[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 14.11.2007

KOM(2007) 707 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o přezkumu doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech [SEK(2007) 1493]

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

o přezkumu doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech

Úvod

Inspekce jsou důležitým nástrojem zajišťujícím provádění a vynucování právních předpisů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí.

S vědomím toho, že mezi inspekčními systémy členských států existují velké rozdíly, přijal v roce 2001 Evropský parlament a Rada doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech[1].

Doporučení obsahuje nezávazná kritéria pro plánování, provádění, následná opatření a podávání zpráv o inspekcích ochrany životního prostředí. Jeho cílem je posílit soulad s právem Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a přispět k jeho důslednému provádění a prosazování ve všech členských státech.

Členské státy byly požádány, aby podaly zprávu o tom, jak doporučení provádějí, a o jejich zkušenostech s jeho používáním.

Na základě těchto zpráv a všech dalších dostupných informací byla Komise vyzvána, aby vypracovala zprávu o provádění doporučení a návrh jeho dalšího vývoje, v případě nutnosti formou směrnice.

Zpráva shrnující dostupné informace o provádění a používání doporučení je přílohou tohoto sdělení[2].

Než předloží jakékoli konkrétní návrhy, hodlá Komise shromáždit vstupy od dalších institucí, z neformální sítě evropských donucovacích orgánů (IMPEL[3]) a od dalších zainteresovaných stran.

Toto sdělení je v souladu s agendou lepší právní úpravy vzhledem k tomu, že dodržování a prosazování předpisů jsou základními složkami regulačního cyklu.

Toto sdělení se předkládá Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Účelem sdělení je nastínit stanovisko Komise k dalšímu vývoji doporučení a zahájit rozsáhlou diskuzi s dalšími institucemi a zainteresovanými stranami.

Evropský parlament, Rada, Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů jsou vyzvány, aby předložily svá stanoviska k problémům zmíněným v tomto sdělení.

V průběhu roku 2007 bude Komise pořádat schůzky se zainteresovanými stranami a bude provádět konzultace po internetu.

Vstupy ze sítě IMPEL budou získány prostřednictvím projektu sítě IMPEL o dalším vývoji doporučení, který by měl být dokončen do konce roku 2007.

S ohledem na výsledky těchto diskuzí Komise navrhne vhodnou cestu dalšího vývoje doporučení v roce 2008.

1. PROVÁDěNÍ DOPORUčENÍ V čLENSKÝCH STÁTECH

Všechny členské státy předložily zprávu o provádění doporučení a zprávu o svých zkušenostech s používáním doporučení.

V mnoha případech byly předložené informace neúplné nebo bylo obtížné je porovnávat. U některých členských států, kde odpovědnost za inspekce ochrany životního prostředí leží na regionech, bylo nemožné vyvozovat závěry na celostátní úrovni. Rovněž je třeba poznamenat, že zatímco některé členské státy zaslaly aktualizované údaje v roce 2006, většina informací se vztahuje k situaci v letech 2002–2003.

I přes tyto mezery v dostupných informacích je patrné, že všechny členské státy doporučení částečně provedly (do různé míry), pouze několik jich však dosáhlo provedení v plné míře. Podrobnější informace o provádění doporučení jsou k dispozici v přiložené zprávě.

Dostupné informace ukazují, že stále existují velké rozdíly v tom, jak se provádí inspekce ochrany životního prostředí v rámci Společenství. Takové rozdíly však znamenají, že ve Společenství nelze zajistit úplné provádění právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí. Vedou rovněž k narušení hospodářské soutěže podniků.

Tato situace neúplného provádění je částečně následkem odlišných výkladů definic a kritérií doporučení a požadavků na podávání zpráv členskými státy.

Zdá se také, že existují velké rozdíly v politické prioritě, kterou členské státy dávají inspekcím ochrany životního prostředí. Některé členské státy zdůraznily, že omezené zdroje inspekčních orgánů jim neumožnily vytvořit plně účinný systém inspekcí ochrany životního prostředí.

2. OBLASTI PRO ZLEPšENÍ DOPORUčENÍ

Dostupné informace ukazují, že s cílem zlepšit účinnost doporučení je třeba podrobněji prodiskutovat následující prvky doporučení.

2.1. Definice oblasti působnosti

V současnosti se doporučení zabývá inspekcemi ochrany životního prostředí všech průmyslových zařízení nebo jiných podniků či zařízení, jejichž emise, vypouštění odpadních vod či likvidace nebo využívání odpadů jsou podle práva ES předmětem schvalování, povolování nebo udělování licencí. Zde je patrně třeba ujasnit definici oblasti působnosti. Oblast působnosti byla členskými státy vykládána různým způsobem, což vedlo k velkým rozdílům v počtu zařízení, na něž se vztahovaly inspekce ochrany životního prostředí, a k rozdílům mezi procentními podíly zařízení, v nichž členské státy provedly ročně inspekce. Kupříkladu některé členské státy používají doporučení pouze pro zařízení spadající pod směrnici IPPC[4], zatímco jiné se zaměřily i na jiná zařízení. Tento rozdíl ve výkladu je významný zejména pro odvětví odpadů, neboť mnoho zařízení, která nejsou typu IPPC, podléhá inspekčním požadavkům.

Stávající oblast působnosti se zaměřuje zejména na průmyslová zařízení a zařízení na zpracování odpadu a vylučuje mnohé činnosti, které jsou upravovány právními předpisy Společenství v oblasti životního prostředí.

Doporučení zejména neobsahuje kritéria pro inspekce přepravy odpadů. Přeshraniční přeprava odpadů je na úrovni EU upravována nařízením o přepravě odpadů[5]. Provádění uvedeného nařízení má pro Komisi vysokou prioritu. Během společných inspekcí prováděných v rámci sítě IMPEL zároveň 13 členskými státy ve 30 přístavech EU bylo přibližně 50 % přepravy odpadů shledáno jako nezákonné. Tato zjištění a rovněž nedávné závažné případy nezákonné přepravy odpadů, jako např. vyložení odpadu na Pobřeží slonoviny, které zapříčinilo úmrtí lidí a závažné znečištění životního prostředí, byly důvodem rozšířených výzev od členských států, evropských institucí, nevládních organizací i široké veřejnosti, aby bylo vymáhání nařízení o přepravě odpadů posíleno, zejména s ohledem na provádění inspekcí. Je nezbytné, aby Společenství v boji s nezákonnou přepravou odpadů spolupracovalo. Nové nařízení o přepravě odpadů, které bylo přijato v roce 2006 a vstoupilo v platnost v červenci 2007, obsahuje některá ustanovení pro zlepšené vymáhání nařízení a pro zvýšenou spolupráci mezi členskými státy. Nestanovuje však kritéria pro inspekce přepravy odpadů.

Doporučení rovněž neobsahuje kritéria pro inspekce lokalit Natura 2000. Právní předpisy ES o ochraně přírody (směrnice o ptácích[6] a směrnice o stanovištích[7]) mají za cíl vytvořit evropskou ekologickou síť zvláště chráněných území a zvláštních oblastí ochrany (Natura 2000) a zajistit ochranu a podporu lokalitám, které tvoří síť. Správné provádění těchto právních předpisů má pro ochranu přírody v EU velký význam. Komise proto vítá vytvoření sítě Green Enforce, jejímž cílem bude podpořit spolupráci a výměnu zkušeností mezi členskými státy, aby se usnadnilo provádění právních předpisů v oblasti ochrany přírody. Síť Green Enforce v současnosti zvažuje přispět k dalšímu rozvoji inspekcí ochrany životního prostředí prostřednictvím vytvoření kritérií pro inspekce lokalit Natura 2000.

Další právní předpisy v oblasti životního prostředí, na něž se doporučení nepoužije, se týkají registrace a povolování chemických látek (REACH[8]), omezení některých nebezpečných látek ve výrobcích (např. směrnice RoHS[9]), obchodu s ohroženými druhy[10] a rovněž činností vztahujících se ke geneticky upraveným organismům a systémům založeným na odpovědnosti výrobců.

2.2. Ujasnění definic

Ze zpráv vyplynulo, že některé termíny používané v doporučení jsou členskými státy vykládány různě. To vedlo k rozdílům v provádění doporučení členskými státy i v informacích, které členské státy předložily.

Různé interpretace lze pozorovat zejména u těchto termínů:

- inspekce, kontrola, audit

Podle doporučení se termín inspekce vztahuje na činnosti, které znamenají kontrolu a podporu souladu kontrolovaných zařízení s příslušnými požadavky na ochranu životního prostředí a sledování dopadu zařízení. Doporučení uvádí řadu takových činností jako příklady. Termíny kontrola a audit jsou součástí těchto uvedených inspekčních činností, ale nejsou definovány.

Definice inspekce je proto v nařízení velmi široká a měla by se týkat všech činností, které mají za cíl prosazovat soulad zařízení s požadavky na ochranu životního prostředí. Byla však členskými státy vykládána různě, přičemž některé členské státy používaly velmi úzkou definici vztahující se například pouze na přímé kontroly v zařízeních, zatímco jiné členské státy používaly mnohem širší přístup.

Tento rozdíl ve výkladu má vliv na provádění doporučení, a zejména na plánování inspekcí, neboť všechny dotčené činnosti by měly být zohledněny v plánu inspekcí. Je rovněž obtížné srovnávat informace poskytnuté členskými státy o provedených inspekcích, a zejména o poměru kontrolovaných zařízení, v nichž byly provedeny inspekce.

- inspekční orgán

Podle doporučení je inspekční orgán jakýkoli orgán veřejné moci, který je vytvořen nebo určen členským státem a odpovídá za záležitosti, jimiž se zabývá doporučení, a jakákoli právnická osoba, na niž bylo uvedenými orgány převedeno splnění těchto úkolů v rámci jejich pravomoci a pod jejich dohledem za předpokladu, že taková osoba nemá žádný osobní zájem na výsledku inspekce, kterou provede. V některých členských státech, kde mohlo být do inspekčních činností přímo nebo nepřímo zapojeno mnoho různých orgánů, bylo někdy obtížné rozlišit, které orgány by měly být považovány za inspekční orgány. Tyto nejasnosti mají následky pro provádění doporučení, a zejména pro plánování inspekcí, neboť plány by se měly týkat činností všech inspekčních orgánů.

- plán inspekcí, program inspekcí

Termíny plán inspekcí a program inspekcí nejsou v doporučení definovány. Zdá se, že řada členských států má různý výklad toho, co znamená termín „plán inspekcí“. Ten má být strategickým dokumentem pro vytváření priorit inspekcí ochrany životního prostředí. Docházelo k některým záměnám s termínem „program inspekcí“, který označuje zařízení, v nichž bude provedena inspekce během určitého časového období, a který by měl podle doporučení být součástí plánu inspekcí. Následkem toho se plány inspekcí některých členských států skládaly pouze ze seznamu zařízení nebo odvětví, v nichž bude během určitého časového období provedena inspekce. Rozdíl mezi uvedenými dvěma termíny je rovněž důležitý pro provádění ustanovení o přístupu k informacím v oblasti životního prostředí. Některé členské státy argumentují tím, že nezveřejňují plány inspekcí, aby zamezily informování a varování provozovatelů o jakékoli hrozbě plánované inspekce. Rozlišování mezi plány a programy by mohlo být užitečné pro oddělování politického aspektu (plán) od aspektu provozního (program); plány by se tedy mohly zveřejňovat, aniž by se tím ohrozily jednotlivé inspekce.

- přeshraniční mechanismus

Podle doporučení by měly členské státy podporovat koordinaci inspekcí se zřetelem na zařízení a činnosti, které by mohly mít výrazný přeshraniční dopad. Informace poskytnuté členskými státy k tomuto bodu byly neúplné a různorodé. Některé členské státy poskytly určité příklady správní spolupráce se sousedními státy nebo okresy. Některé členské státy odkazovaly na společné inspekce přepravy odpadů prováděné v rámci projektů sítě IMPEL. Některé členské státy odkazovaly obecněji k výměně informací mezi členskými státy v rámci projektů sítě IMPEL. Vzhledem k těmto odlišným výkladům nebylo možno posoudit, zda členské státy provedly tuto část doporučení.

- běžné a mimořádné inspekce

Podle doporučení se běžné inspekce provádějí jako součást plánovaného programu inspekcí. Mimořádné inspekce se provádějí v reakci na stížnosti, ve spojení s vydáváním, obnovením nebo úpravou povolení nebo jako součást vyšetřování nehod, problémů a výskytu nesrovnalostí.

V některých členských státech byly vytvořeny různé kategorie inspekcí, např. reakční nebo nereakční inspekce, plánované nebo neplánované inspekce atd. Ty nelze vždy zřetelně zařadit do kategorií běžné nebo mimořádné. Rozdíly ve výkladu těchto termínů ztížily u některých členských států hodnocení provádění doporučení. Rozdíl je důležitý zejména pro plánování inspekcí, neboť v plánech je třeba zohlednit čas a zdroje potřebné jak pro běžné, tak pro mimořádné inspekce.

2.3. Kritéria pro plánování, provádění, následná opatření a vykazování inspekcí

Cílem doporučení je posílení souladu kontrolovaných zařízení s právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí. Členské státy by rovněž měly zajistit, aby cílem inspekcí ochrany životního prostředí bylo dosažení vysoké úrovně ochrany životního prostředí. Aby toho bylo dosaženo, stanovuje doporučení kritéria, jak plánovat, provádět, sledovat a vykazovat inspekce ochrany životního prostředí.

2.3.1. Plánování inspekcí

Doporučení stanoví vytvoření plánů inspekcí a obecná kritéria pro tyto plány, která popisují působnost plánů, základ pro jejich vytvoření a jejich minimální obsah.

Nezdá se, že tato kritéria byla prováděna v plném rozsahu ve všech členských státech. V mnoha členských státech neobsahují plány inspekcí strategické prvky, ale spíše jsou tvořeny seznamem zařízení nebo odvětví, v nichž bude v určitém časovém období provedena inspekce.

Kromě potřeby vyjasnit některé klíčové termíny související s plánováním inspekcí, jak je uvedeno v bodu 2.2., se zdá, že existuje potenciál pro další zlepšení plánování inspekcí v členských státech. To členským státům umožní co nejlépe využít jejich dostupné zdroje prostřednictvím lepšího zaměření zařízení, v nichž by měly být provedeny inspekce. Některé členské státy již vytvořily pokročilé systémy plánování inspekcí. Využití řídicích přístupů založených na riziku pro plánování inspekcí bylo navrženo jako metoda dosažení správné praxe při inspekcích. Tento přístup založený na riziku může vycházet z různých kritérií, jako je např. riziko pro životní prostředí, cíle ochrany životního prostředí a dosavadní soulad zařízení s předpisy. Jako příklad tohoto přístupu lze uvést britský systém OPRA (Operator and Pollution Risk Appraisal), který je založen na několika kritériích, jako např. komplexnost zařízení, jeho umístění a emise, jakož i výkon provozovatele a dosavadní záznamy o zařízení.

2.3.2. Provádění inspekcí

Doporučení uvádí, že návštěvy lokalit by měly být orgány prováděny pravidelně jako součást běžných inspekcí a v případě stížností, nehod, problémů nebo výskytu nesrovnalostí a po vydání povolení i před opětovným vydáním nebo obnovením či úpravou povolení. Jsou stanovena kritéria popisující, jak by měly být tyto návštěvy na místě prováděny. Zjištění z návštěv na místě by měla být obsažena ve zprávách, jež by měly být předány provozovateli zařízení a uveřejněny. Závažné nehody, problémy nebo výskyt nesrovnalostí by měly být prošetřeny, aby se vyjasnily příčiny a odpovědnost, zmírnily nebo napravily dopady na životní prostředí, stanovily kroky, které budou učiněny, a rovněž případné sankce nebo donucovací opatření. Mělo by být zajištěno, že provozovatel přijme následná opatření. Pro jiné inspekční činnosti kritéria neexistují.

2.3.3. Hodnocení plánů inspekcí

Ačkoli doporučení výslovně neuvádí, že by mělo být provádění plánů inspekcí hodnoceno, bod VIII doporučení žádá členské státy, aby podávaly zprávu o hodnocení úspěchu nebo neúspěchu jejich plánu inspekcí.

Hodnocení úspěchu plánu inspekcí se považuje za důležitý nástroj pro zlepšení plánování inspekcí. Některé členské státy zavedly moderní systémy hodnocení svých plánů inspekcí. Tyto systémy jim pomohly definovat jejich plány do budoucnosti.

2.4. Vykazování

První praktické vykazování přineslo velké množství informací ukazujících, jak je doporučení v členských státech prováděno a používáno. Informace však nejsou vždy srovnatelné a ne vždy umožňují vytvoření jasných závěrů o účinnosti inspekčních systémů v členských státech. Bylo navrženo, aby byl vytvořen jednodušší systém vykazování, zaměřený více na měření úspěchu inspekčních systémů. Pro zajištění srovnatelnosti údajů bude pro tento systém vykazování třeba vytvořit velmi jasný jednotný formát.

2.5. Přístup k informacím

Doporučení uvádí, že plány inspekcí a inspekční zprávy by se měly v souladu se směrnicí 90/313/EHS zveřejňovat. Tato směrnice byla mezitím nahrazena směrnicí 2003/4/ES. Nová směrnice specifikuje ve srovnání se směrnicí předchozí podrobněji pojem informace o ochraně životního prostředí, důvody pro zamítnutí přístupu k informacím a povinnost aktivního uveřejňování informací, např. prostřednictvím internetu.

Zprávy ukazují, že několik členských států nezveřejňuje své plány inspekcí a inspekční zprávy. Členské státy pro tento postup uvádějí několik důvodů. Plány inspekcí jsou často seznamem zařízení, v nichž bude provedena inspekce během určitého časového období. Uvolnění těchto informací by mohlo ohrozit úspěch inspekcí. Inspekční zprávy se rovněž často nezveřejňují, neboť by mohly obsahovat důvěrné obchodní informace.

Informací souvisejících s inspekcemi ochrany životního prostředí se týká směrnice 2003/4/ES, takže zákonná povinnost zveřejňovat informace již existuje. Směrnice rovněž poskytuje dostatečné odůvodnění pro výjimečné zamítnutí přístupu k těmto informacím, pokud je třeba ochránit jiné důležitější zájmy.

Zdá se, že v mnoha případech je základní příčinou nedostatečného provádění těchto ustanovení to, že pro orgány je obtížné najít praktický způsob oddělení důvěrných informací od informací, které by měly být zveřejněny. Například je třeba najít způsob, jak zveřejnit strategickou část plánu inspekcí, aniž by se rovněž zveřejnila část obsahující seznam zařízení, v nichž budou v určitém časovém období provedeny inspekce.

3. NAVRHOVANÝ DALšÍ POSTUP

NEž BYLO DOPORUčENÍ PřIJATO, PROBÍHALA DISKUZE O TOM, ZDA BY MěLA BÝT KRITÉRIA PRO INSPEKCE OCHRANY žIVOTNÍHO PROSTřEDÍ PRÁVNě ZÁVAZNÁ, čI NIKOLI. VÝSLEDKEM DISKUZÍ BYLO PřIJETÍ NEZÁVAZNÉHO DOPORUčENÍ A žÁDOST, ABY KOMISE PROVEDLA PřEZKUM DOPORUčENÍ na základě zkušeností s prováděním doporučení a případně předložila návrh směrnice.

Podle stanoviska Komise je, vzhledem k nedostatečnému provádění doporučení v plném rozsahu, třeba zvážit vytvoření právně závazných požadavků na inspekce ochrany životního prostředí. Dále existuje potřeba ujasnit obecná kritéria inspekcí ochrany životního prostředí a zajistit další pokyny a výměnu informací o jejich provádění. Proto se navrhují tyto akce:

3.1. Revize doporučení

Doporučení by mělo být chápáno jako obecný rámec pro systémy inspekcí ochrany životního prostředí v členských státech. Jeho kritéria jsou obecné povahy a popisují, jak by měly být plánovány, prováděny a sledovány inspekce ochrany životního prostředí. Vzhledem k této velmi obecné a popisné povaze kritérií se nezdá vhodné je převádět do právně závazných požadavků.

Doporučení by však mělo být pozměněno tak, aby se zlepšilo jeho provádění a posílila jeho účinnost. Zejména by mělo být zváženo rozšíření jeho oblasti působnosti, aby co nejvíce pokrývala všechny činnosti významné z hlediska ochrany životního prostředí. Měly by být ujasněny definice podstatné pro inspekce. Mělo by se zvážit vytvoření kritérií pro plánování inspekcí. Měl by být vytvořen co nejjednodušší a nejjasnější systém vykazování, aby poskytl srovnatelné informace o tom, jak fungují inspekční systémy a zda dosahují cílů zlepšení souladu s právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí.

3.2. Požadavky na odvětvové inspekce

Kromě obecných kritérií pro inspekce ochrany životního prostředí stanovených doporučením by měly být do odvětvových právních předpisů začleněny konkrétní právně závazné požadavky na inspekce některých zařízení nebo činností. Právně závazné požadavky jsou nezbytné pro zajištění vyšší politické priority inspekcím a pro lepší vymáhání právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí v rámci celého Společenství. Definování požadavků na inspekce v každém právním aktu má tu výhodu, že tyto požadavky mohou být přizpůsobeny konkrétní povaze a rizikům dotčených zařízení nebo činností a mohou být přesnější a lépe zaměřené než obecná kritéria. Tyto požadavky na odvětvové inspekce mohou mít ve vztahu k doporučení doplňující charakter nebo se mohou vztahovat na zařízení nebo činnosti, jež v doporučení nejsou uvedeny.

Jedním z příkladů stávajícího dobře fungujícího odvětvového inspekčního systému je ten, který je vytvořen směrnicí Seveso II o kontrole nebezpečí závažných havárií[11]. Podle této směrnice musí orgány vytvořit systém inspekcí nebo jiných kontrolních opatření vhodných podle druhu dotčených zařízení. Směrnice definuje minimální četnost inspekcí na místě jednou za rok a ukládá členským státům povinnost zajistit, aby byly pro všechna zařízení vytvořeny plány inspekcí, aby byly po inspekcích připraveny zprávy a aby v případě nutnosti byly inspekce v rozumné lhůtě sledovány vedením zařízení.

Jako součást přezkumu směrnice IPPC[12], který je na plánu legislativní práce Komise pro rok 2007, a na základě analýzy provádění tohoto právního předpisu Komise zváží způsoby, jak zajistit lepší rámec pro soulad k zajištění větší důslednosti a důvěry v inspekce členských států v zařízeních IPPC.

Komise zvažuje navržení zvláštních právně závazných pravidel pro inspekce přepravy odpadů. Na rozdíl od inspekcí zařízení jsou inspekce přepravy odpadů prováděny na různých místech, jako např. v námořních přístavech, na silnicích nebo na hraničních přechodech, a obvykle zahrnují množství různých orgánů, jako např. celní správu, policii a orgány ochrany životního prostředí. Měla by být definována konkrétní kritéria pro zajištění dostatečné kvality a četnosti inspekcí a učiněna opatření pro vhodná školení a spolupráci mezi orgány.

-V případě právních předpisů týkajících se produktů, jako např. směrnice 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních[13] se dodržování právních předpisů ověřuje prostřednictvím systému postupů týkajících se dozoru nad trhem a posuzování shody. Mělo by být prověřeno, zda je třeba tento systém u příležitosti současného přezkumu uvedené směrnice posílit.

Dalšími právními předpisy v oblasti ochrany životního prostředí, které se v současnosti přezkoumávají nebo připravují a u nichž se bude zkoumat nutnost vytvoření nebo posílení inspekčních požadavků, jsou:

- směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES[14]

- nařízení (ES) č. 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu[15]

- směrnice 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě[16]

- směrnice 86/609/EHS o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely[17]

- směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ)[18]

- nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi[19]

- budoucí směrnice o vstřikování a podpovrchovém skladování uhlíku

Otázka inspekcí by měla být rovněž zvažována při budoucích přezkumech právních předpisů.

3.3. Vytvoření pokynů a spolupráce mezi členskými státy

Síť IMPEL provedla dlouhou řadu projektů, jejichž cílem bylo posílit spolupráci a podpořit výměnu informací o inspekcích ochrany životního prostředí mezi členskými státy[20]. Komise tyto projekty podporovala a aktivně se jich účastnila.

Měly by být zmíněny zejména tyto projekty:

Iniciativa sítě IMPEL pro přezkum (IMPEL Review Initiative, IRI) spočívá ve vyslání týmu zkušených inspektorů z různých zemí, aby prozkoumali systém řízení kandidátského inspektorátu srovnáním praxe kandidátského inspektorátu s opatřeními na inspektorátech členů týmu pro přezkum. Projekty IRI byly prováděny v osmi dobrovolnických členských státech EU – v Německu (Mannheim), Irsku (Wexford), Belgii (Brusel), Francii (Douai), Nizozemsku (Zwolle), Španělsku (Santiago de Compostela), Švédsku (Stockholm a Södertälje) a ve Spojeném království (Skotsko), jakož i v Norsku v období let 2001 až 2007.

Seskupení sítě IMPEL pro přeshraniční přepravu odpadů (IMPEL Cluster Transfrontier Shipments of Waste) provedlo několik projektů týkajících se předcházení nezákonné přepravě odpadů, včetně organizace společných inspekčních činností.

Síť IMPEL vytvořila řadu dokumentů s pokyny pro plánování a provádění inspekcí. Byly organizovány výměny informací a zkušeností mezi inspektory.

Všechny tyto iniciativy měly příznivý dopad na posilování inspekcí ve Společenství a síť IMPEL by měla být v pokračování takových projektů podpořena.

[1] Úř. věst. L 118, 27.4.2001, s. 41.

[2] Pracovní dokument útvarů Komise SEK XXXX, Zpráva o provádění doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech, příloha sdělení Komise o přezkumu doporučení 2001/331/ES.

[3] Síť pro zavádění a provádění environmentálních právních předpisů, http://ec.europa.eu/environment/impel/index.htm.

[4] Směrnice 96/61/ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění, Úř. věst. L 257, 10.10.1996, s. 1.

[5] Nařízení (ES) č. 1013/2006 o přepravě odpadů, Úř. věst. L 190, 12.7.2006, s. 1.

[6] Směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/244/EHS, Úř. věst. L 115, 8.5.1991, s. 41.

[7] Směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7.

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení (ES) č. 793/93 a nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES, Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1.

[9] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, Úř. věst. L 037, 13.2.2003, s. 19.

[10] Nařízení Rady (ES) č. 338/97 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi, Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

[11] Směrnice 96/82/ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek, Úř. věst. L 10, 14.1.1997, s. 13, naposledy pozměněna směrnicí 2003/105/ES, Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 97.

[12] Směrnice 96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění.

[13] Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 19.

[14] Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.

[15] Úř. věst. L 244, 29.9.2000, s. 1.

[16] Úř. věst. L 330, 5.12.1998, s. 32.

[17] Úř. věst. L 358, 18.12.1986, s. 1.

[18] Úř. věst. L 37, 13.2.2003, s. 24.

[19] Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

[20] Pro podrobnější informace viz internetová stránka sítě IMPEL: http://ec.europa.eu/environment/impel/index.htm.