52012DC0510

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ Plán ustavení bankovní unie /* COM/2012/0510 final */


SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU A RADĚ

            Plán ustavení bankovní unie

1.           Úvod

V průběhu minulých čtyř let EU rozhodně reagovala na hospodářskou a finanční krizi. Hospodářská a měnová unie (HMU) byla významným způsobem vylepšena a rovněž se provádí rozsáhlý finanční reformní program, čímž se plní závazky, které v reakci na finanční krizi přijala skupina G20 a jejichž cílem je stabilizovat finanční instituce a trhy a učinit je konkurenceschopnější a odolnější[1].

Dokončení této reformy regulačního rámce EU je důležité, k úspěšnému řešení závažných hrozeb finanční stability v hospodářské a měnové unii však nebude postačovat. Je nezbytné učinit další kroky k řešení konkrétních rizik v eurozóně, kde sdružené měnové povinnosti vedly k úzké hospodářské a finanční integraci a zvýšily možnost šíření bankovních krizí přes hranice. Rovněž je třeba odstranit propojení mezi státním dluhem a bankovním dluhem a přerušit začarovaný kruh, v jehož rámci bylo z finančních prostředků daňových poplatníků vyplaceno více než 4,5 bilionů EUR na záchranu bank v EU. Koordinace mezi orgány dohledu je zásadní, z krize však vyplynulo, že pouhá koordinace nepostačuje, zejména v souvislosti s jednotnou měnou, a že je třeba rozhodovat společně. Rovněž je třeba omezit rostoucí riziko fragmentace bankovních trhů EU, která značně ohrožuje jednotný trh s finančními službami a oslabuje účinné uskutečňování měnové politiky v reálné ekonomice v celé eurozóně.

Komise proto vyzvala[2] k bankovní unii, aby stabilizovala bankovní sektor a obnovila důvěru v euro jako součást dlouhodobějšího výhledu pro hospodářskou a fiskální integraci. Přesun dohledu nad bankami na evropskou úroveň je klíčovou součástí tohoto procesu, který musí být následně propojen s dalšími kroky, jako je společný systém pro pojištění vkladů a integrované řešení bankovních krizí. Zpráva předsedů Evropské rady, Komise, Euroskupiny a prezidenta Evropské centrální banky (ECB) ze dne 26. června 2012[3] tuto vizi podpořila. Evropský parlament doporučil podniknout kroky ve stejném směru, například ve své zprávě z července 2010 o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru[4]. To potvrdila i vrcholná schůzka zemí eurozóny ze dne 29. června 2012[5].

Pokud se zajistí, aby bankovní dohled a restrukturalizace v rámci eurozóny splňovaly vysoce náročné standardy, budou občané a trhy ujištěni o tom, že pro všechny banky trvale platí společná obezřetnostní regulace na vysoké úrovni. Pokud se banky dostanou v budoucnosti do nesnází, měla by mít veřejnost důvěru, že banky ve špatném finančním stavu budou restrukturalizovány nebo zavřeny a náklady vzniklé daňovým poplatníkům budou minimalizovány. Takový budoucí systém pomůže vybudovat nezbytnou důvěra mezi členskými státy, která je důležitým předpokladem pro zavedení jakýchkoliv společných finančních ujednání na ochranu vkladatelů a podporu řádné restrukturalizace krachujících bank.

Toto sdělení doprovází dva legislativní návrhy, kterými se stanoví jednak jednotný mechanismus dohledu pověřením ECB konkrétními úkoly v oblasti politik, jež se vztahují k obezřetnostímu dohledu nad úvěrovými institucemi, a jednak úprava nařízení, kterým se zřizuje Evropský orgán pro bankovnictví (EBA)[6]. Tyto legislativní návrhy jsou prvním významným krokem, který zlepší finanční stabilitu a především zvýší důvěru v eurozónu. Toto sdělení uvádí jednotný mechanismus dohledu do souvislosti a stanoví další kroky vedoucí k ustavení bankovní unie v návaznosti na tyto první návrhy.

2.           Bankovní unie a jednotný trh

Jednotný trh s finančními službami je založen na společných pravidlech, která zajišťují, že banky a jiné finanční instituce, které podle Smlouvy požívají práv volného usazování a volného poskytování služeb, podléhají rovnocenným pravidlům a řádnému dohledu v celé EU.

Vytvoření bankovní unie nesmí ohrozit jednotu a integritu jednotného trhu, který je i nadále jedním z největších úspěchů evropské integrace. Vytvoření bankovní unie spočívá na dokončení programu obsáhlé regulační reformy jednotného trhu, která se právě připravuje („jednotný soubor pravidel“).

Jednotný trh a bankovní unie se tak navzájem posilují. Práce na posílení jednotného trhu musí pokračovat ve všech oblastech, na které se vztahují návrhy Komise.

Vedle toho by se měla v oblastech, které jsou pro bankovní unii obzvláště významné, tato práce zrychlit a mezi spolutvůrci právních předpisů by ohledně příslušných návrhů měla být do konce roku 2012 dosažena dohoda.

– Byly navrženy náročnější požadavky na obezřetnostní dohled nad bankami. Svými návrhy týkajícími kapitálových požadavků bank („směrnice o kapitálových požadavcích“ (CRD4))[7] zahájila Komise proces provádění nových globálních standardů týkajících se bankovního kapitálu a likvidity. Vytvoření jednotného mechanismu dohledu nebude vyžadovat podstatné změny navrhovaného nařízení a směrnice, ačkoli v několika málo oblastech bude zapotřebí provést určité drobné změny, které by zohlednily novou situaci. V závěrečné fázi jednání ohledně směrnice o kapitálových požadavcích bude Komise věnovat zvláštní pozornost tomu, aby dohodnutá znění byla technicky slučitelná s navrhovaným nařízením, kterým se zavádí jednotný mechanismus dohledu, a bude v této souvislosti spolupracovat s Evropským parlamentem a Radou a usilovat přitom o zajištění toho, aby všechna ustanovení navrhované směrnice o kapitálových požadavcích byla funkční pro použití jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni ECB.

– Působnost vnitrostátních systémů pojištění vkladů již byla zvýšena na harmonizovanou úroveň ve výši 100 000 EUR na vkladatele a instituci s účinností od 31. prosince 2010. V červenci 2010 navrhla Komise[8] jít ještě dále a harmonizovat a zjednodušit pojištěné vklady, urychlit výplaty peněz a zlepšit financování, především cestou předběžného financování systémů pojištění vkladů hrazeného z příspěvků bank a povinných vzájemných zápůjček mezi vnitrostátními systémy v rámci určitých pevně stanovených limitů.

– Návrh o nástrojích pro ozdravení a řešení problémů bank v krizi, který Komise přijala 6. června 2012[9], je poslední z řady navrhovaných opatření, jež mají posílit evropský bankovní sektor a zajistit, aby se případná budoucí finanční krize „nepřelévala“ i do dalších oblastí a nedopadala na vkladatele a daňové poplatníky. Aby se zajistilo, že finanční stabilita je dodržována a bankovní akcionáři a věřitelé nesou plnou zodpovědnost za bankovní ztráty a náklady spojené s rekapitalizací, navrhla Komise společný rámec pravidel a pravomocí. To členským státům umožní předejít bankovním krizím, a pokud by k nim i přesto došlo, řešit je řádným a účinným způsobem. Členské státy by byly povinny vytvořit restrukturalizační fond, který by byl hrazen z příspěvků bank. Rovněž se zavádí ustanovení o povinných vzájemných zápůjčkách mezi vnitrostátními systémy v rámci určitých pevně stanovených limitů.

Tato pravidla budou proto společným základem v rámci jednotného trhu, z něhož mohou návrhy bankovní unie vycházet. Tento jednotný soubor pravidel je nutný pro stabilitu a integritu vnitřního trhu EU v oblasti finančních služeb. Je společným základem, který umožňuje přechod k bankovní unii bez rizika fragmentace vnitřního trhu. Je tedy zásadní, aby spolutvůrci právních předpisů do konce roku rychle schválili zbývající reformy v oblasti kapitálových požadavků, systémů pojištění vkladů a restrukturalizace bank.

Rovněž je nutné uplatňovat tato pravidla stejným způsobem v rámci celé Unie, a to prostřednictvím uceleného a jednotného dohledu nad úvěrovými institucemi vykonávaného vnitrostátními orgány dohledu i Evropskou centrální bankou. Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) má při plnění tohoto cíle klíčovou roli, a to zejména díky řadě nástrojů a pravomocí stanovených jeho zřizovacím nařízením (řešení případů porušení práva Unie, mediace, závazné technické normy, pokyny a doporučení). Proto je důležité, aby Evropský orgán pro bankovnictví zcela plnil svou úlohu při vytváření společného právního rámce a kultury dohledu v rámci celé Unie.

Kromě toho je třeba podpořit jednotný soubor pravidel prostřednictvím jednotných postupů dohledu, aby se zamezilo rozdílům mezi zeměmi eurozóny a zbytkem EU. Rozdíly v příručkách o dohledu a přístupech v oblasti dohledu mezi členskými státy, které se účastní jednotného mechanismu dohledu, a ostatními členskými státy představují riziko a mohly by způsobit fragmentaci jednotného trhu, jelikož banky by mohly rozdílů využívat k provádění regulatorní arbitráže. Evropský orgán pro bankovnictví by měl vypracovat jednotnou příručku o dohledu, která by doplňovala jednotný soubor pravidel.

Jakákoli opatření přijatá ECB – například opatření ke stanovení dalších podrobností k tomu, jak provádět obezřetnostní dohled v rámci konkrétní struktury dohledu vytvořené jednotným mechanismem dohledu – musí být v souladu s jednotným souborem pravidel včetně technických norem, které stanoví akty v přenesené pravomoci přijaté Evropskou komisí. Na závěr je třeba poznamenat, že dnešní návrh zachovává stávající rovnováhu mezi domovskými a hostitelskými členskými státy, včetně účasti v orgánech dohledu.

Pozitivní dopad a důsledky jednotného mechanismu dohledu pro operativní činnost Evropského orgánu pro bankovnictví budou dále přezkoumány v rámci nadcházejícího přezkumu fungování evropských orgánů dohledu, který má Komise předložit do 2. ledna 2014[10]. V této souvislosti Komise prošetří zejména, zda je třeba posílit úlohu Evropského orgánu pro bankovnictví v souvislosti se zátěžovými testy, aby se zabránilo tomu, že při posuzování skutečné odolnosti bankovního sektoru v celé Unii je orgán příliš závislý na informacích a podnětech těchto příslušných orgánů.

Komise bude zároveň pokračovat v posilování finanční stability a zajišťování rovných podmínek v rámci jednotného trhu EU v bankovním sektoru, a to prostřednictvím kontroly státní podpory a podmíněnosti podpory na ekonomické přizpůsobení.

Klíčové akce Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby do konce roku 2012 dosáhly dohody ohledně: i) návrhů směrnice o kapitálových požadavcích a přijaly opatření pro jejich použitelnost na jednotném trhu i v rámci jednotného mechanismu dohledu; ii) návrhu směrnice o systémech pojištění vkladů, jak navrhuje Komise; iii) návrhu směrnice o ozdravení bank a řešení jejich problémů.

3.           Dokončení bankovní unie

Jak uvedla Komise[11] na zasedání Evropské rady v červnu 2012 a ve zprávě předsedů Evropské rady, Komise, Euroskupiny a prezidenta Evropské centrální banky ze dne 26. června 2012[12], bude třeba pro dokončení bankovní unie provést další kroky vedoucí k vytvoření jednotného mechanismu dohledu, společného systému pojištění vkladů a integrovaného rámce pro řešení krizí. Klíčovým a významný prvním krokem je vytvoření jednotného mechanismu dohledu.

3.1.        Jednotný mechanismus dohledu

Jednotný mechanismus dohledu, který dnes Komise navrhuje, je založen na přenesení konkrétních klíčových úkolů dohledu nad bankami se sídlem v členských státech eurozóny na evropskou úroveň. I když ECB ponese konečnou odpovědnost, plnila by své úkoly v rámci jednotného mechanismu dohledu, který by tvořila dohromady s vnitrostátními orgány dohledu. Díky této struktuře bude dosaženo silného a jednotného dohledu v celé eurozóně a zároveň se co nejlépe využije místních a specifických znalostí vnitrostátních orgánů dohledu. Tím se zajistí, že dohled bude velmi dobře znát vnitrostátní a místní podmínky důležité pro finanční stabilitu. Komise také navrhuje mechanismus, který členským státům, jež sice nepřijaly euro, nicméně by se chtěly jednotného mechanismu dohledu účastnit, umožní úzce spolupracovat s ECB.

V rámci jednotného mechanismu dohledu bude ECB zodpovídat za dohled nad všemi bankami v bankovní unii a bude u nich uplatňovat jednotný soubor pravidel platný v rámci jednotného trhu. Z nedávných zkušeností vyplynulo, že potíže, a to i v poměrně malých bankách, mohou mít významný nepříznivý dopad na finanční stabilitu členských států. Proto bude ECB od počátku pověřena převzetím dohledu nad všemi bankami v eurozóně, pokud tak sama rozhodne, zejména pokud je banka příjemcem veřejné podpory. U všech ostatních bank bude dohled na ECB přenesen automaticky takto: od 1. července 2013 u nejvýznamnějších evropských systémově důležitých bank a od 1. ledna 2014 u všech ostatních bank. Do 1. ledna 2014 přejdou tedy všechny banky v eurozóně pod dohled na úrovni EU.

ECB bude mít klíčové specifické úkoly v oblasti dohledu, které jsou nezbytné pro odhalení rizik, jež ohrožují životaschopnost bank. Bude moci od bank vyžadovat, aby přijaly nezbytná nápravná opatření. Mimo jiné bude ECB orgánem příslušným pro povolování činnosti úvěrových institucí, hodnocení kvalifikované účasti, zajištění dodržování minimálních kapitálových požadavků, zajištění přiměřenosti vnitřně stanoveného kapitálu s ohledem na rizikový profil úvěrové instituce („opatření druhého pilíře“), provádění dohledu na konsolidovaném základě a vykonávání úkolů dohledu souvisejících s finančními konglomeráty. ECB rovněž zajistí dodržování ustanovení o pákovém efektu a likviditě, bude uplatňovat kapitálové rezervy a v koordinaci s orgány odpovědnými za restrukturalizaci bude provádět opatření včasného zásahu, pokud banka porušuje nebo se chystá porušit požadavky na regulatorní kapitál.

ECB budou svěřeny nezbytné vyšetřovací pravomoci a pravomoci v oblasti dohledu tak, aby mohla vykonávat své úkoly. Stanoveno je i aktivní zapojení vnitrostátních orgánů dohledu do jednotného mechanismu dohledu, aby byla zajištěna hladká a účinná příprava a provádění rozhodnutí týkajících se dohledu, jakož i nezbytná koordinace a informační tok související s otázkami místního i evropského dosahu s cílem zajistit finanční stabilitu v Unii i jejích členských státech.

Všechny úkoly, které nejsou výslovně svěřeny ECB, zůstanou v pravomoci vnitrostátních orgánů dohledu. Například vnitrostátní orgány dohledu budou i nadále odpovídat za ochranu spotřebitele a boj proti praní peněz a za dohled nad úvěrovými institucemi třetích zemí, které zřizují pobočky či poskytují přeshraniční služby v členském státu.

ECB musí být schopna plnit své nové funkce v oblasti dohledu naprosto nezávisle a zároveň být plně odpovědná za svou činnost. Návrh Komise obsahuje silné záruky odpovědnosti, zejména vůči Evropskému parlamentu a Radě, aby byla zajištěna demokratická legitimita. Kromě toho návrh stanoví řadu organizačních zásad, jejichž účelem je jasně oddělit měnovou politiku a dohled. To zmírní případné rozpory mezi různými cíli politik a zároveň bude možné plně využít synergií. Všechny přípravné činnosti a výkon politiky proto provedou subjekty a správní oddělení, které nejsou pověřeny výkonem funkcí měnové politiky, prostřednictvím dozorčí rady ustavené v rámci ECB výslovně pro tento účel.

Navrhované změny nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví zajistí, že Evropský orgán pro bankovnictví může i nadále účinně plnit svoje poslání ve vztahu ke všem členským státům. Evropský orgán pro bankovnictví bude vykonávat své pravomoci a úkoly rovněž ve vztahu k ECB. Způsoby hlasování v Evropském orgánu pro bankovnictví budou upraveny tak, aby rozhodovací struktury EBA byly i nadále vyvážené a účinné a aby odrážely postoj příslušných orgánů členských států zapojených do jednotného mechanismu dohledu i orgánů, které se na mechanismu nepodílí, a zachovala se tak integrita jednotného trhu. Změny způsobů hlasování byly provedeny u těch oblastí, v nichž Evropský orgán pro bankovnictví přijímá závazná rozhodnutí týkající se používání jednotného souboru pravidel v případech porušení zákona a řešení sporů. Pokud jde o ostatní oblasti, považují se stávající procesní záruky za dostačující k tomu, aby v uvedených oblastech zajistily vyvážené a účinné rozhodování. Například předloha technických norem se předkládá k přijetí Komisi a Komise může rozhodnout, že je neschválí nebo je pozmění, zejména nejsou-li zcela ve shodě se základními zásadami vnitřního trhu s finančními službami. Do předlohy nařízení, kterým se mění nařízení č. 1093/2010, se rovněž vkládá ustanovení o cíleném přezkumu, aby se zohlednil zejména veškerý vývoj v členských státech, jejichž měnou je euro nebo jejichž příslušné orgány spolu navzájem úzce spolupracují, a aby se přezkoumalo, zda je s ohledem na tento vývoj zapotřebí zavést další změny těchto ustanovení s cílem zajistit, že Evropský orgán pro bankovnictví přijímá rozhodnutí v zájmu zachování a posílení vnitřního trhu s finančními službami.

Klíčové akce Komise vyzývá: – i) Radu, aby s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu zvážila a urychleně přijala návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi; – ii) Evropský parlament a Radu, aby urychleně zvážily a přijaly návrh, kterým se mění nařízení 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví. – Dohody o těchto dvou návrzích by mělo být dosaženo do konce roku 2012.

3.2.        Další kroky při řešení bankovních krizí

Díky globální finanční integraci a jednotnému trhu EU mohl bankovní sektor v některých členských státech několikanásobně převýšit vnitrostátní HDP, což vedlo k tomu, že některé instituce jsou příliš velké na to, aby mohly zkrachovat, a příliš velké na to, aby mohly být zachráněny v rámci stávajících vnitrostátních režimů. Na druhé straně ze zkušeností vyplývá, že selhání i poměrně malých bank může způsobit přeshraniční systémové škody. Kromě toho může náhlé a hromadné vybírání vkladů přes hranice kriticky oslabit vnitrostátní bankovní systémy, ještě více poškodit fiskální situaci státu a uspíšit problémy financování pro obě strany.

Posílený dohled v rámci bankovní unie pomůže zvýšit odolnost bank. Pokud ke krizi nicméně dojde, je nutné zajistit, aby problémy institucí mohly být řešeny řádným způsobem a aby vkladatelé byli ujištěni, že jejich úspory nejsou ohroženy.

V této souvislosti Komise zdůraznila[13], že jedním z prvků bankovní unie by mělo být centralizovanější řešení bankovních krizí. Rovněž Evropský parlament vyzval k pokroku v této oblasti. Potřeba „společných mechanismů pro řešení problémů bank a zajištění vkladů klientů“ bylo také uvedena ve zprávě předsedů Evropské rady, Komise, Euroskupiny a prezidenta Evropské centrální banky ze dne 26. června 2012[14].

Komise proto hodlá zejména podat návrh na jednotný mechanismus pro restrukturalizaci, kterým by se restrukturalizace bank řídila a který by koordinoval zejména uplatňování nástrojů pro restrukturalizaci bank v bankovní unii. Tento mechanismus by byl účinnější než síť vnitrostátních orgánů odpovídajících za restrukturalizaci, zejména v případě přeshraničních selhání, vzhledem k potřebě rychlého a důvěryhodného řešení bankovních krizí. Byl by přirozeným doplňkem k vytvoření jednotného mechanismu dohledu. Rovněž by s sebou přinesl významné úspory z rozsahu a zamezil by negativním externím faktorům, které by mohly vyplynout z čistě vnitrostátních rozhodnutí. Přijímal by svá rozhodnutí v souladu se zásadami restrukturalizace stanovenými v jednotném souboru pravidel, které jsou v souladu s mezinárodními osvědčenými metodami a zcela poplatné pravidlům Unie pro poskytování státní pomoci. Zejména akcionáři a věřitelé by měli nést náklady na restrukturalizaci před poskytnutím jakýchkoli externích finančních prostředků a spíše než využívání peněz daňových poplatníků je třeba nalézt řešení za použití soukromého sektoru.

Jednotný mechanismus pro restrukturalizaci by vedle toho na základě posouzení jeho funkčnosti mohl být rovněž pověřen dalšími koordinačními úkoly, pokud jde o řešení krizových situací a nástroje pro restrukturalizaci v bankovním sektoru, jak je uvedeno ve zprávě předsedů Evropské rady, Komise, Euroskupiny a prezidenta ECB z června 2012.

 

Klíčové akce Jakmile bude dosaženo dohody o stávajících návrzích systému pojištění vkladů a ozdravení bank a řešení jejich problémů, Komise hodlá navrhnout zejména jednotný mechanismus pro restrukturalizaci, který by řešil problémy bank a koordinoval použití nástrojů pro restrukturalizaci bank v rámci bankovní unie.

4.           Další kroky

Evropská unie má prostředky, jež jí umožní řešit současné nedostatky a ustavit bankovní unii jako zásadní krok směrem ke skutečné hospodářské a měnové unii.

Komise vyzývá Evropský parlament a Radu, aby:

– maximálně podpořily bankovní unii a schválily směry a plán uvedené v tomto sdělení;

– v legislativním procesu daly nejvyšší prioritu akcím, které jsou potřebné pro ustavení bankovní unie;

– co nejdříve a v každém případě do konce roku dokončily tyto projednávané návrhy:

– návrh systémů pojištění vkladů;

– návrh přístupu k činnosti úvěrových institucí a obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky (směrnice o kapitálových požadavcích);

– návrh požadavků obezřetnostního dohledu pro úvěrové instituce a investiční podniky (nařízení o kapitálových požadavcích);

– návrh rámce pro ozdravení úvěrových institucí a investičních podniků a řešení jejich problémů;

– návrh, kterým se ECB svěřují zvláštní úkoly týkající se obezřetnostního dohledu nad úvěrovými institucemi;

– návrh, kterým se mění některá ustanovení nařízení o Evropském orgánu pro bankovnictví.

Tímto sdělením a doprovodnými legislativními návrhy reagovala Komise rychle a odpovědně na mandát, kterým ji na konci června pověřila Evropská rada, hlavy států a představitelé vlád eurozóny. Ostatní orgány nyní musí svým dílem přispět k tomu, aby byl jednotný mechanismus dohledu ustaven do 1. ledna 2013.

[1]               http://ec.europa.eu/internal_market/finances/policy/map_reform_en.htm

[2]               Http://ec.europa.eu/commission_2010-2014/president/news/archives/2012/06/20120626_speeches_2_en.htm

[3]               http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/131201.pdf

[4]               Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2010 obsahující doporučení Komisi o řízení přeshraničních krizí v bankovním sektoru (2010/2006 (INI)).

[5]               „Komise v brzké době předloží návrhy jednotného mechanismu dohledu na základě čl. 127 odst. 6. Žádáme Radu, aby tyto návrhy z důvodu naléhavosti posoudila do konce roku 2012. Jakmile bude účinný jednotný mechanismus dohledu se zapojením ECB vytvořen, mohl by mít ESM v návaznosti na řádné rozhodnutí možnost rekapitalizovat banky v eurozóně přímo. Tato rekapitalizace by se opírala o příslušné podmínky, včetně nutnosti souladu s pravidly pro státní podporu, které by měly být zaměřeny na konkrétní instituce, konkrétní odvětví nebo celé hospodářství a formální podobu by získaly v memorandu o porozumění“. http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/131359.pdf

[6]               Nařízení (EU) č. 1093/2010.

[7]               http://ec.europa.eu/internal_market/bank/regcapital/new_proposals_en.htm

[8]               http://ec.europa.eu/internal_market/bank/docs/guarantee/200914_en.pdf

[9]               http://ec.europa.eu/internal_market/bank/crisis_management/index_en.htm

[10]             Podle článku 81 nařízení, kterými se zřizují evropské orgány dohledu [nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010].

[11]             http://ec.europa.eu/europe2020/banking-union/index_en.htm

[12]             http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/131201.pdf

[13]             http://ec.europa.eu/europe2020/banking-union/index_en.htm

[14]             http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/131201.pdf