dohledu by mohly v rámci jednotného
mechanismu dohledu provádět například následující přípravné a
prováděcí činnosti: ·
V případě, že nová banka žádá o povolení
k činnosti, by vnitrostátní orgán dohledu mohl být příslušný k
posouzení, zda banka splňuje podmínky pro získání povolení stanovené
vnitrostátními právními předpisy, a mohl by ECB navrhnout, aby vydala
rozhodnutí, kterým by se bance povolení udělilo, jestliže se ECB ujistila,
že jsou splněny podmínky stanovené v právních předpisech EU. Podobný
postup se použije na odnětí povolení. ·
Vnitrostátní orgány dohledu by mohly
každodenně průběžně posuzovat situaci banky a provádět
ověření na místě a přitom provádět obecné zásady nebo předpisy
vydané ECB. Pro tyto účely by vnitrostátní orgány dohledu mohly využít své
stávající pravomoci, například pravomoc provádět šetření na
místě. Pokud se na základě průběžného posuzování jeví, že
jistá banka má vážné problémy, vnitrostátní orgán dohledu by na to upozornil
ECB. ·
V případě, že banka žádá o používání
vnitřního modelu rizik, by vnitrostátní orgán dohledu žádost posoudil a
přezkoumal soulad s právními předpisy EU a pokyny vydanými ECB a mohl
by ECB navrhnout, zda a za jakých podmínek by měla model validovat. Po
validaci by vnitrostátní orgán dohledu mohl dohlížet na zavedení modelu a
průběžně sledovat jeho využití. ·
Pravomoc ukládat sankce by měla být
rozdělena mezi ECB a vnitrostátní orgány dohledu. 4.3. Pravomoci ECB 4.3.1. Pravomoci dohledu a
vyšetřování Pro účely plnění svých úkolů
bude ECB považována za příslušný orgán zúčastněných
členských států a bude mít stejné pravomoci dohledu, jaké mají takové
orgány v souladu s právními předpisy EU o bankovnictví. Tyto pravomoci
dohledu zahrnují vydávání a odnímání povolení úvěrovým institucím a
odvolání člena správní rady úvěrové instituce. ECB může navíc
pro účely plnění svěřených úkolů týkajících se dohledu
ukládat finanční sankce a periodické penále. Přístupem k sankcím
stanoveným v tomto nařízení není dotčen přístup v jiných
oblastech, kde mají orgány EU pravomoc ukládat sankce, a to případně
i mateřským společnostem. Aby mohla vykonávat svůj mandát, bude mít
ECB všechny potřebné pravomoci vyšetřování. ECB bude zejména schopna
požadovat veškeré související informace od subjektů pod dohledem a osob
zapojených do jejich činností, spojených nebo souvisejících s těmito
činnostmi nebo vykonávajících jejich jménem provozní funkce. Bude mít
rovněž pravomoc provádět jakékoli nezbytné vyšetřování,
včetně kontrol na místě. Výkon pravomocí vyšetřování bude
podléhat odpovídajícím ochranným opatřením. 4.3.2. Specifická ustanovení o
povolení a rozdělení pravomocí mezi domovské a hostitelské orgány Povolení úvěrovým institucím vydané ECB
bude zohledňovat dodatečné podmínky, jež stanoví vnitrostátní právní
předpisy. ECB bude konkrétně udělovat povolení na návrh
příslušného vnitrostátního orgánu, jestliže jsou splněny podmínky
stanovené vnitrostátními právními předpisy. Pokud úvěrové instituce uplatňují
právo usazování a volný pohyb služeb v jiných členských státech, stanoví
právo Unie jasné rozdělení pravomocí mezi domovský a hostitelský
členský stát a zvláštní oznamování. Co se týče úkolů, které jsou
jí svěřeny, bude ECB zastávat úlohu domovského i hostitelského orgánu
dohledu pro úvěrové instituce uplatňující právo usazování a volný
pohyb služeb v ostatních zúčastněných členských státech. Ve
vztahu k záležitostem, které spadají do rozsahu těchto úkolů, proto
rozdělování pravomocí mezi domovský a hostitelský členský stát ani
zvláštní postupy oznamování nejsou třeba a příslušná ustanovení se
mezi zúčastněnými členskými státy už nepoužijí. Podle práva Unie se orgány dohledu nad
přeshraničními bankovními skupinami účastní dohledu na
konsolidovaném základě nad danou skupinou a koordinují své činnosti
dohledu v rámci kolegií orgánů dohledu. Pro bankovní skupiny usazené pouze
ve zúčastněných členských státech však všechny příslušné
úkoly týkající se dohledu převezme ECB. Na tyto skupiny se proto
ustanovení o spolupráci mezi orgány dohledu a kolegii již nevztahují. 4.4. Vztah s členskými státy,
jejichž měnou není euro Návrh zohledňuje situaci členských
států, které nepřijaly euro, ve třech ohledech. Zaprvé se v souvisejícím návrhu, kterým se
mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu
pro bankovnictví, navrhuje, že by měly být změněny způsoby
hlasování v EBA, aby se zajistilo, že rozhodovací struktury EBA budou i nadále
vyvážené a efektivní a aby se plně zachovala integrita jednotného trhu
(viz bod 4.1.3) Zadruhé, co se týče dohledu nad
přeshraničními bankami, jež jsou činné uvnitř i vně
eurozóny, se návrh nijak nedotýká postavení nezúčastněných
členských států v kolegiích orgánů dohledu vytvořených
podle směrnice 2006/48/ES. Ustanovení o těchto kolegiích a povinnost
spolupráce a výměny informací při konsolidovaném dohledu a mezi
domovskými a hostitelskými orgány dohledu se plně vztahuje na ECB jako
příslušný orgán pro zúčastněné členské státy. Uvedená
ustanovení poskytnou účinný rámec pro spolupráci mezi ECB a vnitrostátními
orgány dohledu v členských státech, které nepřijaly euro. Zatřetí budou členské státy, které
nepřijaly euro, ale přejí si účastnit se bankovní unie, moci s
ECB navázat úzkou spolupráci v oblasti dohledu, pokud splní zvláštní podmínky.
K nim patří zejména podmínka, že členské státy budou dodržovat a
provádět příslušné akty vydané ECB. V případě
členských států, které s ECB navázaly úzkou spolupráci, bude ECB
plnit úkoly týkající se dohledu svěřené tímto nařízením ve
vztahu k úvěrovým institucím usazeným v dotčených členských
státech. Zástupce takového členského státu se může účastnit
činnosti dozorčí rady vytvořené nařízením o plánování a
plnění úkolů ECB v oblasti obezřetnostního dohledu nad
úvěrovými institucemi za podmínek stanovených v rozhodnutí o navázání úzké
spolupráce v souladu se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské
centrální banky. 4.5. Organizační zásady 4.5.1. Nezávislost a odpovědnost ECB bude bankovní dohled vykonávat nezávisle a
bude podléhat přísným ustanovením o odpovědnosti, aby bylo
zajištěno, že své pravomoci dohledu používá co nejúčinnějším a
nejpřiměřenějším způsobem v mezích stanovených Smlouvou
zároveň s ustanoveními pro evropské orgány dohledu. ECB tedy musí být za
své úkoly odpovědná Evropskému parlamentu a Radě/Euroskupině.
ECB bude podléhat požadavkům na pravidelné podávání zpráv a bude odpovídat
na dotazy. Předseda dozorčí rady předloží výroční zprávu o
činnostech ECB v oblasti dohledu Evropskému parlamentu a Euroskupině
a může být vyslechnut příslušnými výbory Evropského parlamentu
ohledně výkonu jejích úkolů dohledu. ECB bude též muset odpovídat na
otázky ohledně činností dohledu kladené Evropským parlamentem a jeho
členy. Navíc v souladu se Smlouvou jsou prezident a viceprezident Rady
guvernérů jako subjektu, který nese konečnou odpovědnost za
činnost ECB, jakož i další členové Výkonné rady jmenováni Evropskou
radou po konzultaci s Evropským parlamentem. Protože předseda dozorčí
rady bude vybrán z členů Výkonné rady, je při výběru
předsedy zajištěna významná úloha Evropského parlamentu. Pokud jde o
rozpočet, v souladu s čl. 314 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské
unie není rozpočet ECB součástí rozpočtu Unie. Nicméně aby
byla v tomto rámci zajištěna odpovědnost, bude od ECB požadováno, aby
pro úkoly týkající se dohledu vypracovala rozpočtovou linii oddělenou
od jejího souhrnného rozpočtu. Výdaje ECB související s úkoly týkajícími
se dohledu budou financovány z poplatků účtovaných institucím pod
dohledem. 4.5.2. Správa Úkoly týkající se měnové politiky budou
striktně odděleny od úkolů týkajících se dohledu, aby se
vyloučily potenciální střety zájmů mezi cíli měnové
politiky a obezřetnostním dohledem. K zavedení nezbytného oddělení mezi
oběma druhy úkolů a k zajištění toho, aby úkolům týkajícím
se dohledu byla věnována odpovídající pozornost, ECB zajistí, aby veškerou
přípravnou a prováděcí činnost v rámci ECB prováděly
subjekty a správní úseky oddělené od subjektů, které se zabývají měnovou
politikou. K tomuto účelu bude zřízena dozorčí rada, která bude
připravovat rozhodnutí o záležitostech spojených s dohledem. Rada
guvernérů ponese konečnou odpovědnost za přijímání
rozhodnutí, ale může rozhodnout, že některé úkoly nebo rozhodovací pravomoci
převede na dozorčí radu. V čele dozorčí rady bude stát
předseda a místopředseda zvolení Radou guvernérů ECB a
dozorčí rada bude ještě složena z jednoho zástupce ECB a jednoho
zástupce každé národní centrální banky nebo jiného příslušného vnitrostátního
orgánu. 4.5.3. Výměna informací Při plnění jejích úkolů
týkajících se dohledu se na ECB budou vztahovat požadavky zachovávat služební
tajemství stanovené v právních předpisech EU o bankovnictví a bude jí
umožněno vyměňovat informace s příslušnými vnitrostátními
orgány za podmínek, které stanoví uvedené předpisy. 4.6. Vstup v platnost a revize Jelikož vytvoření účinného
jednotného mechanismu dohledu je naléhavé, vstoupí nařízení v platnost
dnem 1. ledna 2013. Aby však bylo zajištěno hladké zavedení mechanismu,
bude se postupovat ve fázích, takže ECB bude mít možnost od 1. ledna 2013 plnit
své úkoly týkající se dohledu vůči všem bankám, zejména těm,
které obdržely vnější finanční pomoc z veřejných
prostředků nebo o ni požádaly, zatímco nejvýznamnější
úvěrové instituce evropského systémového významu budou dohledu ECB
podléhat od 1. července 2013. Vůči všem ostatním bankám
začne ECB zcela plnit své úkoly nejpozději od 1. ledna 2014. Očekává se, že směrnice o
přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním
dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a
nařízení o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a
investiční podniky navržené Komisí dne 20. července 2011
(balíček CRD IV)[1]
vstoupí v platnost dne 1. ledna 2013, a ECB tak bude moci plnit své úkoly
týkající se dohledu na základě uvedených aktů.. Nicméně pokud by se tak nestalo,
zvláštní přechodné ustanovení umožňuje ECB plnit úkoly na
základě směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (CDR III). Do 1. ledna 2016 zveřejní Komise zprávu o
zkušenostech s uplatňováním jednotného mechanismu dohledu a s postupy
stanovenými v tomto nařízení. 5. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Návrh nemá žádné důsledky pro
rozpočet Unie, jelikož v souladu se Smlouvou rozpočet ECB
netvoří součást rozpočtu Unie. 2012/0242 (CNS) Návrh NAŘÍZENÍ RADY, kterým se Evropské centrální bance
svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k
obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 127 odst. 6 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu[2], s ohledem na stanovisko Evropské
centrální banky[3],
v souladu se zvláštním legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) V minulých desetiletích
učinila Unie významný pokrok ve vytváření vnitřního trhu pro
bankovní služby. V důsledku toho drží v mnoha státech významný tržní podíl
bankovní skupiny, jež mají ústředí v jiném členském státě, a
úvěrové instituce rozložily svou obchodní činnost na různé
zeměpisné oblasti, a to zvláště uvnitř eurozóny. (2) Zachování a prohloubení
vnitřního trhu bankovních služeb je zásadní pro podporu hospodářského
oživení v Unii. Nicméně se ukazuje být čím dál víc problematické. Je
prokázáno, že integrace bankovních trhů v Unii se pomalu zastavuje. (3) Orgány dohledu musí
současně posílit svůj kontrolní dohled, aby se v něm
odrazily zkušenosti z finanční krize minulých let, a musí být schopny
dohlížet na velmi složité a propojené trhy a instituce. (4) Dohled nad jednotlivými
bankami bude nadále z velké části spadat do působnosti vnitrostátních
orgánů. Omezuje se tím účinnost dohledu a možnost, že se orgánům
dohledu podaří chápat dobrý stav bankovního sektoru po celé Unii stejným
způsobem. Aby se zachovaly a posílily pozitivní účinky integrace
trhů na růst a blahobyt, měly by se více integrovat povinnosti
dohledu. (5) Odolnost úvěrových
institucí je v mnoha případech stále úzce napojena na členský stát, v
němž jsou usazeny. Pochybnosti o udržitelnosti veřejného dluhu,
vyhlídkách na ekonomický růst a životaschopnosti úvěrových institucí
vytvářejí negativní, vzájemně se posilující tržní trendy. To
může být rizikové pro životaschopnost některých úvěrových
institucí, jakož i pro stabilitu finančního systému a může to
znamenat výraznou zátěž pro již tak napjaté veřejné finance
dotčených členských států. Tento problém vytváří specifická
rizika uvnitř eurozóny, kde se kvůli jednotné měně zvyšuje
pravděpodobnost, že negativní vývoj v jednom státě ohrozí
hospodářský vývoj a stabilitu v celé eurozóně. (6) Evropský orgán pro
bankovnictví, zřízený v roce 2011 nařízením Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského
orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví)[4], a Evropský systém dohledu nad
finančním trhem, zřízený článkem 2 uvedeného nařízení a
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24.
listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro
pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění)[5] a nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o
zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a
trhy)[6],
značně zlepšily spolupráci mezi orgány bankovního dohledu v Unii.
Evropský orgán pro bankovnictví významným způsobem přispívá k rozvoji
souboru jednotných pravidel pro finanční služby v Unii a sehrál zásadní
úlohu v jednotném provádění rekapitalizace velkých úvěrových
institucí Unie, na které se dohodla Evropská rada v říjnu 2011. (7) Evropský parlament požadoval
při různých příležitostech, aby byl některý evropský orgán
přímo příslušný pro jisté úkoly týkající se dohledu nad
finančními institucemi, nejprve se tak vyjádřil ve svém usnesení ze
dne 13. dubna 2000 o sdělení Komise o provádění rámce pro
finanční trhy: akční plán[7],
a poté v usnesení ze dne 21. listopadu 2002 o pravidlech obezřetnostního
dohledu v Evropské unii[8]. (8) V závěrech Evropské rady
ze dne 29. června 2012 byl předseda Evropské rady vyzván, aby
připravil harmonogram pro dosažení skutečné hospodářské a
měnové unie. Téhož dne poukázaly hlavy států a vlád eurozóny na svém
summitu na to, že jakmile bude účinný jednotný mechanismus dohledu
vytvořen se zapojením Evropské centrální banky pro banky v eurozóně,
mohl by mít ESM v návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat
banky v eurozóně přímo a tato rekapitalizace by se opírala o
příslušné podmínky, včetně nutnosti souladu s pravidly pro státní
podporu. (9) Měla by proto být
vytvořena evropská bankovní unie, která bude podložena skutečně
jednotným souborem pravidel pro finanční služby na celém jednotném trhu a
bude se skládat z jednotného mechanismu dohledu a společného rámce pro
pojištění vkladů a restrukturalizaci. Vzhledem k úzkému propojení a k
interakci mezi členskými státy, které sdílejí jednotnou měnu, by
bankovní unie měla zahrnovat alespoň všechny členské státy
eurozóny. V zájmu zachování a prohloubení vnitřního trhu by v rozsahu, v němž
to bude institucionálně možné, měla být bankovní unie otevřena
též účasti dalších členských států. (10) Jednotný mechanismus dohledu
je prvním krokem k vytvoření bankovní unie a měl by zajistit, aby
politika Unie týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými
institucemi byla zavedena soudržně a efektivně, aby jednotný soubor
pravidel pro finanční služby byl používán rovnocenným způsobem na
úvěrové instituce ve všech dotčených členských státech a aby
tyto úvěrové instituce podléhaly dohledu nejvyšší kvality, jenž nebude
omezován úvahami jiné než obezřetnostní povahy. Jednotný mechanismus
dohledu je základem pro další kroky směřující k bankovní unii.
Uplatňuje se tak zásada, že zavedení společných mechanismů
intervence v případě krize by měly předcházet společné
kontroly, které by snížily pravděpodobnost, že mechanismy intervence bude
třeba použít. (11) Evropská centrální banka jako
centrální banka eurozóny s rozsáhlými odbornými znalostmi o makroekonomických
záležitostech a záležitostech finanční stability má dobré předpoklady
k plnění úkolů týkajících se dohledu se zaměřením na
ochranu stability evropského finančního systému. Pro bankovní dohled jsou
centrální banky příslušné již v mnoha členských státech. Evropské
centrální bance by proto měly být svěřeny zvláštní úkoly
týkající se politik, které se vztahují k dohledu nad úvěrovými institucemi
v eurozóně. (12) Evropské centrální bance by
měly svěřeny zvláštní úkoly týkající se dohledu, jež jsou
zásadní pro zajištění soudržného a účinného provádění politiky
Unie týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi,
ostatní úkoly by však měly zůstat v pravomoci vnitrostátních
orgánů. Evropská centrální banka by měla mít mimo jiné za úkol
přijímat opatření k udržování makroobezřetnostní stability. (13) K zajištění stability
finančního systému je nezbytná bezpečnost a odolnost velkých bank.
Nicméně nedávné zkušenosti dokládají, že hrozbu pro finanční
stabilitu mohou představovat i menší banky. Evropská centrální banka by proto
měla mít možnost vykonávat dohled nad všemi bankami zúčastněných
členských států. (14) Předchozí povolení k
přístupu k činnosti úvěrových institucí je klíčovou
obezřetnostní technikou k zajištění toho, že tyto činnosti
vykonávají pouze provozovatelé se zdravou ekonomickou základnou, organizace
schopné vyrovnat se se specifickými riziky plynoucími z přijímání
vkladů a poskytování úvěrů a vhodné vedoucí osoby. Evropská
centrální banka by proto měla být pověřena povolení
úvěrovým institucím vydávat a měla by být rovněž příslušná
pro jejich odnětí. (15) Vedle podmínek pro
udělení povolení úvěrovým institucím stanovených v legislativních
aktech Unie a případů, v nichž se povolení odnímají, mohou
členské státy v současné době stanovit další podmínky pro
udělení povolení a případy, v nichž se povolení odnímají. Evropská
centrální banka by tedy měla úvěrovým institucím vydávat povolení a
odnímat povolení v případě nedodržení vnitrostátních právních předpisů
na návrh relevantního příslušného vnitrostátního orgánu, který posoudí
splnění odpovídajících podmínek stanovených vnitrostátními právními
předpisy. (16) K zajištění neustálé
přiměřenosti a dobrého finančního stavu vlastníků
úvěrové instituce je nezbytně potřeba posoudit vhodnost nového
vlastníka před tím, než významný podíl na úvěrové instituci zakoupí.
Evropská centrální banka jako orgán Unie má dobré předpoklady k
provádění takového posouzení, aniž by vytvářela
nepřiměřená omezení vnitřního trhu. Evropská centrální
banka by měla mít za úkol posuzovat nabytí a zcizení významných účastí
v úvěrových institucích. (17) Předpokladem pro
obezřetnost úvěrových institucí je dodržování pravidel Unie, která od
úvěrových institucí požadují, aby držely jistou úroveň kapitálu jako
zajištění vůči rizikům plynoucím z obchodní činnosti
úvěrových institucí, aby omezily velikost angažovanosti u jednotlivých
protistran, aby zveřejnily informace o finanční situaci
úvěrových institucí, aby disponovaly dostatkem likvidních aktiv k
překonání napjatých situací na trhu a aby omezily využití pákového efektu.
Evropská centrální banka by měla mít za úkol zajistit dodržování
těchto pravidel, stanovovat přísnější obezřetnostní
požadavky a uplatňovat dodatečná opatření vůči
úvěrovým institucím, avšak pouze v případech, které akty Unie
konkrétně stanoví. (18) Dodatečné kapitálové
polštáře, zahrnující bezpečnostní kapitálový polštář a
proticyklický kapitálový polštář, které zajišťují, že úvěrové
instituce nahromadí během období hospodářského růstu
dostatečnou kapitálovou základnu, aby mohly pokrýt ztráty v
nepříznivých obdobích, jsou klíčovými obezřetnostními nástroji,
jež mají zabezpečit dostupnost přiměřeného pokrytí ztrát.
Evropská centrální banka by měla mít za úkol tyto polštáře stanovit a
zajistit, že je úvěrové instituce dodržují. (19) Bezpečnost a odolnost
úvěrové instituce závisí také na tom, zda je přidělen
přiměřený vnitřně stanovený kapitál, zohledňující
rizika, kterým může být instituce vystavena, a zda jsou zavedeny
odpovídající vnitřní organizační struktury a uspořádání správy a
řízení společnosti. Evropská centrální banka by proto měla mít
za úkol stanovit požadavky, kterými zajistí, aby úvěrové instituce zavedly
spolehlivé řídicí systémy, postupy a mechanismy, včetně
strategií a procesů k posouzení a udržení přiměřeného
vnitřně stanoveného kapitálu. V případě nedostatků by
měla rovněž mít za úkol uložit vhodná opatření, včetně
zvláštních dodatečných kapitálových požadavků, zvláštních
požadavků na zveřejnění informací a na likviditu. (20) Rizika pro bezpečnost a
odolnost úvěrové instituce mohou vznikat jak na úrovni jednotlivé
úvěrové instituce, tak na úrovni bankovní skupiny nebo finančního
konglomerátu. K zajištění bezpečnosti a odolnosti úvěrových
institucí jsou důležitá zvláštní ujednání v oblasti dohledu, jež by tato
rizika zmírnila. Kromě dohledu nad jednotlivými úvěrovými institucemi
by úkoly Evropské centrální banky měly zahrnovat dohled na konsolidované
úrovni, doplňkový dozor, dohled nad finančními holdingovými
společnostmi a dohled nad smíšenými finančními holdingovými
společnostmi. (21) K zachování finanční
stability musí být zhoršení finanční a ekonomické situace jisté instituce
napraveno dříve, než se tato instituce dostane do stavu, kdy veřejné
orgány nemají jinou možnost, než její problém vyřešit. Evropská centrální
banka by měla mít za úkol přijímat opatření včasné
intervence, která jsou vymezena v příslušných právních předpisech
Unie. Měla by však svá včasná intervenční opatření
koordinovat s relevantními orgány příslušnými pro restrukturalizaci. Dokud
nebudou pravomoci k restrukturalizaci svěřeny evropskému orgánu,
měla by Evropská centrální banka navíc odpovídajícím způsobem
spolupracovat s dotčenými vnitrostátními orgány, aby se zajistilo
společné chápání příslušných úkolů v případě krize,
zejména v souvislosti se skupinami pro řešení přeshraničních
krizí a budoucími kolegii pro restrukturalizaci vytvořenými za tímto
účelem. (22) Úkoly týkající se dohledu, jež
nejsou svěřeny Evropské centrální bance, by měly zůstat v
pravomoci vnitrostátních orgánů. Patří k nim zejména pravomoc
přijímat oznámení od úvěrových institucí ve věci svobody
usazování a volného pohybu služeb, dohlížet na subjekty, které nejsou zahrnuty
do definice úvěrové instituce podle práva Unie, ale je nad nimi vykonáván
dohled jako nad úvěrovými institucemi podle vnitrostátního práva, dohlížet
na úvěrové instituce ze třetích zemí, jež založily pobočku nebo
poskytují přeshraniční služby v Unii, dohlížet na platební služby,
denně provádět ověřování úvěrových institucí,
vykonávat funkci příslušného orgánu pro úvěrové instituce, pokud jde
o trhy s finančními nástroji a o předcházení tomu, aby byl
finanční systém využíván pro účely praní peněz a financování
terorismu. (23) Evropská centrální banka by
měla plnit svěřené úkoly s cílem zajistit bezpečnost a
odolnost úvěrových institucí, stabilitu finančního systému Unii a
jednotu a integritu vnitřního trhu, čímž bude rovněž
zajištěna ochrana vkladatelů a zlepší se fungování vnitřního
trhu v souladu s jednotným souborem pravidel pro finanční služby v Unii. (24) Pověření Evropské
centrální banky vykonávat dohled v některých členských státech by
mělo být v souladu s rámcem Evropského systému dohledu nad finančním
trhem zřízeného v roce 2010 a s jeho základním cílem vypracovat jednotný
soubor pravidel a více sblížit postupy dohledu v celé Unii. Spolupráce mezi
orgány bankovního dohledu a orgány dohledu nad pojistnými trhy a trhy s cennými
papíry je důležitá k řešení záležitostí společného zájmu a k
zajištění řádného dohledu nad úvěrovými institucemi, které jsou
rovněž aktivní v odvětví pojišťovnictví a cenných papírů.
Od Evropské centrální banky by se proto mělo vyžadovat, aby v rámci
Evropského systému dohledu nad finančním trhem úzce spolupracovala s
Evropským orgánem pro bankovnictví, Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy a
Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění. (25) Aby se zajistila soudržnost
mezi odpovědnostmi týkajícími se dohledu svěřenými Evropské
centrální bance a rozhodováním v rámci Evropského orgánu pro bankovnictví,
měla by Evropská centrální banka koordinovat společný postoj
zástupců příslušných orgánů zúčastněných
členských států ohledně záležitostí spadajících do její
pravomoci. (26) Evropská centrální banka by
měla při plnění svých úkolů podléhat všem pravidlům
práva Unie včetně veškerého primárního a sekundárního práva Unie,
rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor, pravidel hospodářské
soutěže a kontroly spojování podniků a jednotnému souboru pravidel
platnému pro všechny členské státy a plnit své úkoly v souladu s nimi.
Evropskému orgánu pro bankovnictví bylo svěřeno vypracování
návrhů technických norem a pokynů a doporučení, které zajistí
sbližování dohledu a soudržnost výsledků dohledu v rámci Unie. Evropská
centrální banka by neměla tyto úkoly Evropského orgánu pro bankovnictví
nahrazovat, a měla by proto uplatnit pravomoc přijímat nařízení
v souladu s článkem 132 Smlouvy o fungování Evropské unie, pouze pokud se
akty Unie přijaté Komisí na základě návrhů vypracovaných
Evropským orgánem pro bankovnictví nebo pokyny či doporučení vypracované
Evropským orgánem pro bankovnictví nezabývají jistými hledisky nezbytnými pro
to, aby Evropská centrální banka řádně plnila své úkoly, nebo se jimi
nezabývají dostatečně podrobně. (27) Aby bylo zajištěno, že
úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené
finanční holdingové společnosti pravidla a rozhodnutí v oblasti
dohledu provádějí, měly by být v případě jejich nedodržení
uloženy účinné, přiměřené a odrazující sankce. V souladu s
čl. 132 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie a nařízením Rady
(ES) č. 2532/98 ze dne 23. listopadu 1998 o pravomoci Evropské centrální
banky uvalovat sankce[9]
je Evropská centrální banka zmocněna ukládat podnikům pokuty či
periodické penále za neplnění povinností vyplývajících z jejích
nařízení a rozhodnutí. Aby mohla Evropská centrální banka účinně
plnit své úkoly týkající se vynucování pravidel dohledu stanovených v
přímo použitelném právu Unie, měla by mít navíc pravomoc ukládat
úvěrovým institucím, finančním holdingovým společnostem a
smíšeným finančním holdingovým společnostem za nedodržení těchto
pravidel peněžité sankce. Vnitrostátní orgány by měly i nadále mít
pravomoc ukládat sankce v případě nesplnění povinností
plynoucích z vnitrostátního práva, kterým se provádí směrnice Unie. Pokud
Evropská centrální banka považuje pro plnění svých úkolů za vhodné,
aby byla za taková porušení povinností uložena sankce, měla by mít v tomto
ohledu možnost předat záležitost vnitrostátním orgánům. (28) Vnitrostátní orgány dohledu
mají důležité a lety ověřené odborné znalosti v oblasti dohledu
nad úvěrovými institucemi na svém území a znají jejich ekonomické,
organizační a kulturní zvláštnosti. Pro tyto účely vytvořily
širokou základnu specializovaných a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců.
K zajištění vysoké úrovně evropského dohledu by tedy vnitrostátní
orgány dohledu měly Evropské centrální bance pomáhat při vypracování
a provádění aktů souvisejících s výkonem úkolů Evropské
centrální banky týkajících se dohledu. Součástí těchto úkolů by
mělo být zejména průběžně denně posuzovat situaci
banky a provádět související kontroly na místě. (29) Pokud jde o dohled nad
přeshraničními bankami, které provádějí svou obchodní
činnost v eurzóně i mimo ni, měla by Evropská centrální banka
úzce spolupracovat s příslušnými orgány nezúčastněných
členských států. Evropská centrální banka by v tomto
případě měla jako příslušný orgán podléhat odpovídajícím
povinnostem spolupráce a výměny informací podle práva Unie a měla by
se plně účastnit kolegií orgánů dohledu. Plní-li úkoly týkající
se dohledu evropský orgán, přináší to zjevné výhody, pokud jde o
finanční stabilitu a udržitelnou integraci trhů, z tohoto důvodu
by měly mít možnost se nového mechanismu účastnit též členské
státy, které se nepodílejí na jednotné měně. Nezbytným předpokladem
pro efektivní plnění úkolů týkajících se dohledu je však to, že
rozhodnutí týkající se dohledu budou prováděna zcela a neprodleně.
Členské státy, které si přejí účastnit se nového mechanismu, by
se proto měly zavázat, že zajistí, že jejich příslušné vnitrostátní
orgány budou respektovat a přijmou vůči úvěrovým institucím
veškerá opatření, o něž Evropská centrální banka požádá. Evropská
centrální banka by měla mít možnost navázat úzkou spolupráci s
příslušnými orgány členského státu, který se neúčastní společné
měny. Měla by být povinna tuto spolupráci navázat, jestliže jsou
splněny podmínky stanovené tímto nařízením. Podmínky, za kterých se
zástupci příslušných orgánů členských států, jež navázaly
úzkou spolupráci, účastní činnosti dozorčí rady, by měly
umožnit co největší zapojení těchto zástupců s přihlédnutím
k omezením vyplývajícím ze statutu Evropského systému centrálních bank a
Evropské centrální banky, zejména pokud jde o integritu jejich rozhodovacího
procesu. (30) K plnění svých úkolů
by Evropská centrální banka měla mít odpovídající pravomoci dohledu. Právo
Unie o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi stanoví, že
se jisté pravomoci svěřují příslušným orgánům jmenovaným
pro tyto účely členskými státy. Do té míry, do jaké tyto pravomoci
spadají do rozsahu úkolů týkajících se dohledu svěřených
Evropské centrální bance, by Evropská centrální banka měla být považována
za příslušný orgán pro zúčastněné členské státy a měla
by mít pravomoci, které příslušným orgánům uděluje právo Unie.
Patří k nim pravomoci udělené těmito akty příslušným
orgánům domovských a hostitelských členských států a pravomoci
svěřené určeným orgánům. (31) Aby mohla Evropská centrální
banka účinně plnit své úkoly, měla by mít možnost vyžádat si
veškeré potřebné informace a provádět šetření a kontroly na
místě. Tyto pravomoci se vztahují na subjekty pod dohledem, osoby
podílející se na činnosti těchto subjektů nebo
spřízněných třetích stran, třetí strany, které subjekty využívají
v rámci outsourcingu provozních funkcí nebo činností, a osoby s jinou
úzkou a podstatnou vazbou na činnost těchto subjektů,
včetně zaměstnanců úvěrové instituce, kteří se na
její činnosti přímo nepodílejí, ale vzhledem ke svým úkolům v
tomto subjektu mohou mít důležité informace týkající se konkrétní
záležitosti, a podniků, které těmto subjektům poskytly služby.
Evropská centrální banka by měla mít možnost o tyto informace požádat
formou prosté žádosti, po níž nemá příjemce žádosti povinnost informace
poskytnout, avšak učiní-li tak dobrovolně, neměly by být
poskytnuté informace nepravdivé nebo zavádějící a měly by být
zpřístupněny neprodleně. Evropská centrální banka by měla
mít rovněž možnost vyžádat si informace formou rozhodnutí. (32) Využívají-li úvěrové
instituce své právo usazování nebo poskytování služeb v jiném členském
státě, nebo je-li několik subjektů stejné skupiny usazeno v
různých členských státech, právo Unie stanoví zvláštní postupy a
rovněž stanoví, jak se mezi dotčené členské státy rozdělí
pravomoci. V rozsahu, v němž Evropská centrální banka přebírá
některé úkoly týkající se dohledu ve vztahu ke všem zúčastněným
členským státům, by se dané postupy a rozdělení pravomocí
neměly uplatnit na výkon práva usazování či poskytování služeb v jiném
zúčastněném členském státě. (33) Při svém rozhodování by
měla být Evropská centrální banka vázána předpisy Unie a obecnými
zásadami spravedlivého řízení a transparentnosti. Mělo by být
plně respektováno právo osob, jimž je rozhodnutí Evropské centrální banky
určeno, být slyšen. (34) Pověření úkoly týkajícími
se dohledu pro Evropskou centrální banku též znamená, že přijímá významnou
odpovědnost chránit finanční stabilitu v Unii a používat své
pravomoci dohledu co nejúčinnějším a
nejpřiměřenějším způsobem. Evropská centrální banka by
měla být za plnění svých úkolů odpovědná Evropskému
parlamentu a Radě ministrů, případně Euroskupině, jako
demokraticky legitimovaným institucím zastupujícím evropské občany a
členské státy. Součástí toho by mělo být pravidelné podávání
zpráv a zodpovídání otázek. Přijímají-li vnitrostátní orgány dohledu
opatření podle toho nařízení, měla by se nadále uplatnit
ustanovení o odpovědnosti stanovená ve vnitrostátních právních
předpisech. (35) Evropská centrální banka je
odpovědná za provádění měnové politiky s cílem udržovat cenovou
stabilitu v souladu s čl. 127 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Plnění úkolů týkajících se dohledu má za cíl chránit bezpečnost
a odolnost úvěrových institucí a stabilitu finančního systému. K
zamezení střetu zájmů a k zajištění toho, že každá funkce je
vykonávána v souladu s platnými cíli, by Evropská centrální banka měla
zajistit, že tyto funkce budou vykonávány odděleně. (36) Konkrétně by měla
být vytvořena dozorčí rada příslušná pro vypracování rozhodnutí
v záležitostech souvisejících s dohledem, v níž by Evropská centrální banka
využila specifických odborných znalostí vnitrostátních orgánů dohledu.
Dozorčí rada by měla mít v čele předsedu a
místopředsedu zvolené Radou guvernérů Evropské centrální banky a
měla by být navíc složena ze zástupců Evropské centrální banky a
vnitrostátních orgánů. Funkční období předsedy a
místopředsedy by nemělo být delší než pět let a nemělo by
být obnovitelné, aby se v těchto funkcích umožnilo
přiměřené střídání a jejich úplná nezávislost. Aby byla
zajištěna úplná koordinace s činnostmi Evropského orgánu pro
bankovnictví a s obezřetnostními politikami Unie, Evropský orgán pro
bankovnictví a Evropská komise by se měly účastnit dozorčí rady
jako pozorovatelé. Plnění úkolů týkajících se dohledu svěřených
Evropské centrální bance vyžaduje přijetí mnoha složitých technických
aktů a rozhodnutí, včetně rozhodnutí o jednotlivých
úvěrových institucích. Aby byly tyto úkoly účinně plněny
podle zásady oddělení od úkolů v oblasti měnové politiky,
měla by mít Rada guvernérů Evropské centrální banky možnost
svěřit dozorčí radě určité jasně vymezené úkoly
týkající se dohledu a související rozhodnutí, pod podmínkou, že Rada
guvernérů na ni bude dohlížet a ponese za ni odpovědnost a bude jí
rovněž udělovat pokyny a instrukce ohledně úkolů a
rozhodnutí. Dozorčí radě může být nápomocen řídící výbor v
omezenějším složení. (37) Dozorčí rada a
zaměstnanci Evropské centrální banky vykonávající povinnosti dohledu by
měli podléhat odpovídajícím požadavkům na zachování služebního
tajemství. Podobné požadavky by se měly uplatnit na výměnu informací
se zaměstnanci Evropské centrální banky, kteří nejsou zapojeni do
činností dohledu. Nemělo by to Evropské centrální bance bránit ve
výměně informací v mezích a za podmínek stanovených v
příslušných legislativních aktech Unie, mimo jiné s Evropskou komisí pro
účely úkolů vyplývajících z článků 107 a 108 Smlouvy o
fungování Evropské unie a z právních předpisů Unie o posíleném
hospodářském a rozpočtovém dohledu. (38) Aby Evropská centrální banka
plnila své úkoly týkající se dohledu efektivně, měla by při
plnění těchto úkolů jednat zcela nezávisle, zejména bez
neoprávněného politického vlivu a zásahů z finančního
odvětví, které by narušily její provozní nezávislost. (39) Aby Evropská centrální banka
plnila své úkoly týkající se dohledu efektivně, měla by mít k
dispozici přiměřené zdroje. Tyto zdroje by měla získat
způsobem, který zajišťuje nezávislost Evropské centrální banky na
neoprávněném vlivu vnitrostátních příslušných orgánů a
účastníků trhu a rovněž zajišťuje oddělení měnové
politiky od úkolů týkajících se dohledu. Náklady na dohled by měly z
velké části nést subjekty, které dohledu podléhají. Úkoly Evropské
centrální banky týkající se dohledu by proto měly být alespoň
částečně financovány z poplatků účtovaných úvěrovým
institucím. Vzhledem k převedení významných úkolů týkajících se
dohledu z vnitrostátních orgánů na Evropskou centrální banku se
očekává, že poplatky za dohled placené na vnitrostátní úrovni se
odpovídajícím způsobem sníží. (40) Pro účinný dohled jsou nezbytní
vysoce motivovaní, dobře vyškolení a nestranní zaměstnanci. K
vytvoření skutečně propojeného mechanismu dohledu by se
měla zavést patřičná výměna a dočasné
přidělování zaměstnanců mezi Evropskou centrální bankou a
příslušnými vnitrostátními orgány a mezi nimi navzájem. Bude-li to
třeba k zamezení střetu zájmů, zejména při dohledu nad
velkými bankami, Evropská centrální banka by měla mít možnost požádat, aby
vnitrostátní týmy dohledu zahrnovaly také zaměstnance příslušných
orgánů jiných zúčastněných členských států. (41) Vzhledem ke globalizaci
bankovních služeb a většímu významu mezinárodních standardů by
Evropská centrální banka měla plnit své úkoly v souladu s mezinárodními
standardy a navázat dialog a úzkou spolupráci s orgány dohledu mimo Unii, aniž
by zdvojovala mezinárodní úlohu Evropského orgánu pro bankovnictví. V její
pravomoci by mělo být navazování kontaktů a uzavírání správních
dohod s orgány dohledu a správními orgány třetích zemí
a mezinárodními organizacemi, které však podléhá koordinaci s Evropským
orgánem pro bankovnictví a současně plně respektuje stávající
úlohy a příslušné pravomoci orgánů členských států
a orgánů Unie. (42) Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995
o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních
údajů a o volném pohybu těchto údajů[10] a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne
18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se
zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství
a o volném pohybu těchto údajů[11] se plně použijí na
zpracování osobních údajů pro účely tohoto nařízení. (43) Na Evropskou centrální banku
se použije nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1073/1999 ze dne 25. května 1999
o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti
podvodům (OLAF)[12].
Evropská centrální banka také přistoupila k Interinstitucionální
dohodě ze dne 25. května 1999 mezi Evropským parlamentem, Radou
Evropské unie a Komisí Evropských společenství o vnitřním
vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti
podvodům (OLAF). (44) Aby se zajistilo, že
úvěrové instituce podléhají dohledu nejvyšší kvality, jenž nebude omezován
úvahami jiné než obezřetnostní povahy, a aby se efektivně a včas
řešily negativní vzájemně se umocňující dopady vývoje na trhu na
banky a členské státy, měla by Evropská centrální banka začít
plnit své zvláštní úkoly týkající se dohledu co nejdříve. Převedení
úkolů týkajících se dohledu z vnitrostátních orgánů dohledu na
Evropskou centrální banku však vyžaduje jistý objem příprav. Je proto
třeba stanovit odpovídající období postupného zavádění. Počet
bank podléhajících dohledu Evropské centrální banky by se měl
postupně zvyšovat úměrně tomu, jak je dohled nad těmito
bankami významný pro zajištění finanční stability. V první fázi by
měla Evropská centrální banka plnit své úkoly týkající se dohledu
vůči všem bankám, zejména těm, které obdržely vnější
finanční pomoc z veřejných prostředků nebo o ni požádaly.
Ve druhé fázi by měly být zahrnuty banky evropského systémového významu,
jenž plyne z jejich celkových expozic a jejich činností napříč
jurisdikcemi. Celkové expozice by se měly počítat s využitím metodik
definovaných v dohodě Basel III Basilejského výboru pro bankovní dohled o
výpočtu pákového poměru a o definici kmenového kapitálu tier 1.
Proces postupného zavádění by měl být dokončen nejpozději
do jednoho roku od vstupu tohoto nařízení v platnost. (45) Současný rámec
obezřetnostních požadavků pro úvěrové instituce a doplňkový
dozor nad finančními konglomeráty tvoří směrnice, které
členským státům při vymezování pravomocí příslušných
orgánů umožňují ve velkém počtu případů možnost volby
či uvážení. Dokud nebudou přijaty nové legislativní akty Unie, v
nichž budou výslovně uvedeny pravomoci, které příslušné orgány mají
přímo a bez odkazu na možnosti volby a uvážení členských států,
nemůže tedy Evropská centrální banka přijmout žádné rozhodnutí
přímo použitelné na úvěrové instituce, finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti. V této
přechodné fázi by tedy Evropská centrální banka měla plnit své úkoly
pouze tak, že příslušným vnitrostátním orgánům bude udělovat
pokyny k jednání. (46) Toto nařízení respektuje
základní práva a dodržuje zásady uznané v Listině základních práv Evropské
unie, zejména právo na ochranu osobních údajů, svobodu podnikání, právo na
účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, a musí být prováděno v
souladu s těmito právy a zásadami. (47) Jelikož cílů tohoto
nařízení, a sice vytvoření účinného a efektivního rámce pro
výkon zvláštních úkolů týkajících se dohledu vykonávaného orgánem Unie nad
úvěrovými institucemi a zajištění důkladného uplatňování
jednotného souboru pravidel pro úvěrové instituce, nemůže být
dostatečně dosaženo na úrovni členských států, a protože
struktura bankovního trhu pokrývá celé území Unie a úpadky bank mají vliv na
ostatní členské státy, lze tedy těchto cílů lépe dosáhnout na
úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou
subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu
se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku
nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro
dosažení daných cílů, PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ: Kapitola I Předmět a definice Článek 1 Předmět Tímto nařízením se Evropské centrální
bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k
obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi s cílem zajistit
bezpečnost a dobrý stav úvěrových institucí a stabilitu
finančního systému s patřičným ohledem na jednotu a integritu
vnitřního trhu. Článek 2 Definice Pro účely tohoto nařízení se
použijí tyto definice: 1) „zúčastněným členským
státem“ se rozumí členský stát, jehož měnou je euro; 2) „příslušným vnitrostátním orgánem“
se rozumí příslušný vnitrostátní orgán určený zúčastněnými
členskými státy v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady
2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti
úvěrových institucí a o jejím výkonu (přepracované znění)[13] a směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2006/49/ES ze dne 14. června 2006 o kapitálové
přiměřenosti investičních podniků a úvěrových
institucí (přepracované znění)[14]; 3) „úvěrovými institucemi“ se rozumí
úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 bodu 1 směrnice 2006/48/ES; 4) „finanční holdingovou
společností“ se rozumí finanční holdingová společnost ve smyslu
čl. 4 bodu 19 směrnice 2006/48/ES; 5) smíšenou finanční holdingovou
společností“ se rozumí smíšená finanční holdingová společnost
podle definice v čl. 2 odst. 15) směrnice Evropského parlamentu a
Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad
úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve
finančním konglomerátu[15]; 6) „finančním konglomerátem“ se rozumí
finanční konglomerát podle definice v čl. 2 odst. 14) směrnice
2002/87/ES. Kapitola II Spolupráce a úkoly Článek 3 Spolupráce Evropská centrální banka úzce spolupracuje s
Evropským orgánem pro bankovnictví, Evropským orgánem pro cenné papíry a trhy,
Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní
pojištění a Evropskou radou pro systémová rizika, které jsou součástí
Evropského systému dohledu nad finančním trhem zřízeného článkem
2 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a
(EU) č. 1095/2010. Článek 4 Úkoly svěřené Evropské centrální
bance 1. Evropská centrální banka má v
souladu s příslušnými ustanoveními práva Unie výlučnou pravomoc plnit
ve vztahu k úvěrovým institucím usazeným v zúčastněných
členských státech následující úkoly pro účely obezřetnostního
dohledu: a) vydávat a odnímat úvěrovým
institucím povolení k činnosti; b) posuzovat nabývání a zcizování
účastí v úvěrových institucích; c) zajistit soulad s akty Unie, které
úvěrovým institucím ukládají obezřetnostní požadavky v oblasti
kapitálových požadavků, omezení vysokých expozic vůči
rizikům, likvidity, pákového efektu a podávání zpráv a
zveřejňování informací o těchto záležitostech; d) stanovovat přísnější
obezřetnostní požadavky a uplatňovat další opatření
vůči úvěrovým institucím, avšak pouze v případech, které
akty Unie konkrétně stanoví; e) vedle kapitálových požadavků
uvedených v písmeni c) ukládat úvěrovým institucím, aby si udržovaly
určitou velikost kapitálových polštářů, a rovněž stanovovat
úrovně proticyklického kapitálového polštáře a ukládat jakákoli další
opatření zaměřená na řešení systémových nebo makroobezřetnostních
rizik v případech konkrétně stanovených v aktech Unie; f) stanovit požadavky, aby
úvěrové instituce zavedly spolehlivé systémy správy a řízení, procesy
a mechanismy a účinné interní postupy pro hodnocení kapitálové
přiměřenosti; g) zjistit, zda uspořádání,
strategie, postupy a mechanismy zavedené úvěrovými institucemi a kapitál,
který tyto instituce mají v držení, zajišťují spolehlivé řízení a
pokrytí jejich rizik, a na základě této kontroly prováděné v rámci
dohledu uložit úvěrovým institucím zvláštní dodatečné kapitálové
požadavky, zvláštní požadavky na zveřejňování informací, zvláštní
požadavky na likviditu a jiná opatření v případech, jež jsou
konkrétně stanoveny v aktech Unie; h) na podporu přezkumu
prováděného v rámci dohledu uskutečňovat zátěžové testy
úvěrových institucí; i) vykonávat dohled na konsolidovnaém
základě nad mateřskými společnostmi úvěrových institucí
usazenými v jednom ze zúčastněných členských států,
včetně finančních holdingových společností a smíšených
finančních holdingových společností, a podílet se na dohledu na
konsolidovaném základě nad mateřskými společnostmi neusazenými v
jednom ze zúčastněných členských států, a to i v rámci
kolegií orgánů dohledu; j) účastnit se na doplňkovém
dohledu nad finančním konglomerátem ve vztahu k úvěrovým institucím v
něm zapojených a převzít úkoly koordinátora v případech, kdy je
Evropská centrální banka jmenována jako koordinátor pro finanční
konglomerát v souladu s kritérii stanovenými v příslušném právním aktu
Unie; k) plnit úkoly týkající se dohledu
související s včasnou intervencí, jestliže úvěrová instituce
nedodržuje platné obezřetnostní požadavky, nebo je pravděpodobné, že
je nedodrží, což zahrnuje ozdravné plány a opatření finanční podpory
uvnitř skupiny, ve spolupráci s příslušnými orgány pro
restrukturalizaci; l) koordinovat a vyjadřovat
společné stanovisko zástupců příslušných orgánů
zúčastněných členských států, jestliže se účastní
jednání rady orgánů dohledu a správní rady Evropského orgánu pro
bankovnictví ohledně témat souvisejících s úkoly, které jsou Evropské
centrální bance svěřeny tímto nařízením; 2. Pro úvěrové instituce
usazené v nezúčastněném členském státě, které zřídí
pobočku nebo poskytují přeshraniční služby ve
zúčastněném členském státě, plní Evropská centrální banka
úkoly uvedené v odstavci 1, které přísluší příslušným vnitrostátním
orgánům zúčastněného členského státu. 3. S výhradou jakéhokoli
relevantního pravidla práva Unie, zejména jakéhokoli legislativního nebo
nelegislativního aktu, a v souladu s nimi může Evropská centrální banka
přijímat nařízení a doporučení a přijímat rozhodnutí
provést nebo použít právo Unie v rozsahu nezbytném pro plnění úkolů,
které jsou jí svěřeny tímto nařízením. 4. Tímto nařízením nejsou
dotčeny závazky a příslušné pravomoci příslušných orgánů
zúčastněných členských států vykonávat úkoly dohledu, které
nejsou uvedeny v tomto nařízení. Článek 5 Vnitrostátní orgány 1. Evropská centrální banka plní
své úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu sestávajícího z Evropské
centrální banky a příslušných vnitrostátních orgánů. 2. Na žádost Evropské centrální
banky jí příslušné vnitrostátní orgány pomáhají s přípravou a
prováděním aktů souvisejících s úkoly uvedenými v článku 4. 3. Evropská centrální banka
při provádění svých úkolů organizuje praktické postupy
provádění odstavce 2 vnitrostátními orgány dohledu. Jasně definuje
rámec a podmínky, za nichž příslušné vnitrostátní orgány uvedené
činnosti provádějí. 4. Příslušné vnitrostátní
orgány se řídí pokyny, které vydá Evropská centrální banka. Článek 6 Úzká spolupráce s příslušnými orgány
nezúčastněných členských států 1. V mezích stanovených tímto
článkem plní Evropská centrální banka úkoly v oblastech uvedených v
čl. 4 odst. 1) a 2) ve vztahu k úvěrovým institucím usazeným v
členském státě, jehož měnou není euro, pokud byla v souladu s
tímto článkem navázána úzká spolupráce mezi Evropskou centrální bankou a
příslušným vnitrostátním orgánem takového členského státu. Za tím účelem může Evropská centrální
banka udělit pokyny nebo se obrátit s požadavky na příslušný
vnitrostátní orgán nezúčastněného členského státu. 2. Úzká spolupráce mezi
Evropskou centrální bankou a příslušným vnitrostátním orgánem
nezúčastněného členského státu se navazuje rozhodnutím
přijatým Evropskou centrální bankou při splnění těchto
podmínek: a) dotčený členský stát
sdělí ostatním členským státům, Komisi, Evropské centrální bance
a Evropskému orgánu pro bankovnictví, že žádá o navázání úzké spolupráce s
Evropskou centrální bankou pro plnění úkolů uvedených v článku 4
ve vztahu ke všem úvěrovým institucím usazeným v daném členském
státě; b) V tomto sdělení se dotčený
členský stát zaváže: –
zajistit, aby se jeho příslušný vnitrostátní
orgán řídil veškerými pokyny nebo požadavky Evropské centrální banky; –
poskytnout veškeré informace o úvěrových
institucích zřízených v daném členském státě, které může
Evropská centrální banka požadovat pro komplexní posouzení uvedených
úvěrových institucí. c) Dotčený členský stát
přijal vnitrostátní právní akty k zajištění toho, aby jeho příslušný
vnitrostátní orgán byl povinen přijmout vůči úvěrovým
institucím jakékoli opatření, o které v souladu s odstavcem 5 Evropská
centrální banka požádá. 3. Rozhodnutí uvedené v odstavci
2 stanoví v souladu se statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské
centrální banky podmínky, za kterých se zástupci příslušných orgánů
členských států, které navázaly úzkou spolupráci v souladu s tímto
článkem, zúčastní činností dozorčí rady. 4. Rozhodnutí uvedené
v odstavci 2 se zveřejní v Úředním věstníku Evropské
unie. Rozhodnutí se použije od čtrnáctého dne po zveřejnění. 5. Má-li Evropská centrální
banka za to, že vůči úvěrové instituci, finanční holdingové
společnosti či smíšené finanční holdingové společnosti by
mělo být příslušným orgánem dotčeného členského státu
přijato opatření týkající se úkolů uvedených v odstavci 1, zašle
uvedenému orgánu žádost, v níž upřesní patřičný časový
rámec. Časový rámec nesmí být kratší než 48 hodin, ledaže je nezbytné
přijmout opatření dříve, aby se zamezilo nenapravitelným škodám.
Příslušný orgán dotčeného členského státu přijme veškerá
nezbytná opatření v souladu s povinností uvedenou v odst. 2 písm. c). 5. Pokud již dotčený
členský stát nesplňuje podmínky stanovené v odst. 2 písm. a) až c)
nebo pokud jeho příslušný orgán nejedná v souladu s povinností uvedenou v
odst. 2 písm. c), může Evropská centrální banka rozhodnout o ukončení
úzké spolupráce s uvedeným členským státem. Rozhodnutí se oznámí dotčenému členskému
státu a zveřejní se v Úředním věstníku Evropské unie. V rozhodnutí
se uvede datum, od něhož je použitelné, přičemž se
řádně zohlední účinnost dohledu a oprávněné zájmy
úvěrových institucí. Článek 7 Mezinárodní vztahy Aniž jsou dotčeny příslušné
pravomoci členských států a ostatních orgánů Unie,
může Evropská centrální banka v rámci úkolů, které jsou jí
svěřeny tímto nařízením, navazovat kontakty a uzavírat
správní dohody s orgány dohledu, mezinárodními organizacemi
a správními orgány třetích zemí za předpokladu řádné
koordinace s Evropským orgánem pro bankovnictví. Z těchto dohod
nevyplývají pro Unii ani její členské státy žádné právní závazky. Kapitola III Pravomoci dohledu a vyšetřování Článek 8 Pravomoci dohledu a vyšetřování 1 Pro účely provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny ustanoveními čl. 4 odst. 1) a
2), se Evropská centrální banka považuje za příslušný orgán ve
zúčastněných členských státech v souladu s příslušnými
právními akty Unie a má pravomoci a povinnosti, které příslušné orgány na
základě uvedených aktů mají. Pro účely provádění úkolů, které
jsou jí svěřeny ustanoveními čl. 4 odst. 1) a 2), se Evropská
centrální banka považuje za určený orgán v souladu s příslušnými
právními akty Unie a má pravomoci a povinnosti, které určené orgány na
základě uvedených aktů mají. 2 Pro účely provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny ustanoveními čl. 4 odst. 1) a
2) má Evropská centrální banka pravomoci vyšetřování uvedené v oddíle I. ODDÍL 1 Pravomoci vyšetřování Článek 9 Žádosti o informace 1. Evropská centrální banka
může formou prosté žádosti nebo rozhodnutím požádat tyto právnické nebo
fyzické osoby o poskytnutí všech informací nutných k provádění úkolů,
které jsou jí svěřeny tímto nařízením, včetně
informací, které mají být předávány v opakovaných intervalech a ve specifikovaných
formátech pro účely dohledu a související statistické účely: a) úvěrové instituce; b) finanční holdingové
společnosti; c) smíšené finanční holdingové
společnosti; d) smíšené holdingové společnosti; e) osoby zapojené do činností
subjektů uvedených v písmenech a) až d) a spřízněné třetí
strany; f) třetí strany, na které subjekty
uvedené v písmenech a) až d) převedly provozní funkce nebo činnosti v
rámci outsourcingu; g) osoby jinak úzce a významně
spřízněné nebo spojené s činnostmi subjektů uvedených v
písmenech a) až d) h) příslušné vnitrostátní orgány. 2. Osoby uvedené v odstavci 1
požadované informace poskytnou. Článek 10 Obecná šetření 1. V zájmu plnění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, může
Evropská centrální banka provádět veškerá nezbytná šetření osob
uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) a ž g). Za tím účelem je Evropská
centrální banka oprávněna: a) požadovat předložení dokumentů; b) zkoumat knihy a záznamy osob uvedených v
čl. 9 odst. 1 písm. a) až g) a pořizovat z těchto knih a
záznamů kopie nebo výpisy; c) získávat písemná nebo ústní
vysvětlení od všech osob uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) až g)
nebo jejich zástupců nebo zaměstnanců; d) vyslechnout jakoukoli jinou fyzickou
či právnickou osobu, která s tím souhlasí, za účelem získání
informací souvisejících s předmětem šetření. 2. Osoby uvedené v čl. 9
odst. 1 1 písm. a) až g) se podrobí šetřením zahájeným na základě
rozhodnutí Evropské centrální banky. Jestliže nějaká osoba brání provádění
šetření, zúčastněný členský stát, ve kterém se nacházejí
příslušné prostory, poskytne nezbytnou pomoc včetně
umožnění přístupu Evropské centrální bance do provozních prostor
právnických osob uvedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) až g), aby mohla být
výše uvedená práva vykonána. Článek 11 Kontroly na místě 1. V zájmu plnění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, může
Evropská centrální banka provádět veškeré nezbytné kontroly na místě
v provozních prostorách právnických osob uvedených v čl. 9 odst. 1 písm.
a) až g) v souladu s článkem 12. Vyžaduje-li to řádné provedení a
účinnost kontroly, může Evropská centrální banka provést kontrolu na
místě bez předchozího ohlášení. 2. Úředníci Evropské
centrální banky a další osoby pověřené Evropskou centrální bankou k
provádění kontrol na místě smějí vstupovat do všech provozních
prostor a na pozemky právnických osob, kterých se rozhodnutí Evropské centrální
banky ohledně šetření týká, a mají veškeré pravomoci stanovené v
čl. 10 odst. 1). Zároveň jsou oprávněni zapečetit jakékoli
provozní prostory a knihy nebo záznamy na dobu a v rozsahu, které jsou pro
kontrolu nezbytné. 3. Osoby uvedené v čl. 9
odst. 1 písm. a) až g) se podrobí kontrolám na místě nařízeným
rozhodnutím Evropské centrální banky. 4. Úředníci
příslušného orgánu členského státu, na jehož území má kontrola
probíhat, jakož i osoby tímto orgánem pověřené nebo jmenované
poskytují na žádost Evropské centrální banky aktivní pomoc úředníkům
Evropské centrální banky a dalším osobám pověřeným Evropskou
centrální bankou. Za tímto účelem mají pravomoci stanovené v odstavci 2.
Úředníci příslušného orgánu dotyčného zúčastněného
členského státu se mohou na požádání kontrol na místě také
účastnit. 5. Pokud úředníci Evropské
centrální banky a další doprovázející osoby pověřené Evropskou
centrální bankou zjistí, že nějaká osoba odmítá kontrolu nařízenou
podle tohoto článku, příslušný orgán zúčastněného
členského státu jim poskytne nezbytnou pomoc. Článek 12 Povolení justičního orgánu 1. Jestliže kontrola na
místě podle čl. 11 odst. 1 nebo poskytnutí pomoci podle čl. 11
odst. 5 vyžaduje podle vnitrostátních předpisů povolení
justičního orgánu, musí být o takové povolení požádáno. 2. Pokud je podána žádost o
povolení podle odstavce 1, vnitrostátní justiční orgán kontroluje, zda je
rozhodnutí Evropské centrální banky pravé a zda navrhovaná donucovací
opatření nejsou vzhledem k předmětu kontroly svévolná ani
nepřiměřená. Při kontrole přiměřenosti
těchto donucovacích opatření může vnitrostátní justiční
orgán požádat Evropskou centrální banku o podrobné vysvětlení, zejména
důvodů, na jejichž základě má Evropská centrální banka
podezření, že došlo k porušení příslušných právních aktů Unie, a
závažnosti tohoto podezření ohledně porušení a povahy účasti
osoby, jíž se donucovací opatření týkají. Vnitrostátní justiční orgán
však nesmí přezkoumávat nezbytnost kontroly ani požadovat, aby mu byly
poskytnuty informace ze spisu Evropské centrální banky. Zákonnost rozhodnutí
Evropské centrální banky přezkoumává pouze Soudní dvůr Evropské unie. ODDÍL 2 zvláštní pravomoci dohledu Článek 13 Povolení 1. Každá žádost o povolení k
zahájení činnosti úvěrové instituce, která má být usazena ve
zúčastněném členském státě, musí být podána
příslušnými orgány členského státu, ve kterém má být úvěrová
instituce usazena v souladu s požadavky stanovenými v příslušných
vnitrostátních předpisech. Jestliže úvěrová instituce splňuje
všechny podmínky povolení stanovené ve vnitrostátních předpisech uvedeného
členského státu, příslušný vnitrostátní orgán přijme rozhodnutí
navrhnout Evropské centrální bance, aby povolení udělila. Rozhodnutí se
oznámí Evropské centrální bance a dotčené úvěrové instituci. Po obdržení návrhu od příslušného
vnitrostátního orgánu uvedeného ve druhém pododstavci Evropská centrální banka
udělí povolení, pokud jsou splněny podmínky stanovené v právu Unie.
Rozhodnutí se oznámí dotčené úvěrové instituci. 2. Evropská centrální banka
může povolení odebrat v případech stanovených v aktech Unie na
základě vlastní iniciativy nebo na návrh příslušného vnitrostátního
orgánu členského státu, ve kterém je úvěrová instituce usazena. Jestliže se příslušný vnitrostátní orgán,
který navrhl povolení v souladu s odstavcem 1, domnívá, že povolení musí být
odebráno v souladu s vnitrostátním právem, předá za tím účelem návrh
Evropské centrální bance. Evropská centrální banka v uvedeném případě
může povolení odebrat. Článek 14 Pravomoci hostitelských orgánů a
spolupráce na konsolidovaném dohledu 1. Postupy stanovené v aktech
Unie pro úvěrové instituce, které chtějí zřídit pobočku
nebo využívat volného pohybu služeb vykonáváním svých činností na území
jiného členského státu, a příslušné pravomoci domovských a
hostitelských členských států se mezi zúčastněnými
členskými státy použijí pouze pro účely úkolů, které nebyly
svěřeny Evropské centrální bance na základě článku 4 tohoto
nařízení. 2. Ustanovení stanovená v aktech
Unie v souvislosti se spoluprací mezi příslušnými orgány z různých
členských států pro provádění dohledu na konsolidovaném
základě se nepoužijí v případě, že dotčené příslušné
orgány jsou příslušnými orgány zúčastněných členských
států. Článek 15 Sankce 1. Pro účely provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, může
Evropská centrální banka v případě, kdy úvěrové instituce,
finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové
společnosti úmyslně nebo z nedbalosti poruší požadavek vyplývající z
přímo použitelných aktů Unie, a v souvislosti s nimž mají
příslušné orgány podle práva Unie k dispozici správní peněžité
sankce, uložit správní peněžité sankce do výše dvojnásobku zisku, který
byl obdržen nebo ztráty, které bylo zabráněno porušením předpisů
v případech, kdy to lze určit, nebo do výše 10 % celkového
ročního obratu právnické osoby v předchozím hospodářském roce. 2. V případě, že je
právnická osoba dceřinou společností mateřského podniku, je
příslušný celkový roční obrat uvedený v prvním pododstavci celkový
roční obrat vyplývající z konsolidovaného účtu nejvyššího
mateřského podniku v předcházejícím hospodářském roce. 3. Uplatňované sankce musí
být účinné, přiměřené a odrazující. Evropská centrální banka
při rozhodování o uložení sankce a při stanovování vhodné sankce
přihlédne ke všem podstatným okolnostem stanoveným v právu Unie. 4. Evropská centrální banka
použije tento článek v souladu s články 3 a 5 nařízení Rady (ES)
č. 2532/98. 5. V případech, na které se
nevztahuje odstavec 1 a kdy je to nutné za účelem plnění úkolů,
které jsou jí svěřeny tímto nařízením, může Evropská
centrální banka požádat příslušné vnitrostátní orgány, aby přijaly
opatření s cílem zajistit, aby příslušné sankce byly uloženy. Sankce
uplatňované příslušnými vnitrostátními orgány musí být účinné,
přiměřené a odrazující. První pododstavec se použije zejména v
případě peněžitých sankcí, které mají být uloženy úvěrovým
institucím, finančním holdingovým společnostem nebo smíšeným finančním
holdingovým společnostem za porušení vnitrostátních právních
předpisů, které provádějí příslušné směrnice EU, a
všech správních sankcí nebo opatření, které mají být uloženy
členům správní rady nebo jakýmkoli jiným fyzickým osobám, které jsou
podle vnitrostátních právních předpisů odpovědné za porušení
předpisů ze strany úvěrové instituce, finanční holdingové
společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti. 6. Evropská centrální banka bez
zbytečného odkladu zveřejní všechny sankce uvedené v odstavci 1
včetně informací o druhu a charakteru porušení předpisů a
totožnosti osob, které jsou za toto porušení zodpovědné, jestliže by toto
zveřejnění vážně neohrozilo stabilitu finančních trhů.
V případě, že by zveřejnění způsobilo
zúčastněným stranám nepřiměřenou škodu, Evropská
centrální banka zveřejní sankci na anonymním základě. 7. Aniž by byla dotčena
ustanovení odstavců 1 až 6, Evropská centrální banka může za
účelem plnění úkolů, které jsou jí svěřeny tímto
nařízením, v případě porušení nařízení nebo rozhodnutí
Evropské centrální banky uložit sankce v souladu s nařízením Rady (ES)
č. 2532/98. Kapitola IV Organizační zásady Článek 16 Nezávislost 1. Při provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, jedná
Evropská centrální banka nezávisle. 2. Orgány, instituce a jiné
subjekty Unie, jakož i vlády členských států tuto nezávislost
respektují. Článek 17 Odpovědnost Evropská centrální banka je za provádění
tohoto nařízení odpovědná Evropskému parlamentu a Radě v souladu
s touto kapitolou. Článek 18 Oddělení od funkce měnové
politiky 1. Při provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, sleduje
Evropská centrální banka pouze cíle stanovené tímto nařízením. 2. Evropská centrální banka
provádí úkoly, které jsou jí svěřeny tímto nařízením,
odděleně od svých úkolů týkajících se měnové politiky a
všech ostatních úkolů. Úkoly, které jsou Evropské centrální bance
svěřeny tímto nařízením, nesmějí narušovat plnění
úkolů Evropské centrální banky, které se vztahují k měnové politice,
ani jiných úkolů. 3. Pro účely odstavců
1 a 2 přijímá Evropská centrální banka všechny nezbytné vnitřní
předpisy včetně předpisů týkajících se služebního
tajemství. Článek 19 Dozorčí rada 1. Plánování a realizaci
úkolů svěřených Evropské centrální bance provádí interní orgán
složený ze čtyř zástupců Evropské centrální banky jmenovaných
Výkonnou radou Evropské centrální banky a jednoho zástupce vnitrostátního
orgánu příslušného pro dohled nad úvěrovými institucemi v každém
zúčastněném členském státě (dále jen „dozorčí rada“). 2. Dozorčí rada má
kromě toho předsedu, kterého volí členové Rady guvernérů ze
svého středu s výjimkou prezidenta, Výkonné rady, a místopředsedu
voleného členy Rady guvernérů Evropské centrální banky z jejich řad. 3. Rada guvernérů Evropské
centrální banky může přenášet jasně definované úkoly dohledu a
související rozhodnutí týkající se jednotlivce nebo skupiny identifikovatelných
úvěrových institucí, finančních holdingových společností nebo
smíšených finančních holdingových společností dozorčí radě
za předpokladu dohledu a odpovědnosti Rady guvernérů. 4. Dozorčí rada může
jmenovat ze svých členů řídicí výbor v omezenějším složení,
který podporuje její činnosti včetně přípravy jednání. 5. Zástupci příslušného
orgánu členských států, které navázaly úzkou spolupráci v souladu s
článkem 6, se účastní činností dozorčí rady v souvislosti s
podmínkami stanovenými v rozhodnutí přijatém v souladu s odstavci 2 a 3
článku 6 a v souladu se statutem Evropského systému centrálních bank a
Evropské centrální banky. 6. Předseda Evropského
orgánu pro bankovnictví a člen Evropské komise se mohou zúčastnit
jednání dozorčí rady jako pozorovatelé. 7. Rada guvernérů
přijímá jednací řád dozorčí rady včetně pravidel
týkajících se funkčního období předsedy a místopředsedy.
Funkční období nepřesáhne pět let a nelze je obnovit. Článek 20 Služební tajemství a výměna informací 1. Členové dozorčí
rady a zaměstnanci Evropské centrální banky vykonávající povinnosti
dohledu, jsou i po ukončení svých povinností vázáni požadavky na zachovávání
služebního tajemství stanovenými v článku 37 protokolu č. 4 a v
příslušných právních aktech Unie. 2. Pro účely provádění
úkolů, které jsou jí svěřeny tímto nařízením, je Evropská
centrální banka v rámci omezení a za podmínek stanovených v příslušných
právních aktech Unie oprávněna vyměňovat si informace s
vnitrostátními nebo evropskými orgány a subjekty v případech, ve kterých
právo Unie dovoluje příslušným vnitrostátním orgánům sdělovat
uvedeným subjektům informace nebo v případech, kdy členské státy
mohou takové sdělování informací podle práva Unie poskytnout. Článek 21 Podávání zpráv 1. Evropská centrální banka
předkládá každý rok Evropskému parlamentu, Radě, Komisi a
Euroskupině zprávu o provádění úkolů, které ji byly
svěřeny tímto nařízením. 2. Předseda dozorčí
rady Evropské centrální banky předkládá tuto zprávu Evropskému parlamentu
a Euroskupině za přítomnosti zástupců všech
nezúčastněných členských států, s kterými byla navázána
úzká spolupráce v souladu s článkem 6. 3. Předseda dozorčí
rady může být na žádost Evropského parlamentu vyslechnut ohledně
výkonu jejích úkolů dohledu příslušnými výbory Evropského parlamentu.
4. Evropská centrální banka
odpoví ústně nebo písemně na otázky, které jí položí Evropský
parlament nebo Euroskupina. Článek 22 Zdroje Evropská centrální banka věnuje
potřebné zdroje na provádění úkolů, které jsou jí
svěřeny tímto nařízením. Článek 23 Rozpočet 1. Výdaje Evropské centrální
banky na provádění úkolů, které jsou jí svěřeny tímto
nařízením, se zapisují do zvláštního oddílu rozpočtu Evropské
centrální banky. 2. Evropská centrální banka v
rámci zprávy uvedené v článku 22 podrobně popíše oddíl svého
rozpočtu týkající se dohledu. Zveřejňuje podrobné roční
účty vztahující se k oddílu jejího rozpočtu, který se týká dohledu, v
souladu s článkem 26.2 statutu Evropské centrální banky a Evropského
systému centrálních bank. Článek 24 Poplatky za dohled 1. Evropská centrální banka
uloží úvěrovým institucím, aby uhradily poplatky, které pokryjí náklady v
souvislosti s jejími úkoly, přičemž tyto poplatky uvedené náklady
nepřekročí. 2. Velikost poplatku uloženého
úvěrové instituci musí být úměrná důležitosti a rizikovému
profilu dané úvěrové instituce Článek 25 Výměna personálu 1. Evropská centrální banka
zajišťuje přiměřenou výměnu a dočasné
přeložení personálu s vnitrostátními příslušnými orgány a mezi nimi
navzájem. 2. Evropská centrální banka ve
vhodných případech požaduje, aby v dohlížecích týmech vnitrostátních
příslušných orgánů, které přijímají opatření dohledu
týkající se úvěrové instituce, finanční holdingové společnosti
nebo smíšené finanční holdingové společnosti nacházející se v jednom
zúčastněném členském státě v souladu s tímto nařízením
byli také zaměstnanci vnitrostátních příslušných orgánů jiných
zúčastněných členských států. Kapitola V Obecná a závěrečná
ustanovení Článek 26 Přezkum Komise zveřejní do 31. prosince 2015
zprávu o uplatňování tohoto nařízení. Tato zpráva mimo jiné hodnotí: a) fungování Evropské centrální banky v rámci
Evropského systému dohledu nad finančním trhem; b) účinnost režimu nezávislosti a
odpovědnosti; c) vzájemné působení mezi Evropskou
centrální bankou a Evropským orgánem pro bankovnictví; d) přiměřenost uspořádání
správy a řízení včetně složení dozorčí rady. Zpráva je předkládána Evropskému
parlamentu a Radě. Komise případně přednese další návrhy. Článek 27 Přechodná ustanovení 1. Od 1. července 2013
Evropská centrální banka musí provádět úkoly dohledu, které jsou jí
svěřeny, také v souvislosti s nejvýznamnějšími úvěrovými
institucemi, finančními holdingovými společnostmi a smíšenými
finančními holdingovými společnostmi evropského systémového významu
na nejvyšší úrovni konsolidace na základě jejich velikosti, jak je
promítnuta do součtu hodnot expozice všech aktiv a podrozvahových
závazků neodečtených při stanovení kmenového kapitálu tier 1 pro
regulační účely a jejich přeshraniční činnosti, jak je
promítnuta v pohledávkách napříč jurisdikcemi, jako jsou vklady a
jiná aktiva ve vztahu k zákazníkům nebo jiným finančním
operátorům umístěným v jiné zemi a závazcích napříč
jurisdikcemi, jako jsou úvěry a dluhopisy ve vztahu k zákazníkům nebo
jiným finančním operátorům umístěným v jiné zemi, které
dohromady pokrývají nejméně polovinu bankovního sektoru eurozóny jako
celku k 1. lednu 2013. Evropská centrální banka přijme a zveřejní
seznam uvedených institucí před 1. březnem 2013. 2. Evropská centrální banka
převezme plně úkoly, které jsou jí svěřeny tímto
nařízením, nejpozději dne 1. ledna 2014. 3. Před 1. lednem 2014
může Evropská centrální banka rozhodnutím určeným úvěrové
instituci, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční
holdingové společnosti a příslušnému vnitrostátnímu orgánu
dotčených zúčastněných členských států zahájit
plnění úkolů, kterou jsou jí svěřeny tímto nařízením,
zejména v případě, kdy úvěrová instituce, finanční
holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová
společnost obdržely veřejnou finanční pomoc nebo o ni požádaly. 4. Od vstupu tohoto
nařízení v platnost a vzhledem k převzetí svých úkolů v souladu
s odstavci 1 až 3 může Evropská centrální banka požádat příslušné
orgány zúčastněných členských států a osoby uvedené v
článku 9 o poskytnutí všech relevantních informací, aby Evropská centrální
banka mohla provést komplexní posouzení úvěrových institucí zúčastněného
členského státu. Úvěrové instituce a příslušný orgán požadované
informace poskytnou. 5. Odchylně od čl. 4
odst. 3), od vstupu tohoto nařízení v platnost a do zrušení směrnic
2006/48/ES a 2006/49/ES a jejich nahrazení novými akty Unie, Evropská centrální
banka plní úkoly, které jsou jí svěřeny tímto nařízením,
prostřednictvím pokynů adresovaných příslušným vnitrostátním
orgánům o vykonávání všech příslušných pravomocí, které jsou jim
svěřeny. Odchylně od čl. 4 odst. 3), od vstupu
tohoto nařízení v platnost a do doby vstupu v platnost legislativních
aktů o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi,
pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu
umožňujícím Evropské centrální bance vykonávat pravomoci příslušných
orgánů, Evropská centrální banka plní úkoly, které jsou jí
svěřeny čl. 4 odst. 2) písm. j), prostřednictvím
pokynů adresovaných příslušným vnitrostátním orgánům o
vykonávání všech příslušných pravomocí, které jsou jim svěřeny. 6. Úvěrové instituce s
povolením k činnosti od zúčastněných členských států k
datu uvedenému v článku 28 nebo případně k datům uvedeným v
odstavcích 2 a 3 se považují za úvěrové instituce s povolením v souladu s
článkem 13 a mohou pokračovat ve své činnosti. Příslušné
vnitrostátní orgány oznámí Evropské centrální bance před datem použití
tohoto nařízení nebo případně před daty uvedenými v
odstavcích 2 a 3 totožnost těchto úvěrových institucí spolu se
zprávou obsahující historii dohledu a rizikový profil dané úvěrové
instituce a veškeré další informace požadované Evropskou centrální bankou.
Informace musí být předány ve formátu požadovaném Evropskou centrální
bankou. Článek 28 Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje
v platnost dne 1. ledna 2013. Toto nařízení je závazné v celém
rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. V Bruselu dne Za
Radu předseda [1] KOM(2011) 452 a KOM(2011) 453 ze dne 20. července
2011. [2] Úř. věst. C , , s. . [3] Úř. věst. C , , s. . [4] Úř. věst. L 331,
15.12.2010, s. 12. [5] Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 37. [6] Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 84. [7] Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 453. [8] Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 394. [9] Úř. věst. L 318,
27.11.1998, s. 4. [10] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. [11] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1. [12] Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 1. [13] Úř. věst. L177, 30.6.2006, s.1. [14] Úř. věst. L177, 30.6.2006, s.277. [15] Úř. věst. L 35, 11.2.2003, s. 1–27.