[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 6.9.2010

KOM(2010) 469 v konečném znění

2008/0237 (COD)

STANOVISKO KOMISEpodle čl. 294 odst. 7 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unieke změnám navrženým Evropským parlamentemtýkajícím se postoje Rady v souvislostis návrhem

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004

2008/0237 (COD)

STANOVISKO KOMISE podle čl. 294 odst. 7 písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie ke změnám navrženým Evropským parlamentem týkajícím se společného postoje Rady v souvislosti s návrhem

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004

1. SOUVISLOSTI

Datum předložení návrhu Parlamentu a Radě 5. prosince 2008

Datum vydání stanoviska Parlamentu v prvním čtení 23. dubna 2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru: 16. července 2009

Datum jednomyslného přijetí postoje Rady: 11. března 2010

Datum vydání stanoviska Evropského parlamentu v druhém čtení: 6. července 2010

2. Cíl návrhu

Cílem legislativního návrhu je stanovit soubor práv cestujících využívajících autobusové a autokarové dopravy na vnitrostátních i na přeshraničních linkách. Práva obsahují minimální pravidla o poskytování informací pro všechny cestující před nastoupením cesty i v jejím průběhu, odpovědnost v případě dopravních nehod, pomoc a náhradu škod v případě přerušení cesty, opatření v případě zpoždění a zvláštní pomoc osobám se sníženou pohyblivostí. Podobně jako ve stávajících předpisech pro leteckou a železniční dopravu návrh předpokládá, že urovnáváním sporů se budou zabývat nezávislé vnitrostátní subjekty.

3. Stanovisko Komise ke změnám navrženým Evropským parlamentem

3.1 Shrnutí postoje Komise

Evropský parlament přijal 50 změn. Komise může přijmout 5 změn v nezměněné podobě (11, 20, 33, 37, 38), 3 změny v zásadě, kdy by se jednoduše vypustila některá ustanovení v postoji Rady (15, 16 a 50), a 39 změn po jejich přeformulování (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 17, 18, 19, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 34, 39, 40, 41, 42, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 51). Komise zamítá změny 21, 35 a 36.

Komise vítá snahy Evropského parlamentu posílit ustanovení, která mohou zvýšit úroveň ochrany cestujících v porovnání s postojem Rady. Změny schválené Evropským parlamentem se v mnoha bodech odchylují od postoje Rady. Komise je však přesvědčena, že v dohodovacím postupu lze dospět ke kompromisu.

3.2 Změny navržené Parlamentem ve druhém čtení

3.2.1 Přijaté změny

Komise přijímá změny 11, 20, 33, 37, 38.

Změny objasňují body odůvodnění (bod odůvodnění 17), definice („dopravce“ v čl. 3 písm. g) a ustanovení o zpožděních (čl. 14 odst. 1 písm. b) bod I, čl. 19 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 písm. a)), které zlepšují buď kvalitu právního textu, nebo zvyšují úroveň ochrany cestujících.

3.2.2 Změny přijaté s výhradou jejich přeformulování nebo v zásadě

Oblast působnosti

Komise přijímá změny týkající se oblasti působnosti předlohy nařízení (článek 2), které oproti postoji Rady omezují možnost členských států vyjmout z oblasti působnosti práva cestujících u některých typů služeb, např. vnitrostátních služeb a místních služeb (tj. městských, příměstských a regionálních služeb), a které omezují trvání těchto výjimek, jelikož zvyšují ochranu cestujících. Aby však bylo možné zajistit jasnost, soudržnost a právní jistotu, bylo by třeba přeformulovat tyto změny : 1, 13, 14, 17, a 18.

Komise může přijmout změny 15 a 16 (kdy členské státy nebudou moci vyjímat z oblasti působnosti vnitrostátní ani mezinárodní služby, je-li značná část poskytována mimo EU), aby zajistila široké uplatňování tohoto právního předpisu o právech cestujících. V zájmu dosažení kompromisu s Radou však Komise uznává, že širší oblasti působnosti lze pravděpodobně dosáhnout pouze flexibilnějším přístupem, tj. možným vyjmutím výše uvedených služeb, avšak rozšířením seznamu položek, které nelze vyjmout, v čl. 2 odst. 5 oproti kratšímu seznamu navrhovanému Radou.

Náhrada škod a pomoc v případě nehod

Komise přijímá změny týkající se náhrady škod a pomoci v případě nehod, které zvyšují ochranu cestujících ve srovnání s postojem Rady. Bylo by však třeba do značné míry přeformulovat následující změny , aby se zajistil jejich soulad se stávajícími právními předpisy o odpovědnosti z provozu motorových vozidel, a dosáhlo se tak dohody s Radou: 2, 3, 4, 22, 23, 24 a 25.

Zdravotně postižené osoby a osoby se sníženou pohyblivostí

Komise přijímá změny týkající se zdravotně postižených osob a osob se sníženou pohyblivostí, které zlepšují ustanovení o dostupnosti autobusových a autokarových služeb těmto osobám ve srovnání s postojem Rady. Aby však bylo možné zajistit jasnost, soudržnost a právní jistotu, je nutno přeformulovat tyto změny : 5, 6, 7, 8, 9, 18, 19, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 34 a 51.

Zrušení nebo zpoždění

Komise přijímá změny týkající se práv cestujících v případě zrušení nebo zpoždění autobusových a autokarových služeb, které zvyšují ochranu cestujících, například pokud jde o lepší podmínky v souvislosti s náhradou škody a pomocí. Aby však bylo možné zajistit jasnost, soudržnost a právní jistotu, je nutno přeformulovat tyto změny : 10, 39, 40, 41 a 42.

Komise může v zásadě přijmout změnu 44 (nový článek 22, kterým se stanoví povinnost pro dopravce spolupracovat s příslušnými zúčastněnými subjekty v zájmu zlepšování služeb cestujícím). V zájmu dosažení kompromisu s Radou však Komise uznává, že v souvislosti s touto povinností spolupráce uloženou poskytovatelům je možná třeba flexibilnějšího přístupu.

Informace

Komise přijímá změny týkající se poskytování informací o dopravních službách a jejich výkonu, jakož i o právech cestujících, které znamenají zlepšení ve prospěch cestujících v porovnání s postojem Rady. Aby však bylo možné zajistit jasnost, soudržnost a právní jistotu, je nutno přeformulovat tyto změny : 12, 45 a 46.

Vyřizování stížností a prosazování

Komise přijímá změny týkající se podmínek zřízení mechanismů pro vyřizování stížností a vnitrostátních subjektů příslušných pro prosazování, které zvyšují rozsah ochrany cestujících a usnadňují zeštíhlení správních struktur. Aby však bylo možné zajistit jasnost, soudržnost a právní jistotu, je nutno přeformulovat tyto změny : 47, 48 a 49.

Komise může v zásadě přijmout změnu 50 : čl. 27 odst. 3 rozšiřující oblast působnosti nezávislých režimů pro vyřizování stížností na článek 5 až 7 tohoto nařízení. V zájmu dosažení kompromisu s Radou však Komise uznává, že je možná třeba flexibilnějšího přístupu k tomuto ustanovení, aby se zajistila právní soudržnost mezi vnitrostátním právem a právem EU, a článek 7 se proto vylučuje z oblasti působnosti čl. 27 odst. 3, jelikož článek 7 odkazuje na vnitrostátní právní předpisy o odpovědnosti, jejichž postupy přezkumu právních předpisů se mohou lišit od harmonogramů postupů stanovených v tomto nařízení.

3.2.3 Zamítnuté změny

Komise zamítá změnu 21 (definice poskytovatele souborných služeb cestovního ruchu v čl. 3 písm. k)), protože odstranění odkazu na „prodejce“ v definici by se jednak nehodilo do právní struktury této předlohy nařízení, ani by nebylo v souladu

se stávajícími předpisy o právech cestujících, jako je nařízení 1107/2006 a 1371/2007.

Komise zamítá změny 35 a 36, jejichž smyslem je vyškrtnutí čl. 18 odst. 1 a 2, podle kterých mohou členské státy vyjmout pravidelné vnitrostátní služby z oblasti působnosti ustanovení v kapitole III tohoto nařízení, zajišťují-li alespoň stejnou úroveň ochrany zdravotně postižených osob a osob se sníženou pohyblivostí jako nařízení. Ustanovení čl. 18 odst. 1 a 2 jsou užitečná, protože členským státům poskytují flexibilitu nezbytnou k udržování vyšší úrovně ochrany dle potřeby na vnitrostátní úrovni a zároveň zajišťují, aby byla v ostatních členských státech dosažena přinejmenším stejná úroveň ochrany, kterou stanovuje nařízení.