20.5.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 131/13

(1)

Unie se spolu s členskými státy účastnila jako pozorovatel jednání o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (dále jen „úmluva“), kterou přijal Výbor ministrů Rady Evropy dne 7. dubna 2011. Úmluva byla otevřena k podpisu dne 11. května 2011.

(2)

Podle článku 75 úmluvy je úmluva otevřena k podpisu Unií.

(3)

Úmluva vytváří komplexní a mnohovrstevný právní rámec pro ochranu žen před veškerými formami násilí. Jejím cílem je předcházet, stíhat a odstraňovat násilí na ženách a dívkách a domácí násilí. Zahrnuje řadu opatření od shromažďování údajů a zvyšování povědomí až po právní opatření týkající se kriminalizace různých forem násilí na ženách. Zahrnuje opatření na ochranu obětí a poskytování podpůrných služeb a řeší také genderově podmíněné násilí v kontextu azylu a migrace. Úmluva zavádí zvláštní kontrolní mechanismus, který má zajistit účinné uplatňování ustanovení úmluvy jejími smluvními stranami.

(4)

Podpis úmluvy jménem Unie přispěje k dosažení rovnosti žen a mužů ve všech oblastech, což je základním cílem a hodnotou, o něž má Unie usilovat ve všech svých činnostech v souladu s články 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“), článkem 8 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a článkem 23 Listiny základních práv Evropské unie. Násilí na ženách je porušováním jejich lidských práv a extrémní formou diskriminace, která je spjata s genderovou nerovností a přispívá k jejímu udržování a posilování. Tím, že se Unie zavazuje k uplatňování úmluvy, potvrzuje své odhodlání bojovat proti násilí na ženách na vlastním území i v celosvětovém měřítku a posiluje své současné politické činnosti a stávající komplexní právní rámec v oblasti trestního práva procesního, který je pro ženy a dívky obzvláště relevantní.

(5)

V oblastech spadajících do působnosti úmluvy má pravomoci jak Unie, tak její členské státy.

(6)

Úmluva by měla být podepsána jménem Unie, pokud jde o záležitosti spadající do pravomoci Unie v rozsahu, v jakém úmluva může ovlivnit společná pravidla či změnit oblast jejich působnosti. To platí zejména pro určitá ustanovení úmluvy týkající se justiční spolupráce v trestních věcech a ustanovení úmluvy týkající se azylu a zásady nenavracení. Členské státy si ponechávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém úmluva neovlivňuje společná pravidla nebo nemění jejich oblast působnosti.

(7)

Unie má rovněž výlučnou pravomoc přijmout povinnosti stanovené v úmluvě týkající se vlastních orgánů a veřejné správy.

(8)

Jelikož jsou pravomoc Unie a pravomoci členských států propojeny, měla by se Unie stát smluvní stranou této úmluvy spolu s členskými státy, aby mohly společně plnit povinnosti stanovené úmluvou a jednotným způsobem vykonávat práva, která jim byla svěřena.

(9)

Toto rozhodnutí se týká pouze článků 60 a 61 úmluvy. Netýká se ustanovení úmluvy týkajících se justiční spolupráce v trestních věcech, která jsou předmětem samostatného rozhodnutí Rady o podpisu, přijatého souběžně s tímto rozhodnutím.

(10)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, se tyto členské státy neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(11)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(12)

Úmluva by proto měla být podepsána,