NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány /* KOM/2011/0285 konecném znení - COD 2011/0137 */

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

1. SOUVISLOSTI NÁVRHU

1.1 Východiska

Sdělení Komise o strategii pro inteligentní a udržitelný růst „Evropa 2020“[1] zdůrazňuje význam inovací pro růst a zaměstnanost; práva duševního vlastnictví přitom mají pro tuto klíčovou prioritu zásadní význam, protože zajišťují možnost plně těžit z výsledků výzkumu, inovací a tvůrčích činností. Porušování práv duševního vlastnictví a následný obchod se zbožím porušujícím tato práva jsou rostoucím problémem, zejména v globalizované ekonomice. Vedle hospodářských důsledků pro průmysl mohou výrobky porušující práva duševního vlastnictví představovat také vážná zdravotní a bezpečnostní rizika pro spotřebitele. Ve sdělení o Aktu o jednotném trhu[2] proto Komise připomněla, že celní orgány by prostřednictvím revidovaných právních předpisů měly získat možnost lépe chránit práva duševního vlastnictví.

Nařízení Rady (ES) č. 1383/2003, které stanoví přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví, je důležitým prvkem strategie EU pro ochranu a vymáhání práv duševního vlastnictví. V září 2008 vyzvala Rada[3] Komisi a členské státy, aby uvedené nařízení přezkoumaly a následně navrhly a vyhodnotily zlepšení právního rámce pro přijímání opatření proti výrobkům, o kterých bylo zjištěno, že uvedená práva porušily.

Komise vypracovala nový akční plán v celní oblasti pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví pro období let 2009 až 2012. Hlavní prvky tohoto akčního plánu[4], který připravila Komise a schválila Rada, se zaměřují na právní předpisy, operační výkonnost, spolupráci s průmyslem, mezinárodní spolupráci a zvyšování povědomí. Do plánu byl začleněn přezkum uvedeného nařízení, který Komise v těsné spolupráci s členskými státy provedla prostřednictvím pracovní skupiny zřízené v rámci programu Clo 2013, jež je složena z odborníků z celních správ členských států.

Určité případy, kdy celní orgány zadržely zásilky léčivých přípravků v tranzitu přes území EU, ke kterým došlo na konci roku 2008, vedly ke znepokojení některých členů WTO, poslanců Evropského parlamentu, nevládních organizací a občanské společnosti. Uvádělo se, že takováto opatření by mohla bránit legitimnímu obchodu s generickými léčivými přípravky, což by bylo v rozporu se závazkem EU usnadňovat přístup k lékům v rozvojových zemích, a v konečném důsledku by se jednalo o porušování pravidel WTO. Zmíněné případy zadržení zásilek vedly ke sporům s EU, které v rámci WTO zahájily Indie a Brazílie; na tomto základě, jakož i na základě obav vyjádřených v průběhu příslušných konzultací na půdě WTO mezi Indií, Brazílií a EU se ukázalo, že za účelem zvýšení právní jistoty by mohlo být vhodné příslušné právní předpisy EU o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány dále zpřesnit.

1.2 Soulad s ostatními politikami EU

Návrh je v souladu s dlouhodobou politikou a strategií Unie v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví. Tato politika se odráží v několika sděleních Komise, například ve sdělení Evropa 2020 a sdělení o Aktu o jednotném trhu[5]. Ochrana duševního vlastnictví podněcuje inovaci a účinné vymáhání těchto práv má příznivý vliv na zaměstnanost, spotřebitele a celou společnost.

Vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány na hranicích je doplňkem jejich vymáhání na vnitřním trhu, jakož i obchodních iniciativ zahrnujících třetí země a obchodních iniciativ na mezinárodních fórech. Návrh je nedílnou součástí strategického rámce popsaného v novém sdělení Komise o jednotném trhu pro práva duševního vlastnictví ze dne [května 2011].

2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ ZÚČASTNĚNÝCH STRAN A POSOUZENÍ DOPADŮ

2.1 Veřejná konzultace

Byla uspořádána veřejná konzultace s cílem zajistit, aby všechny zúčastněné strany dostaly více než dostatečnou příležitost podílet se na přezkumu nařízení (ES) č. 1383/2003. V rámci veřejné konzultace bylo obdrženo 89 příspěvků od širokého spektra zúčastněných stran, včetně držitelů práv, poskytovatelů služeb souvisejících s mezinárodním obchodem, jako jsou zasilatelé a dopravci, právníků, akademických institucí, nevládních organizací, orgánů veřejné moci a občanů.

K hlavním otázkám, které vyvolaly zájem respondentů, patřila oblast působnosti nařízení, pokud jde o situace, ve kterých mohou celní orgány přijmout opatření, a pokud jde o rozsah práv duševního vlastnictví, na která se nařízení vztahuje, dále zjednodušený postup – jednak obecně a jednak ve vztahu k malým zásilkám – a také náklady na skladování a zničení zboží.

2.2 Posouzení dopadů

Ve zprávě o posouzení dopadů byly vymezeny a posouzeny možnosti politiky týkající se celních opatření a postupů souvisejících s vymáháním práv duševního vlastnictví na hranicích. K hlavním posuzovaným oblastem patřily prostor pro posílení vymáhání práv duševního vlastnictví na hranicích, řešení administrativní a ekonomické zátěže, která v souvislosti s vymáháním vzniká celním orgánům, držitelům práv a dalším zúčastněným stranám, a potřeba zajistit účinnost a soulad se všemi důležitými právními závazky.

Zpráva o posouzení dopadů se zabývala třemi různými možnostmi, které v příslušných případech zahrnovaly ještě některé dílčí možnosti. První možnost představovala takzvaný „základní scénář“, v jehož rámci by Komise nepřijímala žádná opatření a byl by zachován stávající stav. Druhá možnost zahrnuje určitá nelegislativní opatření – Komise by navrhla iniciativy v oblasti vzdělávání, vypracování pokynů a výměnu osvědčených postupů. Třetí možnost spočívá v tom, že Komise navrhne změny stávajícího právního rámce. Tato možnost může zahrnovat různé dílčí možnosti pro každý ze zjištěných problémů.

· Možnost č. 1 je třeba vyřadit, pokud má Komise náležitě reagovat na žádost Rady o přezkoumání právního předpisu a na znepokojení ohledně oblasti působnosti a provádění stávajícího právního předpisu, které během konzultací vyslovily zúčastněné strany.

· Možnost č. 2 by zjištěné problémy řešila jen zčásti. Pokyny a vysvětlivky by mohly pomoci zpřesnit použitelné postupy nebo způsoby uplatňování obecných právních zásad. Těmito nelegislativními opatřeními by však nebylo možné dosáhnout některých cílů, pokud jde o zvětšení rozsahu práv duševního vlastnictví či zavedení povinných postupů pro celou Unii.

· Možnost č. 3 by poskytla maximální právní jistotu, že budou zahrnuta i práva duševního vlastnictví, na která se nyní platné zařízení nevztahuje, a že budou harmonizovány a zpřesněny příslušné postupy. Tato možnost obsahuje dvě dílčí možnosti. Dílčí možnost č. 1 by znamenala rozšíření možných druhů porušení těch práv, na která se již platné nařízení vztahuje; šlo by například o jakékoli porušení práva k ochranné známce u zboží, nikoli jen o padělání. Dílčí možnost č. 2 zahrnuje dílčí možnost č. 1, a navíc rozšiřuje stávající oblast působnosti nařízení, pokud jde o druhy práv duševního vlastnictví, na která se nařízení vztahuje.

Posouzení dopadů vedlo k závěru, že nejlepším vhodným řešením bude pozměnit nařízení způsobem, který bude reagovat na všechny zjištěné problémy a zajistí vyvážený výsledek pro všechny kategorie dotčených osob.

3. PRÁVNÍ ZÁKLAD A SUBSIDIARITA

Obchodní aspekty duševního vlastnictví jsou součástí rámce společné obchodní politiky. Článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví pravomoci přijímat opatření pro provádění společné obchodní politiky. Právním základem návrhu je proto článek 207 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Nařízení se obchodních aspektů práv duševního vlastnictví týká tím, že obsahuje opatření umožňující celním orgánům vymáhat práva duševního vlastnictví na hranicích u zboží, které je předmětem mezinárodního obchodu. V čl. 3 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie je stanovena výlučná pravomoc Evropské unie v oblasti společné obchodní politiky.

4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY

Návrh nebude mít dopad na lidské zdroje ani na rozpočet Evropské unie, a proto k němu není připojen finanční výkaz podle článku 28 finančního nařízení (nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství).

5. ZMĚNY

V rámci přezkumu byla určena některá zlepšení právního rámce, která byla považována za nezbytná pro posílení ustanovení o vymáhání práv duševního vlastnictví při současném zajištění právní jasnosti těchto ustanovení. Proto se navrhuje, aby bylo nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 nahrazeno připojenou předlohou nového nařízení.

V zájmu posílení vymáhání práv se navrhuje, aby byla oblast působnosti nařízení (ES) č. 1383/2003 rozšířena zahrnutím obchodních názvů, topografií polovodičových výrobků a užitných vzorů. Navrhuje se rovněž rozšířit působnost nařízení zařazením porušení vyplývajících z paralelního obchodu a ze zařízení pro obcházení technických opatření, jakož i dalších porušení práv, která již celní orgány vymáhají.

Nařízení by celním orgánům zachovalo možnost provádět kontroly pro účely vymáhání práv duševního vlastnictví ve všech situacích, kdy je zboží pod jejich dohledem, a procesní povaha daného právního předpisu by byla důrazněji odlišena od hmotněprávních předpisů o duševním vlastnictví.

Nařízení by rovněž zavedlo postupy umožňující celním orgánům, aby za určitých podmínek převzaly zboží ke zničení bez nutnosti podstoupit nákladné formální soudní řízení. Tyto postupy by se lišily podle druhu porušení práv. V případě padělků a nedovolených napodobenin by se mohl předpokládat souhlas vlastníka se zničením zboží, pokud nebyl se zničením vyjádřen výslovný nesouhlas, kdežto v jiných situacích by vlastník zboží musel s jeho zničením výslovně souhlasit. Pokud by souhlasu nebylo dosaženo, držitel práva by musel zahájit soudní řízení s cílem prokázat porušení, jinak by bylo zboží propuštěno.

Pro malé zásilky zboží, u kterého existuje podezření, že se jedná o padělky nebo nedovolené napodobeniny, a na které se vztahuje žádost, se také navrhuje zvláštní postup, jenž by umožnil zničení zboží bez účasti držitele práva.

Navržena jsou rovněž další ustanovení, která zajišťují ochranu zájmů legitimních obchodních subjektů před možným zneužitím celních vynucovacích postupů a začleňují do nařízení zásady Listiny základních práv. Za tímto účelem nařízení zpřesní časové lhůty pro zadržení podezřelého zboží, podmínky, za kterých budou celní orgány držitelům práv předávat informace o zásilkách, podmínky pro použití postupu umožňujícího zničení zboží pod celní kontrolou kvůli podezření z porušení práv duševního vlastnictví jiného než padělání a pirátství, a také právo na obhajobu. Nové nařízení by se tak stalo účinnějším nástrojem vymáhání práva, který by posílil legitimitu celních opatření. Různé zúčastněné strany věnovaly pozornost otázce nákladů na skladování a zničení zboží porušujícího práva duševního vlastnictví. Nařízení by sice i nadále stanovovalo, že náklady na skladování a zničení, které přímo vzniknou celním orgánům, ponesou držitelé práv žádající o přijetí celního opatření, ale to by těmto držitelům nebránilo podat žalobu s cílem dosáhnout náhrady těchto nákladů od strany, která má primární odpovědnost. Navrhuje se však zavést důležitou výjimku pro malé zásilky, v jejichž případě by náklady na skladování a zničení nesly celní orgány.

2011/0137 (COD)

Návrh

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

o vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 207 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise[6],

s ohledem na stanovisko evropského inspektora ochrany údajů,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

v souladu s řádným legislativním postupem,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Ve svém usnesení ze dne 25. září 2008 o komplexním evropském plánu boje proti padělání a pirátství[7] Rada Evropské unie požádala, aby bylo přezkoumáno nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003 o přijímání opatření celních orgánů proti zboží podezřelému z porušení určitých práv duševního vlastnictví a o opatřeních, která mají být přijata proti zboží, o kterém bylo zjištěno, že tato práva porušilo[8].

(2) Uvádění zboží porušujícího práva duševního vlastnictví na trh způsobuje značnou škodu držitelům práv i výrobcům a obchodníkům, kteří dodržují právní předpisy. Jedná se rovněž o klamání spotřebitelů a v některých případech o ohrožení jejich zdraví a bezpečnosti. Takovému zboží by měl být pokud možno zamezen přístup na trh a měla by být přijata opatření, která by zabránila této protiprávní činnosti, aniž by jimi byl ztěžován legitimní obchod.

(3) Přezkum nařízení (ES) č. 1383/2003 ukázal, že jsou nezbytná jistá zlepšení právního rámce, která posílí vymáhání práv duševního vlastnictví a zajistí také náležitou právní jasnost, čímž bude zohledněn vývoj v hospodářské, obchodní a právní oblasti.

(4) Celní orgány by měly mít možnost kontrolovat zboží, které je nebo mělo být předmětem celního dohledu na celním území Unie, za účelem vymáhání práv duševního vlastnictví. Vymáhání práv duševního vlastnictví na hranicích, bez ohledu na to, kde se zboží nachází nebo mělo nacházet pod „celním dohledem“ podle definice v nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství[9], představuje účelné využití zdrojů. Pokud zboží zadrží celní orgány na hranicích, je nutné jen jedno soudní řízení, zatímco u zboží nalezeného na trhu, které bylo rozděleno a doručeno prodejcům, je k dosažení stejné úrovně vymáhání práva potřeba několik oddělených řízení. Měla by být zavedena výjimka pro zboží propuštěné do volného oběhu v režimu konečného použití, protože takové zboží zůstává pod celním dohledem, i když bylo propuštěno do volného oběhu. Rovněž se nehodí, aby se toto nařízení vztahovalo na zboží v osobních zavazadlech cestujících, pokud je určeno pro jejich vlastní osobní potřebu a nic nenaznačuje, že se jedná o obchodní dopravu.

(5) Nařízení (ES) č. 1383/2003 se nevztahuje na některá práva duševního vlastnictví a na některé druhy jejich porušení. Za účelem posílení vymáhání práv duševního vlastnictví by proto měla být celní kontrola rozšířena na další druhy porušení, například porušení vyplývající z paralelního obchodu, jakož i na další porušení práv, která již celní orgány vymáhají, ale na která se nevztahuje nařízení (ES) č. 1383/2003. Za týmž účelem je vhodné zahrnout do oblasti působnosti tohoto nařízení vedle práv, na která se již vztahuje nařízení (ES) č. 1383/2003, také obchodní názvy, jež jsou podle vnitrostátních právních předpisů chráněny výlučnými vlastnickými právy, topografie polovodičových výrobků, užitné vzory a zařízení pro obcházení technických opatření, jakož i veškerá výlučná práva duševního vlastnictví stanovená právními předpisy Unie.

(6) Toto nařízení obsahuje procesní pravidla pro celní orgány. Stejně tak nezavádí toto nařízení žádná nová kritéria pro zjištění, zda nastalo porušení použitelných předpisů o duševním vlastnictví.

(7) Tímto nařízením by neměla být dotčena ustanovení o pravomoci soudů, zejména ustanovení nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech[10].

(8) Každá osoba, ať je, nebo není držitelem práva duševního vlastnictví, která může vlastním jménem zahájit soudní řízení ohledně možného porušení tohoto práva, by měla být oprávněna podat žádost o přijetí opatření celních orgánů.

(9) Aby bylo zajištěno, že práva duševního vlastnictví budou vymáhána po celé Unii, je třeba stanovit, že pokud osoba oprávněná podat žádost o přijetí opatření žádá vymáhání práva duševního vlastnictví vztahujícího se na celé území Unie, může tato osoba požádat celní orgány jednoho členského státu, aby přijaly rozhodnutí, kterým schvalují žádost o přijetí opatření celních orgánů tohoto členského státu a libovolného jiného členského státu, kde se vymáhání práva duševního vlastnictví vyžaduje.

(10) Kvůli zajištění rychlého vymáhání práv duševního vlastnictví by mělo být stanoveno, že pokud mají celní orgány na základě dostatečných důkazů podezření, že zboží pod jejich dohledem porušuje práva duševního vlastnictví, mohou buď z vlastního podnětu nebo na žádost pozastavit propuštění zboží či zboží zadržet, aby bylo osobám oprávněným podat žádost o přijetí opatření celních orgánů umožněno zahájit řízení s cílem určit, zda bylo právo duševního vlastnictví porušeno.

(11) Pokud zboží podezřelé z porušení není padělkem nebo nedovolenou napodobeninou, může být pro celní orgány na základě pouhé vizuální prohlídky obtížné určit, zda mohlo být právo duševního vlastnictví porušeno. Proto je vhodné stanovit, že pokud dotčené strany, tedy držitel zboží a držitel práva, nesouhlasí s předáním zboží ke zničení, je třeba zahájit řízení. Orgány příslušné pro toto řízení by pak měly rozhodovat o tom, zda bylo právo duševního vlastnictví porušeno, a přijmout příslušná rozhodnutí ohledně porušení dotčených práv duševního vlastnictví.

(12) Nařízení (ES) č. 1383/2003 členským státům dovolilo stanovit postup umožňující zničení určitých druhů zboží, aniž by vznikla povinnost zahájit řízení ke zjištění, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví. Jak se uznává v usnesení Evropského parlamentu ze dne 18. prosince 2008 o dopadu padělatelství na mezinárodní obchod[11], tento postup se v členských státech, kde je k dispozici, velice osvědčil. U viditelných porušení, která mohou celní orgány snadno zjistit pouhou vizuální prohlídkou, by proto měl být takovýto postup povinný a měl by se používat na žádost držitele práva, jestliže deklarant nebo držitel zboží nevznesou námitku proti zničení.

(13) Za účelem snížení administrativní zátěže a nákladů na minimum by měl být pro malé zásilky padělků nebo nedovolených napodobenin zaveden zvláštní postup, který by umožnil zboží zničit bez souhlasu držitele práva. Kvůli stanovení prahových množství, při jejichž nedosažení by se zásilky měly považovat za malé zásilky, by měla být tímto nařízením na Komisi přenesena pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie. Je důležité, aby Komise během svých přípravných prací vedla náležité konzultace, včetně konzultací na odborné úrovni.

(14) Až bude Komise připravovat a vypracovávat akty v přenesené pravomoci, měla by zajistit souběžné, včasné a náležité předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě.

(15) Pro větší právní jasnost a za účelem ochrany zájmů legitimních obchodníků před možným zneužitím ustanovení o vymáhání práva na hranicích je vhodné upravit časové lhůty pro zadržení zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví, podmínky, za kterých by celní orgány měly držitelům práv předávat informace o zásilkách, podmínky pro použití postupu umožňujícího zničení zboží pod celní kontrolou kvůli podezření z porušení práv duševního vlastnictví jiného než padělání a pirátství a zavést ustanovení umožňující držiteli zboží, aby vyjádřil svůj názor před tím, než celní správa přijme rozhodnutí, jež by na něj mělo nepříznivý dopad.

(16) Při zohlednění prozatímní a preventivní povahy opatření, která celní orgány v této oblasti přijímají, a protichůdných zájmů stran dotčených těmito opatřeními by měly být některé aspekty postupů upraveny tak, aby bylo zajištěno bezproblémové provádění nařízení a aby byla současně dodržována práva dotčených stran. S ohledem na různá oznámení stanovená v nařízení, by tedy měly celní orgány oznámení zasílat nejvhodnější osobě, určené na základě dokumentů týkajících se celního zacházení nebo situace, ve které se zboží nachází. Lhůty stanovené v tomto nařízení pro požadovaná oznámení by se také měly počítat od okamžiku odeslání těchto oznámení celními orgány, aby byly všechny lhůty pro oznámení zasílaná dotčeným stranám uvedeny do souladu. Lhůta pro uplatnění práva na slyšení před přijetím nepříznivého rozhodnutí by měla být stanovena na tři pracovní dny vzhledem k tomu, že držitelé rozhodnutí o schválení žádosti o přijetí opatření dobrovolně požádali celní orgány, aby přijaly opatření, a deklaranti nebo držitelé zboží si musejí být vědomi, v jaké konkrétní situaci se nachází jejich zboží, je-li podrobeno celnímu dohledu. V případě zvláštního postupu pro malé zásilky, jenž se pravděpodobně dotkne přímo spotřebitelů, u nichž nelze předpokládat stejnou úroveň důslednosti jako u ostatních hospodářských subjektů, které obvykle plní celní formality, by tato lhůta měla být výrazně prodloužena.

(17) Podle „Prohlášení o dohodě TRIPS a veřejném zdraví“ přijatém Konferencí ministrů WTO v Dohá dne 14. listopadu 2001, dohoda TRIPS může a měla by být vykládána a prováděna tak, aby podporovala právo členů WTO na ochranu veřejného zdraví a obzvláště právo na podporu přístupu k lékům pro všechny obyvatele. Zejména s ohledem na léčivé přípravky v tranzitu přes území Evropské unie v případech, kdy je průchod tímto územím, ať s překládáním, skladováním, rozdělováním nákladu nebo změnami druhu dopravy či dopravních prostředků, či bez těchto úkonů, pouze částí celé cesty začínající i končící mimo území Unie, by celní orgány měly při posuzování rizika porušení práv duševního vlastnictví zvážit, zda existuje významná pravděpodobnost, že toto zboží bude přesměrováno na trh Unie.

(18) V zájmu efektivnosti by se mělo použít nařízení Rady (ES) č. 515/97 ze dne 13. března 1997 o vzájemné pomoci mezi správními orgány členských států a jejich spolupráci s Komisí k zajištění řádného používání celních a zemědělských předpisů[12].

(19) Odpovědnost celních orgánů by se měla řídit právními předpisy členských států, avšak schválení žádosti o přijetí opatření celními orgány by držiteli rozhodnutí nemělo dávat nárok na náhradu škody v případě, že příslušné zboží není celním úřadem odhaleno a je propuštěno nebo není přijato žádné opatření k jeho zadržení.

(20) Jelikož celní orgány přijímají opatření na základě předem podané žádosti, je vhodné stanovit, že držitel rozhodnutí o schválení žádosti o přijetí opatření celních orgánů by měl uhradit veškeré náklady, které celním orgánům vzniknou při přijímání opatření k vymáhání jeho práv duševního vlastnictví. To by ovšem držiteli rozhodnutí nemělo bránit v tom, aby náhradu škody požadoval od porušovatele nebo jiných osob, které podle právních předpisů dotyčného členského státu mohou být považovány za odpovědné. Náklady a škody, jež vzniknou osobám jiným než celním správám v důsledku opatření celních orgánů, při nichž je zadrženo zboží na základě nároku třetí strany vycházejícího z duševního vlastnictví, by se měly řídit zvláštními právními předpisy pro každý konkrétní případ.

(21) Vymáhání práv duševního vlastnictví celními orgány bude vyžadovat výměnu údajů o rozhodnutích týkajících se žádostí o přijetí opatření. Takové zpracování údajů zahrnuje také osobní údaje, a mělo by proto probíhat v souladu s právem Unie, jak je stanoví zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů[13] a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů[14].

(22) Aby byly zajištěny jednotné podmínky pro provádění ustanovení týkajících se formulářů žádosti o přijetí opatření celních orgánů a žádosti o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, měly by být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, zejména za účelem zavedení standardních formulářů.

(23) Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011[15] ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí. Přestože předmět ustanovení tohoto nařízení, která se mají provést, spadá do působnosti společné obchodní politiky, vzhledem k povaze a účinkům prováděcích aktů by měl být při jejich přijímání použit poradní postup.

(24) Nařízení (ES) č. 1383/2003 by mělo být zrušeno,

PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Toto nařízení stanoví podmínky a postupy, za kterých celní orgány přijímají opatření, pokud zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví podléhá nebo mělo podléhat celnímu dohledu na celním území Unie.

2. Toto nařízení se nevztahuje na zboží, které bylo propuštěno do volného oběhu v režimu konečného použití ve smyslu článku 82 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

3. Tímto nařízením nejsou nijak dotčeny právní předpisy o duševním vlastnictví členských států ani Unie.

4. Toto nařízení se nevztahuje na zboží neobchodní povahy v osobních zavazadlech cestujících.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

· „právy duševního vlastnictví“:

a) ochranná známka;

b) (průmyslový) vzor;

c) autorské právo nebo jakékoli související právo stanovené právními předpisy členského státu;

d) zeměpisné označení;

e) patent stanovený právními předpisy členského státu;

f) dodatkové ochranné osvědčení pro léčivé přípravky stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 469/2009[16];

g) dodatkové ochranné osvědčení pro přípravky na ochranu rostlin stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1610/96[17];

h) odrůdové právo Společenství stanovené v nařízení Rady (ES) č. 2100/94[18];

i) odrůdové právo stanovené právními předpisy členského státu;

j) topografie polovodičového výrobku stanovená právními předpisy členského státu;

k) užitný vzor stanovený právními předpisy členského státu;

l) obchodní název, pokud je právními předpisy členského státu chráněn jako výlučné právo duševního vlastnictví;

m) jakékoli jiné právo, které je právními předpisy Unie zavedeno jako výlučné právo duševního vlastnictví;

· „ochrannou známkou“:

a) ochranná známka Společenství stanovená v nařízení Rady (ES) č. 207/2009[19];

b) ochranná známka zapsaná v členském státě nebo, v případě Belgie, Nizozemska či Lucemburska, u Úřadu Beneluxu pro duševní vlastnictví;

c) ochranná známka zapsaná na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát;

d) ochranná známka zapsaná na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro Unii;

· „(průmyslovým) vzorem“:

a) (průmyslový) vzor Společenství stanovený v nařízení (ES) č. 6/2002[20];

b) (průmyslový) vzor zapsaný v členském státě;

c) (průmyslový) vzor zapsaný na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro členský stát;

d) (průmyslový) vzor zapsaný na základě mezinárodní přihlášky s účinky pro Unii;

· „zeměpisným označením“:

a) zeměpisné označení nebo označení původu zemědělských produktů a potravin stanovené v nařízení Rady (ES) č. 510/2006[21];

b) označení původu nebo zeměpisné označení vína stanovené v nařízení Rady (ES) č. 1234/2007[22];

c) zeměpisné označení aromatizovaného vína stanovené v nařízení Rady (EHS) č. 1601/1991[23];

d) zeměpisné označení lihovin stanovené v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 110/2008[24];

e) zeměpisné označení produktů jiných než vín, lihovin, zemědělských produktů a potravin, pokud je právní předpisy některého členského státu nebo Unie stanoví jako výhradní právo duševního vlastnictví;

f) zeměpisné označení stanovené v dohodách mezi Unií a třetími zeměmi, které je v těchto dohodách uvedeno;

· „padělky“:

a) zboží, které je předmětem činnosti porušující práva k ochranné známce a je neoprávněně označené ochrannou známkou, která je totožná s ochrannou známkou platně zapsanou pro stejný druh zboží nebo která nemůže být od této ochranné známky ve svých podstatných znacích odlišena;

b) zboží, které je předmětem činnosti porušující práva k zeměpisnému označení a je označené nebo popsané názvem nebo výrazem chráněným ve vztahu k danému zeměpisnému označení;

· „nedovolenými napodobeninami“ zboží, které je předmětem činnosti porušující autorské právo nebo právo s ním související nebo (průmyslový) vzor a které představuje nebo obsahuje kopie pořízené bez souhlasu držitele autorského práva nebo práva s ním souvisejícího nebo (průmyslového) vzoru, bez ohledu na to, jsou-li zapsány, nebo bez souhlasu osoby oprávněné tímto držitelem v zemi výroby;

· „zbožím podezřelým z porušení práva duševního vlastnictví“ zboží, o němž existují dostatečné důkazy, které vedou celní orgány k závěru prima facie, že v členském státě, kde se zboží nachází, toto zboží představuje:

a) zboží, které podle právních předpisů Unie nebo uvedeného členského státu je předmětem činnosti porušující právo duševního vlastnictví;

b) zařízení, výrobky nebo součástky, které slouží k obcházení jakékoli technologie, zařízení nebo součástky, jež při své obvyklé funkci zamezují nebo omezují úkony ve vztahu k dílům, ke kterým nebylo uděleno svolení držitele jakéhokoli autorského práva nebo práva s ním souvisejícího a které podle právních předpisů uvedeného členského státu porušují právo duševního vlastnictví;

c) jakoukoli formu nebo matrici, které jsou zvláště určeny nebo přizpůsobeny pro výrobu zboží porušujícího právo duševního vlastnictví, pokud tyto formy nebo matrice porušují práva, která má držitel práva podle právních předpisů Unie či uvedeného členského státu;

· „žádostí“ žádost o přijetí opatření podaná celním orgánům, pokud existuje podezření, že zboží porušuje právo duševního vlastnictví;

· „vnitrostátní žádostí“ žádost, ve které se od celních orgánů členského státu požaduje, aby přijaly opatření v tomto členském státě;

· „unijní žádostí“ žádost podaná v jednom členském státě, ve které se požaduje, aby celní orgány tohoto členského státu a jednoho nebo více jiných členských států přijaly opatření v příslušných členských státech;

· „žadatelem“ osoba, která vlastním jménem podává žádost;

· „držitelem zboží“ osoba, která je vlastníkem zboží nebo která má podobné právo nakládat se zbožím nebo má nad ním fyzickou kontrolu;

· „deklarantem“ deklarant podle čl. 4 odst. 18 nařízení (EHS) č. 2913/92;

· „zničením“ fyzické zničení, recyklace nebo vyřazení zboží mimo obchodní toky tak, aby se zabránilo způsobení újmy držiteli rozhodnutí o schválení žádosti;

· „celním dohledem“ dohled ze strany celních orgánů uvedený v čl. 4 odst. 13 nařízení (EHS) č. 2913/92;

· „celním územím Unie“ celní území Společenství uvedené v článku 3 nařízení (EHS) č. 2913/92;

· „propuštěním zboží“ úkon, kterým celní orgány povolují nakládat se zbožím za podmínek celního režimu, do kterého je zboží propuštěno.

Článek 3

Rozhodné právo

Aniž je dotčen článek 8 nařízení (ES) č. 864/2007[25], použije se pro účely stanovení, zda použití zboží vede k podezření z porušení práva duševního vlastnictví nebo zda jím bylo porušeno právo duševního vlastnictví, právo členského státu, kde se toto zboží nachází v jedné ze situací uvedených v čl. 1 odst. 1.

KAPITOLA II

ŽÁDOSTI O PŘIJETÍ OPATŘENÍ CELNÍCH ORGÁNŮ

Oddíl 1

Podávání žádostí o přijetí opatření

Článek 4

Osoby oprávněné podat žádost

1. Oprávněna podat vnitrostátní nebo unijní žádost je kterákoli z těchto osob:

a) držitelé práv duševního vlastnictví;

b) kolektivní správci práv duševního vlastnictví, kteří jsou řádně uznáváni jako subjekty oprávněné zastupovat držitele autorských práv nebo práv s nimi souvisejících;

c) profesní subjekty ochrany práv, které jsou řádně uznávány jako subjekty oprávněné zastupovat držitele práv duševního vlastnictví;

d) skupiny ve smyslu čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 510/2006, skupiny producentů ve smyslu článku 118e nařízení (ES) č. 1234/2007 nebo podobné skupiny producentů uvedené v právních přepisech Unie o zeměpisných označeních, které zastupují producenty používající zeměpisné označení, nebo zástupci takovýchto skupin, dále hospodářské subjekty oprávněné používat zeměpisné označení, jakož i kontrolní subjekty příslušné pro takové zeměpisné označení.

2. K podání vnitrostátní žádosti jsou vedle osob uvedených v odstavci 1 oprávněny také následující osoby:

a) všechny ostatní osoby, které mají oprávnění užívat práv duševního vlastnictví;

b) skupiny producentů uvedené v právních přepisech Unie o zeměpisných označeních, které zastupují producenty používající zeměpisné označení, nebo zástupci takovýchto skupin, dále hospodářské subjekty oprávněné používat zeměpisné označení, jakož i kontrolní subjekty příslušné pro takové zeměpisné označení.

3. K podání unijní žádosti je vedle osob uvedených v odstavci 1 oprávněn také držitel výhradní licence vztahující se na celní území Unie.

4. Všechny osoby oprávněné podat žádost podle odstavců 1, 2 a 3 musí mít možnost zahájit řízení o porušení práv duševního vlastnictví v členském státě, kde se zboží nachází.

Článek 5

Práva duševního vlastnictví, kterých se může týkat unijní žádost

Unijní žádost může být podána ve vztahu k libovolnému právu duševního vlastnictví, které platí v celé Unii.

Článek 6

Podávání žádostí

1. Osoby uvedené v článku 4 mohou požádat o přijetí opatření celních orgánů prostřednictvím podání žádosti příslušnému celnímu útvaru, existuje-li podezření, že je použitím zboží porušováno právo duševního vlastnictví. Žádost se podá na formuláři uvedeném v odstavci 3.

2. Každý členský stát určí celní útvar příslušný k přijímaní a vyřizování žádostí. Členský stát o tom náležitě uvědomí Komisi, která zveřejní seznam příslušných celních útvarů určených členskými státy.

3. Formulář žádosti stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s poradním postupem uvedeným v čl. 29 odst. 2.

Na formuláři se od žadatele požadují zejména tyto informace:

(a) údaje o žadateli;

(b) postavení žadatele ve smyslu článku 4;

(d) zmocnění fyzických nebo právnických osob zastupujících žadatele, v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém je žádost podána;

(e) právo nebo práva duševního vlastnictví, která se mají vymáhat;

(f) v případě unijní žádosti členský stát nebo členské státy, ve kterých má být podle žádosti přijato opatření celních orgánů;

(g) zvláštní a technické údaje o pravém zboží, v příslušných případech včetně vyobrazení; tyto informace se uvedou jako příloha;

(h) informace potřebné k tomu, aby celní orgány dotyčné zboží snadno rozpoznaly;

(i) jakékoli informace důležité pro rozbor a posouzení rizika, které provedou celní orgány ohledně porušení dotčených práv duševního vlastnictví;

(j) jména a adresy zástupců žadatele, kteří odpovídají za právní a technické otázky;

(k) závazek žadatele oznámit příslušnému celnímu útvaru kteroukoli ze situací uvedených v článku 14;

(l) závazek žadatele předat a aktualizovat veškeré informace důležité pro rozbor a posouzení rizika, které provedou celní orgány ohledně porušení dotčených práv duševního vlastnictví;

(m) závazek žadatele převzít odpovědnost za podmínek stanovených v článku 26;

(n) závazek žadatele, že ponese náklady stanovené v článku 27 za podmínek stanovených v témže článku;

(o) závazek žadatele, že bude souhlasit se zpracováním jím poskytnutých údajů Komisí.

4. Jsou-li pro účely přijímání a vyřizování žádostí k dispozici počítačové systémy, podávají se žádosti pomocí metod elektronického zpracování dat.

5. Je-li žádost podána po oznámení celních orgánů o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží v souladu s čl. 17 odst. 4, musí tato žádost splnit tyto dodatečné požadavky:

a) je podána příslušnému celnímu útvaru do čtyř pracovních dní od oznámení o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží;

b) jedná se o vnitrostátní žádost;

c) obsahuje informace požadované v odstavci 3. Žadateli se však umožní vynechat údaje uvedené v odst. 3 písm. g) až i).

Oddíl 2

Rozhodnutí o žádostech o přijetí opatření

Článek 7

Vyřizování žádostí

1. Jestliže příslušný celní útvar při přijetí žádosti shledá, že žádost neobsahuje všechny požadované informace podle čl. 6 odst. 3, požádá žadatele, aby chybějící informace doplnil do 10 pracovních dní ode dne odeslání oznámení.

V těchto případech se plynutí lhůty uvedené v čl. 8 prvním pododstavci přeruší do doby, než jsou příslušné informace obdrženy.

2. Pokud žadatel ve lhůtě uvedené v odstavci 1 chybějící informace neposkytne, příslušný celní útvar žádost zamítne.

3. Žadateli se neuloží poplatek na úhradu správních nákladů na vyřízení žádosti.

Článek 8

Oznamování rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti o přijetí opatření

Příslušný celní útvar oznámí žadateli své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti do 30 pracovních dní od jejího obdržení.

Pokud však bylo žadateli předtím oznámeno pozastavení propuštění nebo zadržení zboží celními orgány, příslušný celní útvar své rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí žádosti žadateli oznámí do jednoho pracovního dne od obdržení žádosti.

Článek 9

Rozhodnutí o žádostech o přijetí opatření

1. Rozhodnutí o schválení vnitrostátní žádosti, rozhodnutí o zrušení nebo změně těchto rozhodnutí a rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, nabudou v členském státě, ve kterém byla vnitrostátní žádost podána, účinku dnem jejich přijetí.

2. Rozhodnutí o schválení unijní žádosti, rozhodnutí o zrušení nebo změně těchto rozhodnutí a rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, nabudou účinku takto:

(a) v členském státě, ve kterém byla žádost podána, dnem přijetí;

(b) ve všech ostatních členských státech, kde mají být podle žádosti přijata opatření celních orgánů, dnem, kdy celní orgány obdrží oznámení v souladu s čl. 13 odst. 2, a za předpokladu, že držitel rozhodnutí splnil své povinnosti podle čl. 27 odst. 3.

Článek 10

Lhůta, ve které mají celní orgány přijmout opatření

1. Když příslušný celní útvar schválí žádost, stanoví lhůtu, ve které mají celní orgány opatření přijmout.

Tato lhůta začne plynout dnem přijetí rozhodnutí o schválení žádosti a její délka nepřekročí jeden rok.

2. Jestliže žádost podaná po oznámení celních orgánů o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží v souladu s čl. 17 odst. 4 neobsahuje údaje podle čl. 6 odst. 3 písm. g) až i), schválí se pouze pro účely pozastavení propuštění nebo zadržení uvedeného zboží.

3. Pokud právo duševního vlastnictví pozbude účinku nebo pokud žadatel z jiných důvodů přestane být osobou oprávněnou podat žádost, celní orgány nepřijmou žádné opatření. Celní orgány, které rozhodnutí o schválení žádosti vydaly, toto rozhodnutí zruší nebo příslušným způsobem změní.

Článek 11

Prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření

1. Po uplynutí lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, a za podmínky, že držitel rozhodnutí předtím uhradil veškeré dluhy, které měl vůči celním orgánům podle tohoto nařízení, může celní útvar, jenž přijal původní rozhodnutí, tuto lhůtu na žádost držitele rozhodnutí o schválení žádosti prodloužit.

2. Je-li žádost o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, podána méně než 30 pracovních dní před skončením platnosti uvedeného rozhodnutí, může příslušný celní útvar prodloužení zamítnout.

3. V žádosti o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, se uvedou veškeré změny v informacích poskytnutých podle čl. 6 odst. 3.

4. Příslušný celní útvar oznámí své rozhodnutí o prodloužení držiteli rozhodnutí o schválení žádosti do 30 pracovních dní od obdržení této žádosti.

5. Prodloužená lhůta, ve které mají celní orgány přijmout opatření, začne plynout dnem přijetí rozhodnutí o schválení prodloužení a její délka nepřekročí jeden rok.

Pokud právo duševního vlastnictví pozbude účinku nebo pokud žadatel z jiných důvodů přestane být osobou oprávněnou podat žádost, celní orgány nepřijmou žádné opatření. Celní orgány, které rozhodnutí o prodloužení žádosti vydaly, toto rozhodnutí zruší nebo příslušným způsobem změní.

6. Držiteli rozhodnutí se neuloží poplatek na úhradu správních nákladů na vyřízení žádosti o prodloužení.

7. Formulář žádosti o prodloužení stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijmou v souladu s poradním postupem uvedeným v čl. 29 odst. 2.

Článek 12

Změna rozhodnutí, která se týká práv duševního vlastnictví

Příslušný celní útvar, který přijal rozhodnutí o schválení žádosti, může na žádost držitele tohoto rozhodnutí změnit seznam práv duševního vlastnictví, jenž je v tomto rozhodnutí uveden.

V případě rozhodnutí o schválení unijní žádosti se jakékoli změny spočívající v doplnění práv duševního vlastnictví mohou týkat pouze práv duševního vlastnictví, na která se vztahuje článek 5.

Článek 13

Oznamovací povinnosti příslušného celního útvaru

1. Příslušný celní útvar, kterému byla předložena vnitrostátní žádost, předá celním úřadům svého členského státu neprodleně po jejich přijetí tato rozhodnutí:

(a) rozhodnutí o schválení vnitrostátní žádosti;

(b) rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o schválení vnitrostátní žádosti;

(d) rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření.

2. Příslušný celní útvar, kterému byla předložena unijní žádost, předá příslušnému celnímu útvaru členského státu nebo příslušným celním útvarům členských států uvedených v unijní žádosti, následující rozhodnutí:

(a) rozhodnutí o schválení unijní žádosti;

(b) rozhodnutí o zrušení rozhodnutí o schválení unijní žádosti;

(d) rozhodnutí o prodloužení nebo o zamítnutí prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření;

(e) rozhodnutí o pozastavení opatření celních orgánů podle čl. 15 odst. 2.

Příslušné celní útvary členských států uvedených v unijní žádosti poté uvedená rozhodnutí neprodleně předají svým celním úřadům.

3. Poté, co bude vytvořena ústřední databáze Komise uvedená v čl. 31 odst. 3, budou se všechny výměny údajů týkající se rozhodnutí o žádostech o přijetí opatření, doprovodných dokladů a oznámení mezi celními orgány členských států provádět prostřednictvím této databáze.

Článek 14

Oznamovací povinnosti držitele rozhodnutí o schválení žádosti

Držitel rozhodnutí o schválení žádosti oznámí příslušnému celnímu útvaru, který toto rozhodnutí přijal, kteroukoli z těchto skutečností:

a) právo duševního vlastnictví, kterého se týká jeho žádost, pozbývá účinku;

b) držitel rozhodnutí z jiných důvodů přestává být osobou oprávněnou podat žádost;

c) změny v informacích vyžadovaných podle čl. 6 odst. 3.

Článek 15

Neplnění povinností ze strany držitele rozhodnutí o schválení žádosti

1. 1. Jestliže držitel rozhodnutí o schválení žádosti použije informace, které mu byly poskytnuty celními orgány, jinak než pro účely stanovené v článku 19, může příslušný celní útvar:

a) pozastavit účinnost rozhodnutí o schválení žádosti v členském státě, ve kterém byly informace poskytnuty nebo použity, až do uplynutí lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření;

b) zamítnout prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření.

2. Příslušný celní útvar může rozhodnout o pozastavení opatření celních orgánů až do uplynutí lhůty, ve které mají tyto orgány přijmout opatření, jestliže držitel rozhodnutí:

a) neplní oznamovací povinnosti podle článku 14;

b) neplní požadavky podle čl. 18 odst. 2, které se týkají vracení vzorků;

c) neplní povinnosti podle čl. 27 odst. 1 a 3, které se týkají nákladů a překladů;

d) nezahájí řízení stanovená v čl. 20 odst. 1, čl. 23 odst. 4 nebo čl. 24 odst. 9.

V případě unijní žádosti je rozhodnutí o pozastavení opatření celních orgánů účinné pouze v členském státě, ve kterém bylo toto rozhodnutí přijato.

KAPITOLA III

USTANOVENÍ UPRAVUJÍCÍ PŘIJÍMÁNÍ OPATŘENÍ CELNÍCH ORGÁNŮ

Oddíl 1

Pozastavení propuštění nebo zadržení zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví

Článek 16

Pozastavení propuštění nebo zadržení zboží po schválení žádosti

1. Jestliže celní orgány členského státu v jedné ze situací uvedených v čl. 1 odst. 1 určí zboží podezřelé z porušování práva duševního vlastnictví, na které se vztahuje rozhodnutí o schválení žádosti o přijetí opatření, přijmou rozhodnutí, kterým pozastaví propuštění tohoto zboží nebo je zadrží.

2. Před přijetím rozhodnutí o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží mohou celní orgány držitele rozhodnutí o schválení žádosti požádat o jakékoli důležité informace. Celní orgány rovněž mohou držiteli rozhodnutí poskytnout informace o skutečném nebo předpokládaném počtu položek a o jejich povaze, případně jejich vyobrazení.

3. Před přijetím rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení sdělí celní orgány svůj záměr deklarantovi, nebo pokud má být zboží zadrženo, držiteli zboží. Deklarant nebo držitel zboží dostane příležitost vyjádřit svůj názor do tří pracovních dní od odeslání tohoto sdělení.

4. Celní orgány oznámí držiteli rozhodnutí o schválení žádosti a deklarantovi nebo držiteli zboží své rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení do jednoho pracovního dne od přijetí tohoto rozhodnutí.

Oznámení určené deklarantovi nebo držiteli zboží obsahuje informace o právních důsledcích stanovených v článku 20, pokud jde o jiné zboží než padělky a nedovolené napodobeniny, nebo v článku 23, pokud jde o padělky a nedovolené napodobeniny.

5. U zboží, jehož propuštění bylo pozastaveno nebo které bylo zadrženo, uvědomí celní orgány držitele rozhodnutí o schválení žádosti, jakož i deklaranta nebo držitele zboží, o skutečném nebo předpokládaném množství zboží a jeho skutečné nebo předpokládané povaze, případně včetně vyobrazení příslušných položek.

6. Jestliže se za držitele zboží považuje více osob, nejsou celní orgány povinny uvědomit více než jednu osobu.

Článek 17

Pozastavení propuštění nebo zadržení zboží bez schválení žádosti

1. Jestliže celní orgány během přijímání opatření v některé ze situací uvedených v čl. 1 odst. 1 určí zboží podezřelé z porušování práva duševního vlastnictví, mohou pozastavit propuštění tohoto zboží nebo je mohou zadržet předtím, než jim bylo oznámeno rozhodnutí o schválení žádosti týkající se tohoto zboží.

2. Před přijetím rozhodnutí o pozastavení propuštění nebo o zadržení zboží mohou celní orgány, aniž by sdělily jakékoli informace kromě skutečného nebo předpokládaného počtu položek, jejich povahy a případně vyobrazení těchto položek, požádat kteroukoli osobu oprávněnou podat žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví o jakékoli důležité informace.

4. Pozastavení propuštění zboží nebo jeho zadržení celní orgány oznámí kterékoli osobě oprávněné podat žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví do jednoho pracovního dne od okamžiku, kdy pozastavily propuštění zboží nebo je zadržely.

5. Celní orgány zboží propustí nebo ukončí jeho zadržení ihned po splnění všech celních formalit v těchto případech:

a) pokud se nepodaří určit žádnou osobu oprávněnou podat žádost týkající se údajného porušení práv duševního vlastnictví do jednoho pracovního dne od pozastavení propuštění nebo zadržení zboží;

b) pokud neobdrží žádost podle čl. 6 odst. 5 nebo takovou žádost zamítnou.

Celní orgány oznámí deklarantovi nebo držiteli zboží své rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení do jednoho pracovního dne od přijetí tohoto rozhodnutí.

6. Tento článek se nepoužije v případě zboží podléhajícího zkáze.

Článek 18

Kontrola a odběr vzorků zboží, jehož propuštění bylo pozastaveno nebo které bylo zadrženo

1. Celní orgány umožní držiteli rozhodnutí o schválení žádosti a deklarantovi nebo držiteli zboží, aby zkontrolovali zboží, jehož propuštění bylo pozastaveno nebo které bylo zadrženo.

2. Celní orgány mohou odebrat vzorky a mohou vzorky předat držiteli rozhodnutí o schválení žádosti, pokud o to požádá, a to výhradně za účelem analýzy a pro usnadnění dalšího postupu ve vztahu k padělkům či nedovoleným napodobeninám. Každá analýza těchto vzorků se provede na výhradní odpovědnost držitele rozhodnutí o schválení žádosti.

Pokud to okolnosti dovolí, po dokončení technické analýzy se vzorky vrátí předtím, než je zboží propuštěno nebo jeho zadržení ukončeno.

3. Celní orgány poskytnou držiteli rozhodnutí o schválení žádosti – na jeho žádost a pokud jsou známy – jména a adresy příjemce, odesílatele, deklaranta nebo držitele zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví, jakož i celní režim, původ, místo, odkud bylo dovezeno, a místo určení tohoto zboží.

4. Podmínky skladování zboží během doby pozastavení propuštění nebo zadržení, včetně předpisů týkajících se nákladů, stanoví jednotlivé členské státy.

Článek 19

Povolené použití některých informací držitelem rozhodnutí o schválení žádosti

Pokud držitel rozhodnutí o schválení žádosti obdržel informace uvedené v čl. 18 odst. 3, může tyto informace použít pouze pro tyto účely:

a) zahájení řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví;

b) vymáhání náhrady škody od porušovatele nebo jiných osob, je-li zboží zničeno v souladu s čl. 20 odst. 3 nebo čl. 23 odst. 3.

Oddíl 2

Zahájení řízení a předpokládané propuštění zboží

Článek 20

Zahájení řízení

1. Je-li zboží, na které se nevztahují články 23 a 24, podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, zahájí držitel rozhodnutí o schválení žádosti řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, do 10 pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení.

V případě zboží podléhajícího zkáze, které je podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví, je lhůta pro zahájení řízení uvedená v prvním pododstavci stanovena na tři pracovní dny od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení.

2. Celní orgány zboží propustí nebo ukončí jeho zadržení ihned po splnění všech celních formalit, pokud jim držitel rozhodnutí o schválení žádosti ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nesdělí žádnou z těchto skutečností:

a) zahájení řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví;

b) písemná dohoda mezi držitelem rozhodnutí o schválení žádosti a držitelem zboží o předání zboží ke zničení.

3. V případě dohody o předání zboží ke zničení uvedené v odst. 2 písm. b) se zničení provede pod celní kontrolou a na náklady a odpovědnost držitele rozhodnutí o schválení žádosti, nestanoví-li jinak právní předpisy členského státu, kde se zničení zboží provádí.

4. Na žádost držitele rozhodnutí o schválení žádosti mohou celní orgány ve vhodných případech lhůtu uvedenou v prvním pododstavci odstavce 1 prodloužit, a to nanejvýš o 10 pracovních dní.

V případě zboží podléhajícího zkáze se lhůta uvedená v druhém pododstavci odstavce 1 neprodlouží.

Článek 21

Předpokládané propuštění zboží

1. Jestliže bylo celním orgánům oznámeno zahájení řízení s cílem určit, zda došlo k porušení (průmyslového) vzoru, patentu, užitného vzoru nebo odrůdového práva, a lhůta uvedená v článku 20 uplynula, může deklarant nebo držitel zboží celní orgány požádat, aby zboží propustily nebo ukončily jeho zadržení.

Celní orgány zboží propustí nebo ukončí jeho zadržení pouze při splnění všech těchto podmínek:

a) deklarant nebo držitel zboží poskytl jistotu;

b) orgán příslušný k určení, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, neuložil předběžná opatření;

c) byly splněny všechny celní formality.

2. Jistotu uvedenou v odst. 1 písm. a) poskytne deklarant nebo držitel zboží do 10 pracovních dní ode dne, kdy celní orgány obdrží žádost uvedenou v odstavci 1.

3. Jistotu celní orgány stanoví tak, aby byla dostatečně vysoká pro ochranu zájmů držitele rozhodnutí o schválení žádosti.

4. Poskytnutím jistoty nejsou dotčeny ostatní nástroje právní ochrany, které má držitel rozhodnutí o schválení žádosti k dispozici.

Článek 22

Celně schválená určení zboží, která jsou zakázána u zboží předaného ke zničení

1. Zboží předané ke zničení podle článků 20, 23 nebo 24 nesmí být:

a) propuštěno do volného oběhu;

b) přepraveno mimo celní území Unie;

c) vyvezeno;

d) zpětně vyvezeno;

e) propuštěno do režimu s podmíněným osvobozením od cla;

f) umístěno do svobodného pásma nebo svobodného skladu.

2. Celní orgány mohou povolit, aby zboží uvedené v odstavci 1 bylo přepraveno pod celním dohledem mezi různými místy na celním území Unie za účelem jeho zničení pod celní kontrolou.

Oddíl 3

Padělky a nedovolené napodobeniny

Článek 23

Zničení a zahájení řízení

1. Zboží, u kterého existuje podezření, že jde o padělky nebo nedovolené napodobeniny, může být zničeno pod celní kontrolou, aniž by bylo nutné určovat, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví podle právních předpisů členského státu, ve kterém se zboží nachází, jestliže jsou splněny všechny tyto podmínky:

(a) držitel rozhodnutí o schválení žádosti písemně informoval celní orgány o svém souhlasu se zničením zboží, a to do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení;

(b) deklarant nebo držitel zboží celním orgánům písemně potvrdil svůj souhlas se zničením zboží, a to do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení;

2. Pokud deklarant nebo držitel zboží nepotvrdí svůj souhlas se zničením ve lhůtách uvedených v odst. 1 písm. b) ani neoznámí nesouhlas se zničením celním orgánům, které přijaly rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení, mohou mít celní orgány za to, že deklarant nebo držitel zboží se zničením souhlasí.

Celní orgány o tom uvědomí držitele rozhodnutí o schválení žádosti.

Jestliže deklarant nebo držitel zboží proti zničení zboží vznese námitku, celní orgány o této námitce uvědomí držitele rozhodnutí o schválení žádosti.

3. Zničení se provede pod celní kontrolou a na náklady a odpovědnost držitele rozhodnutí o schválení žádosti, nestanoví-li jinak právní předpisy členského státu, kde se zničení zboží provádí. Před zničením mohou být odebrány vzorky.

4. Není-li souhlas se zničením udělen, držitel rozhodnutí o schválení žádosti zahájí řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, do 10 pracovních dní nebo, v případě zboží podléhajícího zkáze, do tří pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení.

Na žádost držitele rozhodnutí o schválení žádosti mohou celní orgány lhůty uvedené v prvním pododstavci ve vhodných případech prodloužit, a to nanejvýš o 10 pracovních dní.

V případě zboží podléhajícího zkáze se tyto lhůty neprodlouží.

5. Celní orgány zboží propustí, případně ukončí jeho zadržení ihned po splnění všech celních formalit, pokud od držitele rozhodnutí o schválení žádosti neobdrží informace o žádné z těchto skutečností:

(a) jeho souhlas se zničením vyjádřený ve lhůtách uvedených v odst. 1 písm. a);

(b) zahájení řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví, ve lhůtě uvedené v odstavci 4.

Článek 24

Zvláštní postup pro zničení zboží v malých zásilkách

1. Tento článek se na zboží použije, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

(d) nejedná se o zboží podléhající zkáze;

(e) na zboží se vztahuje rozhodnutí o schválení žádosti;

(f) zboží je přepravováno v malých zásilkách.

2. Ustanovení čl. 16 odst. 3, 4 a 5 a čl. 18 odst. 2 se nepoužijí.

3. V oznámení rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení, které odešlou do jednoho pracovního dne od přijetí tohoto rozhodnutí, uvědomí celní orgány deklaranta nebo držitele zboží o těchto skutečnostech:

a) záměr celních orgánů zničit zboží;

b) práva deklaranta nebo držitele zboží podle odstavců 4 a 5.

4. Deklarant nebo držitel zboží dostane možnost vyjádřit své stanovisko do 20 pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení.

5. Dotčené zboží může být zničeno, pokud deklarant nebo držitel zboží do 20 pracovních dní od odeslání rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení celním orgánům potvrdí svůj souhlas se zničením zboží.

6. Jestliže deklarant nebo držitel zboží nepotvrdí svůj souhlas se zničením ve lhůtě uvedené v odstavci 5 ani neoznámí nesouhlas se zničením celnímu úřadu, který přijal rozhodnutí o pozastavení propuštění zboží nebo o jeho zadržení, mohou mít celní orgány za to, že deklarant nebo držitel zboží se zničením souhlasí.

7. Zničení se provede pod celní kontrolou a na náklady celních orgánů.

8. Pokud deklarant nebo držitel zboží proti zničení zboží vznese námitku, celní orgány uvědomí držitele rozhodnutí o schválení žádosti o této námitce a o počtu položek a jejich povaze, případně včetně vyobrazení těchto položek.

9. Celní orgány zboží propustí, případně ukončí jeho zadržení ihned po splnění všech celních formalit, pokud od držitele rozhodnutí o schválení žádosti do 10 pracovních dní od odeslání informací uvedených v odstavci 8 neobdrží informaci o zahájení řízení s cílem určit, zda bylo porušeno právo duševního vlastnictví.

10. Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30, pokud jde o prahová množství, podle nichž se pro účely tohoto článku definují malé zásilky.

KAPITOLA IV

ODPOVĚDNOST, NÁKLADY A SANKCE

Článek 25

Odpovědnost celních orgánů

Aniž jsou dotčeny použitelné právní předpisy členských států, nedává rozhodnutí o schválení žádosti držiteli tohoto rozhodnutí nárok na náhradu škody v případě, že zboží podezřelé z porušení práva duševního vlastnictví není odhaleno celním úřadem a je propuštěno nebo není přijato žádné opatření k jeho zadržení.

Článek 26

Odpovědnost držitele rozhodnutí o schválení žádosti

Pokud je postup řádně zahájený podle tohoto nařízení zastaven v důsledku jednání nebo opomenutí na straně držitele rozhodnutí o schválení žádosti nebo pokud se následně zjistí, že dotyčné zboží neporušuje právo duševního vlastnictví, je držitel rozhodnutí o schválení žádosti odpovědný vůči osobám dotčeným situací uvedenou v čl. 1 odst. 1 v souladu s právními předpisy členského státu, ve kterém se zboží nacházelo.

Článek 27

Náklady

1. Na žádost celních orgánů uhradí držitel rozhodnutí o schválení žádosti veškeré náklady, které vznikly celní správě v souvislosti s uchováváním zboží pod celním dohledem podle článků 16 a 17 a se zničením zboží podle článků 20 a 23.

2. Tímto článkem není dotčeno právo držitele rozhodnutí o schválení žádosti vymáhat náhradu škody od porušovatele nebo jiných osob v souladu s právními předpisy členského státu, kde se zboží nacházelo.

3. Držitel rozhodnutí o schválení unijní žádosti zajistí a zaplatí veškeré překlady vyžadované celními orgány, které mají přijmout opatření týkající se zboží podezřelého z porušení práva duševního vlastnictví.

Článek 28

Správní sankce

Členské státy stanoví pravidla pro správní sankce použitelné v případě porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené správní sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Členské státy oznámí tyto předpisy Komisi do šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a neprodleně jí oznámí všechny následně změny těchto předpisů.

KAPITOLA V

VÝBOR, PŘENESENÍ PRAVOMOCI A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen Výbor pro celní kodex zřízený podle článků 247a a 248a nařízení Rady (ES) č 2913/92. Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 30

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v tomto článku.

2. Přenesení pravomoci uvedené v čl. 24 odst. 10 platí na dobu neurčitou ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 24 odst. 10 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Nabývá účinku dnem následujícím po zveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Rozhodnutí nemá vliv na platnost žádných aktů v přenesené pravomoci, které jsou již v platnosti.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 24 odst. 10 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví ve lhůtě dvou měsíců od oznámení aktu Evropskému parlamentu a Radě námitky nebo pokud před uplynutím této lhůty Evropský parlament i Rada Komisi uvědomí, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Článek 31

Výměna údajů o rozhodnutích týkajících se žádosti o přijetí opatření mezi členskými státy a Komisí

1. Příslušné celní útvary Komisi oznámí:

a) žádosti o přijetí opatření, včetně veškerých fotografií, vyobrazení a brožur;

b) rozhodnutí o schválení žádosti;

c) veškerá rozhodnutí o prodloužení lhůty, ve které mají celní orgány přijmout opatření, a rozhodnutí o zrušení nebo změně rozhodnutí o schválení žádosti;

d) veškerá pozastavení účinnosti rozhodnutí o schválení žádosti.

2. Aniž je dotčen čl. 24 písm. g) nařízení Rady (ES) č. 515/97, celní orgány v případě pozastavení propuštění zboží nebo zadržení zboží předají Komisi veškeré důležité informace, včetně podrobných údajů o zboží, právu duševního vlastnictví, postupech a dopravě.

3. Všechny informace uvedené v odstavcích 1 a 2 se uchovávají v ústřední databázi Komise.

4. Důležité informace uvedené v odstavcích 1 a 2 dá Komise v elektronické podobě k dispozici celním orgánům členských států.

Článek 32

Ustanovení o ochraně údajů

1. Zpracování osobních údajů v centrální databázi Komise se provádí v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001[26] a pod dohledem evropského inspektora ochrany údajů.

2. Zpracování osobních údajů příslušnými orgány v členských státech se provádí v souladu se směrnicí 95/46/ES[27] a pod dohledem nezávislého veřejného orgánu členského státu stanoveného v článku 28 uvedené směrnice.

Článek 33

Lhůty, data a termíny

Použijí se pravidla pro lhůty, data a termíny stanovená v nařízení Rady (EHS, Euratom) č. 1182/71[28].

Článek 34

Vzájemná správní pomoc

Použije se nařízení (ES) č. 515/97.

Článek 35

Zrušení

Nařízení (ES) č. 1383/2003 se zrušuje s účinkem od XX.XX.20XX.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení.

Článek 36

Přechodná ustanovení

Žádosti o přijetí opatření schválené v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1383/2003 zůstávají v platnosti po dobu, stanovenou v rozhodnutí o schválení žádosti, ve které mají celní orgány přijmout opatření, a neprodlouží se.

Článek 37

Vstup v platnost a použitelnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Avšak čl. 24 odst. 1 až 9 se použije od XX.XX.20XX.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne

Za Evropský parlament Za Radu

předseda/předsedkyně předseda/předsedkyně

[1] Sdělení Komise „EVROPA 2020 – Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění“, Brusel – KOM(2010) 2020, 3. 3. 2010.

[2] Sdělení Komise ze dne 13. dubna 2011: Akt o jednotném trhu – KOM(2011)206.

[3] Usnesení Rady ze dne 25. září 2008 o komplexním evropském plánu boje proti padělání a pirátství (Úř. věst. C 253, 4.10.2008, s. 1).

[4] Usnesení Rady ze dne 16. března 2009 o akčním plánu EU v celní oblasti pro boj proti porušování práv duševního vlastnictví pro období let 2009 až 2012 (Úř. věst. C 71, 25.3.2009, s. 1).

[5] Sdělení Komise ze dne 11. listopadu 2010: Na cestě k Aktu o jednotném trhu – KOM(2010) 608 v konečném znění/2.

[6] Úř. věst. C.

[7] Úř. věst. C 253, 4.10.2008, s. 1.

[8] Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 7.

[9] Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

[10] Úř. věst. L 12, 16.1.2001, s. 1.

[11] Usnesení 2008/2133/INI.

[12] Úř. věst. L 82, 22.3.1997, s. 1.

[13] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

[14] Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1.

[15] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13.

[16] Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 1.

[17] Úř. věst. L 198, 8.8.1996, s. 30.

[18] Úř. věst. L 227, 1.9.1994, s. 1.

[19] Úř. věst. L 78, 24.3.2009, s. 1.

[20] Úř. věst. L 3, 5.1.2002, s. 1.

[21] Úř. věst. L 93, 31.3.2006, s. 12.

[22] Úř. věst. L 148, 6.6.2008, s. 1.

[23] Úř. věst. L 149, 14.6.1991, s. 1.

[24] Úř. věst. L 39, 13.2.2008, s. 16.

[25] Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 40.

[26] Úř. věst. L 8 12.1.2001, s. 1.

[27] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31.

[28] Úř. věst. L 124, 8.6.1971, s. 1.

52011PC0285