[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 10.10.2007

KOM(2007) 591 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Opětovné posouzení rámce právních předpisů v sociální oblasti pro zvýšení počtu a kvality pracovních míst v odvětví námořní dopravy v EU (první fáze konzultace sociálních partnerů na úrovni Společenství podle čl. 138 odst. 2 Smlouvy)

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ, EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Opětovné posouzení rámce právních předpisů v sociální oblasti pro zvýšení počtu a kvality pracovních míst v odvětví námořní dopravy v EU (první fáze konzultace sociálních partnerů na úrovni Společenství podle čl. 138 odst. 2 Smlouvy)

1. ÚVOD

Zelená kniha nazvaná „Směrem k budoucí námořní politice Unie“[1] nadnesla otázku vynětí námořních odvětví z částí evropských pracovněprávních předpisů a předpisů v oblasti sociální politiky a opětovného posouzení těchto předpisů v úzké spolupráci se sociálními partnery.

V souvislosti s dalšími akcemi, které mají za cíl posílit sociální rozměr námořní Evropy[2] a podpořit konkurenceschopnost námořního odvětví EU, a při zohlednění potřeb zúčastněných stran, a zejména Evropského parlamentu a Evropského hospodářského a sociálního výboru, chce Komise posoudit, zda současné právní předpisy Společenství zajišťují odpovídající úrovně ochrany pracovníků v námořní dopravě a zda by jejich zlepšení mohlo učinit námořní odvětví EU pro uchazeče o zaměstnání přitažlivějším[3], aniž by došlo k ohrožení jeho konkurenceschopnosti.

Toto sdělení posuzuje příslušné právní předpisy v zájmu toho, aby byly určeny vynětí nebo odchylky, které mají dopad na pracovníky v námořnických profesích, a problémy s výkladem těchto právních předpisů. S ohledem na již velmi rozsáhlý soubor mezinárodních úmluv a norem má určit, jak potřebná by mohla být akce, aby byla zlepšena právní ochrana pro námořnické profese v EU. Zahajuje rovněž konzultaci sociálních partnerů o otázce možného zaměření akce Společenství podle čl. 138 odst. 2 Smlouvy.

Jelikož je důraz kladen na rámec právních předpisů, analýza se nutně omezuje na povolání, na něž se v rámci práva EU vztahují nižší úrovně ochrany, a/nebo s nimiž jsou spojeny větší problémy, tj. na pracovníky v odvětví námořní dopravy a rybolovu.

Tato problematika má velmi důležitý hospodářský a sociální význam. V roce 2005 byl celkový počet námořníků ze zemí EU-27 odhadován na 204 400[4] a počet rybářů zaměstnaných v EU-25 byl přibližně 190 000–195 000. V rámci konzultace byl v několika příspěvcích potvrzen nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců v evropské námořní dopravě.

2. MEZINÁRODNÍ RÁMEC

Většina námořních odvětví působí ve vysoce globalizovaných podmínkách. Rostoucí hospodářská globalizace a internacionalizace pracovních sil v kombinaci s leckdy nedostatečným prosazováním právních předpisů oslabují účinnost stávajících mezinárodních norem a mají dopad na bezpečnost v námořní dopravě na celosvětové úrovni, čímž přispívají k významnému zvyšování nerovností v životních a pracovních podmínkách pracovníků v námořní dopravě. EU velmi podporuje úsilí vyvíjené na mezinárodních fórech za účelem posílení mezinárodního systému právních předpisů. Výsledkem bylo úspěšné přijetí úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 [5] a úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007[6] .

Nové mezinárodní normy zavedené těmito úmluvami jsou závažné pro aktualizaci a doplnění vnitřních a vnějších politik EU, včetně norem v sociální oblasti, neboť konsolidují a aktualizují stávající mezinárodní právo pro širokou škálu oblastí, a poskytují tak ucelený soubor pravidel týkajících se dodržování a prosazování právních předpisů.

Provádění ustanovení obsažených v úmluvě Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 a týkajících se dodržování a prosazování právních předpisů má zásadní význam pro vytvoření rovných podmínek v námořní dopravě na celosvětové úrovni. Je třeba rovněž poznamenat, že třetí soubor opatření v souvislosti s bezpečností v námořní dopravě přezkoumává některá pravidla státní přístavní inspekce tak, aby byla tato inspekce posílena, pokud jde o pracovní normy, včetně zpracování stížností členů posádky[7].

Dne 7. července 2007 přijala Rada rozhodnutí, kterým se členské státy zmocňují, aby v zájmu Evropského společenství ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 , pokud možno do 31. prosince 2010[8].

Komise také hodlá předložit návrh rozhodnutí Rady, kterým se členské státy EU zmocňují a vyzývají, aby co nejdříve ratifikovaly úmluvu Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 [9].

Mezinárodní organizace práce a Mezinárodní námořní organizace také v posledních letech podnikly iniciativy za účelem zlepšení bezpečnostních norem. Mezinárodní organizace práce přijala v roce 2003 úmluvu č. 185 týkající se aktualizace průkazů totožnosti námořníků (revize úmluvy č. 108), aby bylo usnadněno opouštění lodi a tranzit námořníků. Rada zmocnila členské státy EU, aby uvedenou úmluvu[10] ratifikovaly, a Komise je vyzývá k tomu, aby ji ratifikovaly a provedly.

Dohody o partnerství v odvětví rybolovu uzavřené mezi Společenstvím a rozvojovými zeměmi obsahují ustanovení týkající se sociálních věcí, čímž rovněž podporují dobré pracovní a životní podmínky.

3. PRÁVNÍ PřEDPISY EU TÝKAJÍCÍ SE PRACOVNÍCH PODMÍNEK A INFORMOVÁNÍ PRACOVNÍKů A KONZULTACÍ S NIMI

Pokud jde o použití právních předpisů EU týkajících se pracovních podmínek a informování pracovníků a konzultací s nimi na námořníky a/nebo rybáře, existují tyto čtyři situace:

- Žádné vynětí (tj. nedostatek zvláštních ustanovení nebo odchylek). Jedná se o směrnice týkající se práce na dobu určitou, práce na částečný úvazek, bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků se smlouvami na dobu určitou nebo na dočasnou práci zprostředkovanou přes agenturu, informací o podmínkách, které se na pracovní smlouvu nebo pracovní poměr vztahují, a účasti pracovníků v evropských společnostech a v evropských družstevních společnostech.

- Zvláštní právní předpisy nebo obecné nástroje obsahující zvláštní ustanovení. Jedná se o směrnici týkající se úpravy pracovní doby (z oblasti působnosti hlavní směrnice[11] jsou vyloučeni námořníci, avšak směrnice obsahuje zvláštní ustanovení týkající se rybářů) nebo o směrnici týkající se ochrany mladistvých pracovníků[12] (s různými zvláštními možnostmi odchylek týkajících se odvětví).

- Možnost členských států zavést při provádění směrnic do vnitrostátního práva odchylky v jejich vnitrostátních právních předpisech. Jedná se o směrnici týkající se zřízení evropské rady zaměstnanců, směrnici týkající se informování pracovníků a konzultací s nimi a o směrnici týkající se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti.

- Vynětí z oblasti použitelnosti. Jedná se o směrnici týkající se hromadného propouštění, převodů podniků a vysílání pracovníků.

Směrnice, na které se vztahují poslední dvě uvedené situace, vyzývají k podrobnější analýze.

a) Směrnice Rady 2002/74/ES [13] – ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele

Podle čl. 1 odst. 2 mohou členské státy vyloučit z oblasti působnosti uvedené směrnice pohledávky některých zaměstnanců v rozsahu, v jakém existují jiné formy záruky, které dotyčným zaměstnancům poskytnou rovnocennou ochranu v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatelů. Přestože toto ustanovení neobsahuje zvláštní odkaz na námořnické profese, členské státy mohou této možnosti využít i v jejich případě.

Členské státy, které ze svých příslušných vnitrostátních předpisů vyloučily rybáře odměňované formou podílu na výnosu již při vstupu uvedené směrnice v platnost, mohou podle čl. 1 odst. 3 toto vyloučení zachovat.

Možnosti vyloučení podle čl. 1 odst. 2 a/nebo čl. 1 odst. 3 písm. b) směrnice využilo pouze šest členských států[14]. Mělo by být znovu posouzeno, zda bylo vyloučení v případě těchto členských států oprávněné a zda se potvrdilo, že jiné formy ochrany poskytnuté v těchto případech byly skutečně rovnocenné.

b) Směrnice Rady 94/45/ES [15] – evropská rada zaměstnanců

Tato směrnice se vztahuje na posádky rybářských plavidlech, které obecně spadají do oblasti její působnosti. V čl. 1 odst. 5 se však uvádí, že „ členské státy mohou stanovit, že se tato směrnice nevztahuje na posádky obchodního loďstva “.

Jedním důvodem pro tuto odchylku[16] je skutečnost, že tyto posádky se při práci všeobecně nacházejí ve velké vzdálenosti od sebe navzájem a od vedení, a proto je velmi těžké, aby se kvůli konzultacím scházeli.

Tohoto ustanovení využilo šest členských států[17]. V případě dvou jiných členských států[18] platí vyloučení na základě zvláštních právních předpisů a další tři členské státy[19] mají zavedené mechanismy na přizpůsobení prováděcích právních předpisů námořníkům.

Možnost, kdy jsou vyloučeny posádky obchodního loďstva, je třeba znovu posoudit, vzhledem k tomu, že: (i) vysoká internacionalizace pracovních sil vyžaduje mezinárodní postupy informování a konzultací, (ii) většina členských států této možnosti nevyužívá, (iii) ustanovení směrnice jsou flexibilní (mechanismy informování a konzultací jsou projednávány za účelem jejich přizpůsobení povaze společnosti).

Specifické pracovní modely námořníků však musí být vždy zohledněny. Stávající možnost vynětí by mohla být změněna na schválení toho, aby byly vnitrostátní právní předpisy přizpůsobeny specifické situaci posádek obchodního loďstva, zejména členů posádek při dálkových plavbách, jak to již některé členské státy v praxi dělají.

c) Směrnice 2002/14/ES [20] – informování pracovníků a konzultace s nimi

Ustanovení čl. 3 odst. 3 uvádí, že „ členské státy mohou přijmout zvláštní předpisy odchylující se od této směrnice pro posádky plavidel plavící se na volném moři “.

Důvody členských států pro toto vyloučení byly podobné jako v případě směrnice 94/45/ES: obtížnost při využívání postupů informování a konzultací na palubách lodí, které se nacházejí daleko od sídla podniku, a skutečnost, že smlouvy námořníků jsou často uzavírány na krátkou dobu.

Zde je však vyloučení vázáno na podmínku, že členské státy musí stanovit „zvláštní předpisy“. Není tedy možné, že by v případě vyloučení jednoduše neexistovala žádná právní úprava nebo že by byla poskytována jiná úroveň ochrany. Osm členských států[21] této možnosti podle čl. 3 odst. 3 využilo, avšak pouze tři z nich[22] zavedly zvláštní předpisy vztahující se na posádky, které spadají do oblasti působnosti této odchylky. Komise posoudí právní shodu těchto zvláštních předpisů ve své nadcházející zprávě o provádění této směrnice.

d) Směrnice Rady 98/59/ES [23] – hromadné propouštění

Ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. c) uvádí, že se směrnice nevztahuje na posádky námořních lodí.

V důvodové zprávě připojené k jejímu návrhu na přepracování směrnice 75/129/EHS[24] Komise v roce 1991 vyjádřila stanovisko, že „povinnost informování, projednání a oznámení stanovená v této směrnici není v žádném případě neslučitelná se zvláštní povahou pracovních smluv nebo pracovních poměrů posádek námořních lodí. Jejich vynětí z ochrany poskytované směrnicí není oprávněné, pokud se na ně nevztahují jiné formy záruky poskytující ochranu rovnocennou ochraně vyplývající ze směrnice.

Proti odkazu na jiné formy záruky poskytující rovnocennou ochranu byly během jednání v Radě vzneseny námitky.

Důvody pro opětovné posouzení podmínek, za nichž ochrana práv posádek námořních lodí spadá do oblasti působnosti směrnice, jsou tedy oprávněné[25].

e) Směrnice Rady 2001/23/ES [26] – převody podniků

Ustanovení čl. 1 odst. 3 směrnice obecně vylučuje námořní lodě.

Zvláštní odkaz na námořní lodě nebyl obsažen ani v původním návrhu Komise (KOM(74) 351) ani v pozměněném návrhu ze dne 25. července 1975 (KOM(75) 429). Když však byla směrnice dne 14. února 1977 přijata (směrnice 77/187/EHS), obsahovala již ustanovení o vyloučení, jemuž bylo zřejmě příkladem podobné vyloučení ve směrnici týkající se hromadného propouštění.

Komise v roce 1994 vyjádřila ve svém návrhu na přepracování směrnice 77/187/EHS[27] názor, že práva na informování a konzultace poskytovaná směrnicí by se na námořní lodě vztahovat nemusela, že je však nelze vyloučit z jejích základních ustanovení, tj. zachování práv zaměstnanců v případě převodu podniků. Tento postoj však Rada nepřijala.

Na první pohled nejsou zřejmé žádné zvláštní důvody, aby bylo toto vyloučení zachováno. Ustanovení směrnice týkající se zachování práv zaměstnanců se zejména nejeví jako neslučitelná se zvláštní povahou pracovních smluv nebo pracovních poměrů na námořních lodí. Pokud jde o práva na informování a konzultace, přístup by měl být v souladu s přístupem, který bude přijat pro směrnice 2002/14/ES a 98/59/ES.

Je třeba poznamenat, že velký počet členských států[28], včetně některých největších námořních zemí, možnosti vyloučit námořní lodě z oblasti působnosti svých vnitrostátních právních předpisů, kterými se směrnice provádí, nevyužil. Z toho zjevně vyplývá, že této záležitosti je třeba věnovat další pozornost.

f) Směrnice 96/71/ES [29] – vysílání pracovníků

Ustanovení čl. 1 odst. 2 směrnice 96/71/ES uvádí toto: „Tato směrnice se nevztahuje na podniky obchodního loďstva a jejich posádky“ .

Vyslaní pracovníci jsou ve směrnici definováni jako pracovníci, kteří po omezenou dobu vykonávají práci na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracují. Přesněji řečeno se námořní posádky plavidel plavící se na volném moři nepovažují za vyslané na „území jiného členského státu“[30].

V předchozí zprávě o provádění této směrnice[31] Komise potvrdila, že „ vzhledem ke zvláštní povaze práce této skupiny pracovníků, kterou je neustálá změna místa, a vzhledem k tomu, že sledování této skupiny je v praxi obtížné, považuje většina členských států toto vynětí za oprávněné “. Avšak „vynětí těchto podniků z oblasti působnosti směrnice je nevyjímá z používání pravidel mezinárodního práva soukromého (Římská úmluva)“[32].

Navíc se nezdá, že by se definice vysílání obsažená ve směrnici 96/71/ES dala použít na námořní posádky. Stávající vynětí tuto skutečnost podle všeho odráží, a proto je oprávněné.

4. PRÁVNÍ PřEDPISY EU O BEZPEčNOSTI A OCHRANě ZDRAVÍ

Právní předpisy EU týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se vztahují na „všechny činnosti veřejného i soukromého sektoru“ [33]. Pracovníci v námořním odvětví proto využívají stejné úrovně ochrany jako pracovníci v jiných odvětvích.

Z celkového počtu 28 směrnic, které se týkají této oblasti, se pouze dvě nevztahují na námořní odvětví:

- Směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti [34];

- Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29. května 1990 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro práci se zobrazovacími jednotkami [35].

Směrnice 89/654/EHS se nevztahuje na dopravní prostředky používané mimo podnik a/nebo závod, ani na pracoviště uvnitř dopravních prostředků, ani na rybářské lodě. Důvodem pro toto vynětí bylo, že se jedná o specifická pracoviště, která se liší od pracovišť v budovách podniku a/nebo závodu a na která by se měly vztahovat zvláštní předpisy.

Kromě toho bylo vzhledem ke skutečnosti, že v odvětví rybolovu se relativně často stávají nehody, zapotřebí zvláštního nástroje pro řešení specifických rizik a na podporu bezpečnosti a ochrany zdraví rybářů při práci. Z těchto důvodů Rada přijala směrnici 93/103/EHS, která vymezuje minimální požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na rybářských plavidlech.

Pro stanovení požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví, které mají dodržovat námořní lodě, jsou relevantní mezinárodní dohody a úmluvy. Obzvláště důležité budou v tomto ohledu úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 a úmluva Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 . Mělo by však být zdůrazněno, že Společenství poskytuje účinné právní prostředky, které tyto mezinárodní nástroje doplňují, pokud je to užitečné. Závazné mezinárodní kodexy a dohody leckdy obsahují přísnější a/nebo specifičtější ustanovení než právní předpisy EU týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a v některých směrnicích je jejich použití výslovně stanoveno. V těchto případech se explicitně uvádí, že ustanovení příslušných směrnic se použijí, aniž by byly tyto dohody a kodexy dotčeny. V případě směrnice 1999/92/ES[36] je dané odvětví těmito mezinárodními dohodami pokryto v celém rozsahu.

Odpovídajícím způsobem se Komise ve strategii Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012[37] zavázala, že bude podporovat bezpečnost a ochranu zdraví na mezinárodní úrovni a posilovat svou spolupráci s Mezinárodní organizací práce, Světovou zdravotnickou organizací a ostatními mezinárodními organizacemi s cílem podporovat vyšší úrovně ochrany na světové úrovni.

Speciálně na námořní odvětví se vztahují tyto dvě směrnice:

- Směrnice Rady 92/29/EHS ze dne 31. března 1992 o minimálních bezpečnostních a zdravotních předpisech pro zlepšení lékařské péče na palubách plavidel[38] ;

- Směrnice Rady 93/103/ES ze dne 23. listopadu 1993 o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na rybářských plavidlech[39] .

Směrnice 93/103/ES se vztahuje pouze na nová rybářská plavidla (smlouva o stavbě zadána po 23. listopadu 1995) o délce mezi kolmicemi nejméně 15 metrů a na stávající rybářská plavidla o délce mezi kolmicemi nejméně 18 metrů. Zpráva Komise o praktickém provádění směrnice 93/103/ES, která bude obsahovat podrobnou analýzu jejího dopadu na bezpečnost a ochranu zdraví evropských rybářů a popisovat potřeby akce, má být předložena k přijetí v roce 2008.

Vynětí malých plavidel z oblasti působnosti směrnice je oprávněné, protože přijetí směrnice by mělo pro malá plavidla vážný hospodářský dopad, včetně dodatečné administrativní zátěže.

Avšak i nadále platí, že je nutné podniknout kroky proti trvale vysoké úrovni pracovních úrazů v odvětví rybolovu. Především by měly být šířeny osvědčené postupy, které přihlížejí ke zvláštnostem práce na palubě malých rybářských plavidel, a pro zaměstnavatele a zaměstnance by měly být vypracovány praktické pokyny, které by podporovaly používání bezpečnějších pracovních postupů.

5. VOLNÝ POHYB PRACOVNÍKů A KOORDINACE SYSTÉMů SOCIÁLNÍHO ZABEZPEčENÍ

5.1. Volný pohyb pracovníků

Volný pohyb pracovníků po celé EU je jednou ze základních svobod, které právo Společenství zaručuje. Podle ustálené judikatury jsou ustanovení Smlouvy o ES týkající se volného pohybu pracovníků použitelná rovněž na námořní dopravu. Ustanovení platí pro dotčeného pracovníka i v případě činností prováděných mimo území Společenství, pokud lze zákonný pracovní poměr lokalizovat v rámci území Společenství nebo pokud má pracovní poměr s uvedeným územím dostatečně úzký vztah[40].

5.2. Koordinace systémů sociálního zabezpečení

Právní předpisy Společenství v oblasti sociálního zabezpečení stanoví, že pracovníci a jejich rodinní příslušníci neztrácejí při pohybu v rámci Společenství svá práva na sociální zabezpečení, a zajišťují, aby členské státy při používání svých vnitrostátních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení dodržovaly základní zásady rovného zacházení a nediskriminace.

Příslušné právní předpisy jsou stanoveny v nařízení č. 1408/71 a jeho prováděcím nařízení č. 574/72. Tyto předpisy zajišťují jednoduchou koordinaci systémů sociálního zabezpečení členských států. Pro námořníky obsahuje nařízení č. 1408/71 zvláštní pravidla týkající se použitelných právních předpisů. Státní příslušník zemí EU zaměstnaný na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu v zásadě podléhá právním předpisům uvedeného státu. Pokud je však dotčená osoba zaměstnaná na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu a odměňovaná za tuto práci podnikem, jehož sídlo nebo místo podnikání se nachází na území jiného členského státu, podléhá právním předpisům posledně uvedeného státu, pokud má bydliště na území tohoto státu[41].

Ustanovení nařízení č. 1408/71 se vztahují rovněž na státní příslušníky třetích zemí, kteří oprávněně bydlí na území členského státu a jsou v situaci, která se neomezuje ve všech ohledech na jediný členský stát (viz nařízení č. 859/2003).

Tyto právní předpisy Společenství však mohou zajistit pouze částečnou ochranu práv v případě námořníků vzhledem k tomu, že (i) se vztahují pouze na systémy sociálního zabezpečení zemí EU a EHP a Švýcarska; (ii) se nevztahují na státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou zaměstnáni na palubě lodi plující pod vlajkou členského státu, avšak kteří oprávněně nebydlí na území Společenství nebo nejsou v přeshraniční situaci definované v nařízení č. 859/2003. Otázka, zda mají či nemají nárok na sociální zabezpečení v rámci vnitrostátních předpisů, jimž podléhají, je výhradně záležitostí dotčeného členského státu (dotčených členských států).

Kromě toho je věcná oblast působnosti těchto předpisů omezena na systémy sociálního zabezpečení zřízené vnitrostátními právními předpisy. Výjimky se vztahují pro nepovinné doplňkové systémy sociálního zabezpečení nebo zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné[42] a kolektivní smlouvy, pokud nejsou takové smlouvy podle vnitrostátních právních předpisů povinné. V námořním odvětví a v odvětví rybolovu je sociální zabezpečení často součástí pracovní smlouvy a je zajišťováno prostřednictvím mezinárodního soukromého pojištění. Pracovníci se mohou na ustanovení nařízení č. 1408/71 odvolávat jen tehdy, pokud se na ně vztahuje povinné pojištění podle vnitrostátních právních předpisů, jimž podléhají. Tak se může stát, že jejich práva na sociální zabezpečení mají mezery. To je zejména případ nabytí nároků na důchod.

Úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 obsahuje ustanovení o minimální úrovni sociálního zabezpečení, kterou musí každý členský stát podle svých vnitrostátních právních předpisů námořníkům, kteří mají řádné bydliště na jeho území, poskytovat. Podle této úmluvy by toto zabezpečení nemělo být méně výhodné než to, které mají pracovníci na pevnině, kteří mají bydliště na jeho území. Podobná ustanovení jsou obsažena v úmluvě Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 . Po vstupu v platnost budou tato ustanovení pro pracovníky v uvedeném odvětví zajišťovat určitou úroveň sociálního zabezpečení. Dalšího pokroku by mohlo být dosaženo zvýšením počtu mezinárodních dohod s třetími zeměmi, které by obsahovaly ustanovení týkající se sociálních věcí a rovného zacházení.

6. ÚLOHA SOCIÁLNÍHO DIALOGU

Odvětvové výbory pro námořní dopravu a mořský rybolov se pravidelně zabývaly tématy s cílem zvýšit bezpečnost a dobré podmínky na palubě.

Oba výbory se již dlouho zasazují o dobré pracovní podmínky v kontextu globalizace a dodržování mezinárodních právních nástrojů pro námořníky. Evropští sociální partneři se aktivně podílejí na práci v Mezinárodní organizaci práce a Mezinárodní námořní organizaci, čímž přispívají k posilování evropské pozice, a silně se angažují v oblasti navazujících opatření a v provádění příslušných mezinárodních nástrojů.

V odvětví námořní dopravy jednávají sociální partneři o evropské dohodě, která by prováděla příslušná ustanovení úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 . Tato jednání byla zahájena po konzultaci Komise se sociálními partnery podle čl. 138 odst. 2 Smlouvy, která byla zahájena v červnu 2006. Pokud bude dosaženo dohody a pokud si to sociální partneři budou přát, bude se uvažovat o předložení návrhu směrnice na základě článku 139 Smlouvy o ES. V úvahu by dále mohl přicházet návrh směrnice o prosazování ustanovení týkajících se námořních pracovních norem na palubách lodí plujících pod vlajkou členského státu Společenství a na palubách všech lodí, které připlouvají do přístavů ve Společenství. Tento nástroj umožní, aby byla úmluva Mezinárodní organizace práce o práci na moři z roku 2006 po svém vstupu v platnost členskými státy jednotně uplatňována na všechny lodě, včetně těch, které plují pod vlajkou třetí země, v souladu se zásadou neposkytovat příznivější zacházení zemím, které úmluvu neratifikovaly.

Začlenění mezinárodních norem do práva EU by přispělo k vytvoření rovných podmínek pro všechny. Komise proto vyzývá sociální partnery v odvětví mořského rybolovu, aby posoudili možnosti společné iniciativy na podporu používání ustanovení nové úmluvy Mezinárodní organizace práce o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 v rámci EU.

7. ZÁVěRY

Komise bude i nadále pracovat na posílení mezinárodního systému právních předpisů, zejména podporováním ratifikace a prosazování mezinárodních norem a prostřednictvím mezinárodních dohod s třetími zeměmi, které by obsahovaly ustanovení týkající se sociálních věcí a rovného zacházení.

Komise rovněž usiluje o zlepšení právního rámce Společenství pro pracovníky v námořnických profesích. Z analýzy v tomto sdělení vyplývá, že je možné, že jejich vyloučení z oblasti působnosti některých směrnic není zcela oprávněné, protože se nezdá, že vyloučení přispívá k používání specifických řešení, která jsou konkrétní situaci těchto pracovníků lépe přizpůsobena.

Zvláštní obavy jsou spojeny s právy pracovníků v námořní dopravě na ochranu v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele nebo v případě převodů podniků, v nichž by měl být prosazován soudržný přístup, aby tito pracovníci mohli účinně využívat svých práv jak na vnitrostátní úrovni, tak i v podnicích s působností na území Společenství. Přehodnocena by měla být rovněž stávající vynětí z oblasti působnosti směrnic týkajících se informování a konzultací.

Existují-li dostatečně závažné důvody pro zachování stávajících vynětí nebo odchylek, mělo by se zvážit, zda by nejvhodnějším řešením pro to, aby byla námořnickým profesím zaručena stejná úroveň ochrany, kterou mají ostatní pracovníci podle obecné směrnice, byly specifické právní předpisy EU pro dané odvětví.

V takovém případě je třeba přezkoumat konkrétní právní podmínky platné v členských státech, aby se zajistilo, že námořnické profese mají odpovídající úroveň ochrany, zejména v případech podmíněných vynětí, která členské státy zavazují ke stanovení specifičtějších předpisů nebo alternativních záruk k zajištění stejné úrovně ochrany.

Zváženy budou jakékoliv budoucí návrhy na opětovné posouzení vynětí a/nebo odchylek platných pro námořní odvětví, a to na základě podrobné analýzy jejich dopadu na konkurenceschopnost odvětví námořní dopravy EU. Kromě toho budou zohledněny mezinárodní normy a jejich interakce s předpisy EU.

Na základě výše uvedených skutečností se sociální partneři žádají, aby zodpověděli tyto otázky:

1. Souhlasíte s analýzou Komise, pokud jde o odůvodnění vynětí a odchylek týkajících se námořnických profesí od pracovněprávních předpisů EU?

2. Mělo by zrušení vynětí, která již nejsou oprávněná, vést k začlenění námořnických profesí do obecné oblasti působnosti příslušných směrnic? Jaké akce jsou v tomto ohledu prioritní?

3. Je v případech vynětí, která jsou podle Vás z důvodu specifičnosti odvětví nebo z jiných důvodů oprávněná, zaručena rovnocenná úroveň ochrany pro námořnické profese jinými prostředky? Domníváte se, že by byla vhodná zvláštní ustanovení v rámci příslušné směrnice nebo zvláštní právní nástroj EU pro námořnické profese?

4. Jaké prostředky pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví na palubě, zejména na palubě malých rybářských plavidel, považujete za vhodnější?

5. Jaké prostředky pro akci na zlepšení sociálního zabezpečení pracovníků v námořnických profesích považujete s přihlédnutím k rozdělení právní odpovědnosti mezi Společenství a členské státy, pokud jde o sociální zabezpečení, za vhodnější?

*************

Toto sdělení představuje první fázi konzultace podle čl. 138 odst. 2 Smlouvy. Považuje-li Komise po takové konzultaci akci Společenství za účelnou, konzultuje se sociálními partnery obsah zamýšleného návrhu, jak je stanoveno v čl. 138 odst. 3 Smlouvy.

[1] KOM(2006) 275 ze dne 7.6.2006.

[2] Např. sdělení o přístavní politice, které bude v souvislosti s námořní politikou přijato ve formě kapitoly, jež se bude týkat pracovních podmínek a sociálního dialogu v přístavech.

[3] Ve svém usnesení ze dne 11. července 2007 (2007/2023(INI)) Evropský parlament „požaduje, aby měli všichni pracovníci přístup ke stejné úrovni ochrany a aby určité skupiny nebyly implicitně vylučovány z nejširší úrovně ochrany, jak tomu často je v případě námořníků, pracovníků na lodích a příbřežních pracovníků“. Evropský hospodářský a sociální výbor „konstatuje v mnoha případech vynětí rybářů a námořníků z evropské sociální legislativy (např. směrnice o hromadném propouštění, o převodech podniků, o informování a projednávání a o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb). Nehledě na to, jaké důvody stojí za těmito výjimkami, je důležité, aby tam, kde to je vhodné, byla tato diskriminace ukončena. Proto vyzývá Komisi, aby tyto výjimky za úzké spolupráce se sociálními partnery přehodnotila.“ (bod 1.7 dokumentu TEN/255 CESE 609/2007, 3. dubna 2007).

[4] Bimco/ISF Manpower Studies 1995–2005.

[5] Úmluva o práci na moři z roku 2006 má za cíl stát se „čtvrtým pilířem“ mezinárodního systému právních předpisů pro kvalitní námořní dopravu a doplňovat klíčové úmluvy Mezinárodní námořní organizace (IMO). „Konsoliduje“ a aktualizuje stávající mezinárodní právo (68 nástrojů), s výjimkou nedávné úmluvy o průkazech totožnosti námořníků (č. 185) a úmluvy o důchodech námořníků (č. 71).

[6] Tato úmluva reviduje čtyři stávající úmluvy a doplňuje do nich další ustanovení, například ustanovení týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dodržování a prosazování úmluvy, včetně platného dokladu o shodě, inspekcí a inspekce státu vlajky a státní přístavní inspekce.

[7] KOM(2005) 588, 23.11.2005.

[8] Úř. věst. L 161, 22.6.2007.

[9] Úmluvy Mezinárodní organizace práce z roku 2006 i z roku 2007 se dotýkají výlučných pravomocí ES.

[10] Rozhodnutí Rady ze dne 14. dubna 2005 (Úř. věst. L 136, 30.5.2005, s. 1). Nový hraniční kodex Společenství ze dne 15. března 2006 obsahuje odkaz na tuto úmluvu.

[11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby.

[12] Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých pracovníků. Členské státy mohou za určitých podmínek povolit noční práci a stanovit odchylky od pravidel pro denní a týdenní dobu odpočinku pro dospívající pracující např. v odvětví námořní dopravy (čl. 9 odst. 2 a čl. 10 odst. 4).

[13] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002, kterou se mění směrnice Rady 80/987/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele.

[14] EL, IT, HU, MT, SK, UK.

[15] Směrnice Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství (Úř. věst. L 254, 30.9.1994, s. 64).

[16] Viz pracovní dokument č. 15 pracovní skupiny, která připravovala provedení směrnice 94/45/ES do vnitrostátního práva. Rovněž se však uvádělo, že „by bylo vhodné, aby nebyly vyloučeny posádky trajektových lodí, které jsou používány na krátkých vzdálenostech“. Vyloučení nebylo stanoveno v návrhu Komise KOM(94) 134 ani v pozměněném návrhu KOM(94) 228.

[17] CY, EE, EL, HU, IT, LV.

[18] LT, MT.

[19] DK, NL, UK.

[20] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství.

[21] CY, DE, DK, EL, FR, MT, RO, UK.

[22] DE, DK, UK.

[23] Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění (Úř. věst. L 225, 12.8.1998, s. 16).

[24] KOM(91) 292.

[25] Např. ES, FR, LT, EE, CZ, SI, PL již této možnosti vynětí nevyužívají.

[26] Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů (Úř. věst. L 82, 22.3.2001, s. 16).

[27] KOM(94) 300.

[28] AT, CZ, DE, EE, ES, HU, IT, LT, PL, PT, SE, UK.

[29] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.

[30] Použití právních předpisů státu vlajky je obecně založeno spíše na pojetí státní příslušnosti plavidla (analogicky se státní příslušností osob) než na přiřazení k území.

[31] SEK(2006) 439.

[32] Zpráva pracovní skupiny o provedení směrnice týkající se vysílání pracovníků do vnitrostátního práva.

[33] Ustanovení čl. 2 odst. 1 směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. července 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (Úř. věst. L 183, 29.6.1989, s. 1).

[34] Úř. věst. L 393, 30.12.1989, s. 1.

[35] Úř. věst. L 156, 21.6.1990, s. 14.

[36] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/92/ES ze dne 16. prosince 1999 o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených riziku výbušných prostředí (Úř. věst. L 23, 28.1.2000, s. 57).

[37] Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zlepšení kvality a produktivity práce: strategie Společenství pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci na období 2007–2012 (KOM(2007) 62, s. 14).

[38] Úř. věst. L 113, 30.4.1992, s. 19.

[39] Úř. věst. L 307, 13.12.1993, s. 1.

[40] Viz např. věc 9/88 Lopes da Veiga , Sb. rozh. (1989) 2989, bod 15.

[41] Viz čl. 13 odst. 2 písm. c) a čl. 14 b odst. 4. Beze změny v novém nařízení č. 883/2004, kterým bude nahrazeno nařízení č. 1408/71.

[42] Podle nařízení č. 883/2004 ztrácejí zvláštní systémy pro osoby samostatně výdělečně činné svůj zvláštní status a nařízení se bude vztahovat i na ně, pokud jsou podle vnitrostátních právních předpisů povinné.