[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ | V Bruselu dne 28.2.2007 KOM(2007) 72 v konečném znění SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Kodex pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU Kodex pravidel EU, pokud jde o dělbu práce v oblasti rozvojové politiky Úvod 3 1. Jedinečná příležitost 4 1.1. Výzvy 4 1.2. Příležitosti 5 2. Komplexní soubor propojených konceptů 5 2.1. Různé rozměry doplňkovosti 5 2.2. Zásady provádění 6 3. Cesta vpřed: Účinnější dělba práce 8 3.1. Přístup: pragmatický a na informacích založený přístup 8 3.2. Metoda: Kodex pravidel 8 3.2.1. Charakter kodexu 9 3.2.2. Oblast působnosti 9 3.2.3. Zásady 10 3.2.4. Další postup 12 Závěr 12 ÚVOD EVROPšTÍ OBčANÉ SI PřEJÍ SILNěJšÍ EVROPU, KTERÁ JE SCHOPNA ZLEPšIT žIVOTNÍ PODMÍNKY NEJCHUDšÍCH OBYVATEL SVěTA. EVROPU, KTERÁ SE VÍCE, LÉPE A RYCHLEJI ANGAžUJE V BOJI PROTI SVěTOVÉ CHUDOBě. HLASITěJšÍ EVROPU, JEJÍž POLITICKÝ VLIV ODPOVÍDÁ ÚROVNI JEJÍ FINANčNÍ šTěDROSTI. Evropští občané si zároveň přejí efektivnější a účinnější Evropu. Za posledních deset let vedlo značné zvýšení počtu aktivit a struktur v oblasti rozvojové pomoci ke vzniku komplexního a nákladného odvětví rozvojové pomoci. V každé rozvojové zemi se uskuteční v průměru 350 dárcovských misí ročně. Mnoho dárců se soustředí na tytéž země a tatáž odvětví. Například v Mosambiku se až 27 dárců věnuje boji proti HIV. V důsledku toho se rozvojové země často jen stěží vyrovnávají s velkým počtem misí, nadbytečnými administrativními náklady, různým překrýváním a zdvojováním činností a s rozdíly v požadavcích, pravidlech a podmínkách dárců. Tato situace snižuje transparentnost a zvyšuje možnosti korupce. Ostatní země, jako například Středoafrická republika nebo Somálsko trpí naopak tzv. dárcovskou únavou a jsou tak zcela téměř odkázány samy na sebe. Množí se hlasy, že tato neprůhledná a složitá situace není udržitelná a že Evropská unie (EU) by měla zaujmout v řešení tohoto problému vedoucí úlohu. Působení nových dárců z EU a závazek zdvojnásobit pomoc ze strany EU zvýšily povědomí o nezbytnosti radikálního zlepšení. Přijetím Evropského konsensu o rozvoji v roce 2005[1] dodala EU této oblasti nový impuls. Rada, Parlament a Komise se poprvé dohodly na souboru společných hodnot, zásad a cílů rozvojové politiky EU, které z ní činí světového vůdce v oblasti rozvoje. O několik měsíců později, v dubnu 2006, EU schválila soubor opatření na poskytování větší, lepší a rychlejší pomoci. Nyní nastal čas přejít od slov k činům. Zásadní otázkou, kterou EU potřebuje vyřešit, pokud má dosahovat pokroku při provádění nové rozvojové politiky EU, je rozdělení pravomocí . Cílem tohoto sdělení je proto předložit soubor konkrétních opatření ke zvýšení doplňkovosti a dělby práce mezi dárci z EU . K dosažení tohoto cíle musí EU analyzovat hlavní výzvy a možnosti (část 1) a znovu vymezit koncepty a zásady pro činnost EU (část 2). Na tomto základě by EU měla definovat další postup (část 3). 1. JEDINEčNÁ PřÍLEžITOST Doplňkovost není novým politickým tématem. Mezinárodní dárci a organizace jako například Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Organizace spojených národů a Světová banka mají dlouhodobé zkušenosti v oblasti snah o zlepšení doplňkovosti. Na evropské úrovni je závazek EU podporovat dělbu práce vyjádřen ve sděleních a usneseních Rady z roku 1995[2] a 1993[3], ve velkém počtu zpráv a různých pilotních iniciativách. Prohlášení o společné politice z listopadu 2000[4] o rozvojové politice bylo prvním pokusem o dosažení operativní doplňkovosti mezi Komisí a členskými státy prostřednictvím vymezení oblastí, ve kterých představuje pomoc Společenství uznanou přidanou hodnotu. Mnoho těchto politických iniciativ se však nepovedlo zrealizovat kvůli politickým a operativním obtížím, které tento přístup vyvolal. 1.1. Výzvy Politika a viditelnost. Rozvojová spolupráce je jedním z nástrojů zahraniční politiky dárcovských zemí. Dárcovské země však nemusí být ochotny vzdát se spolupráce v daném odvětví nebo zemi, protože by to mohlo snížit viditelnost jejich činnosti. Viditelnost má také vnitrostátní rozměr. Parlamenty a veřejnost nemusí být ochotny podporovat opatření představující ústup od odvětví spojených přímo se snižováním chudoby (např. vzdělávání, zdraví dětí). Operativní výzvy. Optimální dělba práce je sice dárci politicky žádaná, stále však obsahuje operativní výzvy. Zkušenosti byly získány tam, kde byly závazky učiněné partnerskými zeměmi a kde vlády podporovaly harmonizační proces a dělbu práce mezi dárci. Již na počátku roku 2006 byly v přibližně 15 zemích vytvářeny lokální procesy, včetně procesů zmiňovaných často jako strategie společné pomoci. Avšak tyto chvályhodné iniciativy nevedly v důsledku operativních obtíží nutně k většímu praktickému pokroku. Využití stávajících odborných znalostí. Každá strategie pro dělbu práce musí zohledňovat značné rozdíly mezi dárci z EU. Některé země poskytovaly dlouho velké objemy oficiální rozvojové pomoci. Jiné si uchovaly silné kulturní a poltické vazby ze své koloniální minulosti. Další země zahájily rozvojovou spolupráci teprve v nedávné době. Každý dárce z EU má specifické odborné znalosti a může hrát aktivní roli při dělbě práce, což by se nemělo vytratit, ale právě naopak, mělo by toho být plně využito. Dělba práce by neměla vést k rigidnímu byrokratickému přístupu, ale měla by ponechat prostor flexibilitě. 1.2. Příležitosti Nový globální a evropský konsensus. V roce 2005 podepsali všichni dárci Pařížskou deklaraci zdůrazňující význam doplňkovosti a potřeby plně využívat komparativních výhod a zároveň respektovat úlohu partnerských zemí. EU šla ještě o krok dále. Ve svém příspěvku k Pařížské deklaraci založeném na zprávě ad hoc pracovní skupiny pro harmonizaci[5] se EU dohodla na vypracování operativní strategie směrem k doplňkovosti. Tento závazek se následně stal nedílnou součástí Evropského konsenzu o rozvoji z roku 2005 a je hlavním prvkem akčního plánu EU pro účinnost pomoci předloženého v roce 2006. Na základě tohoto návrhu se ministři EU dohodli na vypracování operativních zásad pro lepší organizaci dělby práce v partnerské zemi nebo mezi zeměmi. Toto sdělení – vypracovávané postupně od roku 2004 během sedmi předsednictví za účasti odborníků z členských států – by mělo být posuzováno v tomto kontextu. EU: možná vedoucí úloha, nezbytná odpovědnost. Zvýšené evropské povědomí je spojeno se zvláštní odpovědností – Evropa poskytuje 52 % světové oficiální rozvojové pomoci a 80 % plánovaného zvýšení pomoci. Všichni dárci EU sdílejí společné rozvojové cíle, společnou vizi, hodnoty a zásady. Tato vize, zakotvená v Evropském konsenzu o rozvoji, představuje základ, z něhož vycházejí sdílené odpovědnosti. Komise a členské státy navíc již spolupracují na úrovni zemí a vedou nepřetržitý dialog. Dochází ke společnému plánování EU. V Evropském konsenzu se jako upřednostňovaný typ pomoci uvádí rozpočtová a odvětvová podpora, jež nabízí další možnosti pro prosazování koordinace, harmonizace a dělby práce. Zlepšování výkonnosti. Prostřednictvím atlasu dárců EU se zjistily mezery, zdvojení a zbytečné administrativní náklady, které omezují dopad pomoci poskytované dárci z EU a zvyšují zátěž partnerských zemí. Posilování doplňkovosti činností dárců z EU je klíčovým prvkem při zvyšování výkonnosti Evropy jako referenčního dárce. 2. Komplexní soubor propojených konceptů Doplňkovost zahrnuje velké množství zásad a konceptů. EU musí všechny tyto rozměry řádně posoudit a objasnit. Předpokladem společné akce je dohoda ohledně koncepčního rámce. V této fázi neexistují jasné mezinárodně dohodnuté definice doplňkovosti, pouze stručně načrtnuté definice v Pařížské deklaraci. Proto je důležité, aby EU nabídla mezinárodnímu společenství definici klíčových konceptů a zásad. 2.1. Různé rozměry doplňkovosti Doplňkovost je konceptem organizačního charakteru. Musí být chápána jako úplný a vyvážený soulad jednání dárců a ne jako další plánovací cvičení. Doplňkovost začíná koordinací, jde však mnohem dále: předpokládá, že každý subjekt se zaměřuje na pomoc v oblastech, ve kterých může nejúčinněji pomoct s ohledem na činnost ostatních. Doplňkovost tedy znamená optimální dělbu práce mezi různé subjekty s cílem dosáhnout optimálního využití lidských a finančních zdrojů. Doplňkovost může probíhat v následujících pěti rozměrech, které na sebe vzájemně působí a musí být chápány jako celek. Doplňkovost v rámci země: Jak je uvedeno výše, roztříštění pomoci vede ke zvýšené administrativní zátěži a vyšším transakčním nákladům v partnerských zemích, rozptyluje politický dialog a může vést k nesprávnému přidělení zdrojů. Některá, často politicky atraktivní odvětví, mohou dostávat nadměrné finanční prostředky, zatímco jiná, ne méně důležitá odvětví, zůstávají podfinancována. Zářným příkladem iracionality systému je postup nákupu léků v Keni, kterého se účastní 20 dárců a 13 zásobovacích orgánů (viz příloha 7). Doplňkovost mezi zeměmi: Příliš velké množství dárců se soustředí na některé, často úspěšné země a jiné, často zranitelnější země, ponechávají stranou. Tato tendence vede ke zvyšování propasti mezi „oblíbenci“ a „sirotky“ při poskytování pomoci. Zajímavé postupy k zajištění alespoň minimální mezinárodní podpory byly vyvinuty v zemích, kde je partnerství složité a vnitrostátní kapacity jsou omezené. EU hraje v tomto ohledu zvláštní roli: EU je globálním hráčem působícím na celém světě, členské státy mají úzké vazby se všemi rozvojovými zeměmi a EU má formální dohody téměř se všemi z nich. Doplňkovost mezi odvětvími: Ne všichni dárci musí budovat kapacity ve všech odvětvích. Někteří dárci vyvinuli specifické know-how, které by se mělo v plné míře využít. Například v Evropském konsenzu o rozvoji jsou uvedena odvětví a témata, na která by se měly celosvětově zaměřit aktivity Evropské komise. Jiní dárci plně využili svoji komparativní výhodu na úrovni agentury a vymezili si prioritní oblasti. EU jako celek by měla být schopna poskytnout komplexní soubor nástrojů na tematické a odvětvové operace, založené na specifických odborných znalostech individuálních dárců. Vertikální doplňkovost: Vznik celosvětových iniciativ v oblasti pomoci a regionálních organizací jako hlavních aktérů vytvořil komplexní víceúrovňový soubor rozvojové pomoci. Existuje několik oblastí, kde podobné činnosti probíhají simultánně na národní (včetně subnárodní), regionální a mezinárodní úrovni. Přesto je nutné zvážit nové součinnosti. Například přeshraniční činnosti, projekty velkého rozsahu nebo projekty na budování kapacit jsou často plánovány na vnitrostátní i regionální úrovni. Doplňkovost přesahující formy a nástroje: Některé iniciativy jsou kombinací různých forem a nástrojů, jejichž součinnost je nutné posílit. Častou otázkou například je, jak by se daly příspěvky doplnit formou půjček či soukromým kapitálem. Někteří dárci se také specializují na určité formy nebo nástroje (např. rozpočtová podpora, projekty, technická podpora nebo podpora nevládních organizací) nebo některé z nich upřednostňují. 2.2. Zásady provádění Rozhodování: Primární vedoucí úlohu a rozhodovací pravomoc, pokud jde o dělbu práce na úrovni země, by měla mít především vláda partnerské země. Pokud taková vedoucí úloha a rozhodovací pravomoc neexistují, měla by EU tento proces podpořit. V obou případech by EU měla hrát aktivnější roli při prosazování doplňkovosti a dělby práce. Všechny iniciativy musí být, pokud je to možné, založeny na stávajících procesech a být ihned zpřístupněny vládám. EU by měla partnerským zemím poskytovat podporu při budování kapacit, aby jim umožnila převzít odpovědnost[6]. Dopad na tok pomoci: Je důležité, aby dělba práce nebyla prováděna na úkor celosvětového objemu pomoci nebo předvídatelnosti pomoci. Zvýšená nestálost může způsobit vážné problémy ekonomice přijímací země. Plánované zvyšování pomoci představuje v této souvislosti příležitost, avšak dárci z EU by se měli vyhnout náhlému přerušení toku pomoci. Změny politiky by měly být zaváděny ve spolupráci s partnerskými zeměmi. EU a dárcovský rozměr: Jak je uvedeno výše, EU jako poskytovatel pomoci odpovídá za více než 50 % světové oficiální rozvojové pomoci. Společná vize a rozvojové cíle EU i její společné politické úsilí poskytují ideální platformu pro zvýšenou dělbu práce. Z tohoto důvodu si musí EU v prvé řadě zorganizovat vlastní dělbu práce. Toto posílené vedení EU a doplňkovost poskytnou také základ pro lepší mezinárodní dělbu práce. V Evropském konsenzu o rozvoji byly stanoveny zásady nejlepšího propojení v těchto dvou vzájemně se posilujících rozměrech. Komparativní výhoda a přidaná hodnota: Doplňkovost by měla být založena na komparativní výhodě dárců při podpoře partnerských vlád (viz definice v příloze 2). Dárci z EU by měli plně využívat svých příslušných komparativních výhod za účelem (i) posílení dělby práce, (ii) prohloubení koncentrace aktivit a (iii) rozvoje delegované spolupráce. Komparativní výhodu lze nalézt také v pododvětvích nebo tematických okruzích v rámci odvětví. Příkladem by mohlo být inkluzívní vzdělávání v rámci odvětví vzdělávání, rybolov v rámci řízení přírodních zdrojů, místní správa v reformě veřejného sektoru atd. V Evropském konsenzu jsou definovány role, jejichž prostřednictvím se bude Komise snažit poskytnout přidanou hodnotu (odstavce 46 až 55). Kromě své role dárce Komise disponuje přidanou hodnotou při vytváření strategických politik, podpoře rozvoje osvědčených postupů a usnadňování koordinace a harmonizace (odstavce 50 a 51) a ve vnějším rozměru vnitřních politik Společenství. Hlavní dárce a delegovaná spolupráce: Delegovaná spolupráce je praktická v případě, kde jeden dárce („hlavní“ dárce) jedná s orgánem jménem jednoho nebo více dárců („delegující“ dárci nebo „tiší partneři“). Mezi vedoucími a delegujícími orgány musí být definovány praktické způsoby provádění, včetně způsobů souvisejících s otázkou viditelnosti. Úroveň a forma delegování se liší, sahají od odpovědnosti za jeden prvek projektového cyklu (např. konkrétní přezkum) po odpovědnost za celý odvětvový program nebo dokonce program země[7]. Evropská politika sousedství a partnerství: Cílem evropské politiky sousedství a partnerství je vytvářet privilegované partnerství se sousedními zeměmi při použití odpovídajících nástrojů – včetně rozvoje – na podporu účinného řízení a provádění. Z tohoto důvodu evropská politika sousedství a partnerství a příslušné finanční nástroje obsahují zvláštní ustanovení týkající se plánování podpory EU na celkové úrovni, na úrovni země a regionu, politického a odvětvového dialogu, mobilizace konkrétních silných stránek členských států (např. prostřednictvím programů partnerství) a koordinace ze strany Komise. Při použití tohoto kodexu na uvedená ustanovení a v souladu s článkem 62 Evropského konsenzu se zohlední širší politický rámec a technická povaha evropské politiky sousedství a partnerství (sbližování s acquis EU). 3. CESTA VPřED: ÚčINNěJšÍ DěLBA PRÁCE Zlepšování doplňkovosti vyžaduje změny v přístupu dárců i přijímacích zemí. Má velký dopad na plánovací proces a dlouhodobé partnerství v zemích a odvětvích. Nedojde k tomu přes noc. Dlouhodobá perspektiva a vícefázový přístup jsou potřebné. 3.1. Přístup: pragmatický a na informacích založený přístup Analýza a navázání na stávající zkušenosti. Zlepšená doplňkovost a dělba práce byly a jsou cílem mnoha vnitrostátních rozvojových politik. Můžeme se poučit z osvědčených postupů, avšak i z iniciativ, které nevedly k očekávaným výsledkům (viz Příloha 3). Vytvoření politického mandátu. Rozvojová spolupráce je založena na politických rozhodnutích a rozpočty na zahraniční pomoc jsou předmětem parlamentního přezkumu. Změny jsou vysoce politickými rozhodnutími a práce by tedy měly být vedeny jasným politickým mandátem na nejvyšší úrovni. Vytvoření příslušných operativních forem. Doplňkovost se často odvíjí od organizování dárců v politickém plánování, programování a provádění rozvojové spolupráce. Témata zahrnutá do probíhající přípravy metodologie pro poskytování pomoci zahrnují vedoucí role, aktivní dárce a delegující partnery, společné plánování a společné finanční dohody. Pragmatický přístup k provádění. Prosazování doplňkovosti by mělo být založeno na pragmatickém přístupu, jehož cílem jsou konkrétní a hmatatelné výsledky. Rozsáhlé diskuze vedené v posledních letech o doplňkovosti uvnitř jedné země by měly umožnit brzké provádění. O doplňkovosti mezi zeměmi a odvětvími je nutno ještě dále vést politické diskuze. Na všech úrovních by měly pracovní metody zůstat racionální, transparentní a dobře vyvážené. Vytvoření účinných monitorovacích systémů. Pro signatáře Pařížské deklarace představuje dobrý základ pro nepřetržité monitorování pokroku monitorovací systém Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj/výbor pro rozvojovou pomoc. V ostatních zemích by měly být dle možností využity stávající vnitrostátní systémy spolu s několika nově vytvořenými systémy. Atlas dárců EU a roční podávání zpráv o provádění poskytují přehled na evropské úrovni. 3.2. Metoda: Kodex pravidel Navrhuje se přijmout kodex pravidel, který stanoví operativní zásady s ohledem na zajištění lepší dělby práce mezi dárci z EU. Na základě osvědčených postupů v této oblasti byl kodex pravidel vypracován v úzké spolupráci s odborníky z členských států. V kodexu jsou zakotveny zásady vlastnictví, soulad, harmonizace a řízení prostřednictvím výsledků uvedené v Pařížské deklaraci a další cíle a hodnoty zdůrazněné v Evropském konsenzu. Evropská komise bude tento kodex uplatňovat na základě cílů a zásad stanovených v právním rámci uplatňovaném na její rozvojovou politiku a politiku vnější pomoci, zejména nástroj pro rozvoj a spolupráci a Evropský rozvojový fond. 3.2.1. Charakter kodexu Kodex je dobrovolný, flexibilní a podléhá samoregulaci. Politika a akce se řídí předpisy, jež nejsou právně vynutitelné a jež podporují soulad s našimi závazky. Kodex stanoví zásady a standardy použitelné na rozvojovou pomoc EU, avšak může být včleněn a tvořit součást jiného podobného místně nebo mezinárodně dohodnutého kodexu pravidel, pokud takový kodex existuje. Kodex je dynamický dokument. Stanoví cíle, kterých se dárci EU snaží postupně dosáhnout. Bude posuzován a hodnocen průběžně tak, jak budou během jeho provádění a monitorování pokroku k dispozici informace. Kodex má všeobecnou povahu a je zaměřen na všeobecné pokyny. Je vypracován na základě žádoucích výsledků, není to tedy normativní soubor postupů, jejichž prostřednictvím se má těchto výsledků dosáhnout. Tento přistup umožňuje flexibilitu pro vyvážení potřeby rychlých výsledků s obtížemi, se kterými se někteří dárci z EU při provádění těchto zásad setkávají. Kodex je zaměřen přímo na všechny osoby přijímající rozhodnutí v EU , které by mohly být jakýmkoli způsobem zapojeny do definování a provádění rozvojové pomoci. Je podporováno, aby tyto osoby dodržovali kodex. Kodex je příspěvkem k mezinárodní agendě. Věří se, že dárci na celém světě ho budou považovat za užitečný a že se k jeho dodržování budou chtít veřejně zavázat. Vlády a orgány poskytující podporu ho mohou chtít využít jako kritérium pro posouzení chování agentur, se kterými spolupracují. Partnerské země mají právo očekávat, že ti, kteří jim chtějí poskytnout pomoc, budou hodnoceni podle těchto standardů. 3.2.2. Oblast působnosti Činnosti občanské společnosti a spolupráce se soukromými nadacemi představují důležitou část pomoci poskytované v dané zemi, avšak posílená doplňkovost mezi soukromou a veřejnou sférou spadá do jiné debaty. Kodex uznává význam tohoto rozměru, ale zaměřuje se pouze na doplňkovost mezi veřejnými orgány. V této fázi s ohledem na pět výše uvedených prvků se navržený kodex zaměří především na první tři rozměry doplňkovosti, tj. dělbu práce mezi dárci z EU a na to, jak dárci z EU mohou vzájemně doplňovat svoji práci (v zemi, mezi zeměmi a mezi odvětvími). Nicméně bude opětovně potvrzena potřeba řešit zbývající rozměry v rámci příslušných kontextů. Kodex navíc řeší i operativní doplňkovost. Nezamýšlí dotýkat se institucionálního uspořádání. Další pokrok v oblasti dělby práce předpokládá změnu a přesuny činností a pracovních metodologií a dokonce možná strukturální přizpůsobení. Musí být podporovány a udržovány pomocí podpůrných opatření. 3.2.3. Zásady Navrhuje se, aby se dárci z EU zavázali k těmto zásadám (dále podrobně uvedeny v příloze 1): - Hlavní zásada 1 – Zaměřit své činnosti v zemi na ústřední odvětví Dárci z EU soustředí své aktivity na dvě ústřední oblasti na základě svých příslušných komparativních výhod. Partnerské země jsou povzbuzovány, aby hrály v určování ústředních odvětví aktivní roli. Evropský konsenzus určil role, jejichž pomocí bude Komise usilovat o poskytnutí přidané hodnoty (odstavce 46 až 55). Ten je doplněn Smlouvou, která uznává přidanou hodnotu ve vnějším rozměru vnitřních politik Společenství. Kromě dvou ústředních odvětví, která by měla absorbovat dostupné financování, mohou dárci poskytnout obecnou rozpočtovou podporu, pokud to podmínky dovolí, a financovat aktivity v jiných oblastech, např. financovat podporu občanské společnosti, výzkum nebo spolupráci univerzit/škol. Rámeček 1: Strategické dokumenty Komise pro jednotlivé země vypracované v roce 2001 a revidované v roce 2005 definují strategické plánování přidělování pomoci Komise pro všechny rozvojové země. Klíčovou zásadou těchto strategických dokumentů je soustředění činností a finanční pomoci na dvě odvětví, což ve velké míře již zvýšilo zaměření a účinnost spolupráce Komise. - Hlavní zásada 2 – Přesměrování ostatních činností v rámci země Dárci z EU přesměrují své činnosti v oblasti pomoci, které nejsou v jejich ústředních odvětvích buď tím, že zůstanou zapojeni prostřednictvím dohod s největšími dárci a prostřednictvím delegované spolupráce/partnerství, přesměrováním do všeobecné rozpočtové podpory nebo pomoc v těchto oblastech ukončí. a) Dílčí zásada 2 a – Dohody hlavních dárců Dárci z EU usilují o vytvoření dohody hlavních dárců založené na podstatném mandátu. b) Dílčí zásada 2 b – Delegovaná spolupráce/partnerství. Pokud se dané odvětví považuje pro partnerskou zemi nebo dárce za strategické a pokud zde existuje nedostatek financí, mohou dárci z EU uzavřít dohodu o delegované spolupráci/partnerství s jiným dárcem. Rámeček 2: V Jihoafrické republice delegovalo britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj provádění své podpory pozemkové reformy na Belgii. Ve Rwandě delegovalo Švédsko monitorování a kontrolu financí v oblasti podpory odvětví vzdělávání na britské ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, které poskytuje všeobecnou rozpočtovou podporu. - Hlavní zásada 3 – Zajištění odpovídající účasti EU ve strategických odvětvích Dárci z EU by měli zajistit, aby alespoň jeden dárce z EU byl aktivně zapojen do každého strategického odvětví, které se považuje za významné při snižování chudoby. Dárci z EU budou nadále usilovat o snížení počtu aktivních dárců do roku 2010 na nejvýše 3 v rámci odvětví. - Hlavní zásada 4 – Opakování postupů ve spolupráci s partnerskými regionálními institucemi Při zohlednění zvyšujících/zvětšujících se objemů pomoci a činností na regionální úrovni budou dárci z EU používat výše uvedené zásady dělby práce v rámci země také při jejich vlastní práci s partnerskými regionálními institucemi. - Hlavní zásada 5 – Stanovení prioritních zemí Dárci z EU posílí své geografické zaměření prostřednictvím dialogu v rámci EU a zohlední přitom širší zapojení dárců. Jak je uvedeno v Evropském konsenzu, pomoc Společenství zůstane univerzální. Rámeček 3: Například Norsko provedlo drastické snížení počtu klíčových/prioritních zemí (z více než 70 na přibližně 20 zemí) a využilo tři výběrová kritéria: (i) míru chudoby, (ii) makroekonomickou výkonnost a (iii) výkonnost řádné správy věcí veřejných. - Hlavní zásada 6 – Řešení situace zemí „sirotků“ přidělování pomoci Dárci z EU budou usilovat o věnování části svých rozpočtů na podporu „podfinancovaným“ zemím. Jedná se často o „křehké státy“, jejichž stabilizace má pozitivní vedlejší účinek na širší region. Rámeček 4: Strategická pomoc Humanitárního úřadu Evropských společenství (ECHO) se zaměří na zapomenuté krize. V roce 2002 si ECHO stanovilo za cíl věnovat 10 % svých finančních prostředků na zapomenuté krize. V současné době bylo tohoto cíle dosaženo. Již v průběhu roku 2004 bylo na zapomenuté krize věnováno celkem 239 milionů EUR (tj. 42 % všech finančních prostředků). - Hlavní zásada 7 – Analýza a rozšíření celosvětových oblastí silných stránek Dárci z EU prohloubí sebehodnocení svých komparativních výhod. Měli by se více specializovat a současně udržovat rozmanitost odborných znalostí pro EU jako celek. Komise bude dále rozvíjet své odborné poznatky a kapacity v oblastech, ve kterých má komparativní výhody a bude věnovat pozornost zejména budování nezbytné kapacity a odborným poznatkům na úrovni země. - Hlavní zásada 8 – Sledovat pokrok ve vertikálním rozměru doplňkovosti a rozměru přesahujícím formy/nástroje Dárci z EU se zavazují pokračovat v ostatních rozměrech doplňkovosti zejména v souvislosti s příslušnými mezinárodními fóry a partnerstvími. - Hlavní zásada 9 – Podpora společné dělby práce Dárci z EU budou více spoléhat na společná stanoviska k objasnění účelu, forem a výsledků dělby práce a k dosažení většího dopadu kolektivního příspěvku EU. - Zásada 10 – Posílení reforem systému pomoci Dárci z EU uznávají, že dělba práce bude předpokládat skutečné strukturální změny, reformy a bude mít dopady na personál. 3.2.4. Další postup Z výše uvedených důvodů se navrhuje, aby byl tento kodex pravidel schválen nejdříve EU a ve druhé fázi byl přístupný všem dárcům, kteří mají zájem se připojit k těmto osvědčeným postupům. Úspěšné provádění kodexu bude záviset na kolektivním úsilí členských států a Komise a vyžaduje jasné instrukce. Úloha delegací a zastoupení Komise v členských státech bude pro provádění klíčová. Provádění kodexu by mělo být výrazně podporováno a monitorováno. Kodex by měl být součástí každoroční debaty o orientaci rozvojové politiky EU a měl by být založen na třech prvcích: každoroční namátkové kontroly jednotlivých zemí, atlas dárců EU lépe přizpůsobený politickému užívání, příprava rozvojové zprávy EU. Kodex by měl být přezkoumán v roce 2010. Závěr Nedostatek účinnosti kolektivních vstupů dárců se stal neudržitelný. EU má povinnost řešit tuto výzvu aktivně. Dnes máme jedinečnou příležitost přispět progresivním způsobem k dlouhodobému závazku ke zvýšení doplňkovosti a organizování skutečné dělby práce mezi dárci. Dárci z EU se vyzývají, aby přijali navržený kodex pravidel a začali okamžitě provádět jeho zásady ve své stávající a budoucí zvýšené činnosti. Komise bude monitorovat a hodnotit stav jeho provádění prostřednictvím stávajícího ročního podávání zpráv a pravidelného nahodilého výběru zemí. EU musí jít nyní za politická prohlášení a přeměnit slova v činy. Dohody o dělbě práce by zvýšily účinnost pomoci, posílily roli rozvojové spolupráce ve vnějších vztazích EU a přispěly by k vytvoření evropské identity založené na hodnotách obsažených v Evropském konsenzu o rozvoji. EU má potenciál i odpovědnost jednat jako motor v oblasti dělby práce mezi dárci na celém světe. [1] Úř. věst. C 46, 24.2.2006 [2] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o doplňkovosti mezi politikou rozvojové spolupráce Společenství a politikami členských států, Brusel, květen 1995. Usnesení Rady o doplňkovosti mezi politikou rozvojové spolupráce Společenství a politikami a činnostmi členských států, Brusel, červen 1995. [3] Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o doplňkovosti mezi politikami rozvojové spolupráce Společenství a členských států – KOM(1999) 218, 6.5.1999. Usnesení Rady o doplňkovosti mezi rozvojovými politikami Společenství a členských států, Brusel, květen 1999. [4] Společné prohlášení Rady a Komise o rozvojové politice ES – listopad 2000. [5] Schváleno Radou v listopadu 2004. [6] Závěry Rady a zástupců vlád členských států ze zasedání v rámci Rady o hlavních zásadách EU, kterými se řídí doplňkovost a dělba práce (17/10/2006) – obecné zásady. [7] Definice Pokynů DAC a referenční dokumenty: Praxe dárců pro účinnou pomoc, dokumenty o dobrých postupech.