DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. Souvislosti

1.1 Základní informace a cíle

Vystavení ionizujícímu záření má za následek újmu na zdraví. Za běžných situací jsou dávky velmi nízké, takže účinek na tkáně není pozorovatelný, může však dojít k případnému opožděnému účinku, zejména k rakovině. Předpokládá se, že u tohoto účinku neexistuje žádná prahová hodnota: každé ozáření, ačkoli malé, může být později v životě příčinou rakoviny. Dále se předpokládá, že pravděpodobnost výskytu opožděného účinku je úměrná dávce. Je proto nutný specifický přístup k radiační ochraně na základě třech zásad – odůvodnění, optimalizace a omezení dávek ozáření, které jsou základními kameny systému ochrany vytvořeného před mnoha desetiletími Mezinárodní komisí pro radiologickou ochranu (ICRP).

Právní předpisy Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom) vždy vycházely z doporučení ICRP. Tato vysoce uznávaná vědecká organizace nedávno vydala nové pokyny k systému radiační ochrany (Publikace 103, 2007). Komise ICRP zachovává tři pilíře systému a přitom podrobněji stanoví uplatňování zásad po celou dobu expoziční situace bez ohledu na to, zda je zdroj záření umělý nebo přírodní. Radiační ochrana se ovšem vztahuje nejen na ozáření vyplývající z činnosti zdrojů záření (plánované expoziční situace), ale rovněž na nehodové expoziční situace vyplývající například z jaderné havárie a na řadu dalších situací, zejména na ty, které zahrnují ozáření přírodními zdroji záření, nazývané „existujícími expozičními situacemi“. Komise ICRP také ve světle nejnovějších vědeckých informací aktualizovala metodiku posuzování efektivní dávky a uplatňování limitů dávek.

Velká část pracovníků v odvětvích, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiály (NORM – „naturally occurring radioactive materials“), dostává dávky ozáření překračující dávkový limit pro jednotlivce z obyvatelstva, ale nevyužívá ochranu jako radiační pracovníci vystavení ozáření při výkonu své práce. Tato anomálie není udržitelná, proto jsou nová doporučení ICRP zaměřena na začlenění přírodních zdrojů záření do celkového systému. Platné právní předpisy Euratomu[1] zavedly již v roce 1996 požadavky na pracovní činnosti zahrnující přírodní zdroje záření. Byly však soustředěny do samostatné kapitoly a nebyly začleněny do celkového rámce radiační ochrany. Kromě toho měly členské státy možnost naprosto flexibilně rozhodovat o tom, kterých odvětví NORM se tyto požadavky týkají. Vedlo to k velkým rozdílům v kontrole odvětví NORM a v ochraně pracovníků v těchto odvětvích. Tato situace není slučitelná s úlohou Euratomu při stanovování jednotných norem.

Ozáření uvnitř budov způsobené radonem, přírodním radioaktivním vzácným plynem, který se dostává do obytných domů z půdy pod nimi, je mnohem významnější než z jiných zdrojů záření. Epidemiologické studie z poslední doby potvrdily, že rakovina plic může být způsobena ozářením radonem, a Světová zdravotnická organizace (WHO)[2] ho v současné době klasifikuje jako hlavní zdravotní problém[3]. Ozáření radonem v obytných domech bylo v roce 1990 řešeno v doporučení Komise. Potvrzená příčina rakoviny plic v důsledku ozáření radonem si vyžaduje posílení politik na snižování radonu v Evropě prostřednictvím závazných požadavků. Radioaktivita ve stavebních materiálech byla zahrnuta do směrnice o stavebních výrobcích[4], ale tento fakt dosud nevedl k tomu, aby Evropský výbor pro normalizaci (CEN) přijal nějaké odpovídající normy. Revize směrnice o základních bezpečnostních standardech (BSS) se nebude zabývat pouze využitím zbytků z odvětví NORM ve stavebních materiálech, ale zajistí také důslednou a harmonizovanou ochranu proti jiným stavebním materiálům se zvýšenými úrovněmi radioaktivity.

Kromě ochrany zdraví lidí systém radiační ochrany ICRP řeší v současné době ochranu bioty proti ozáření ionizujícím zářením. Ačkoli se obecně předpokládá, že vystavení bioty ozáření si nevyžaduje další opatření, musí být tento předpoklad nyní prokázán shodou s kritérii a na základě dohodnuté metodiky.

Značná část právních předpisů Euratomu se zabývá různými otázkami radiační ochrany, které jsou ve Smlouvě o Euratomu definovány jako základní bezpečnostní standardy. Protože tyto otázky se rozvíjely dlouhou dobu, existuje mezi různými akty jako výsledek aktualizovaných právních předpisů nutně několik rozporů a také zastaralých odkazů. Tyto rozpory je nutné vyřešit v souladu s politikou Komise pro zjednodušení evropských právních předpisů.

Problém lze shrnout takto:

– v současných právních předpisech se plně neodráží vědecký pokrok;

– mezi existujícími právními předpisy jsou rozpory;

– oblast působnosti současných právních předpisů nepokrývá plně přírodní zdroje záření nebo ochranu životního prostředí.

Z toho vyplývají čtyři konkrétní cíle:

– začlenit potřebné věcné změny s cílem reagovat na poslední vědecké údaje a operační zkušenosti,

– vysvětlit požadavky a zajistit shodu s evropskými právními předpisy,

– zajistit shodu s mezinárodními doporučeními,

– pokrýt celý rozsah expozičních situací a kategorií ozáření.

1.2 Subsidiarita

Podle čl. 2 písm. b) Smlouvy o Euratomu „... má Společenství za podmínek stanovených touto smlouvou ... vypracovávat jednotné bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování“. V souladu s tím členské státy v preambuli Smlouvy prohlašují, že jsou „rozhodnut[y] vytvořit podmínky pro rozvoj mocného jaderného průmyslu“ a také „usilujíce vytvořit bezpečnostní podmínky, jež vyloučí ohrožení života a zdraví obyvatelstva“. Euratom je pověřen „vypracovávat jednotné bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví obyvatelstva a pracovníků a dbát na jejich dodržování“. Pravomoc Euratomu upravovat v oblasti ochrany zdraví ionizující záření je proto výslovně uznána ve Smlouvě o Euratomu.

Výlučný charakter pravomocí právních předpisů Euratomu podle článků 30 a 31 Smlouvy o Euratomu v podstatě nevyžaduje použití zásady subsidiarity. Tyto články požadují, aby se Komise snažila získat pro své legislativní návrhy stanovisko skupiny odborníků, kterou určil Výbor Euratomu pro vědu a techniku.

1.3 Současné právní předpisy

Po vstupu Smlouvy o Euratomu v platnost byl na základě článku 31 Smlouvy přijat komplexní soubor právních předpisů, kterými se stanoví základní bezpečnostní standardy.

Hlavním pilířem těchto právních předpisů je směrnice Rady 96/29/Euratom, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření (dále jen „směrnice Euratomu o základních bezpečnostních standardech“ – „směrnice BSS“). Další právní předpisy založené na článku 31 Smlouvy o Euratomu zahrnují:

- rozhodnutí Rady 87/600/Euratom ze dne 14. prosince 1987 o opatřeních Společenství pro včasnou výměnu informací v případě radiační mimořádné situace;

- nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, a související legislativní akty, nařízení Komise (Euratom) č. 944/89 ze dne 12. dubna 1989, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace méně významných potravin po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace, a nařízení Komise (Euratom) č. 770/90 ze dne 29. března 1990, kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace[5];

- směrnici Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace (dále jen „směrnice o informování obyvatelstva“);

- doporučení Komise 90/143/Euratom ze dne 21. února 1990 o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem uvnitř budov;

- směrnici Rady 90/641/Euratom ze dne 4. prosince 1990 o ochraně externích pracovníků vystavených riziku ionizujícího záření v průběhu jejich činností v kontrolovaném pásmu (dále jen „směrnice o externích pracovnících“);

- nařízení Rady (Euratom) č. 1493/93 ze dne 8. června 1993 o přepravě radioaktivních látek mezi členskými státy;

- směrnici Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/Euratom ze dne 3. září 1984 (dále jen „lékařská směrnice“);

- doporučení Komise 2001/928/Euratom ze dne 20. prosince 2001 o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem v dodávkách pitné vody;

- směrnici Rady 2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů (dále jen „směrnice HASS“);

- směrnici Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole;

- směrnici Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení.

Směrnice o základních bezpečnostních standardech (směrnice BSS) byla pravidelně aktualizována v letech 1962, 1966, 1976, 1980, 1984 a 1996 s přihlédnutím k pokroku dosaženém ve vědeckých znalostech o účincích ionizujícího záření v souladu s doporučeními ICRP a na základě operačních zkušeností. Lékařské ozáření bylo zařazováno do konkrétních právních předpisů od roku 1984. Specifické problematické oblasti jsou pokryty třemi „souvisejícími směrnicemi“ – směrnicí o vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření (směrnicí HASS), směrnicí o externích pracovnících a směrnicí o informování obyvatelstva. Analýza právních předpisů přijatých podle článku 31 Smlouvy o Euratomu ukazuje, že lékařská směrnice, směrnice HASS, směrnice o externích pracovnících a směrnice o informování obyvatelstva úzce souvisí se směrnicí BSS 96/29, neboť dále rozpracovávají požadavky směrnice BSS nebo odkazují na její různá ustanovení. Z toho důvodu se návrh nové směrnice o základních bezpečnostních standardech bude vztahovat na předmět a oblast působnosti uvedených směrnic.

Komise navrhne zvláštní směrnici, kterou se stanoví požadavky na ochranu zdraví obyvatelstva, pokud jde o radioaktivní látky ve vodě určené k lidské spotřebě (KOM(2011) 385). Tato směrnice Euratomu nahradí existující směrnici 98/83/ES, pokud jde o její uplatňování na radioaktivní látky, a doplní ji o technické přílohy týkající se četnosti odběru vzorků, metod analýzy a úrovní detekce. Předmět této směrnice umožňuje, aby byla ve vhodnou dobu začleněna do přepracovaného znění základních bezpečnostních standardů. Jelikož je však směrnice určena pouze k provedení existujících požadavků podle právních předpisů vycházejících ze Smlouvy o ES a nelze ji v žádném případě interpretovat jako případnou změnu obsahu, považuje se v této fázi za vhodnější nezačlenit ji do návrhu revidované směrnice o základních bezpečnostních standardech. Kromě toho v době, kdy skupina odborníků uvedená v článku 31 poskytla své stanovisko k revidované směrnici o základních bezpečnostních standardech, probíhala ještě diskuse, zda by směrnice o radioaktivních látkách ve vodě určené k lidské spotřebě měla být založena na Smlouvě o Euratomu nebo Smlouvě o ES. Za těchto okolností bylo rozhodnuto pokračovat v návrhu revidované směrnice o základních bezpečnostních standardech, který v únoru 2010 schválila skupina odborníků uvedená v článku 31.

Ostatní právní předpisy založené na článku 31 Smlouvy o Euratomu rozebírané ve zprávě o posouzení dopadů používají buď jiný nástroj, nebo jejich oblast působnosti z převážné části nespadá do radiační ochrany, nebo právní předpisy platí jen pro určité typy zařízení.

1.4 Zjednodušení

Evropská komise zveřejnila v roce 2005 sdělení s názvem „Provádění lisabonského programu Společenství: Strategie pro zjednodušení právního prostředí: iniciativa pro zlepšení právní úpravy“ (KOM/2005/535 v konečném znění) jako reakci na žádosti Evropského parlamentu a Rady týkající se zjednodušení právních předpisů EU a zvýšení jejich kvality. Tato iniciativa je základem snahy o konsolidaci pěti výše uvedených směrnic. Není proveditelné ani účelné přepracovat tyto směrnice s ostatními právními předpisy podle hlavy II kapitoly III Smlouvy o Euratomu.

1.5 Mezinárodní kontext

Mezinárodní základní bezpečnostní standardy odrážejí mezinárodní konsensus v tom, co tvoří vysokou úroveň bezpečnosti pro ochranu lidí a životního prostředí před škodlivými účinky ionizujícího záření. Byly schváleny Radou guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) a svojí povahou nejsou závazné. Hlavním dokumentem o radiační ochraně jsou bezpečnostní standardy č. 115 „Mezinárodní základní bezpečnostní standardy pro ochranu před ionizujícím zářením a pro bezpečnost zdrojů záření“, MAAE, 1996. V roce 2006 zahájila MAAE spolu s dalšími mezinárodními organizacemi (FAO, ILO, NEA/OECD, PAHO a WHO) revizi bezpečnostních standardů č. 115. Práce na revizi stále probíhá a je podporována rovněž novými doporučeními ICRP v Publikaci 103 zveřejněné v roce 2007.

Evropská komise spolupracovala při revizi mezinárodních základních bezpečnostních standardů úzce s MAAE a dalšími mezinárodními organizacemi. Je však třeba zdůraznit, že směrnice Euratomu o základních bezpečnostních standardech není prostředkem k tomu, aby mezinárodním požadavkům propůjčila právně závazný charakter. Jsou dva důvody, proč odkaz na mezinárodní základní bezpečnostní standardy v evropských právních předpisech nebo jejich začlenění do nich nejsou možné. Na jedné straně jazyk mezinárodních bezpečnostních standardů neodpovídá pravidlům pro tvorbu právních předpisů EU. Mezinárodní požadavky jsou také někdy příliš podrobné a překračují rámec toho, co se ve Smlouvě o Euratomu míní „základními“ standardy. Požadavky základních bezpečnostních standardů Euratomu (BSS) musí rovněž zohledňovat pravidla vnitřního trhu. Na druhé straně mezinárodní základní bezpečnostní standardy umožňují, aby jim byly schopny vyhovět země na celém světě s různými úrovněmi právní a technické infrastruktury. Evropské právní předpisy jsou ambicióznější. Smlouva zavazuje Euratom, aby vytvořilo jednotné základní bezpečnostní standardy. Začlenění mezinárodních základních bezpečnostních standardů do evropského právního předpisu je tedy nejen obtížné, ale bylo by i v rozporu s hlavní úlohou, kterou společenství Euratom od roku 1959 zastává, a s velkým množstvím právních předpisů, které už byly vytvořeny. Komise však prosazuje co největší soulad mezi normami Euratomu a mezinárodními normami a počítá s případnou finanční podporou mezinárodních norem jménem Euratomu.

2. Konzultace zúčastněných stran a posouzení dopadů

2.1 Zúčastněné strany

Komise (GŘ ENER) zahájila a podporovala několik projektů a studií o specifických otázkách radiační ochrany, jejichž výsledky byly zveřejněny v publikační řadě Evropské Komise týkající se radiační ochrany[6]. Různé projekty, studie a konference určují úkoly při provádění platných právních předpisů o radiační ochraně a problémové oblasti, které nejsou dostatečně řešeny současným systémem ochrany.

V roce 2009 Komise zahájila konzultaci o „návrhu nových požadavků na přírodní zdroje záření ve směrnici o základních bezpečnostních standardech“. Pracovní skupina „Přírodní zdroje“ v rámci skupiny odborníků uvedené v článku 31 navrhla komplexní přístup k regulaci odvětví NORM, radonu a stavebních materiálů. Tento dokument byl uveřejněn na internetové stránce Komise a byl na něj rovněž uveden odkaz na internetové stránce EANNORM [7]. Konzultace probíhala od 2. února 2009 do 20. dubna 2009.

Na revizi základních bezpečnostních standardů Euratomu se trvale podílely dvě organizace představující hlavní zúčastněné strany, a to Vedoucí evropských příslušných orgánů pro radiologickou ochranu (HERCA – Heads of European Radiological Protection Competent Authorities) a Mezinárodní asociace pro radiační ochranu (IRPA – International Radiation Protection Association). Přehled revize základních bezpečnostních standardů byl sdružení HERCA předložen na zasedáních v prosinci 2008, 2009 a také v červnu 2010. Reakce orgánů pro radiační ochranu byla kladná a sdružení HERCA neuvedlo žádný důležitý problém, který by vyžadoval změnu přístupu. Revize byla předložena na mezinárodním kongresu IRPA (Buenos Aires 2008) a na evropských kongresech pořádaných asociací IRPA (Brašov 2006, Helsinky 2010) a také na výročních zasedáních evropských sdružení IRPA. Evropská pobočka IRPA zřídila pracovní skupinu s cílem shromáždit informace a údaje od svých sdružení o probíhající revizi jak mezinárodních základních bezpečnostních standardů, tak základních bezpečnostních standardů Euratomu. Byl rovněž udržován pravidelný styk s Evropským atomovým fórem (FORATOM), který zastupuje zúčastněné strany z jaderného průmyslu.

Hlavní interakce se zúčastněnými stranami se uskutečňuje prostřednictvím skupiny odborníků uvedené v článku 31, tj. odborníků, kteří mají být podle článku 31 Smlouvy o Euratomu konzultováni. Skupina odborníků vydala v únoru 2010 stanovisko o možné revizi evropských právních předpisů ve formě návrhu směrnice. Tento text je výsledkem intenzivní práce pracovních skupin v rámci skupiny odborníků s přihlédnutím ke studiím provedeným Komisí a rovněž k dalším zdrojům informací (konference, sítě).

Návrh předložený Komisí je do velké míry stejný jako návrh, na němž bylo založeno stanovisko skupiny odborníků uvedené v článku 31. Byly provedeny pouze některé redakční úpravy a doplněno několik definicí. Odborníci ponechali na rozhodnutí Komise, zda by definice zdrojů HASS měla zůstat stejná jako v současné směrnici 2003/122/Euratom, nebo zda by se měla uvést do souladu s Kodexem chování MAAE pro bezpečnost a zabezpečení radioaktivních zdrojů. Komise zvolila druhou možnost.

Skupina odborníků uvedená v článku 31 ve svém stanovisku rovněž doporučila zachovat znění článku 54 směrnice 96/29/Euratom, který členským státům umožňuje odchylku od jednotných základních bezpečnostních standardů a zavedení přísnějších limitů ozáření, které by zohlednily případné nové vědecké objevy po přijetí směrnice. Tím by bylo ohroženo provádění Smlouvy o Euratomu, která požaduje stanovení jednotných standardů. Navrhované znění směrnice proto takové ustanovení neobsahuje. Soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 25. listopadu 1992 ve věci Komise Evropských společenství v. Belgické království (Věc C-376/90[8]), uvedl, že „není-li výslovně uvedeno jinak, je nutno směrnici vykládat tak, že členským státům umožňuje stanovit … přísnější limity ozáření“. V této souvislosti bylo do navrhovaného znění revidované směrnice o základních bezpečnostních standardech začleněno výslovné ustanovení o jednotnosti standardů.

2.2 Posouzení dopadů

Bylo uskutečněno komplexní posouzení dopadů, aby se vyhodnotily možnosti pro dosažení cílů:

1. uvést ochranu zdraví pracovníků, obyvatelstva a pacientů do souladu s nejnovějšími vědeckými údaji a zkušenostmi z praxe;

2. zjednodušit existující právní předpisy EU v oblasti radiační ochrany;

3. zajistit shodu s mezinárodními standardy a doporučeními;

4. zahrnout celý rozsah expozičních situací, včetně vystavení přírodním zdrojům záření v domácím prostředí, a také ochranu životního prostředí.

S ohledem na tyto cíle se zpráva o posouzení dopadů zabývá velkou řadou možností, pokud jde o míru sjednocení s jinými právními předpisy a oblast působnosti a předmět zahrnutých právních předpisů:

Možnost 1: Zachování současného stavu existujících právních předpisů.

Možnost 2: Revize směrnice o základních bezpečnostních standardech a lékařské směrnice. Tato možnost předpokládá změny uvedených dvou směrnic s cílem uvést je do souladu s posledními doporučeními ICRP a pokrokem dosaženým ve vědeckých znalostech.

Možnost 3: Revize a sloučení směrnice o základních bezpečnostních standardech a lékařské směrnice a začlenění směrnice o externích pracovnících, směrnice o informování obyvatelstva a směrnice o vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření. Nelegislativní opatření budou řešit otázky záření přírodního původu a ochranu subhumánních druhů. Tato možnost poskytuje příležitost revidovat směrnici o základních bezpečnostních standardech rozšířením požadavků na lékařské ozáření, informování obyvatelstva, ozáření externích pracovníků a vysokoaktivní uzavřené zdroje. V rámci této možnosti politiky se směrnice 96/29 o základních bezpečnostních standardech a související legislativní akty (lékařská směrnice 97/43/Euratom, směrnice 90/641/Euratom o externích pracovnících, směrnice HASS 2003/122/Euratom, směrnice 89/618/Euratom o informování obyvatelstva, doporučení Komise 90/143/Euratom) spojí a požadavky směrnice BSS a lékařské směrnice budou současně aktualizovány podle nejnovějších vědeckých poznatků a zkušeností z oblasti regulace.

Možnost 4: Revize směrnice o základních bezpečnostních standardech a rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout expozice přírodnímu záření v domácím prostředí. U této možnosti bude komplexní přístup k řízení expozicí v důsledku přírodních zdrojů záření začleněn do celkového souboru požadavků základních bezpečnostních standardů Euratomu. Požadavky budou odrážet rozdíl mezi plánovanými a existujícími expozičními situacemi, jako je tomu v Publikaci 103 komise ICRP. Zatímco profesní ozáření přírodními zdroji záření (a také vystavení obyvatelstva ozáření ze zbytků nebo výpustí z odvětví NORM) se již zohledňuje v možnostech 1 až 3, ozáření přírodními zdroji záření, které bude výslovně začleněno, se vztahuje na ozáření obyvatelstva v domácím prostředí.

Možnost 5: Revize směrnice o základních bezpečnostních standardech a rozšíření oblasti působnosti s cílem zahrnout ochranu subhumánních druhů. Předmět a obecný účel směrnice 96/29/Euratom o základních bezpečnostních standardech (BSS) je ochrana zdraví obyvatelstva a pracovníků před nebezpečím ionizujícího záření. Tato směrnice se vztahuje na ochranu životního prostředí člověka, ale pouze jako cesty od environmentálních zdrojů k ozáření člověka. V souladu s novými doporučeními ICRP bude doplněna konkrétními úvahami o ozáření bioty v životním prostředí jako celku. Cílem by bylo požádat členské státy, aby ve svých právních předpisech o radiační ochraně zvážily vhodnou ochranu subhumánních druhů.

Možnost 6: Revize a sloučení směrnice o základních bezpečnostních standardech a lékařské směrnice a začlenění směrnice o externích pracovnících, směrnice o informování obyvatelstva a směrnice o vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření a rozšíření oblasti působnosti tak, aby zahrnovala ozáření obyvatelstva přírodním zářením a ochranu subhumánních druhů. Tato možnost obsahuje všechny prvky možnosti 3 (revizi směrnice o základních bezpečnostních požadavcích a začlenění ostatních čtyř směrnic). Revize základních bezpečnostních standardů pokrývá veškeré identifikované problémy a rozšiřuje oblast působnosti tak, aby byl zahrnut celý rozsah expozičních situací, včetně ozáření obyvatelstva radonem a stavebními materiály uvnitř budov, a všechny kategorie ozáření, a to nejen člověka.

Efektivnost navrhovaných možností se posuzuje z hlediska cílů, účinnosti dalších požadavků, pokud jde o jejich vliv na zdraví a životní prostředí, ekonomického přínosu a administrativních nákladů a souladu směrnice s celkovými právními předpisy Euratomu a EU. Změny základních bezpečnostních standardů a lékařské směrnice budou mít významný vliv v těchto oblastech:

- Sociální a zdravotní dopad: Sociální vliv souvisí s poskytováním odpovídající ochrany pracovníkům v odvětvích NORM. Vliv na zdraví bude nejvíce patrný v lékařském ozáření, zejména v předcházení zbytečně častým radiologickým vyšetřením s vysokými dávkami ozáření (například CT skeny) pacientů, které vede v budoucnu ke zvýšenému výskytu rakoviny. Určité profesní skupiny (například kardiologové) budou mít prospěch ze snížení limitu dávek ozáření pro oční čočku a zamezení šedému zákalu způsobenému zářením.

- Ekonomický dopad: Ačkoli v této fázi není možné uskutečnit kvantifikované ekonomické posouzení, harmonizace požadavků mezi členskými státy bude přínosná pro odvětví NORM.

- Administrativní náklady: Zatímco zásada optimalizace ochrany, která vyžaduje, aby dávky byly „tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné“ (ALARA – as low as reasonably achievable), je s přihlédnutím k sociálním a ekonomickým faktorům klíčová k zajištění správné rovnováhy mezi náklady a přínosy v prováděné radiační ochraně, nové pojetí „odstupňovaného přístupu“ tuto zásadu rozšiřuje s cílem zvýšit účinnost regulačního dohledu a snížit administrativní náklady pro odvětví.

V dalších třech směrnicích jsou zařazeny následující změny:

- harmonizace definice vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření (HASS) s mezinárodními standardy;

- zvláštní požadavky na ochranu externích pracovníků s jasným vymezením odpovědností jejich zaměstnavatelů a provozovatelů vykonávajících činnosti, v nichž jsou tito pracovníci vystaveni záření;

- požadavky na informování obyvatelstva před mimořádnou situací a během ní v rámci celkové revidované oblasti působnosti pro řízení nehodových expozičních situací.

Sloučení pěti směrnic je významný úspěch z hlediska souladu právních předpisů Euratomu. Změna struktury potřebná k obsáhnutí této širší oblasti působnosti směrnice BSS dále zlepšuje jasnost textu a zajišťuje lepší praktické provádění požadavků.

Širší oblast působnosti nové směrnice si vyžaduje další podstatné změny:

Pokud jde o „existující expoziční situace“, referenční úrovně jsou stanoveny pro koncentrace radonu v budovách a pro zevní ozáření ze stavebních materiálů. Členské státy budou požádány, aby zpracovaly komplexní a transparentní akční plán týkající se radonu přizpůsobený vnitrostátním potřebám a geologickým charakteristikám různých oblastí. Harmonizované požadavky na stavební materiály umožní další normalizaci na základě směrnice o stavebních výrobcích (směrnice Rady 89/106/EHS). Zatímco monitorování a označování materiálů přinese užitek spotřebitelům a stavebním profesím, administrativní zátěž pro odvětví zůstane minimální díky správnému výběru referenčních úrovní a seznamu druhů materiálů považovaných za významné.

Příslušné požadavky v základních bezpečnostních standardech Euratomu na ochranu subhumánních druhů mohou členské státy do svých vnitrostátních environmentálních politik zahrnout takovým způsobem, který je v souladu se současnými přístupy k ochraně zdraví před ionizujícím zářením. Posuzování vlivů těchto nových požadavků na životní prostředí se týká hlavně zabránění environmentálním škodám v případě havárie. V případě běžného provozu zařízení se jedná spíše o prokázání, že nevzniká žádný dopad na životní prostředí.

3. Právní stránka návrhu

Výsledkem přepracování pěti směrnic bude jediná obsáhlá směrnice s více než 100 články a řadou příloh. Vzhledem k rozsahu a složitosti změn se formální postup přepracování neprovádí. Není možné zde uvést každý jednotlivý prvek návrhu. Následující body uvádějí souhrnný popis hlavních charakteristik každé kapitoly.

3.1 Kapitola I: Předmět a oblast působnosti

Tato kapitola vymezuje oblast působnosti nové směrnice (obecný účel směrnice v různých kategoriích ozáření a v různých expozičních situacích a konkrétní účely vyplývající ze spojení požadavků na vysokoaktivní uzavřené zdroje záření a na informování obyvatelstva a vyloučení nekontrolovatelných ozáření). Oblast působnosti se rozšiřuje s cílem začlenit ozáření posádek kosmických lodí kosmickým zářením, ozáření v domácím prostředí způsobené radonem ve vzduchu uvnitř budov, zevní ozáření gama zářením ze stavebních materiálů a ochranu životního prostředí nad rámec environmentálních cest vedoucích k ozáření lidí.

3.2 Kapitola II: Definice

Tato kapitola obsahuje všechny definice uvedené v dřívějších směrnicích s určitými úpravami, aby se vyřešily rozpory a definice se přizpůsobily nové terminologii zavedené v Publikaci 103 komise ICRP a v návrhu mezinárodních základních bezpečnostních standardů.

3.3 Kapitola III: Systém radiační ochrany

Tato kapitola obsahuje obecné zásady radiační ochrany: odůvodnění, optimalizaci a limitování dávek. Vysvětluje důležitou úlohu dávkových optimalizačních mezí a referenčních úrovní v procesu optimalizace a zahrnuje přílohu I, která uvádí pásma referenčních úrovní navržených Mezinárodní komisí pro radiologickou ochranu (ICRP) pro existující a nehodové expoziční situace. Dávkové limity ozáření se nemění s výjimkou jednotné definice ročního dávkového limitu profesního ozáření (u nějž se nepočítá pětiletý průměr) a nižšího limitu ozáření orgánů v případě oční čočky dle doporučení ICRP. Nová směrnice už nezahrnuje technická měření začleněná do definice efektivní dávky a další faktory zařazené do hodnocení dávek, ale za tímto účelem odkazuje na Publikaci 103 komise ICRP. Směrnice kromě toho už neobsahuje dlouhý seznam koeficientů dávek pro jednotlivé radionuklidy (dávky na jednotkový příjem požitím nebo vdechnutím), ale bude odkazovat na nadcházející konsolidovanou publikaci ICRP, kterou lze bezplatně stáhnout.

3.4 Kapitola IV: Požadavky na vzdělávání, výcvik a informování týkající se radiační ochrany

Tato kapitola spojuje různé požadavky, které upravují vzdělávání a výcvik v různých směrnicích, a zahrnuje ustanovení o uznávání „odborníka na radiační ochranu“ a „lékařského fyzika“.

3.5 Kapitola V: Odůvodnění a regulační kontrola činností

Uplatňování zásady odůvodnění zůstává v odpovědnosti členských států. Zvláštní pozornost je věnována odůvodnění činností, které zahrnují vědomé ozáření lidí při zobrazování pro jiné než léčebné účely (např. bezpečnostní prohlídky na letištích).

Režim regulační kontroly se nyní předkládá jako třístupňový systém (oznámení, registrace, udělení licence), který nahrazuje dřívější dvoustupňový systém ohlašování a „předchozího povolení“. Je uveden podrobnější seznam, jaké druhy činností podléhají registraci nebo udělení licence. Jako součást koncepce „odstupňovaného přístupu“ k regulační kontrole je uvedeno výslovné ustanovení o zprošťování určitých činností povinnosti oznámení a povinnosti povolení na vnitrostátní úrovni. Standardní zprošťovací hodnoty na základě objemové nebo hmotnostní aktivity se nyní přebírají z bezpečnostních pokynů RS-G-1.7 agentury MAAE. Stejné standardní hodnoty se vztahují na osvobození od regulační kontroly (uvolňovací úrovně), ale umožňují stanovení specifických hodnot v evropských pokynech. Členské státy si budou moci ve stávajících vnitrostátních právních předpisech zachovat standardní uvolňovací úrovně a zachovat existující zprošťovací hodnoty pro malá množství materiálu. Podrobné údaje o zprošťovacích kritériích a zprošťovacích a uvolňovacích úrovních jsou uvedeny v příloze VI.

Tato kapitola zahrnuje rovněž přesnější požadavky na informace, které jsou předkládány se žádostí o licenci (vydávání povolení na vypouštění radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu je obsaženo v kapitole VIII).

3.6 Kapitola VI: Ochrana pracovníků, učňů a studentů

Tato kapitola obsahuje mírně pozměněná ustanovení o profesním ozáření ze směrnice 96/29/Euratom. Zahrnuje rovněž specifické požadavky směrnice o externích pracovnících a zavádí jasné rozdělení odpovědností mezi zaměstnavatelem a provozovatelem, kde se činnost vykonává. Datový systém pro osobní monitorování radiačních pracovníků a minimální soubor údajů oznamovaných v případě externích pracovníků byly aktualizovány s ohledem na doporučení sdružení HERCA.

Nerozlišuje se mezi řízením profesních ozáření v odvětvích NORM a v rámci jiných činností, nicméně na odvětví NORM se uplatní odstupňovaný regulační přístup na základě aktuálních ozáření a jejich možného zvyšování v průběhu času.

Tato kapitola se nyní vztahuje na profesní ozáření ve všech expozičních situacích, a poskytuje tak jasnější ochranu pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a také pracovníků vystavených ozáření vysokými úrovněmi radonu na svém pracovišti uvnitř budov.

3.7 Kapitola VII: Ochrana pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření

Tato kapitola obsahuje příslušné požadavky z lékařské směrnice, ale zpřísňuje je, zejména pokud jde o:

- uplatňování zásady odůvodnění;

- informace pro pacienty o zdravotních rizicích a přínosech;

- informace o dávkách;

- diagnostické referenční úrovně;

- zapojení lékařského fyzika;

- zamezení havarijnímu a neúmyslnému lékařskému ozáření.

3.8 Kapitola VIII: Ochrana jednotlivců z obyvatelstva

Tato kapitola obsahuje požadavky týkající se vystavení obyvatelstva ozáření, které jsou zahrnuty ve směrnici 96/29/Euratom, přičemž se podrobněji zabývá vydáváním povolení na vypouštění radioaktivního odpadu (také s odkazem na doporučení Komise 2004/2/Euratom).

Oddíl o nehodových expozičních situacích zahrnuje požadavky směrnice o informování obyvatelstva.

Oddíl o existujících expozičních situacích se zabývá expozicemi radonu uvnitř budov a v souladu s doporučeními ICRP a WHO stanoví poněkud nižší maximální referenční úroveň pro existující obytné domy než doporučení Komise 90/143/Euratom. Zahrnuje rovněž požadavky na klasifikaci stavebních materiálů na základě indexu radioaktivity a jednotnou referenční úroveň pro roční dávku ozáření osob, které bydlí v budovách postavených z takových materiálů.

3.9 Kapitola IX: Ochrana životního prostředí

Tato kapitola se na základě širší oblasti působnosti směrnice v souladu s mezinárodními základními bezpečnostními standardy snaží poskytnout prostředky k prokázání shody s environmentálními kritérii. Komise ICRP uveřejnila metodiku týkající se určování dávek ozáření bioty, publikace o uplatňování kritérií se však teprve očekává. Až do vydání těchto dalších pokynů je na vnitrostátních orgánech, aby posuzovaly dávky, kterým jsou vystavena reprezentativní zvířata a rostliny, z hlediska ochrany ekosystému.

Musí být přijata také příslušná technická opatření, aby se zamezilo důsledkům náhodného uvolnění pro životní prostředí a monitorovaly se existující úrovně radioaktivity v životním prostředí z hlediska ochrany životního prostředí i lidského zdraví.

3.10 Kapitola X: Požadavky na regulační kontrolu

Tato kapitola obsahuje veškeré odpovědnosti regulačních orgánů ve všech expozičních situacích. Má jasnou strukturu a dělí se na tyto oddíly:

- institucionální infrastruktura,

- kontrola uzavřených zdrojů záření (s přílohami II, XII, XIII, XIV, XV, které zahrnují různé aspekty směrnice o vysokoaktivních uzavřených zdrojích záření),

- opuštěné zdroje (s novými požadavky týkajícími se kontaminace kovů),

- nehodové expoziční situace (vytvoření systému řízení mimořádných situací a navázání mezinárodní spolupráce; požadavky na ochranu pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva v nehodové expoziční situaci jsou řešeny v kapitolách V a VIII),

- existující expoziční situace (obecná ustanovení pro správu kontaminovaných oblastí, akční plán pro radon),

- systém vymáhání právních předpisů (program kontrol a reakce na nedostatky).

První oddíl „Institucionální infrastruktura“ požaduje jasné vymezení odpovědností různých orgánů. Komise musí pravidelně dostávat aktualizované informace a zveřejňovat je v Úředním věstníku. Tento oddíl rovněž vymezuje odpovědnosti „odborníka na radiační ochranu“, „pracovníka dohledu nad radiační ochranou“ (v současných základních bezpečnostních standardech byly tyto funkce spojeny ve funkci „kvalifikovaného odborníka“) a „lékařského fyzika.

3.11 Kapitola XI: Závěrečná ustanovení

Provedení nové směrnice do vnitrostátního práva by nemělo vyžadovat velké legislativní úsilí, proto se dvouletá lhůta pro provedení považuje za dostačující. Specifické nové prvky, jako je ochrana životního prostředí, mohou být provedeny později.

V souladu se Smlouvou o Euratomu se mají základní standardy v členských státech uplatňovat jednotně, aniž jsou však dotčeny ty požadavky, u nichž je flexibilita jasná z formulace znění. Dávkové limity ozáření, standardní zprošťovací hodnoty, referenční úroveň pro stavební materiály atd. jsou však výslovně určeny k jednotnému provedení a uplatňování.

4. Rozpočtové důsledky

Návrh nemá žádné důsledky pro rozpočet EU.

2011/0254 (NLE)

Návrh

SMĚRNICE RADY,

kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu před riziky vyplývajícími z expozice ionizujícímu záření

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii, a zejména na články 31 a 32 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise, vypracovaný po obdržení stanoviska skupiny osobností jmenovaných Výborem pro vědu a techniku z řad vědeckých odborníků členských států, a po konzultaci s Evropským hospodářským a sociálním výborem,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Ustanovení čl. 2 písm. b) Smlouvy stanoví vytvoření jednotných bezpečnostních standardů na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva a článek 30 Smlouvy definuje „základní standardy“ pro ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření.

(2) Za účelem plnění svých úkolů stanovilo Společenství základní standardy poprvé v roce 1959 podle článku 218 Smlouvy formou směrnic ze dne 2. února 1959, kterými se stanoví základní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření[9]. Směrnice byly několikrát revidovány, naposledy v roce 1996 směrnicí Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření[10] a která zrušila dřívější směrnice.

(3) Směrnice 96/29/Euratom stanoví základní bezpečnostní standardy. Uvedená směrnice se vztahuje na běžné a mimořádné situace a byla doplněna konkrétnějšími právními předpisy.

(4) Směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/Euratom[11], směrnice Rady 89/618/Euratom ze dne 27. listopadu 1989 o informování obyvatelstva o opatřeních na ochranu zdraví, která se mají použít, a o krocích, které je třeba učinit v případě radiační mimořádné situace[12], směrnice Rady 90/641/Euratom ze dne 4. prosince 1990 o ochraně externích pracovníků vystavených riziku ionizujícího záření v průběhu jejich činností v kontrolovaném pásmu[13] a směrnice Rady 2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů[14] se vztahují na různé konkrétní aspekty doplňující směrnici 96/29/Euratom.

(5) Definice použité v uvedených právních předpisech se v průběhu času vyvíjely a byly přizpůsobovány konkrétní oblasti působnosti, ale přestože mnohé v nich stanovené požadavky byly v době přijetí uvedených právních předpisů v původním kontextu přiměřené, nelze jejich použití rozšířit na směrnici 96/29/Euratom.

(6) Skupina odborníků zřízená Výborem pro vědu a techniku doporučila, aby základní bezpečnostní standardy stanovené podle článku 30 a 31 Smlouvy o Euratomu zohlednily nová doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu (ICRP), zejména doporučení uvedená v Publikaci 103 (z roku 2007)[15], a aby byly revidovány ve světle nových vědeckých důkazů a zkušeností z praxe.

(7) Tato směrnice by měla dodržovat přístup vycházející ze situace zavedený Publikací ICRP 103 a rozlišovat mezi existujícími, plánovanými a nehodovými expozičními situacemi. S ohledem na tento nový rámec by se směrnice měla vztahovat na veškeré expoziční situace a všechny kategorie ozáření, a to profesní ozáření, ozáření obyvatelstva a lékařské ozáření.

(8) Tato směrnice by měla rovněž zohlednit novou metodiku zavedenou komisí ICRP za účelem výpočtu dávek na základě nejnovějších znalostí o radiačních rizicích.

(9) Současné roční dávkové limity profesního ozáření a ozáření obyvatelstva se zachovávají. Nemělo by však už být nadále nutné počítat pětileté průměry, s výjimkou zvláštních okolností uvedených ve vnitrostátních předpisech.

(10) Vzhledem k novým vědeckým informacím o účincích na tkáně je třeba použít zásadu optimalizace také na dávky ozáření orgánů a případně i za účelem udržování dávek na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni. Směrnice by měla rovněž zohlednit nové pokyny ICRP týkající se dávkového limitu profesního ozáření pro oční čočku.

(11) Odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál ze zemské kůry, vystavují zvýšenému ozáření pracovníky a v případě, že je materiál vypouštěn do životního prostředí, i obyvatelstvo.

(12) Ochrana před přírodními zdroji záření by se neměla řešit odděleně ve zvláštní kapitole, ale měla by být plně začleněna do celkových požadavků. Zejména odvětví, která zpracovávají materiály obsahující přírodní radionuklidy, by se měla řídit stejným regulačním rámcem jako ostatní činnosti.

(13) Nové požadavky na radioaktivitu ve stavebních materiálech by měly umožnit volný oběh stavebních materiálů.

(14) Poslední epidemiologická zjištění ze studií týkajících se obytných zón ukazují riziko rakoviny plic z ozáření radonem v budovách od úrovně řádově 100 Bq m-3. Nové pojetí expozičních situací umožňuje začlenit ustanovení z doporučení Komise 90/143/Euratom o ochraně obyvatelstva před ozářením radonem uvnitř budov[16] do závazných požadavků základních bezpečnostních standardů a přitom ponechat dostatečnou flexibilitu při provádění.

(15) Vystavení leteckých posádek kosmickému záření by mělo být řízeno jako plánovaná expoziční situace. Činnost kosmických lodí by měla spadat do oblasti působnosti této směrnice a měla by být řízena jako výjimečně povolené ozáření.

(16) Ochrana zdraví obyvatelstva počítá s výskytem radioaktivních látek v životním prostředí. Kromě přímých cest ozáření v životním prostředí by se pozornost měla věnovat ochraně životního prostředí jako celku, včetně expozice bioty, v komplexním a soudržném celkovém rámci. Protože lidstvo je součástí tohoto prostředí, je tato politika přínosem pro dlouhodobou ochranu zdraví.

(17) Významný technický a vědecký vývoj v lékařské oblasti vedl ke značnému zvýšení expozice pacientů. V tomto ohledu by směrnice měla zdůraznit potřebu odůvodnění lékařského ozáření, včetně ozáření asymptomatických osob, a měla by zpřísnit požadavky týkající se informací poskytovaných pacientům, zaznamenávání a hlášení dávek ozáření ze zdravotnických úkonů, používání diagnostických referenčních úrovní a dostupnosti přístrojů ukazujících dávky.

(18) Havarijní a neúmyslné lékařské ozáření je zdrojem neustálých obav. Předcházení tomuto ozáření a následná opatření, pokud k němu dojde, je nutno řešit v plném rozsahu. V tomto ohledu by se měla zdůraznit role programů zabezpečování kvality, včetně analýzy rizika v radioterapii, aby se předešlo nehodám, a v případě takové nehody by se mělo vyžadovat vedení záznamů, hlášení, analýza a nápravná opatření.

(19) Takzvané „lékařsko-právní postupy“ zavedené ve směrnici 97/43/Euratom nyní byly jasně vymezeny jako záměrné ozáření osob pro jiné než léčebné účely anebo „nelékařské ozáření“. Tyto činnosti musí podléhat příslušné regulační kontrole a měly by být odůvodněny podobně, jako je tomu v případě lékařského ozáření. Je však zapotřebí rozdílný přístup na jedné straně k postupům, které uplatňuje zdravotnický personál používající zdravotnické vybavení, a na druhé straně k postupům, které uplatňuje nezdravotnický personál používající nezdravotnické vybavení. Obecně by se měly uplatňovat roční dávkové limity a odpovídající optimalizační meze pro ozáření obyvatelstva.

(20) Od členských států by se mělo vyžadovat, aby některé činnosti zahrnující riziko v důsledku ionizujícího záření podrobily systému regulační kontroly nebo aby určité činnosti zakázaly. Členské státy by měly při regulační kontrole uplatňovat takový odstupňovaný přístup, aby kontrola odpovídala rozsahu a pravděpodobnosti ozáření vyplývajícího z činností a dále účinku, který regulační kontrola může mít při snižování takového ozáření nebo zvyšování bezpečnosti zařízení.

(21) Je výhodné mít stejné hodnoty objemové nebo hmotnostní aktivity jak pro zproštění činností povinnosti regulačních kontrol, tak pro osvobození materiálů od regulačních postupů. Po důkladném přezkoumání byl učiněn závěr, že hodnoty doporučené v dokumentu RS-G-1.7[17] agentury MAAE lze použít jako standardní zprošťovací hodnoty, které nahrazují hodnoty vyjádřené jako hmotnostní aktivita stanovené v příloze I směrnice 96/29/Euratom, a jako obecné uvolňovací úrovně, které nahrazují hodnoty doporučené Komisí v dokumentu Radiační ochrana č. 122[18].

(22) Členské státy mohou některým činnostem zahrnujícím aktivity, které překračují zprošťovací hodnoty, udělit zvláštní výjimku a zprostit je povinnosti povolení.

(23) Zvláštní uvolňovací úrovně překračující standardní úrovně pro zproštění a uvolňování a dále odpovídající pokyny Společenství[19] zůstávají důležitými nástroji řízení velkých objemů materiálů vyplývajících z demontáže licencovaných zařízení.

(24) Členské státy by měly zajistit, aby externí pracovníci měli stejnou ochranu jako radiační pracovníci zaměstnaní u provozovatelů, kteří vykonávají činnosti se zdroji záření. Konkrétní opatření pro externí pracovníky ve směrnici 90/641/Euratom by se měla rozšířit tak, aby zahrnovala také práci ve sledovaných pásmech.

(25) Pokud jde o řízení nehodových expozičních situací, současný přístup založený na úrovních zásahů by měl být nahrazen komplexnějším systémem zahrnujícím analýzu rizik, celkový systém řízení mimořádných situací, havarijní plány týkající se identifikovaných rizik a předem plánované strategie pro řízení každé předpokládané události.

(26) Zavedení referenčních úrovní pro nehodové a existující expoziční situace umožňuje ochranu osob a zvážení dalších společenských kritérií, jako tomu je u plánovaných expozičních situací díky dávkovým limitům a dávkovým optimalizačním mezím.

(27) Účinné řízení nehodových expozičních situací s přeshraničními důsledky vyžaduje zvýšenou spolupráci mezi členskými státy v havarijním plánování a reakci na mimořádné situace.

(28) Mezinárodní agentura pro atomovou energii spolu se Světovou zdravotnickou organizací, Organizací pro výživu a zemědělství, Mezinárodní organizací práce, Agenturou pro jadernou energii Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Panamerickou zdravotnickou organizací reviduje mezinárodní základní bezpečnostní standardy s ohledem na novou Publikaci 103 komise ICRP.

(29) Je třeba vysvětlit úlohy a odpovědnosti vnitrostátních orgánů a odborníků, kteří zajišťují, aby byly technické a praktické aspekty radiační ochrany řešeny s vysokou úrovní odborné způsobilosti,.

(30) Měly by se zavést přesnější požadavky na vydávání povolení k vypouštění a monitorování výpustí. Doporučení Komise 2004/2/Euratom ze dne 18. prosince 2003 o standardizovaných informacích týkajících se vypouštění vzduchem šířených radioaktivních odpadů a kapalných odpadů do životního prostředí z jaderných reaktorů a závodů na přepracování jaderného paliva v běžném povozu[20] zavedlo standardizované informace pro hlášení údajů o výpustech z jaderných elektráren a závodů na přepracování jaderného paliva.

(31) V nejnovější směrnici 2003/122/Euratom o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů nemusí být provedeny žádné velké změny s výjimkou rozšíření některých požadavků, aby byly zahrnuty všechny uzavřené zdroje záření. Stále však nejsou vyřešeny všechny otázky týkající se opuštěných zdrojů a rovněž se vyskytlo mnoho případů, kdy se ze třetích zemí dovážely kontaminované kovy. Měl by se tedy zavést požadavek na oznamování událostí v případě opuštěných zdrojů nebo kontaminace kovu. Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, je rovněž důležité harmonizovat úrovně, nad které se zdroj považuje za vysokoaktivní uzavřený zdroj, s úrovněmi stanovenými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii.

(32) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise o informativních dokumentech ze dne 28. září 2011 zavázaly připojit k oznámení svých prováděcích opatření v odůvodněných případech jeden či více dokumentů, v nichž vysvětlí vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi vnitrostátních prováděcích nástrojů. V souvislosti s touto směrnicí považuje normotvůrce předložení takových dokumentů za odůvodněné.

(33) Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom a 2003/122/Euratom by proto měly být zrušeny,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT A OBLAST PŮSOBNOSTI

Článek 1

Předmět

1. Tato směrnice stanoví základní bezpečnostní standardy pro ochranu zdraví pracovníků, obyvatelstva, pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření za účelem jejich jednotného provádění členskými státy.

2. Směrnice se vztahuje na ochranu životního prostředí jako cesty od zdrojů záření k ozáření člověka a případně je doplněna zvláštními úvahami o expozici bioty v životním prostředí jako celku.

3. Směrnice stanoví požadavky na kontrolu bezpečnosti a ochrany zdrojů záření a ustanovení o příslušných informacích v nehodové expoziční situaci.

4. Směrnice stanoví požadavky s cílem zabránit vystavení pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva ionizujícímu záření pocházejícímu z opuštěných zdrojů a způsobenému nedostatečnou kontrolou vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a harmonizovat kontroly prováděné v členských státech stanovením zvláštních požadavků, které zajistí udržení každého takového zdroje pod kontrolou.

5. Tato směrnice vymezuje na úrovni Společenství společné cíle týkající se opatření a postupů k informování obyvatelstva za účelem zlepšení ochrany zdraví v případě mimořádné situace.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Tato směrnice se vztahuje na každou plánovanou, existující nebo nehodovou expoziční situaci zahrnující riziko, které vyplývá z expozice ionizujícímu záření a které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat, pokud jde o ochranu zdraví pracovníků, jednotlivců z obyvatelstva nebo pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření nebo pokud jde o ochranu životního prostředí.

2. Tato směrnice se vztahuje na veškeré činnosti zahrnující zdroje záření, a to:

a)           výrobu, zpracování, manipulaci, použití, skladování, držení, přepravu, dodávky, dovoz do Společenství a vývoz ze Společenství a zneškodňování radioaktivního materiálu;

b)           používání elektrických přístrojů vysílajících ionizující záření a používání jakéhokoli elektrického přístroje, který pracuje při rozdílu potenciálu vyšším než 5 kV;

c)           činnosti zahrnující přítomnost přírodních zdrojů záření, které vedou k podstatnému zvýšení ozáření pracovníků nebo jednotlivců z obyvatelstva, zejména:

i)       provoz letadel a kosmických lodí;

ii)       expozici radonu na pracovištích;

iii)      činnosti v odvětvích zpracovávajících materiály s přírodními radionuklidy nebo činnosti související s takovým zpracováváním;

d)           jakoukoli jinou činnost určenou členským státem.

3. Tato směrnice se vztahuje na řízení existujících expozičních situací, zejména vystavení obyvatelstva ozáření radonem uvnitř budov, zevní ozáření ze stavebních materiálů a případy trvalého ozařování vyplývajícího z následných účinků mimořádné situace nebo minulé činnosti.

4. Tato směrnice se vztahuje na řízení nehodových expozičních situací, je-li považováno za nutné zasáhnout, s cílem chránit zdraví obyvatelstva nebo pracovníků nebo za účelem ochrany životního prostředí; potenciální expozice a také havarijní připravenost na mimořádné situace a jejich plánování jsou součástí plánovaných expozičních situací.

Článek 3

Vyloučení z oblasti působnosti

Tato směrnice se nevztahuje na radionuklidy přirozeně obsažené v lidském těle, na kosmické záření vyskytující se na povrchu a na vystavení ozáření nad zemí způsobené radionuklidy přítomnými v neporušené zemské kůře.

KAPITOLA II

DEFINICE

Článek 4

Pro účely této směrnice se rozumí:

1)      lékařským ozářením ozáření, kterému byli vystaveni pacienti nebo asymptomatické osoby jako součást jejich lékařského nebo stomatologického vyšetření nebo léčení a které je prospěšné pro jejich zdraví nebo pohodu, a také ozáření, kterému jsou vystaveny osoby poskytující pomoc a podporu a dobrovolníci v biomedicínském výzkumu;

2)      ionizujícím zářením přenos energie ve formě částic nebo elektromagnetických vln o vlnové délce 100 nanometrů nebo méně (kmitočet 3x1015 hertzů nebo více) schopných přímo nebo nepřímo vytvářet ionty;

3)      mimořádnou situací neobvyklá situace nebo událost, která si vyžaduje neprodlené opatření hlavně na zmírnění rizika nebo nepříznivých důsledků pro lidské zdraví a bezpečnost, kvalitu života, majetek nebo životní prostředí. Zahrnuje jaderné a radiologické mimořádné situace;

4)      nehodovou expoziční situací expoziční situace v důsledku jakékoli náhlé události, která vyžaduje přijetí naléhavých rozhodnutí za účelem zvládnutí této situace; událost může vyplývat z havárie (ať už předpokládané nebo ne jako potenciální ozáření) nebo z nezákonného svévolného činu;

5)      ozářením ozařování ionizujícím zářením emitovaným mimo tělo (zevní ozáření) nebo do těla (vnitřní ozáření) nebo vystavení účinkům takového záření;

6)      expoziční situací situace, která způsobuje ozáření, včetně zdrojů záření a činností nebo opatření, které mohou mít vliv na ozáření z těchto zdrojů záření;

7)      jednotlivci z obyvatelstva osoby vystavené ozáření obyvatelstva;

8)      zdrojem záření objekt, který může způsobit ozáření – například emitováním ionizujícího záření nebo uvolňováním radioaktivního materiálu – a lze ho považovat za samostatný objekt pro účely ochrany a bezpečnosti;

9)      radioaktivním zdrojem zdroj záření obsahující radioaktivní materiál pro účel využití jeho radioaktivity;

10)    radioaktivním materiálem materiál obsahující radioaktivní látky;

11)    opuštěným zdrojem uzavřený zdroj, který není ani vyňatý ani pod regulační kontrolou, např. protože nikdy nebyl pod regulační kontrolou nebo protože byl opuštěn, ztracen, nesprávně umístěn, odcizen nebo jinak převeden bez náležitého povolení;

12)    stavebním materiálem stavební výrobek vyrobený za účelem jeho trvalého zabudování do budovy;

13)    zneškodňováním umístění radioaktivního odpadu nebo vyhořelého paliva ve schváleném zařízení bez úmyslu jej znovu použít;

14)    existující expoziční situací expoziční situace, která již existuje, když se musí přijmout rozhodnutí o jejím zvládnutí, a která nevyžaduje nebo již nevyžaduje přijetí naléhavých opatření;

15)    přírodním zdrojem záření zdroje ionizujícího záření přírodního terestrického nebo kosmického původu;

16)    plánovanou expoziční situací expoziční situace, která vyplývá z plánované činnosti nebo zavedení zdroje záření nebo z činností, jež mění cesty ozáření tak, že způsobují ozáření nebo potenciální ozáření lidí nebo životního prostředí. Plánované expoziční situace mohou zahrnovat běžná ozáření i potenciální ozáření;

17)    potenciálním ozářením ozáření, které se s naprostou jistotou neočekává, ale může vyplývat z události nebo sledu událostí pravděpodobné povahy, včetně závad zařízení a provozních chyb;

18)    radiační ochranou ochrana lidí před nepříznivými účinky expozice ionizujícímu záření a prostředky k jejímu dosažení;

19)    činností jakákoli aktivita, která zahrnuje provoz nebo zavedení zdrojů záření nebo která mění cesty ozáření a je řízena jako plánovaná expoziční situace;

20)    radonem izotop Rn-222 a případně produkty jeho přeměny (expozicí radonu se rozumí expozice produktům přeměny radonu);

21)    skladováním umístění radioaktivních zdrojů nebo radioaktivního odpadu v zařízení, které zajišťuje jeho bezpečné zadržení, s úmyslem znovu je použít;

22)    optimalizací iterativní proces zaměřený do budoucna ke stanovení vhodných ochranných opatření s přihlédnutím k daným okolnostem, dostupným možnostem a charakteru situace ozáření s cílem udržet rozsah a pravděpodobnost ozáření a počet lidí vystavených ozáření na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni;

23)    ozářením obyvatelstva ozáření osob s výjimkou jakéhokoli profesního ozáření nebo lékařského ozáření;

24)    profesním ozářením ozáření pracovníků způsobené při výkonu jejich práce;

25)    zdravotní újmou odhad rizika snížení délky a kvality života u skupiny obyvatelstva v důsledku ozáření. Zahrnuje to poškození způsobené účinky na tkáně, rakovinu a vážné genetické poruchy;

26)    efektivní dávkou (E) součet vážených ekvivalentních dávek ve všech tkáních a orgánech těla z vnitřního a zevního ozáření. Je dána vzorcem:

kde

DT,R je průměrná dávka záření R absorbovaná tkání nebo orgánem T,

wR je radiační váhový faktor a

wT je tkáňový váhový faktor tkáně nebo orgánu T.

Příslušné hodnoty wT a wR jsou stanoveny v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou efektivní dávky je sievert;

27)    dávkovým limitem hodnota efektivní dávky nebo ekvivalentní dávky v určeném období, která u jednotlivce nesmí být překročena. Dávkový limit se vztahuje na součet ozáření ze všech povolených činností;

28)    dávkovou optimalizační mezí omezení stanovené jako předpokládaná horní hranice osobní dávky použitá k vymezení rozsahu možností zvažovaných v procesu optimalizace pro daný zdroj záření v plánované expoziční situaci;

29)    ekvivalentní dávkou (HT) dávka absorbovaná v tkáni nebo orgánu T vážená pro typ a kvalitu záření R. Je daná vzorcem:

kde

– DT,R je průměrná dávka záření R absorbovaná tkání nebo orgánem T,

– wR je radiační váhový faktor.

Je-li pole záření složeno z druhů a energií s různými hodnotami wR, je celková ekvivalentní dávka HT dána vzorcem:

Příslušné hodnoty wR jsou stanoveny v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu. Jednotkou ekvivalentní dávky je sievert;

30)    externím pracovníkem každý radiační pracovník kategorie A, kterého nezaměstnává provozovatel odpovědný za sledovaná a kontrolovaná pásma, ale vykonává činnosti v těchto pásmech, včetně praktikantů, učňů a studentů;

31)    provozovatelem fyzická nebo právnická osoba, která má právní odpovědnost za provádění činností nebo která má právní odpovědnost za zdroje záření (včetně případů, kdy vlastník nebo držitel zdroje záření nevykonává související činnosti);

32)    rizikovou optimalizační mezí omezení stanovené jako omezení individuálního rizika ze zdroje záření (riziko ve smyslu pravděpodobnosti zdravotní újmy v důsledku potenciálního ozáření, což je funkce pravděpodobnosti neúmyslné události, která způsobuje ozáření, a pravděpodobnosti újmy v důsledku této dávky);

33)    osobami, které poskytují pomoc a podporu, osoby, které jsou vědomě a z vlastní vůle vystaveny ionizujícímu záření, když mimo rámec svých pracovních povinností poskytují pomoc a podporu osobám, které podstupují nebo podstoupily lékařské ozáření;

34)    referenční úrovní úroveň ozáření nebo rizika v nehodové expoziční situaci anebo v existující expoziční situaci, nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření, a pod kterou by se měla nadále provádět optimalizace ochrany;

35)    radiačním pracovníkem osoba buď samostatně výdělečně činná, nebo pracující u zaměstnavatele, která je vystavena ozáření při práci vykonávané v rámci činnosti upravené touto směrnicí a která může obdržet dávky ozáření překračující jeden nebo několik dávkových limitů pro ozáření obyvatelstva;

36)    sievertem (Sv) název jednotky ekvivalentu nebo efektivní dávky. Jeden sievert se rovná jednomu joulu na kilogram: 1 Sv = 1 J kg-1;

37)    příjmem aktivita radionuklidů, které vstoupily do organismu z vnějšího prostředí;

38)    učněm osoba, které provozovatel poskytuje výcvik nebo odbornou přípravu se záměrem vykonávat určité povolání;

39)    úvazkem efektivní dávky (E(τ)) součet ekvivalentních dávek vázaných v různých orgánech nebo tkáních HT(t) v důsledku příjmu radioaktivní látky, přičemž každá z nich je násobena příslušným tkáňovým váhovým faktorem wT. Je dán vzorcem:

V členu E(t) odpovídá τ počtu let, za která je prováděna integrace. Pro účely dodržení dávkových limitů stanovených v této směrnici činí doba t u dospělých osob 50 let po příjmu a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70 let věku. Jednotkou úvazku efektivní dávky je sievert;

40)    lékařským fyzikem osoba, která má znalosti, výcvik a zkušenosti, aby jednala nebo poskytovala poradenství v otázkách radiační fyziky vztahující se na lékařské ozáření, a jejíž způsobilost jednat je uznávána příslušnými orgány;

41)    službami pracovního lékařství zdravotní odborník nebo orgán, který má pravomoc lékařského dohledu nad radiačními pracovníky a jehož kvalifikace je pro tento úkol uznávána příslušnými orgány;

42)    odborníkem na radiační ochranu osoba, která má znalosti, výcvik a zkušenosti potřebné pro poskytování poradenství v radiační ochraně, aby byla zajištěna účinná ochrana jednotlivých osob, a jejíž způsobilost v tomto úkolu je uznávána příslušnými orgány;

43)    vysokoaktivním uzavřeným zdrojem uzavřený zdroj, v němž množství radioaktivního materiálu překračuje hodnoty stanovené v příloze II;

44)    havarijním plánem se rozumí opatření pro plánování vhodné reakce v případě nehodové expoziční situace týkající se konkrétního zařízení nebo činnosti na základě předpokládaných událostí a souvisejících scénářů;

45)    pracovníkem zasahujícím v případě mimořádné situace osoba, která má vymezenou úlohu jako pracovník zasahující v případě mimořádné situace a která by mohla být vystavena záření, když plní úkoly v reakci na mimořádnou situaci;

46)    dozimetrickou službou subjekt nebo jednotlivá osoba, která je odpovědná za kalibraci, odečet nebo výklad hodnot registrovaných zařízeními určenými k osobnímu monitorování nebo za měření radioaktivity v lidském těle či biologických vzorcích nebo za hodnocení dávek a jejíž kvalifikace pro tento úkol je uznávána příslušnými orgány;

47)    systémem řízení mimořádných situací právní nebo administrativní rámec, který stanoví odpovědnosti za havarijní připravenost a reakci na mimořádné situace a opatření pro rozhodování v případě nehodové expoziční situace;

48)    výrazem lékařský radiologický výraz vztahující se k radiodiagnostickým a radioterapeutickým postupům a intervenční radiologii nebo jiné radiologii pro plánování a doporučování léčby používající ionizující záření;

49)    praktickou stránkou postupů lékařského ozáření konkrétní provedení lékařského ozáření a všechna podpůrná hlediska, včetně manipulace a používání lékařského radiologického vybavení, hodnocení technických a fyzikálních parametrů, včetně dávek záření, kalibrace, údržby vybavení, přípravy a podávání radiofarmak a zpracování snímků, vykonávaného mimo jiné rentgenovými laboranty a techniky nukleární medicíny a radioterapie;

50)    aplikujícím odborníkem lékař, zubní lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy oprávněn převzít klinickou odpovědnost za lékařské ozáření;

51)    diagnostickými referenčními úrovněmi úrovně dávek v lékařských radiodiagnostických nebo intervenčních radiologických činnostech nebo – v případě radiofarmak – úrovně aktivity pro typické vyšetření standardní skupiny pacientů nebo standardních fantomů pro obecně definované typy vybavení;

52)    aktivací proces, v jehož průběhu je stabilní nuklid přeměněn na radionuklid ozářením látky, která jej obsahuje, částicemi nebo fotony o vysoké energii.

53)    radioaktivní látkou jakákoli látka, která obsahuje jeden nebo více radionuklidů, jejichž objemovou nebo hmotnostní aktivitu z hlediska ochrany před zářením nelze zanedbat;

54)    nelékařským ozářením každé záměrné ozáření osob při zobrazování, kdy hlavní záměr ozáření nesouvisí se zdravím nebo pohodou ozářeného;

55)    oznámením předložení dokumentu příslušnému orgánu s oznámením záměru vykonávat činnost v oblasti působnosti této směrnice;

56)    registrací povolení udělené v dokumentu příslušným orgánem nebo na základě vnitrostátních právních předpisů k vykonávání činnosti v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech;

57)    spotřebním výrobkem zařízení nebo průmyslový výrobek, do nichž byly radionuklidy záměrně začleněny nebo vytvořeny aktivací nebo které generují ionizující záření a lze je prodat nebo dát k dispozici jednotlivcům z obyvatelstva bez zvláštního dohledu nebo regulační kontroly po prodeji;

58)    urychlovačem přístroj nebo zařízení, v němž jsou částice vystaveny zrychlení, přičemž vysílají ionizující záření o energii vyšší než 1 megaelektronvolt (MeV);

59)    nepoužívaným zdrojem uzavřený zdroj, který se již k činnosti, na niž bylo vydáno povolení, nepoužívá a ani se s tímto používáním nepočítá;

60)    inspekcí kontrola prováděná příslušným orgánem za účelem ověření dodržování požadavků stanovených vnitrostátními právními předpisy;

61)    infračerveným generátorem zařízení schopné generovat ionizující záření, například rentgenové paprsky, neutrony, elektrony nebo jiné nabité částice, které lze použít pro vědecké, průmyslové nebo lékařské účely;

62)    radioaktivním odpadem radioaktivní materiál, jehož další použití se nepředpokládá;

63)    zabezpečováním jakosti veškerá plánovaná a systematická opatření nezbytná pro poskytnutí odpovídající důvěry v uspokojivé fungování zařízení, systémů, složek nebo postupů v souladu se schválenými standardy. Součástí zabezpečování jakosti je operativní řízení jakosti;

64)    licencí povolení udělené na základě žádosti příslušným orgánem vykonávat činnost podléhající podmínkám stanoveným ve specifickém licenčním dokumentu;

65)    uvolňovacími úrovněmi hodnoty stanovené příslušným orgánem nebo ve vnitrostátních právních předpisech a vyjádřené jako objemová nebo hmotnostní aktivita, do jejichž výše lze materiály vyplývající z jakékoli činnosti podléhající oznámení nebo povolení osvobodit od požadavků této směrnice;

66)    sledovaným pásmem pásmo podléhající dohledu pro účel ochrany před ionizujícím zářením;

67)    kontrolovaným pásmem pásmo, které podléhá zvláštním předpisům pro účel ochrany před ionizujícím zářením nebo zamezení rozšíření radioaktivní kontaminace a do kterého se kontroluje přístup;

68)    havarijním ozářením ozáření osob v důsledku nehody, kromě pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

69)    havarijním ozářením zasahujících osob profesní ozáření způsobené za nehodové expoziční situace osobám, které činí opatření ke zmírnění následků mimořádné situace;

70)    zdravotním vyšetřením postup, v němž se používají zdravotní radiologická zařízení pro včasnou diagnózu u ohrožených skupin populace;

71)    oblastí ohroženou radonem zeměpisná oblast nebo správní oblast na základě průzkumu, který ukazuje, že procento obytných domů, u nichž se očekává překročení vnitrostátní referenční úrovně, je podstatně vyšší než v jiných částech země;

72)    lékařskými radiologickými postupy veškeré postupy týkající se lékařského ozáření;

73)    indikující osobou lékař, zubní lékař nebo jiný zdravotnický pracovník, který je v souladu s vnitrostátními předpisy oprávněn doporučit jednotlivce na lékařské radiologické postupy k aplikujícímu odborníkovi;

74)    osobní újmou klinicky pozorovatelná poškození způsobená osobám nebo jejich potomkům, která se projeví okamžitě nebo později, přičemž ve druhém případě se projeví spíše pravděpodobně než jistě;

75)    intervenční radiologií používání rentgenových zobrazovacích metod kromě metod zobrazování pomocí ultrazvuku nebo magnetické rezonance či jiných neionizujících metod záření s cílem zavést přístroje do těla a navádět je v něm pro diagnostické nebo léčebné účely;

76)    výrazem radiodiagnostický výraz vztahující se k diagnostice nukleární medicíny in vivo, lékařské diagnostické radiologii používající ionizující záření a stomatologické radiologii;

77)    výrazem radioterapeutický výraz vztahující se k radioterapii, včetně nukleární medicíny pro terapeutické účely;

78)    klinickou odpovědností odpovědnost za lékařské ozáření, kterou nese aplikující odborník, zahrnující zejména: odůvodnění; optimalizaci; klinické hodnocení výsledku; případně spolupráci s jinými odborníky a personálem týkající se praktických aspektů postupů lékařského ozáření; v případě potřeby získání informací o předcházejících vyšetřeních; poskytování existujících lékařských radiologických informací a/nebo záznamů jiným aplikujícím odborníkům a/nebo indikující osobě, je-li to nutné; a případně poskytování informací o riziku ionizujícího záření pro pacienty a jiné dotčené osoby;

79)    klinickým auditem systematické ověřování nebo posuzování lékařských radiologických postupů za účelem zlepšení kvality a výsledků péče o pacienta prostřednictvím strukturovaného přezkumu, přičemž lékařské radiologické činnosti, postupy a výsledky jsou srovnávány se schválenými standardy správných lékařských radiologických postupů, a je-li to žádoucí, jsou tyto činnosti modifikovány, nebo je-li to nezbytné, jsou zavedeny nové standardy;

80)    lékařským radiologickým zařízením zařízení obsahující lékařské radiologické vybavení;

81)    neúmyslným ozářením lékařské ozáření, které se značně odlišuje od lékařského ozáření určeného na daný účel;

82)    reprezentativní osobou osoba dostávající dávku záření, která je reprezentativní pro osoby vystavené vyšším dávkám záření v populaci;

83)    pracovníkem dohledu nad radiační ochranou osoba, která je odborně způsobilá v otázkách radiační ochrany týkajících se daného druhu činnosti a určená provozovatelem k vykonávání dohledu nad prováděním opatření provozovatele týkajících se radiační ochrany;

84)    nápravnými opatřeními odstranění zdroje nebo zmenšení jeho velikosti (z hlediska jeho aktivity nebo množství) za účelem zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak mohly být obdrženy v existující expoziční situaci.

85)    ochrannými opatřeními opatření jiná než nápravná opatření za účelem zabránění dávkám nebo snížení dávek ozáření, které by jinak mohly být obdrženy v nehodové expoziční situaci nebo v existující expoziční situaci.

86)    povolením písemné povolení udělené příslušným orgánem provozovateli ve formě registrace nebo licence k vykonávání určených činností podléhajících regulační kontrole;

87)    uzavřeným zdrojem radioaktivní zdroj, v němž je radioaktivní materiál trvale uložen v pouzdru nebo pevně vázán v tuhé formě;

88)    dodavatelem každá fyzická nebo právnická osoba, která dodává nebo poskytuje nějaký uzavřený zdroj;

89)    obalem zdroje obal uzavřeného zdroje, který není součástí zdroje, ale slouží k ochraně zdroje během jeho používání, přepravy, nakládání s ním apod.;

90)    thoronem izotop Rn-220;

91)    zbytkovou dávkou ozáření dávka ozáření, u níž se očekává, že vznikne ze všech cest ozáření po plném provedení ochranných opatření nebo v případě přijetí rozhodnutí neprovádět žádná ochranná opatření;

92)    absorbovanou dávkou (D) energie absorbovaná jednotkou hmotnosti,

kde

–  je průměrná energie předaná ionizujícím zářením hmotě v objemovém elementu,

– dm je hmotnost látky obsažené v tomto objemovém elementu.

V této směrnici se výrazem absorbovaná dávka rozumí průměrná dávka obdržená tkání nebo orgánem. Jednotkou absorbované dávky je gray (Gy);

93)    jednotkou gray (Gy) jednotka absorbované dávky. Jeden gray se rovná jednomu joulu na kilogram: 1Gy = 1 J kg-1;

94)    aktivitou (A) aktivita A daného množství radionuklidu v určitém energetickém stavu a v určitou dobu, která je výsledkem podílu dN:dt, přičemž dN je pravděpodobný počet spontánních jaderných přeměn vycházejících z tohoto energetického stavu v časovém intervalu dt:

jednotkou aktivity je becquerel;

95)    becquerelem (Bq) název jednotky aktivity. Jeden becquerel odpovídá jedné přeměně za sekundu: 1 Bq = 1 s-1;

96)    úvazkem ekvivalentní dávky (H(τ)) časový integrál (t) příkonu ekvivalentní dávky (ve tkáni nebo orgánu T) jednotlivce v důsledku příjmu radioaktivní látky. Pro příjem radioaktivní látky v okamžiku t0 je úvazek ekvivalentní dávky dán vzorcem:

kde

je příkon ekvivalentní dávky (v orgánu nebo tkáni T) v okamžiku t,

τ je doba, v níž proběhne integrace.

V údaji HT(t) je τ vyjádřena v letech. Není-li hodnota τ uvedena, činí tato doba u dospělých osob 50 let a u dětí odpovídá počtu let zbývajících do 70 let věku. Jednotkou úvazku ekvivalentní dávky je sievert;

97)    běžným ozářením ozáření, u něhož se předpokládá, že k němu dojde za běžných provozních podmínek zařízení nebo činnosti (včetně údržby, kontroly, vyřazení z provozu), včetně případných menších nehod, které lze udržet pod kontrolou, tj. v průběhu běžného provozu a předpokládaných provozních událostí;

98)    předpokládanou dávkou ozáření dávka ozáření, jejíž obdržení by se očekávalo, pokud by nebyla přijata žádná ochranná opatření;

99)    operativním řízením jakosti soubor činností (plánování, koordinace, provádění) určený k zachování nebo zvýšení jakosti. Zahrnuje sledování, hodnocení a zachování požadované úrovně všech vlastností vybavení, které lze definovat, měřit a kontrolovat;

100)  strategií reakce soubor různých ochranných opatření za účelem reakce na předpokládané nebo skutečné události tak, aby nehodová expoziční situace byla zvládnuta v souladu se stanovenými cíli. V rámci havarijního plánu jsou strategie reakce stanoveny pro každou předpokládanou událost a scénář.

KAPITOLA III

SYSTÉM RADIAČNÍ OCHRANY

Článek 5

Obecné zásady

Členské státy stanoví právní požadavky a příslušný režim regulační kontroly, který u všech expozičních situací odráží systém radiační ochrany založený na těchto zásadách odůvodnění, optimalizace a limitování dávek:

a)           odůvodnění: rozhodnutí, která zavádějí nebo mění zdroj záření, cestu ozáření nebo skutečná ozáření, se zdůvodní tak, že se přijímají s úmyslem zabezpečit, aby přínos pro jednotlivce nebo pro společnost, který z nich vyplývá, vyvážil újmu, kterou mohou způsobit;

b)           optimalizace: ve všech expozičních situacích je radiační ochrana optimalizována s cílem udržet rozsah a pravděpodobnost ozáření a počet lidí vystavených ozáření na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním faktorům, přičemž optimalizace ochrany lidí, kteří podstupují lékařské ozáření, musí odpovídat lékařskému účelu ozáření, jak je popsáno v článku 55. Tato zásada se uplatňuje u efektivní dávky a dávek ozáření orgánů v souvislosti s deterministickými účinky jako preventivní opatření zohledňující nejistotu, zda může dojít ke zdravotní újmě při nižším ozáření, než je prahová hodnota;

c)           limitování dávek: v plánovaných expozičních situacích součet dávek pro jednotlivou osobu ze všech regulovaných zdrojů záření nesmí překročit dávkové limity stanovené pro profesní ozáření nebo pro ozáření obyvatelstva. Dávkové limity se nevztahují na lékařská ozáření.

Oddíl 1

nástroje pro optimalizaci

Článek 6

Dávkové optimalizační meze pro profesní ozáření a ozáření obyvatelstva

1. Pro profesní ozáření stanoví dávkovou optimalizační mez jako provozní nástroj pro optimalizaci provozovatel, který podléhá obecnému dohledu příslušných orgánů. V případě externích pracovníků se dávková optimalizační mez stanoví ve spolupráci mezi zaměstnavatelem a provozovatelem.

2. U ozáření obyvatelstva se dávková optimalizační mez stanoví pro osobní dávku, kterou jednotlivci z obyvatelstva obdrží z plánované činnosti určeného zdroje záření. Příslušné orgány stanoví mez tak, aby byla zajištěna shoda s dávkovým limitem u součtu dávek ze všech povolených činností pro téhož jednotlivce.

3. Pokud jde o potenciální ozáření, optimalizace zahrnuje odpovídající řízení bezpečnosti a ochrany zdrojů a zařízení. Popřípadě lze stanovit příslušné rizikové optimalizační meze.

4. Dávkové optimalizační meze se stanoví pro individuální efektivní nebo ekvivalentní dávky za rok nebo za jiné odpovídající kratší období.

5. Jsou-li zavedeny dávkové optimalizační meze k omezení jakéhokoli vleklého akumulovaného záření, stanoví se z hlediska ročních efektivních dávek nebo ekvivalentních dávek pro orgán.

Článek 7

Dávkové optimalizační meze pro lékařské ozáření

Dávkové optimalizační meze se nevztahují na lékařské ozáření pacientů.

U osob poskytujících pomoc a podporu a dobrovolníků, kteří se účastní lékařského a biomedicínského výzkumu (u nichž se neočekává žádný přímý lékařský užitek z ozáření) se dávkové optimalizační meze stanoví z hlediska osobní dávky, u níž není pravděpodobné, že bude překročena za dobu vyšetření, léčení nebo daného výzkumného projektu.

Článek 8

Referenční úrovně

1. Referenční úrovně se stanoví pro nehodové a existující expoziční situace jako úroveň efektivní dávky nebo dávky pro orgán, nad kterou se nepovažuje za vhodné, aby došlo k ozáření v nehodových nebo existujících expozičních situacích.

2. Optimalizované ochranné strategie jsou plánovány a prováděny s cílem snížit osobní dávky pod referenční úrovně. Hodnoty zvolené pro referenční úrovně jsou závislé na druhu expoziční situace.

3. Při optimalizaci ochrany má přednost ozáření nad referenční úroveň. Volby referenčních úrovní zohlední jak požadavky na radiologickou ochranu, tak i sociální kritéria.

4. Volba referenčních úrovní pro efektivní dávku zohlední tři pásma referenčních úrovní stanovených v příloze I bodě 1.

Oddíl 2

Limitování dávek

Článek 9

Věková hranice pro radiační pracovníky

S výhradou čl. 12 odst. 2 nesmí být osoby mladší 18 let pověřeny žádnou prací, která by mohla vést k tomu, že budou jako pracovníci vystaveni záření.

Článek 10

Dávkové limity profesního ozáření

1. Limit efektivní dávky pro profesní ozáření je 20 mSv v každém jednotlivém roce. Za zvláštních okolností nebo v případě určitých expozičních situací určených ve vnitrostátních právních předpisech však může být v jednotlivém roce schválena vyšší efektivní dávka až do 50 mSv ročně, pokud průměrná dávka za každých pět po sobě jdoucích let nepřekročí 20 mSv ročně.

Pro pracovníky zasahující v případě mimořádné situace může být v souladu s článkem 52 schválena vyšší efektivní dávka.

2. Kromě limitů efektivní dávky stanovených v odstavci 1 se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)           limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 20 mSv ročně nebo se případně použije stejná hodnota, která je stanovena pro limit efektivní dávky;

b)           limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 500 mSv ročně; tento limit se vztahuje na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm² povrchu bez ohledu na ozářenou plochu;

c)           limit ekvivalentní dávky pro ruce, předloktí, nohy a kotníky činí 500 mSv ročně.

Článek 11

Ochrana těhotných žen

1. Jakmile těhotná žena v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo vnitrostátními postupy uvědomí provozovatele o svém stavu, je nenarozenému dítěti zaručena ochrana, která je srovnatelná s ochranou poskytovanou jednotlivcům z obyvatelstva. Pracovní podmínky pro těhotné ženy musí být takové, aby ekvivalentní dávka pro nenarozené dítě byla na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni a aby nebylo pravděpodobné, že překročí 1 mSv během přinejmenším zbývajícího období těhotenství.

2. Jakmile kojící žena uvědomí provozovatele o svém stavu, nesmí být zařazována na práce zahrnující významné riziko příjmu radionuklidů.

Článek 12

Dávkové limity pro učně a studenty

1. Dávkové limity pro učně starší 18 let a pro studenty starší 18 let, kteří jsou v rámci svého studia povinni pracovat se zdroji záření, jsou stejné jako dávkové limity profesního ozáření stanovené v článku 10.

2. Limit efektivní dávky pro učně ve věku od 16 do 18 let a pro studenty ve věku od 16 do 18 let, kteří jsou v průběhu svého studia povinni pracovat se zdroji záření, činí 6 mSv ročně.

Kromě limitů efektivní dávky stanovených v prvním pododstavci se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)      limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 20 mSv ročně;

b)      limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 150 mSv ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm2 povrchu bez ohledu na ozářenou plochu;

c)      limit ekvivalentní dávky pro ruce, předloktí, nohy a kotníky činí 150 mSv ročně.

3. Dávkové limity pro učně a studenty, na které se nevztahuje odstavec 1 a 2, jsou stejné jako dávkové limity pro jednotlivce z obyvatelstva stanovené v článku 13.

Článek 13

Dávkové limity ozáření obyvatelstva

1. Limit efektivní dávky pro ozáření obyvatelstva činí 1 mSv ročně.

2. Kromě dávkového limitu uvedeného v odstavci 1 se použijí tyto limity ekvivalentní dávky:

a)      limit ekvivalentní dávky pro oční čočku činí 15 mSv ročně;

b)      limit ekvivalentní dávky pro kůži činí 50 mSv ročně a vztahuje se na dávku zprůměrovanou pro každý 1 cm² plochy kůže bez ohledu na ozářenou plochu.

Článek 14

Odhad efektivní a ekvivalentní dávky

Pro odhad efektivních a ekvivalentních dávek se použijí tyto hodnoty a vztahy:

a)      u zevního ozáření se pro odhad efektivních a ekvivalentních dávek použijí hodnoty a vztahy stanovené v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu;

b)      u vnitřního ozáření radionuklidem nebo směsí radionuklidů se pro odhad úvazků efektivních dávek použijí hodnoty a vztahy stanovené v Publikaci 103 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu a ingesční a inhalační dávkové koeficienty stanovené v Publikaci 72 Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu.

KAPITOLA IV

POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCVIK A INFORMOVÁNÍ TÝKAJÍCÍ SE RADIAČNÍ OCHRANY

Článek 15

Obecné odpovědnosti za vzdělávání, výcvik a poskytování informací

1. Členské státy stanoví vhodný právní a správní rámec pro poskytování příslušného vzdělávání, výcviku a informování týkajícího se radiační ochrany všem osobám, jejichž úkoly si vyžadují zvláštní odbornou způsobilost v radiační ochraně. Výcvik, přeškolování a informování dotyčných osob se v příslušných intervalech opakuje a dokumentuje.

2. Členské státy zavedou vzdělávání, výcvik a přeškolování, které umožní uznávat odborníky na radiační ochranu, lékařské fyziky, služby pracovního lékařství a dozimetrickou službu.

Článek 16

Výcvik radiačních pracovníků, učňů a studentů a informace, které jsou jim poskytovány

1. Členské státy vyžadují od provozovatele nebo zaměstnavatele, aby radiační pracovníky, učně a studenty, kteří jsou vystaveni profesnímu ozáření, informoval o:

a)      zdravotních rizicích spojených s jejich prací;

b)      obecných postupech radiační ochrany a preventivních opatřeních, která musí být činěna, a to zejména těch spojených s provozními a pracovními podmínkami vztahujícími se jak k dané činnosti obecně, tak i k jednotlivým pracovištím a pracím, na něž mohou být přiděleni;

c)      havarijních plánech a postupech;

d)      důležitosti plnění technických, lékařských a administrativních požadavků.

2. Členské státy vyžadují od provozovatele nebo zaměstnavatele, aby informoval ženy o tom, jak je důležité včas oznámit těhotenství s ohledem na rizika ozáření nenarozeného dítěte a rizika kontaminace kojence po příjmu radionuklidů.

3. Členské státy vyžadují, aby provozovatel nebo zaměstnavatel zajistil pro své pracovníky příslušný výcvik v radiační ochraně a informační programy.

4. Kromě informování a výcviku v oblasti radiační ochrany podle odstavců 1, 2 a 3 provozovatel odpovědný za vysokoaktivní uzavřené zdroje zajistí, aby tento výcvik zahrnoval specifické požadavky pro bezpečné řízení a ochranu vysokoaktivních uzavřených zdrojů s cílem náležitě připravit příslušné pracovníky na jakoukoli událost, která se dotýká jejich vlastní bezpečnosti nebo radiační ochrany jiných osob. Informování a výcvik musí klást zvláštní důraz na nezbytné bezpečnostní požadavky a obsahovat specifické informace o možných následcích ztráty odpovídající kontroly nad vysokoaktivními uzavřenými zdroji.

Článek 17

Informování a výcvik pracovníků potenciálně vystavených záření z opuštěných zdrojů

Členské státy zajistí, aby vedení a pracovníci v zařízeních, kde se s největší pravděpodobností vyskytují nebo zpracovávají opuštěné zdroje, zejména ve velkých sběrnách kovového šrotu a velkých závodech na recyklaci kovového šrotu, a v důležitých uzlových tranzitních bodech, byli:

a)      informováni o možnosti, že se setkají se zdrojem;

b)      poučeni a vyškoleni v tom, jak vizuálně rozpoznat zdroje a jejich obaly;

c)      informováni o základních skutečnostech týkajících se ionizujícího záření a jeho účinků,

d)      informováni o systémech detekce;

e)      informováni a vyškoleni v tom, jaká opatření je třeba učinit na místě v případě zjištění přítomnosti zdroje nebo podezření na jeho přítomnost.

Článek 18

Informování a výcvik pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace

1. Členské státy zajistí, aby pracovníci zasahující v případě mimořádné situace a všechny další osoby, které mohou být zapojeny do organizace první pomoci v případě mimořádné situace, dostávali odpovídající a pravidelně aktualizované informace o možných zdravotních rizicích souvisejících s jejich zásahem a o preventivních opatřeních, která je třeba v takovém případě učinit. Tyto informace musí zohlednit rozsah potenciálních mimořádných situací.

2. Jakmile vznikne mimořádná situace, musí být informace uvedené v odstavci 1, s ohledem na zvláštní okolnosti odpovídajícím způsobem doplněny.

3. Členské státy zajistí, aby pracovníkům zasahujícím v případě mimořádné situace byl poskytován pravidelný výcvik uvedený v systému řízení mimořádných situací stanoveném v článku 97. Tento výcvik musí v případě potřeby zahrnovat praktická cvičení.

4. Členské státy zajistí, aby kromě výcviku v oblasti reakce na mimořádnou situaci uvedeného v odstavci 3 tohoto článku organizace odpovědná za ochranu pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace podle čl. 30 odst. 1 písm. b) poskytovala těmto pracovníkům příslušný výcvik a informace týkající se radiační ochrany.

Článek 19

Vzdělávání, informování a odborná příprava v oblasti lékařského ozáření

1. Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a osoby zapojené do praktických aspektů postupů lékařského ozáření měli odpovídající vzdělání, informace a teoretickou a praktickou odbornou přípravu pro účely lékařských radiologických postupů a také příslušnou odbornou způsobilost v radiační ochraně.

Za tímto účelem členské státy stanoví vhodné učební osnovy a uznávání příslušných diplomů, vysvědčení nebo dokladů o vzdělání.

2. Osoby, které absolvují související programy odborné přípravy, se mohou účastnit praktických aspektů postupů lékařského ozáření uvedených v čl. 56 odst. 4.

3. Členské státy zajistí, aby bylo po získání kvalifikace poskytováno pokračující vzdělávání a odborná příprava, a ve zvláštních případech klinického využití nových metod zajistí organizaci odborné přípravy týkající se těchto metod a odpovídajících požadavků radiační ochrany.

4. Členské státy zajistí, že budou zavedeny mechanismy pro včasné šíření informací týkajících se radiační ochrany u lékařského ozáření v souvislosti se zkušenostmi získanými ze závažných událostí.

5. Členské státy zajistí zařazení kurzu radiační ochrany do základních učebních osnov lékařských a stomatologických fakult.

KAPITOLA V

ODŮVODNĚNÍ A REGULAČNÍ KONTROLA ČINNOSTÍ

Článek 20

Odůvodnění činností

1. Členské státy zajistí, aby nové druhy činností, které mají za následek vystavení ionizujícímu záření, byly před schválením odůvodněny.

2. Členské státy uvedou seznam schválených druhů činností v právních a správních předpisech.

3. Získají-li se nové a důležité poznatky o účincích nebo možných důsledcích existujících druhů činností, přezkoumá se odůvodnění těchto činností.

Článek 21

Odůvodnění činností s přístroji nebo výrobky, které emitují ionizující záření

1. Členské státy požádají každého provozovatele, který hodlá vyrábět nebo dovážet či vyvážet nový typ přístroje nebo výrobku emitujícího ionizující záření, aby příslušným orgánům předložil příslušné informace uvedené v příloze III části A s cílem umožnit orgánům na základě posouzení informací uvedených v příloze III části B rozhodnout, zda zamýšlené použití přístroje nebo výrobku může být odůvodněno.

2. Příslušný orgán sdělí informace obdržené podle odstavce 1 příslušným orgánům ostatních členských států, aby jim umožnil přijmout vlastní rozhodnutí o odůvodnění zamýšleného použití přístroje nebo výrobku.

3. Provozovatel je o rozhodnutích příslušných orgánů členských států informován do šesti měsíců.

Článek 22

Zákaz činností

Členské státy zakážou záměrné přidávání radioaktivních látek při výrobě potravin, hraček, šperků a kosmetických přípravků a dovoz či vývoz takových výrobků. Aniž je dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/2/ES[21], činnosti, které způsobují aktivaci materiálu, a mají tak za následek zvýšení aktivity v souvisejících výrobcích, se považují za neodůvodněné.

Článek 23

Činnosti zahrnující záměrné ozáření lidí pro účely jiné než léčbu

1. Členské státy za pomoci průzkumů nebo jiných vhodných prostředků určí činnosti zahrnující nelékařské ozáření podle přílohy IV.

2. Členské státy zajistí, aby se zvláštní pozornost věnovala odůvodnění činností, které zahrnují nelékařské ozáření, přičemž zejména platí, že:

a)      veškeré druhy činností zahrnujících nelékařské ozáření uvedené v příloze IV se odůvodňují předtím, než jsou obecně přijaty;

b)      každé konkrétní uplatnění obecně přijatého druhu činnosti musí být předem odůvodněno;

c)      všechny jednotlivé postupy nelékařského ozáření uvedené v příloze IV části A, které provádí zdravotnický personál s použitím lékařského radiologického zařízení, musí být předem odůvodněny s přihlédnutím ke specifickým cílům postupu a vlastnostem dotyčné osoby;

d)      obecné a konkrétní odůvodnění činností zahrnujících nelékařské ozáření podle písmena a) a b) podléhá pravidelnému přezkoumání příslušným orgánem.

3. Pokud členský stát určí, že konkrétní činnost zahrnující nelékařské ozáření je odůvodněna, zajistí, že:

a)      každá činnost podléhá povolení;

b)      příslušný orgán v případné spolupráci s jinými příslušnými úřady a profesními subjekty stanoví požadavky na činnost, včetně kritérií pro jednotlivé provádění;

c)      pro každou činnost jsou stanoveny dávkové optimalizační meze. Tyto meze jsou značně nižší než dávkový limit pro jednotlivce z obyvatelstva, včetně popřípadě u postupů prováděných zdravotnickým personálem s použitím lékařského zařízení uvedených v příloze IV části A; u jiných činností uvedených v příloze IV části B splňuje dávková optimalizační mez požadavky čl. 6 odst. 2;

d)      zdravotnický personál, který používá lékařské radiologické zařízení, splňuje v prováděných postupech příslušné požadavky stanovené v kapitole VII, včetně požadavků na zařízení, optimalizaci, odpovědnosti a zvláštní ochranu během těhotenství;

e)      vyžaduje se informovaný souhlas osoby, která má být vystavena ozáření, kromě případů, kdy donucovací orgány mohou podle vnitrostátních právních předpisů jednat bez souhlasu;

f)       provádí-li se ozáření běžně pro účely bezpečnosti, vyšetřovaným osobám se dá na výběr alternativní metoda, která nezahrnuje ozáření ionizujícím zářením.

Článek 24

Určení činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál

Členské státy zajistí určení činností, které zahrnují přírodní radioaktivní materiál a mají za následek ozáření pracovníků nebo jednotlivců z obyvatelstva, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat. Toto určení se provádí za pomoci průzkumů nebo jakýmikoli jinými vhodnými prostředky s přihlédnutím k průmyslovým odvětvím uvedeným v příloze V.

Článek 25

Oznámení

1. Členské státy vyžadují, aby veškeré činnosti, včetně činností určených v souladu s článkem 24, byly oznamovány, s výjimkou odůvodněných činností zahrnujících:

a)      materiály, které obsahují radioaktivní látky, kde množství zahrnuté aktivity celkově nepřesahuje celkové zprošťovací hodnoty stanovené v příloze VI nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních aplikací schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a uvolňovacím kritériím stanoveným v příloze VI; nebo

b)      materiály, které obsahují radioaktivní látky, pokud hmotnostní aktivita nepřesahuje zprošťovací hodnoty stanovené v příloze VI tabulce A nebo vyšší hodnoty, které jsou u konkrétních aplikací schváleny příslušnými orgány a vyhovují obecným zprošťovacím a uvolňovacím kritériím stanoveným v příloze VI; nebo

c)      jakoukoli katodovou trubici určenou k zobrazování nebo jiný elektrický přístroj, který pracuje při rozdílu potenciálu nepřekračujícím 30 kV, nebo jakýkoli jiný přístroj či výrobek, který je typově schválen příslušnými orgány členského státu, pokud:

i) za běžných provozních podmínek nevytváří v žádném bodě vzdáleném 0,1 m od svého dostupného povrchu příkon dávky vyšší než 1 µSv h-1;

ii) obsahuje-li radioaktivní látky, jsou tyto látky uloženy v pouzdru nebo upevněny k pevnému držáku; a

iii) podmínky pro zneškodňování byly stanoveny příslušnými orgány.

2. Členské státy mohou zprostit další druhy činností povinnosti oznamování za podmínky dodržení obecných zprošťovacích kritérií stanovených v příloze VI bodě 3 nebo v případech, kdy posouzení optimalizace ochrany ukazuje, že zproštění představuje nejlepší možnost.

3. Činnosti zahrnující přírodní radioaktivní materiál, které jsou určeny v souladu s článkem 24 a v jejichž rámci se produkují nebo zpracovávají zbytky, o kterých je známo, že mají být recyklovány do určených stavebních materiálů, podléhají oznamovací povinnosti, pokud by index hmotnostní aktivity vymezený v příloze VII mohl ve výsledných stavebních materiálech překročit hodnotu 1. Provozovatel v tomto případě informuje o hmotnostní aktivitě zbytku také uživatele zbytku.

4. V situacích určených členskými státy, v nichž existuje obava, že činnost podle článku 24 může způsobit přítomnost přírodních radionuklidů ve vodě, které by mohly ovlivnit kvalitu dodávek pitné vody nebo jakoukoli jinou cestu ozáření, a vedly by tedy k obavám z hlediska radiační ochrany, může příslušný orgán požadovat, aby činnosti podléhaly oznámení bez ohledu na odst. 1 písm. b) tohoto článku.

5. V případě druhů činností podléhajících oznámení určí členské státy informace předkládané provozovatelem, aby příslušný orgán mohl stanovit vhodné prostředky regulační kontroly.

6. Pro účel zproštění podle odst. 1 písm. c) si členské státy vyměňují informace o typových schváleních, která byla udělena, a o základní dokumentaci a posouzení. Příslušný orgán zohlední takové obdržené informace a použitelné evropské a mezinárodní standardy v přijímání vlastních rozhodnutí o zproštění odpovídajících činností.

Článek 26

Regulační kontrola

1. Členské státy vyžadují, aby každá oznámená činnost podléhala regulační kontrole, která odpovídá rozsahu a pravděpodobnosti ozáření vyplývajícího z činnosti a dále účinku, který regulační kontrola může mít při snižování takového ozáření nebo zvyšování bezpečnosti zařízení.

2. Oznámené činnosti mohou být zproštěny povinnosti povolení.

3. V případě malého množství materiálu určeného členskými státy mohou být pro účel zproštění použity hodnoty hmotnostní aktivity stanovené ve sloupci 2 tabulky B přílohy VI.

4. Oznámené činnosti, které nejsou zproštěny, podléhají povolení prostřednictvím registrace nebo udělení licence.

Článek 27

Povolení

1. Pokud si omezené riziko ozáření nevyžaduje ověření jednotlivých případů a činnost je vykonávána v souladu s podmínkami stanovenými ve vnitrostátních právních předpisech, příslušné orgány mohou omezit regulační kontrolu na registraci činnosti a odpovídající četnost kontrol.

2. Členské státy vyžadují licenci na tyto činnosti:

a)      provoz a vyřazení jakéhokoli zařízení jaderného palivového cyklu a využívání a ukončení těžby uranu;

b)      záměrné přidání radioaktivních látek při výrobě a zpracování spotřebitelských výrobků nebo jiných výrobků, včetně léčivých přípravků, a jejich dovoz nebo vývoz;

c)      zpracovávání, používání nebo vlastnění vysokoaktivního uzavřeného zdroje;

d)      provoz, vyřazení a uzavření jakéhokoli zařízení na zpracovávání, ukládání nebo zneškodňování radioaktivního odpadu;

e)      činnosti, v nichž pracovníci mohou za běžného provozu a běžných pracovních podmínek obdržet roční efektivní dávku ozáření vyšší než 6 mSv;

f)       činnosti, v jejichž rámci jsou vypouštěny značné objemy radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu do životního prostředí.

3. Členské státy vyžadují buď registraci nebo licenci na tyto činnosti:

a)      záměrné podávání radioaktivních látek osobám, a pokud se jedná o radiační ochranu lidí, rovněž i zvířatům pro účely lékařského nebo veterinárního vyšetření, léčby nebo výzkumu;

b)      používání generátorů záření nebo radioaktivních zdrojů pro průmyslovou radiografii, zpracovávání výrobků nebo výzkum a používání urychlovačů, kromě elektronických mikroskopů;

c)      používání generátorů záření nebo radioaktivních zdrojů pro lékařská ozáření;

d)      výroba a používání elektrických přístrojů vysílajících ionizující záření, které pracují při rozdílu potenciálu vyšším než 30 kV, jakož i dovoz nebo vývoz takových přístrojů;

e)      činnosti, v nichž pracovníci mohou obdržet roční efektivní dávku ozáření vyšší než 1 mSv za běžného provozu a za běžných pracovních podmínek;

f)       odvětví zahrnující přírodní radioaktivní materiál a určená členskými státy podle požadavků článku 24, která mohou způsobit efektivní dávku ozáření jednotlivců z obyvatelstva ve výši nejméně 0,3 mSv ročně.

4. Členské státy mohou požadovat registraci nebo udělení licence na druhy činností kromě činností uvedených v odstavcích 2 a 3.

Článek 28

Povolovací řízení

1. Pro účely povolení členské státy požadují předložení informací, které odpovídají charakteru činnosti a souvisejícím rizikům.

2. Informace požadované za účelem udělení licence zahrnují nejméně toto:

a)      odpovědnosti a organizační opatření pro ochranu a bezpečnost;

b)      kvalifikaci pracovníků, včetně informovanosti a výcviku;

c)      konstrukční vlastnosti zařízení a zdrojů záření;

d)      předpokládaná profesní ozáření a ozáření obyvatelstva za běžného provozu;

e)      posouzení bezpečnosti činností a zařízení s cílem:

i) určit, jakým způsobem může dojít k potenciálním ozářením nebo havarijním a neúmyslným lékařským ozářením;

ii) odhadnout v největší možné míře pravděpodobnost a rozsah potenciálních ozáření;

iii) posoudit kvalitu a rozsah ochranných a bezpečnostních ustanovení, včetně konstrukčních vlastností a také administrativních postupů;

iv) stanovit provozní limity a podmínky provozu;

f)       nouzové postupy a komunikační spojení;

g)      údržbu, zkoušení, kontrolu a servis, aby se zajistilo, že zdroj záření a zařízení bude nadále splňovat konstrukční požadavky, provozní limity a podmínky provozu po celou dobu své životnosti;

h)      nakládání s radioaktivním odpadem a opatření k jeho zneškodnění v souladu s příslušnými regulačními požadavky;

i)       nakládání s nepoužívanými uzavřenými zdroji;

j)       zabezpečování jakosti.

3. Licence musí obsahovat specifické podmínky, aby se zajistilo, že prvky licence budou právně vymahatelné, nebo aby byla uložena příslušná omezení v provozních limitech nebo podmínkách provozu. Podmínky také vyžadují formální, dokumentované uplatňování zásad optimalizace.

4. V případě potřeby licence obsahuje povolení k vypouštění vydané v souladu s požadavky stanovenými v kapitole VIII na povolování vypouštění kapalného radioaktivního odpadu nebo radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem do životního prostředí.

5. Členské státy vyžadují, aby provozovatel neprodleně oznámil výskyt jakékoli závažné události, která vedla nebo mohla vést k ozáření jednotlivých osob překračujícímu provozní limity nebo podmínky provozu stanovené v licenčních požadavcích na profesní ozáření nebo ozáření obyvatelstva či na lékařské ozáření, jak stanoví orgány.

Článek 29

Osvobození od regulační kontroly

1. Ke zneškodňování, recyklaci a opětovnému použití radioaktivních materiálů, které vznikly při jakékoli povolené činnosti, je nutno mít povolení.

2. Zneškodňování, recyklace a opětovné použití materiálů může být osvobozeno od povinnosti plnit požadavky této směrnice, jestliže hmotnostní aktivita:

a)      nepřekračuje hodnoty stanovené v příloze VI tabulce A části 1; nebo

b)      splňuje zvláštní uvolňovací úrovně a související požadavky na konkrétní materiály nebo na materiály pocházející z konkrétních druhů činností; tyto zvláštní uvolňovací úrovně, kromě obecných uvolňovacích úrovní uvedených v písmenu a), stanoví vnitrostátní příslušný orgán na základě obecných zprošťovacích kritérií uvedených v příloze VI bodě 3 a s přihlédnutím k technickým pokynům poskytnutých Společenstvím.

3. V případě uvolňování materiálů obsahujících přírodní radionuklidy hodnoty hmotnostní aktivity odpovídají hodnotám stanoveným v příloze VI tabulce A části 2. Uplatňují se však tyto požadavky:

a)      u činností podléhajících udělení licence podle ustanovení čl. 27 odst. 3 písm. f) musí být dodržena dávková kritéria pro uvolňování přírodních radionuklidů;

b)      u ostatních licencovaných činností, zejména činností, které jsou součástí jaderného palivového cyklu, musí uvolňovací úrovně dodržet dávková kritéria pro uvolňování materiálů obsahujících umělé radionuklidy;

c)      u povolovaných činností podléhajících oznámení podle ustanovení čl. 25 odst. 3 musí být dodrženy odpovídající požadavky na uvádění stavebních materiálů na trh.

4. Není dovoleno záměrně ředit radioaktivní zbytky, kromě mísení materiálů, k němuž dochází v běžném provozu, když radioaktivitu není nutno brát v úvahu. Příslušný orgán může ve specifických situacích povolit smísení radioaktivních zbytků obsahujících přírodní radioaktivní materiál s jinými materiály, aby se podpořilo opětovné použití a recyklace těchto materiálů a snížilo ozáření obyvatelstva.

KAPITOLA VI

OCHRANA PRACOVNÍKŮ, UČŇŮ A STUDENTŮ

Článek 30

Odpovědnosti

1. Požadavky týkající se profesního ozáření stanovené v této kapitole a v článcích 9, 10, 11 a 12 se vztahují na ochranu pracovníků v každé expoziční situaci, v níž jejich ozáření při práci nebo v důsledku práce spadá do právní odpovědnosti provozovatele nebo jiné právnické osoby, včetně například:

a)      zaměstnavatele externích pracovníků;

b)      organizace odpovědné za ochranu pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

c)      organizace odpovědné za sanaci kontaminované půdy, budov a jiných staveb;

d)      zaměstnavatele, který má právní odpovědnost za vystavení pracovníků ozáření radonem při práci v situaci uvedené v čl. 53 odst. 4.

2. Odpovědnost provozovatele za profesní ozáření se rozšiřuje na učně a studenty, kteří jsou během svého studia povinni pracovat se zdroji záření, a na osoby, které jsou samostatně výdělečně činné, nebo pracují jako dobrovolníci anebo pro charitativní organizace.

3. Provozovatel je odpovědný za posuzování a provádění opatření za účelem radiační ochrany radiačních pracovníků.

Článek 31

Provozní ochrana pracovníků

Provozní ochrana radiačních pracovníků je založena na:

a)      předchozím hodnocení za účelem určení charakteru a rozsahu radiologického rizika pro radiační pracovníky;

b)      provádění optimalizace radiační ochrany za všech pracovních podmínek;

c)      klasifikaci pracovníků do různých kategorií;

d)      zavádění regulačních opatření a monitorování různých pásem a pracovních podmínek, případně včetně osobního monitorování;

e)      lékařském dohledu.

Článek 32

Konzultace s odborníkem na radiační ochranu

Členské státy vyžadují, aby provozovatel s odborníkem na radiační ochranu konzultoval kontrolu a zkoušení ochranných pomůcek a měřicích zařízení, zejména při:

a)      předběžném zevrubném posuzování projektů jednotlivých zařízení z hlediska radiační ochrany;

b)      uvádění nových zdrojů nebo modifikovaných zdrojů záření do provozu z hlediska radiační ochrany;

c)      pravidelné kontrole účinnosti ochranných pomůcek a technických postupů;

d)      pravidelné kalibraci měřicích přístrojů a pravidelné kontrole jejich řádného provozu a správného používání.

Článek 33

Opatření na pracovištích

1. Za účelem radiační ochrany jsou přijímána opatření pro všechna pracoviště, kde existuje možnost ozáření ionizujícím zářením s efektivní dávkou vyšší než 1 mSv ročně nebo ekvivalentní dávkou 15 mSv ročně pro oční čočku nebo 50 mSv ročně pro kůži a končetiny. Tato opatření musí být přiměřená charakteru zařízení a zdrojů, jakož i rozsahu a charakteru rizik.

2. Na činnosti zahrnující přírodní radioaktivní materiál, kde efektivní dávka pro pracovníky může překročit 6 mSv ročně, se vztahují požadavky stanovené v této kapitole. Činí-li efektivní dávka pro pracovníky nejvýše 6 mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby provozovatel vykonával kontrolu ozáření a vzal přitom v úvahu možnosti zlepšení ochrany nebo zohlednil možnost zvýšení dávek v průběhu času nebo jako výsledek změn v procesu pracovních úvazků.

3. Na provozovatele, kteří provozují letadla, kde efektivní dávka pro posádky z kosmického záření může překročit 6 mSv ročně, se vztahují příslušné požadavky stanovené v této kapitole. Pokud efektivní dávka pro posádky činí nejvýše 6 mSv ročně a pravděpodobně více než 1 mSv ročně, příslušné orgány přinejmenším vyžadují, aby provozovatel vykonával kontrolu ozáření a zohlednil přitom možnost změny dávek v průběhu času nebo jako výsledek změn v procesu pracovních úvazků. Provozovatelé učiní příslušná opatření, aby zejména:

a)      posoudili ozáření dotyčných posádek;

b)      při vypracování plánů práce vzali v úvahu odhad ozáření s cílem snížit další ozáření členů leteckých posádek, kteří obdrželi vyšší dávky;

c)      informovali dotyčné pracovníky o zdravotních rizicích, která jsou spojena s jejich prací, a o jejich osobní dávce.

Článek 34

Klasifikace pracovišť

1. Pracoviště se v případě potřeby člení na různá pásma na základě posouzení očekávaných ročních dávek a pravděpodobnosti a rozsahu potenciálního ozáření.

2. Je nutné rozlišovat kontrolovaná pásma a sledovaná pásma. Příslušné orgány vydají doporučení pro vymezení kontrolovaných pásem a sledovaných pásem podle konkrétní situace.

3. Provozovatel provádí kontrolu pracovních podmínek v kontrolovaných a sledovaných pásmech.

Článek 35

Požadavky na kontrolovaná pásma

1. Pro kontrolovaná pásma platí následující minimální požadavky:

a)      kontrolované pásmo musí být vymezeno a vstupovat do něj mohou pouze osoby, které byly řádně poučeny, přičemž vstup do tohoto pásma se kontroluje v souladu s písemnými předpisy stanovenými provozovatelem. V případě významného rizika šíření radioaktivní kontaminace se přijímají zvláštní opatření, včetně opatření pro vstup a výstup osob a zboží a pro monitorování kontaminace v kontrolovaném pásmu a v přilehlém pásmu;

b)      s přihlédnutím k charakteru a rozsahu radiologických rizik v kontrolovaném pásmu je radiologický dohled nad pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37;

c)      musí být vyvěšeny tabulky určující typ pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená;

d)      musí být vypracovány pracovní pokyny přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi.

2. Za plnění těchto požadavků odpovídá provozovatel po konzultacích s odborníkem na radiační ochranu.

Článek 36

Požadavky na sledovaná pásma

1. Pro sledovaná pásma platí následující požadavky:

a)      s přihlédnutím k charakteru a rozsahu radiologických rizik ve sledovaném pásmu je radiologický dohled nad pracovním prostředím organizován v souladu s článkem 37;

b)      musí být vyvěšeny tabulky určující typ pásma, charakter zdrojů a rizika s nimi spojená;

c)      musí být vypracovány pracovní pokyny přiměřené radiologickému riziku spojenému se zdroji a vykonávanými činnostmi.

2. Za provádění těchto požadavků odpovídá provozovatel po konzultacích s odborníkem na radiační ochranu.

Článek 37

Radiologický dohled nad pracovním prostředím

1. Radiologický dohled nad pracovním prostředím uvedený v čl. 35 odst. 1 písm. b) a čl. 36 odst. 1 písm. a) v případě potřeby zahrnuje:

a)      měření dávkových příkonů od zevního ozáření s uvedením povahy a kvality příslušného záření;

b)      měření objemové aktivity vzduchu a plošné aktivity radionuklidů způsobujících kontaminaci s uvedením jejich povahy a fyzikálního a chemického stavu;

c)      měření koncentrací radonu na pracovišti.

2. Výsledky těchto měření se zaznamenávají a v případě potřeby slouží k odhadu ozáření jednotlivce podle článku 39.

Článek 38

Klasifikace radiačních pracovníků

1. Pro účely monitorování a dohledu se rozlišují dvě kategorie radiačních pracovníků:

a)      kategorie A: radiační pracovníci, kteří mohou obdržet efektivní dávku ozáření vyšší než 6 mSv ročně nebo ekvivalentní dávku vyšší než 15 mSv ročně pro oční čočku anebo vyšší než 150 mSv ročně pro kůži a končetiny;

b)      kategorie B: radiační pracovníci, kteří nejsou klasifikováni jako pracovníci kategorie A.

2. Rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních pracovníků podle odstavce 1 je třeba provést před přijetím do práce, která je spojena s ozářením, a podléhá pravidelnému přezkoumání na základě pracovních podmínek a lékařského dohledu.

3. U pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace se případné rozlišení mezi dvěma kategoriemi radiačních pracovníků podle odstavce 1 tohoto článku nikterak nedotkne požadavků na monitorování stanovených v článcích 37 a 39 až 43, pokud pracovníci nejsou zapojeni do skutečné nehodové expoziční situace.

Článek 39

Osobní monitorování

1. Pracovníci kategorie A jsou systematicky monitorováni na základě osobních měření prováděných dozimetrickou službou. V případech, kdy pracovníci kategorie A mohou být vystaveni značnému vnitřnímu ozáření nebo značnému ozáření oční čočky či končetin, je stanoven odpovídající systém monitorování. Příslušný orgán musí věnovat zvláštní pozornost určení takových pracovníků.

2. Monitorování pracovníků kategorie B musí být dostačující nejméně k prokázání, že pracovníci jsou správně zařazeni do kategorie B. Členské státy mohou vyžadovat osobní monitorování a v případě potřeby osobní měření vykonávané dozimetrickou službou pro pracovníky kategorie B.

3. V případech, kdy jsou osobní měření neproveditelná nebo nedostatečná, musí osobní monitorování vycházet z odhadu provedeného buď na základě osobních měření uskutečněných na jiných radiačních pracovnících, nebo z výsledků dohledu nad pracovním prostředím podle článku 37.

Článek 40

Monitorování v případě havarijního ozáření

V případě havarijního ozáření provozovatel ve spolupráci s dozimetrickou službou vyhodnotí příslušné dávky ozáření a jejich rozšíření v těle.

Článek 41

Zaznamenávání a oznamování výsledků

1. Záznamy obsahující výsledky osobního monitorování se vyhotoví pro každého radiačního pracovníka, pro kterého se takové monitorování vykonává.

2. Pro účely odstavce 1 se uchovávají tyto informace o radiačních pracovnících:

a)      záznam o naměřeném nebo odhadnutém ozáření a o osobních dávkách podle článků 39, 40, 51 a 52;

b)      v případě ozáření uvedených v článcích 40 a 52 zprávy o okolnostech a přijatých opatřeních;

c)      v případě potřeby výsledky monitorování pracoviště použité k odhadu osobních dávek.

3. Informace uvedené v odstavci 1 se uchovávají po celou dobu trvání pracovní činnosti zahrnující ozáření ionizujícím zářením a dále až do doby, kdy osoba dosáhne nebo by dosáhla 75 let věku, v každém případě však alespoň po dobu 30 let po ukončení pracovní činnosti spojené s ozářením.

4. Ozáření uvedené v článcích 40, 51 a 52 musí být v záznamu podle odstavce 1 zaznamenáváno odděleně.

5. Pokud se výsledky monitorování používají k řízení plánovaných expozičních situací, přijmou se příslušná opatření, aby do záznamů nebyla zahrnuta ozáření přičitatelná existující expoziční situaci, a to zevní ozáření z okolí nebo pronikání radonu z půdy v případě odvětví zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál.

Článek 42

Přístup k výsledkům

1. Členské státy vyžadují, aby výsledky osobního monitorování stanoveného v článcích 39, 40 a 52 byly:

a)      zpřístupněny příslušným orgánům, provozovateli a zaměstnavateli externích pracovníků;

b)      zpřístupněny dotyčnému pracovníkovi v souladu s čl. 43 odst. 1;

c)      předloženy službám pracovního lékařství za účelem výkladu, jaké důsledky mají výsledky pro lidské zdraví podle článku 44;

d)      zadány do datového systému pro osobní monitorování stanovené členskými státy podle odstavce 2.

2. Členské státy stanoví způsoby sdělování výsledků osobního monitorování.

3. Datový systém pro osobní monitorování zprostředkovává alespoň údaje uvedené v příloze VIII části A.

4. V případě havarijního nebo nehodového ozáření jsou výsledky osobního monitorování sděleny neprodleně.

Článek 43

Přístup pracovníků k výsledkům

1. Členské státy vyžadují, aby pracovníci měli na vlastní žádost přístup k výsledkům svého osobního monitorování, včetně výsledků měření, které mohly být použity k jejich odhadu, nebo k výsledkům odhadu svých dávek ozáření provedeného jako výsledek měření na pracovišti.

2. Členské státy usnadní mezi příslušnými orgány, službami pracovního lékařství, odborníky na radiační ochranu nebo dozimetrickou službou v Unii výměnu všech odpovídajících informací o dávkách, kterým byl pracovník dříve vystaven, aby byla lékařská prohlídka provedena před jeho nástupem do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A podle článku 44 a aby byla další expozice pracovníků kontrolována.

Článek 44

Lékařský dohled nad radiačními pracovníky

1. Lékařský dohled nad radiačními pracovníky je založen na zásadách, kterými se obecně řídí pracovní lékařství.

2. Za lékařský dohled nad pracovníky kategorie A odpovídají služby pracovního lékařství.

Tento lékařský dohled má umožnit ověření zdravotního stavu monitorovaných pracovníků z hlediska jejich schopnosti plnit svěřené úkoly. Za tímto účelem mají služby pracovního lékařství přístup ke všem příslušným informacím, které potřebují, včetně stavu prostředí v pracovních prostorách.

3. Lékařský dohled zahrnuje:

a)      lékařskou prohlídku před nástupem pracovníka do zaměstnání nebo před jeho zařazením do kategorie A s cílem ověřit, zda je způsobilý pro pracovní místo, pro které je uvažován, jako pracovník kategorie A;

b)      pravidelné zdravotní prohlídky.

Zdravotní stav každého pracovníka kategorie A je kontrolován nejméně jednou ročně s cílem ověřit, zda je pracovník i nadále schopen plnit své povinnosti. Povahu těchto prohlídek, které mohou být prováděny tak často, jak to služby pracovního lékařství považují za nutné, závisí na druhu práce a na individuálním zdravotním stavu pracovníka.

4. Služby pracovního lékařství mohou stanovit, že se má pokračovat v lékařském dohledu i po ukončení pracovní činnosti po tak dlouhou dobu, kterou považují za nezbytnou k zabezpečení zdraví dotyčné osoby.

Článek 45

Zdravotní klasifikace

Pro stanovení zdravotní způsobilosti pracovníků kategorie A se používá tato zdravotní klasifikace:

a)      schopen;

b)      schopen za určitých podmínek;

c)      neschopen.

Článek 46

Zákaz zaměstnávat nebo zařadit nezpůsobilé pracovníky

Žádný pracovník nesmí být zaměstnán nebo zařazen jako pracovník kategorie A na jakoukoli dobu na specifickém pracovním místě, není-li podle lékařských nálezů schopen takové pracovní místo zastávat.

Článek 47

Lékařská dokumentace

1. Pro každého pracovníka kategorie A se zakládá lékařská dokumentace, která je nepřetržitě vedena po dobu, po kterou je pracovník zařazen do této kategorie. Poté se uchovává až do doby, kdy osoba dosáhla nebo by dosáhla 75 let věku, v každém případě však po dobu alespoň 30 let po ukončení pracovní činnosti, během které byl pracovník vystaven ionizujícímu záření.

2. Lékařská dokumentace obsahuje údaje o povaze pracovní činnosti, o výsledcích vstupních lékařských prohlídek nebo lékařských prohlídek před zařazením pracovníka do kategorie A, o výsledcích pravidelných zdravotních prohlídek a záznamy o dávkách stanovené v článku 41.

Článek 48

Zvláštní lékařský dohled

1. Lékařský dohled uvedený v článku 44 prováděný nad radiačními pracovníky je navíc doplněn dalšími opatřeními, která souvisejí s ochranou zdraví osob vystavených ozáření a která služby pracovního lékařství považují za nezbytná, jako jsou další prohlídky, dekontaminační opatření nebo naléhavá léčebná opatření.

2. Mimořádný lékařský dohled se vykonává ve všech případech, ve kterých dojde v průběhu roku k překročení roční efektivní dávky 50 mSv nebo některého z dávkových limitů stanovených v čl. 10 odst. 2.

3. Další podmínky ozáření podléhají souhlasu služeb pracovního lékařství.

Článek 49

Odvolání

Členské státy stanoví opravné prostředky proti nálezům a rozhodnutím vydaným podle článků 45, 46 a 48.

Článek 50

Ochrana externích pracovníků

1. Členské státy zajistí, aby systém osobního monitorování poskytoval externím pracovníkům stejnou ochranu, jakou provozovatel poskytuje pracovníkům ve stálém pracovním poměru.

2. Provozovatel odpovídá buď přímo, nebo na základě smluvních ujednání se zaměstnavatelem externích pracovníků za provozní aspekty radiační ochrany externích pracovníků.

3. Provozovatel zejména:

a)      ověří, zda dotyčný externí pracovník byl uznán zdravotně způsobilým pro jemu přidělené činnosti;

b)      zajistí, aby kromě základního výcviku v oblasti radiační ochrany uvedeného v článku 16 byl externím pracovníkům poskytnut zvláštní výcvik v souvislosti s charakteristikami kontrolovaného pásma i činností;

c)      zajistí, aby byl externí pracovník vybaven nezbytnými osobními ochrannými prostředky;

d)      zajistí, aby byl externí pracovník dle charakteru činností vybaven osobním dozimetrem a v případě potřeby dalším operačním dozimetrem;

e)      zajistí dodržování systému ochrany stanoveného v kapitole III;

f)       zajistí nebo přijme veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby byly po každé činnosti zaznamenány radiologické údaje podle přílohy VIII části B bodu 2 získané osobním monitorováním ozáření každého externího pracovníka.

4. Zaměstnavatelé externích pracovníků jsou povinni buď přímo, nebo na základě smluvních ujednání s provozovateli zajistit radiační ochranu svých pracovníků v souladu s příslušnými ustanoveními této směrnice, zejména:

a)      zajistit dodržování systému ochrany stanoveného v kapitole III;

b)      poskytovat informace a výcvik v oblasti radiační ochrany podle článku 16;

c)      zaručit, že jejich pracovníci podléhají hodnocení ozáření a lékařskému dohledu za podmínek stanovených v článcích 37 a 39 až 48;

d)      zajistit, aby radiologické údaje získané osobním monitorováním ozáření každého jejich pracovníka ve smyslu přílohy VIII části B bodu 1 byly uchovávány v aktualizované podobě v datovém systému pro osobní monitorování uvedeném v čl. 42 odst. 1 písm. d).

5. Všichni externí pracovníci jsou povinni podle svých možností sami přispívat k ochraně, kterou zajišťuje systém radiologického monitorování uvedený v odstavci 1.

Článek 51

Výjimečně povolená ozáření

1. Za výjimečných okolností, s výjimkou mimořádné situace, posuzovaných pro konkrétní případ mohou příslušné orgány, vyžadují-li to některé specifické pracovní postupy, povolit pro určité dobrovolné pracovníky osobní dávky z profesního ozáření překračující dávkové limity stanovené v článku 10 za podmínky, že tato ozáření jsou časově omezena, smí k nim docházet pouze v určitých pracovních prostorách a v rámci nejvyšších úrovní ozáření definovaných pro takový konkrétní případ příslušnými orgány. Přitom se musí zohlednit tyto podmínky:

a)      takovým ozářením smějí být vystaveni pouze pracovníci kategorie A definovaní v článku 38;

b)      učni, studenti, těhotné ženy a v případě rizika příjmu radionuklidů i kojící ženy jsou z těchto ozáření vyloučeni;

c)      provozovatel předem přesně odůvodní taková ozáření a důkladně je projedná s dobrovolnými pracovníky, jejich zástupci, službami pracovního lékařství nebo odborníkem na radiační ochranu;

d)      informace o souvisejících rizicích a opatřeních, která je třeba učinit v průběhu pracovního postupu, se poskytují příslušným pracovníkům v předstihu;

e)      všechny dávky související s tímto ozářením se zaznamenávají odděleně v lékařské dokumentaci uvedené v článku 47 a v osobní dokumentaci uvedené v článku 41.

2. Překročení dávkových limitů v důsledku výjimečně povoleného ozáření není nezbytně důvodem pro to, aby zaměstnavatel pracovníka bez jeho souhlasu vyloučil z jeho obvyklé pracovní činnosti nebo aby jej přeložil na jiné pracoviště.

3. S ozářením posádek kosmických lodí překračujícím dávkové limity se nakládá jako s výjimečně povoleným ozářením.

Článek 52

Havarijní ozáření zasahujících osob

1. Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby žádný pracovník zasahující v případě mimořádné situace nepodnikal akce, jejichž důsledkem by byla dávka záření překračující 50 mSv, s výjimkou specifických případů určených v národním havarijním plánu. V takových případech se stanoví příslušné referenční úrovně překračující 50 mSv. Ve výjimečných situacích za účelem záchrany života, zamezení závažným účinkům na lidské zdraví v důsledku záření nebo zabránění rozvoji stavu katastrofy lze stanovit referenční úroveň překračující 100 mSv.

2. Organizace pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby pracovníci zasahující v případě mimořádné situace, kteří musí podnikat akce, u nichž může být překročena hodnota 50 mSv, byli dobrovolníci, kteří byli jasně a zevrubně předem informováni o souvisejících zdravotních rizicích a dostupných ochranných opatřeních.

3. V případě havarijního ozáření členské státy vyžadují radiologické monitorování pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a lékařský dohled nad nimi. Osobní monitorování nebo zjišťování osobních dávek se provádí v závislosti na okolnostech.

Článek 53

Radon na pracovištích

1. V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103 členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu v budovách. Tyto referenční úrovně nesmí na pracovištích překročit roční průměr 1 000 Bq m-3.

2. Na základě národního akčního plánu členské státy zajistí, aby měření radonu byla prováděna na pracovištích umístěných v přízemí nebo v podzemním podlaží v pásmech ohrožených radonem a na specifických druzích pracovišť určených v akčním plánu.

3. Členské státy vyžadují, aby provozovatel, u kterého je vnitrostátní referenční úroveň pro existující pracoviště překročena, učinil příslušná opatření ke snížení koncentrací radonu nebo ozáření radonem v souladu se zásadou optimalizace stanovenou v kapitole III.

4. Pokud pracoviště nebo specifické prostory v budově nadále překračují referenční úroveň nehledě na učiněná opatření v souladu s odstavcem 3, členské státy nakládají s touto situací jako s plánovanou expoziční situací a uplatní příslušné požadavky na profesní ozáření stanovené v čl. 30 odst. 1 písm. d).

KAPITOLA VII

OCHRANA PACIENTŮ A JINÝCH OSOB VYSTAVENÝCH LÉKAŘSKÉMU OZÁŘENÍ

Článek 54

Odůvodnění

1. Lékařské ozáření musí prokázat dostatečný čistý přínos, kdy se celkový možný diagnostický nebo terapeutický přínos, který ozáření má, včetně přímého přínosu pro zdraví nebo pohodu osoby nebo přínosu pro společnost, porovná s osobní újmou, jež může ozáření způsobit. Přitom je třeba vzít v úvahu účinky, přínosy a rizika dostupných alternativních metod, které vedou k témuž cíli, avšak nezahrnují žádné nebo pouze nižší ozáření ionizujícím zářením.

Je nutné vzít v úvahu rovněž osobní újmu zdravotnického radiologického personálu nebo jiných osob způsobenou ozářením.

Platí zejména tyto požadavky:

a)      všechny nové druhy činností zahrnující lékařské ozáření musí být odůvodněny předtím, než jsou obecně přijaty;

b)      existující druhy činností zahrnujících lékařské ozáření mohou být přehodnoceny, jsou-li získány nové, důležité poznatky o jejich účincích nebo následcích;

c)      všechna lékařská ozáření musí být předem odůvodněna, přičemž musí být vzaty v úvahu specifické cíle ozáření a vlastnosti dotyčné osoby.

Není-li druh činnosti zahrnující lékařské ozáření předem obecně odůvodněn, může být specifické individuální ozáření tohoto druhu odůvodněno za zvláštních okolností, které se pro konkrétní případ zhodnotí a zdokumentují.

Indikující osoba a aplikující odborník si vyhledá, je-li to možné, předchozí diagnostické informace nebo chorobopisy významné pro plánované ozáření a posoudí tyto údaje, aby vyloučil zbytečné ozáření.

2. Lékařské ozáření pro biomedicínský nebo lékařský výzkum musí být posouzeno etickou komisí zřízenou v souladu s vnitrostátními postupy a/nebo zřízenou příslušnými orgány.

3. Zdravotní orgán spolu s příslušnými odbornými organizacemi poskytne zvláštní odůvodnění lékařských radiologických postupů prováděných jako součást vyhledávacího zdravotního programu.

4. Ozáření osob poskytujících pomoc a podporu musí prokazovat dostatečný čistý přínos s přihlédnutím k přímým zdravotním přínosům pro pacienta, přínosům pro osobu poskytující pomoc/podporu a újmě, kterou může ozáření způsobit.

5. Jakýkoli lékařský radiologický postup prováděný na asymptomatické osobě za účelem včasného zjištění nemoci je součástí vyhledávacího zdravotního programu nebo vyžaduje zvláštní dokumentované odůvodnění aplikujícího odborníka pro tuto osobu, v konzultaci s indikující osobou a za dodržení pokynů příslušných odborných organizací a orgánů. Zvláštní pozornost musí být věnována poskytování informací pro pacienty podle čl. 56 odst. 3.

6. Nelze-li ozáření zdůvodnit v souladu s odstavci 1 až 5, je ozáření zakázáno.

Článek 55

Optimalizace

1. Všechny dávky při lékařském ozáření pro radiodiagnostické účely a pro účely intervenční radiologie musí být tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné, a odpovídat získání požadovaných obrazových informací s přihlédnutím k hospodářským a společenským faktorům.

U všech lékařských ozáření osob pro radioterapeutické účely musí být ozáření cílových objemů plánováno jednotlivě; je nutno vzít v úvahu, že dávky pro objemy a tkáně, které nejsou cílové, musí být tak nízké, jak je to rozumně dosažitelné, a v souladu s určeným radioterapeutickým účelem ozáření.

2. Členské státy zajistí stanovení, pravidelný přezkum a používání diagnostických referenčních úrovní pro radiodiagnostická vyšetření a případně pro postupy intervenční radiologie a dostupnost pokynů za tímto účelem.

3. Členské státy u každého biomedicínského a lékařského výzkumného projektu zajistí:

a)      že se jej každá dotyčná osoba účastní dobrovolně;

b)      že tyto osoby jsou informovány o rizicích ozáření;

c)      že jsou stanoveny dávkové optimalizační meze u osob, u nichž se nepředpokládá přímý léčebný přínos takového ozáření;

d)      že u pacientů, kteří dobrovolně podstoupí experimentální diagnostický nebo terapeutický zákrok a u nichž se očekává, že budou mít z takového zákroku diagnostický nebo terapeutický prospěch, budou příslušné úrovně dávek jednotlivě posouzeny aplikujícím odborníkem a/nebo indikující osobou.

4. Optimalizace zahrnuje výběr vybavení, pravidelné získávání odpovídajících diagnostických informací nebo terapeutického výsledku, jakož i praktické aspekty postupů lékařského ozáření, zabezpečování jakosti a posuzování a hodnocení dávek pro pacienta nebo pracovníky nebo podané aktivity s přihlédnutím k hospodářským a společenským faktorům.

5. Členské státy zajistí, že:

a)      budou stanoveny dávkové optimalizační dávky pro ozáření osob poskytujících pomoc a podporu;

b)      bude stanoven náležitý návod pro ozáření osob poskytujících pomoc a podporu.

6. Členské státy zajistí, aby v případech, kdy pacient podstupuje vyšetření nebo léčbu radionuklidy, aplikující odborník nebo provozovatel poskytl v případě potřeby pacientovi nebo jeho právnímu zástupci písemné pokyny s cílem omezit dávky u osob, které přicházejí s pacientem do styku, na co nejnižší rozumně dosažitelnou úroveň a poskytnout informace o rizicích ionizujícího záření.

Tyto pokyny musí být předány před propuštěním z nemocnice, ambulance nebo jiného podobného zařízení.

Článek 56

Odpovědnosti

1. Indikující osoba a aplikující odborník se účastní procesu odůvodnění tak, jak to stanoví členský stát.

2. Členské státy zajistí, že za každé lékařské ozáření klinicky odpovídá aplikující odborník.

3. Aplikující odborník zajistí, že pacientovi nebo jeho právnímu zástupci budou poskytnuty příslušné informace týkající se přínosů a rizik spojených s dávkou záření z lékařského ozáření s cílem umožnit informovaný souhlas. Podobné informace a také odpovídající návod podle čl. 55 odst. 5 písm. b) budou poskytnuty osobám poskytujícím pomoc a podporu.

4. Praktickými aspekty postupu lékařského ozáření může provozovatel nebo aplikující odborník popřípadě pověřit jednu nebo více osob, které jsou v tomto ohledu oprávněny v uznaném oboru specializace jednat.

Článek 57

Postupy

1. Ke každému přístroji musí být pro každý druh standardního lékařského radiologického postupu vypracovány protokoly.

2. Členské státy zajistí, aby pokyny pro předání k lékařskému zobrazování, které zohledňují dávky záření, byly k dispozici indikujícím osobám.

3. Do lékařských radiologických činností je odpovídajícím způsobem zapojen lékařský fyzik, přičemž míra jeho zapojení odpovídá radiologickému riziku, které s činností souvisí. Zejména:

a)      lékařský fyzik je úzce zapojen do radioterapeutických činností kromě standardizovaných terapeutických činností nukleární medicíny;

b)      lékařský fyzik je zapojen do standardizovaných terapeutických činností nukleární medicíny a také do radiodiagnostických činností a činností intervenční radiologie;

c)      lékařský fyzik je případně zapojen do jiných jednoduchých radiodiagnostických postupů za účelem konzultace a doporučení v otázkách radiační ochrany týkající se lékařského ozáření.

4. Klinické audity se provádějí v souladu s vnitrostátními postupy.

5. Členské státy zajistí, že při každém trvalém překročení diagnostických referenčních úrovní bude provedeno odpovídající místní šetření a v případě potřeby budou přijata nápravná opatření.

Článek 58

Odborná příprava

Členské státy zajistí, že aplikující odborník, lékařský fyzik a osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 splňují požadavky na odbornou přípravu, výcvik a uznávání stanovené v článcích 15, 19 a 81.

Článek 59

Zařízení

1. Členské státy přijmou opatření, která považují za nezbytná, aby předešly zbytečnému rozšiřování lékařského radiologického zařízení.

2. Členské státy zajistí, že:

a)      veškeré používané lékařské radiologické vybavení podléhá přísnému dohledu z hlediska radiační ochrany;

b)      příslušným orgánům je k dispozici aktuální inventurní soupis lékařského radiologického vybavení v každém radiologickém zařízení;

c)      provozovatel provádí odpovídající program zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo podané aktivity a že

d)      za účasti lékařského fyzika je provedena přejímací zkouška před prvním použitím zařízení pro klinické účely a následně se pravidelně a po každé významné údržbě testuje jeho fungování.

3. Příslušné orgány zajistí, aby provozovatel přijal nezbytná opatření k odstranění všech závad a nedostatků radiologického zařízení. Přijmou rovněž specifická kritéria pro přijatelnost zařízení s cílem určit, kdy je zapotřebí odpovídající nápravné opatření, včetně případného vyřazení vybavení z činnosti.

4. Používání fluoroskopického vybavení bez zařízení pro kontrolu příkonu dávky nebo bez zesilovače obrazu či jiného ekvivalentního zařízení je zakázáno.

5. Každé vybavení používané pro intervenční radiologii a výpočetní tomografii musí mít zařízení nebo vlastnosti, které informují aplikujícího odborníka o množství záření vydávaného zařízením během lékařského radiologického postupu. Jakékoli jiné lékařské radiodiagnostické vybavení uvedené do používání po nabytí účinnosti této směrnice musí mít zařízení nebo vlastnosti nebo ekvivalentní prostředky pro určování množství vydávaného záření. Dávka záření je součástí zprávy o vyšetření.

Článek 60

Zvláštní činnosti

1. Členské státy zajistí, aby bylo používáno vhodné radiologické vybavení, praktické metody a pomocné vybavení v případě lékařského ozáření

a)      dětí;

b)      jako součásti vyhledávacího zdravotního programu;

c)      zahrnujícího vysoké dávky pacientovi, jako je intervenční radiologie, počítačová tomografie nebo radioterapie.

Zvláštní pozornost musí být u těchto činností věnována programům zabezpečování jakosti a hodnocení dávek pacientovi nebo podané aktivity uvedených v čl. 59 odst. 2 písm. c).

2. Členské státy zajistí, aby aplikující odborníci a osoby uvedené v čl. 56 odst. 4 provádějící ozáření uvedená v odstavci 1 tohoto článku absolvovali v těchto radiologických činnostech odpovídající odbornou přípravu vyžadovanou podle článku 19.

Článek 61

Zvláštní ochrana v průběhu těhotenství a kojení

1. V případě ženy v reprodukčním věku musí indikující osoba a aplikující odborník zjistit, zda žena není těhotná, případně zda nekojí, jak stanoví členské státy.

Nelze-li těhotenství vyloučit, musí být v závislosti na druhu lékařského ozáření, zejména mají-li být zasaženy oblasti břicha nebo pánve, věnována zvláštní pozornost odůvodnění, zejména neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření jak nastávající matky, tak i nenarozeného dítěte.

2. U kojících žen musí být v nukleární medicíně v závislosti na druhu vyšetření a léčby věnována zvláštní pozornost odůvodnění, zejména neodkladnosti, a optimalizaci lékařského ozáření s přihlédnutím k ozáření jak matky, tak dítěte.

3. Aniž jsou dotčeny odstavce 1 a 2, členské státy učiní opatření ke zvýšení povědomí žen, na které se vztahuje tento článek, například veřejným oznámením na vhodných místech.

Článek 62

Havarijní a neúmyslná ozáření

Členské státy zajistí, že:

a)      jsou učiněny veškeré přiměřené kroky za účelem minimalizace pravděpodobnosti a rozsahu havarijních a neúmyslných ozáření pacientů ze všech lékařských radiologických postupů při uvážení hospodářských a společenských faktorů;

b)      v případě radioterapeutických činností zahrnuje program zabezpečování jakosti studii rizika havarijních a neúmyslných ozáření;

c)      v případě lékařských ozáření zavede provozovatel systém pro registraci a analýzu událostí spojených nebo potenciálně spojených s havarijními nebo neúmyslnými ozářeními;

d)      provozovatel oznámí co nejdříve příslušným orgánům, že došlo k závažné události specifikované orgány, včetně výsledků vyšetřování a nápravných opatření k zamezení takovým událostem. Příslušné orgány sdělí tyto informace příslušným orgánům vykonávajícím dohled nad zdravotnickými prostředky po jejich uvedení na trh, stanovený ve směrnici Rady 93/42/EHS;

e)      jsou přijata opatření k informování indikující osoby, aplikujícího odborníka a pacienta o neúmyslném nebo havarijním ozáření.

Článek 63

Odhady dávek ozáření obyvatelstva

Členské státy zajistí, že bude stanoveno rozvržení odhadnutých osobních dávek způsobených lékařským ozářením a že se zohlední věkové rozvržení a rozvržení pohlaví obyvatelstva vystaveného ozáření.

KAPITOLA VIII

OCHRANA JEDNOTLIVCŮ Z OBYVATELSTVA

Oddíl 1

Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních okolností

Článek 64

Zásady ochrany jednotlivců z obyvatelstva

Členské státy vytvoří podmínky nezbytné k zajištění co nejlepší ochrany jednotlivců z obyvatelstva za daných okolností na základě zásad stanovených v kapitole III týkajících se systému radiační ochrany a uplatňování požadavků stanovených v této kapitole.

Článek 65

Ochrana jednotlivců z obyvatelstva

1. Ochrana jednotlivců z obyvatelstva za normálních okolností zahrnuje z hlediska činností vyžadujících předchozí povolení všechna opatření a kontroly ke zjištění a vyloučení faktorů, jež by v průběhu jakékoli činnosti vedoucí k ozáření ionizujícím zářením mohly pro jednotlivce z obyvatelstva představovat riziko ozáření, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat. Tato ochrana zahrnuje následující úkoly:

a)      přezkoumání a schvalování, z hlediska radiační ochrany, plánů zařízení zahrnujících riziko ozáření a návrhů na umístění těchto zařízení na daném území;

b)      uvedení nových zařízení do provozu spojených s rizikem ozáření až po ověření, zda poskytují dostatečnou ochranu před možností rozšíření ozáření nebo radioaktivní kontaminace mimo jejich lokalitu, případně s přihlédnutím k demografickým, meteorologickým, geologickým, hydrologickým a ekologickým podmínkám;

c)      přezkoumání a schvalování plánů pro uvolňování radioaktivních výpustí.

Tyto úkoly jsou plněny v souladu s pravidly stanovenými příslušnými orgány v závislosti na rozsahu rizika spojeného s ozářením.

2. Příslušný orgán stanoví povolené limity pro vypouštění radioaktivních odpadů. Tato povolení na vypouštění musí

a)      vzít v úvahu výsledky optimalizace ozáření obyvatelstva;

b)      zohlednit osvědčené postupy provozu podobných zařízení;

c)      umožnit rozpětí pro provozní flexibilitu zařízení.

Článek 66

Odhad dávek ozáření u jednotlivců z obyvatelstva

1. Členské státy na základě souvisejícího rizika ozáření stanoví systém za účelem odhadu dávek pro jednotlivce z obyvatelstva pocházejících z plánovaných expozičních situací.

2. Příslušné orgány určí činnosti, u nichž se provede realistické posouzení dávek ozáření jednotlivců z obyvatelstva. V případě jiných činností mohou členské státy vyžadovat pouze screeningové posouzení se všeobecnými údaji.

3. Za účelem realistického posouzení dávek pro jednotlivce z obyvatelstva příslušný orgán:

a)      zajistí, že odhady dávek pro činnosti uvedené v článku 65 budou pro reprezentativní osoby co nejrealističtější;

b)      stanoví četnost posuzování a přijme veškerá nezbytná opatření k identifikaci reprezentativní osoby, přičemž zohlední efektivní cesty přenosu radioaktivních látek;

c)      s ohledem na radiologická rizika zajistí, aby odhady dávek u jednotlivců z obyvatelstva zahrnovaly:

i) hodnocení dávek způsobených zevním ozářením, případně s uvedením druhu daného záření,

ii) hodnocení příjmu radionuklidů s uvedením jejich charakteru a případně jejich fyzikálního a chemického stavu a stanovení aktivity a objemové nebo hmotnostní aktivity těchto radionuklidů,

iii) hodnocení dávek, které by reprezentativní osoba mohla obdržet, a specifikaci charakteristik reprezentativní osoby;

d)      vyžaduje, aby byly uchovávány a aby byly všem zúčastněným subjektům dány k dispozici záznamy vztahující se k měřením zevního ozáření, odhadům příjmu radionuklidů a radioaktivní kontaminaci a výsledky posouzení dávek obdržených reprezentativní osobou.

Článek 67

Monitorování radioaktivních vypustí

1. Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný za činnosti, u nichž se uděluje povolení k vypouštění, náležitě monitoroval výpusti radioaktivních plynů a kapalin do životního prostředí a příslušnému orgánu oznamoval výsledky tohoto monitorování.

2. Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel odpovědný za jaderný reaktor nebo přepracovatelský závod monitoroval výpusti v běžném provozu v souladu se standardizovanými informacemi zvolenými pro monitorování a oznamování Evropské komisi podle doporučení Komise 2004/2/Euratom[22].

Článek 68

Úkoly pro provozovatele

1. Členské státy vyžadují, aby provozovatel plnil tyto úkoly:

a)      dosažení a udržení optimální úrovně ochrany;

b)      kontrolu efektivnosti a údržby technických zařízení;

c)      z hlediska dohledu nad radiační ochranou uvádění zařízení do provozu a případně zavádění metod pro měření a zjišťování ozáření jednotlivců z obyvatelstva a radioaktivní kontaminace životního prostředí;

d)      pravidelnou kalibraci měřicích přístrojů a pravidelnou kontrolu jejich řádného provozu a správného používání.

2. Odborníci na radiační ochranu a případně pracovníci dohledu nad radiační ochranou spolupracují v plnění úkolů uvedených v odstavci 1.

Článek 69

Program monitorování životního prostředí

Členské státy zajistí, aby byl zaveden příslušný program monitorování životního prostředí za účelem odhadu vystavení jednotlivců z obyvatelstva ozáření.

Oddíl 2

Nehodové expoziční situace

Článek 70

Reakce na mimořádnou situaci

1. Členské státy vyžadují, aby provozovatel odpovědný za činnost neprodleně oznámil příslušným orgánům jakoukoli mimořádnou situaci ve svém zařízení nebo související s jeho činnostmi a aby učinil veškerá příslušná opatření ke snížení jejích následků.

2. Členské státy zajistí, aby provozovatel v případě mimořádné situace na jejich území provedl počáteční předběžné posouzení okolností a následků mimořádné situace a aby byl nápomocen v ochranných opatřeních.

3. Členské státy zajistí, aby byla stanovena ochranná opatření, pokud jde o:

a)      zdroj záření, ke snížení nebo zastavení přímého záření a emise radionuklidů či zamezení ozáření nebo kontaminace vyplývající z opuštěných zdrojů;

b)      životní prostředí, ke snížení přenosu radioaktivních látek na jednotlivce;

c)      jednotlivce, ke snížení ozáření.

4. Členský stát v případě mimořádné situace na jeho území nebo mimo jeho území nebo orgán pro reakci na mimořádnou situaci vyžaduje:

a)      organizaci vhodných ochranných opatření s přihlédnutím ke skutečným charakteristikám mimořádné situace a v souladu se strategií optimalizované ochrany jako součásti havarijního plánu, přičemž prvky, které je třeba zahrnout do havarijního plánu, jsou uvedeny v příloze IX části B;

b)      posouzení a zaznamenání následků mimořádné situace a účinnosti ochranných opatření.

5. Pokud to situace vyžaduje, členský stát nebo orgán pro reakci na mimořádné situace zajistí, aby byla stanovena organizace lékařského ošetření obětí.

Článek 71

Informování jednotlivců z obyvatelstva, kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi

1. Členské státy zajistí, aby jednotlivci z obyvatelstva, kteří by byli v případě mimořádné situace pravděpodobně postiženi, byli informováni o opatřeních na ochranu zdraví, která se na ně vztahují, a o krocích, které by měli v případě takové situace učinit.

2. Poskytnuté informace musí obsahovat alespoň údaje uvedené v příloze X části A.

3. Tyto informace musí být jednotlivcům z obyvatelstva uvedeným v odstavci 1 sděleny bez jakéhokoli vyzvání.

4. Členské státy budou tyto informace aktualizovat a rozšiřovat pravidelně a pokaždé, když dojde k významným změnám. Tyto informace musí být obyvatelstvu neustále k dispozici.

Článek 72

Informování jednotlivců z obyvatelstva skutečně postižených mimořádnou situací

1. Členské státy zajistí, aby v případě vzniku mimořádné situace byli jednotlivci z obyvatelstva, kteří byli skutečně postiženi, neprodleně informováni o faktech mimořádné situace, o krocích, které mají být podniknuty, a je-li to v daném případě třeba, o opatřeních na ochranu zdraví, která se na tyto jednotlivce vztahují.

2. Poskytnuté informace musí zahrnovat body obsažené v příloze X části B, které jsou pro daný typ mimořádné situace významné.

Oddíl 3

Existující expoziční situace

Článek 73

Kontaminované oblasti

1. Strategie správy kontaminovaných oblastí zahrnují, je-li to vhodné, toto:

a)      vymezení postižených oblastí a identifikaci postižených jednotlivců z obyvatelstva;

b)      zvážení potřeby rozšíření ochranných opatření, která se vztahují na postižené oblasti a jednotlivce z obyvatelstva;

c)      zvážení potřeby zamezit přístup do postižených oblastí či jej kontrolovat nebo stanovit omezení pro životní podmínky v těchto oblastech;

d)      posouzení ozáření různých skupin populace a prostředků, které jsou jednotlivcům k dispozici pro kontrolu jejich ozáření;

e)      cíle a dlouhodobé záměry sledované strategií a odpovídající referenční úrovně.

2. V případě oblastí s dlouhotrvající zbytkovou kontaminací, v nichž členský stát rozhodl povolit bydlení a obnovu sociálních a ekonomických aktivit, členské státy v konzultaci se zúčastněnými subjekty zajistí, aby v případě potřeby byla zavedena opatření pro neustálou kontrolu ozáření za účelem vytvoření životních podmínek, které lze považovat za normální, včetně:

a)      stanovení referenčních úrovní v souladu s každodenním životem;

b)      vytvoření infrastruktury na ochranu trvalých svépomocných ochranných opatření v postižených oblastech, například poskytování informací, poradenství a monitorování.

Článek 74

Radon v obytných domech a veřejně přístupných budovách

1. V rámci akčního plánu uvedeného v článku 103 členské státy stanoví vnitrostátní referenční úrovně pro koncentrace radonu uvnitř budov, které nesmí překročit (v ročním průměru):

a)      200 Bq m-3 v případě nových obytných domů a veřejně přístupných budov;

b)      300 Bq m-3 v případě existujících obytných domů;

c)      300 Bq m-3 v případě existujících veřejně přístupných budov. Ve specifických případech, kdy je doba obsazení budovy krátká, lze stanovit referenční úroveň až do 1 000 Bq m-3.

2. Na základě národního akčního plánu členské státy

a)      identifikují existující obytné domy, v nichž je překročena referenční úroveň, a podpoří opatření ke snížení radonu v existujících obytných domech, v nichž jsou referenční úrovně překročeny;

b)      zajistí, aby ve veřejně přístupných budovách v oblastech ohrožených radonem byla prováděna měření radonu.

3. Členské státy vytvoří specifické stavební zákony s cílem zamezit pronikání radonu z půdy a, jak je stanoveno v národním akčním plánu, ze stavebních materiálů a vyžadují dodržování těchto stavebních zákonů zejména v oblastech ohrožených radonem, aby se zabránilo koncentraci radonu, která překračuje referenční úroveň pro nové budovy.

4. Členské státy poskytnou místní a vnitrostátní informace o existujících koncentracích radonu, souvisejících zdravotních rizicích a technických prostředcích, které jsou k dispozici pro snížení existujících koncentrací radonu.

Článek 75

Stavební materiály

1. Požadavky stanovené v tomto článku se vztahují na:

a)      stavební materiály určené a uvedené příslušným orgánem za materiály, které z hlediska radiační ochrany vzbuzují obavy, s přihlédnutím k orientačnímu seznamu materiálů stanovených v příloze XI, pokud jde o jejich emitované gama záření; nebo

b)      stavební materiály, které orgán vyhodnotil v národním akčním plánu pro radon jako problematické, jak je stanoveno v článku 103.

2. Odvětví, která tyto určené druhy stavebních materiálů uvádějí na trh,

a)      stanoví objemové nebo hmotnostní aktivity radionuklidů uvedené v příloze VII;

b)      poskytnou příslušnému orgánu informace o výsledcích měření a odpovídajícím indexu hmotnostní aktivity, jak je stanoveno v příloze VII.

3. Příslušný orgán zajistí, aby určené druhy stavebních materiálů byly klasifikovány, jak je stanoveno v příloze VII, na základě jejich zamýšleného použití a indexu hmotnostní aktivity.

4. Aniž je dotčen článek 103, určené druhy stavebních materiálů, které pravděpodobně nevydávají záření překračující referenční úroveň 1 mSv ročně pro zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k existujícímu zevnímu ozáření mimo budovy, jsou zproštěny požadavků na vnitrostátní úrovni. Tyto stavební materiály jsou však dále monitorovány za účelem zajištění, že hmotnostní aktivita stále dodržuje tuto referenční úroveň. Stavební materiály kategorie A uvedené v příloze VII jsou zproštěny veškerých omezení týkajících se jejich uvedení na trh v Unii.

5. V případě určených druhů stavebních materiálů, které by mohly vydávat záření překračující referenční úroveň 1 mSv ročně pro zevní ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov, navíc k existujícímu zevnímu ozáření mimo budovy, příslušný orgán rozhodne o odpovídajících opatřeních počínaje registrací a obecným uplatňováním příslušných stavebních zákonů až po specifická omezení pro předpokládané používání těchto materiálů.

6. Informace o určených druzích stavebních materiálů v souvislosti s prováděním stavebních zákonů, včetně objemových nebo hmotnostních aktivit jejich radionuklidů, indexu hmotnostní aktivity a odpovídající klasifikace, jsou zpřístupněny před uvedením těchto druhů materiálů na trh.

KAPITOLA IX

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Článek 76

Environmentální kritéria

Členské státy zahrnou do svého právního rámce pro radiační ochranu a zejména do celkového systému ochrany lidského zdraví ustanovení o radiační ochraně subhumánních druhů v životním prostředí. Tento právní rámec zavede environmentální kritéria zaměřená na ochranu populací zranitelných nebo reprezentativních subhumánních druhů z hlediska jejich důležitosti jako součásti ekosystému. V případě potřeby se určí druhy činností, u nichž se vyžaduje regulační kontrola s cílem plnit požadavky tohoto právního rámce.

Článek 77

Povolené limity vypouštění

Příslušné orgány členských států při stanovení povolených limitů vypouštění radioaktivního odpadu v souladu s čl. 65 odst. 2 rovněž zajistí odpovídající ochranu subhumánních druhů. Za tímto účelem může být provedeno obecné screeningové posouzení, aby se zabezpečilo, že environmentální kritéria jsou splněna.

Článek 78

Náhodné úniky

Členské státy vyžadují, aby provozovatelé učinili příslušná technická opatření k zamezení podstatným environmentálním škodám v případě náhodného úniku nebo ke zmírnění rozsahu těchto škod.

Článek 79

Monitorování životního prostředí

Když příslušné orgány členských států stanoví programy monitorování životního prostředí nebo vyžadují, aby tyto programy byly prováděny, zahrnou v případě potřeby reprezentativní subhumánní druhy a také složky životního prostředí, které tvoří cestu ozáření pro jednotlivce z obyvatelstva.

KAPITOLA X

POŽADAVKY NA REGULAČNÍ KONTROLU

Oddíl 1

Institucionální infrastruktura

Článek 80

Příslušný orgán

1. Členské státy určí orgán nebo orgány příslušné pro vykonávání úkolů stanovených v této směrnici.

2. Členské státy sdělí Komisi název a adresu příslušného orgánu nebo orgánů a jejich oblasti působnosti k zajištění rychlé komunikace s těmito orgány.

3. Má-li členský stát více než jeden příslušný orgán pro kontrolu vysokoaktivních uzavřených a opuštěných zdrojů, určí jedno kontaktní místo pro komunikaci s příslušnými orgány jiných členských států.

4. Členské státy sdělí Komisi jakékoli změny informací podle odstavců 2 a 3.

5. Komise sdělí údaje podle odstavců 2, 3 a 4 všem příslušným orgánům a pravidelně je zveřejňuje v Úředním věstníku Evropské unie v nejvýše dvouletých intervalech.

Článek 81

Uznávání služeb a odborníků

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k uznávání:

a)      služeb pracovního lékařství;

b)      dozimetrické služby;

c)      odborníků na radiační ochranu;

d)      lékařských fyziků.

Členské státy stanoví opatření k zajištění kontinuity odborných znalostí těchto služeb a odborníků.

2. Členské státy stanoví požadavky na uznávání a sdělí je Komisi spolu s názvem a adresou příslušných orgánů odpovědných za uznávání. Členské státy sdělí Komisi jakékoli změny těchto informací.

3. Členské státy určí další služby nebo odborníky, kteří musí mít zvláštní kvalifikaci v radiační ochraně, a případně postup uznávání takové kvalifikace.

4. Komise zpřístupní informace obdržené v souladu s odstavcem 2 členským státům.

Článek 82

Služby pracovního lékařství

Služby pracovního lékařství provádějí lékařský dohled nad radiačními pracovníky, pokud jde o jejich vystavení ionizujícímu záření a způsobilost vykonávat úkoly, které jsou jim přiděleny.

Článek 83

Dozimetrická služba

Dozimetrická služba stanoví dávky vnitřního a zevního ozáření pro radiační pracovníky, kteří jsou sledováni v rámci osobního monitorování, a ve spolupráci s provozovatelem a službami pracovního lékařství dávky ozáření zaznamenává. Dozimetrická služba zahrnuje kalibraci, odečet a výklad hodnot registrovaných zařízeními určenými k osobnímu monitorování a dále měření radioaktivity v lidském těle a v biologických vzorcích.

Článek 84

Odborník na radiační ochranu

1. Odborník na radiační ochranu na základě odborného posudku, měření a hodnocení poskytuje provozovateli odborné poradenství v otázkách týkajících se profesního ozáření a ozáření obyvatelstva.

2. Poradenství odborníka na radiační ochranu zahrnuje kromě jiného:

a)      plány na nová zařízení a uvedení nových nebo modifikovaných zdrojů záření do provozu v souvislosti s jakýmikoli technickými kontrolami, konstrukčními vlastnostmi, bezpečnostními prvky a varovnými zařízeními důležitými pro radiační ochranu;

b)      kategorizaci kontrolovaných a sledovaných pásem;

c)      klasifikaci pracovníků;

d)      obsah programů monitorování pracoviště a osobního monitorování;

e)      příslušné měřicí přístroje pro monitorování záření, které se mají používat;

f)       příslušné metody osobní dozimetrie;

g)      optimalizaci a stanovení příslušných dávkových optimalizačních mezí;

h)      zabezpečování jakosti;

i)       program monitorování životního prostředí;

j)       požadavky na zneškodňování radioaktivního odpadu;

k)      opatření k zamezení nehodám a mimořádným událostem;

l)       připravenost a reakce v nehodových expozičních situacích;

m)     výcvikové programy a programy přeškolování pro radiační pracovníky.

3. Úkol odborníka na radiační ochranu může případně vykonávat skupina odborníků, kteří mají potřebné odborné znalosti.

Článek 85

Lékařský fyzik

1. V prostředí zdravotní péče lékařský fyzik v případě potřeby jedná nebo poskytuje odborné poradenství v otázkách radiační fyziky vztahující se na lékařské ozáření.

2. V závislosti na lékařské radiologické činnosti lékařský fyzik odpovídá za dozimetrii, včetně fyzikálních měření pro hodnocení záření dodaného pacientovi, poskytuje poradenství o lékařském radiologickém vybavení a přispívá zejména k:

a)      optimalizaci radiační ochrany pacientů a jiných osob vystavených lékařskému ozáření, včetně uplatňování a používání diagnostických referenčních úrovní;

b)      vymezení a provádění zabezpečování jakosti lékařského radiologického vybavení;

c)      zpracování technických specifikací pro radiologické vybavení a návrh zařízení;

d)      dohledu nad lékařským radiologickým zařízením z hlediska radiační ochrany;

e)      výběru vybavení potřebného k provádění měření radiační ochrany;

f)       školení aplikujících odborníků a dalších pracovníků v příslušných aspektech radiační ochrany.

Úkol lékařského fyzika může případně vykonávat služba lékařské fyziky.

Článek 86

Pracovník dohledu nad radiační ochranou

1. Členské státy rozhodnou, ve kterých činnostech je nutné určit pracovníka dohledu nad radiační ochranou za účelem vykonávání úkolů radiační ochrany u provozovatele. Členské státy vyžadují, aby provozovatelé poskytli pracovníkům dohledu nad radiační ochranou prostředky, které potřebují k plnění svých úkolů. Pracovník dohledu nad radiační ochranou je podřízen přímo provozovateli.

2. V závislosti na charakteru činnosti mohou úkoly pracovníka dohledu nad radiační ochranou zahrnovat toto:

a)      zajišťování, že práce spojená se zářením je vykonávána v souladu s požadavky všech stanovených postupů nebo místních předpisů;

b)      dohled nad prováděním programu monitorování pracovišť;

c)      vedení příslušných záznamů o radioaktivních zdrojích;

d)      provádění pravidelných hodnocení stavu příslušných bezpečnostních a varovných systémů;

e)      dohlížení na provádění programu osobního monitorování;

f)       dohlížení na provádění programu zdravotního dohledu;

g)      poskytování vstupního zaškolení nových zaměstnanců v místních předpisech a postupech;

h)      poskytování poradenství a připomínek k plánům práce;

i)       schvalování plánů práce;

j)       poskytování zpráv pro místní vedení;

k)      účast na opatřeních pro zamezení nehodovým expozičním situacím a pro připravenost a reakci na ně;

l)       udržování styků s odborníkem na radiační ochranu.

Úkol pracovníka dohledu nad radiační ochranou může vykonávat útvar pro radiační ochranu zřízený v rámci provozovatele.

Oddíl 2

Kontrola uzavřených zdrojů

Článek 87

Obecné požadavky

1. Členské státy učiní opatření k provádění odpovídající kontroly uzavřených zdrojů, pokud jde o jejich umístění, používání a vyřazení z používání.

2. Členské státy vyžadují, aby provozovatel vedl záznamy o veškerých takových zdrojích, za které odpovídá, o jejich umístění a přemístění.

3. Členské státy stanoví systém, který jim umožní, aby byly v případě potřeby náležitě informovány o jednotlivých přemístěních uzavřených zdrojů a o každém přemístění vysokoaktivních uzavřených zdrojů.

4. Členské státy vyžadují, aby každý provozovatel, který je držitelem uzavřeného zdroje, neprodleně oznámil příslušnému orgánu jakoukoli jeho ztrátu, odcizení nebo nedovolené použití.

Článek 88

Požadavky na kontrolu vysokoaktivních uzavřených zdrojů

Členské státy zajistí, aby před vydáním povolení k činnostem zahrnujícím vysokoaktivní uzavřený zdroj:

a)      byla učiněna odpovídající opatření k bezpečnému nakládání se zdroji a jejich ochraně, včetně nepoužívaných zdrojů. Tato opatření mohou stanovovat převod nepoužívaných zdrojů na dodavatele nebo jejich umístění do zařízení na zneškodňování nebo ukládání anebo povinnost výrobce či dodavatele tyto zdroje přijmout;

b)      byla přijata odpovídající opatření, ve formě finančního zajištění nebo jakýchkoli jiných rovnocenných prostředků vhodných pro daný zdroj, pro zajištění bezpečného nakládání se zdroji, když už nejsou používány, včetně případů, kdy se jejich provozovatel dostane do platební neschopnosti nebo ukončí podnikání.

Článek 89

Specifické požadavky na licence pro vysokoaktivní uzavřené zdroje

Kromě obecných požadavků na licence stanovené v kapitole V členské státy zajistí, aby licence pro výrobce, který používá nebo vlastní vysokoaktivní uzavřený zdroj, obsahovala:

a)      minimální výkonnostní kritéria pro zdroj, obal zdroje a doplňující vybavení;

b)      pracovní postupy, které je třeba dodržovat;

c)      vhodné nakládání s nepoužívanými zdroji, včetně dohod o jejich případném převodu na výrobce, dodavatele, jiného oprávněného provozovatele nebo do zařízení na zneškodňování či ukládání odpadu.

Článek 90

Záznamy vedené provozovateli

Členské státy vyžadují, aby záznamy pro vysokoaktivní uzavřené zdroje obsahovaly informace stanovené v příloze XII a aby provozovatel předložil příslušným orgánům na jejich žádost kopii všech těchto záznamů nebo jejich části, přinejmenším podle ustanovení přílohy XIII. Záznamy provozovatele musí být dostupné pro inspekci příslušným orgánem.

Článek 91

Záznamy vedené příslušnými orgány

Příslušné orgány vedou záznamy o provozovatelích oprávněných vykonávat činnosti s vysokoaktivními uzavřenými zdroji a vysokoaktivními uzavřenými zdroji, které vlastní. Tyto záznamy obsahují údaje o daném radionuklidu, o aktivitě v době výroby nebo, není-li známa, v době prvního uvedení na trh nebo v době, kdy provozovatel zdroj získal, a o typu zdroje. Příslušné orgány záznamy aktualizují, přičemž berou v úvahu převody zdrojů a jiné faktory.

Článek 92

Bezpečnost vysokoaktivních uzavřených zdrojů

1. Provozovatel, který vykonává činnosti zahrnující vysokoaktivní uzavřené zdroje, dodrží požadavky stanovené v příloze XIV.

2. Výrobce, dodavatel a každý provozovatel zajistí, aby vysokoaktivní uzavřené zdroje a obaly vyhovovaly požadavkům na identifikaci a značení, jak je stanoveno v příloze XV.

Oddíl 3

Opuštěné zdroje

Článek 93

Zjišťování opuštěných zdrojů

1. Členské státy vyžadují, aby každá osoba, která nalezne opuštěný zdroj, tuto skutečnost neprodleně sdělila organizaci pro mimořádné situace nebo příslušnému orgánu a aby upustila od jakékoli další činnosti v souvislosti se zdrojem, dokud tyto orgány nevydají příslušné pokyny.

2. Členské státy učiní opatření k zavedení systémů určených k detekci opuštěných zdrojů na místech, jako jsou velká šrotiště a velká zařízení na recyklaci šrotu, kde se opuštěné zdroje obecně vyskytují, nebo případně ve významných tranzitních uzlových bodech, např. na celnicích.

3. Členské státy zajistí, aby byly neprodleně poskytnuty specializované technické pokyny a pomoc osobám, které pracují na místech uvedených v odstavci 2 a které se běžně neúčastní činností podléhajících požadavkům radiační ochrany. Hlavním účelem těchto pokynů a pomoci je ochrana pracovníků a jednotlivců z obyvatelstva před zářením a zabezpečení zdroje.

Článek 94

Kontaminace kovů

Členské státy vyžadují, aby zařízení na recyklaci šrotu neprodleně sdělila příslušnému orgánu veškeré činnosti roztavení opuštěného zdroje a aby kontaminovaný kov nebyl dále zpracováván bez povolení příslušného orgánu.

Článek 95

Využití opuštěných zdrojů, nakládání s nimi a jejich zneškodňování

1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány byly připraveny nebo přijaly předpisy, včetně určení odpovědností, k využití opuštěných zdrojů a ke zvládání mimořádných situací způsobených opuštěnými zdroji a aby vypracovaly odpovídající plány a opatření pro reakci na takové situace.

2. Členské státy zajistí případnou organizaci kampaní vedoucích k využití opuštěných zdrojů, které zbyly po dřívějších aktivitách.

Tyto kampaně mohou zahrnovat finanční spoluúčast členských států na nákladech spojených s využitím opuštěných zdrojů, nakládáním s nimi a jejich zneškodněním a dále mohou zahrnovat i vyhledávání v archivech orgánů, jako jsou celnice a provozovatelé, např. výzkumné ústavy, zkušebny materiálu nebo nemocnice.

Článek 96

Finanční zajištění pro opuštěné zdroje

Členské státy zajistí, aby byl v souladu s pravidly, která samy určí, zřízen systém finančního zajištění nebo jakékoli jiné rovnocenné prostředky k hrazení nákladů na zásah spojený s využitím opuštěných zdrojů a nákladů, které mohou vyplynout z provádění ustanovení článku 95.

Oddíl 4

Nehodové expoziční situace

Článek 97

Systém řízení mimořádných situací

1. Členské státy zajistí, aby byla zohledněna skutečnost, že na jejich území může dojít k mimořádným situacím a že mohou být postiženy mimořádnými situacemi, k nimž dojde mimo jejich území. Členské státy zavedou systém řízení mimořádných situací a příslušné správní předpisy za účelem správy tohoto systému.

2. Systém řízení mimořádných situací je navržen tak, aby odpovídal výsledkům posouzení rizika a byl schopen účinně reagovat na nehodové expoziční situace v souvislosti s činnostmi nebo nepředvídanými událostmi, včetně zlovolných činů a nálezu opuštěných zdrojů.

3. Systém řízení mimořádných situací stanoví vypracování havarijních plánů s cílem zamezit deterministickým účinkům na každého jednotlivce z postiženého obyvatelstva a snížit riziko stochastických účinků s přihlédnutím k obecným zásadám radiační ochrany a referenčním úrovním uvedeným v kapitole III. Systém řízení mimořádných situací zahrnuje prvky uvedené v příloze IX části A.

Článek 98

Havarijní připravenost

1. Členské státy zajistí, aby byly předem vypracovány havarijní plány pro různé druhy mimořádných situací určených v posouzení rizika.

2. Členské státy zajistí, aby havarijní plány byly v pravidelných intervalech testovány, přezkoumávány a revidovány.

3. Havarijní plány případně zahrnují příslušné prvky systému řízení mimořádných situací uvedeného v článku 97.

4. Havarijní plány zahrnují prvky stanovené v příloze IX části B.

Článek 99

Mezinárodní spolupráce

1. Členské státy spolupracují s jinými členskými státy a třetími zeměmi při řešení možných mimořádných situací na svém území, které mohou postihnout jiné členské státy nebo třetí země, aby byla usnadněna organizace radiologické ochrany v těchto členských státech nebo třetích zemích.

2. Členské státy v případě mimořádné situace, která vznikne na jejich území nebo která by pravděpodobně mohla mít na jejich území radiologické následky, navážou kontakt za účelem spolupráce s kterýmkoli jiným členským státem nebo třetí zemí, které by mohly být touto situací dotčeny.

3. Členský stát neprodleně vyměňuje informace a spolupracuje s ostatními příslušnými členskými státy či třetími zeměmi a s příslušnými mezinárodními organizacemi ve věcech týkajících se ztráty, přemístění, krádeže nebo odhalení vysokoaktivních uzavřených zdrojů, jiných radioaktivních zdrojů a radioaktivního materiálu, který může vzbuzovat obavy, a ohledně následných kroků nebo šetření, aniž jsou dotčeny příslušné požadavky týkající se důvěrnosti a vnitrostátní předpisy.

Oddíl 5

Existující expoziční situace

Článek 100

Programy týkající se existujících expozičních situací

1. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny programy pro identifikaci a hodnocení existujících expozičních situací a pro stanovení, která profesní ozáření a ozáření obyvatelstva vyvolávají obavy z hlediska radiační ochrany.

2. Požadavky pro existující expoziční situace se vztahují na:

a)      ozáření v důsledku kontaminace oblastí zbytkovým radioaktivním materiálem z:

i) minulých činností, které nikdy nepodléhaly regulační kontrole nebo nebyly regulovány v souladu s požadavky stanovenými touto směrnicí;

ii) mimořádné situace po prohlášení nehodové expoziční situace za ukončenou, jak je stanoveno v systému řízení mimořádných situací;

iii) zbytků z minulých činností, za které už provozovatel není právně odpovědný;

b)      ozáření přírodními zdroji záření, včetně:

i) ozáření radonem a thoronem na pracovištích, uvnitř obytných domů a jiných budov;

ii) zevního ozáření ze stavebních materiálů uvnitř budov;

c)      ozáření komoditami, které zahrnují

i) radionuklidy z kontaminovaných pásem uvedených v písmenu a) nebo

ii) radionuklidy přirozeně se vyskytující zejména v potravinách, pitné vodě a stavebních materiálech;

d)      jiné existující expoziční situace, které z hlediska radiační ochrany nelze zanedbat.

3. Členské státy mohou s přihlédnutím k obecným zásadám odůvodnění rozhodnout, že existující expoziční situace nezaručuje zohlednění ochranných opatření.

4. Existující expoziční situace, za něž právně odpovídá provozovatel a které vzbuzují obavy z hlediska radiační ochrany, podléhají příslušným požadavkům na plánované expoziční situace.

Článek 101

Stanovení strategií

1. Členské státy přijmou opatření ke stanovení strategií s cílem zajistit, aby existující expoziční situace byly náležitě řízeny a aby zdroje, které jsou k jejich řízení uvolněny, odpovídaly rizikům a účinnosti ochranných opatření.

2. Příslušný orgán pověřený stanovením strategie řízení existující expoziční situace zajistí, aby strategie obsahovala:

a)      cíle sledované strategií;

b)      příslušné referenční úrovně, které zohledňují rozsahy referenčních úrovní stanovené v příloze I.

Článek 102

Provádění strategií

1. Členské státy přidělí odpovědnost za provádění strategií řízení týkajících se existujících ozáření příslušnému orgánu a případně žadatelům o registraci, nabyvatelům licence a jiným stranám zapojeným do provádění nápravných a ochranných opatření a případně zajistí zapojení zúčastněných stran do rozhodování o vytváření a provádění strategií řízení týkajících se ozáření.

2. Forma, rozsah a trvání veškerých ochranných opatření, která se berou v úvahu pro provádění strategie, jsou optimalizovány.

3. Posoudí se rozšíření zbytkového záření, které vyplývá z provádění strategie. Uváží se další úsilí zaměřené na snížení veškerých ozáření, která stále překračují referenční úroveň.

4. V průběhu provádění strategie příslušný orgán pravidelně:

a)      hodnotí dostupná nápravná a ochranná opatření pro dosažení cílů a účinnosti plánovaných a prováděných opatření;

b)      poskytuje informace osobám vystaveným ozáření o potenciálních zdravotních rizicích a dostupných prostředcích ke snížení jejich ozáření;

c)      poskytuje pokyny, jak se situací ozáření nakládat na úrovni jednotlivých osob a na místní úrovni;

d)      pokud jde o činnosti, které zahrnují přírodní radioaktivní materiál a nejsou řízeny jako plánované expoziční situace, poskytuje provozovatelům informace o příslušných prostředcích k monitorování koncentrací a ozáření a k přijímání ochranných opatření v souvislosti s celkovými zdravotními a bezpečnostními požadavky.

Článek 103

Akční plán pro radon

1. Členské státy vypracují akční plán pro řízení dlouhodobých rizik ozáření radonem v obytných domech, veřejně přístupných budovách a na pracovištích, a to u každého zdroje pronikání radonu, ať už z půdy, stavebních materiálů nebo vody. Akční plán zohlední otázky uvedené v příloze XVI.

2. Členské státy sdělí Komisi akční plán a informace o všech oblastech ohrožených radonem. Členské státy akční plán a informace o oblastech ohrožených radonem pravidelně aktualizují.

Oddíl 6

Systém vymáhání právních předpisů

Článek 104

Inspekce

1. Členské státy vytvoří jeden nebo více systémů inspekcí k dodržování předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí a k zavedení dohledu a nápravných opatření, kdykoli to bude nutné.

2. Příslušný orgán zavede program systematických inspekcí, přičemž zohlední potenciální rozsah a charakter rizika spojeného s činnostmi, obecné posouzení otázek radiační ochrany v činnostech a stav dodržování předpisů přijatých podle této směrnice.

3. Členské státy zajistí, aby výsledky každé inspekce byly zaznamenány a aby zprávy byly předány dotčenému provozovateli.

4. Členské státy zpřístupní program inspekcí a hlavní výsledky získané při jeho provádění veřejnosti.

5. Příslušný orgán zajistí, aby byly zavedeny mechanismy pro včasné šíření informací o ochraně a bezpečnosti, které se týkají zkušeností získaných z inspekcí a z hlášených incidentů a nehod a souvisejících zjištění, příslušným stranám, včetně výrobců a dodavatelů zdrojů a případně mezinárodních organizací.

Článek 105

Vymáhání právních předpisů

Členské státy zajistí, aby příslušný orgán měl pravomoc požádat provozovatele o přijetí opatření k odstranění nedostatků a zamezení jejich opětovnému výskytu nebo případně odebrat povolení, pokud výsledky inspekce nebo jiného posouzení z hlediska právních předpisů ukazují, že provozovatel nedodržuje předpisy přijaté podle této směrnice.

Článek 106

Sankce

Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí tato pravidla Komisi nejpozději do data stanoveného v článku 107 a neprodleně jí oznámí každou jejich případnou změnu.

KAPITOLA XI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 107

Provedení

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do [0. 0. 0000]. Ustanovení uvedená v kapitole IX o ochraně životního prostředí provedou do [0. 0. 0000]. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů a srovnávací tabulku mezi těmito předpisy a touto směrnicí.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 108

Zrušení

Směrnice 89/618/Euratom, 90/641/Euratom, 96/29/Euratom, 97/43/Euratom, 2003/122/Euratom se zrušují s účinností od [0. 0. 0000].

Článek 109

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 110

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne

Za Radu

předseda

PŘÍLOHA I

Rozsahy referenčních úrovní pro ozáření obyvatelstva

1. Optimalizace ozáření obyvatelstva v nehodových a existujících expozičních situacích je založena na referenční úrovni stanovené v rámci těchto pásem vyjádřených v efektivní dávce mSv (akutní nebo roční):

a)           více než 20 a nejvýše 100;

b)           více než 1 a nejvýše 20;

c)           1 nebo méně.

Výběr referenční úrovně splňuje podmínky stanovené v bodech 2 až 5.

2. Aniž jsou dotčeny referenční úrovně stanovené pro dávky ozáření orgánů, referenční úrovně vyjádřené v efektivních dávkách se stanoví v rozsahu od 1 do 20 mSv ročně v případě existujících expozičních situací a od 20 do 100 mSv v případě nehodových expozičních situací.

3. V určitých situacích lze zvážit referenční úroveň nižší, než jsou rozsahy uvedené v bodě 1, zejména:

a) referenční úroveň nižší než 20 mSv může být stanovena v nehodové expoziční situaci, kde může být zajištěna příslušná ochrana, aniž by byla způsobena nepřiměřená újma v důsledku odpovídajících protiopatření nebo nadměrné náklady;

b) referenční úroveň nižší než 1 mSv ročně může být případně stanovena v existující expoziční situaci se specifickými zdroji záření nebo cestami ozáření.

4. Pro přechod od nehodové expoziční situace k existující expoziční situaci se stanoví příslušné referenční úrovně, zejména v případě ukončení dlouhodobých protiopatření, například přemístění.

5. Stanovené referenční úrovně zohlední charakteristiky aktuálních situací a také společenská kritéria, která mohou zahrnovat toto:

– a) u ozáření nejvýše do 1 mSv ročně obecné informace o úrovni ozáření bez přihlédnutí k individuálním ozářením;

– b) v rozsahu nejvýše do 20 mSv ročně specifické informace, aby mohly jednotlivé osoby pokud možno řídit své vlastní ozáření;

– c) v rozsahu nejvýše do 100 mSv ročně určení osobních dávek a specifické informace o radiačních rizicích a dostupných opatřeních ke snížení expozic.

PŘÍLOHA II

Hodnoty aktivity vymezující vysokoaktivní uzavřené zdroje

Pro radionuklidy, které nejsou uvedeny v následující tabulce, je příslušná úroveň aktivity shodná s hodnotou D vymezenou v publikaci MAAE „Nebezpečná množství radioaktivního materiálu (hodnoty D)“, (EPR-D-VALUES 2006).

Radionuklid || Úroveň aktivity (TBq)

Am-241 || 610-2

Am-241/Be || 610-2

Cf-252 || 210-2

Cm-244 || 510-2

Co-60 || 310-2

Cs-137 || 110-1

Gd-153 || 1100

Ir-192 || 810-2

Pm-147 || 4101

Pu-238 || 610-2

Pu-239/Be[23] || 610-2

Ra-226 || 410-2

Se-75 || 210-1

Sr-90 (Y-90) || 1100

Tm-170 || 2101

Yb-169 || 310-1

PŘÍLOHA III

Uvádění přístrojů nebo výrobků na trh

A. Každý provozovatel, který hodlá uvést přístroje nebo výrobky na trh, předloží příslušným orgánům odpovídající informace týkající se mimo jiné:

1)           technických vlastností přístroje nebo výrobku;

2)           v případě přístroje obsahujícího radioaktivní látky informace o prostředcích upevnění zdroje v držáku a na krytu;

3)           příkonů dávek v příslušných vzdálenostech, z nichž je přístroj nebo výrobek používán, včetně příkonů dávek ve vzdálenosti 0,1 m od jakéhokoli dostupného povrchu;

4)           zamýšleného použití přístroje nebo výrobku a informací o relativním výkonu nového přístroje nebo výrobku ve srovnání s existujícími;

5)           očekávaných dávek pro běžné uživatele přístroje nebo výrobku.

B. Příslušné orgány vyhodnotí informace uvedené v části A a zejména posoudí:

1)           zda výkon přístroje nebo výrobku odůvodňuje jeho zamýšlené použití;

2)           zda je konstrukce vhodná, aby se snížila ozáření při běžném používání a pravděpodobnost následků zneužití nebo havarijních ozáření;

3)           v případě spotřebitelského výrobku, zda je výrobek zkonstruován odpovídajícím způsobem, aby splňoval zprošťovací kritéria a aby si nevyžadoval zvláštní bezpečnostní opatření pro zneškodnění, když se již nepoužívá;

4)           v případě přístrojů nebo výrobků používaných v činnostech zproštěných povinnosti povolení, zda jsou podmínky pro zneškodnění adekvátní;

5)           zda je přístroj nebo výrobek náležitě označen a zda je zákazníkovi poskytnuta vhodná dokumentace s pokyny pro řádné používání a zneškodnění.

PŘÍLOHA IV

Činnosti zahrnující nelékařské ozáření

Pro účely článku 23 se zohlední tento seznam činností zahrnujících nelékařské ozáření:

A. Postupy prováděné zdravotnickým personálem s použitím lékařského radiologického zařízení:

1. radiologické vyšetření pro účely zaměstnání;

2. radiologické vyšetření pro účely přistěhování;

3. radiologické vyšetření pro účely pojištění;

4. radiologické vyšetření pro jiné účely, které neslouží zdraví a pohodě osoby vystavené ozáření;

5. radiologické hodnocení fyzického vývoje dětí a dospívajících za účelem sportovní kariéry, taneční kariéry atd.;

6. radiologické vyšetření k určení věku;

7. používání ionizujícího záření pro identifikaci věcí skrytých v lidském těle.

B. Postupy prováděné nezdravotnickým personálem s použitím nelékařského zařízení:

1. používání ionizujícího záření pro zjišťování věcí skrytých na lidském těle nebo na něm upevněných;

2. používání ionizujícího záření pro zjišťování skrytých osob jako součást detekční kontroly nákladu;

3. jiné činnosti zahrnující používání ionizujícího záření pro právní nebo bezpečnostní účely.

PŘÍLOHA V

Seznam průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál

Pro účely článku 24 se zohlední tento seznam průmyslových činností zahrnujících přírodní radioaktivní materiál, včetně odpovídajících druhotných procesů:

1)           dobývání vzácných zemin z monazitu;

2)           výroba chemických sloučenin thoria a výroba produktů obsahujících thorium;

3)           zpracování niobové/tantalové rudy;

4)           produkce ropy a plynu;

5)           získávání geotermické energie;

6)           výroba pigmentů TiO2;

7)           termická výroba fosforu;

8)           odvětví zirkonu a zirkonia;

9)           výroba fosfátových hnojiv;

10)         výroba cementu, údržba slínkových pecí;

11)         tepelné elektrárny spalující uhlí, údržba kotlů;

12)         výroba kyseliny fosforečné;

13)         primární výroba železa;

14)         tavení cínu/olova/mědi;

15)         zařízení na filtrování podzemní vody;

16)         těžba rud kromě uranové rudy.

PŘÍLOHA VI

Zprošťovací a uvolňovací kritéria

1. Zproštění

Činnosti mohou být zproštěny povinností vyplývajících z této směrnice buď přímo, nebo na základě dodržení číselných zprošťovacích kritérií (hodnot aktivity (Bq) nebo hodnot hmotnostní aktivity (Bq g-1)) stanovených v bodě 2 nebo prostřednictvím regulačního rozhodnutí na základě informací poskytnutých spolu s oznámením činnosti a v souladu s obecnými zprošťovacími kritérii stanovenými v bodě 3 za účelem zproštění činnosti dalších požadavků.

2. Zprošťovací a uvolňovací hodnoty

Hodnoty celkové aktivity (Bq) pro zproštění se vztahují na celkovou aktivitu spojenou s činností a jsou stanoveny ve sloupci 3 tabulky B pro umělé radionuklidy a pro některé přírodní radionuklidy používané ve spotřebitelských výrobcích. V případě ostatních činností zahrnujících přírodní radionuklidy jsou tyto hodnoty obecně nepoužitelné.

Zprošťovací hodnoty hmotnostní aktivity (Bq g-1) u materiálů použitých v rámci činnosti jsou stanoveny v tabulce A části 1 pro umělé radionuklidy a v tabulce A části 2 pro přírodní radionuklidy. Hodnoty v tabulce A1 části 1 jsou uvedeny pro jednotlivé radionuklidy, případně včetně radionuklidů s krátkou životností, které jsou v rovnováze s uvedeným mateřským nuklidem. Hodnoty v tabulce A části 2 se vztahují na veškeré radionuklidy v řetězci rozpadu U-238 nebo Th-232, ale u segmentů rozpadové řady, které nejsou v rovnováze s mateřským radionuklidem, mohou být použity vyšší hodnoty.

Hodnoty hmotnostní aktivity v tabulce A části 1 nebo v tabulce A části 2 se vztahují rovněž na osvobozování (uvolňování) pevných materiálů určených k opětovnému použití, recyklaci, běžnému zneškodnění nebo spálení. Pro konkrétní materiály nebo cesty mohou být s přihlédnutím k pokynům Společenství stanoveny vyšší hodnoty, včetně případně dalších požadavků týkajících se aktivity povrchu nebo monitorování.

V případě směsí umělých radionuklidů je vážený součet aktivit nebo hmotnostních aktivit jednotlivých nuklidů (pro různé radionuklidy obsažené ve stejné matrici) vydělený odpovídající zprošťovací hodnotou menší než 1. Tato podmínka může být případně ověřena na základě nejlepších odhadů složení směsi radionuklidů. Hodnoty v tabulce A části 2 se vztahují jednotlivě na každý mateřský nuklid. U některých prvků v rozpadové řadě, např. Po‑210 nebo Pb-210, může být s přihlédnutím k pokynům Společenství třeba použít výrazně vyšší hodnoty, a to až o dva řády.

Hodnoty v tabulce A části 2 se nesmí používat k tomu, aby bylo používání zbytků, které pocházejí z odvětví zpracovávajících přírodní radioaktivní materiál, ve stavebních materiálech zproštěno. Taková recyklace zbytků z určených odvětví se řídí pravidly platnými pro povolenou činnost nebo je zproštěna na základě obecných zprošťovacích kritérií stanovených v bodě 3. Za tímto účelem je třeba ověřit shodu součtu hmotnostních aktivit radionuklidů s příslušnou hodnotou indexu radionuklidů I pro stavební materiály, jak je stanoveno v příloze VII.

Hodnoty stanovené ve sloupci 3 tabulky B platí pro celkovou zásobu radioaktivních látek, které jsou v držení osoby nebo provozovatele jako součást určité činnosti v libovolném časovém okamžiku. Regulační orgán však může tyto hodnoty uplatnit na menší jednotky nebo zásoby, např. za účelem zproštění dopravy nebo skladování zproštěných spotřebitelských výrobků, pokud jsou splněna obecná zprošťovací kritéria v bodě 3.

3. Obecná zprošťovací a uvolňovací kritéria

Obecná kritéria pro zproštění oznámených činností nebo uvolnění materiálů z povolených činností jsou tyto:

a) radiologická rizika pro jednotlivce způsobená činností jsou dostatečně nízká, takže nevzniká potřeba právní úpravy;

b) druh činnosti byl určen jako odůvodněný a

c) činnost je ve své podstatě bezpečná.

V případě činností zahrnujících malá množství radioaktivních látek nebo nízkou objemovou nebo hmotnostní aktivitu srovnatelnou se zprošťovacími hodnotami uvedenými v tabulce A části 1 nebo v tabulce B a obecně u veškerých činností zahrnujících přírodní radionuklidy lze mít za to, že splňují kritérium c).

Činnosti zahrnující množství radioaktivních látek nebo objemovou nebo hmotnostní aktivitu nižší, než jsou zprošťovací hodnoty stanovené v tabulce A části 1 nebo v tabulce B, automaticky splňují kritérium a) bez dalšího zkoumání. Totéž platí pro hodnoty v tabulce A části 2 s výjimkou recyklace zbytků ve stavebních materiálech nebo případu specifických cest ozáření, například pitné vody.

V případě oznámených činností, které nedodržují tyto hodnoty, se provede vyhodnocení výsledného ozáření jednotlivých osob. Pro dodržování obecného kritéria a) musí být prokázáno, že za všech možných okolností jsou splněna tato kritéria dávky ozáření:

Pro umělé radionuklidy:

Předpokládaná efektivní dávka, které je v důsledku zproštěné činnosti jednotlivá osoba vystavena, se pohybuje ročně v řádu nejvýše 10 µSv.

Pro přírodní radionuklidy:

Přírůstek dávky, při zohlednění záření pozadí z přírodních zdrojů záření, kterému může být jednotlivá osoba v důsledku zproštěné činnosti vystavena, činí pro jednotlivce z obyvatelstva řádově nejvýše 300 µSv ročně a pro pracovníky méně než 1 mSv.

Hodnocení dávek pro jednotlivce z obyvatelstva musí zohlednit nejen cesty ozáření z radioaktivního odpadu přenášeného vzduchem nebo radioaktivního kapalného odpadu, ale rovněž cesty vyplývající ze zneškodňování nebo recyklace pevných zbytků.

TABULKA A:

Hodnoty hmotnostní aktivity pro zproštění nebo uvolnění materiálu, které lze použít jako výchozí pro jakékoli množství a jakýkoli druh pevného materiálu.

TABULKA A část 1: Umělé radionuklidy:

Radionuklid || Hmotnostní aktivita (Bq g-1)

H-3 || 100

Be-7 || 10

C-14 || 1

F-18 || 10

Na-22 || 0.1

Na-24 || 1

Si-31 || 1000

P-32 || 1000

P-33 || 1000

S-35 || 100

Cl-36 || 1

Cl-38 || 10

K-42 || 100

K-43 || 10

Ca-45 || 100

Ca-47 || 10

Sc-46 || 0.1

Sc-47 || 100

Sc-48 || 1

V-48 || 1

Cr-51 || 100

Mn-51 || 10

Mn-52 || 1

Mn-52m || 10

Mn-53 || 100

Mn-54 || 0.1

Mn-56 || 10

Fe-52a || 10

Fe-55 || 1000

Fe-59 || 1

Co-55 || 10

Co-56 || 0.1

Co-57 || 1

Co-58 || 1

Co-58m || 10 000

Co-60 || 0.1

Co-60m || 1000

Co-61 || 100

Co-62m || 10

Ni-59 || 100

Ni-63 || 100

Ni-65 || 10

Cu-64 || 100

Zn-65 || 0.1

Zn-69 || 1000

Zn-69ma || 10

Ga-72 || 10

Ge-71 || 10000

As-73 || 1000

As-74 || 10

As-76 || 10

As-77 || 1000

Se-75 || 1

Br-82 || 1

Rb-86 || 100

Sr-85 || 1

Sr-85m || 100

Sr-87m || 100

Sr-89 || 1000

Sr-90a || 1

Sr-91a || 10

Sr-92 || 10

Y-90 || 1000

Y-91 || 100

Y-91m || 100

Y-92 || 100

Y-93 || 100

Zr-93 || 10

Zr-95a || 1

Zr-97a || 10

Nb-93m || 10

Nb-94 || 0.1

Nb-95 || 1

Nb-97a || 10

Nb-98 || 10

Mo-90 || 10

Mo-93 || 10

Mo-99a || 10

Mo-101a || 10

Tc-96 || 1

Tc-96m || 1000

Tc-97 || 10

Tc-97m || 100

Tc-99 || 1

Tc-99m || 100

Ru-97 || 10

Ru-103a || 1

Ru-105a || 10

Ru-106a || 0.1

Rh-103m || 10000

Rh-105 || 100

Pd-103a || 1000

Pd-109a || 100

Ag-105 || 1

Ag-110ma || 0.1

Ag-111 || 100

Cd-109a || 1

Cd-115a || 10

Cd-115ma || 100

In-111 || 10

In-113m || 100

In-114ma || 10

In-115m || 100

Sn-113a || 1

Sn-125 || 10

Sb-122 || 10

Sb-124 || 1

Sb-125a || 0.1

Te-123m || 1

Te-125m || 1000

Te-127 || 1000

Te-127ma || 10

Te-129 || 100

Te-129ma || 10

Te-131 || 100

Te-131ma || 10

Te-132a || 1

Te-133 || 10

Te-133m || 10

Te-134 || 10

I-123 || 100

I-125 || 100

I-126 || 10

I-129 || 0.01

I-130 || 10

I-131 || 10

I-132 || 10

I-133 || 10

I-134 || 10

I-135 || 10

Cs-129 || 10

Cs-131 || 1000

Cs-132 || 10

Cs-134 || 0.1

Cs-134m || 1000

Cs-135 || 100

Cs-136 || 1

Cs-137a || 0.1

Cs-138 || 10

Ba-131 || 10

Ba-140 || 1

La-140 || 1

Ce-139 || 1

Ce-141 || 100

Ce-143 || 10

Ce-144 || 10

Pr-142 || 100

Pr-143 || 1000

Nd-147 || 100

Nd-149 || 100

Pm-147 || 1000

Pm-149 || 1000

Sm-151 || 1000

Sm-153 || 100

Eu-152 || 0.1

Eu-152m || 100

Eu-154 || 0.1

Eu-155 || 1

Gd-153 || 10

Gd-159 || 100

Tb-160 || 1

Dy-165 || 1000

Dy-166 || 100

Ho-166 || 100

Er-169 || 1000

Er-171 || 100

Tm-170 || 100

Tm-171 || 1000

Yb-175 || 100

Lu-177 || 100

Hf-181 || 1

Ta-182 || 0.1

W-181 || 10

W-185 || 1000

W-187 || 10

Re-186 || 1000

Re-188 || 100

Os-185 || 1

Os-191 || 100

Os-191m || 1000

Os-193 || 100

Ir-190 || 1

Ir-192 || 1

Ir-194 || 100

Pt-191 || 10

Pt-193m || 1000

Pt-197 || 1000

Pt-197m || 100

Au-198 || 10

Au-199 || 100

Hg-197 || 100

Hg-197m || 100

Hg-203 || 10

Tl-200 || 10

Tl-201 || 100

Tl-202 || 10

Tl-204 || 1

Pb-203 || 10

Bi-206 || 1

Bi-207 || 0.1

Po-203 || 10

Po-205 || 10

Po-207 || 10

At-211 || 1000

Ra-225 || 10

Ra-227 || 100

Th-226 || 1000

Th-229 || 0.1

Pa-230 || 10

Pa-233 || 10

U-230 || 10

U-231a || 100

U-232a || 0.1

U-233 || 1

U-236 || 10

U-237 || 100

U-239 || 100

U-240a || 100

Np-237a || 1

Np-239 || 100

Np-240 || 10

Pu-234 || 100

Pu-235 || 100

Pu-236 || 1

Pu-237 || 100

Pu-238 || 0.1

Pu-239 || 0.1

Pu-240 || 0.1

Pu-241 || 10

Pu-242 || 0.1

Pu-243 || 1000

Pu-244a || 0.1

Am-241 || 0.1

Am-242 || 1000

Am-242ma || 0.1

Am-243a || 0.1

Cm-242 || 10

Cm-243 || 1

Cm-244 || 1

Cm-245 || 0.1

Cm-246 || 0.1

Cm-247a || 0.1

Cm-248 || 0.1

Bk-249 || 100

Cf-246 || 1000

Cf-248 || 1

Cf-249 || 0.1

Cf-250 || 1

Cf-251 || 0.1

Cf-252 || 1

Cf-253 || 100

Cf-254 || 1

Es-253 || 100

Es-254a || 0.1

Es-254ma || 10

Fm-254 || 10000

Fm-255 || 100

a          Mateřské radionuklidy a produkty jejich rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při výpočtu dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže:

Mateřský radionuklid || Dceřiné nuklidy

Fe-52 || Mn-52m

Zn-69m || Zn-69

Sr-90 || Y-90

Sr-91 || Y-91m

Zr-95 || Nb-95

Zr-97 || Nb-97m, Nb-97

Nb-97 || Nb-97m

Mo-99 || Tc-99m

Mo-101 || Tc-101

Ru-103 || Rh-103m

Ru-105 || Rh-105m

Ru-106 || Rh-106

Pd-103 || Rh-103m

Pd-109 || Ag-109m

Ag-110m || Ag-110

Cd-109 || Ag-109m

Cd-115 || In-115m

Cd-115m || In-115m

In-114m || In-114

Sn-113 || In-113m

Mateřský radionuklid || Dceřiné nuklidy

Sb-125 || Te-125m

Te-127m || Te-127

Te-129m || Te-129

Te-131m || Te-131

Te132 || I-132

Cs-137 || Ba-137m

Ce-144 || Pr-144, Pr-144m

U-232 || Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208

U-240 || Np-240m, Np-240

Np237 || Pa-233

Pu-244 || U-240, Np-240m, Np-240

Am-242m || Np-238

Am-243 || Np-239

Cm-247 || Pu-243

Es-254 || Bk-250

Es-254m || Fm-254

U radionuklidů neuvedených v tabulce A části 1 příslušný orgán v případě potřeby přidělí příslušné hodnoty množství a objemových nebo hmotnostních aktivit. Takto přidělené hodnoty jsou doplňující k hodnotám uvedeným v tabulce A části 1.

TABULKA A část 2: přírodní radionuklidy

Zprošťovací nebo uvolňovací hodnoty pro přírodní radionuklidy v pevných materiálech, které jsou v dlouhodobé rovnováze se svými dceřinými nuklidy:

Přírodní radionuklidy z řady U-238 || 1 Bq g-1

Přírodní radionuklidy z řady Th-232 || 1 Bq g-1

K-40 || 10 Bq g-1

TABULKA B:

Zprošťovací hodnoty celkové aktivity (sloupec 3) a zprošťovací hodnoty hmotnostní aktivity v malých množstvích jakéhokoli druhu materiálu (sloupec 2).

Radionuklid || Hmotnostní aktivita (Bq g-1) || Aktivita (Bq)

H-3 || 1 × 106 || 1 × 109

Be-7 || 1 × 103 || 1 × 107

C-14 || 1 × 104 || 1 × 107

O-15 || 1 × 102 || 1 × 109

F-18 || 1 × 101 || 1 × 106

Na-22 || 1 × 101 || 1 × 106

Na-24 || 1 × 101 || 1 × 105

Si-31 || 1 × 103 || 1 × 106

P-32 || 1 × 103 || 1 × 105

P-33 || 1 × 105 || 1 × 108

S-35 || 1 × 105 || 1 × 108

Cl-36 || 1 × 104 || 1 × 106

Cl-38 || 1 × 101 || 1 × 105

Ar-37 || 1 × 106 || 1 × 108

Ar-41 || 1 × 102 || 1 × 109

K-40[24] || 1 × 102 || 1 × 106

K-42 || 1 × 102 || 1 × 106

K-43 || 1 × 101 || 1 × 106

Ca-45 || 1 × 104 || 1 × 107

Ca-47 || 1 × 101 || 1 × 106

Sc-46 || 1 × 101 || 1 × 106

Sc-47 || 1 × 102 || 1 × 106

Sc-48 || 1 × 101 || 1 × 105

V-48 || 1 × 101 || 1 × 105

Cr-51 || 1 × 103 || 1 × 107

Mn-51 || 1 × 101 || 1 × 105

Mn-52 || 1 × 101 || 1 × 105

Mn-52m || 1 × 101 || 1 × 105

Mn-53 || 1 × 104 || 1 × 109

Mn-54 || 1 × 101 || 1 × 106

Mn-56 || 1 × 101 || 1 × 105

Fe-52 || 1 × 101 || 1 × 106

Fe-55 || 1 × 104 || 1 × 106

Fe-59 || 1 × 101 || 1 × 106

Co-55 || 1 × 101 || 1 × 106

Co-56 || 1 × 101 || 1 × 105

Co-57 || 1 × 102 || 1 × 106

Co-58 || 1 × 101 || 1 × 106

Co-58m || 1 × 104 || 1 × 107

Co-60 || 1 × 101 || 1 × 105

Co-60m || 1 × 103 || 1 × 106

Co-61 || 1 × 102 || 1 × 106

Co-62m || 1 × 101 || 1 × 105

Ni-59 || 1 × 104 || 1 × 108

Ni-63 || 1 × 105 || 1 × 108

Ni-65 || 1 × 101 || 1 × 106

Cu-64 || 1 × 102 || 1 × 106

Zn-65 || 1 × 101 || 1 × 106

Zn-69 || 1 × 104 || 1 × 106

Zn-69m || 1 × 102 || 1 × 106

Ga-72 || 1 × 101 || 1 × 105

Ge-71 || 1 × 104 || 1 × 108

As-73 || 1 × 103 || 1 × 107

As-74 || 1 × 101 || 1 × 106

As-76 || 1 × 102 || 1 × 105

As-77 || 1 × 103 || 1 × 106

Se-75 || 1 × 102 || 1 × 106

Br-82 || 1 × 101 || 1 × 106

Kr-74 || 1 × 102 || 1 × 109

Kr-76 || 1 × 102 || 1 × 109

Kr-77 || 1 × 102 || 1 × 109

Kr-79 || 1 × 103 || 1 × 105

Kr-81 || 1 × 104 || 1 × 107

Kr-83m || 1 × 105 || 1 × 1012

Kr-85 || 1 × 105 || 1 × 104

Kr-85m || 1 × 103 || 1 × 1010

Kr-87 || 1 × 102 || 1 × 109

Kr-88 || 1 × 102 || 1 × 109

Rb-86 || 1 × 102 || 1 × 105

Sr-85 || 1 × 102 || 1 × 106

Sr-85m || 1 × 102 || 1 × 107

Sr-87m || 1 × 102 || 1 × 106

Sr-89 || 1 × 103 || 1 × 106

Sr-90b || 1 × 102 || 1 × 104

Sr-91 || 1 × 101 || 1 × 105

Sr-92 || 1 × 101 || 1 × 106

Y-90 || 1 × 103 || 1 × 105

Y-91 || 1 × 103 || 1 × 106

Y-91m || 1 × 102 || 1 × 106

Y-92 || 1 × 102 || 1 × 105

Y-93 || 1 × 102 || 1 × 105

Zr-93b || 1 × 103 || 1 × 107

Zr-95 || 1 × 101 || 1 × 106

Zr-97b || 1 × 101 || 1 × 105

Nb-93m || 1 × 104 || 1 × 107

Nb-94 || 1 × 101 || 1 × 106

Nb-95 || 1 × 101 || 1 × 106

Nb-97 || 1 × 101 || 1 × 106

Nb-98 || 1 × 101 || 1 × 105

Mo-90 || 1 × 101 || 1 × 106

Mo-93 || 1 × 103 || 1 × 108

Mo-99 || 1 × 102 || 1 × 106

Mo-101 || 1 × 101 || 1 × 106

Tc-96 || 1 × 101 || 1 × 106

Tc-96m || 1 × 103 || 1 × 107

Tc-97 || 1 × 103 || 1 × 108

Tc-97m || 1 × 103 || 1 × 107

Tc-99 || 1 × 104 || 1 × 107

Tc-99m || 1 × 102 || 1 × 107

Ru-97 || 1 × 102 || 1 × 107

Ru-103 || 1 × 102 || 1 × 106

Ru-105 || 1 × 101 || 1 × 106

Ru-106b || 1 × 102 || 1 × 105

Rh-103m || 1 × 104 || 1 × 108

Rh-105 || 1 × 102 || 1 × 107

Pd-103 || 1 × 103 || 1 × 108

Pd-109 || 1 × 103 || 1 × 106

Ag-105 || 1 × 102 || 1 × 106

Ag-108m || 1 × 101 || 1 × 106

Ag-110m || 1 × 101 || 1 × 106

Ag-111 || 1 × 103 || 1 × 106

Cd-109 || 1 × 104 || 1 × 106

Cd-115 || 1 × 102 || 1 × 106

Cd-115m || 1 × 103 || 1 × 106

In-111 || 1 × 102 || 1 × 106

In-113m || 1 × 102 || 1 × 106

In-114m || 1 × 102 || 1 × 106

In-115m || 1 × 102 || 1 × 106

Sn-113 || 1 × 103 || 1 × 107

Sn-125 || 1 × 102 || 1 × 105

Sb-122 || 1 × 102 || 1 × 104

Sb-124 || 1 × 101 || 1 × 106

Sb-125 || 1 × 102 || 1 × 106

Te-123m || 1 × 102 || 1 × 107

Te-125m || 1 × 103 || 1 × 107

Te-127 || 1 × 103 || 1 × 106

Te-127m || 1 × 103 || 1 × 107

Te-129 || 1 × 102 || 1 × 106

Te-129m || 1 × 103 || 1 × 106

Te-131 || 1 × 102 || 1 × 105

Te-131m || 1 × 101 || 1 × 106

Te-132 || 1 × 102 || 1 × 107

Te-133 || 1 × 101 || 1 × 105

Te-133m || 1 × 101 || 1 × 105

Te-134 || 1 × 101 || 1 × 106

I-123 || 1 × 102 || 1 × 107

I-125 || 1 × 103 || 1 × 106

I-126 || 1 × 102 || 1 × 106

I-129 || 1 × 102 || 1 × 105

I-130 || 1 × 101 || 1 × 106

I-131 || 1 × 102 || 1 × 106

I-132 || 1 × 101 || 1 × 105

I-133 || 1 × 101 || 1 × 106

I-134 || 1 × 101 || 1 × 105

I-135 || 1 × 101 || 1 × 106

Xe-131m || 1 × 104 || 1 × 104

Xe-133 || 1 × 103 || 1 × 104

Xe-135 || 1 × 103 || 1 × 1010

Cs-129 || 1 × 102 || 1 × 105

Cs-131 || 1 × 103 || 1 × 106

Cs-132 || 1 × 101 || 1 × 105

Cs-134m || 1 × 103 || 1 × 105

Cs-134 || 1 × 101 || 1 × 104

Cs-135 || 1 × 104 || 1 × 107

Cs-136 || 1 × 101 || 1 × 105

Cs-137b || 1 × 101 || 1 × 104

Cs-138 || 1 × 101 || 1 × 104

Ba-131 || 1 × 102 || 1 × 106

Ba-140b || 1 × 101 || 1 × 105

La-140 || 1 × 101 || 1 × 105

Ce-139 || 1 × 102 || 1 × 106

Ce-141 || 1 × 102 || 1 × 107

Ce-143 || 1 × 102 || 1 × 106

Ce-144b || 1 × 102 || 1 × 105

Pr-142 || 1 × 102 || 1 × 105

Pr-143 || 1 × 104 || 1 × 106

Nd-147 || 1 × 102 || 1 × 106

Nd-149 || 1 × 102 || 1 × 106

Pm-147 || 1 × 104 || 1 × 107

Pm-149 || 1 × 103 || 1 × 106

Sm-151 || 1 × 104 || 1 × 108

Sm-153 || 1 × 102 || 1 × 106

Eu-152 || 1 × 101 || 1 × 106

Eu-152m || 1 × 102 || 1 × 106

Eu-154 || 1 × 101 || 1 × 106

Eu-155 || 1 × 102 || 1 × 107

Gd-153 || 1 × 102 || 1 × 107

Gd-159 || 1 × 103 || 1 × 106

Tb-160 || 1 × 101 || 1 × 106

Dy-165 || 1 × 103 || 1 × 106

Dy-166 || 1 × 103 || 1 × 106

Ho-166 || 1 × 103 || 1 × 105

Er-169 || 1 × 104 || 1 × 107

Er-171 || 1 × 102 || 1 × 106

Tm-170 || 1 × 103 || 1 × 106

Tm-171 || 1 × 104 || 1 × 108

Yb-175 || 1 × 103 || 1 × 107

Lu-177 || 1 × 103 || 1 × 107

Hf-181 || 1 × 101 || 1 × 106

Ta-182 || 1 × 101 || 1 × 104

W-181 || 1 × 103 || 1 × 107

W-185 || 1 × 104 || 1 × 107

W-187 || 1 × 102 || 1 × 106

Re-186 || 1 × 103 || 1 × 106

Re-188 || 1 × 102 || 1 × 105

Os-185 || 1 × 101 || 1 × 106

Os-191 || 1 × 102 || 1 × 107

Os-191m || 1 × 103 || 1 × 107

Os-193 || 1 × 102 || 1 × 106

Ir-190 || 1 × 101 || 1 × 106

Ir-192 || 1 × 101 || 1 × 104

Ir-194 || 1 × 102 || 1 × 105

Pt-191 || 1 × 102 || 1 × 106

Pt-193m || 1 × 103 || 1 × 107

Pt-197 || 1 × 103 || 1 × 106

Pt-197m || 1 × 102 || 1 × 106

Au-198 || 1 × 102 || 1 × 106

Au-199 || 1 × 102 || 1 × 106

Hg-197 || 1 × 102 || 1 × 107

Hg-197m || 1 × 102 || 1 × 106

Hg-203 || 1 × 102 || 1 × 105

Tl-200 || 1 × 101 || 1 × 106

Tl-201 || 1 × 102 || 1 × 106

Tl-202 || 1 × 102 || 1 × 106

Tl-204 || 1 × 104 || 1 × 104

Pb-203 || 1 × 102 || 1 × 106

Pb-210b || 1 × 101 || 1 × 104

Pb-212b || 1 × 101 || 1 × 105

Bi-206 || 1 × 101 || 1 × 105

Bi-207 || 1 × 101 || 1 × 106

Bi-210 || 1 × 103 || 1 × 106

Bi-212b || 1 × 101 || 1 × 105

Po-203 || 1 × 101 || 1 × 106

Po-205 || 1 × 101 || 1 × 106

Po-207 || 1 × 101 || 1 × 106

Po-210 || 1 × 101 || 1 × 104

At-211 || 1 × 103 || 1 × 107

Rn-220b || 1 × 104 || 1 × 107

Rn-222b || 1 × 101 || 1 × 108

Ra-223b || 1 × 102 || 1 × 105

Ra-224b || 1 × 101 || 1 × 105

Ra-225 || 1 × 102 || 1 × 105

Ra-226b || 1 × 101 || 1 × 104

Ra-227 || 1 × 102 || 1 × 106

Ra-228b || 1 × 101 || 1 × 105

Ac-228 || 1 × 101 || 1 × 106

Th-226b || 1 × 103 || 1 × 107

Th-227 || 1 × 101 || 1 × 104

Th-228b || 1 × 100 || 1 × 104

Th-229b || 1 x 100 || 1 × 103

Th-230 || 1 × 100 || 1 × 104

Th-231 || 1 × 103 || 1 × 107

Th-234b || 1 × 103 || 1 × 105

Pa-230 || 1 × 101 || 1 × 106

Pa-231 || 1 × 100 || 1 × 103

Pa-233 || 1 × 102 || 1 × 107

U-230 || 1 × 101 || 1 × 105

U-231 || 1 × 102 || 1 × 107

U-232b || 1 × 100 || 1 × 103

U-233 || 1 × 101 || 1 × 104

U-234 || 1 × 101 || 1 × 104

U-235b || 1 × 101 || 1 × 104

U-236 || 1 × 101 || 1 × 104

U-237 || 1 × 102 || 1 × 106

U-238b || 1 × 101 || 1 × 104

U-239 || 1 × 102 || 1 × 106

U-240 || 1 × 103 || 1 × 107

U-240b || 1 × 101 || 1 × 106

Np-237b || 1 × 100 || 1 × 103

Np-239 || 1 × 102 || 1 × 107

Np-240 || 1 × 101 || 1 × 106

Pu-234 || 1 × 102 || 1 × 107

Pu-235 || 1 × 102 || 1 × 107

Pu-236 || 1 × 101 || 1 × 104

Pu-237 || 1 × 103 || 1 × 107

Pu-238 || 1 × 100 || 1 × 104

Pu-239 || 1 × 100 || 1 × 104

Pu-240 || 1 × 100 || 1 × 103

Pu-241 || 1 × 102 || 1 × 105

Pu-242 || 1 × 100 || 1 × 104

Pu-243 || 1 × 103 || 1 × 107

Pu-244 || 1 × 100 || 1 × 104

Am-241 || 1 × 100 || 1 × 104

Am-242 || 1 × 103 || 1 × 106

Am-242mb || 1 × 100 || 1 × 104

Am-243b || 1 × 100 || 1 × 103

Cm-242 || 1 × 102 || 1 × 105

Cm-243 || 1 × 100 || 1 × 104

Cm-244 || 1 × 101 || 1 × 104

Cm-245 || 1 × 100 || 1 × 103

Cm-246 || 1 × 100 || 1 × 103

Cm-247 || 1 × 100 || 1 × 104

Cm-248 || 1 × 100 || 1 × 103

Bk-249 || 1 × 103 || 1 × 106

Cf-246 || 1 × 103 || 1 × 106

Cf-248 || 1 × 101 || 1 × 104

Cf-249 || 1 × 100 || 1 × 103

Cf-250 || 1 × 101 || 1 × 104

Cf-251 || 1 × 100 || 1 × 103

Cf-252 || 1 × 101 || 1 × 104

Cf-253 || 1 × 102 || 1 × 105

Cf-254 || 1 × 100 || 1 × 103

Es-253 || 1 × 102 || 1 × 105

Es-254 || 1 × 101 || 1 × 104

Es-254m || 1 × 102 || 1 × 106

Fm-254 || 1 × 104 || 1 × 107

Fm-255 || 1 × 103 || 1 × 106

b          Mateřské radionuklidy a produkty jejich rozpadu (dceřiné nuklidy), jejichž podíl na ozáření se bere v úvahu při výpočtu dávek (takže vyžadují pouze zohlednění zprošťovací úrovně mateřského radionuklidu), jsou uvedeny v tabulce níže:

Sr-90 || Y-90

Zr-93 || Nb-93m

Zr-97 || Nb-97

Ru-106 || Rh-106

Ag-108m || Ag-108

Cs-137 || Ba-137m

Ba-140 || La-140

Ce-144 || Pr-144

Pb-210 || Bi-210, Po-210

Pb-212 || Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64)

Bi-212 || Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64)

Rn-220 || Po-216

Rn-222 || Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214

Ra-223 || Rn-219, Po-215, Pb-211, Bi-211, Tl-207

Ra-224 || Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64)

Ra-226 || Rn-222, Po-218, Pb-214, Bi-214, Po-214, Pb-210, Bi-210, Po-210

Ra-228 || Ac-228

Th-226 || Ra-222, Rn-218, Po-214

Th-228 || Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64)

Th-229 || Ra-225, Ac-225, Fr-221, At-217, Bi-213, Po-213, Pb-209

Th-234 || Pa-234m

U-230 || Th-226, Ra-222, Rn-218, Po-214

U-232 || Th-228, Ra-224, Rn-220, Po-216, Pb-212, Bi-212, Tl-208 (0.36), Po-212 (0.64)

U-235 || Th-231

U-238 || Th-234, Pa-234m

U-240 || Np-240m

Np237 || Pa-233

Am-242m || Am-242

Am-243 || Np-239

PŘÍLOHA VII

Stanovení a používání indexu hmotnostní aktivity pro záření gama vydávané stavebními materiály

Pro účely čl. 75 odst. 2 se u určených druhů stavebních materiálů stanoví objemová nebo hmotnostní aktivita původních primordiálních radionuklidů Ra-226, Th-232 (nebo produktu jejich rozpadu Ra‑228) a K-40.

Index hmotnostní aktivity I je dán tímto vzorcem:

I = CRa226/300 Bq/kg + CTh232/200 Bq/kg+ CK40/3000 Bq/kg,

kde CRa226, CTh232 a CK40 je hmotnostní aktivita v Bq/kg odpovídajících radionuklidů ve stavebním materiálu.

Index se vztahuje přímo na dávku záření gama, které překračuje typické zevní ozáření uvnitř budovy postavené z určeného stavebního materiálu. Používá se na stavební materiály, a ne na jejich složky. Pro uplatňování indexu na tyto složky, zejména zbytky z odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál recyklovaný na stavební materiály, je nutno použít příslušný faktor rozkladu. Index hmotnostní aktivity se použije jako nástroj screeningu pro určení materiálů, které mohou být zproštěny nebo podléhat omezením. Za tímto účelem lze index hmotnostní aktivity I použít pro rozdělení materiálů do čtyř tříd, jejichž výsledkem jsou dvě kategorie stavebních materiálů (A a B):

|| Kategorie (odpovídající standardní dávka)

Použití || A (≤ 1 mSv) || B (> 1 mSv)

1) materiály použité ve velkých objemech || A1 I≤1 || B1 I>1

2) povrchové a jiné materiály s omezeným použitím || A2 I≤6 || B2 I>6

Rozdělení materiálů na materiály podle bodu 1) nebo 2) na základě jejich použití vychází z vnitrostátních stavebních zákonů.

V případě potřeby budou vyhodnoceny skutečné dávky pro srovnání s referenční úrovní s využitím propracovanějších modelů, které mohou zohlednit rovněž přírodní zevní ozáření mimo budovy z místní hmotnostní aktivity v neporušené zemské kůře.

PŘÍLOHA VIII

Datový systém pro osobní monitorování

Obecná ustanovení

Datový systém pro osobní monitorování vytvořený členským státem může být realizován buď jako centralizovaná vnitrostátní síť, nebo jako vnitrostátní registr dávek. Tyto sítě nebo registry mohou být doplněny vydáním dokumentů o osobním monitorování pro každého externího pracovníka.

1. Každý datový systém členských států pro osobní monitorování radiačních pracovníků obsahuje tyto části:

a)           náležitosti týkající se identity pracovníka;

b)           náležitosti týkající se lékařského dohledu nad pracovníkem;

c)           náležitosti týkající se provozovatele pracovníka a v případě externích pracovníků zaměstnavatele pracovníka;

d)           výsledky osobního monitorování radiačního pracovníka.

2. Příslušné orgány členských států učiní opatření nezbytná k zamezení jakémukoli falšování nebo zneužití datového systému pro osobní monitorování nebo neoprávněnému zasahování do něj.

A: Údaje zařazené do datového systému pro osobní monitorování

3. Údaje o identitě pracovníka zahrnují

a)           příjmení;

b)           křestní jméno;

c)           pohlaví;

d)           datum narození;

e)           státní příslušnost a

f)            jedinečné identifikační číslo.

4. Údaje týkající se lékařského dohledu nad pracovníkem zahrnují

a)           lékařskou klasifikaci pracovníka podle článku 45 (schopen, schopen za určitých podmínek, neschopen);

b)           informace o jakýchkoli omezeních pro práci spojenou se zářením;

c)           datum poslední pravidelné zdravotní prohlídky;

d)           příslušné služby pracovního lékařství a

e)           dobu platnosti výsledku.

5. Údaje o provozovateli zahrnují jeho jméno, adresu a jedinečné identifikační číslo.

6. Údaje o zaměstnání pracovníka zahrnují:

a)           jméno, adresu a jedinečné identifikační číslo zaměstnavatele;

b)           datum nástupu do zaměstnání a

c)           klasifikaci pracovníka podle článku 38.

7. Výsledky osobního monitorování radiačního pracovníka zahrnují:

a)           oficiální záznam o dávkách za posledních 5 kalendářních let (rok, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní kontaminace úvazek dávky v mSv) a

b)           oficiální záznam o dávkách za aktuální rok (období, efektivní dávka v mSv, v případě nerovnoměrného ozáření ekvivalentní dávka v různých částech těla v mSv a v případě vnitřní kontaminace úvazek dávky v mSv).

B. Údaje o externích pracovnících dodávané prostřednictvím datového systému pro osobní monitorování

1. Před zahájením činnosti zaměstnavatel externího pracovníka poskytne provozovateli tyto údaje prostřednictvím datového systému pro osobní monitorování:

a)           údaje o zaměstnavateli externího pracovníka v souladu s částí A bodem 6;

b)           údaje o lékařském dohledu nad externím pracovníkem v souladu s částí A bodem 4;

c)           výsledky osobního monitorování ozáření externího pracovníka v souladu s částí A bodem 7.

2. Po skončení každé činnosti provozovatel zaznamená nebo zaznamenal v datovém systému pro osobní monitorování tyto údaje:

a)           období, na které se činnost vztahuje;

b)           odhad každé efektivní dávky, kterou externí pracovník obdržel (pracovní dávka za období, na které se vztahuje činnost);

c)           v případě nerovnoměrného ozáření odhad ekvivalentní dávky v různých částech těla;

d)           v případě vnitřní kontaminace odhad příjmu úvazku dávky.

C. Ustanovení týkající se dokumentu o osobním monitorování

1. Členské státy mohou rozhodnout, že pro každého externího pracovníka vydají dokument o osobním monitorování.

2. Dokument není přenosný.

3. Členské státy učiní opatření nezbytná k tomu, aby pracovníkovi nebyl současně vydán více než jeden platný dokument o osobním monitorování.

4. Kromě informací vyžadovaných v částech A a B dokument obsahuje název a adresu vydávajícího orgánu a datum vydání.

PŘÍLOHA IX

A. Prvky zahrnuté do systému řízení mimořádných situací

1. posouzení rizika;

2. jasné přidělení odpovědností osobám a organizacím, které hrají roli v připravenosti a opatřeních k reakci, včetně zřízení a koordinace organizací pro reakci na mimořádné situace s celkovými odpovědnostmi v řízení nehodových expozičních situací a případně vytvoření zvláštních týmů pro ochranná opatření;

3. vytvoření havarijních plánů na vnitrostátní úrovni, na místní úrovni a v zařízeních;

4. spolehlivá komunikace a účinná a efektivní opatření pro spolupráci a koordinaci na úrovních zařízení a na místních, vnitrostátních a mezinárodních úrovních;

5. zdravotní ochrana pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace;

6. vzdělávání a výcvik pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a dalších osob s úkoly a odpovědnostmi v reakci na mimořádné situace, včetně pravidelných cvičení;

7. opatření pro osobní monitorování pracovníků zasahujících v případě mimořádné situace a zaznamenávání dávek;

8. opatření pro informování obyvatelstva;

9. zapojení zúčastněných subjektů;

10. přechod od reakce na mimořádné situace k obnově a sanaci.

B. Prvky zahrnuté do havarijního plánu

Pro havarijní připravenost:

1. referenční úrovně s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v příloze I;

2. optimalizované strategie ochrany jednotlivců z obyvatelstva, kteří mohou být vystaveni záření, pro různé předpokládané události a související scénáře;

3. předem vymezená obecná kritéria pro konkrétní ochranná opatření vyjádřená z hlediska předpokládaných a obdržených dávek;

4. obvyklé příčiny nebo provozní kritéria, například pozorovatelné veličiny a ukazatele existujících podmínek;

5. opatření pro rychlou koordinaci s organizací pro reakci na mimořádné situace v sousedním členském státě nebo státě, který není členem EU, v případě zařízení v blízkosti státních hranic;

6. opatření pro přezkum a revizi havarijního plánu, aby zohlednil změny nebo zkušenosti získané z cvičení a událostí.

Opatření se stanoví předem, aby bylo možno tyto prvky během případné nehodové expoziční situace měnit a přizpůsobovat je existujícím podmínkám, které se po celou dobu reakce vyvíjejí.

Pro reakci na mimořádné situace:

Reakce na nehodovou expoziční situaci se uskutečňuje prostřednictvím včasného zavedení opatření pro připravenost, včetně mimo jiné:

1. neprodleného zavedení ochranných opatření pokud možno dříve, než k nějakému ozáření dojde;

2. hodnocení účinnosti strategií a zavedených opatření a jejich případného přizpůsobení aktuální situaci;

3. porovnání očekávaných zbytkových dávek s použitelnou referenční úrovní s důrazem na ty skupiny, jejichž dávky překračují referenční úroveň;

4. v případě potřeby zavedení dalších ochranných strategií založených na panujících podmínkách a dostupných informacích.

PŘÍLOHA X

A. Předběžné informování jednotlivců z obyvatelstva, kteří by byli mimořádnou situací pravděpodobně postiženi:

1. základní fakta o radioaktivitě a jejích účincích na člověka a životní prostředí;

2. různé typy v úvahu připadajících mimořádných situací a jejich důsledky pro obyvatelstvo a životní prostředí;

3. nouzová opatření k varování, ochraně a pomoci obyvatelstvu v případě mimořádné situace;

4. příslušné informace o krocích, které má obyvatelstvo v případě mimořádné situace učinit.

B. Informace poskytované jednotlivcům z obyvatelstva postiženým mimořádnou situací:

1. Na základě havarijních plánů předem vypracovaných členskými státy dostávají jednotlivci z obyvatelstva skutečně postiženi mimořádnou situací rychle a pravidelně:

a)           informace o typu vzniklé mimořádné situace a pokud možno o jejích charakteristikách (např. jejím původu, rozsahu a pravděpodobném vývoji);

b)           pokyny k ochraně, které v závislosti na typu mimořádné situace mohou:

i)       zahrnovat tyto body: omezení spotřeby některých potravin a vody, které mohou být kontaminovány, jednoduchá hygienická pravidla a návody pro dekontaminaci, doporučení nevycházet, distribuci a použití ochranných prostředků, pokyny pro evakuaci;

ii)       být v případě nutnosti doprovázeny zvláštními výstrahami určenými některým skupinám jednotlivců z obyvatelstva;

c)           oznámení doporučující spolupráci podle pokynů a výzev příslušných orgánů.

2. Předchází-li mimořádné situaci fáze předběžného poplachu, obdrží jednotlivci z obyvatelstva, kteří by pravděpodobně mohli být postiženi, již v této fázi informace a pokyny, jako jsou:

a)           výzva, aby dotyční jednotlivci z obyvatelstva měli zapnuté příslušné komunikační kanály;

b)           předběžné pokyny pro podniky se zvláštní kolektivní odpovědností;

c)           doporučení pro obzvláště postižené profesní skupiny.

3. Tyto informace a pokyny budou, pokud to dovolí čas, doplněny základními fakty o radioaktivitě a jejích účincích na člověka a životní prostředí.

PŘÍLOHA XI

Orientační seznam druhů stavebních materiálů uvažovaných pro kontrolní opatření, pokud jde o vydávané gama záření

1. Přírodní materiály

a)           Kamencová břidlice

b)           Stavební materiály nebo přísady přírodního vulkanického původu jako:

– žula,

– rula,

– porfyry,

– syenit,

– čedič,

– tuf,

– pucolán,

– láva.

2. Materiály obsahující zbytky z odvětví, která zpracovávají přírodní radioaktivní materiál, jako:

– popílek,

– fosfosádrovec,

– fosforečná struska,

– cínová struska,

– měděná struska,

– červený kal (zbytek z výroby hliníku),

– zbytky z výroby ocele.

PŘÍLOHA XII Informace poskytované v záznamech pro vysokoaktivní uzavřené zdroje HASS)

PŘÍLOHA XIII

Poskytování údajů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích

Provozovatel poskytne příslušnému orgánu elektronickou nebo písemnou kopii záznamů o vysokoaktivních uzavřených zdrojích uvedených v článku 90, které obsahují informace stanovené v příloze XII tímto způsobem:

1. bez zbytečného odkladu, v době pořízení těchto záznamů, což musí být co nejdříve po získání zdroje;

2. v intervalech, které určí členské státy, nejvýše 12 měsíců po získání zdroje;

3. pokud se změnila situace uvedená na informačním listu;

4. bez zbytečného odkladu po ukončení záznamů o konkrétním zdroji, když provozovatel již není jeho držitelem, přičemž se zahrne název provozovatele nebo zařízení na zneškodňování a ukládání odpadu, kam je zdroj převeden;

5. bez zbytečného odkladu po ukončení těchto záznamů, když provozovatel již není držitelem žádného zdroje.

PŘÍLOHA XIV

Požadavky na provozovatele odpovědné za vysokoaktivní uzavřené zdroje

Každý provozovatel odpovědný za vysokoaktivní uzavřený zdroj musí:

a)           zajistit pravidelné provádění příslušných zkoušek, jako například zkoušek těsnosti podle mezinárodních norem, za účelem kontroly a zachování integrity každého zdroje;

b)           ověřovat pravidelně ve stanovených intervalech, které mohou určit členské státy, že se každý zdroj, případně zařízení obsahující daný zdroj, nachází stále na místě svého používání nebo skladování a že je ve zjevně dobrém stavu;

c)           zajistit, aby se na každý stacionární i mobilní zdroj vztahovala odpovídající dokumentovaná opatření, např. písemné protokoly a postupy, aby se zabránilo neoprávněnému přístupu ke zdroji nebo ztrátě či odcizení zdroje anebo jeho poškození požárem;

d)           neprodleně oznámit příslušnému orgánu ztrátu, odcizení nebo neoprávněné použití zdroje, zajistit provedení kontroly integrity každého zdroje po jakékoliv události, která mohla zdroj poškodit, včetně požáru, a v případě takové události o ní a o přijatých opatřeních informovat příslušný orgán;

e)           vrátit každý nepoužívaný zdroj dodavateli nebo jej umístit do zařízení na dlouhodobé uložení nebo zneškodnění nebo ho převést na jiného oprávněného provozovatele, není-li s příslušným orgánem dohodnut jiný postup, a to bez zbytečného odkladu po ukončení jeho používání;

f)            před převodem se ujistit o tom, že příjemce je držitelem příslušného povolení;

g)           neprodleně oznámit příslušnému orgánu každou mimořádnou událost nebo nehodu, která způsobí neplánované ozáření pracovníka nebo jednotlivce z obyvatelstva.

PŘÍLOHA XV

Identifikace a označení vysokoaktivních uzavřených zdrojů

1. Výrobce nebo dodavatel zajistí, aby:

a)           každý vysokoaktivní uzavřený zdroj byl označen jedinečným číslem. Je-li to proveditelné, toto číslo se na zdroj vyryje nebo natiskne.

Toto číslo musí být rovněž vyryto nebo natištěno na obalu zdroje. Není-li to proveditelné, nebo v případě přepravních obalů pro vícenásobné použití musí být na obalu zdroje uvedeny alespoň informace o povaze zdroje.

b)           Obal zdroje, a je-li to možné, i zdroj musí být označeny a opatřeny příslušným štítkem varujícím před nebezpečím záření.

2. Výrobce poskytne fotografii každého vyráběného typu zdroje a fotografii obalu, který se pro něj obvykle používá.

3. Provozovatel zajistí, že ke každému vysokoaktivnímu uzavřenému zdroji je připojena písemná informace o tom, že zdroj je identifikován a označen v souladu s bodem 1, a že označení a štítky podle bodu 1 jsou čitelné. Uvedená informace obsahuje v závislosti na případu fotografie zdroje, obalu zdroje, přepravního obalu, zařízení a vybavení.

PŘÍLOHA XVI

Orientační seznam bodů zahrnutých do národního akčního plánu na řízení dlouhodobých rizik z ozáření radonem

1. Strategie pro provádění průzkumů o koncentracích radonu uvnitř budov, pro správu údajů o měření (národní databáze radonu) a pro stanovení dalších parametrů (typy půdy a horniny, koncentrace půdních plynů, propustnost a obsah radia-226 v hornině nebo půdě).

2. Dostupné údaje a kritéria používaná pro vymezení oblastí ohrožených radonem nebo pro identifikaci budov ohrožených radonem.

3. Identifikace typů veřejně přístupných budov a pracovišť, např. škol, podzemních pracovišť nebo míst s minerálními prameny, kde jsou potřebná měření na základě posouzení rizika, včetně doby obsazení.

4. Základ pro stanovení referenčních úrovní pro existující obytné domy, pracoviště, veřejně přístupné budovy a nové budovy.

5. Přidělení odpovědností (vládních a nevládních), koordinační mechanismy a dostupné zdroje pro provádění akčního plánu.

6. Strategie pro snížení ozáření radonem v obytných domech, zejména v oblastech ohrožených radonem.

7. Strategie, včetně metod a nástrojů, pro zamezení průniku radonu do nových budov, včetně určení stavebních materiálů se značnou exhalací radonu.

8. Harmonogramy auditů a přezkumů akčního plánu.

9. Strategie pro komunikaci s cílem zvýšit povědomí obyvatelstva a informovat místní činitele s rozhodovací pravomocí o rizikách radonu v souvislosti s kouřením.

10. Je-li to vhodné, pokyny o metodách a nástrojích pro měření a nápravná opatření. Zváží se rovněž kritéria pro akreditaci služeb měření a služeb souvisejících se sanacemi.

11. Je-li to vhodné, poskytování finanční podpory na průzkumy radonu a nápravná opatření, zejména v případě soukromých obytných domů s velmi vysokými koncentracemi radonu.

12. Dlouhodobé cíle, pokud jde o snížení rizika rakoviny plic přičitatelného ozáření radonem (u kuřáků a nekuřáků).

[1]               Směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření, Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

[2]               Světová zdravotnická organizace (WHO).

[3]               Příručka WHO o radonu uvnitř budov, Světová zdravotnická organizace, 2009, ISBN 978 92 4 154767.

[4]               Příloha 1 směrnice Rady 89/106/EHS stanoví, že „stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu nebo zdraví jejích uživatelů nebo sousedů, zejména v důsledku … přítomnosti nebezpečných částic nebo plynů v ovzduší [nebo] emisí nebezpečného záření“.

[5]               Tyto akty jsou předmětem přepracování – návrh nařízení Rady (EURATOM), kterým se stanoví nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo jiném případu radiační mimořádné situace (Přepracované znění), KOM/2010/0184 v konečném znění – CNS 2010/009.

[6]               Publikace Evropské Komise z řady týkající se radiační ochrany lze nalézt na http://ec.europa.eu/energy/nuclear/radiation_protection/publications_en.htm.

[7]               Výsledky konzultace jsou na internetové stránce evropské sítě ALARA pro odvětví NORM (EANNORM) http://www.ean-norm.net/lenya/ean_norm/live/news.html.

[8]               Sb. rozh. 1992, s. I 06153.

[9]               Úř. věst. 11, 20.2.1959, s. 221.

[10]             Úř. věst. L 159, 29.6.1996, s. 1.

[11]             Úř. věst. L 180, 9.7.1997, s. 22.

[12]             Úř. věst. L 357, 7.12.1989, s. 31.

[13]             Úř. věst. L 349, 13.12.1990, s. 21.

[14]             Úř. věst. L 346, 31.12.2003, s. 57.

[15]             Doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu z roku 2007.

[16]             Úř. věst. L 80, 27.3.1990, s. 26.

[17]             IAEA 2004 Safety Standards Series RS-G-1.7 (řada bezpečnostních standardů MAAE z roku 2004 RS‑G-1.7): „Application of the Concepts of Exclusion, Exemption and Clearance“ („Uplatňování koncepcí vyloučení, zproštění a uvolnění“).

[18]             Radiation protection 122 (Radiační ochrana č. 122): Practical use of the Concepts of the Clearance and Exemption — Part I, Guidance on General Clearance Levels for Practices (Praktické používání koncepcí uvolnění a zproštění – Část I, Pokyny k obecným uvolňovacím úrovním pro činnosti).

[19]                    Radiation protection 89 (Radiační ochrana č. 89): Recommended radiological protection criteria for the recycling of metals from dismantling of nuclear installations (Doporučená kritéria radiologické ochrany pro recyklaci kovů z demontáže jaderných zařízení), Radiation Protection 113 (Radiační ochrana č. 113): Recommended Radiological Protection Criteria for the Clearance of Buildings and Building Rubble from the Dismantling of Nuclear Installations (Doporučená kritéria radiologické ochrany pro uvolňování budov a stavební sutě z demontáže jaderných zařízení), Radiation Protection 122: Practical Use of the Concepts of the Clearance and Exemption.

[20]             Úř. věst. L 2, 6.1.2004, s. 36.

[21]             Úř. věst. L 66, 13.3.1999, s.16.

[22]             Úř. věst. L 2/36, 6.1.2000.

[23]             Daná aktivita je aktivita radionuklidu emitujícího záření alfa.

[24]             Draselné soli v množství menším než 1 000 kg jsou zproštěny.