[pic] | KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ |

V Bruselu dne 25. ledna 2006

KOM(2006) 21 v konečném znění

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

TEMATICKÁ STRATEGIE PRO ZAJIŠŤOVÁNÍ POTRAVINProsazování agendy zajišťování potravin v zájmu dosažení rozvojových cílů tisíciletí

OBSAH

1. Úvod 3

2. Souvislosti 4

2.1 Analýza tématu 4

2.2 Stávající politický rámec 5

2.3 Dosavadní zkušenosti / získaná ponaučení 6

2.4 Odůvodnění tematického přístupu 6

3. Tematický program 7

3.1 Oblast působnosti (včetně zeměpisného rozsahu) 7

3.2 Zásady programování 7

3.3 Cíle 9

3.4 Strategické priority 9

3.5 Strategické priority na podporu poskytování mezinárodních veřejných statků a financování globálních programů 9

3.5.1 Mezinárodní veřejné statky 9

3.5.2 Globální (a kontinentální) programy 9

3.5.3 Podpora a prosazování globální agendy zajišťování potravin 10

3.6 Řešení nedostatečného zajišťování potravin ve výjimečných situacích spojených s obdobím přechodu či oslabením státu 10

3.7 Podpora inovačních politik a strategií 11

3.8 Příjemci podpory 12

3.9 Partneři, kteří se budou podílet na realizaci tematického programu 12

ANNEXES Error! Bookmark not defined.

SDĚLENÍ KOMISE RADĚ A EVROPSKÉMU PARLAMENTU

TEMATICKÁ STRATEGIE PRO ZAJIšťOVÁNÍ POTRAVIN Prosazování agendy zajišťování potravin v zájmu dosažení rozvojových cílů tisíciletí

1. Úvod

Ve snaze racionalizovat a zjednodušit stávající právní rámec upravující opatření v oblasti vnějších vztahů Společenství navrhla Evropská komise soubor šesti nových nástrojů v rámci finančních výhledů na období 2007 až 2013. Tři z těchto nástrojů (nástroj pro humanitární pomoc, nástroj pro stabilitu a nástroj pro makrofinanční pomoc) jsou horizontální povahy a budou sloužit k reakci na konkrétní potřeby a okolnosti. Další tři (nástroj pro předvstupní pomoc, nástroj na podporu politiky evropského sousedství a partnerství a nástroj pro rozvojovou spolupráci a hospodářskou spolupráci) jsou určeny na provádění konkrétních politik ve vymezených zeměpisných oblastech. Tyto nástroje budou od nynějška představovat základní právní akty pro výdaje Společenství na podporu programů vnější spolupráce, včetně příslušných tematických programů, a nahradí mimo jiné stávající tematická nařízení.

Jedním ze sedmi tematických programů, které Komise představila[1], je tematický program pro zajišťování potravin. Jeho právními základy budou nástroj pro rozvojovou spolupráci a hospodářskou spolupráci a nástroj evropského sousedství a partnerství. Podle sdělení Komise o nástrojích pro vnější pomoc v rámci budoucího finančního výhledu na léta 2007-2013 (KOM(2004) 626) bude veškerá potravinová pomoc humanitární povahy zahrnuta do nástroje pro humanitární pomoc, místo aby byla řešena formou zvláštního tematického financování.

Podle těchto návrhů mají tematické programy zřetelnou přidanou hodnotu a zahrnují činnosti, jež doplňují zeměpisné programy, které zůstávají hlavním rámcem pro spolupráci Společenství se třetími zeměmi.

Komise se zavázala zapojit Evropský parlament a Radu do diskuze o oblasti působnosti, cílech a prioritách každého tematického programu, a to na základě formálních sdělení určených oběma těmto orgánům. Výsledkem tohoto procesu budou politické pokyny pro následující fáze tvorby programů, především pro tematické strategické dokumenty, které budou vytvořeny v souladu s ustanoveními uvedených nástrojů.

2. Souvislosti

2.1 . Analýza tématu

Řešit problém nedostatečného zajišťování potravin[2], kterého se týká první rozvojový cíl tisíciletí (dále jen „RCT“) (mezi lety 1990 a 2015 snížit počet lidí trpících hladem na polovinu), je nepochybně plně odůvodněné. V současnosti se odhaduje, že v rozvojovém světě nedostatečným zajišťováním potravin „chronicky“ trpí 815 miliónů lidí a dalších 5–10 % obyvatelstva je ohrožováno „akutním“ nedostatkem potravin v důsledku přírodních a člověkem způsobených krizí. Navzdory pokroku při potírání hladu na globální úrovni zůstává cíl RCT 1 obtížně dosažitelný v subsaharské Africe, kde trvale nedostatečné zajišťování potravin zhoršuje opakující se politická nestabilita.

Souvislosti mezi nedostatečným zajišťováním potravin na jedné straně a konflikty, špatnou správou věcí veřejných a pandemií HIV/AIDS na straně druhé, které se projevují v Africe, představují velmi vážnou výzvu pro vlády jednotlivých států, dárce i občanskou společnost. Významnou otázkou je adekvátnost příjmu potravin, což dokazuje globální rozsah problému „skrytého hladu“, tj. nedostatku vitamínů a minerálů ve výživě. Adekvátnost příjmu potravin ovlivňuje řada otázek, včetně rozdělování potravin v rámci domácností, způsobů, jak matky živí své děti, přípravy jídla, kvality a bezpečnosti potravin, vody a hygieny. Nedobrou situaci z hlediska zajišťování potravin obvykle ještě ztěžuje zhoršování životního prostředí, nekvalitní výrobní systémy, špatné fungování trhů a omezené kapacity lidských zdrojů a zhoršuje ji také nerovnost spočívající v tom, že pohlaví, věk a etnický původ ovlivňují sociální nároky na potraviny. Existují důkazy o tom, že hlad se zdaleka nejvíce vyskytuje ve venkovských oblastech, kde přístupu k potravinám brání hospodářské a fyzické překážky. S rostoucí chudobou městského obyvatelstva však nedostatečné zajišťování potravin stále více postihuje i městské oblasti, což nelze přehlížet.

Nedostatečné zajišťování potravin, které je jednak příčinou a jednak důsledkem absolutní chudoby, není dostatečně zohledňováno v rámci rozvojových cílů ani jako ukazatel hospodářského a společenského pokroku. Často je příliš úzce spojováno s krátkodobými opatřeními, jako je poskytnutí potravinové pomoci nebo zvýšení nabídky potravin, přičemž se pomíjí komplexnost tohoto problému. Jeho řešení není cílem, který by byl dostatečně integrován do dlouhodobých národních rozvojových strategií. Kladně je třeba hodnotit skutečnost, že druhá řada strategií pro snížení chudoby bere zajišťování potravin více v úvahu, přičemž vlády jednotlivých zemí si ve větší míře uvědomují význam tvorby národních strategií a programů.

V posledních letech se ukazuje, že největší nároky z hlediska dosahování cílů v oblasti zajišťování potravin kladou krizové situace, zejména pokud jde o složité a vleklé krize, politická nestabilita a země v procesu transformace. Globální situace, co se týče nedostatečného zajišťování potravin, zahrnuje řadu oslabených a zranitelných států, které nemají ani kapacitu ani institucionální rámec pro provádění dlouhodobých strategií, jsou-li konfrontovány se vznikající krizí. V roce 2005 bylo vážným nedostatkem potravin postiženo 43 zemí, z toho 23 v Africe a zbytek v Asii a Latinské Americe. Rozsah a četnost tohoto problému si žádají nový dlouhodobý strukturální přístup k řešení základních příčin nedostatečného zajišťování potravin.

2.2 . Stávající politický rámec

Opatření přijímaná ES v boji proti hladu se nadále řídí politikou zajišťování potravin vytvořenou v roce 1996 na základě nařízení Rady (ES) č. 1292/96. Tato politika prošla vývojem od prostého poskytování potravinové pomoci k podpoře široce pojatých strategií zajišťování potravin na národní, regionální a globální úrovni, v jejichž rámci není potravinová pomoc vázaná a je nástrojem, jehož použití je omezeno na mimořádné situace.

ES je předním mezinárodním dárcem v oblasti zajišťování potravin (od roku 1996 bylo z rozpočtové linie pro zajišťování potravin rozděleno 4,9 miliardy EUR, tj. v průměru 500 miliónů EUR ročně), přičemž jeho pomoc reaguje na různé etapy transformace v i) zemích, kde probíhá/proběhla krize, ii) zemích chronicky trpících nedostatečným zajišťováním potravin a iii) zemích v procesu hospodářské transformace. ES se také aktivně zapojuje do mezinárodní politické debaty, například na poli obchodu a potravinové pomoci (WTO, Úmluva o potravinové pomoci, Poradní podvýbor FAO o nakládání s přebytky) a je předním dárcem v oblasti zemědělského výzkumu jak globálně (Poradní skupina pro mezinárodní zemědělský výzkum, CGIAR), tak na regionální úrovni (zejména v Africe) a v jednotlivých zemích.

Politika ES klade důraz na ústřední roli strategií pro snížení chudoby, které příslušné země považují za vlastní a samy je rozvíjejí, s cílem dosáhnout dlouhodobého zabezpečení potravin a na nutnost řešit problém hladu jako první prioritu v boji proti chudobě. Uznává také skutečnost, že zajišťování potravin bývá velmi zranitelná oblast a že i přechodná krize může vyvolat chronické potravinové problémy, když dojde k rychlému vyčerpání zdrojů a ohrožení obživy lidí.

Vnější hodnocení provedené v roce 2004 potvrdilo platnost strategického rámce ES pro zajišťování potravin, který je proto použit i v případě tohoto tematického programu – v tomto rámci se konstatuje, že zajištění potravin lze dosáhnout jedině tak, že se budou současně řešit problémy dostupnosti potravin, přístupu k potravinám, kvality výživy a předcházení potravinovým krizím.

V širším rámci rozvojové politiky, vycházejícím z prohlášení o rozvojové politice z roku 2000, zůstává zajišťování potravin prioritou „Evropského konsenzu pro rozvoj“ [KOM(2005) 311], který v červenci roku 2005 přijala Komise a v listopadu téhož roku schválila Rada.

Strategie EU pro Afriku [KOM(2005) 489] nedávno schválená Komisí a Radou nově formuluje důležitost řešení problému zajišťování potravin v tomto světadílu v rámci růstu přispívajícího ke snížení chudoby a rozvoje zemědělství a zdůrazňuje také význam zemědělského výzkumu.

Při přechodu z mimořádné situace (fáze humanitární pomoci) do fáze rozvoje je pomoc ES koncipována v širokých hospodářských, sociálních a politických souvislostech, které jsou ve sdělení EK „Spojení pomoci, obnovy a rozvoje“[3] (dále jen „LRRD“) definovány jako „programy obnovy, které postupně nastupují namísto mimořádné pomoci s cílem stabilizovat hospodářskou a sociální situaci a usnadnit přechod ke střednědobé a dlouhodobé rozvojové strategii“ .

2.3 . Dosavadní zkušenosti / získaná ponaučení

Kromě potvrzení platnosti politiky ES byla v nedávno provedeném vnějším posouzení politiky a rozpočtové linie ES zaměřených na zajištění potravin (2004) zdůrazněna také jejich zřetelná přidaná hodnota v porovnání s činnostmi jiných dárců, která je dána zaměřením na zásady LRRD, partnerství mnoha aktérů a kombinaci různých prováděcích nástrojů. Hodnocení rovněž určilo tyto oblasti, kde je třeba dosáhnout zlepšení (a jimiž se tematický program zabývá):

- LRRD: systematičtější přístup k LRRD by mohl přispět k účinnější reakci na dynamický a mnohaúrovňový charakter nedostatečného zajišťování potravin;

- zaměření na chudobu: lepší začlenění otázky zajišťování potravin jakožto prioritní oblasti do strategických dokumentů ke snižování chudoby a strategických dokumentů ES pro jednotlivé země;

- rozvoj politik/strategií: intenzivnější dialog s vládami a podpora vlád za účelem navázání dlouhodobého politického dialogu o zajišťování potravin;

- politická soudržnost: větší soudržnost na národní úrovni prostřednictvím začlenění problematiky zajišťování potravin do strategických dokumentů ES pro jednotlivé země (a regiony; dokumenty CSP).

2.4 . Odůvodnění tematického přístupu

Strategie ES předpokládá začlenění cílů v oblasti zajišťování potravin do dlouhodobých a široce založených politik a strategií pro snížení chudoby. Důležité pro dosažení těchto cílů jsou jak zeměpisné, tak tematické programy.

Zeměpisné programy budou standardním nástrojem provádění politiky ES pro zajišťování potravin na celém světě, kdekoli existuje a funguje rámec pro pracovní spolupráci s danou vládou. Prostředky, které se budou jednotlivým zemím v budoucnu přidělovat ze zdrojů zeměpisných nástrojů, budou náležitě zohledňovat úroveň zajišťování potravin v příslušné zemi. V zemích s nedostatečným zajišťováním potravin může tematický program podpořit přípravu politiky s cílem dosáhnout toho, aby byl strategický přístup k zajišťování potravin zakotven v národních strategiích pro snížení chudoby.

V zemích v krizové situaci, kde je humanitární pomoc nutná k záchraně či ochraně životů, bude pomoc poskytována prostřednictvím nástroje pro humanitární pomoc. V takových situacích bude tematický program v součinnosti s příslušnými útvary Komise v případě potřeby použit po skončení mimořádné pomoci za účelem usnadnění krátkodobé i dlouhodobé obnovy a snížení zranitelnosti prostřednictvím konkrétního zaměření na zajišťování potravin.

V souvislosti s přechodnými situacemi je upřednostnění tematické pomoci před pomocí zeměpisnou odůvodněno u řady scénářů. Ty lze rozdělit do těchto tří obecných kategorií:

- situace a země, v nichž může být obtížné dohodnout se s partnerskými vládami na opatřeních v oblasti zajišťování potravin vinou odlišných priorit. Může se například stát, že je nedostatek potravin soustředěn v konkrétních oblastech (mimo kontrolu státu) nebo v určitých skupinách (vnitřně vysídlené osoby);

- země, s nimiž byla pozastavena spolupráce nebo kde neexistuje rámec spolupráce (CSP). Neexistence funkčního státu znamená větší význam účinných zásahů ze strany občanské společnosti a mnohostranných organizací (např. v Somálsku);

- „zapomenuté krize“, kde může být obtížné navázat spolupráci s národními vládami prostřednictvím zeměpisných nástrojů.

Na základě výše uvedeného bude nový tematický program odůvodněn úsilím o zajištění

i) politické soudržnosti a kontinuity činností v rámci procesu LRRD, ii) vzájemného doplňování mezi intervencemi na různých zeměpisných úrovních, a to řešením problémů celé planety či světadílů a prosazováním inovačních přístupů, a iii) koordinace, harmonizace a souladu s partnery rozvoje, pokud jde o agendu zajišťování potravin.

3. Tematický program

3.1 . Oblast působnosti (včetně zeměpisného rozsahu)

V dokumentu „Opatření v oblasti vnějších vztahů pomocí tematických programů v rámci budoucích finančních výhledů na období 2007–2013” [KOM(2005) 324] Komise předjímá tematický program, který by „i) podporoval dodávku mezinárodních veřejných statků, a tím přímo pomáhal zajišťovat potraviny, jakož i financování globálních programů; ii) řešil otázku nedostatečného zajišťování potravin v zemích a regionech, kde buď neúřaduje žádná vláda, kde vláda nemá kontrolu nad určitými částmi země nebo kde neexistuje fungující vnitrostátní strategický rámec a iii) podporoval inovativní politiky a strategie v oblasti zajišťování potravin“.

Působnost programu se bude lišit podle jeho jednotlivých složek:

- První složka je globální, a zaměřuje se tedy především na kontinentální, meziregionální a regionální úroveň se zvláštním důrazem na Afriku a veškerá další místa, kde se může objevit zhoršená situace z hlediska zajišťování potravin.

- Druhá složka programu se bude provádět především na národní a místní úrovni s cílem doplnit v případě potřeby zeměpisný nástroj.

- Třetí složka podporuje inovační politiky, strategie a přístupy bez ohledu na zeměpisnou úroveň, která může být globální, regionální, národní nebo místní.

3.2 . Zásady programování

Tematický program bude vytvořen v souladu s těmito zásadami:

- dodržování zásady subsidiarity – vyloučení dlouhodobé strukturální pomoci, která se bude financovat v rámci zeměpisných programů (sestavovaných prostřednictvím dokumentů CSP a RSP), a podpora přechodných intervencí v souladu s odůvodněním uvedeným v oddílu 2.4. Program může podpořit inovační pilotní projekty na regionální, národní a místní úrovni za účelem vyzkoušení nových přístupů a nástrojů;

- dostatečná pružnost umožňující reagovat na rychle se měnící prostředí, například v případě pokrizových situací řešených v rámci druhé složky. To si může vyžádat úpravu časového rámce pomoci, postupů financování, typu nástrojů či změnu partnerů podílejících se na realizaci;

- podpora osvojení programu i úlohy a priorit regionálních a kontinentálních organizací při vzájemném doplňování s jinými partnery a nástroji, má-li to význam pro zajišťování potravin;

- prosazování participativního přístupu prostřednictvím strategického dialogu za účelem posílení partnerství s organizacemi občanské společnosti, zejména z rozvojových zemí, v rámci organizovaných sítí a profesních sdružení;

- prosazování vnitřní i vnější soudržnosti prostřednictvím i) synchronizace tvorby programu s programovacím cyklem CSP/RSP, ii) těsné spolupráce s ostatními útvary Komise za účelem přípravy a provádění strategií zemí na základě LRRD a postupného zavádění a ukončování tematického programu, iii) zajištění politické a operační konzistence mezi opatřeními potravinové pomoci podniknutými v kontextu humanitární pomoci v rámci agendy zajišťování potravin, iv) zapojení členských států EU v co nejranější fázi do podpory prosazování agendy EU v oblasti zajišťování potravin a v) prosazování vnější soudržnosti a komplementarity v souladu s Pařížskou deklarací OECD k účinnosti pomoci. Tematický program v této souvislosti využije odborných znalostí agentur OSN a dalších mezinárodních organizací za účelem prosazování mezinárodní agendy zajišťování potravin a s cílem poskytovat mezinárodní veřejné statky;

- zacílení na nejzranitelnější oblasti a skupiny s největším nedostatkem potravin, a to na základě posouzení zajišťování potravin a koordinace s ostatními zúčastněnými subjekty;

- zajištění udržitelnosti podporovaných činností, včetně jejich vlivu na společnost, hospodářství a životní prostředí na místní a regionální úrovni;

- po projednání ve výborech Komise rozhodne o čtyřletých (2007–2010) a následně tříletých (2011–2013) tematických strategických dokumentech (programové dokumenty);

- na základě tohoto víceletého programování Komise vypracuje roční akční programy, které stanoví prioritní činnosti, jež se budou podporovat, konkrétní cíle, předpokládané výsledky a orientační částky;

- program se bude provádět v souladu s reformou řízení zahraniční pomoci z roku 2000, která mimo jiné předpokládá, že odpovědnost za řízení bude ve vhodných případech převedena na delegace;

- pokud jde o přezkum v polovině období, bude provedeno vnější hodnocení činností za první tříleté období (2007–2009), které bude zdrojem vstupních údajů pro přípravu druhého tematického strategického dokumentu (2011–2013). Zprávy budou předány členským státům a Evropskému parlamentu a budou s nimi projednány.

3.3 . Cíle

V souladu s novým prohlášením o rozvojové politice EU je celkovým cílem tohoto tematického programu prosazovat agendu zajišťování potravin a přispět k dosažení prvního RCT, jenž se týká problému hladu.

Konkrétním cílem programu pak je zlepšení vlivu politiky ES pro zajišťování potravin, zejména na nejzranitelnější skupiny, prostřednictvím konzistentního souboru priorit a opatření, který doplňuje programy pro jednotlivé země a zvyšuje jejich soudržnost.

3.4 . Strategické priority [4]

Soubor strategických priorit byl stanoven po rozsáhlých vnitřních a vnějších konzultacích. Konečné rozhodnutí o prioritních formách pomoci bude vycházet z podrobného posouzení potřeb, provedeného ve spolupráci s příslušnými útvary jak na ústředí, tak v delegacích.

3.5 . Strategické priority na podporu poskytování mezinárodních veřejných statků a financování globálních programů

3.5.1 . Mezinárodní veřejné statky [5]

- Výzkum a technické inovace, které přispívají ke snížení chudoby a vycházejí ze skutečných potřeb, především v oblasti zemědělství (včetně chovu hospodářských zvířat, lesnictví a rybolovu/akvakultury), s výslovným důrazem na zajišťování potravin. Soubor podpůrných opatření by zahrnoval šíření výsledků výzkumu z vyšších na nižší úrovně a posílení kapacit regionálních/národních výzkumných institucí.

- Podpora využití a šíření satelitních snímků a údajů.

- Rozvoj kapacit a odborná příprava.

- Utváření sítí a twinningových partnerství v oblasti vědy a techniky na ose sever-jih i jih-jih.

3.5.2 . Globální (a kontinentální) programy

Globální programy jsou prostředkem pro rozvoj společných přístupů napříč regiony v konkrétních oblastech s významem pro zajišťování potravin. K jejich prioritám patří

- informační systémy a systémy včasného varování v oblasti zajišťování potravin , monitorování obživy. V rámci globálních programů budou vyvíjeny, zkoušeny, standardizovány a šířeny metodiky a nástroje a bude podporován rozvoj kapacit a institucí na regionální a národní úrovni;

- strategie pro zajišťování potravin ; podpora prostřednictvím globálního programu pro vlády ochotné vypracovat strategie a plány pro zajištění potravin, zvláště tam, kde zajišťování potravin nebylo vybráno za prioritní oblast pomoci. Z tematického programu nebudou financovány národní programy pro zajišťování potravin – ty bude třeba podpořit pomocí zeměpisných nástrojů;

- podpora kontinentálních a regionálních programů pro zajišťování potravin v oblastech, které mají pro zajišťování potravin konkrétní význam, například v zemědělství, obchodě se zemědělskými produkty a udržitelném řízení přírodních zdrojů, včetně lesnictví a rybolovu. Globální/kontinentální a regionální programy se zaměří na oblasti, kde má regionální/kontinentální organizace činností prioritní význam, je spojena s komparativními výhodami a má přidanou hodnotu, a budou v relevantních oblastech doplňovat podporu poskytovanou pomocí zeměpisných nástrojů;

- tvorba sítí mezi vysoce kvalifikovanými odborníky na danou oblast politiky , které se mohou stát diskusním fórem a příležitostí ke vzdělávání, pokud jde utváření a provádění politik a strategií; tvorba sítí organizací občanské společnosti, sdružení zemědělců a odborových svazů (na ose jih-jih i sever-jih) s cílem prosazovat globální agendu zajišťování potravin.

3.5.3 . Podpora a prosazování globální agendy zajišťování potravin

Komise se bude v rámci mezinárodních debat i nadále zabývat otázkami zajišťování potravin a prosazovat harmonizaci a koordinaci s partnery a dárci v oblasti rozvoje. Zvláštní význam bude mít silnější spojenectví s organizacemi občanské společnosti.

3.6 . Řešení nedostatečného zajišťování potravin ve výjimečných situacích spojených s obdobím přechodu či oslabením státu

V novém „konsenzu EU pro rozvoj“ se jasně uvádí, že pokud jde o zajišťování potravin, „zvláštní pozornost bude věnována přechodným situacím“. Existuje jasný závazek „věnovat zvýšenou pozornost méně výkonným zemím, problematickým partnerstvím a slabým a upadajícím státům“ [6] u vědomí, že 30 % nejchudších lidí trpících největším nedostatkem potravin žije v oslabených státech.

Program bude v cílových zemích představovat nástroj, jak zajistit, aby se v přechodném období před postupným zahájením dlouhodobých činností na podporu zajišťování potravin v rámci zeměpisných rozvojových programů navázalo na činnosti financované nástrojem pro humanitární pomoc. V této přechodné fázi program zajistí, aby byl problém zajišťování potravin náležitě a včas řešen. V rámci programu budou

- vytvořeny strategie zemí založené na LRRD s konkrétním zaměřením na zajišťování potravin. Na úrovni Komise bude práci řídit stálá meziútvarová pracovní skupina pro LRRD působící v rámci Komise, která bude přezkoumávat klouzavý program a dohlížet na provádění. Přístup LRRD vyžaduje pružnost a rychlé přidělování zdrojů;

- zdokonaleny fáze zavádění a ukončování programu prostřednictvím i) podpory informovanosti o zajišťování potravin (viz první složka programu), ii) rozvoje inovačních přístupů (viz třetí složka), iii) zdokonalení kritérií pro zavádění a ukončování programu a jejich používání již ve fázi plánování pomoci v souladu s povahou jednotlivých případů, iv) prosazování účinné koordinace a v) zvyšování informovanosti o metodikách přístupu LRRD a vývoje nových metodik.

Dále platí, že v případě potravinové krize postihující několik zemí regionu je třeba, aby byla opatření na úrovni jednotlivých zemí doplněna reakcí na regionální úrovni (např. pokud jde o systémy včasného varování, regionální trhy s potravinami atd.). V takovém případě se může stát, že v regionálním indikativním programu nebude dostatek zdrojů, a tematický program pro zajišťování potravin by v případě potřeby mohl překlenout mezeru mezi reakcí na mimořádnou situaci a rozvojovou pomocí.

Při přípravě konkrétních činností v rámci této složky budou prioritami programu mimo jiné tyto oblasti:

- u zacílení (kdo): posouzení zranitelnosti se zaměří na nejpostiženější komunity a nejzranitelnější skupiny (viz informace o příjemcích pomoci v oddílu 3.8);

- u intervencí (co): program se zaměří na i) zásadní investice na ochranu, zachování a obnovu produktivních a sociálních aktiv nezbytných pro zajišťování potravin s cílem umožnit hospodářskou integraci a dlouhodobou obnovu a ii) řešení problému zranitelnosti vůči otřesům a posílení odolnosti lidí pomocí podpory pro prevenci a řízení krizí;

- u nástrojů a přístupů (jak): v souladu s politikou ES v oblasti zajišťování potravin budou činnosti financovány především přímo penězi za účelem stimulace místní výroby a trhů. Při neexistenci fungujících trhů a jiných alternativ budou partneři účastnící se realizace programu moci přidělené peněžní částky použít na nákup a distribuci potravin. Z hlediska stanovení nejvhodnějších forem pomoci bude nesmírně důležitá spolupráce s místními orgány a komunitami. Zajištěna bude co největší koordinace a harmonizace s ostatními dárci;

- u partnerů (s kým): hlavními partnery budou mezinárodní a místní nevládní organizace, místní orgány (bude-li to možné) a agentury OSN (bude-li to vhodné).

3.7 . Podpora inovačních politik a strategií

S cílem udržet tempo s vývojem úkolů v oblasti zajišťování potravin na místní, národní a regionální úrovni může tematický program podpořit vývoj a testování inovačních a udržitelných politik, strategií a přístupů, které místní lidé vezmou za své, jakož i šíření osvědčených postupů ve sféře zajišťování potravin.

K typickým oblastem intervence bude patřit zemědělství a řízení přírodních zdrojů; zajišťování potravin a rozvoj venkova / místní rozvoj (včetně problému městských a příměstských oblastí); udržitelné řízení přírodních zdrojů a přístup k nim, včetně lesnictví a rybolovu; výživa, demografické otázky a otázky zaměstnanosti, migrace; zajišťování potravin a zdraví/vzdělání (atd.).

Tím, že se zaměří na inovace, bude program podporovat a doplňovat činnosti aktérů občanské společnosti; poskytovat pomoc, která vychází z vlastní schopnosti lidí zvládat problémy a z jejich inovačních řešení; podporovat metodologickou práci a činnosti zaměřené na snížení zranitelnosti; umožňovat tvůrcům politiky provádět výzkum a plánovitě se připravovat na nové úkoly v oblasti zajišťování potravin; zvyšovat potenciál pro replikaci inovací a jejich šíření v rámci zemí jihu.

3.8 . Příjemci podpory

Cílem programu jakožto klíčového nástroje pro plnění cílů ve sféře zajišťování potravin je snížit nejistotu ohledně zásobování potravinami na celém světě, a proto se bude týkat širokého spektra příjemců podpory . Každá ze tří složek programu bude navržena a uskutečňována s konečným cílem zlepšit obživu chudých lidí a zajišťování potravin pro chudé na venkově i ve městech, zvláště pokud jde o nejvíce znevýhodněné skupiny.

V této souvislosti bude zvláště druhá složka, která se týká pomoci v zájmu zajištění potravin, zacílena na příjemce patřící do dvou obecně definovaných znevýhodněných skupin: i) lidé, kteří nejsou soběstační a potřebují dočasnou podporu na zachování obživy (např. prostřednictvím záchranných sítí) a ii) lidé, kteří potřebují dočasnou podporu, aby se mohli vymanit z absolutní chudoby a zapojit se do produktivní činnosti. Obecně budou mít prioritu tyto skupiny: děti mladší pěti let; komunity, jejichž členové trpí HIV/AIDS nebo jinými chronickými nemocemi; komunity a skupiny postižené válkou a vnitřně vysídlené osoby; ženy, zvláště jsou-li hlavami rodin; pastevci, drobní zemědělci a rybáři, jejichž obživa je nejistá; lidé nevlastnící pozemky a zemědělští dělníci, extrémně chudí obyvatelé měst.

Prostřednictvím budování kapacit bude program zacílen také na širokou škálu příjemců-zprostředkovatelů , včetně pracovníků celostátních a regionálních správních orgánů, vládních a nevládních institucí, institucí soukromého sektoru atd.

3.9 . Partneři, kteří se budou podílet na realizaci tematického programu

Program by měl spolupracovat s řadou různých veřejných i nestátních aktérů. Zejména v situaci selhání státu bude pomoc záviset na posouzení, prioritách a vlastních iniciativách místních aktérů.

ES podniká konkrétní kroky na podporu strategických partnerství s agenturami OSN a dalšími mnohostrannými organizacemi v oblastech, kde to soudržným způsobem přispívá k realizaci programů ES pro zajišťování potravin. Strategická partnerství rovněž podporují úsilí ES v rámci mezinárodního politického dialogu.

Zásadní význam bude mít ve všech složkách programu partnerská role organizací občanské společnosti , které budou strategickými spojenci při obhajobě zájmů, hlavními partnery při navrhování a uskutečňování pomoci v přechodných a nestabilních situacích a propagátory inovace.Program bude podporovat kapacity nevládních organizací ze severu i jihu, které jim umožňují zapojit se do politického dialogu o zajišťování potravin. V rámci programu bude pěstována spolupráce mezi nevládními organizacemi a dalšími nestátními aktéry, soukromým sektorem a veřejným sektorem. Aktivně podporována bude také úloha profesních sdružení, odborů a soukromých institucí.

V závislosti na konkrétní situaci by partnery programu mohli být i aktéři z veřejného sektoru . V oslabených státech a pokrizových situacích hrají důležitou roli místní orgány . Kontinentální, regionální a národní instituce se mohou podílet na globálních programech pro poskytování globálních veřejných statků, například v oblasti výzkumu a inovace. Může též existovat prostor pro zapojení aktérů z veřejného sektoru do prosazování inovačních politik a strategií pro zajišťování potravin.

ANNEX

ANNEX 1 – PROGRAMME’S STRATEGIC PRIORITIES, BENEFICIARIES AND PARTNERS

1. STRATEGIC PRIORITIES TO SUPPORT THE DELIVERY OF INTERNATIONAL PUBLIC GOODS AND THE FINANCING OF GLOBAL PROGRAMMES

1.1. International Public Goods (IPGs)[7]

- Pro-poor and demand-driven research and technological innovation, primarily in agriculture (including livestock, forestry, fisheries/aquaculture) and sustainable management of natural resources, with an explicit focus on food security. International public institutions should be eligible for funding, including in partnership with the private sector. The support package would include downstream dissemination of information and technology as well as best practices and strengthening of capacities of regional/national research institutions. Research themes would include: sustainable agricultural productivity, efficient use of water resources, animal health, nutrition (so-called hidden hunger) market and trade (e.g. dynamics of local and regional markets and prices, Sanitary and Phytosanitary Standards, knowledge dissemination). Research should also contribute to a better understanding of the root causes of food insecurity (social, anthropological, environmental and economic aspects).

- Support for the use and dissemination of satellite imagery and data, not only for crop monitoring and early warning systems, but also for food security systems, e.g. including such dimensions as land use and management.

- Capacity development and training, such as distance learning tools, to expand the reach of research and know-how in remote areas.

- Networking: Partnerships with EU research initiatives that are relevant for food security and complementary to those funded by existing programmes (such as the 6th and 7th Research Framework Programmes). North-South and South-South Scientific and technological networking of scientists, students, experts, institutes (including twinning) to promote sharing of experiences and foster initiatives on an inter-regional, continental and global scale.

1.2. Global (and continental ) programmes

Global programmes are a means of developing common approaches across regions in specific areas relevant to food security. Priorities include:

- Food security information and early warning systems, livelihood monitoring. Global programmes will develop, test, standardise and disseminate methodology and tools, and support capacity and institutional development at regional and national level, ensuring consistency and coherence between systems at different levels Emphasis will be on methodologies designed to ensure that the information is made available and is accessible by all. The funding of national systems will however be provided by geographical instruments or governments or other donors. Such programmes will help to harmonise and align donors’ approaches, in particular EU Member States. Their implementation will rely both on specialised organisations including UN agencies and on a large platform of expert NGOs and international institutions. The Programme will be instrumental in coordinating and aligning food security information methodologies and systems currently supported by different EC instruments, e.g. in LRRD situations.

- Food Security Strategies. Support through a global programme will be provided to governments willing to develop food security strategies and plans, where food security is not selected as a priority area for assistance and in collaboration with international organisations. The Thematic Programme will not fund national food security programmes, which will have to be supported by way of the geographical instruments.

- Networking of senior policy experts, providing a forum and at the same time a training opportunity for policy formulation and implementation.

- Networking of civil society organisations, to improve their access to information, facilitate sharing of experiences and best practices, and strengthen their advocacy capacity, in particular of women and disadvantaged groups. South-South and North-South networks will be supported. Farmers’ associations and trade unions (agricultural labourers) will also be eligible for support, including in twining/collaboration with EU organisations.

- Support for continental and regional FS programmes, in fields of specific relevance to food security, such as agriculture, sustainable management of natural resources and agricultural trade in support of regional organisations’ priorities. Other themes of relevance could include: commodity chains, diversification within and from agriculture, markets (including capital and labour), access to land and water, HIV-AIDS. Global/continental programmes will focus on the areas of comparative advantage and value added of the regional/continental organisation with a demonstrable impact downstream.

1.3. Advocacy and advancement of the global food security agenda

The Commission will continue to advocate for and address key food security issues in the international debate and foster harmonisation and alignment with developing partners and donors. Particularly important will be a stronger alliance with civil society organisations. Key issues include: (i) the role of food aid in food security (so as to foster a greater international consensus on food aid policies); needs assessments (currently overly food aid-biased); (ii) Poverty Reduction Strategies, pro-poor growth and food security; (iii) trade (international and regional trade have a strong impact on food security); (iv) governance (food security is heavily affected by governance failures); (v) the right to food (as reflected in the Voluntary Guidelines to which the EU subscribes).

2. ADDRESSING FOOD INSECURITY IN EXCEPTIONAL SITUATIONS OF TRANSITION AND STATE FRAGILITY

The new “EU Consensus on Development” clearly states that, where food security is concerned, “particular attention will be paid to transition situations”. There is a strong commitment to “paying greater attention to poorer countries, difficult partnerships and fragile and failed states”[8], recognising that 30% of the poorest, and food-insecure, people live in fragile states.

The Thematic Programme focuses on the dynamic nature of food insecurity: the transition from relief to rehabilitation and development is rarely a linear one as, due to the high vulnerability of the extreme poor, even a small shock can have a serious adverse effect on their survival capabilities. Failure to address such vulnerability leads to the repeated mobilisation of emergency support when humanitarian conditions deteriorate. Hence, the overriding priority of Food Security support in transition countries will be to address vulnerability to prevent any regression back into crisis by promoting resilience and opportunities for sustainable livelihoods.

In the case of transition from emergency to development, EC aid is conceived within a broad economic, social and political context, defined in the EC Communication on “Linking Relief, Rehabilitation and Development”[9] as:

“Rehabilitation programmes which gradually take over the relief/emergency aid to stabilise the economic and social situation and to facilitate the transition towards a medium and long term development strategy”.

This definition recognises a gap or “grey zone” between humanitarian assistance, rehabilitation and development. Implementation of the LRRD concept has been rather disappointing so far, particularly because of the nature of the humanitarian and development instruments, and the timing and forms of their application.

Of particular concern is the food security policy response in situations of protracted crises. It is now estimated that 50 million people worldwide live in an area affected by protracted crises lasting for five years or more (e.g. Sudan). The term applies most often where vulnerability is associated with violent conflict or political instability. Moreover, in more recent times, it has been linked to the HIV/AIDS pandemic, which has a disastrous impact on economies already weakened by governance failure and periodic economic and natural shocks.

In the context of transition, a number of different scenarios justify thematic, rather than geographical, assistance. These may be grouped into three broad categories:

- Situations and countries in which it may be difficult to agree on Food Security actions with partner governments owing to alternative priorities. For example, food insecurity may be concentrated in particular areas (out of state control) or among particular groups (Internally Displaced People).

- Countries in which cooperation has been suspended or no cooperation framework (CSP) is in place. The absence of a functioning state means an increased role for civil society and multilateral organisations to intervene effectively (e.g. Somalia).

- “Forgotten crises” in which cooperation with national governments may be difficult to establish through geographical instruments.

In all cases EC aid responds to the needs of the most vulnerable and acts as an entry point for more systematic policy dialogue and longer-term cooperation arrangements.

In target countries, the programme will provide an instrument to ensure, during a transition period, the follow-up of activities financed under the humanitarian instrument before the phasing-in of long-term food security activities under geographical development programmes. In this transition period, the Programme will ensure that food security is properly and timely addressed.

Similarly, in the event of a food crisis involving several countries in a region (e.g. as in 2005 in Western Africa), a regional response is required to complement national actions (e.g. on early warning systems, regional food markets, etc.). In such an event, resources may not be available in the Regional Indicative Programme and the FS TP could, if required, bridge the gap between the emergency and the development response.

The need to devise effective criteria for phasing-in and phasing-out different instruments raises the question of how to assess short-term needs (life saving situation) and longer-term needs (life protecting) and identify the right stakeholders. In situations of state failure, the role of local stakeholders, their communities and organisations as partners becomes even more essential.

To respond to the above challenges in exceptional situations, the Programme will:

- establish LRRD country strategies , with a specific focus on food security. Work at the Commission level will be steered by a standing LRRD Commission inter-service working group who will review the rolling programme and oversee implementation. LRRD requires flexibility and fast resource allocation. This may mean adapting the timeframe of aid, the financing procedures, the choice of instruments, beneficiaries and implementing partners.

- Improve phasing-in and phasing-out by: (i) supporting Food Security information (see component 1); (ii) adopting innovative approaches (see component 3) such as the Integrated Food Security Phase Classification (IFSPC) tool developed by the Somalia Food Security Assessment Unit; (iii) working jointly with the Humanitarian Aid Instrument in order to improve criteria and introduce them as of the planning of the relief phase, on a case by case basis; (iv) promoting effective coordination among international organisations, national and local governments, civil society and beneficiaries; and (v) raising awareness of the LRRD approach.

As indicated earlier, a tough challenge in addressing food insecurity is how to overcome crises in countries marked by conflict and political instability where phases of transition do not follow the linear LRRD approach but often overlap. Examples of countries in protracted[10] and complex crisis[11] include DRC, Eritrea, Ethiopia, Haiti, Somalia, Sudan, West Bank and Gaza.

Furthermore, in the event of a food crisis involving several countries in a region a regional response is required to complement national actions (e.g. on early warning systems, regional food markets, etc.). In such an event resources may not be available in the Regional Indicative Programme and the FS TP could, if required, bridge the gap between the emergency and the development response.

In devising concrete action for this component, the Programme will prioritise, inter alia, the following:

- On targeting (who): vulnerability assessment will focus on the most affected communities and vulnerable groups with lower resilience to shocks, and will be careful to avoid any discrimination that might lead to conflict (see details in chapter 5 on beneficiaries).

- On aid (what): very often the relief approach is protracted by the delivery of unconditional transfers of food aid and handouts, while protection and recovery of productive and social assets vital for food security is neglected. Investments are crucial to allow economic integration and longer-term recovery. Concrete examples of aid are: the rehabilitation of local infrastructure combined with productive and social safety nets, improved availability/access to agricultural inputs, non-agricultural income generating activities, etc., addressing vulnerability to shocks and strengthening people’s resilience through support for crisis prevention and management.

- On tools and approaches (how): in line with the EC FS policy, operations will be financed primarily with cash to stimulate local production and markets. In the absence of functional markets and alternative options, implementing partners may use cash allocations to purchase and distribute food. The time frame of the rehabilitation programmes will have to allow for a gradual consolidation of livelihoods and institutions so as to restart the normal development processes. In this context predictability of support is important. Working together with local authorities and communities will be of paramount importance to identifying the most appropriate types of assistance. The Programme will support by every possible means coordination and harmonisation with other donors’ intervention.

- On partners (with whom): prime partners will be international and local NGOs, local authorities whenever possible and UN agencies where appropriate.

3. PROMOTING INNOVATIVE POLICIES AND STRATEGIES

IN ORDER TO KEEP PACE WITH EVOLVING FOOD SECURITY CHALLENGES AT LOCAL, NATIONAL AND REGIONAL LEVELS, THE THEMATIC PROGRAMME MAY SUPPORT THE DEVELOPMENT AND TESTING OF INNOVATIVE SUSTAINABLE AND LOCALLY OWNED POLICIES, STRATEGIES, AND APPROACHES, AS WELL AS DISSEMINATION OF BEST PRACTICES IN THE FIELD OF FOOD SECURITY. THE AREAS BELOW HAVE BEEN IDENTIFIED BY THE COMMISSION AS POSSIBLE FIELDS FOR INTERVENTION; THIS LIST IS NOT EXHAUSTIVE AND MAY BE REVIEWED AS NEEDS AND SITUATIONS REQUIRE.

- Pro-poor growth-orientated agriculture, fisheries/aquaculture and forestry with an emphasis on low-cost, locally owned, sustainable solutions

- Prevention and preparedness strategies to avert food crises or mitigate its effects

- Food security and rural/local development (decentralisation, rural-urban linkages, local development and area-based management are priority areas in the new EU policy statement). Stimulation of the local private sector

- Sustainable management of and access to natural resources (land, water and energy), impact of the degradation of natural resources on household and national food security

- Urban and peri-urban food security, landless food-insecure and income diversification through non-agricultural activities

- Nutrition and the neglected issue of “hidden hunger” (micronutrient deficiencies have an enormous impact on the lives of mothers and children in particular)

- Demographic, labour issues and migration

- Relations between key social issues and food security (safety nets, the HIV-AIDS pandemic, sanitation, the role of education in fostering food security, etc.)

- Gender equity, minorities and ethnic groups usually targeted as extreme poor and food-vulnerable.

Through its focus on innovation the Thematic Programme will:

- promote and complement actions of civil society stakeholders, who are leading players in developing effective aid which has the potential to link relief, rehabilitation and development;

- promote aid that builds on people’s coping capacities, their innovative solutions and supports methodological work and action aimed at reducing vulnerability;

- strengthen the capacity of the Community to engage in effective policy dialogue with developing partners and donors;

- allow policy-makers to research and plan for new food security challenges that might arise in the medium to long term;

- enhance the potential for replication and upscaling of innovations and their South-South dissemination.

4. B ENEFICIARIES

Being a key instrument to fulfilling food security objectives, the Programme aims to reduce food insecurity worldwide and therefore will concern a broad range of beneficiaries. All three components of the Programme will be designed and implemented with the ultimate aim of improving the livelihoods and food security of the rural and urban poor, especially among the most disadvantaged groups.

In this context, particularly in component 2, food security aid will target beneficiaries belonging to two broad disadvantaged groups: i) those who are not self-reliant and need temporary support (e.g. safety nets), and ii) those who need temporary support to graduate from absolute poverty and engage in productive activities. Priority will be broadly given to the following groups:

- Children under the age of 5: In 2005, despite abundant global food supplies, at least 150 million children under five were suffering from various forms of malnutrition. The results of childhood malnutrition leave a legacy of underweight children, stunted growth, susceptibility to infections, as well as other physical and cognitive disabilities.

- Communities with members suffering from HIV/AIDs or other chronic illnesses: HIV/AIDS and other illnesses such as malaria and tuberculosis inflict a heavy burden of care on families, thereby triggering food insecurity. There is often a household trade-off between food and health care provision, as households deplete a limited asset base and exhaust social networks of ‘kin and community’ to provide care. When the most productive worker dies a household often experiences a food gap.

- War-affected communities and Internally Displaced People: Aid must target war-affected populations and provide assistance to internally displaced populations, who are often the casualties in a protracted crisis. It must aim at food self-reliance of affected populations.

- Women: The prevalence of food insecurity particularly applies to women, who, despite their multiple roles as food producers, household managers, care givers and income generators, continue to be the most vulnerable to food insecurity. This prioritisation complements the support of programmes focusing on children under the age of five.

- Food-insecure pastoralists, small farmers and fisher folk: Aid must support these three groups, who are often the extremely poor and most dependent on a limited asset base.

Landless and farm labourers, urban ultra-poor : These categories are often neglected, but demographic pressure, combined with inadequate and inequitable economic growth, in both Asia and certain African regions, drives increasing numbers of poor out of agriculture.

The Programme will target a broad range of intermediate beneficiaries by way of capacity building, including staff from national and regional administrations, governmental and non-governmental institutions, and private sector institutions, etc.

5. IMPLEMENTING PARTNERS OF THE THEMATIC PROGRAMME

The Programme is intended to work with a range of different public and non-state actors, at global, national and local level. In particular, aid in situations of state failure will rely on local stakeholders’ assessments, priorities and own initiatives.

The EC is taking concrete steps to promote strategic partnerships with UN and multilateral agencies in areas which make coherent contributions to EC food security programmes. Strategic partnerships also support the work of the EC in policy dialogue in the international food security arena . Strategic partnerships provide a means of building upon the respective comparative advantages in specific areas, whilst also reinforcing the ‘added value’ of a consistent approach amongst donors. Recently, the Commission has signed memoranda of understanding with the FAO and WFP. Other UN agencies do relevant work in terms of food security, UNICEF, UNDP, WHO, IFAD, UNRWA, for example. The CGIAR group is a prime partner of the Commission as far as agricultural research is concerned.

The role of civil society organisations as Programme partners will be of primary importance in all components of the programme, as strategic allies in advocacy, as prime partners in the design and provision of aid in situations of transition and instability and as promoters of innovation. The programme will support the capacity of Northern and Southern NGOs to engage in policy dialogue on food security. The Programme will foster cooperation between NGOs and other non-state actors, and the private and public sector. The role of professional associations, trade unions and private institutions will be actively promoted.

Depending on the specific situations, public stakeholders could also be partners of the programme. Local authorities play an important role in fragile states and situations of post-crisis. Continental, regional and national institutions might be associated with global programmes for the delivery of global public goods, such as research and innovation. There could also be scope for involving public stakeholders in the promotion of innovative food security policies and strategies.

ANNEX II - PUBLIC CONSULTATION REPORT

In a spirit of consultation and dialogue, as enshrined in the Commission Communication COM(2002) 704, the drafting of the Food Security Thematic Programme involved the participation of both Commission departments and a wide range of stakeholders and civil society organisations .

Using an issues paper for the purposes of the consultation process was chosen in order to facilitate a truly participatory consultation process. First of all, the paper was prepared on the back of literature made available by specialised agencies in food security, informal discussions and a critical review by the Commission departments concerned. The issues paper was sent to 50 Delegations in countries where food insecurity prevails. It was circulated to policy departments of specialised agencies, such as IFPRI (CGIAR), FAO and WFP, as well as, informally, to EU Member States. The paper was published on the Europa website for general public information. It was also discussed at meetings with two NGO networks, the EU Food Security Group of CONCORD and the International Food Security Network, which facilitates the work of local NGOs in 12 food-insecure countries.

Feedback from the consultation, which was generally very positive on the pertinence and substance of the Thematic Programme, provided interesting material for the drafting of the Communication.

In particular, Delegations underlined the need to ensure flexibility and rapid procedures for the implementation of the Programme, together with greater coordination/synergy among the different cooperation instruments, be they geographical or thematic (other budget lines) and particularly relief.

Specialised agencies provided valuable inputs both on policy and methodological issues, according to their main areas of competence. FAO highlighted the importance of continued investment to develop capacities and food security information systems while applying a strategy combining short and long-term approaches. WFP focused on the second component of the Thematic Programme, situations of transition, and elaborated on the phasing-in/phasing-out of relief and the need for a good mix of assistance for long-term recovery and development, supporting community building and local authorities. IFPRI underlined the need for a broad approach to food security by investing in rural development and agriculture, without neglecting urban food security, particularly in capacities and technology.

EU Member States stressed the need for an integrated approach to food security as part of poverty reduction and pro-poor growth, and underlined the importance of good governance and decentralisation/local development. They emphasised the importance of not neglecting poor urban dwellers, the landless and the private sector as a partner.

Civil society organisations warned against procedures that might make the Programme rigid and slow to implement, while NGOs stressed the importance of their role not only as implementing partners, but particularly in advocacy and policy-making. The need for increased NGO/South-South and North-South cooperation was also highlighted. NGOs provided a number of concrete and interesting inputs for the future programming of the new thematic instrument.

[1] Viz sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu „Opatření v oblasti vnějších vztahů pomocí tematických programů v rámci budoucích finančních výhledů na období 2007–2013” – KOM(2005) 324, 3.8.2005.

[2] Zajištění potravin lze definovat jako stav, kdy mají všichni lidé trvalý fyzický a ekonomický přístup k dostatečnému množství bezpečných a výživných potravin, které splňují jejich potřeby a preference z hlediska výživy, a tak jim umožňují vést aktivní a zdravý život. Římská deklarace pro světovou potravinovou bezpečnost a akční plán Světového potravinového summitu. Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), 1996.

[3] KOM(2001) 153.

[4] Podrobné informace o strategických prioritách jsou uvedeny v příloze 1.

[5] Podle definice Mezinárodní pracovní skupiny pro globální veřejné statky se mezinárodní veřejné statky týkají otázek, které i) jsou důležité pro mezinárodní společenství, ii) nejsou nebo nemohou být dostatečně řešeny jednotlivými zeměmi samostatně, a proto iii) jsou řešeny kolektivně na mnohostranném základě jak rozvinutými, tak rozvojovými zeměmi.

[6] Tento pojem zahrnuje problematická partnerství a krizové a pokrizové situace.

[7] As defined by the International Task Force on Global Public Goods: International public goods address issues that: i) are important to the international community, ii) cannot, or will not, be adequately addressed by individual countries acting alone, and therefore iii) are addressed collectively on a multilateral basis, by both developed and developing countries.

[8] This concept covers difficult partnerships and crisis/post-crisis situations.

[9] COM(2001) 153.

[10] Protracted crises can be defined as ‘situations in which large sections of the population face acute threats to life and livelihoods over an extended period, with the state and other governance institutions failing to provide adequate levels of protection or support’. The term has been applied most often where vulnerability is associated with violent conflict or political instability. Moreover, it has been linked to the impact of the HIV/Aids pandemic, which has a disastrous impact on economies already weakened by governance failure and periodic economic and natural shocks.

[11] An increasing number of emergencies are related to conflict and have come to be known as "complex emergencies". The Inter-Agency Standing Committee (IASC) defines a "complex" emergency as: "a humanitarian crisis in a country, region or society where there is a total or considerable breakdown of authority resulting from internal or external conflict and which requires an international response that goes beyond the mandate or capacity of any single agency and/or the ongoing UN country programme". (Source FAO (2004), FAO's Emergency Activities: Technical Handbook Series).