[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 21.6.2007 KOM(2007) 349 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Výroční zpráva za rok 2007 o rozvojové politice Evropského společenství a o provádění vnější pomoci v roce 2006 {SEK(2007) 840} SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Výroční zpráva za rok 2007 o rozvojové politice Evropského společenství a o provádění vnější pomoci v roce 2006 OBSAH 1. Úvod 3 2. Lepší rámec pro rozvojovou politiku: Soudržnost politik 3 3. Lepší rámec pro rozvojovou politiku 4 4. Lepší rámec pro vnější pomoc – zjednodušení a vyjasnění právních předpisů 5 5. Lepší rámec pro spolupráci: účinnost pomoci 7 6. Výsledky 9 Úvod Evropská unie nadále zůstává nejdůležitějším zdrojem rozvojové pomoci na světě, přičemž poskytla 46,9 miliardy EUR (56,67 %) celkové oficiální rozvojové pomoci uváděné OECD v roce 2006. Vnější pomoc řízená Evropskou komisí dosáhla v roce 2006 v nových závazcích částky kolem 12,1 miliardy EUR, z toho 9,8 miliardy EUR spadalo do oficiální rozvojové pomoci. Z této pomoci mělo prospěch více než 160 zemí. V roce 2006 EU uskutečnila důležité změny ve způsobu, jakým řídí své vztahy se zbytkem světa. Za prvé zajistila, aby politiky, které se dotýkají rozvojových zemí, mohly podpořit rozvojové cíle. Za druhé přijala řadu regionálních strategií odrážejících její hlavní priority. Za třetí zjednodušila řadu nástrojů, které poskytují právní základ vnější pomoci. Za čtvrté přijala opatření umožňující těsnější spolupráci s partnerskými zeměmi a dalšími rozvojovými subjekty, aby zvýšila účinnost pomoci. A nakonec zlepšila způsoby, jakými jsou měřeny výsledky a získávány zkušenosti. Cílem tohoto přehledu je představit hlavní znaky každé z těchto změn. Lepší rámec pro rozvojovou politiku: Soudržnost politik Od přijetí evropského konsensu o rozvoji v prosinci 2005 se Komise stále více zaměřovala na to, jak mohou politiky v jiných oblastech než je oblast rozvoje, jako je např. obchod, zemědělství, životní prostředí, bezpečnost, migrace, sociální rozměr globalizace, zaměstnanost a důstojná práce a mezinárodní vědecká spolupráce včetně zdravotnického výzkumu, přispět k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Panuje všeobecná shoda v tom, že rozvojová politika sama nepřinese dostačující výsledky a že značný vliv může mít také řada jiných politik. Cílem EU je maximalizovat kladný vliv svých politik a zároveň minimalizovat jejich záporný dopad na rozvojové země. Z podnětu předsednictva EU byl vypracován průběžný pracovní program na období 2006–2007 o soudržnosti politik v zájmu rozvoje, aby byla stanovena společná prioritní opatření. Rada v říjnu 2006 přijala závěry jak k průběžnému pracovnímu programu předsednictví o soudržnosti politik v zájmu rozvoje, tak k začlenění otázek rozvoje do svých rozhodovacích procesů. Komise dosáhla pokroku v řadě oblastí, např. v obchodu, a zejména v rámci vyjednávání dohod o hospodářském partnerství se zeměmi AKT, jejichž cílem je učinit podporu obchodu a regionální integrace motorem dlouhodobého rozvoje. Dalším dobrým příkladem je boj proti infekčním chorobám podmíněným chudobou, např. v rámci Partnerství mezi evropskými a rozvojovými zeměmi pro klinické zkoušky (EDCTP). Značného pokroku bylo rovněž dosaženo v oblasti migrace v rámci strategie EU pro Afriku[1] a zahájením tematického programu týkajícího se migrace na období 2007–2013 s finančními prostředky ve výši 380 milionů EUR a dále v oblasti bezpečnosti podporou reformy bezpečnostního sektoru v partnerských zemích. Právě v oblasti migrace má soudržnost velký význam. EU v rámci svých širších dohod o spolupráci zahájila dialog o otázkách migrace s řadou zemí a regionů na světě. To platí např. pro evropskou politiku sousedství a další rozhovory probíhají s partnery v Africe, Asii, Latinské Americe a karibské oblasti[2]. Takové dialogy se zpravidla týkají širokého spektra otázek, např. souvislostí mezi migrací a rozvojem, boje proti nedovolené migraci a obchodu s lidmi, vlivu postavení uprchlíků na rozvoj a společného úsilí o lepší řízení hospodářské migrace. Mohou vést k tomu, že EU poskytne pomoc partnerským zemím při budování jejich kapacit k řízení migračních toků a při maximalizaci kladných vazeb mezi migrací a rozvojem. V souvislosti se soudržností se rovněž systematicky řeší otázky lidských práv a řádné správy věcí veřejných. Například v roce 2006 vyslala EU 13 volebních pozorovatelských misí, kterých se účastnilo 1 400 pozorovatelů EU. Tyto mise svou přítomností přispěly k omezení podvodů, manipulace a zastrašování. Zvýšily transparentnost a důvěru veřejnosti ve volební proces, a tím podpořily pokrok na cestě k demokracii a správě věcí veřejných. V některých případech mise sehrály úlohu při předcházení konfliktů, např. v Konžské demokratické republice, kde zatím nejvýznamnější mise vyslaná EU (300 pozorovatelů) dohlížela na dvě kola voleb v červenci a listopadu. Tyto volby připravily cestu k obnovení občanského míru, řádné správy věcí veřejných, udržitelného rozvoje v KDR a stabilizace celé oblasti Velkých jezer. V oblasti správy věcí veřejných Komise navrhla svým sdělením „Správa věcí veřejných v Evropském konsensu o rozvojové politice“ nový přístup[3]. Tento přístup vychází z rozsáhlého hodnocení období 1994–2004. Bylo zjištěno, že rozhodnutí EU dát správu věcí veřejných na přední místo svého politického programu a programu spolupráce bylo správné a že Komise dosáhla značného pokroku při určování pravděpodobně nejúčinnějších přístupů k dosažení udržitelných zlepšení. Komise rovněž zdůrazňuje význam podpory řádné správy věcí veřejných v takových oblastech, jako jsou daně, finanční a právní oblast a vědecká spolupráce. Soudržnost má celkově rozhodující význam pro provádění politik vnější pomoci EU. Při jednání s partnerskými zeměmi Komise zastává tři hlavní funkce – je politickým aktérem, rozvojovou agenturou a správcem pomoci od dárců – a stále hledá způsoby, jak tyto tři oblasti účinněji propojit. Lepší rámec pro rozvojovou politiku Komise se rovněž v souladu s konsensem zaměřila na zajištění toho, aby se její cíle a zásady odrážely ve strategiích intervence na regionální úrovni. Především strategie EU pro Afriku je prvním uplatněním konsensu a prvním evropským integrovaným politickým rámcem pro zlepšení koordinace a soudržnosti politik a nástrojů EU a členských států. Význam připisovaný Africe je vyjádřen jak prováděním této strategie, tak závazkem EU pracovat na společné strategii EU–Afrika, která má být schválena na druhém summitu EU–Afrika ve druhé polovině roku 2007 v Lisabonu. Jako další příklad lze uvést společné pracovní zasedání Evropské komise a Komise Africké unie, kdy se skupina evropských komisařů, kterou vedl předseda José Manuel Barroso, setkala s Komisí Africké unie v jejím sídle v Addis Abebě. Strategie vztahů Evropské unie s ostatními regiony byly rovněž vypracovány na základě konsensu s cílem prosazovat shodný pohled na svět a současně uznávat potřebu rozlišování. Rok 2006 byl úspěšným rokem pro budování strategického partnerství mezi EU a Latinskou Amerikou, které se zaměřuje na dvě hlavní priority spolupráce: na zvyšování sociální soudržnosti a podporu regionální integrace. EU buduje také strategický rámec pro vztahy EU a Asie založený na silnějším politickém dialogu, rozšířeném obchodu a udržitelné úrovni rozvojové spolupráce. Vztahy EU se dvěma nejdůležitějšími zeměmi, Čínou a Indií, se rozvíjejí v rámci strategických partnerství. Rozsah působnosti těchto partnerství je široký, týkají se jak hospodářské spolupráce, tak politických aspektů. Evropská politika sousedství (EPS) rovněž nabírá tempo. EPS patří mezi hlavní priority vnějších vztahů EU. Prostřednictvím této politiky se EU ve svém sousedství snaží podporovat řádnou správu věcí veřejných a hospodářský rozvoj. Tato politika během prvních osmnácti měsíců svého provádění položila rozhodující základ pro posílení vztahů mezi EU a jejími sousedy. Komise dne 4. prosince 2006 předložila nové návrhy k dalšímu posílení a rozvoji EPS . Cílem těchto návrhů je nabídnout partnerským zemím perspektivu lepšího obchodu a investic, usnadnit přímé osobní kontakty a oprávněné krátkodobé cestování, být aktivnější při řešení přetrvávajících konfliktů a vytvářet více možností pro mobilizaci finančních prostředků. EU prostřednictvím své politiky rozšiřování a procesu stabilizace a přidružení podporuje země, které se v budoucnu mohou stát jejími členy, při postupné integraci do Unie. V roce 2006 se tato strategie týkala Bulharska, Rumunska, zemí západního Balkánu a Turecka. Bulharsko a Rumunsko přistoupily k Unii dne 1. ledna 2007. Přístupová jednání pokračují s Chorvatskem a Tureckem, zatímco ostatní země západního Balkánu dosáhly pokroku v souladu s plánem stanoveným v rámci procesu stabilizace a přidružení. V roce 2006 Komise zavedla přísná opatření k posílení politiky EU zaměřené na západní Balkán a jejích nástrojů, zejména pro přiblížení perspektivy EU občanům tohoto regionu. Lepší rámec pro vnější pomoc – zjednodušení a vyjasnění právních předpisů Politiky vnější pomoci byly zohledněny při navrhování nových nástrojů, které jsou součástí úplného přepracování struktury vnější spolupráce EU. Tyto nové nástroje, které mají zjednodušit rámec pro poskytování pomoci během období 2007–2013, byly dokončeny v roce 2006. Představují pevný základ pro opatření, přičemž spojují jasné politické cíle s postupy a nástroji, které jsou potřebné k jejich dosažení. Stávající soubor zeměpisných a tematických nařízení se nahrazuje devíti finančními nástroji. Šest těchto nástrojů bude podporovat konkrétní politiky se zeměpisným a tematickým zaměřením: – nástroj pro předvstupní pomoc (NPP); – nástroj pro evropské sousedství a partnerství (ENPI); – nástroj rozvojové spolupráce (DCI); – nástroj rozvojové spolupráce s průmyslovými zeměmi (ICI); – evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR); – nástroj pro spolupráci v oblasti jaderné bezpečnosti (INSC). Tři nástroje se zaměřují na řešení krizových situací: – nástroj stability (IfS); – stávající humanitární pomoc, do které bude podle nových finančních výhledů začleněna mimořádná potravinová pomoc; – nástroje makrofinanční pomoci. Spolupráce se uskuteční na základě strategických dokumentů pro jednotlivé země, regiony a témata, víceletých orientačních programů a ročních akčních programů, které podléhají novému demokratickému postupu s kontrolou zavedenému podle interinstitucionální dohody. Tento postup předpokládá, že Komise bude systematicky informovat a konzultovat Evropský parlament a Radu cestou zasílání návrhů strategických dokumentů. Komise se zavázala, že bude tyto strategické dokumenty v pravidelném dialogu s Evropským parlamentem projednávat a při provádění strategií zohledňovat stanovisko Evropského parlamentu. Finanční prostředky pro rozvojové země Latinské Ameriky, Asie, Středního východu a Jižní Afriky dostupné v rámci nástroje rozvojové spolupráce (DCI) dosahují výše 10,1 miliardy EUR. Kromě zeměpisně zaměřené spolupráce obsahuje DCI rovněž tematické programy, které nahrazují současná tematická nařízení. Komise v lednu 2006 přijala sdělení nazvané „Investice do lidí“ [4] o tematickém programu pro lidský a sociální rozvoj. V rámci DCI bude pro tento program poskytnuta více než 1 miliarda EUR na podporu opatření v oblastech, které přímo ovlivňují životní podmínky a blaho lidí, přičemž zvláštní pozornost bude věnována nejchudším a nejméně rozvinutým zemím a nejvíce znevýhodněným skupinám obyvatelstva. Na základě toho byla vypracována strategie na podporu opatření v rámci čtyř hlavních pilířů – dobré zdraví pro všechny, vzdělávání, znalosti a kvalifikace, rovnost žen a mužů a další aspekty sociálního a lidského rozvoje (včetně sociální soudržnosti, zaměstnanosti, důstojné práce, dětí a mládeže a kultury). To je dobrý příklad integrovaného přístupu, který se Komise snaží prosazovat. Ochrana dětí a mládeže a jejich zapojení do procesu rozvoje jsou prioritními oblastmi nejen tematického programu DCI „Investice do lidí“ , ale také nového nástroje pro demokracii a lidská práva. Před zavedením nových zjednodušených nástrojů měla Komise k dispozici zhruba 75 různých nástrojů týkajících se politik a programů zaměřených na děti, a to jak v rámci EU, tak za jejími hranicemi. Komise proto dne 4. července 2006 přijala sdělení „ Směrem ke strategii EU o právech dítěte“ s cílem zlepšit soudržnost, dosáhnout maximální synergie, zjistit nedostatky a zvýšit celkový dopad těchto nástrojů na zlepšování práv dětí. V tomto sdělení je stanoven dlouhodobý a hloubkový proces ke zvyšování vlivu opatření EU ve prospěch dětí. Dále obsahuje návrhy nových mechanismů k zajištění vnitřní koordinace a konzultací (např. evropské fórum pro práva dítěte) a předpisy pro účinnou účast samotných dětí. Jedním ze závazků sdělení je vypracovat akční plán „Děti a rozvojová spolupráce“. Rozpočet předpokládaný v rámci nástroje pro evropské sousedství a partnerství pro sousední země na období 2007–2013 činí přibližně 12 miliard EUR, což je v reálných hodnotách o 32 % více než v předchozím rozpočtovém období. Aby se maximalizoval dopad a pobídky pro poskytování těchto prostředků EU, Komise navrhla v rámci ENPI vytvoření dvou nových mechanismů, a to: – investičního fondu sousedství, do kterého mohou přispívat také členské státy a který bude využíván k získávání dodatečných půjček od Evropské investiční banky, Evropské banky pro obnovu a rozvoj a dalších rozvojových bank. Příspěvek z rozpočtu bude činit 700 milionů EUR. Odhaduje se, že s tímto fondem bude možné získat půjčky odpovídající několikanásobku vložených prostředků. Pokud by členské státy vložily do fondu stejné množství prostředků jako Komise, mohl by fond poskytovat značné množství půjček za zvýhodněných podmínek; – nástroje pro správu věcí veřejných financovaného částkou 300 milionů EUR, z něhož se budou poskytovat příspěvky – vyplácené vedle běžných příspěvků, které jsou určeny jednotlivým zemím – jako vyjádření uznání a podpory těm partnerským zemím, které při provádění svých akčních plánů dosáhly největšího pokroku. ENPI obsahuje rovněž zvláštní prvek přeshraniční spolupráce, spolufinancovaný Evropským fondem pro regionální rozvoj. Byla navržena nová ustanovení k řešení nedostatků z minulosti a k usnadnění a zefektivnění tohoto typu spolupráce. Plány o poskytování prostředků pro Asii, Latinskou Ameriku a sousední země byly téměř dokončeny a na základě politické dohody o nástrojích byl zahájen neformální dialog mezi orgány o návrzích strategií ENPI a DCI, aby se poskytování pomoci v roce 2007 zpomalilo co nejméně. S formálním vstupem v platnost všech nástrojů bude dialog o těchto strategiích v roce 2007 pokračovat, a to pod demokratickou kontrolou Evropského parlamentu. V lednu byl schválen soubor podrobných sdělení stanovujících přístup a obsahy jednotlivých tematických programů. Následně se pro každý tematický program začal vypracovávat podrobný programovací proces, který bude dokončen na počátku roku 2007, aby bylo co nejrychleji umožněno jeho provádění. Spolupráce s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (země AKT) je stále ještě financována v prvé řadě z Evropského rozvojového fondu (ERF), neboť Evropská rada v prosinci 2005 rozhodla, že ERF by měl být i nadále financován odděleně od rozpočtu. 10. ERF (2008–2013) s finančními prostředky ve výši 22,7 miliardy EUR tvoří základ pro spolupráci se zeměmi AKT. Pokyny programování pro 10. ERF, včetně určení oblastí činnosti Společenství a zásady soustředění na úrovni zemí, byly připraveny na základě konsensu. Plány pro země AKT byly zahájeny počátkem roku. Dialog o programování v současné době ještě probíhá a měl by být završen strategickými dokumenty pro jednotlivé země a regiony připravenými k podpisu před koncem roku 2007, aby v lednu 2008 mohlo být zahájeno jejich provádění. Lepší rámec pro spolupráci: účinnost pomoci Účinnost pomoci stojí v popředí politického programu EU a je součástí všech jejích iniciativ v roce 2006. Jak ve společném prohlášení o rozvojové politice, tak v nové strategii pro Afriku se zdůrazňuje význam poskytování nejen většího množství pomoci, ale také poskytování lepší a účinnější evropské pomoci. Dohoda o 10. ERF obsahuje rovněž jasné stanovisko týkající se podpory účinnosti pomoci. Aby byly tyto závazky přeměněny v činy, byl v dubnu 2006 schválen akční plán („Pomoc EU: Poskytovat více pomoci, rychleji a lépe“) obsahující souhrnný seznam devíti konkrétních cílů, které mají být splněny do roku 2010. Mezi ně patří pravidelné mapování pomoci EU na globální, regionální a místní úrovni (atlas dárců[5]) a také návrh společného programového rámce EU (SPR). V současné době se atlas dárců stal užitečným nástrojem jak pro monitorování pomoci, tak pro zlepšení koordinace pomoci EU a dělbu práce, přičemž SPR se zavádí v mnoha zemích v rámci probíhajícího programování 10. ERF. Přílišná roztříštěnost rozvojové pomoci od mezinárodního společenství vedla k rozptýlení, zdvojení či dokonce k rozporu v činnostech spojených s podporou, čímž se snížil možný dopad z důvodu zbytečných administrativních nákladů a zvýšila zátěž na partnerské země. Atlas dárců EU tyto nedostatky a zdvojení dokládá. Klíčovým faktorem pro zvyšování účinnosti pomoci je větší doplňkovost. V roce 2006 byly schváleny pokyny pro účinnou pomoc a byla prováděna školení jak na ústředích, tak přímo na místě v daných zemích. Významným příspěvkem k posílení vlastní odpovědnosti partnerských zemí a důvěry dárcovských zemí ve správní systémy partnerských zemí je přechod k poskytování pomoci ve formě přímé rozpočtové podpory, kterou partnerské země v plném rozsahu spravují svými vlastními systémy. V evropském konsensu se rozpočtová podpora považuje za „preferovanou formu v případě, že to podmínky dovolují“. Komise v období 2003 až 2005 zvýšila podíl rozpočtových podpor, které využívají systémy jednotlivých zemí, na více než 35 % programovatelné pomoci ERF. Komise je velmi aktivní v oblasti podpor pro „ohrožené“ státy. Například v Palestině úzce spolupracuje se Světovou bankou na vytvoření a zavedení dočasného mezinárodního mechanismu, do kterého přispívá 14 členských států a Norsko, a jehož účelem je zachovat poskytování základních veřejných služeb a chránit civilní obyvatelstvo Palestiny před dopady krize. V roce 2006 bylo prostřednictvím dočasného mezinárodního mechanismu vyplaceno více než 88 milionů EUR v podobě sociálních podpor zaměstnancům veřejného sektoru a důchodcům s nízkými příjmy a téměř 24 milionů EUR bylo vyplaceno přímo chudým a ohroženým Palestincům bezprostředně postižených krizí. Komise se obecně zasazuje o to, aby byla v takových situacích pomoc poskytována prostřednictvím svěřeneckých fondů, které jsou často spravovány Organizací spojených národů nebo Světovou bankou. Tak napomáhá tomu, aby byla pomoc (zejména na obnovu) náležitě koordinována a poskytována co nejrychleji. V roce 2006 činila pomoc poskytovaná Komisí prostřednictvím OSN a Světové banky opět přibližně 1,5 miliardy EUR. Během roku byly podepsány dohody s oběma organizacemi o zviditelnění příspěvku Komise na tyto aktivity, a to především z důvodu zájmu mnoha subjektů ukázat občanům Evropy i příjemcům těchto podpor, jak vysoký je evropský příspěvek na zmírňování utrpení a posilování míru ve světě. Sedmdesát procent nejchudších obyvatel světa žije v zemích se středním příjmem. Komise se domnívá, že hospodářský růst je základním předpokladem sociálního rozvoje a strategií zaměřených na snižování chudoby v těchto zemích. Samotný růst ovšem nestačí. V mnoha hospodářsky rychle rostoucích zemích se středními příjmy přispěly technologické změny, globalizace, demografické důvody a poptávka po kvalifikovaných pracovních silách ke zvětšení rozdílů v rozdělování příjmů, neboť růst nebyl doprovázen účinným fiskálním politickým programem zaměřeným na chudé. Riziko, že země se středními příjmy nevyužijí většiny svých příležitostí a upadnou zpět do chudoby, by se nemělo podceňovat. Mnoho ohrožených nebo potenciálně nestabilních zemí se středními příjmy proto potřebuje cílenou rozvojovou pomoc zaměřenou jak na politické cíle, tak na výkon, která by stabilizovala jejich hospodářství, podpořila reformy a prosazovala rozvoj, obchodní integraci a sociální soudržnost. V roce 2006 hrála Evropská komise stále důležitější úlohu v celosvětových iniciativách v oblasti zdravotnictví a vzdělávání, ve kterých spolupracovala s členskými státy EU a dalšími dárci a zúčastněnými stranami. Od května 2006 je Komise místopředsedou Globálního fondu pro boj proti HIV/AIDS, tuberkulóze a malárii (GFATM). Od července 2006 je Komise rovněž spolupředsedou urychlené iniciativy „Vzdělání pro všechny“. Obě iniciativy se zaměřují na přístupy řízené poptávkou, harmonizaci pomoci od dárců a účinnost pomoci. Výsledky Od roku 2000, kdy byla zahájena reforma správy programů vnější pomoci, se kladl zvýšený důraz na rychlé a kvalitní poskytování pomoci. Úroveň provádění dosažená v roce 2006 dokazuje, že se rychlost poskytování pomoci opět zvýšila. Komise v roce 2006 vyčlenila na oficiální rozvojovou pomoc celkem 9,832 miliardy a z toho vyplatila 8,130 miliardy EUR. Z objemu závazků ve výši 7,982 miliardy EUR, které mohou být přiděleny geograficky, byla téměř polovina (3,552 miliardy EUR) určena zemím AKT, jež obdržely 2,848 miliardy EUR z celkově vyplacených 6,8 miliardy EUR. K hodnocení kvality poskytování pomoci Komise zavedla postupy k zajištění toho, aby nové závazky na projekty a programy byly připravovány co nejpečlivěji a aby odrážely osvědčené postupy v daném odvětví. V roce 2002 byl zaveden systém monitorování výsledků projektů. Monitorování vychází z pravidelných kontrol probíhajících projektů prováděných přímo na místě nezávislými odborníky, jejichž provádění je hodnoceno podle bodového systému na základě mezinárodně dohodnutých kritérií. Celková hodnocení během posledních pěti let ukazují stabilní a statisticky významné zlepšení. Projekty a programy sledované v roce 2006 si udržely celkově dobrou výkonnost. Celkový růst účinnosti během posledních let zaznamenal v roce 2006 mírný pokles, v zásadě však probíhá podle plánu. Celkové výsledky za rok 2006 byly uspokojivé. Zkušenosti získané z doposud financovaných opatření jsou důležitou součástí dalšího zvyšování účinnosti pomoci. Oddělení pro hodnocení hlavních generálních ředitelství zabývajících se rozvojovou pomocí vypracovávají s pomocí nezávislých odborníků hodnocení strategií pro jednotlivé země, tematických otázek a dalších strategických aspektů programů ES. Různé ukazatele všeobecně dokazují, že bylo od roku 2000 v řízení vnější pomoci dosaženo značného pokroku. To je v neposlední řadě důsledkem významných institucionálních změn, mj. přesunem odpovědnosti za provádění programů na delegace Komise a restrukturalizací útvarů na ústředích. Některé důležité a viditelné úspěchy mohou být povzbuzující. Je však třeba ještě mnohé učinit, zejména v oblastech, kde je Komise považována za pomalou či nepružnou, neboť budoucí podoba vnější pomoci bude stále více závislá na flexibilitě a intenzivnějších způsobech spolupráce s dalšími dárci[6]. S novými nástroji a novými finančními nařízeními je Komise nyní pro řešení těchto úkolů lépe vybavena. V roce 2006 byla vnější pomoc Komise zaměřena na dosažení těchto cílů: – Pomoc přistupujícím, kandidátským a možným kandidátským zemím při sbližování s EU prováděním politiky rozšiřování a procesu stabilizace a přidružení pro západní Balkán. Dosažené výsledky: zajištění úspěšného přistoupení Bulharska a Rumunska k EU; podepsání dohody o stabilizaci a přidružení s Albánií a jednání o těchto dohodách se Srbskem, Černou Horou a Bosnou a Hercegovinou; přijetí nástroje předvstupní pomoci; přijetí sdělení o západním Balkánu a ročního strategického dokumentu o rozšíření . – Zajištění účinného provádění Evropské politiky sousedství. Dosažené výsledky: tři nové akční plány s Arménií, Ázerbájdžánem a Gruzií; dokončení akčních plánů s Egyptem a Libanonem; přijetí nástroje pro evropské sousedství a partnerství; neformální prezentace strategických dokumentů ve výboru ENPI a v Parlamentu; zahájení přípravy dokumentů pro program ENPI o přeshraniční spolupráci; přijetí nového sdělení o posílení Evropské politiky sousedství. – Zajištění konstruktivního zapojení do mírového procesu na Středním východě prostřednictvím struktury kvarteta a v úzké spolupráci se stranami. Dosažené výsledky: vytvoření dočasného mezinárodního mechanismu: podpora ES pro palestinský lid dosáhla 339 milionů EUR. – Pokračování opatření na podporu regionální stability, jakož i obnovy a politického přechodu v Iráku. Dosažené výsledky: příprava mezinárodní dohody s Irákem; zahájení jednání o dohodě o obchodu a spolupráci; schválení a provádění programu pomoci na rok 2006. – Pokračování obnovy a rekonstrukce po katastrofě tsunami. Dosažené výsledky: výrazné urychlení tempa provádění; na obnovu a rekonstrukci bylo vyčleněno 180 milionů EUR, a to především pro Indonésii, Srí Lanku a Maledivy. – provádění nové rozvojové politiky zaměřené na udržitelný rozvoj a omezování chudoby, a to na základě rámce navrženého v roce 2005 a přezkumu rozvojových cílů tisíciletí, včetně zvláštní strategie pro Afriku. Dosažené výsledky: začlenění politického obsahu konsensu do nástroje rozvojové spolupráce, pokyny pro programování a regionální strategie (např. strategie EU pro Afriku). – Opětovné potvrzení silného závazku ctít lidská práva . Dosažené výsledky: obnovení nástroje na podporu demokracie a lidských práv přijatého na konci roku. Kromě výše uvedených cílů Komise dosáhla pokroku v těchto oblastech, pro které v roce 2006 rovněž oznámila klíčové iniciativy: – Dosáhnout značného pokroku v jednáních o dohodách o hospodářském partnerství se šesti regiony AKT, aby mohly vstoupit v platnost roku 2008. Dosažené výsledky: všechna jednání pokročila, byla provedena opatření týkající se analýz a budování kapacit, bylo zajištěno propojení mezi procesem jednání a programováním rozvojové spolupráce. – Přispět k pokračování klíčových iniciativ rozvoje, zejména financování, soudržnosti, Afriky a mezinárodního veřejného zboží na základě výsledků letošního summitu G8 a plenárního zasedání na vysoké úrovni k rozvojovým cílům tisíciletí. Dosažené výsledky: akční plán o účinnosti pomoci („Pomoc EU: Poskytovat více pomoci, rychleji a lépe“) schválený se seznamem devíti cílů, které mají být splněny do roku 2010. – Posílit schopnost reakce Komise pokud jde o humanitární katastrofy, jejich předcházení a strategii připravenosti a určit příspěvek EU do Světového zdravotního fondu pro AIDS/HIV, malárii a tuberkulózu. Dosažené výsledky: zahájení konzultací s partnery a členskými státy EU tak, aby se jejich výsledky začlenily do sdělení „Směrem k Evropskému konsensu o humanitární pomoci“ , které má být vydáno v roce 2007; roční příspěvek do Globálního fondu ve výši 90 milionů EUR. [pic] [pic] [pic] [pic] [pic] [1] Strategie EU pro Afriku: K Evropsko-africkému paktu zaměřenému na urychlení rozvoje Afriky. KOM(2005) 489 v konečném znění. [2] Souběžně probíhá dialog s celou skupinou zemí AKT (africké, karibské a tichomořské země). [3] KOM(2006) 421 ze dne 30. srpna 2006. [4] KOM(2006) 18 v konečném znění, 25. ledna 2006. [5] http://ec.europa.eu/development/body/publications/descript/pub7_29_en.cfm. [6] Výroční zpráva za rok 2007 o rozvojové politice Evropského společenství a o provádění vnější pomoci v roce 2006, oddíl 6.2: Hodnocení: Přezkum pracovního programu na rok 2006.