[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 18.12.2006

KOM(2006) 828 v konecném znení

SDĚLENÍ KOMISE

SDĚLENÍ KOMISE O PŘEZKUMU REŽIMU PRO KONTROLU VÝVOZU ZBOŽÍ A TECHNOLOGIÍ DVOJÍHO UŽITÍ [KOM(2006) 829 v konecném znení][SEK(2006) 1696]

SDĚLENÍ KOMISE

SDĚLENÍ KOMISE O PŘEZKUMU REŽIMU PRO KONTROLU VÝVOZU ZBOŽÍ A TECHNOLOGIÍ DVOJÍHO UŽITÍ

SHRNUTÍ

Souvislosti a cíl návrhů

Kontroly vývozu zboží a technologií dvojího užití hrají klíčovou úlohu v boji proti šíření zbraní hromadného ničení. Mají zabránit tomu, aby se zboží či technologie jinak užívané pro mírové účely (nazývané zboží dvojího užití) dostaly do států, které je mohou použít pro své programy šíření zbraní hromadného ničení, nebo do organizací, které by je mohly použít pro teroristické či vojenské účely.

Po útocích z 11. září 2001 označilo mezinárodní společenství kontroly zboží a technologií dvojího užití za klíčový aspekt boje proti šíření zbraní hromadného ničení a zintenzívnilo práci, která má tyto kontroly posílit. Rada bezpečnosti OSN proto přijala v roce 2004 rezoluci 1540, která požadovala zevšeobecnění kontrol vývozu a zavedení kontrol tranzitu a zprostředkování zboží dvojího užití. Akční plán a strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení, které byly přijaty Evropskou radou v červnu a v prosinci 2003, požadovaly sérii konkrétních opatření na posílení kontrol, včetně zavedení trestních sankcí za porušení pravidel kontrol vývozu. Rovněž požadovaly přezkum fungování kontrol prováděných členskými státy, který byl proveden v letech 2004 a 2005 a který odhalil řadu oblastí, kde by bylo možné dosáhnout zlepšení. Po tomto přezkumu následovaly intenzivní diskuze s členskými státy a konzultace s výrobním odvětvím EU o možných opatřeních, která by mohla zlepšit režim EU pro kontrolu vývozu.

Zboží dvojího užití zahrnuje velmi širokou škálu zboží a technologií, jako jsou chemické nebo biologické výrobky, jaderné technologie, optický a laserový materiál, materiál používaný v letecké elektronice nebo určitý software. Jedná se o zboží a technologie s vysokou přidanou hodnotou, které pro výrobní odvětví EU představují významný prvek jeho konkurenceschopnosti. Politika EU v této oblasti musí nalézt správnou rovnováhu mezi zajištěním bezpečnosti a snahou zabránit šíření zbraní hromadného ničení na jedné straně a podporou konkurenceschopnosti výrobního odvětví EU a udržením a tvorbou pracovních míst v EU v oblasti špičkových technologií na straně druhé.

V souvislosti s přípravami, které proběhly v uplynulých dvou letech, Komise předkládá návrh přepracovaného znění nařízení Rady o kontrolách vývozu zboží a technologií dvojího užití (nařízení Rady (ES) č. 1334/2000), společně s řadou návrhů akcí nelegislativní povahy. Tyto návrhy mají trojí cíl:

- prostřednictvím účinnějších kontrol vývozu zlepšit bezpečnost v rámci rozšířené Evropské unie s 25 a brzy 27 členskými státy,

- podnikům zajistit příznivější regulační prostředí s cílem podpořit jejich mezinárodní konkurenceschopnost, a to vnesením více jasnosti do režimu EU pro kontrolu vývozu, snížením zatížení vyplývajícího z množství předpisů pro vývozce v EU při uplatňování kontrol vývozu, zajištěním konzistentnějšího a homogeničtějšího uplatňování nařízení o kontrolách vývozu EU po celé Unii a usnadněním obchodu v rámci mezinárodního trhu,

- podpořit větší koordinaci kontrol vývozu na mezinárodní úrovni.

Shrnutí návrhů

Řada návrhů na změnu nařízení o dvojím užití zvýší účinnost kontrol za účelem zajištění lepší bezpečnosti, např.:

- V souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1540 budou prováděny určité kontroly zboží v tranzitu v rámci EU a budou zavedeny kontroly zprostředkovatelských činností týkajících se zboží či technologií, jež mohou být použity v rámci programu šíření zbraní hromadného ničení.

- Členské státy zavedou pravidlo uplatňování trestních sankcí za vážné porušení pravidel kontroly vývozu.

- Měla by se zlepšit výměna informací mezi členskými státy a mezi různými částmi jejich administrativy.

- Měla by být zajištěna přiměřená možnost přezkumu v případě, že členský stát hodlá povolit vývozy, které dle jiného členského státu odporují jeho základním bezpečnostním zájmům nebo které byly již dříve v jiném členském státě zamítnuty.

- Měla by se zlepšit spolupráce mezi členskými státy, pokud jde o uplatňování vnitrostátních kontrol zboží, které není uvedeno na seznamu.

Další návrhy na změnu nařízení o dvojím užití zajistí lepší regulační prostředí pro výrobní odvětví EU , usnadní jeho činnost v rámci EU a podpoří jeho mezinárodní konkurenceschopnost. Mezi takové návrhy patří:

- nahrazení stávajícího požadavku na předchozí povolení v případě přepravy určitého zboží uvnitř Společenství požadavkem na předběžné oznámení, které i tak umožní členským státům zablokovat nežádoucí přepravu zboží;

- vyjasnění některých ustanovení nařízení, např. pokud jde o nehmotné převody technologií, jež členské státy v současnosti uplatňují odlišně;

- stanovení zásady, že by vývozcům EU, kteří v dobré víře provádějí vývozy z EU v souladu s nařízeními EU o kontrole vývozu, měla být zajištěna právní jistota, pokud třetí země považuje takové vývozy za nezákonné, přičemž by se mělo požadovat, aby takové situace byly řešeny v užší spolupráci s třetími zeměmi;

- podpora užití souhrnných licencí založených na větší důvěře vůči interním kontrolám prováděným podniky a větší podpora všeobecných vývozních povolení Společenství a národních všeobecných vývozních povolení;

- stanovení zásady, že členské státy určí orientační lhůty pro vyřízení žádostí o vývozní povolení.

Rovněž se navrhuje dosáhnout větší konzistentnosti při uplatňování nařízení členskými státy, a to přijetím obecných zásad nebo osvědčených postupů pro jeho provádění.

Řada návrhů má rovněž podpořit lepší koordinaci kontrol vývozu na mezinárodní úrovni , např. větší koordinace postojů EU v rámci mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu, větší podíl výrobního odvětví EU při určování zboží, které podléhá kontrolám, a zajištění toho, že se členy režimů stanou všechny členské státy EU. Komise rovněž zřídila program technické pomoci třetím zemím na vytvoření adekvátních režimů pro kontrolu vývozu. Návrh nařízení obsahuje ustanovení o vyjednání dohod se třetími zeměmi o vzájemném uznávání vývozních kontrol a o možnosti přijetí ad hoc postupů kontroly vývozu u výzkumných programů EU a jiných projektů, jichž se účastní třetí země.

Komise dále navrhuje zřízení regulativního výboru, zejména za účelem změn příloh nařízení, které obsahují seznamy kontrolovaného zboží a jiná technická ustanovení. Tento postup, podle nějž by Komise přijala tyto změny poté, co by výbor složený ze zástupců členských států vydal své souhlasné stanovisko, by umožnil rychlejší aktualizaci seznamu kontrolovaného zboží, neboť v současnosti je jeho změna podmíněna rozhodnutím Rady, které se vydává na základě návrhu Komise.

Další kroky

Ačkoli jsou součástí společné obchodní politiky Evropského společenství, hrají kontroly vývozu zboží a technologií dvojího užití úlohu v rámci bezpečnostní politiky EU a týkají se citlivých oblastí, jako je boj proti šíření zbraní hromadného ničení. Komise hodlá v této oblasti nadále úzce spolupracovat s členskými státy, aby systém kontrol vývozu EU přispíval k bezpečnosti v Evropě i ve světě dle očekávání občanů a vytvářel regulační prostředí příznivé pro rozvoj výzkumných a průmyslových činností potřebných pro prosperitu evropských podniků.

Komise žádá o rychlé posouzení návrhů, aby Rada mohla rychle přijmout návrh přepracovaného znění nařízení o dvojím užití, a vyzývá k přijetí opatření v dalších oblastech, kde nebyly předloženy návrhy právních předpisů.

PŘEDLOHA SDĚLENÍ KOMISE O PŘEZKUMU REŽIMU ES PRO KONTROLU VÝVOZU ZBOŽÍ A TECHNOLOGIÍ DVOJÍHO UŽITÍ

I. Úvod – účel sdělení

Kontroly vývozu zboží a technologií dvojího užití hrají klíčovou úlohu v boji proti šíření zbraní hromadného ničení. Mají zabránit tomu, aby se zboží a technologie dostaly do států, které je mohou využít pro programy šíření zbraní, či k organizacím, které by je mohly použít k teroristickým či vojenským účelům. Přestože tyto kontroly sledují cíl v oblasti bezpečnosti, jsou prováděny prostřednictvím opatření obchodní politiky, která omezují činnost výrobců a vývozců v EU. Tato opatření by proto měla být v zájmu podpory mezinárodní konkurenceschopnosti těchto výrobců a vývozců omezena na nezbytné minimum.

Hlavním cílem tohoto sdělení je navrhnout opatření, která posílí účinnost kontrol vývozu zboží dvojího užití v rozšířené Evropské unii, v souladu s akčním plánem a strategií EU proti šíření zbraní hromadného ničení přijatými Evropskou radou v červnu a v prosinci 2003. Sdělení by také mělo pomoci snížit zatížení vývozců v EU při provádění kontrol vyplývající z množství předpisů a mělo by vnést do provádění kontrol více jasnosti s přihlédnutím k nutnosti přizpůsobit právní rámec tak, aby byl v souladu rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1540.

II. Souvislosti a kontext

Šíření zbraní hromadného ničení a jejich možné využití bezohlednými státy nebo teroristickými skupinami představuje bezpečnostní problém zásadního mezinárodního významu. Evropská bezpečnostní strategie označuje šíření těchto zbraní a jejich nosičů za potenciálně největší ohrožení bezpečnosti Evropy. Výslovně uvádí, že kontroly vývozu přispívají ke zpomalení šíření zbraní hromadného ničení. Jedním ze způsobů, jak se mohou Evropská společenství na boji proti šíření zbraní hromadného ničení podílet, je využití společné obchodní politiky. V návaznosti na dva rozsudky Evropského soudního dvora z roku 1995, v nichž bylo rozhodnuto, že kontroly vývozu zboží dvojího užití spadají do společné obchodní politiky (podrobnosti jsou uvedeny v příloze II tohoto dokumentu), přijala Rada nařízení (ES) č. 1334/2000, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití.

Nařízením Rady (ES) č. 1334/2000 se zřizuje režim Společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií dvojího užití, který ukládá povinnost získat pro vývoz takového zboží povolení. Seznam kontrolovaného zboží je uveden v příloze I daného nařízení a vychází ze seznamů sestavených v rámci mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu, které zahrnují biologické a chemické zboží (Australská skupina), jaderné zboží (Skupina jaderných dodavatelů) a součásti raketových (Režim kontroly raketových technologií) a konvenčních zbraní (Wassenaarské ujednání). Podrobnosti o mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu jsou uvedeny v příloze III.

Přestože nařízení (ES) č. 1334/2000 je přímo použitelné v celé EU, jeho provádění spadá do působnosti vnitrostátních správních orgánů členských států, kterým je ponechána poměrně velká flexibilita, zejména pokud jde o možnost zavádět doplňkové vnitrostátní kontroly.

Všech 25 členských států EU je členem Australské skupiny a Skupiny jaderných dodavatelů, avšak Kypr dosud není členem Wassenaarského ujednání a sedm členských států (Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Slovensko a Slovinsko) ani Rumunsko (v procesu přistoupení k EU) nejsou členy Režimu kontroly raketových technologií. Evropská komise je členem Australské skupiny a pozorovatelem ve Skupině jaderných dodavatelů, avšak nemá žádný status v Režimu kontroly raketových technologií ani v rámci Wassenaarského ujednání, přestože se od přijetí soluňského akčního plánu může účastnit jejich zasedání společně se sekretariátem Rady jakožto součást delegace předsednictví EU.

Od teroristických útoků z 11. září 2001 dochází k přizpůsobování původních mandátů těchto režimů, jejichž cílem bylo zabránit státům získat zboží dvojího užití pro výrobu zbraní hromadného ničení či konvenčních zbraní, aby bylo možné zabránit rovněž nestátním subjektům získat zboží dvojího užití, které by mohlo být použito pro teroristické útoky (hromadnými či konvenčními prostředky).

Dalším aspektem změny mezinárodní situace je, že v důsledku zesílení mezinárodních výměn a nástupu nových hospodářských subjektů již tyto mezinárodní režimy pro kontrolu vývozu nereprezentují všechny hlavní dodavatele příslušných technologií dvojího užití pro výrobu zbraní nebo zbraní hromadného ničení.

Tento nedostatek by měl být ve střednědobém horizontu částečně napraven prováděním rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1540, která rozšiřuje uplatňování těchto kontrol na více stran. Další problémy se týkají potřeby zajistit, aby rozhodnutí v rámci mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu vycházela z inovačních trendů, aby se kontroly nevztahovaly na zboží, které je široce dostupné mimo členství v mezinárodních režimech, a aby se mezi členy mezinárodních režimů co nejvíce harmonizovala pravidla.

Hrozba využití zbraní hromadného ničení k teroristickým účelům vedla k vypracování soluňského akčního plánu, který zejména vyzval k posílení kontrol vývozu v EU, ke zdokonalení výměny citlivých informací, ke zlepšení součinnosti s vývozci, k zesílení úlohy EU v mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu a k zavedení vzájemného hodnocení způsobu provádění daného nařízení ze strany členských států. Toto vzájemné hodnocení bylo koordinováno pracovní skupinou, které předsedala Komise, jež v listopadu 2004 podala o svých závěrech zprávu Radě. Rada pro obecné záležitosti od té doby pravidelně sleduje pokrok při provádění vzájemného hodnocení (naposledy v prohlášení v prosinci 2005). Kromě toho přijala Evropská rada ve dnech 17. a 18. června 2004 prohlášení o trestních sankcích, v návaznosti na závazek přijmout společné postupy týkající se trestních sankcí za nedovolený vývoz, zprostředkování a pašování materiálu souvisejícího se zbraněmi hromadného ničení, který vyjádřily členské státy v Evropské strategii proti šíření zbraní hromadného ničení.

Kromě otázky bezpečnosti mají výroba i vývoz zboží a technologií dvojího užití značný význam i z hospodářského hlediska, neboť příslušné výrobky a technologie jsou velice rozmanité, mají vysokou přidanou hodnotu i technologický obsah a EU má jako přední vývozce takového zboží konkurenční výhodu. Ačkoli kvůli charakteru zboží dvojího užití nejsou k dispozici přesné statistické údaje, představuje vývoz zboží v rámci celních položek, které zahrnují zboží dvojího užití, přibližně 128 miliard EUR z hodnoty vývozu EU v roce 2004 a 142 miliard EUR z hodnoty vývozu EU v roce 2005, neboli 13 % veškerého vývozu zboží EU[1]. Dále se odhaduje, že v EU působí více než 5000 společností, které toto kontrolované zboží vyvážejí.

III. Hlavní úkoly týkající se kontrol vývozu

Podle pracovní skupiny pro vzájemné hodnocení, a jak uvádí rovněž prohlášení Rady ze dne 13. prosince 2004, by mělo na úrovni EU i na úrovni členských států dojít ke zlepšení především v těchto oblastech:

- zajištění transparentnosti právních předpisů pro provádění systému EU, jakož i dobrého povědomí o nich;

- minimalizace jakýchkoli výrazných odchylek mezi postupy uplatňovanými v členských státech;

- zjištění možností zvýšení kontrol při tranzitu a překládce zboží dvojího užití;

- poskytování pomoci při určování zboží dvojího užití, které podléhá kontrole;

- zlepšení výměny informací o zamítnutých žádostech a zvážení možnosti vytvoření databáze pro výměnu citlivých utajovaných informací;

- dohodnutí osvědčených postupů pro prosazování kontrol;

- zlepšení transparentnosti v zájmu usnadnění koordinovaného provádění kontrol zboží, které není uvedeno na seznamu, na úrovni EU (catch-all / kontrola konečného použití);

- zlepšení součinnosti s vývozci;

- dohodnutí osvědčených postupů pro kontrolu nehmotných převodů technologií.

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1540 zavedla některé nové povinnosti, včetně povinnosti přijmout odpovídající předpisy, které mají zabránit nedovolenému pašování, tranzitu, překládce, zprostředkování a zpětnému vývozu zboží dvojího užití, a stanovila zásadu ukládání trestních či správních sankcí za porušení nařízení o kontrole vývozu. Pokud jde o kontroly zprostředkování, Komise takové zprostředkování chápe jako poskytnutí zprostředkovatelských služeb, u nichž si je daný subjekt vědom toho, že konečným použitím je výroba zbraní hromadného ničení, přesto však danou transakci uskuteční.

Konkrétní zkušenosti rovněž ukázaly, že se kvůli uplatňování kontrol vývozu třetími stranami mimo jejich území dovozci a vývozci v EU dostávají do obtížné situace. Aby se vyhnuli správním či dokonce trestním sankcím za činnosti, které jsou prováděny v EU a jsou v souladu s předpisy EU, jsou v některých případech nuceni uplatňovat omezení třetích zemí, pokud jde o zpětný vývoz zboží, jež nepochází z EU, do EU nebo o vývoz zboží, jež bylo vyrobeno v EU a nepodléhá omezením, avšak obsahuje části, které nepocházejí z EU, do třetích zemí. Občané EU rovněž mohou být konfrontováni s žádostmi o vydání do třetí země, a to v případech, kdy vývoz zboží sice odpovídá pravidlům EU, avšak třetí země jej považuje za nezákonný. Bylo by vhodné zdůraznit, že uvedené nařízení o dvojím užití stanoví komplexní právní rámec pro vývoz zboží, technologií a souvisejících služeb dvojího užití a že je v souvislosti s odlišnými právními předpisy třetích zemí, které by dotyčný vývoz mohly považovat za trestný čin, třeba zajistit právní jistotu vývozcům zboží, technologií nebo služeb dvojího užití, na které se vztahuje uvedené nařízení, kteří provádějí svou činnost v souladu s ustanoveními daného nařízení a jeho prováděcími pravidly. Nejlepším způsobem řešení těchto problémů je posílení spolupráce mezi EU a dotčenými třetími zeměmi s cílem podpořit sladění kontrol. Z toho důvodu navrhla Komise doplnit do nařízení o kontrole vývozu ustanovení na podporu této spolupráce se třetími zeměmi.

Zkušenosti z projektů financovaných z ES (například Galileo), jichž se účastní třetí země, ukazují, že by bylo vhodné zavést postupy ad hoc, které by stanovily podrobná pravidla EU pro vydání technologií dvojího užití EU třetím stranám v kontextu těchto projektů.

Pravidelné kontakty s daným výrobním odvětvím a shromažďování připomínek vývozců v rámci studie posouzení dopadů (viz příští oddíl) ukazují, že mezi nejdůležitější úkoly daného výrobního odvětví patří:

- potřeba větší transparentnosti a předvídatelnosti pravidel;

- rychlejší vyřizování žádostí o vývozní povolení vnitrostátními správními orgány, a to zejména v případě zboží, jež není uvedeno na seznamu;

- jednotné uplatňování nařízení o dvojím užití v celé EU, včetně výkladu toho, které zboží podléhá kontrole, a provádění vnitrostátních kontrol zboží, jež není uvedeno na seznamu, s cílem zabránit narušování hospodářské soutěže;

- zjednodušení režimu omezením komplexnosti seznamů kontrolovaného zboží, zejména prostřednictvím pravidelných přezkumů jeho relevance s ohledem na dostupnost daného zboží v zahraničí a na inovace, zaměřením pozornosti spíše na subjekty porušující pravidla než na kontrolované zboží a vytvořením více nástrojů usnadňujících obchod pro spolehlivé vývozce;

- omezení rozvrstvení právní úpravy dané oblasti (v rámci režimů, na úrovni EU a na vnitrostátní úrovni, vedle potřeby respektovat kontroly zpětného vývozu prováděné třetími zeměmi);

- zavedení elektronického vydávání licencí;

- problémy způsobené uplatňováním kontrol některými třetími zeměmi mimo jejich území;

- nahrazení stávajícího požadavku na předchozí povolení přepravy zboží uvnitř EU, jež se v současné době vztahuje na nejcitlivější výrobky, systémem předběžného oznámení.

IV. Doporučení a návrhy týkající se přezkumu režimu EU pro kontrolu vývozu a jeho podílu na mezinárodním úsilí zabránit šíření zbraní hromadného ničení

Před vypracováním konkrétního návrhu pro Radu přihlédla Komise, kromě názorů členských států a daného výrobního odvětví, k zásadě proporcionality s cílem zajistit, aby změny právních předpisů vedly ke zlepšení bezpečnosti, aniž by příliš narušovaly schopnost podniků v EU provozovat obchodní činnost v zahraničí.

Většina ostatních změn právních předpisů, které byly provedeny vedle změn v oblasti tranzitu, překládky a zprostředkování, je odůvodněna brzkým odhalením rozdílů mezi postupy jednotlivých států při provádění některých ustanovení nařízení, což bylo potvrzeno vzájemným hodnocením a studií posouzení dopadů. Taková ustanovení by mohla být posílena, aby se zlepšila účinnost systému EU pro kontrolu vývozu zboží dvojího užití. Stejným způsobem byly stanoveny oblasti, v nichž není zapotřebí změn právních předpisů, ale spíše správních opatření či přijetí osvědčených postupů.

Doporučení Komise mají tyto klíčové cíle:

- dosáhnout větší jasnosti, transparentnosti a pokud možno zjednodušení systému EU pro kontrolu vývozu zboží dvojího užití;

- zajistit důsledné uplatňování daného nařízení v EU a provádění účinnějších a efektivnějších kontrol a zabránit narušování hospodářské soutěže mezi vývozci z různých členských států;

- snížit zatížení vývozců v EU vyplývající z množství předpisů s ohledem na potřebu zabránit tomu, aby byli v rámci hospodářské soutěže znevýhodněni vůči vývozcům ze třetích zemí;

- omezit překážky obchodu v rámci vnitřního trhu EU.

V návaznosti na diskuse s členskými státy byla doporučení Komise v tomto sdělení rozdělena do pěti oblastí:

a) Návrhy přepracovaného znění nařízení ES č. 1334/2000. Tyto návrhy jsou uvedeny v samostatném návrhu Komise, společně s veškerými podrobnostmi o výsledcích studie posouzení dopadů. Týkají se mimo jiné těchto oblastí: rozšíření kontrol, aby se vztahovaly rovněž na tranzit, překládku[2], zprostředkování a zpětný vývoz; vyjasnění obsahu kontrol nehmotných převodů technologií; zavedení postupu projednávání ve výborech pro přijímání seznamů kontrolovaného zboží; zlepšení výměny informací o vnitrostátních kontrolách zboží, které není uvedeno na seznamu, podle odpovídajících bezpečnostních norem; zlepšení výměny informací o zamítnutých žádostech s možností zavedení bezpečného elektronického systému mezi Komisí, členskými státy a Radou; mezinárodní spolupráce se třetími zeměmi s možností přijmout pravidla ad hoc pro kontrolu vývozu u určitých projektů financovaných ze zdrojů ES, v jejichž rámci by třetí země mohly získat přístup k technologiím EU dvojího užití; vložení odkazu na trestní sankce do přepracovaného znění článku 21, alespoň pro případy závažného porušení ustanovení daného nařízení a předpisů přijatých členskými státy k jeho provádění, v reakci na výzvu v prohlášení Evropské rady o trestních sankcích z června 2004 a na výzvu v rezoluci Rady bezpečnosti OSN 1540 k zavedení odpovídajících občanskoprávních nebo trestněprávních sankcí za porušení takových předpisů týkajících se kontroly vývozu; nahrazení zbývajících kontrol uvnitř Společenství systémem předběžného oznamování zásilek; stanovení orientačních lhůt vnitrostátními orgány pro vyřízení žádostí o vývozní povolení a lhůt pro vyřizování žádostí o informace od orgánů vydávajících licence ohledně provádění vnitrostátních kontrol zboží a technologií, které nejsou uvedeny na seznamu.

b) Stanovení oblastí, pro něž by mohly být vypracovány pokyny a osvědčené postupy . Pokyny a osvědčené postupy určují způsoby provádění určitých ustanovení daného nařízení, které by mohly být dohodnuty na úrovni pracovní skupiny pro zboží dvojího užití v Radě a vypracovány odborníky v koordinační skupině. Pokyny a osvědčené postupy by nebyly právně závazné, avšak poskytly by určité normy pro provádění kontrol vývozu a případně by byly zpřístupněny veřejnosti po vzoru osvědčených postupů pro spolupráci s výrobním odvětvím, které byly přijaty v prosinci 2005. V některých případech by těmito pokyny mohly být pokyny mezinárodních režimů přizpůsobené specifickým aspektům EU, jako je zejména jednotný trh a společné hranice EU. Navrhuje se, aby osvědčené postupy a pokyny byly vypracovány v těchto oblastech: kontroly nehmotných převodů technologií, včetně technické pomoci, a vymezení výjimek týkajících se veřejné oblasti a základního vědeckého výzkumu; souhrnná vývozní povolení; postupy prosazování, jako je společná analýza rizik; vnitropodnikové programy pro kontrolu vývozu (ICP); podklady k posouzení žádostí o vývozní povolení a koordinace vnitrostátních kontrol zboží, jež není uvedeno na seznamu.

c) Stanovení oblastí, pro něž by mohla postačovat správní opatření , jako například: transparentnost; zlepšení vnitrostátních webových stránek a webových stránek ES, které by zahrnovaly společný vstupní bod; lepší využívání skupiny odborníků k zajištění důsledného a jednotného výkladu přílohy I v EU; vývoj nástrojů pro určování zboží dvojího užití; a odborná příprava celníků a úředníků vydávajících licence.

d) Oblasti, které se stanou předmětem budoucích návrhů Komise , zejména vytvoření doplňkových a nových všeobecných vývozních povolení Společenství s cílem usnadnit obchod se zbožím, které není považováno za citlivé, do míst určení, která nejsou považována za citlivá, na něž se v současné době vztahují národní všeobecná vývozní povolení (více informací viz příloha V).

e) V neposlední řadě je potřeba se zabývat několika záležitostmi, které překračují rámec režimu EU pro kontrolu vývozu a které byly zdůrazněny Radou (zejména v soluňském akčním plánu) a potvrzeny vzájemným hodnocením:

i) Omezení mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu

Režimy kontrol vývozu nemohou zajistit zcela bezpečný systém kontrol, mimo jiné proto, že jejich členská základna je omezená a jejich pravidla nejsou právně závazná, což umožňuje velkou flexibilitu při provádění na vnitrostátní úrovni. Obecně vzato režimy neukládají omezení vývozu do zemí, které neratifikovaly příslušné smlouvy o nešíření zbraní. To je nedostatek, který by měl být pokud možno napraven, aby bylo citlivé zboží vyváženo pouze do bezpečných zemí, jež zboží ani technologie nepoužijí k šíření zbraní.

Vzhledem k vysoké rychlosti inovací a růstu odvětví zboží dvojího užití, které jsou způsobeny mimo jiné změnami obranných strategií a stále rozšířenějším využíváním nových technologií, musí režimy navíc čelit zásadním výzvám v rámci činností týkajících se výběru zboží, které má podléhat kontrolám. To vyžaduje lepší spolupráci s daným výrobním odvětvím.

V konkrétním případě Wassenaarského ujednání představuje velké omezení ta skutečnost, že žádné pravidlo neukládá povinnost předchozí konzultace, pokud má určitá členská země v úmyslu udělit vývozní povolení pro transakci, která je v zásadě podobná jiné transakci, pro niž jiná členská země povolení zamítla.

EU by v tomto ohledu mohla usilovat o zpřísnění režimů.

ii) Členství všech členských států EU v mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu

V době posledního rozšíření byly členy všech mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu pouze tři z deseti nových členských států EU. Tato situace představovala závažný problém, neboť není-li určitý stát členem v daném režimu, musí podle nařízení o dvojím užití provádět kontroly, aniž by se mohl podílet na diskuzích o zboží, které má být kontrolováno, či o prosazování kontrol vývozu, které jsou v rámci režimů prováděny. Tyto státy rovněž nemají přístup ke klíčovým citlivým informacím, například o zamítnutých žádostech o vývozní povolení ze strany členů, kteří nejsou členskými státy EU, nebo o seznamu citlivých konečných uživatelů. Tyto informace mají přitom zásadní význam pro provádění účinných kontrol na vnitrostátní úrovni i na úrovni EU.

Útvary Komise navrhly v září 2003 členským státům strategii, která měla v souladu se soluňským akčním plánem podpořit členství všech nových členských států ve všech mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu. Strategii schválil Politický a bezpečnostní výbor Rady. Tato skutečnost vedla v květnu 2004 k přijetí všech nových členských států EU do Australské skupiny a do Skupiny jaderných dodavatelů. V případě Režimu kontroly raketových technologií však takového úspěchu dosaženo nebylo, neboť k tomuto režimu dosud nepřistoupilo sedm nových členských států EU ani Rumunsko. V případě Wassenaarského ujednání dosud není členem Kypr. Proto je důležité nadále aktivně podporovat členství, náležitě zohledňovat potřebu rozšiřovat režimy na další významné dodavatele technologií dvojího užití a zachovávat účinné rozhodovací systémy. Mezitím je nutné rovněž nalézt praktické krátkodobé řešení (například dočasný status pozorovatele), aby nové členské státy EU získaly přístup ke všem relevantním citlivým informacím, zejména k informacím o zamítnutých žádostech a k technickým informacím o zboží, které má být kontrolováno.

iii) Účast ES v režimech a koordinace postojů EU

Soluňský akční plán a strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení vyzývají k tomu, aby EU hrála v režimech pro kontrolu vývozu vedoucí úlohu, mimo jiné zajištěním koordinace postojů v režimech a zajištěním většího zapojení Komise v režimech. V roce 2003 navrhly útvary Komise v tomto směru politiku, která však byla provedena pouze zčásti. Obtíže, jimž Komise čelí při posilování koordinace EU, jsou mimo jiné způsobeny tím, že v režimech nemá odpovídající status, zejména v Režimu kontroly raketových technologií a ve Wassenaarském ujednání, což jí brání v tom, aby účinně přispívala v oblastech, na které se vztahuje nařízení o dvojím užití.

Komise proto doporučuje, aby byl její status v mezinárodních režimech ve spolupráci s členskými státy přezkoumán, aby tak byl jako první krok zajištěn přístup k elektronickým systémům správy dokumentů Režimu kontroly raketových technologií a Wassenaarského ujednání.

Komise zastává názor, že koordinace a zapojení EU, které byly zdůrazněny ve strategii EU proti šíření zbraní hromadného ničení, jsou politickou prioritou EU, která přispěje k snadnější přípravě zasedání a snadnějšímu projednávání návrhů se členy ze třetích zemí. Tato koordinace se osvědčila při hájení zájmů EU zejména v Australské skupině během přijímání jejích pokynů nebo v Režimu kontroly raketových technologií a ve Wassenaarském ujednání v souvislosti se záležitostmi, jako jsou kontroly vývozu týkající se technologií, které mohou být použity pro projekt Galileo. Kromě toho by měla být dále rozvíjena zasedání ad hoc delegátů EU, kteří jsou zapojeni do mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu a jsou členem příslušných skupin v Radě. Měla by být udržována a podporována posílená koordinace mezi jednotlivými příslušnými skupinami Rady (CONOP, CODUN, COTER, skupina pro jaderné otázky, COARM a Pracovní skupina pro zboží dvojího užití, srov. slovník pojmů v příloze I), aby bylo možné zajistit důsledné a účinné provádění strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení.

Díky těmto zlepšením by Komise rovněž mohla usnadňovat pravidelný dialog mezi členskými státy EU a výrobním odvětvím před posouzením seznamů kontrolovaného zboží v rámci režimů a zajišťovat, aby se dodavatelé v EU mohli podílet na návrzích, které by měly přizpůsobit rozhodnutí přijatá v rámci režimů kapacitám nabídky a inovacím v EU v odvětví zboží dvojího užití.

iv) Technická pomoc třetím zemím a mezinárodní spolupráce

Komise si je dobře vědoma skutečnosti, že úsilí mezinárodního společenství při propagaci důkladných vnitrostátních kontrol vývozu a při rozšiřování jejich uplatňování na více stran má napravit nedostatky, které jsou způsobeny zvýšením zdrojů nabídky zboží dvojího užití ze zemí, jejichž politika ani postupy při provádění kontrol vývozu nejsou optimální. Strategie EU proti šíření zbraní hromadného ničení vyjadřuje jasný závazek k posílení politiky a postupů při provádění kontrol vývozu v rámci hranic EU a mimo ně v koordinaci s mezinárodními partnery. Uvádí potřebu zřídit program pomoci státům, jež potřebují technické znalosti v oblasti kontrol vývozu.

V listopadu 2003 přijala Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy dokument, který měl integrovat politiky nešíření zbraní do širších vztahů EU se třetími zeměmi, mimo jiné vložením doložky o nešíření zbraní do dohod, které s nimi byly uzavřeny. EU nyní usiluje o zahrnutí ustanovení o nešíření zbraní do všech nových dohod se třetími zeměmi, jak tomu bylo v případě zemí AKT v revidované dohodě z Cotonou (tyto země souhlasily s tím, že budou spolupracovat s EU v boji proti šíření zbraní hromadného ničení prostřednictvím účinného systému vnitrostátních kontrol vývozu). Klíčový prvek uvedené doložky stanoví, že partneři EU musí zřídit účinný systém vnitrostátních kontrol vývozu zboží souvisejícího se zbraněmi hromadného ničení. V důsledku toho je nyní EU odhodlána poskytnout větší pomoc v oblasti kontrol vývozu.

Komise se snaží učinit více na poli technické pomoci v oblasti kontroly vývozu. Z toho důvodu zahájila v úzké spolupráci se sekretariátem Rady (konkrétně s úřadem zvláštního zástupce vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku) a s členskými státy řadu aktivit technické pomoci určené zemím, jako je Chorvatsko, Srbsko, Černá hora, Bosna a Hercegovina, Ruská federace, Čína, Ukrajina a Spojené arabské emiráty. Tato činnost podpoří program průběžné pomoci v oblasti kontroly vývozu, který má být financován z nového nástroje stability v období 2007–2013.

Komise je odhodlána rozvinout spolupráci s dalšími třetími zeměmi, významnými obchodními partnery a mezinárodními organizacemi na základě zkušeností získaných zejména ze spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA). Za tímto účelem hodlá zejména usnadnit přijetí opatření kontroly vývozu pro konkrétní projekty, a umožnit tak třetím zemím účastnit se výzkumných a průmyslových projektů financovaných ze zdrojů EU na základě bohatých zkušeností získaných zejména v rámci projektu Galileo.

V. Posouzení dopadů návrhů

Od září 2005 byly shromažďovány názory vývozců na provádění daného nařízení a byla zahájena studie posouzení dopadů s cílem zhodnotit důsledky různých možností pro reformu kontrol vývozu. Do studie posouzení dopadů, která zahrnovala veřejnou výzvu k vyjádření názorů všech zúčastněných stran, se zapojili členské státy, vývozci, přepravci i obchodníci. Výsledky byly zveřejněny v únoru 2006[3] a následně projednány s členskými státy a vývozci.

Většina doporučení a připomínek zúčastněných průmyslových svazů byla zohledněna. Některé návrhy však toto sdělení neobsahuje, neboť by nebyly z politického hlediska proveditelné (například radikální zjednodušení seznamů kontrolovaného zboží nebo vnitrostátních kontrol).

Byly prověřeny různé možnosti a v návaznosti na výsledky studie a připomínky členských států a vývozců zvolila Komise nejlepší možnosti z hlediska efektivity nákladů. Veškeré navrhované změny právní úpravy byly posuzovány z hlediska potřeby omezit zátěž výrobců a vývozců, jakož i správních orgánů členských států, na nezbytné minimum. V důvodové zprávě ke sdělení, které obsahuje návrh na změnu a přepracování nařízení Rady (ES) č. 1334/2000, a v poznámce přiložené k uvedenému návrhu je posouzení dopadů rozvedeno podrobněji.

Návrh Komise týkající se kontrol tranzitu a překládky umožní příslušným vnitrostátním orgánům členských států převzít při tranzitu (jak je definován v navrhovaném přepracovaném znění daného nařízení) do vlastnictví zboží dvojího užití určené do třetí země pouze v případě, že zpravodajské informace získané členskými státy naznačují záměr použít dané zboží k šíření zbraní hromadného ničení v rozporu s mezinárodními smlouvami a ujednáními o nešíření zbraní. Očekává se, že takových případů nebude mnoho. Možnost uplatňovat kontroly na každou překládku v EU byla zamítnuta, protože takové opatření by nebylo praktické.

Pokud jde o poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím dvojího užití (neboli zprostředkování ), bylo ve studii posouzení dopadů zjištěno, že by bylo z praktického hlediska obtížné provádět systematické kontroly (prostřednictvím povolení) zprostředkovatelské činnosti vykonávané fyzickými či právnickými osobami v EU a že by bylo nemožné uplatňovat takové kontroly na občany EU, kteří zprostředkovatelské služby vykonávají v zahraničí. Proto Komise navrhla, aby byly kontroly omezeny na činnosti, jež jsou prováděny z EU, a na případy, kdy si je zprostředkovatel vědom skutečnosti, že by dotyčné zboží mohlo být použito pro účely šíření zbraní.

Studie posouzení dopadů ukázala přínos opatření zajišťujících větší transparentnost právních předpisů EU a členských států.

Kromě toho studie potvrdila, že je vhodné na úrovni EU dále definovat a vyjasnit podmínky používání všeobecných vývozních povolení Společenství a národních všeobecných povolení .

Studie posouzení dopadů rovněž zdůraznila potřebu vytvořit doplňková všeobecná vývozní povolení Společenství s cílem provázat postupy EU s postupy dalších významných dodavatelů a členů mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu. Vývozci vypracovali návrhy, na něž Komise hodlá reagovat pravděpodobně v době přípravy návrhů změn přílohy I daného nařízení v roce 2007 (podrobnosti jsou uvedeny v příloze V tohoto dokumentu). Je možné učinit kompromis mezi vytvořením nových vývozních povolení Společenství do některých zemí a zpřísněním kontrol vývozu do zemí, které nejsou členy režimů.

V důsledku přijetí osvědčených postupů pro udělování souhrnných vývozních povolení by se používání těchto povolení mělo rozšířit, aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže mezi vývozci v EU.

Studie posouzení dopadů rovněž zdůraznila bezpečnostní a obchodní výhody harmonizovaného provádění vnitrostátních kontrol zboží, jež není uvedeno na seznamu. Evropská komise upozornila členské státy na skutečnost, že vzrůstající počet zamítnutých žádostí se týká zboží, které není uvedeno na seznamu a které samozřejmě může být volně vyváženo do jiných členských států kromě těch, které uplatňují stejné kontroly konečného použití. Studie navrhovala, aby vnitrostátní celní orgány mohly zadržet jakékoli zboží, které není uvedeno na seznamu, ale podléhá vnitrostátní kontrole konečného použití. Kromě toho uváděla, že nedojde-li k posílení harmonizace při oznamování kontrol výrobnímu odvětví a ke zlepšení, pokud jde o zvyšování povědomí o těchto otázkách, existuje riziko, že zamítnutí žádostí týkajících se zboží, které není uvedeno na seznamu, bude obcházeno prostřednictvím vývozu přes jiný členský stát.

Zavedení „postupu projednávání ve výborech“ by mělo zrychlit aktualizace příloh nařízení (ES) č. 1334/2000. Rovněž bude nutné aktivní zapojení Komise do mezinárodních režimů pro kontrolu vývozu.

Návrhy zahájit jednání se třetími zeměmi s cílem zabránit narušení jednotného trhu pravidly třetích zemí pro zpětný vývoz, jež jsou uplatňována v rámci EU, by přinesly prospěch výrobnímu odvětví EU i vývozcům ze třetích zemí. Návrhy na případné zavedení – odchylně od stávajících pravidel stanovených v daném nařízení – společného procesu rozhodování v EU po vzoru projektu Galileo a případné zavedení režimu pro kontrolu vývozu u konkrétních projektů pro vývoz nových nebo citlivých technologií dvojího užití uvedených na seznamu a vyvíjených v EU by prospěly průmyslovým a výzkumným projektům, které jsou spolufinancovány Evropským společenstvím a členskými státy a které jsou otevřeny třetím zemím.

Většina dalších plánovaných činností pomůže zlepšit koordinaci a provádění kontrol vývozu v rámci EU a zajistí větší transparentnost. Tyto činnosti podpoří rovné podmínky, které výrobní odvětví EU potřebuje k udržení své konkurenceschopnosti. Pro většinu navrhovaných činností bude potřeba zajistit lepší a v některých případech jiné využívání dostupných zdrojů v členských státech.

Zesílená spolupráce mezi členskými státy si v členských státech, které vyvinuly nejmodernější kapacity, může vyžádat určité zdroje, avšak posílí celkovou efektivitu režimu EU. V některých členských státech pravděpodobně bude potřeba zdokonalit kontroly vývozu a zkvalitnit přidělené zdroje, aby vyhovovaly vysokým standardům z hlediska efektivity a splňovaly požadavky vývozců na rychlejší a účinnější systémy, jako je například rychlejší vyřizování žádostí o vývozní povolení pokud možno v rámci stanovených lhůt, řízení založené na rizicích, zvyšování povědomí výrobního odvětví, rozšiřování vnitropodnikových kontrol vývozu či větší podpora výrobního odvětví při zodpovídání dotazů vývozců.

VI. Závěry a další kroky

Hlavní prioritou by mělo být, aby Rada brzy přijala nezbytné změny nařízení obsažené v návrhu přepracovaného znění.

Avšak vzhledem k tomu, že pro zlepšení kontrol vývozu nejsou ve všech případech nutná regulativní opatření, vyzývá Komise rovněž Radu, aby vzala na vědomí veškeré oblasti, pro něž byla navrhnuta opatření, a aby schválila konkrétní opatření, která mají být přijata v dohodnutém orientačním časovém rámci, kterým by podle návrhu Komise mohl být pro zavedení veškerých opatření konec roku 2008 a pro přístup Komise k systémům WAIS a ePOC (elektronické systémy distribuce v rámci Wassenaarského ujednání a Režimu kontroly raketových technologií) začátek roku 2007. Komise rovněž vyzývá Radu, aby brala ohled na provádění některých doporučení uvedených ve vzájemném hodnocení na vnitrostátní úrovni, které bude předmětem pravidelných zpráv předsednictví Radě, přičemž příští zpráva má být předložena v prosinci 2006.

Komise ve své příští zprávě[4] o provádění nařízení přezkoumá provádění nařízení a dosažené pokroky v oblastech uvedených v tomto sdělení a uvede oblasti, v nichž by byla žádoucí další opatření. Také se bude dále zabývat způsobem provádění kontrol vývozu, aby kontroly vycházely spíše z dodržování předpisů ze strany podniků, než aby byly založeny na jednotlivě vydávaných vývozních povoleních.

Přílohy

I. Glosář základních pojmů a akronym z oblasti dvojího užití

II. Jurisprudence Evropského soudního dvora týkající se dvojího užití

III. Související informace o mezinárodních režimech pro kontrolu vývozu

IV. Podrobnosti o návrhu Komise v oddíle IV písmenech a) a b) sdělení.

V. Návrhy oblasti působnosti dalších všeobecných vývozních povolení Společenství

ANNEX I

Glossary of basic dual-use terms and acronyms

- AG (Australia Group): this international export control regime sets up guidelines for export controls of biological and chemical dual-use items and establishes lists of items that each Member commits, at political level, to integrate into its national legislation to the extent that this is compatible with its constitution and other national specificities of its legal and administrative system. Its name derives from the decision of Australia to chair this group. The first meeting of what subsequently became known as the Australia Group took place in Brussels in June 1985. Subsequently the meetings have taken place in Paris, to the exception of the 20th anniversary, in 2005, which was held in Sydney. The number of members including the EC participating in the AG has grown from the original 15 in 1985 to 40[5] at present. Website: http://www.australiagroup.net/ .

- Article 18 Coordination group: expert meeting chaired by the Commission whose mandate is set by the Article 18 of the Regulation No (EC) 1334/2000. The EU experts (one per Member State) are nominated by the Member States. The Group discusses any implementation issue related to the Regulation. It is opened to exporters on ad hoc basis. It has been opened to custom authorities in 2005 and to specialist technology experts in 2006.

- Research : experimental or theoretical work undertaken principally to acquire new knowledge of the fundamental principles or phenomena or observable facts, not primarily directed towards a specific practical aim or objective.

- BTWC – Biological and Toxin Weapons Convention.

- Catch-all or End Use Control : ad hoc controls applying to non-listed items and based on the assessment by the exporter and/or the governments of the risk attached to the end use of these items when exported to certain end-users. Those controls can be imposed by Member States at the national level via their notifications to exporters (Articles 4.1 to 4.3 of the Regulation) and rests also on the exporters who must report to national competent authorities if they are aware of certain transactions covering non listed items which may lead to proliferation of weapons of mass destruction or other purposes and cases referred to in Articles 4.1 to 4.5 of the Regulation. In those cases, exporters have to ask national governments if export authorisations are requested prior to the export.

- COARM is the EU General Affairs Council’s working group dealing with conventional arms.

- CODUN is the EU General Affairs Council’s Committee on Disarmament in the United Nations.

- " Comitology " is established Community shorthand for the work of committees, made up of representatives of Member States and chaired by the Commission, whose function is to assist the Commission in adopting measures implementing Community laws and Community policies.

- CONOP is the EU General Affairs Council’s Committee on Non-Proliferation.

- COTER is the EU General Affairs Council’s Terrorism Working Group (second pillar).

- CWC – Chemical Weapons Convention. It is a multilateral treaty on the prohibition of chemical weapons (178 Parties) which entered into force 29 April 1997.

- CGEA – Community General Export Authorisation established by the Council Regulation (EC) No 1334/2000 for control of exports of Dual-use Items and technology, which allows all exporters who respect its conditions of use set in the Regulation to export listed items (in Annex II of the Regulation) to Australia, Canada, Japan, New Zealand, Norway, Switerland, United States.

- " Dual-Use items " are goods and technology developed for civilian uses, but which can be used for military applications or to produce weapons of mass destruction.

- End-use – the particular way, in which a dual-use item can be used

- End-user – the final or ultimate user of the item.

- International Export control regimes – these regimes have been set up by like minded countries to address proliferation risks as they arose and to facilitate their members' compliance with international non proliferation treaties which encourage international cooperation for legitimate and peaceful purposes. The international regimes include: the Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies, the Australia Group on chemical and biological weapons materials, the Nuclear Suppliers' Group and the Missile Technology Control Regime. These international export control regimes take decisions by unanimity on the basis of consensus.

- National General Export Authorisations are issued by national authorities and published in national official journal. They are valid for all exporters based in the Member State where they are published and who meets the conditions set in the national law, covering one or several specified countries as well as a number of dual-use items defined in the national law.

- Global export authorisation: granted to one specific exporter in respect of a type or category of dual-use item which may be valid for exports to one or more specified end users in one or more specified third countries.

- IAS : impact assessment study.

- Individual export authorisation is granted to one specific exporter for one end user in a third country and covering one or more dual-use items or technologies

- Items in the public domain : dual-use items and technologies made available without restrictions upon its further dissemination (copyright restrictions do not remove technology or software from being in the public domain)

- MTCR – Missile Technology Control Regime: this international export control regime was set up in 1987. The MTCR now has 34 member countries[6]. MTCR Website: http://www.mtcr.info. The aim of the MTCR is to restrict the proliferation of missiles, complete rocket systems, unmanned air vehicles, and related technology for those systems capable of carrying a 500 kilogram payload at least 300 kilometres, as well as systems intended for the delivery of weapons of mass destruction (WMD). The Regime’s controls are applicable to certain complete rocket systems (to include ballistic missiles, space launch vehicles (SLVs), and sounding rockets) and unmanned air vehicle (UAV) systems (to include cruise missiles, drones, UAVs, and remotely piloted vehicles [RPVs]). Partners also recognize the importance of controlling the transfer of missile-related technology without disrupting legitimate trade and acknowledge the need to strengthen the objectives of the Regime through cooperation with countries outside the Regime.

- NPT – the Treaty on Non proliferation of Nuclear Weapons. The NPT entered into force in 1970, and with 187 parties, it is one of the most widely-adhered to arms agreements in history.

- NSG – this international export control regime, the Nuclear Suppliers' Group, which consists of 45 member countries,[7] seeks to contribute to the non-proliferation of nuclear weapons through the implementation of Guidelines for nuclear exports and nuclear related exports. The NSG was created following the explosion in 1974 of a nuclear device in India, which demonstrated that nuclear technology transferred for peaceful purposes could be misused. Website: http://www.nuclearsuppliersgroup.org .

- PSC – Political and Security Committee is one of the GAERC preparatory committees and the lynchpin of the CFSP and the ESDP.

- Report of the Commission services on the implementation of Regulation No (EC) 1334/2000 from 2000 to May 2004: this report, in conformity with the obligations set in Article 20 of the Regulation, is available on the DG TRADE webpage at the following address: http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/legis/index_en.htm

- UNSCR – United Nations Security Council Resolution.

- The Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies is the successor to "COCOM”.It began operations in September 1996. The Wassenaar Arrangement is presently composed of 40 countries[8]. The WA website: www.wassenaar.org . It sets up list of military and dual use items for which exports are to be controlled by the member countries according to the regime's guidelines and in conformity with country's legal and administrative framework. It has been established in order to contribute to regional and international security and stability, by promoting transparency and greater responsibility in transfers of conventional arms and dual-use goods and technologies, thus preventing destabilising accumulations. Participating States seek, through their national policies, to ensure that transfers of these items do not contribute to the development or enhancement of military capabilities which undermine these goals, and are not diverted to support such capabilities. Representatives of Participating States meet regularly in Vienna where the Wassenaar Arrangement's Secretariat is located.

- WMD – Weapons of Mass Destruction, which include nuclear, chemical and biological weapons as well as its means of delivery and in particular missile technology.

- WPDU – Council Working Party on Dual-Use Goods.

ANNEX II

Jurisprudence of the European Court of Justice on dual-use

Jurisprudence of the European Court of Justice in the area of dual-use goods has established that the rules restricting the exports of these goods to third countries fall within the scope of the common commercial policy, as set out in Article 133 of the EC Treaty.

The ECJ delivered preliminary rulings in the case of "Werner" (Case C-70/94) and "Leifer" (case C-83/94)

In the " Werner" (Case C-70/94), the Court stated that "a measure (…) whose effect is to prevent or restrict the export of certain products, cannot be treated as falling outside the scope of the common commercial policy on the ground that it has foreign policy and security objectives".

In the " Leifer " (Case C-83/94), the Court stated that "Article 113 (now Article 133) of the EC Treaty is to be interpreted as meaning that rules restricting exports of dual-use goods to non-member countries fall within the scope of that article and that in this matter the Community has exclusive competence, which therefore excludes the competence of the Member States save where the Community grants them specific authorization". It also ruled that the fact that "a trade measure may have non-trade objectives does not alter the trade nature of such measures". The Court also stated that "the fact that the restriction concerns dual-use goods does not affect that conclusion. The nature of those products cannot take them outside the scope of the common commercial policy.

ANNEX III

The international export control regimes

The international export control regimes establish norms and guidelines to control nuclear, chemical, biological, missile-related exports as well as the exports of conventional arms and dual-use technologies. Between the 1970s and the 1980s, four international export control regimes were set up to enable their members to participate in international trade while complying with their obligation to facilitate international cooperation for legitimate purposes. These are: the Nuclear Suppliers' Group (NSG) and Zangger Committee for nuclear items; the Australia Group (AG) for chemical and biological dual-use items; the Missile Technology Control Regime (MTCR) for missile related technologies; and the Wassenaar Regime for dual-use items related to conventional weapons. Comprehensive lists of controlled items were developed in the Regimes as only one international treaty of non-proliferation (the Chemical Weapons Convention) lists the dual-use items and technologies subject to controls, whilst the other treaties or arrangements (Biological and Toxin Weapons Convention, the Non Proliferation Treaty, the Hague Code of Conduct on Missiles) do not list any dual-use technologies that can be used for WMD end uses.

Since the terrorist attacks of 11 September 2001, the initial mandates of those regimes, which were to prevent States to acquire dual-use items for producing WMD or conventional weapons, have been adjusted to prevent also the acquisition by non-State actors of dual-use items that could be used for terrorist attacks (either massive or via conventional means).

The threat of massive terrorist attacks using WMDs has led to increased workload in international export control regimes (in particular in the Australia Group) so as to adjust the criteria and guidelines of the regimes to the particular threats

Except for the Wassenaar Arrangement, the international regimes have no technical secretariat to manage the meetings. Except for the Australia Group, the regimes have rotating chairs changed every year. The international regimes hold a plenary meeting per year. This meeting which gathers the heads of delegations of each Member decides on all major issues in particular the entry of new members, the changes to the lists, the adoption of amendments to existing guidelines, outreach to non member countries. They adopt a press-release at that occasion. Decisions are taken at unanimity for all issues. Members have the capacity to make proposals on any subject in the mandate of the regime.

The preparation of the plenary meetings is made by technical expert groups. Those groups usually represent 3 different types of expertise: technical experts to prepare the lists of controls, custom and enforcement officers as well as licensing officers who exchange practices, intelligence expertise where information on sensitive issues regarding proliferation, terrorism and WMD acquisition are exchanged.

All the 25 EU Member States are members in the Australia Group (AG) and the Nuclear Suppliers Group (NSG), but Cyprus is not yet member of the Wassenaar arrangement. Seven new Member States (Cyprus, Estonia, Latvia, Lithuania, Malta, Slovakia and Slovenia) are not yet members of the MTCR nor is Romania (in the process of acceding to the EU). The European Commission is member of the Australia Group and observer in the NSG, but has no status in MTCR and Wassenaar although it can participate in the meetings, along with the Council Secretariat, as part of the EU Presidency delegation since the adoption of the Thessaloniki Action Plan.

Worth noting that the Chemical Weapons Convention mentioned in the Communication is not an international export control regime of the same nature as those 4 described. The fundamental difference is that it is a multilateral treaty (178 Parties) which entered into force 29 April 1997 and contains both provisions and a mechanism for inspections so as to verify State Parties' compliance and also lists of items, including dual use items, whose trade must be controlled. It is the only international non-proliferation treaty containing such lists of items .

ANNEX IV

Details of the Commission proposal mentioned in sections IV. a) and b) of the Communication

a) Proposals for amendment of current Regulation:

The following proposals for the amendment of the Regulation are made:

- introduction of certain controls on dual-use items in transit within the EU

- control of brokering of dual-use items if there are grounds to suspect a link to a WMD programme

- clarification and update of controls of intangible transfers of technology including the provision of technical assistance

- introduction of some limited adjustments regarding the application of national controls on items non-listed in the Regulation in order to improve their efficiency and the transparency of their operation, although leaving implementation to best practices

- as to general export authorizations, clarification of the conditions for the use of the Community General Export Authorisation (a notification requirement) and of national general export authorizations , and of the criteria for the granting of global authorizations

- proposals to improve the exchange of information among Member States and with the Commission and to ensure that denials of authorisations by one Member State are properly taken into account by the other MS

- introduction of provisions on relations with third countries, according to which negotiations could be conducted with third countries to improve the coordination of the functioning of export control regulations and facilitate the mutual recognition of such controls

- introduction of procedures for a speedier adoption of amendments to the annexes of the Regulation and for measures necessary to implement the Regulation (a comitology procedure)

- possible introduction of an electronic system for exchanging information on denials as well as other information and improvements of the notifications of denials

- replacement of EU intra-community controls with prior notification and a traceability system within the EU

- provision for the establishment by national authorities of indicative deadlines for the processing of applications for export authorisations, and of deadlines for the treatment of requests for information from licensing authorities concerning the application of national controls.

- introduction of a reference to criminal sanctions to be adopted for the most serious infringements to the Regulation in conformity with reported practices of the Member States.

b) Areas where guidelines/best practices could be elaborated:

Guidelines and best practices are modalities for implementing certain provisions of the Regulation which could be agreed at the level of the Council Dual-Use Working Group and prepared by the experts in the "Coordination Group". They would not be legally binding but provide standards for the application of export controls. In some cases, those guidelines could consist of an adjustment of the international regimes' guidelines to take account of EU specificities, in particular the existence of a single market and common EU borders. In some instances, these guidelines and best practices can be made public for the benefit of exporters, although in other cases their nature would require that they are kept within the relevant administrations as internal guidance. Among the areas where such guidelines and best practices could be prepared are the following:

- implementation and enforcement of controls of intangible transfers of technology including provision of technical assistance

- modalities for the implementation of certain aspects of the controls on non-listed items ("catch all" provision), destined to improve flows of information among Member States and to limit the possibilities of circumvention of controls applied by one Member State via exports through other Member States

- improvement of risk assessment, including possible elements for common risk analysis and enforcement as foreseen by Council Regulation No (EC) 648/2005 on the security amendments to the Customs Code and its implementing provisions to be adopted by the end of 2006

- implementation of global export authorizations (scope, conditions of use and how to check compliance)

- elements used to assess export applications including the compliance capacity of the exporter, supporting documents and end–user certificates

- establishment of target deadlines to decide on applications for authorisations

- internal compliance programmes.

ANNEX V

Suggestions for new Community General Export Authorisations

Areas which have been suggested for the scope of new Community General Export Authorisations:

- some chemical products covered by the Chemical Weapons Convention could benefit from new trade facilitation to a number of Parties to the CWC which are not covered by the Annex II to the Regulation (which defines the Community General Export Authorisation)

- small quantity /value shipments and samples

- Wassenaar non-sensitive items could benefit from the creation of a new Community authorisation covering certain countries which are members of Wassenaar and not listed in Annex II of the Regulation (which defines the Community General Export Authorisation)

- the new Community General Export Authorisations will contain implementing provisions based on those provided in the proposal to amend the Community General Export Authorisation and on those currently in force in the Member States who currently have adopted relatively similar national general export authorisations in their scopes and destinations.

[1] Tento vývoz se týká všech celních položek, které zahrnují zboží dvojího užití, a zahrnuje tedy i zboží, které v přesném slova smyslu není zbožím dvojího užití.

[2] Překládku částečně zahrnuje definice tranzitu.

[3] Dokument je k dispozici na této adrese: http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/pr230206_en.htm

[4] Zpráva za období 2000–2004 je k dispozici na adrese: http://ec.europa.eu/comm/trade/issues/sectoral/industry/dualuse/legis/index_en.htm

[5] The EU MS and the Commission, Australia, Argentina, Bulgaria, Canada, Iceland, Japan, New Zealand, Norway, Republic of Korea, Romania, Switzerland, Turkey, Ukraine, United States.

[6] Argentina, Australia, Austria, Belgium, Brazil, Bulgaria, Canada, Czech Republic, Denmark, Finland, France, Germany, Greece, Hungary, Iceland, Ireland, Italy, Japan, Luxembourg, Netherlands, New Zealand, Norway, Poland, Portugal, Rep. of Korea (South Korea), Russia Federation, South Africa, Spain, Sweden, Switzerland, Turkey, Ukraine, United Kingdom, United States.

[7] EU 25 Member States. Non EU Member States: Argentina, Australia, Brazil, Bulgaria, Canada, China, Croatia, Japan, Korea, New Zealand, Norway, Russian Federation, South Africa, Switzerland, Turkey, Ukraine, USA.

[8] Argentina, Australia, 24 EU MS (except Cyprus), Bulgaria, Canada, Croatia,Japan, New Zealand, Norway, Republic of Korea, Romania, Russian Federation, South Africa, Switzerland, Turkey, Ukraine, United States.