52006DC0574




[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 12.10.2006

KOM(2006) 574 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí v EU {SEK(2006)1247}

1. Dlouhodobá udržitelnost veřejných financí a rozpočtový dohled na úrovni EU

V příštích desetiletích projde velikost a věková struktura obyvatelstva Evropy dramatickými změnami v důsledku nízké porodnosti, pokračujícího růstu průměrné délky života a odchodu generace narozené v období zvýšené porodnosti („baby boom“) do důchodu. Stárnoucí obyvatelstvo bude představovat významný hospodářský, rozpočtový a sociální problém. Očekává se, že bude mít významný dopad na růst a že povede k významnému tlaku na zvýšení veřejných výdajů[1]. To členským státům ztíží zachování dlouhodobě zdravých a udržitelných veřejných financí. Je to obzvlášť důležité v Hospodářské a měnové unii (EMU), protože vysoké schodky a rostoucí dluhy, které v některých zemích vedou k neudržitelným veřejným financím, by mohly mít nepříznivý dopad na makroekonomické podmínky v dalších zemích EMU. Zajištění fiskální udržitelnosti proto vyžaduje důsledné uplatňování politik v čase, což zahrnuje řešení rozpočtových nerovnováh, ještě než se dostaví rozpočtový dopad stárnutí.Evropská rada uznala na svých po sobě následujících zasedáních potřebu řešit důsledky stárnutí obyvatelstva na evropské úrovni. Zejména na svém zasedání ve Stockholmu v březnu 2001 rozhodla, že „ Rada by měla pravidelně přezkoumávat dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, včetně očekávaného napětí způsobeného budoucími demografickými změnami “. Evropská rada v aktualizované strategii EU pro udržitelný rozvoj v červnu 2006 zdůraznila velkou výzvu, kterou pro veřejné finance představuje stárnutí obyvatelstva, a navrhla pokračování podpory EU pro snahy členských států modernizovat systémy sociální ochrany a zajistit jejich udržitelnost. Komise a Rada nyní na základě pokynů Evropské rady zkoumají dlouhodobou udržitelnost veřejných financí v rámci pravidelného mnohostranného rozpočtového dohledu, což odráží větší důraz kladený na spojení mezi střednědobými rozpočtovými strategiemi a otázkami dlouhodobé fiskální udržitelnosti.

Rada ve složení pro hospodářství a finance (ECOFIN) zdůraznila ve své zprávě o reformě Paktu stability a růstu ze dne 20. března 2005, že při dohledu na stavy rozpočtů je třeba věnovat dostatečnou pozornost dluhům a udržitelnosti, aby se zajistila dlouhodobá udržitelnost veřejných financí, a že se musí posílit spojení mezi úsilím o dlouhodobou udržitelnost a střednědobými potřebami plánování rozpočtů.

Rada ve složení ECOFIN v roce 2003 pověřila Výbor pro hospodářskou politiku, aby předložil novou řadu projekcí veřejných výdajů závisejících na věkové struktuře a založených na nové projekci vývoje obyvatelstva vypracované Eurostatem a na schválených předpokladech o nejdůležitějších hospodářských proměnných pro všech 25 členských států, jakými jsou důchody, zdravotní péče, dlouhodobá péče, vzdělávání a dávky v nezaměstnanosti[2]. Projekce byly dokončeny v únoru 2006 a byly vypracovány společně Komisí (GŘ ECFIN) a členskými státy v rámci Pracovní skupiny pro stárnutí populace Výboru pro hospodářskou politiku. Poskytují srovnatelnou, průhlednou a solidní základnu pro posuzování rozpočtových důsledků demografických změn a udržitelnosti veřejných financí v členských státech.

Zprávu včetně projekcí schválila Rada ve složení ECOFIN dne 14. února 2006 jako základnu pro posuzování udržitelnosti veřejných financí v rámci Paktu stability a růstu. Rada také považovala uvedenou zprávu za vklad do pokračující diskuse o modernizaci systémů sociální péče a prodlužování pracovního života v návaznosti na vrcholnou schůzku v Hampton Court v říjnu 2005, na lisabonskou strategii, aktualizovanou strategii EU pro udržitelný rozvoj a otevřenou metodu koordinace v oblasti důchodů. Rada dále ve svých závěrech vyzvala Komisi, aby do konce roku 2006 provedla souhrnné posouzení udržitelnosti veřejných financí v členských státech. Zpráva přiložená k tomuto sdělení je odpovědí na uvedenou výzvu.

2. Přístup EU k posuzování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí

Posuzování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí je součástí pravidelného rozpočtového dohledu EU. Je založeno na dlouhodobých projekcích vládních výdajů závisejících na věkové struktuře a na rozpočtových strategiích předložených v stabilizačních a konvergenčních programech. V této souvislosti je v popředí analýzy soulad mezi krátkodobými a střednědobými rozpočtovými cíli a dlouhodobou udržitelností.

Otázka dlouhodobé udržitelnosti má mnoho stránek. Patří k nim úsilí zabránit tomu, aby se nadměrně zatěžovaly příští generace, a zajistit, aby daná země byla ve střednědobém a dlouhodobém výhledu schopna patřičně přizpůsobovat svou rozpočtovou politiku. K rozboru otázky, zda na základě stávající politiky a s ohledem na významnou rozpočtovou výzvu představovanou stárnoucím obyvatelstvem, jsou veřejné finance na udržitelné cestě, nebo ne, je nezbytný dlouhodobý pohled na veřejné závazky. Přitom jsou výsledky běžných dlouhodobých projekcí výdajů závisejících na věkové struktuře v rámci stávajících politik a stávajícího rozpočtového stavu hlavními vstupy pro analýzu udržitelnosti veřejných financí.

Nové projekce poskytují srovnatelnou, průhlednou a solidní základnu pro posuzování rozpočtových důsledků demografických změn a udržitelnosti veřejných financí v členských státech. Projekce obecně ukazují, že EU čelí významné rozpočtové výzvě představované stárnutím obyvatelstva. Větší část předpokládaného zvýšení veřejných výdajů se bude týkat důchodů a v menší míře zdravotní péče a dlouhodobé péče. Možné vyrovnání prostřednictvím úspor, pokud jde o předpokládané veřejné výdaje na vzdělávání a dávky v nezaměstnanosti, budou pravděpodobně omezené[3]. Předpokládá se, že výdaje související se stárnutím obyvatelstva by se měly do roku 2050 zvýšit o 4 % HDP, i když toto číslo skrývá velmi rozdílný vývoj v jednotlivých členských státech, sahající od růstu ve výši 7 % HDP a více v ES, IE, LU, PT, CY, CZ, HU a SI po pokles podílu na HDP v EE, LV a PL[4].

Dlouhodobé projekce schodků a zadlužení jsou založeny na předpokládaných trendech výdajů. Udržitelnost zadlužení se odvozuje od intertemporálního rozpočtového omezení . Podle něj se musí stávající celkové veřejné závazky, tj. stávající veřejné zadlužení a eskontovaná hodnota budoucích výdajů, včetně rozpočtového dopadu stárnutí obyvatelstva, krýt eskontovanou hodnotou budoucích veřejných příjmů. Zajišťují-li stávající politiky dodržování intertemporálního rozpočtového omezení, jsou stávající politiky udržitelné.

Posuzování dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí přesahuje odpověď na otázku, zda jsou stávající politiky udržitelné, nebo ne. K pochopení výzvy, které čelí tvůrci politiky, je zapotřebí i odhad rozsahu rozpočtové nevyváženosti. Ten poskytují ukazatele mezer udržitelnosti , které měří velikost požadované trvalé rozpočtové úpravy (např. stálé snížení veřejných výdajů nezávisejících na věkové struktuře jako podíl na HDP nebo stálé zvýšení veřejných příjmů jako podíl na HDP) umožňující dodržet intertemporální rozpočtové omezení, a tak zajistit udržitelnost veřejných financí. Ukazatele udržitelnosti se rozdělují: i) podle dopadu původního stavu rozpočtu a ii) podle dlouhodobého dopadu stárnutí obyvatelstva.

Ukazatele udržitelnosti poskytují solidní základnu pro určení velikosti a hlavního zdroje rizik pro udržitelnost veřejných financí v členských státech EU. Pro celkové posouzení udržitelnosti veřejných financí se zohledňují další činitele, které umožňují lepší způsobilost pro hodnocení, pokud jde o původ hlavních rizik. Jsou mezi nimi činitele vztahující se ke krátkodobým a dlouhodobým rozpočtovým trendům:

- nejdůležitějším činitelem je pravděpodobně aktuální stav veřejného zadlužení , protože: i) vysoce zadlužené země jsou citlivější na krátkodobé/střednědobé otřesy hospodářského růstu a na změny úrokových mír; ii) vysoká úroveň zadlužení může vést k vyšší úrokové sazbě, než se předpokládá v projekcích, a dále zvýšit rizika pro udržitelnost veřejných financí; iii) vysoce zadlužené země musí po dlouhou dobu udržovat velké primární přebytky za účelem snížení úrovně zadlužení. Udržovat tyto přebytky může být obtížné vzhledem k jiným, konkurenčním rozpočtovým tlakům;

- střednědobé cíle a krátkodobé rozpočtové tendence poskytují informace o zaměření fiskálních politik. Existuje scénář, podle něhož se předpokládá, že všechny země dosáhnou střednědobého cíle v roce 2010. To neznamená, že Komise očekává dosažení střednědobých cílů všemi členskými zeměmi v roce 2010; některé jich už dosáhly, zatímco jiné jich do roku 2010 dosáhnout nemusí. Scénář znázorňuje, do jaké míry může konsolidace rozpočtu ve většině případů přispět k omezení rizik pro udržitelnost veřejných financí. Nejnovější předpovědi útvarů Komise navíc uvádějí očekávané krátkodobé rozpočtové tendence na základě nezměněné politiky a upozorňují, zda jsou s rozpočtovými plány členských států spojena krátkodobá rizika.

- kritéria citlivosti poskytují informace o robustnosti výsledků, pokud jde o změny v hlavních parametrech. Například odolnost důchodových systémů vůči vnějším otřesům není v různých zemích stejná. Kromě toho vládne jistá nejistota ohledně rozměru problému udržitelnosti v EU a odlišné předpoklady týkající se hlavních hnacích sil výdajů mohou mít značný vliv. Veřejné výdaje mohou růst rychleji, než by vyplývalo ze samotné demografické změny v budoucnosti. V minulosti k tendencím rostoucích výdajů, např. ve zdravotnictví, přispívaly rovněž další činitele, jako jsou rozšiřování a zvyšování kvality veřejných služeb;

- jestliže budou průměrné důchody mnohem menší v poměru k průměrnému příjmu než dnes , mohou v budoucnu vzniknout odlišné druhy tlaků na rozpočet. Mohlo by tomu tak být například, kdyby nedostatečné důchody zvýšily u starších lidí riziko chudoby a projevily se vyššími veřejnými sociálními výdaji nebo kdyby se zjistilo, že výše soukromých důchodů je nižší, než se očekávalo, a vláda by musela tento schodek vyrovnat. Ze snížení relativní úrovně důchodů proto mohou vyplývat různá rizika pro veřejné finance, pokud se neuplatňují opatření umožňující budoucím důchodcům přiměřené důchodové příjmy;

- dlouhodobé změny ve veřejných příjmech jako podílu na HDP mají dopad na budoucí rozpočtový vývoj. Jestliže například příspěvky na důchodové zabezpečení nepodléhají zdanění, zatímco výplaty důchodů zdanění podléhají, zdanění důchodů jako podíl na HDP může dlouhodobě vzrůst, pokud země shromáždily značná aktiva v penzijních fondech a finanční prostředky v nich uložené ještě nedospěly ke splatnosti;

- vysoká aktuální míra zdanění ve srovnání s nižší mírou zdanění ponechává menší manévrovací prostor pro využití zvýšeného zdanění na financování dalších veřejných výdajů.

Při zvažování těchto činitelů je třeba ale postupovat opatrně, protože nemusí být kvantifikovatelné; kromě toho nemusí být k dispozici úplné informace.

Aby se poukázalo na relativní význam rizik pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, používá se roztřídění na tři úrovně, zavedené Komisí a Radou v kole posuzování stabilizačních a konvergenčních programů, které se uskutečnilo v období 2005/2006: nízké / střední / vysoké riziko . Tato klasifikace přihlíží ke skutečnosti, že stárnutí obyvatelstva představuje dlouhodobou výzvu pro rozpočty všech zemí, tj. nízké riziko neznamená žádné riziko. V některých případech i země s nízkým rizikem stále čelí nezanedbatelné mezeře udržitelnosti. Tyto země musí řešit problém stárnoucí společnosti pomocí dalších reforem a / nebo pomocí zlepšení své rozpočtové situace. Pokud jde o budoucí předpokládaný vývoj výdajů, vládne do jisté míry nejistota; jestliže jsou výdaje závisející na věkové struktuře obyvatelstva ovlivněny kromě demografické změny i dalšími faktory, což bylo již v minulosti zaznamenáno, zajištění fiskální udržitelnosti může být ještě obtížnější. Klasifikace zároveň jasně rozlišuje mezi stupněm rizika, jemuž mohou členské státy EU čelit, pokud jde o udržitelnost veřejných financí. To je spolu s analýzou hlavních zdrojů rizik důležité při stanovování přiměřené politické reakce.

3. Celkové posuzování rizik pro dlouhodobbou udržitelnost veřejných financí v EU

S ohledem na stárnutí obyvatelstva v příštích desetiletích čelí EU velké výzvě. Dlouhodobě má stárnutí obyvatelstva velký dopad na veřejné výdaje, které jsou ovlivněny zejména významným zvýšením výdajů na důchody. Aby EU mohla čelit této rozpočtové výzvě, musí provést opatření strukturálních reforem, aby se omezily dlouhodobé trendy výdajů a zvýšil potenciální růst, např. zvýšením míry zaměstnanosti nebo věkové hranice pro odchod do důchodu. Kromě toho je nutno usilovat o konsolidaci rozpočtů, aby se vytvořil fiskální manévrovací prostor dříve, než se projeví vliv stárnutí obyvatelstva na rozpočet. Pokud se nepřijmou reformní opatření a neprovede konsolidace rozpočtů, vznikne podle analýzy v EU a eurozóně značná mezera udržitelnosti, tj. mezera mezi strukturálním stavem rozpočtu v roce 2005 a udržitelným stavem, ve výši přibližně 3½ % HDP.

Nepřijmou-li se opatření na vyplnění této mezery, podíl veřejného zadlužení na HDP zůstane podle projekcí pro EU jako celek v příštích desetiletích nad 60 %, kolem roku 2020 začne značně narůstat a v roce 2050 dosáhne téměř 200 % HDP.

Sladění dlouhodobé politické výzvy s procesem formulace střednědobé rozpočtové politiky bylo v roce 2005 důležitým prvkem v reformě Paktu stability a růstu. Jako součást nového Paktu stability a růstu byly zavedeny střednědobé rozpočtové cíle, které odrážejí zvláštnosti jednotlivých zemí, podíl zadlužení na HDP a potenciál růstu.

Velká většina zemí má stále rozpočtové schodky, které přesahují jejich střednědobé rozpočtové cíle, a hodlají v několika následujících letech konsolidovat své veřejné finance. S cílem názorně objasnit dopad střednědobého zlepšení stavu rozpočtu na dlouhodobou udržitelnost byl analyzován alternativní scénář, v němž se předpokládá, že všechny členské státy dosáhly svých střednědobých rozpočtových cílů v roce 2010. Za tohoto předpokladu by mezery udržitelnosti v EU a v eurozóně činily přibližně 1½ % HDP. Pokud jde o důsledky pro zadluženost v eurozóně, podíl zadlužení na HDP bude podle projekcí v roce 2050 kolem 80 %, bude-li v roce 2010 dosaženo střednědobých rozpočtových cílů, zatímco kdyby rozpočtový stav z roku 2005 zůstal nezměněn, bylo by to téměř 200 %. Předpokládaný podíl zadlužení na HDP v EU jako celku má být do počátku 40. let 21. století pod 60 % referenční hodnoty HDP.

Dlouhodobé riziko způsobované stárnutím obyvatelstva tak lze omezit a ve srovnání s rozpočtovou situací v roce 2005 snížit o více než polovinu, dosáhnou-li členské státy v roce 2010 svých střednědobých rozpočtových cílů. To jasně ukazuje, že střednědobá konsolidace rozpočtů může velmi významně přispívat k omezování rizik pro fiskální udržitelnost v EU a eurozóně. Samotná střednědobá konsolidace rozpočtů ale nepostačuje. Nebudou-li se řešit základní problémy způsobované stárnutím, podíl zadlužení na HDP bude mít ve většině zemí do roku 2050 stoupající tendenci.

K zajištění dlouhodobé fiskální udržitelnosti by bylo zapotřebí další konsolidace rozpočtů, zejména pokud by nebyla přijata další reformní opatření, která by v různé míře omezovala významné dlouhodobé zvyšování výdajů závisejících na věkové struktuře v členských státech. Několik členských států v posledních letech reformovalo své důchodové systémy, zvláště Německo, Francie a Rakousko, a také byly dříve uskutečněny reformy např. v Itálii a Švédsku, což dokládá, že rozhodné provádění reformních opatření, která jsou v mnoha případech obtížná, omezilo předpokládané zvýšení výdajů na důchody. Předpokládané zvýšení výdajů je však v EU stále významné. Aby se navíc zajistil trvalý úspěch významných důchodových reforem, měly by být provázeny prodloužením pracovního života, což by umožnilo větší akumulaci nároků na důchodové zabezpečení, a tak mělo v budoucnu pozitivní vliv na úroveň důchodů v poměru k platům; dosažení tohoto cíle ale bude možná vyžadovat další strukturální reformy.

Posouzení členských států EU

Ačkoli dopad stárnutí obyvatelstva znepokojuje všechny členské státy EU, souhrnné údaje pro celou EU v sobě skrývají značné rozdíly. Stupeň rizik a jejich hlavní zdroje v jednotlivých členských státech silně kolísají. Celkově bylo z 25 členských států EU šest zemí začleněno do kategorie „vysoké riziko“ , deset zemí do kategorie „střední riziko“ a devět do kategorie „nízké riziko“ , což obecně potvrzuje výsledek posuzování stabilizačních a konvergenčních programů provedeného v počátečních měsících roku 2006. Hlavní charakteristické rysy rizik pro udržitelnost, jimž čelí členské země, lze shrnout takto:

Země s vysokým rizikem

Pro skupinu zemí s vysokým rizikem (CZ, EL, CY, HU, PT a SI) je v dlouhodobě příznačný velmi velký růst výdajů závisejících na věkové struktuře, který zvýrazňuje skutečnost, že opatření zaměřená na omezení růstu uvedených výdajů budou naprosto jasně nezbytná. Kromě toho CZ, EL, CY, HU a PT vykazují velké schodky a v některých případech i vysokou úroveň zadlužení, zejména v Řecku. Konsolidace rozpočtu je rovněž nezbytná a naléhavá, aby se v uvedených zemích omezila rizika pro udržitelnost veřejných financí.

Země se středním rizikem

Prostřední skupina zemí (BE, DE, ES, FR, IE, IT, LU, MT, SK a UK) je tvořena zeměmi s velmi odlišnými profily, avšak projevuje se poměrně jasně rozdíl mezi: i) zeměmi, které mají významné náklady na stárnutí obyvatelstva a v nichž mohou být zapotřebí opatření na omezení těchto nákladů, zatímco v současnosti je stav jejich rozpočtů poměrně solidní (ES, IE, LU); ii) země, které musí své veřejné finance ve střednědobém výhledu v různé míře konsolidovat, v nichž ale náklady spojené se stárnutím obyvatelstva vyvolávají menší znepokojení, obvykle v důsledku reforem jejich důchodových systémů (SK, IT, DE, FR, UK a MT); v rámci této skupiny je třeba upozornit na situaci Itálie, kde je zapotřebí rychlá konsolidace rozpočtu, aby se zajistilo stálé snižování zadluženosti, která je v současnosti velmi vysoká. Belgie vykazuje charakteristické rysy obou podskupin; musí udržovat pevnou rozpočtovou rovnováhu, aby se snížila velmi vysoká zadluženost a vyrovnalo velké zvýšení výdajů závisejících na věkové struktuře, které přesahuje průměr EU. I kdyby se ale rozpočtová rovnováha udržovala po dlouhou dobu, současný velký primární přebytek dlouhodobě nepostačuje k plnému pokrytí poměrně vysokých nákladů na stárnutí obyvatelstva. Opatření na omezení předpokládaného zvýšení ve výdajích na důchody by nepochybně přispěla k omezení rizik pro udržitelnost.

Země s nízkým rizikem

Země s nízkým rizikem (DK, EE, LV, LT, NL, AT, PL, FI a SE) dosáhly obecně při zvládání stárnutí obyvatelstva největšího pokroku, což je výsledkem solidního rozpočtového stavu (velké přebytky, snižování zadluženosti a / nebo akumulace aktiv) a / nebo komplexních důchodových reforem, které někdy zahrnují posun k soukromým důchodovým systémům. Neznamená to, že v uvedených zemích neexistují rizika pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Nynější situace v těchto zemích vlastně vyplývá spíše z úspěšného provádění dalekosáhlých reforem, které značně omezily dlouhodobý rozpočtový vliv stárnutí obyvatelstva (EE, LV, LT, AT, PL a SE) a z udržování rozpočtového stavu nebo v některých případech z jeho zlepšování. Jestliže další země s poměrně vysokými předpokládanými náklady na stárnutí obyvatelstva, zejména na důchody, (DK, NL a FI) neudrží stávající solidní rozpočtový stav, budou v budoucnu možná také nuceny zvážit strukturální reformy zaměřené na změnu předpokládaných dlouhodobých rozpočtových trendů, i když celková potřebná úprava by byla menší než v zemích se středním a vysokým rizikem.

4. Zajištění udržitelných veřejných financí: velká politická výzva pro EU

Analýza odhaluje, že zvládání rozpočtového dopadu stárnutí obyvatelstva je v EU hlavní politickou výzvou. Potvrzuje, že trojsměrná strategie na řešení hospodářských a rozpočtových problémů vytvářených stárnutím obyvatelstva, kterou schválila Evropská rada na svém zasedání ve Stockholmu v roce 2001, je přiměřená a že je třeba ji sledovat, tj. rychle snižovat zadluženost, zvyšovat míru zaměstnanosti a produktivitu, reformovat důchodové systémy, systémy zdravotní a dlouhodobé péče.

Za prvé, členské státy musí rychleji dosáhnout a udržet zdravé základní rozpočtové stavy, aby rychle snížily veřejné zadlužení, než se plně projeví dopad stárnutí. Analýza udržitelnosti ukazuje, že konsolidace veřejných financí v souladu se střednědobými rozpočtovými cíli a udržení konsolidovaného stavu významně přispějí ke zmírnění části dlouhodobých rozpočtových nákladů na stárnutí obyvatelstva v EU a zabrání rychlému a výraznému růstu podílu zadlužení na HDP. Zdravé veřejné finance jsou kromě toho předpokladem pro nízké úrokové sazby a vysoký a stabilní hospodářský růst, který zase přispívá ke zlepšení udržitelnosti veřejných financí.

Za druhé, je třeba zvýšit míry zaměstnanosti, a to zejména mezi ženami a staršími pracovníky, a mělo by se počítat s kroky ke zvýšení nabídky pracovních sil a využití práce. Analýza ve zprávě ukazuje, že kdyby se míry zaměstnanosti zvýšily více, než se předpokládá, značně by to přispělo k fiskální udržitelnosti. V mnoha zemích by mohlo být další snížení strukturální nezaměstnanosti spojeno se značnými přínosy. Úspěšné provedení takových politických opatření a zvýšení produktivity v souladu s cíli lisabonské strategie by dále zvýšilo potenciální míry růstu HDP, zlepšilo budoucí životní úroveň a vytvořilo větší prostor pro přerozdělování rozpočtu v budoucnu. Společné dlouhodobé projekce navíc ukazují, že od předpokládaného snížení výdajů na vzdělávání v důsledku stárnutí obyvatelstva lze očekávat jisté omezené rozpočtové úspory. Vzhledem k potřebě zvýšit v budoucnosti produktivitu, by však členské státy v souladu s lisabonskými závazky vybudovat znalostní ekonomiku a společnost mohly zvážit využití uvedených úspor při modernizaci svých vzdělávacích systémů, včetně rozvoje celoživotního vzdělávání, investování za účelem zvýšení úrovně vzdělání a zlepšení fungování vzdělávacích systémů.

Za třetí, členské státy musí zvážit přiměřené reformy důchodových systémů a systémů zdravotní a dlouhodobé péče, aby zajistily jejich finanční životaschopnost i v podmínkách stárnutí obyvatelstva, a zároveň musí sledovat ústřední politické cíle přiměřenosti a přístupnosti. Nedávné důchodové reformy v přibližně polovině členských států EU–15 a v několika nových členských státech omezily dopad stárnutí obyvatelstva na rozpočet a pomáhají zvýšit věkovou hranici pro odchod do důchodu. Analýza opravdu ukazuje, že nedávné důchodové reformy, např. v Německu, ve Francii a v Rakousku, stejně jako dřívější reformy, např. v Itálii a ve Švédsku, významně přispěly ke zlepšení udržitelnosti veřejných financí. Zvyšování zaměstnanosti kromě toho jednoznačně zvětšuje blahobyt: posiluje finanční udržitelnost důchodových systémů, odkládá počátek zvyšování výdajů, navyšuje příspěvky do důchodových systémů a může vést k dalším rozpočtovým úsporám. Zvyšování míry zaměstnanosti zejména starších pracovníků je kromě toho nanejvýš důležité pro země, v nichž se předpokládá významné snížení míry dávek, tj. poměru průměrného důchodu k HDP na pracovníka, protože omezuje riziko nepřiměřených důchodů v budoucnosti. Některé členské státy ve svých důchodových reformách nedávno zavedly spojení mezi průměrnou délkou života v době odchodu do důchodu a důchodovými dávkami a tato opatření zřejmě vedou k lepšímu rozdělení demografického rizika. Vytváří to také důležitou pobídku k prodlužování pracovního života. Analýza udržitelnosti dále ukazuje, že lze docílit značných rozpočtových úspor ve výdajích na zdravotní péči, bude-li předpokládané prodloužení průměrné délky života v dlouhodobém výhledu provázeno prodloužením období života, kdy je člověk zdráv, a zlepšením zdravotního stavu. Provádění opatření, která zlepšují zdravotní stav obyvatelstva, tak může přispět ke zmírnění nákladů souvisejících se stárnutím obyvatelstva a zlepšit udržitelnost veřejných financí.

Kromě přísného střednědobého provádění konsolidace veřejných financí podle střednědobých cílů a/nebo udržování takového rozpočtového stavu, aby se omezovala rizika pro udržitelnost, je zapotřebí rozhodné úsilí o lepší fungování ekonomik EU a přizpůsobení veřejných systémů s cílem je lépe připravit na budoucí významné výzvy. Politiky zakládající tuto trojsměrnou strategii jsou nedělitelnou součástí lisabonské strategie v té míře, v jaké zvyšování míry zaměstnanosti a zdravá makroekonomická a mikroekonomická politika podporuje hospodářský růst a prosperitu. Přiměřená kombinace politik v uvedených třech oblastech bude záviset na hlavních příčinách rizik udržitelnosti a politických prioritách jednotlivých členských států.

* * *

[1] Viz Výbor pro hospodářskou politiku a Evropská komise (GŘ ECFIN), (2006), „Dopad stárnutí na veřejné výdaje: výhledy pětadvacítky členských států EU v oblasti důchodů, zdravotní péče, dlouhodobé péče, vzdělávání a dávek v nezaměstnanosti (2004–2050)“, European Economy, Special Reports 1/2006.

[2] Dlouhodobé rozpočtové projekce se vypracovávají na základě předpokladu nezměněné politiky a nezohledňují vlivy dodatečných politických kroků, které mohou posílit např. hospodářský růst a mít příznivý vliv na rozpočtové projekce.

[3] Předpokládané rozpočtové úspory ve výdajích na vzdělávání vycházejí ze stávajících strategií. V souladu s lisabonskými závazky vybudovat znalostní ekonomiku a podle závěrů Evropské rady z jara 2006 by takové úspory mohly být přiděleny oblastem vzdělávání, které přinášejí vysoké společensko ekonomické a rozpočtové výnosy.

[4] Pro Řecko nebyly v nových společných projekcích k dispozici projekce důchodů, a růst výdajů závisejících na věkové struktuře je proto podhodnocen. Ve společných projekcích z roku 2001 se v Řecku v letech 2005 až 2050 předpokládal růst výdajů na důchody o 12,4 % HDP a v aktualizaci stabilizačního programu Řecka z roku 2002 o 10,2 %.