ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Pokrok v plnění integrované námořní politiky EU /* COM/2012/0491 final */
ZPRÁVA KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU,
RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU
REGIONŮ Pokrok v plnění integrované námořní
politiky EU 1. Úvod Evropská moře a oceány jsou bohatým a
často nedoceňovaným zdrojem inovací, růstu a pracovních
příležitostí. Nabízejí hodnotné ekosystémové služby a zdroje, na nichž
stojí všechny činnosti, které s mořem souvisejí. Od roku 2007, kdy
byla vyhlášena, se integrovaná námořní politika snaží posílit udržitelný
rozvoj evropské námořní ekonomiky a lépe chránit mořské
prostředí tím, že napomáhá spolupráci všech zúčastněných stran
napříč odvětvími a bez ohledu na hranice států. Za pět let, která mezitím uplynula, se
však ekonomické klima radikálně změnilo. Evropská unie se snaží
vrátit evropskou ekonomiku zpět na cestu směrem k zaměstnanosti,
konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti pomocí strategie Evropa 2020.
Potenciál růstu námořní ekonomiky přitom představuje
příležitost, které se Evropa coby námořní kontinent musí chopit. Od
roku 2009 spustila Evropská unie několik klíčových iniciativ ve všech
oblastech politiky týkajících se moří, aby posílila konkurenceschopnost
Evropy. Integrovaná námořní politika podněcuje udžitelný rozvoj
námořních činností a zabraňuje zdvojování nákladů i úsilí,
čímž již přinesla evropské ekonomice a námořním odvětvím v
členských státech konkrétní výhody. Jelikož v současné době Evropa
omezuje veřejné výdaje, je zásadně důležité podávat maximální
výsledky s použitím minimálních prostředků. Díky spolupráci lze
dosáhnout nákladově efektivních operací na moři a optimálního využití
dat. Kromě toho se každý den objevuje nový způsob využití moří,
a proto musí členské státy zavést stabilní systémy plánování, které budou
zvýhodňovat dlouhodobé investice a přeshraniční soudržnost. Investice do výzkumu musí v plné míře
využít svůj inovační potenciál v oblasti námořní ekonomiky. K
dosažení tohoto cíle přispívá strategie EU pro mořský a námořní
výzkum. Rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí nám
pak umožňuje spravovat naše moře a oceány udržitelným způsobem,
přičemž udržitelnost je předpokladem pro rozvoj mořské
ekonomiky a pohání vývoj pokročilých technologií, které zvyšují
konkurenceschopnost Evropy v dlouhodobém horizontu. V roce 2009 Rada a Evropský parlament
přijaly zprávu o pokroku integrované námořní politiky a vyzvaly
Komisi, aby v roce 2012 podala zprávu o dalším vývoji. Tato druhá zpráva
popisuje pokrok integrované námořní politiky EU a námořních
odvětvových politik v období 2010 až 2012[1]. Zdůrazňuje přínos
těchto politik při naplňování cílů strategie Evropa 2020 a
věnuje se podrobně konkrétním úspěchům, jež pomáhají
vytvářet růst, zvyšovat efektivitu využívání zdrojů a
šetřit veřejné finance. 2. Přínos námořní ekonomiky k
růstu a zaměstnanosti 2.1. Modrý růst V září 2012 vydala Komise sdělení Modrý
růst, možnosti udržitelného růstu v mořském a námořním
odvětví. Cílem je zahájit společnou iniciativu členských
států, regionů a všech zúčastněných stran, tak aby mohl být
plně využit potenciál modré ekonomiky. Studie, kterou Komise provedla v roce 2010,
odhalila jako společné překážky nedostatek odpovídajících dovedností,
špatný přístup k rizikovému kapitálu, roztříštěnost
námořních údajů, environmentální problémy a složité procesy
plánování. Jednotlivé členské státy již přijaly opatření k
odstranění nedostatků v oblasti odpovídajících dovedností –
např. v podobě podpory seskupení průmyslových a
vzdělávacích subjektů. Iniciativy v rámci integrované námořní
politiky se zabývají problematikou plánovaní a dat. Některá odvětví
však vyžadují cílenější přístup. V souladu s tím bylo podrobněji
zanalyzováno pět oblastí s růstovým potenciálem: námořní a
pobřežní cestovní ruch, obnovitelná energie oceánu, mořské nerostné
zdroje, akvakultura a modrá biotechnologie, a navržena další opatření nezbytná
pro větší růst a počet pracovních míst. 2.2. Námořní doprava Služby související s námořní dopravou
jsou základním předpokladem konkurenceschopnosti Evropy v
celosvětovém měřítku. V roce 2011 vydala Komise bílou knihu o
dopravní politice, která blíže vymezuje cíle strategie námořní dopravy
do roku 2018: schopnost poskytovat nákladově efektivní služby námořní
dopravy, dlouhodobá konkurenceschopnost evropské lodní dopravy a vytvoření
na sebe navazujících přepravních řetězců pro přepravu
osob a nákladů všemi druhy dopravy. V návaznosti na sdělení Komise z roku
2009 Evropský námořní prostor bez hranic vstoupila v roce 2010 v
platnost směrnice o ohlašovacích formalitách. Tato iniciativa zjednodušuje
a harmonizuje administrativní postupy v zájmu podpory námořní dopravy v
EU. V roce 2011 navrhla Komise nová pravidla
pro transevropské sítě, jež mají rozšířit úlohu mořských
dálnic coby hlavních evropských koridorů. Prostřednictvím výzev
vydávaných vždy na několik let Komise vede iniciativu za snižování
dopadů dopravy na životní prostředí a zvyšování její efektivity. 2.3. Energie Evropští občané, průmysl a ekonomika
jsou závislí na bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energii.
Větrná energie vyráběná na moři pomáhá splnit plánovaný 20%
podíl energie z obnovitelných zdrojů, jehož má být dosaženo do roku
2020. Jedná se o jednu z priorit Strategického plánu pro energetické
technologie Evropské unie, na jehož základě průmysl, členské
státy a Komise vypracovávají dlouhodobý přístup k problematice
technologického rozvoje a demonstrací. Rámcový program pro výzkum a program Inteligentní
energie pak podporují vývoj technologií pro využití energie větru a
oceánů, jež významně napomáhají růstu v pobřežních
regionech. V roce 2011 Komise předložila návrh na
stanovení pravidel pro vývoj a interoperabilitu transevropských
energetických sítí. Byly určeny prioritní koridory včetně
rozvodné sítě v Severním moři a plánu propojení pobaltského
energetického trhu. 2.4. Loďařství Evropský námořní průmysl hraje díky
své inovační a konstrukční kapacitě strategickou úlohu v boji s
takovými výzvami, jako jsou změny klimatu, znečištění ovzduší,
energetická účinnost a rozvoj činností v pobřežních vodách.
Strategickou odpovědí na tyto výzvy je iniciativa nazvaná LeaderSHIP,
která podporuje konkurenceschopnost založenou na technologických
odvětvích, v nichž Evropská unie zaujímá vedoucí postavení. Tato
iniciativa je v současné době revidována a bude upravena tak, aby
byly využity i budoucí příležitosti, jež nabízí rostoucí ekologické
uvědomění v lodní dopravě a diverzifikace podnikání orientovaná
na nové oblasti jako výroba větrné energie na moři. Státní podpora loděnicím je
přidělována podle rámce pro státní podporu pro stavbu lodí.
V prosinci 2011 byl přijat nový rámec, který je platný do konce roku
2013. Obsahuje zvláštní ustanovení týkající se podpory inovací a regionální
podpory v loďařském průmyslu a ustanovení upravující vývozní
úvěry. Rozšířená působnost tohoto rámce se nyní vztahuje i na
vnitrozemské vodní cesty a plovoucí a mobilní struktury na moři. 2.5. Rybolov a akvakultura Rybolov v EU je ovlivněn několika
vzájemně propojenými problémy. Rybí populace jsou loveny
nadměrně, hospodářská situace některých složek loďstva
je navzdory vysokým dotacím nestabilní, pracovní místa v oboru jsou
neatraktivní a situace mnoha pobřežních komunit závislých na rybolovu je
nejistá. Komise přijala v červnu 2011
několik iniciativ na reformu společné rybářské politiky
včetně nových legislativních návrhů. Cílem je poskytnout
stavební kameny pro udržitelný rybolov a zároveň respektování ekosystému,
zajištění kvalitních potravin, prosperitu pobřežních komunit, zisková
průmyslá odvětví a atraktivní a bezpečná pracovní místa.
Podstatou těchto návrhů je dlouhodobé řízení a jasný cíl
udržitelného využívání přírodních zdrojů a zastavení nehospodárných
praktik. Podpora bude věnována rovněž lepší dostupnosti údajů
nezbytných pro volbu příslušných politik a jejich lepší vymahatelnost a
kontrolu. Součástí těchto změn bude Evropský
námořní a rybářský fond na podporu udržitelnosti, provozování
drobného pobřežního rybolovu, podporu akvakultury a tvorby pracovních míst
v námořních komunitách a nákladovou efektivitu námořních
záležitostí. 3. Meziodvětvová a
přeshraniční spolupráce k zajištění podmínek pro optimální
růst námořní ekonomiky Integrovaná námořní politika definuje
ucelenou strategii pro zlepšení udržitelného rozvoje námořních
odvětví. Abychom zvládli rostoucí vzájemný vliv námořních aktivit a
rozsah jejich dopadů na životní prostředí, abychom zajistili
bezpečí a ochranu evropských občanů a udrželi kvalifikovanou
pracovní sílu, musíme koordinovaně spolupracovat. 3.1. Maximálně udržitelné
rozvržení činností na pobřeží a na moři Jednotlivá odvětví soutěží o prostor
a zdroje ve všech přímořských oblastech. Spory o využití moří a
o námořní prostor se budou i nadále stupňovat, zejména vlivem nových
činností vykonávaných na moři. Jelikož Evropa prochází vážnou
ekonomickou krizí, potřebuje nástroje, které umožňují růst
založený na koexistenci mnoha činností a zároveň na zmírňování
dopadů na životní prostředí. Územní plánování námořních prostor (MSP) a jednotný management pobřežní zóny (ICZM)
zajišťují efektivní meziodvětvové a přeshraniční plánování
ve vztahu k mořským vodám a řízení pobřežních zón. Jedná se o
zásadní nástroje k zajištění udržitelnosti, předvídatelnosti práva a
snížení nákladů pro investory a hospodářské subjekty, zejména v
příhraničních oblastech. V plnění vnitrostátních strategií ICZM
bylo dosaženo určitého pokroku, avšak se značnými rozdíly, jak
ukazují zprávy z 16 členských států. V roce 2011 vstoupil v platnost protokol
ICZM k Barcelonské úmluvě, jímž se strategie ICZM stala závaznou pro
všechny pobřežní členské státy ve Středomoří. Komise v tomto kontextu působí jako
zprostředkovatel pro vytvoření společného rámce pro MSP v rámci
EU a již oznámila, že do konce roku 2012 bude předložen legislativní
návrh týkající se strategií MSP a ICZM. K vytvoření návrhu
přispěly ekonomické přínosy a dopady MSP a ICZM, dva pilotní
projekty o přeshraniční spolupráci a platforma Ourcoast pro nejlepší
praxi v rámci ICZM. 3.2. Ochrana evropských
občanů a námořního průmyslu před hrozbami moře Zhruba 80 % zahraničního obchodu EU
se realizuje po moři. K růstu námořních hospodářských
činností je nutné bezpečné prostředí. V souladu s plánem, který
byl přijat v roce 2010, pracuje Komise na vytvoření společného
prostředí pro sdílení informací (CISE) v námořním prostoru EU.
Výsledkem bude účelnější a nákladově efektivnější námořní
dohled založený na odpovídajícím, legálním, bezpečném a efektivním
sdílení informací mezi státy a jednotlivými odvětvími v celé EU. Součástí této práce jsou i dva
úspěšné pilotní projekty MARSUNO a BluemassMed. Vytvoření CISE je
prvním krokem k dokonalejší výměně informací mezi zhruba 400
odvětvovými orgány v celé EU. Je také prvním krokem k lepší koordinaci
odvětvových činností týkajících se námořní dopravy, ochrany
obchodních lodí, obranných úkolů námořnictva, kontroly ilegálního
přistěhovalectví a celní kontroly, prevence nelegálního rybolovu a
znečišťování a ochrany mořského prostředí. Od roku 2009 EU a její členské státy
zaujímají přední místa ve zvyšování námořní bezpečnosti.
Cílem je odstranit lodní dopravu, která nevyhovuje normám, zvýšit ochranu
cestujících a posádek, předcházet nehodám a snížit riziko
znečištění životního prostředí. Zavedením třetího
balíčku pro námořní bezpečnost v roce 2009 se zlepšila
kvalita lodí plujících pod evropskými vlajkami, práce klasifikačních
společností, kontrola lodí v přístavech, sledování dopravního
provozu, vyšetřování nehod i ochrana obětí. Další výzvou pro členské státy je
zajištění evropských námořních hranic. V roce 2011 Komise
navrhla zavést evropský systém ostrahy hranic. Jeho úkolem je posílit
kontrolu vnějších hranic Shengenského prostoru a vytvořit mechanismus
výměny informací, jež by orgánům členských států, které
mají na starosti ostrahu hranic, umožnil snížit ztráty na životech, k nimž
dochází na moři, a počet nelegálních přistěhovalců do
EU. 3.3. Zaměstnanost v
námořní dopravě a profesní mobilita Mnoho odvětví námořního
průmyslu trpí nedostatkem lidí s odpovídající kvalifikací, dovednostmi a
zkušenostmi. Proto byla přijata opatření k vytvoření
atraktivních pracovních míst v námořním průmyslu na základě mobility
mezi různými odvětvími a zeměmi a s ohledem na budoucí
potřeby. Po
přijetí strategie pro námořní dopravu do roku 2018 předložila v
červnu 2011 pracovní skupina pro zaměstnanost a
konkurenceschopnost v oblasti námořní dopravy doporučení, jež
zahrnovala dokončení přezkumu vynětí námořníků z
působnosti evropského pracovního práva, aktualizaci směrnice o
výcviku námořníků a zajištění provedení Úmluvy Mezinárodní
organizace práce o práci na moři. Dne
21. května 2012 pak výbor EU pro sociální dialog uzavřel dohodu,
kterou se provádí části Úmluvy č. 188 Mezinárodní organizace
práce o práci v odvětví rybolovu, jejímž účelem je zlepšení
pracovních podmínek rybářů na palubách lodí. Na základě
společné žádosti sociálních partnerů v EU může Komise v souladu
s článkem 155 SFEU navrhnout provedení této dohody formou směrnice
EU, s tím, že by bylo především posouzeno, zda je tato dohoda zcela
kompatibilní s platným právem EU. Sedmý rámcový program pro výzkum
poskytl v letech 2007 až 2010 na činnosti související s mořským
a námořním výzkumem finanční prostředky ve výši
přibližně 1,4 miliard eur, tedy zhruba 6,4 % z celkového
rozpočtu rámcového programu. Z této částky připadlo 89
milionů eur na mobilitu a výcvik výzkumných pracovníků. Uvedené iniciativy plně
přispěly k naplnění programů Agenda pro nové dovednosti
a pracovní místa a Mládež v pohybu, dvou stěžejních
iniciativ v rámci strategie Evropa 2020 pro zvýšení zaměstnanosti a
kvality vzdělání v EU. 4. Výkum, vědomosti a koneční
uživatelé: překonávání propasti mezi výzkumem a průmyslem Evropský námořní průmysl se vyznačuje
velkou mírou inovací a vysoce kvalitními trhy. Komise tuto konkurenční
výhodu dále zvětšuje vývojem ambiciózního programu mořského výzkumu a
zpřístupňováním dat týkajících se moří pro inovace. 4.1. Zajištění vedoucího
postavení Evropy pomocí inovací a výzkumu Strategie EU pro mořský a námořní
výzkum byla Komisí zavedena na konci roku 2008, aby se
udržitelným způsobem co nejvíce zvýšila hodnota námořní ekonomiky. V období 2007–2010 dosáhly finanční
investice EU do námořního výzkumu a inovací částky 1,4 milard eur
vložených celkem do 644 projektů. Ze sedmého rámcového programu pro výzkum
bylo na základě tří výzev pod heslem Oceán zítřka na
multidisciplinární mořské a námořní projekty vyčlěněno
celkem 134 milionů eur. Tato iniciativa byla v roce 2012 dále
rozšířena o témata na podporu provedení rámcové směrnice o strategii
pro mořské prostředí, na něž EU přispěla částkou
42 milionů eur. Zdokonalené řídící mechanismy jako
MARCOM+ forum a partnerství EMAR2RES zlepšováním interakce mezi
výzkumnými pracovníky, průmyslovými odvětvími a tvůrci politiky
rovněž pomáhají k ucelenějšímu výzkumu. Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC) na podporu evropských politik v oblastech
jako rybolov, životní prostředí a námořní bezpečnost poskytlo
nezávislá vědecky podložená doporučení. 4.2. Snadnější inovace,
investice a řádné vytváření politik díky sdílení znalostí o
mořích Dobré znalosti jsou zásadní pro udržitelný
růst i pro dosažení zdravých a produktivních oceánů. Evropská
námořní síť pro pozorování a sběr dat (EMODnet) nabízí
lepší přístup k informacím a snižuje náklady pro uživatele, stimuluje
inovace a zmírňuje nejistotu ohledně charakteru našich moří.
Program Znalosti v námořní oblasti 2020 má poskytnout komplexní rámec pro
směrování toku dat od počátečního místního pozorování přes
interpretaci a zpracování až po distribuci po celé Evropě. V současnosti Komise spolu s více než 50
organizacemi pracuje na vytvoření bezešvé digitální mapy mořského dna
v evropských vodách s různým rozlišením, která bude k dispozici
průmyslovým subjektům, výzkumným pracovníkům a veřejným
orgánům nejpozději v roce 2020. Práce takzvaných tematických skupin
zaměřených na hydrografii, geologii, chemii, biologii a biotopy již
přinesla lepší porozumění systémům správy dat používaným
jednotlivými subjekty v rámci EU. Čtyři z pěti těchto
skupin již na webových portálech daly zdarma k dispozici data, která byla
dříve jen těžko přístupná. Průběžné hodnocení sítě EMODnet
schválené Komisí v srpnu 2012 spolu se zelenou knihou Znalosti v námořní
oblasti 2020: od mapování mořského dna až po předpovědi pro
oceány obsahuje mnoho podrobných informací. 5. Přínosy námořní pollitiky z
teritoriálního hlediska Pobřežní oblasti disponují klíčovými
obnovitelnými zdroji, jež jsou důležité pro růst námořní
ekonomiky, včetně vodní, větrné a přílivové energie,
energie mořských vln a biomasy. Pobřežní cestovní ruch je závislý na
atraktivním a zdravém mořském prostředí. Jelikož mohou pobřežní
a ostrovní oblasti trpět zvlášť silnou sociální odloučeností, je
pro ně zásadní rozvoj námořní ekonomiky, na níž by se mohly podílet. 5.1. Regionální politika Evropa je jak teritoriálním, tak námořním
subjektem. Aby mohla námořní průmyslová odvětví přispívat k
růstu na pevnině, musí být zajištěna jejich větší vzájemná
propojenost. Sdělení z roku 2011 s názvem Příspěvek
regionální politiky k inteligentnímu růstu v rámci strategie Evropa 2020
obsahovalo výzvu národním vládám a orgánům místní správy, aby ustavily
tzv. platformy inteligentní specializace zaměřené na výzkumné,
regionální, podnikatelské, inovační a vzdělávací politiky. Tímto
způsobem lze lépe koordinovat plánování rozvoje pobřežních oblastí a
jejich ekonomiky. Další krok představuje návrh na
přijetí společných ustanovení a společného
strategického rámce na období 2014–2020, které by propojily priority v
oblasti investic v rámci politiky soudržnosti, rozvoje venkova, rybolovu a
námořní politiky. Z fondů regionální politiky EU již byla
podpořena řada projektů s námořní tematikou. Patří
k nim projekty na odsolovací jednotky či zařízení pro
demonstraci výroby energie z vln. Na rozvoj v námořní oblasti také
přispělo několik evropských projektů
přeshraniční spolupráce, například projekty zabývající se
možností využití mořských řas jako biopaliva a osvědčené
postupy v oblasti adaptace na změny klimatu v pobřežních oblastech. 5.2. Strategie pro
přímořské oblasti Mezinárodní spolupráce týkající se
přímořských oblastí představuje účinný nástroj pro rozvoj
námořní ekonomiky a ochranu mořského přírodního prostředí. Strategie
pro přímořské oblasti zohledňují hospodářské
charakteristiky evropských přímořských oblastí a umožnují lepší
využití veřejných peněz. Zároveň přibližováním stávajících
evropských a vnitrostátních fondů dohodnutým prioritám rozvoje fungují
jako hnací síla ekonomiky v přímořských regionech. Díky evropské strategii pro region
Baltského moře vzniklo více než 80 klíčových projektů,
jejichž výsledky jsou podrobně popsány ve zprávě o pokroku z
června 2011. Součástí této strategie jsou opatření na
zmírnění znečištění způsobovaného plavidly, rozvoj
udržitelné pobřežní lodní dopravy, zastavení eutrofizace, vytváření
nových seskupení malých a středních podniků, podporu výzkumu a integraci
systémů námořního dohledu. V listopadu 2011 byla přijata námořní
strategie pro oblast Atlantského oceánu, jejímž úkolem je podnítit tvorbu
pracovních míst a rozvoj v dané oblasti maximálním využitím potenciálu
námořních odvětví. Atlantické fórum v současnosti definuje
priority akčního plánu, který má být přijat v roce 2013. Výsledkem má
být strategické využití strukturálních fondů EU k financování
námořního rozvoje v období 2014–2020. Jako součást snahy o zlepšení řízení
námořních záležitostí a ochranu životního prostředí bylo v roce
2009 vydáno sdělení o lepší námořní správě ve
Středomoří. Regiony a členské státy přesměrovaly
část prostředků určených k financování evropské územní
spolupráce v období 2007–2013 na podporu cílů námořní politiky.
Technická pomoc cílená na růst pocházející z moře a zlepšení
tvorby námořní politiky v partnerských zemích mimo EU je nyní poskytována
prostřednictvím projektu IMP-MED v rámci evropské politiky sousedství. V oblasti Jaderského a Jónského moře
navázaly Itálie, Slovinsko, Řecko a Chorvatsko hlubší námořní spolupráci
na subregionální úrovni. V současnosti pracují na vytvoření
námořní strategie, která určí prioritní oblasti růstu a
odpovídající nasměrování evropských zdrojů financování. Spolupráce v oblasti Černého moře
rovněž pokročila, a to v návaznosti na brainstormingovou akci na
vysoké úrovni, pořádanou ve spolupráci s Bulharskem a Rumunskem v
říjnu 2011. V lednu 2012 pak Komise a vysoká
představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní
politiku vydaly sdělení, v němž navrhují 28 kroků ke
konstruktivnímu zapojení EU v Arktidě. Cílem je efektivní
správa Arktidy založená na znalostech, odpovědnosti a závazku čelit
narůstajícím strategickým, ekonomickým a environmentálním problémům
této oblasti. 6. Ochrana mořských ekosystémů –
podmínka a faktor růstu Evropská unie má největší námořní
území na světě. Pro rozvoj námořní ekonomiky a zachování
biodiverzity oceánů musíme zajistit zdraví mořských ekosystémů.
Jelikož evropské podniky působící v námořním průmyslu často
patří mezi špičku v inovativních environmnetálních technologiích,
přispívá k našemu ekonomickému rozvoji i legislativa týkající se životního
prostředí. 6.1. Problematika zdravých
mořských ekosystémů Rámcová směrnice o strategii pro
mořské prostředí z roku 2008
představuje environmentální pilíř integrované námořní politiky.
Jejím jednotícím cílem je, aby evropské mořské vody dosáhly do roku 2020
dobrého environmentálního stavu (GES). Ve snaze tohoto cíle dosáhnout již bylo
splněno několik zásadních kroků. V roce 2010 Komise přijala
rozhodnutí o kritériích a metodických normách pro hodnocení dobrého
environmentálního stavu, které členské státy použijí při tvorbě
monitorovacích programů a zavádění nákladově efektivních
opatření, aby zajistily dobrý environmentální stav svých mořských
vod. V roce 2011 Komise rovněž ujasnila vztah mezi počátečním
hodnocením stavu mořských vod a kritérii pro dobrý environmentální stav. Značný pokrok byl zaznamenán i ve
vytváření sítě Natura 2000, avšak stále existují mezery, zejména na
moři. Komise v roce 2011 přijala pokyny k provádění
směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích v ústích řek a
pobřežních oblastech, které věnují zvýšenou pozornost rozvoji
přístavů a bagrování. Finanční nástroj Komise LIFE+ se pak
podílí na správě sítě Natura 2000 v mořském
prostředí podporou inovativních ochranných opatření a budování
kapacit. 6.2. Přizpůsobování se
změně klimatu a její zmírňování Změna klimatu může mít dramatické
dopady na pobřežní oblasti, ohrozit systémy ochrany pobřeží,
způsobit erozi, záplavy a zvednutí hladiny moře. V kombinaci s
dalšími faktory, jež ohrožují mořské prostředí, mohou být
důsledky ještě horší. V březnu 2012 proto Komise spustila evropskou
platformu pro přizpůsobení se změně klimatu, webovou
stránku obsahující komplexní informace o rizicích a dopadech klimatických
změn v Evropě. Jejím úkolem je pomoci tvůrcům politik
při volbě opatření pro přizpůsobení se změně
klimatu, a to i v pobřežních oblastech. 6.3. Boj proti
znečišťování ovzduší plavidly Emise skleníkových plynů produkované
mezinárodní námořní dopravou v současnosti
představují zhruba 3 % celosvětového objemu emisí skleníkových
plynů. Vzhledem k narůstajícímu objemu světového obchodu a
zvyšující se poptávce po lodní dopravě tento podíl pravděpodobně
poroste. V roce 2011 Komise stanovila cíl snížit objem emisí skleníkových
plynů produkovaných námořní dopravou v EU do roku 2050 o 40 %.
Evropská agentura pro námořní bezpečnost, Evropská agentura pro
životní prostředí, Finský meteorologický institut a Mezinárodní
námořní organizace spustily společné projekty sledování emisí
skleníkových plynů vypouštěných loděmi v Evropě. V roce 2011 Komise také přijala návrh na
změnu směrnice 1999/32/ES, podle něhož se mají významně
snížit emise síry produkované lodní dopravou a zmírnit problémy s kvalitou
ovzduší v EU, jež mají negativní dopad na lidské zdraví a způsobují
okyselování. 7. Lepší řízení námořních
záležitostí Dobré řízení a kooordinace uvnitř
členských států, pobřežních oblastí, průmyslových
subjektů a zainteresovaných stran i mezi nimi je základem pro co možná
nejefektivnější a nejudržitelnější rozvoj námořní ekonomiky.
Výměna informací, dat a osvědčených postupů může
urychlit investice i inovace a zároveň přispět k lepší
ochraně životního prostředí. 7.1. Vývoj situace
v členských státech Členské státy ve stále větší
míře uplatňují koordinovaný přístup k rozvoji své námořní
ekonomiky, ať už prostřednictvím národních strategií, jako je tomu v
případě Francie, Portugalska či Německa, nebo na
základě zvláštních iniciativ, jako je britský námořní zákon, dánská
námořní strategie nebo irská strategie pro vědu. V roce 2011
přijalo plán na podporu své námořní ekonomiky i Německo. Několik členských států,
například Kypr, Francie, Nizozemsko či Polsko, ustavilo mezirezortní
spolupráci nebo zřídilo zvláštní ministerské posty. Přímořské
regiony jako Šlesvicko-Holštýnsko, Västra Götaland a Bretaň dále rozvedly
své regionální námořní strategie přijímané od roku 2009. V roce 2010 spustilo 17 členských
států a přidružených zemí iniciativu společného plánování
nazvanou Zdravá a bohatá moře a oceány, aby podnítily synergie mezi
výzkumnými zdroji a kapacitami. 7.2. Vývoj na úrovni EU V říjnu 2010 přijal Evropský
parlament usnesení o Integrované námořní politice, kterým potvrdil
platnost integrovaného přístupu k námořním záležitostem a vyzval
Komisi, aby rozšířila strategii Evropa 2020 o námořní dimenzi. V prosinci 2011 pak vstoupilo v platnost nařízení
Evropského parlamentu a Rady o zavedení programu na podporu dalšího rozvoje
integrované námořní politiky EU. To stanovilo první operační
program integrované námořní politiky na období 2012–2013, jehož
provádění je popsáno v bodě 6.2.5 průvodního dokumentu SEK.
Mnohočetný právní základ nařízení potvrzuje horizontální pojetí
integrované námořní politiky. Rada pro obecné záležitosti přijala v rámci švédského (listopad 2009), španělského
(červen 2010) a polského (prosinec 2011) předsednictví závěry
ohledně IMP jdoucí napříč různými oblastmi politiky. Tyto
dokumenty obsahují přehled vývoje událostí za poslední období,
vyjadřují podporu zaváděným iniciativám a pobízejí k dalšímu rozvoji. V lednu 2011 Výbor regionů vydal
stanovisko, v němž zdůraznil, že je důležité zaručit
úspěch integrované námořní politiky z environmentálních, ekonomických
i sociálních důvodů. Evropský hospodářský a sociální výbor
vydal své stanovisko k IMP v únoru 2011 a podpořil v něm
meziodvětvové a přeshraniční synergie námořních
činností. 7.3. Vývoj na mezinárodní úrovni V souladu se sdělením o mezinárodní
dimenzi integrované námořní politiky z roku 2009 Komise zvýšila své
úsilí na poli mezinárodních námořních záležitostí. Na celosvětové úrovni
se EU zasazuje o ambicióznější rezoluce OSN o oceánech a mořském
právu a o udržitelném rybolovu a zasazuje se o to, aby všechny
země přistoupily k nástrojům řízení námořních záležitostí,
jako je Úmluva OSN o mořském právu. Významným
úspěchem je spuštění procesu na úrovni OSN, jehož výsledkem má být v
rámci plnění úmluvy uzavření dohody o ochraně a udržitelném
využívání mořské biodiverzity v oblastech mimo jurisdikci jednotlivých států. Na konferenci OSN o udržitelném rozvoji, která se
konala v červnu 2012 v Riu de Janeiru, EU naléhala, aby se
pokročilo v řešení otázek ochrany oceánů a moří a
řízení námořních záležitostí. Odvážnější
vnější činnost přináší úspěchy v podobě
aktivnějších regionálních organizací pro řízení rybolovu a
narůstající spolupráce se třetími zeměmi v boji proti
nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu. Námořní záležitosti se také staly
běžným tématem rozhovorů mezi Evropskou unií a jejími partnery, jako
jsou Čína, Rusko, Japonsko, Kanada a Spojené státy. Rozsah dialogů na úrovni jednotlivých odvětví se
postupně rozšiřuje, aby obsáhl komplexnější spolupráci v oblasti
celosvětových námořních záležitostí. 7.4. Povědomí o námořní
Evropě a její viditelnost Počátečním cílem integrované
námořní politiky bylo zviditelnit Evropanům námořní identitu
Evropy a její ekonomický potenciál. Všude tam, kde námořní zájmy
soutěží s ostatními odvětvími o politickou podporu nebo investice, a
také na pracovním trhu má veřejné povědomí zásadní význam. Od okamžiku, kdy byla integrovaná námořní
politika představena, se na generování statistických informací na její
podporu, tak aby byly k dispozici kvalitnější ekonomická data o
námořních odvětvích a oblastech, podílí Eurostat. Námořní
iniciativy byly zahrnuty do jeho pracovních programů a od roku 2009 jsou
pravidelně zveřejňovány statistiky o pobřežních oblastech a
odvětvích námořního průmyslu. Přístup k informacím o mořích
poskytují interaktivní nástroje Námořní fórum a Evropský atlas
moří, jež pomáhají rozšiřovat znalosti o námořní
Evropě. Evropský námořní den, který připadá na 20.
května, pak představuje zásadní akci pro zvyšování povědomí o
potenciálu námořní Evropy. 8. Závěr Integrovaná námořní politika byla
vytvořena za účelem znovupotvrzení námořního rozměru
Evropské unie. Z této vize se rozrostla v nástroj, který má konkrétní
přínosy pro rozvoj námořních odvětví a udržitelnost v
Evropě. Jak vyplývá z této zprávy, je významný podíl námořních
odvětví na evropské ekonomice a na plnění cílů strategie Evropa
2020 ještě zesílen koordinovanou činností zaměřenou na
snižování nákladů, efektivnější využívání zdrojů,
potlačování rizik, podporu inovací a lepší využívání veřejných peněz.
Komise přitom vytváří co nejlepší
podmínky pro udržitelný ekonomický růst pocházející z moře. Na
těchto úspěších je postavena strategie modrého růstu, cíl
pro nadcházející období. Hlavním krokem k jeho naplnění bude neformální
ministerská konference o integrované námořní politice, která se bude konat
pod kyperským předsednictvím. Modrý růst bude základem druhé
fáze integrované námořní politiky, zaměřené na zdravou
námořní ekonomiku přinášející evropským občanům inovace a
udržitelný růst. [1] Podrobnosti
a odkazy ke všem iniciativám zmíněným v této zprávě naleznete v
průvodním dokumentu SWD(2012) 255 final.