PŘÍLOHA I

7. července 2016

Věra Jourová

Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů

Evropská komise

Rue de la Loi/Westraat 200

1049 Brusel

Belgie

Vážená paní komisařko Jourová,

jménem Spojených států amerických Vám s potěšením předávám soubor materiálů ke štítu EU-USA na ochranu soukromí, který je výsledkem dvou let plodných diskusí našich týmů. Tento soubor, spolu s ostatními materiály, které má Komise k dispozici z veřejných zdrojů, představuje velmi důkladné podklady k novému závěru Evropské komise ve věci odpovídající úrovně ochrany (1).

Oba týmy by měly být na zlepšení rámce hrdé. Štít na ochranu soukromí vychází ze zásad, na jejichž výrazné podpoře panuje shoda na obou stranách Atlantiku, a nyní jsme jejich působnost ještě posílili. Díky naší spolupráci máme skutečnou příležitost zlepšit ochranu soukromí ve světě.

Soubor materiálů ke štítu na ochranu soukromí obsahuje zásady štítu na ochranu soukromí, spolu s dopisem odboru pro mezinárodní obchod (International Trade Administration, ITA) ministerstva obchodu (příloha 1), který program spravuje; dopis popisuje závazky, jež naše ministerstvo přijalo s cílem zajistit účinné fungování štítu. Součástí souboru materiálů je také příloha 2, která obsahuje další závazky ministerstva obchodu, jež se týkají nového rozhodčího modelu, který bude v rámci štítu na ochranu soukromí k dispozici.

Nařídila jsem svým zaměstnancům, aby věnovali veškeré nezbytné prostředky na rychlé provedení rámce štítu na ochranu soukromí v plném rozsahu a na zajištění včasného splnění závazků uvedených v přílohách 1 a 2.

Soubor materiálů ke štítu na ochranu soukromí také obsahuje další dokumenty od dalších agentur Spojených států, a to:

—	dopis Federální obchodní komise (Federal Trade Commission, dále též FTC), který popisuje její prosazování štítu na ochranu soukromí,

—	dopis ministerstva dopravy, který popisuje jeho prosazování štítu na ochranu soukromí,

—	dva dopisy Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb (Office of the Director of National Intelligence, ODNI), který se týká ochranných opatření a omezení platných pro vnitrostátní bezpečnostní orgány Spojených států,

—	dopis ministerstva zahraničí a průvodní memorandum, které popisují závazek ministerstva zahraničí ustavit nového ombudsmana ve věcech štítu na ochranu soukromí za účelem podávání dotazů k signálovým zpravodajským postupům Spojených států, a

—	dopis ministerstva spravedlnosti, který se týká ochranných opatření a omezení v souvislosti s přístupem vlády Spojených států k osobním údajům pro účely prosazování práva a veřejného zájmu.

Ujišťuji Vás, že Spojené státy berou tyto závazky vážně.

Do 30 dnů od konečného schválení rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany bude soubor materiálů ke štítu na ochranu soukromí předán ke zveřejnění ve věstníku Federal Register.

Těšíme se na spolupráci při provádění štítu na ochranu soukromí a na další fázi tohoto procesu.

---

(1)  Za předpokladu, že rozhodnutí Komise o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí bude platit pro Island, Lichtenštejnsko a Norsko, bude se soubor materiálů ke štítu na ochranu soukromí vztahovat jak na Evropskou unii, tak na tyto tři země.

PŘÍLOHA II

ZÁSADY RÁMCE ŠTÍTU EU-USA NA OCHRANU SOUKROMÍ VYDANÉ MINISTERSTVEM OBCHODU SPOJENÝCH STÁTŮ

I.   PŘEHLED

1.

Spojené státy a Evropská unie sice sledují stejný cíl, kterým je zvýšení ochrany soukromí, avšak Spojené státy přistupují k otázkám ochrany soukromí odlišně než Evropská unie. Spojené státy uplatňují odvětvový přístup, který je založen na kombinaci právních předpisů, nařízení a samoregulace. Vzhledem k uvedeným rozdílům a s cílem poskytnout organizacím ve Spojených státech spolehlivý mechanismus předávání osobních údajů do Spojených států z Evropské unie a zároveň zajistit, aby subjekty údajů EU nadále požívaly účinných ochranných opatření a ochrany, jak vyžadují evropské právní předpisy v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů, byly-li předány do zemí mimo EU, vydává ministerstvo obchodu v rámci své zákonné pravomoci pěstovat, podporovat a rozvíjet mezinárodní obchod tyto zásady štítu na ochranu soukromí, včetně doplňkových zásad (dále společně též „zásady“) (15 U.S.C. § 1512). Tyto zásady byly vypracovány na základě konzultací s Evropskou komisí, s představiteli průmyslu a s dalšími zúčastněnými stranami za účelem usnadnění obchodu mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Jsou určeny výlučně organizacím ve Spojených státech, které získávají osobní údaje z Evropské unie, aby mohly splnit požadavky štítu na ochranu soukromí, a využít tak rozhodnutí Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany (1). Těmito zásadami není dotčeno uplatňování vnitrostátních právních předpisů týkajících se zpracování osobních údajů v členských státech, jimiž se provádí směrnice 95/46/ES (dále též „směrnice“). Zásady také neomezují povinnosti chránit soukromí, které jinak platí podle práva Spojených států.

2.

Chce-li se organizace za účelem předávání osobních údajů z EU opírat o štít na ochranu soukromí, musí u ministerstva obchodu (nebo jeho zmocněnce) autocertifikovat dodržování těchto zásad. I když rozhodnutí organizací vstoupit do štítu na ochranu soukromí jsou zcela dobrovolná, je účinné dodržování těchto zásad povinné: organizace, které u ministerstva autocertifikují a veřejně deklarují svůj závazek dodržovat tyto zásady, je musí dodržovat v plném rozsahu. Chce-li organizace vstoupit do štítu na ochranu soukromí, musí a) podléhat pravomocem v oblasti vyšetřování a prosazování práva svěřeným Federální obchodní komisi (FTC), ministerstvu dopravy nebo jinému subjektu zřízenému zákonem, který účinně zajistí dodržování těchto zásad (další subjekty Spojených států zřízené zákonem a uznávané EU mohou být v budoucnu zařazeny jako příloha), b) veřejně deklarovat svůj závazek dodržovat tyto zásady, c) zveřejnit svá opatření na ochranu soukromí v souladu s těmito zásadami a d) provádět je v plném rozsahu. Nedodržování těchto zásad organizací je právně vymahatelné podle § 5 zákona o Federální obchodní komisi (Federal Trade Commission Act), který zakazuje nekalé nebo klamavé jednání v obchodě nebo související s obchodem (15 U.S.C. § 45(a)), či podle jiných právních nebo správních předpisů, jež toto jednání zakazují.

3.

Ministerstvo obchodu povede a poskytne veřejnosti oficiální seznam organizací USA, které u ministerstva autocertifikovaly svůj závazek dodržovat zásady („seznam organizací štítu na ochranu soukromí“). Výhody štítu na ochranu soukromí jsou zajištěny od data, kdy ministerstvo umístí organizaci na seznam organizací štítu na ochranu soukromí. Ministerstvo organizaci ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí odstraní, jestliže organizace ze štítu dobrovolně vystoupí nebo u ministerstva neabsolvuje každoroční recertifikaci. Odstranění organizace ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí znamená, že organizace pro účely získávání osobních informací z EU již nemůže využívat rozhodnutí Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany. Organizace musí na osobní informace, které obdržela, když se účastnila štítu na ochranu soukromí, nadále používat tyto zásady a každý rok ministerstvu potvrdit svůj závazek tak činit po celou dobu, kdy si tyto informace ponechá; v opačném případě musí organizace informace vrátit nebo vymazat či zajistit jejich „odpovídající“ ochranu jinými schválenými prostředky. Ministerstvo ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí také odstraní organizace, které tyto zásady soustavně nedodržují; tyto organizace nesplňují požadavky pro využívání výhod štítu na ochranu soukromí a musí osobní informace, jež v rámci štítu obdržely, vrátit nebo vymazat.

4.

Ministerstvo také povede a poskytne veřejnosti oficiální rejstřík organizací USA, které se dříve u ministerstva autocertifikovaly, ale byly ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí odstraněny. Ministerstvo zřetelně upozorní, že tyto organizace nenáležejí ke štítu na ochranu soukromí, že odstranění ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí znamená, že tyto organizace nemohou tvrdit, že vyhovují požadavkům štítu na ochranu soukromí, a že se musí vyvarovat veškerých prohlášení nebo zavádějících postupů, ze kterých vyplývá, že náležejí ke štítu na ochranu soukromí, a že tyto organizace již nemají nárok využívat rozhodnutí Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany, jež by jim umožňovalo přijímat osobní informace z EU. Organizaci, která po odstranění ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí nadále tvrdí, že ke štítu náleží, nebo v souvislosti se štítem jinak uvádí v omyl, hrozí opatření za účelem prosazení práva ze strany FTC, ministerstva dopravy či jiných donucovacích orgánů.

5.

Dodržování těchto zásad může být omezeno: a) v rozsahu nezbytném pro splnění požadavků národní bezpečnosti, veřejného zájmu nebo prosazování zákonů, b) zákonem, správním nařízením nebo judikaturou, které vytvářejí protichůdné závazky, nebo výslovným zmocněním za předpokladu, že při výkonu takového zmocnění může organizace prokázat, že nedodržení zásad je omezeno na rozsah nezbytný pro dodržení nadřazených oprávněných zájmů, jimž má takové zmocnění sloužit, nebo c) jestliže směrnice nebo právo členského státu umožňují výjimky nebo odchylky, pokud se takové výjimky nebo odchylky uplatňují ve srovnatelných souvislostech. V souladu s cílem zvýšit ochranu soukromí by organizace měly usilovat o úplné a transparentní uplatňování těchto zásad, včetně toho, že uvedou, v jakých případech se výjimky ze zásad povolené podle písmene b) budou v jejich opatřeních na ochranu soukromí uplatňovat pravidelně. Z téhož důvodu se očekává, že pokud podle těchto zásad nebo práva Spojených států existuje možnost volby, organizace zvolí pokud možno vyšší úroveň ochrany.

6.

Po vstupu do štítu na ochranu soukromí jsou organizace povinny používat tyto zásady na všechny osobní údaje předané na základě štítu na ochranu soukromí. Organizace, která se rozhodne rozšířit výhody plynoucí ze štítu na ochranu soukromí na osobní informace týkající se lidských zdrojů, předávané z EU pro využití v rámci zaměstnaneckých vztahů musí tuto skutečnost oznámit při autocertifikaci u ministerstva a musí splnit požadavky uvedené v doplňkové zásadě o autocertifikaci.

7.

V otázkách výkladu a dodržování zásad a příslušných opatření na ochranu soukromí prováděných organizacemi štítu na ochranu soukromí se uplatňuje právo Spojených států, s výjimkou případů, ve kterých se tyto organizace zavázaly ke spolupráci s evropskými orgány pro ochranu údajů. Není-li stanoveno jinak, uplatní se veškerá ustanovení zásad ve všech relevantních případech.

8.

Definice: a. „Osobní údaje“ a „osobní informace“ jsou údaje týkající se určené nebo určitelné fyzické osoby, které spadají do oblasti působnosti směrnice, organizace ve Spojených státech je obdržela z Evropské unie a jsou zaznamenané v jakékoli podobě. b. „Zpracování osobních údajů“ je jakýkoli úkon nebo soubor úkonů s osobními údaji, které jsou prováděny pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromažďování, zaznamenávání, uspořádávání, uchovávání, přizpůsobování nebo pozměňování, vyhledávání, konzultace, použití, sdělení, šíření a výmaz nebo zničení. c. „Správce“ je osoba nebo organizace, která sama nebo společně s jinými určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů.

9.

Datem účinku těchto zásad je datum pravomocného schválení rozhodnutí Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany.

II.   ZÁSADY

1.   Oznamovací povinnost

a.

Organizace musí informovat fyzické osoby o: i. skutečnosti, že náleží ke štítu na ochranu soukromí, a musí poskytnout odkaz na seznam organizací štítu na ochranu soukromí nebo jeho webovou adresu; ii. typech shromažďovaných osobních údajů a popřípadě subjektech nebo dceřiných společnostech organizace, které také dodržují tyto zásady; iii. svém závazku podrobit těmto zásadám všechny osobní údaje obdržené z EU na základě štítu na ochranu soukromí; iv. tom, za jakým účelem osobní informace o nich shromažďuje a využívá; v. tom, jak se mohou na organizaci obrátit v případě jakýchkoli dotazů nebo stížností, včetně případné příslušné provozovny v EU, která může na tyto dotazy či stížnosti reagovat; vi. typu nebo totožnosti třetích stran, kterým osobní informace předává, a o tom, za jakým účelem tak činí; vii. právu fyzických osob na přístup ke svým osobním údajům; viii. tom, jaké možnosti volby a prostředky tato organizace poskytuje fyzickým osobám, aby mohly omezit používání a předávání svých osobních údajů; ix. nezávislém orgánu zabývajícím se řešením sporů, který má řešit stížnosti a fyzickým osobám bezplatně poskytovat příslušné možnosti odvolání, a o tom, zda je tímto orgánem: 1) orgán vytvořený orgány pro ochranu údajů, 2) poskytovatel alternativního řešení sporů se sídlem v EU, nebo 3) poskytovatel alternativního řešení sporů se sídlem ve Spojených státech; x. skutečnosti, že podléhá pravomocem v oblasti vyšetřování a prosazování práva svěřeným FTC, ministerstvu dopravy nebo jakémukoli jinému schválenému subjektu Spojených států zřízenému zákonem; xi. možnosti fyzické osoby uchýlit se za určitých podmínek k závaznému rozhodčímu řízení; xii. požadavku sdělit osobní informace v reakci na oprávněné žádosti orgánů veřejné moci, mj. s cílem splnit požadavky v souvislosti s národní bezpečností nebo prosazováním práva; a xiii. své odpovědnosti v případě dalšího předání údajů třetím stranám.

b.

Toto oznámení musí být učiněno jasně a zřetelně při první příležitosti, při které je fyzická osoba požádána, aby poskytla organizaci své osobní údaje, nebo co možná nejdříve poté, avšak v každém případě předtím, než tato organizace takové údaje použije pro účely jiné, než pro jaké je předávající organizace původně shromáždila či zpracovala, nebo než je poprvé předá třetí straně.

2.   Možnost volby

a.

Organizace musí fyzickým osobám dát vybrat, zda jejich osobní údaje mohou být i) předány třetí straně nebo ii) použity k účelu, který se významně liší od účelu (účelů), ke kterému (kterým) byly původně shromážděny nebo následně dotčenými fyzickými osobami schváleny. Dotčeným fyzickým osobám musí být umožněn výkon jejich práva volby jasným, srozumitelným a snadno dostupným postupem.

b.	Odchylně od předchozího odstavce není nutné poskytovat možnost volby, jestliže jsou údaje zpřístupněny třetí straně, která je pověřená plněním úkolů jménem organizace a jedná podle jejích pokynů. Organizace však s osobou, která je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, vždy uzavře smlouvu.

c.

U citlivých informací (např. osobní údaje vypovídající o zdravotním stavu, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, náboženském nebo filozofickém přesvědčení, členství v odborových organizacích nebo informace o sexuálním životě dané osoby) musí organizace získat potvrzující výslovný souhlas (opt-in), jestliže mají být tyto informace i) předány třetí straně nebo ii) použity k účelu, který neodpovídá účelu, pro který byly původně shromážděny nebo pro který byly následně dotčenými fyzickými osobami schváleny výkonem práva volby. Kromě toho by měly organizace s jakýmikoli osobními informacemi získanými od třetí strany, které třetí strana označí za citlivé a takto s nimi zachází, zacházet jako s citlivými informacemi.

3.   Odpovědnost za další předávání

a.

Při předávání osobních informací třetí straně, která jedná jako správce, musí organizace dodržovat zásady oznamovací povinnosti a možnosti volby. Organizace musí také s třetí stranou, která je správcem, uzavřít smlouvu, jež stanoví, že tyto údaje lze zpracovávat pouze k omezeným a stanoveným účelům v souladu se souhlasem poskytnutým dotyčnou fyzickou osobou a že příjemce poskytne tutéž úroveň ochrany jako tyto zásady a organizaci uvědomí, zjistí-li, že tuto povinnost již není schopen dodržet. Smlouva stanoví, že v případě tohoto zjištění třetí strana, která je správcem, přestane údaje zpracovávat nebo přijme jiné přiměřené a vhodné kroky k nápravě.

b.

Při předávání osobních údajů třetí straně, která je organizací pověřená a jedná podle jejích pokynů, organizace musí: i) předávat tyto údaje pouze k omezeným a stanoveným účelům, ii) zajistit, aby osoba, která je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, byla povinna poskytnout alespoň tutéž úroveň ochrany soukromí, jakou požadují tyto zásady, iii) přijmout přiměřené a vhodné kroky, jež zajistí, aby osoba, která je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, účinně zpracovávala předané osobní informace v souladu s povinnostmi organizace podle těchto zásad, iv) požadovat, aby osoba, jež je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, organizaci uvědomila, zjistí-li, že již není schopna dodržet svou povinnost poskytovat tutéž úroveň ochrany, jakou požadují tyto zásady, v) na žádost, a to i podle bodu iv), přijmout přiměřené a vhodné kroky k zastavení a nápravě neoprávněného zpracování a vi) na požádání poskytnout ministerstvu shrnutí nebo reprezentativní kopii příslušných ustanovení smlouvy s uvedenou osobou, která je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, o ochraně soukromí.

4.   Bezpečnost

a.

Organizace, které vytvářejí, uchovávají, používají nebo šíří osobní údaje, musí přijmout přiměřená a vhodná organizační opatření, aby zabránily jejich ztrátě, zneužití a neoprávněnému přístupu k nim, jejich předávání, změně nebo zničení. Přitom patřičně přihlédnou k rizikům vyplývajícím ze zpracování a k povaze osobních údajů.

5.   Integrita údajů a účelové omezení

a.

V souladu s těmito zásadami musí být osobní informace omezeny na informace, které jsou s ohledem na účely zpracování podstatné (2). Organizace nesmí zpracovávat osobní údaje způsobem, který je neslučitelný s účelem, pro který byly původně shromážděny nebo následně dotčenou fyzickou osobou schváleny. V rozsahu nezbytném pro tyto účely je organizace povinna podniknout přiměřené kroky, aby zajistila spolehlivost osobních údajů pro zamýšlený účel, jejich přesnost, úplnost a aktuálnost. Organizace musí tyto zásady dodržovat po celou dobu, kdy si tyto informace ponechá.

b.

Informace lze uchovávat v podobě, která fyzickou osobu identifikuje nebo může identifikovat (3), pouze dokud slouží účelu zpracování ve smyslu bodu 5 písm. a). Tato povinnost nebrání organizacím zpracovávat osobní informace delší dobu a v rozsahu, kdy toto zpracování přiměřeně slouží účelům archivace ve veřejném zájmu, novinářské činnosti, literatury a umění, vědeckého nebo historického výzkumu a statistické analýzy. V těchto případech podléhá toto zpracování ostatním zásadám a ustanovením rámce. Organizace by měly přijmout přiměřená a vhodná opatření, aby toto ustanovení splnily.

6.   Právo na přístup

a.

Fyzické osoby musí mít přístup k osobním údajům, které o nich organizace uchovává, a musí mít možnost opravit, změnit nebo vymazat ty, které jsou nepřesné či byly zpracovány v rozporu s těmito zásadami, ledaže by s tím spojené výdaje nebo náklady na poskytnutí přístupu byly v daném případě neúměrné ohrožení soukromí fyzické osoby nebo kdyby byla porušena práva osob jiných než dotčené fyzické osoby.

7.   Odvolání, prosazování a odpovědnost

a.

Účinná ochrana soukromí musí zahrnovat robustní mechanismy zajišťující dodržování těchto zásad, možnosti odvolání pro fyzické osoby, které byly dotčeny nedodržením těchto zásad, jakož i sankce pro organizace, jestliže se zásadami neřídí. Takové mechanismy musí zahrnovat alespoň: i. snadno dostupné nezávislé odvolací mechanismy, v jejichž rámci budou vyšetřovány veškeré stížnosti a spory předkládané fyzickými osobami a bude o nich urychleně bezplatně rozhodnuto s odvoláním na zásady a bude přiznána náhrada škody v případech, ve kterých to stanoví platné právo nebo iniciativy soukromého sektoru; ii. následné postupy, kterými se ověřuje, zda osvědčení a tvrzení organizací o jejich opatřeních na ochranu soukromí jsou pravdivá a že tato opatření jsou prováděna tak, jak se uvádí, zejména pokud jde o případy nedodržování těchto zásad; a iii. povinnost odstranit problémy vzniklé v důsledku nedodržení zásad organizacemi, které prohlásily, že je přijímají, jakož i odpovídající sankce pro takové organizace. Sankce musí být dostatečně přísné, aby bylo zajištěno, že organizace budou tyto zásady dodržovat.

b.

Organizace a jejich vybrané nezávislé odvolací orgány budou rychle reagovat na dotazy a žádosti ministerstva o informace o štítu na ochranu soukromí. Organizace musí rychle reagovat na stížnosti na dodržování zásad postoupené prostřednictvím ministerstva orgány členských států EU. Organizace, které se rozhodly spolupracovat s orgány pro ochranu údajů, včetně organizací, jež zpracovávají údaje o lidských zdrojích, musí v souvislosti s vyšetřováním a řešením stížností odpovídat přímo těmto orgánům.

c.	Organizace jsou povinny rozhodovat o podnětech v rozhodčím řízení a dodržovat podmínky stanovené v příloze I za předpokladu, že se fyzická osoba v souladu s postupy a v závislosti na podmínkách stanovených v příloze I uchýlí k závaznému rozhodčímu řízení doručením oznámení žalované organizaci.

d.

V souvislosti s dalším předáním údajů má za zpracování osobních informací obdržených v rámci štítu na ochranu soukromí a následně předaných třetí straně, která je pověřená organizací a jedná podle jejích pokynů, odpovědnost organizace štítu na ochranu soukromí. Organizace štítu na ochranu soukromí zůstane odpovědná podle těchto zásad, jestliže osoba, která je jí pověřená a jedná podle jejích pokynů, zpracuje tyto osobní informace způsobem, jenž není v souladu se zásadami, pokud organizace neprokáže, že za okolnost, která vedla ke vzniku škody, není odpovědná.

e.

Stane-li se organizace předmětem usnesení FTC nebo soudu z důvodu nedodržení předpisů, zveřejní veškeré příslušné části případné zprávy o dodržování předpisů či hodnotící zprávy předložené Federální obchodní komisi, které se týkají štítu na ochranu soukromí, a to v rozsahu odpovídajícím požadavkům na zachování důvěrnosti. Ministerstvo zřídilo pro orgány pro ochranu údajů specializované kontaktní místo pro případy jakýchkoli problémů organizací štítu na ochranu soukromí s dodržováním těchto zásad. FTC bude přednostně posuzovat případy nedodržování těchto zásad postoupené ministerstvem a orgány členských států EU a v závislosti na omezeních ohledně důvěrnosti údajů si bude s orgány postupujícího státu včas vyměňovat informace o postoupených případech.

III.   Doplňkové zásady

1.   Citlivé údaje

a.

Organizace nemusí získat potvrzující výslovný souhlas (opt-in), pokud je zpracování: i. v životně důležitém zájmu subjektu údajů nebo jiné osoby; ii. nezbytné pro uplatnění právních nároků nebo pro obhajobu; iii. nezbytné k poskytnutí zdravotní péče nebo určení diagnózy; iv. prováděno v rámci zákonné činnosti nadace, sdružení nebo jakékoli jiné neziskové organizace s politickým, filozofickým, náboženským nebo odborářským zaměřením a za podmínky, že se zpracování týká výhradně členů této organizace nebo osob, které s ní jsou v pravidelném kontaktu v souvislosti s jejími cíli a že údaje nebudou předány třetím stranám bez souhlasu subjektů údajů; v. nezbytné pro splnění povinností této organizace vyplývajících z pracovního práva; nebo vi. pokud se týká údajů, které dotčená fyzická osoba prokazatelně zveřejnila.

2.   Výjimky pro novinářskou činnost

a.

Vzhledem k ústavní ochraně svobody tisku ve Spojených státech a k výjimkám směrnice pro novinářskou činnost tam, kde se právo na svobodný tisk zakotvené v prvním dodatku k Ústavě Spojených států střetává se zájmy na ochraně soukromí, musí vyvážení těchto zájmů, pokud jde o činnost fyzických či právnických osob v USA, upravovat první dodatek.

b.

Na osobní údaje, které se shromažďují za účelem zveřejnění, rozhlasového či televizního vysílání nebo jiných způsobů veřejného sdělování novinářských materiálů, bez ohledu na to, zda jsou skutečně použity, jakož i na informace nalezené v dříve uveřejněných materiálech pocházejících z mediálních archívů se zásady štítu na ochranu soukromí nevztahují.

3.   Druhotná odpovědnost

a.

Poskytovatelé internetových služeb (ISP), telekomunikační společnosti a jiné organizace nenesou odpovědnost podle zásad štítu na ochranu soukromí, jestliže informace pouze přenášejí, přesměrovávají, přepojují nebo dočasně ukládají jménem jiných organizací. Stejně jako samotná směrnice ani zásady štítu na ochranu soukromí nezakládají druhotnou odpovědnost. Organizace není odpovědná v rozsahu, v němž pouze dále předává údaje přenášené třetími stranami a neurčuje účel ani prostředky zpracování těchto osobních údajů.

4.   Provádění hloubkových prověrek a auditů

a.	Činnost auditorů a investičních bankéřů může zahrnovat zpracovávání osobních údajů bez souhlasu či vědomí dotčené fyzické osoby. To za níže popsaných okolností dovolují zásady oznamovací povinnosti, možnosti volby a práva na přístup.

b.

Otevřené i uzavřené akciové společnosti, včetně organizací štítu na ochranu soukromí, se pravidelně podrobují auditům. Tyto audity, zejména takové, které se zabývají potenciálním protiprávním jednáním, mohou být ohroženy, budou-li předčasně prozrazeny. Obdobně bude organizace štítu na ochranu soukromí, která se podílí na potenciální fúzi nebo převzetí firmy, muset provést „hloubkový“ přezkum či se mu podrobit. Tento přezkum s sebou často ponese sběr a zpracování osobních údajů, jako jsou informace o vyšších vedoucích pracovnících a jiných klíčových zaměstnancích. Předčasné prozrazení by mohlo zabránit transakci, nebo dokonce porušit platné předpisy o cenných papírech. Investiční bankéři a advokáti, kteří se zabývají hloubkovou kontrolou, nebo auditoři, již provádějí audit, smějí zpracovávat osobní údaje bez vědomí dotčené fyzické osoby pouze v rozsahu nezbytném a po dobu nezbytnou pro splnění zákonných požadavků nebo požadavků vyplývajících z veřejného zájmu a v dalších případech, v nichž by uplatněním těchto zásad byly dotčeny oprávněné zájmy organizace. Mezi takové oprávněné zájmy patří kontrola dodržování zákonných povinností organizacemi a sledování účetnictví a potřeba zachování důvěrnosti související s případnými akvizicemi, fúzemi, společnými podniky nebo jinými podobnými transakcemi, které provádějí investiční bankéři nebo auditoři.

5.   Úloha orgánů pro ochranu údajů

a.

Organizace budou provádět svůj závazek spolupracovat s orgány pro ochranu údajů z Evropské unie, jak je popsáno níže. Podle zásad štítu na ochranu soukromí se musí organizace USA, které získávají osobní údaje z EU, zavázat, že budou využívat účinné mechanismy, aby bylo zajištěno dodržování zásad štítu na ochranu soukromí. Jak je konkrétněji uvedeno v zásadě odvolání, prosazování a odpovědnosti, patří sem: a) i) možnosti odvolání pro fyzické osoby, jichž se údaje týkají, a) ii) následné postupy pro ověření, zda jejich osvědčení a tvrzení o postupech při ochraně soukromí jsou pravdivá, a a) iii) povinnost organizací napravit problémy vzniklé v důsledku nedodržení zásad štítu na ochranu soukromí a přijmout příslušné sankce za porušení těchto zásad. Má se za to, že organizace splňuje ustanovení písm. a) bodů i) a iii) zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti, jestliže splňuje požadavky stanovené zde pro spolupráci s orgány pro ochranu údajů.

b.

Organizace se zavazuje ke spolupráci s orgány pro ochranu údajů v autocertifikaci, že přijímá zásady štítu na ochranu soukromí, které předloží Ministerstvu obchodu Spojených států (viz doplňková zásada o autocertifikaci), a to prohlášením, ve kterém uvede, že: i. se rozhodla splnit požadavky uvedené pod písm. a) body i) a iii) zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti v rámci štítu na ochranu soukromí tím, že se zavazuje ke spolupráci s orgány pro ochranu údajů; ii. bude spolupracovat s orgány pro ochranu údajů při vyšetřování a řešení stížností vznesených s odvoláním na zásady štítu na ochranu soukromí a iii. podrobí se doporučení příslušných orgánů pro ochranu údajů v případě, že tyto orgány dojdou k názoru, že organizace musí podniknout konkrétní opatření, aby splnila zásady štítu na ochranu soukromí, včetně opatření vedoucích k nápravě nebo odškodnění ve prospěch fyzických osob, které byly poškozeny v důsledku nedodržení těchto zásad, a poskytne orgánům pro ochranu údajů písemné potvrzení, že takové opatření provedla.

c.

Fungování orgánů vytvořených orgány pro ochranu údajů i. Spolupráce ze strany orgánů pro ochranu údajů má podobu informací a doporučení a probíhá tímto způsobem: 1. Orgány pro ochranu údajů poskytují doporučení prostřednictvím svého neformálního orgánu vytvořeného na úrovni Evropské unie, jehož úkolem bude mimo jiné napomáhat zajišťovat harmonizovaný a soudržný přístup. 2. Tento orgán bude poskytovat rady dotčeným organizacím USA v případě nevyřešených stížností fyzických osob na nakládání s osobními údaji, které byly předány z Evropské unie v rámci štítu na ochranu soukromí. Doporučení mají zajistit, aby zásady štítu na ochranu soukromí byly uplatňovány správně, a budou zahrnovat veškeré opravné prostředky ve prospěch dotčené fyzické osoby (osob), jež orgány pro ochranu údajů budou považovat za přiměřené. 3. Tento orgán bude poskytovat rady na základě žádostí dotčených organizací nebo stížností přijatých přímo od fyzických osob na organizace, které se zavázaly ke spolupráci s orgány pro ochranu údajů pro účely štítu na ochranu soukromí, přičemž bude tyto fyzické osoby povzbuzovat a v případě nutnosti jim napomáhat k tomu, aby nejdříve využily vnitřních mechanismů pro vyřizování stížností, které daná organizace nabízí. 4. Doporučení se budou vydávat teprve poté, co byla oběma stranám sporu poskytnuta dostatečná příležitost zaujmout stanovisko a předložit veškeré důkazy, které si přejí uvést. Orgán se bude snažit poskytnout doporučení v co nejkratší době, jak jen to požadavek řádného procesu umožní. Zpravidla se tento orgán bude snažit poskytnout doporučení do 60 dnů od přijetí stížnosti nebo žádosti, a pokud to bude možné, rychleji. 5. Orgán zveřejní výsledky svého vyšetřování předložených stížností, pokud to bude považovat za vhodné. 6. Poskytování doporučení tímto orgánem nezakládá žádnou odpovědnost orgánu ani jednotlivých orgánů pro ochranu údajů. ii. Jak bylo uvedeno výše, organizace, které se rozhodnou využít pro řešení sporů této možnosti, se musí zavázat, že se podrobí doporučení orgánů pro ochranu údajů. Jestliže se organizace nepodrobí doporučení do 25 dnů od jeho doručení a zpoždění uspokojivě nevysvětlí, orgán vytvořený orgány pro ochranu údajů oznámí svůj záměr buď postoupit věc Federální obchodní komisi, ministerstvu dopravy či jinému federálnímu nebo státnímu orgánu Spojených států se zákonnými pravomocemi k výkonu rozhodnutí v případech podvodu nebo zkresleného prohlášení, nebo konstatovat, že dohoda o spolupráci byla závažným způsobem porušena, a musí být proto považována za neplatnou. V posledně jmenovaném případě informuje orgán Ministerstvo obchodu Spojených států, aby mohl být seznam organizací štítu na ochranu soukromí odpovídajícím způsobem změněn. Jakékoli nesplnění závazku spolupracovat s orgány pro ochranu údajů, jakož i nedodržení zásad štítu na ochranu soukromí je žalovatelné jako klamavé praktiky podle § 5 zákona o FTC nebo jiných podobných zákonů.

d.

Organizace, která si přeje, aby se zásady štítu na ochranu soukromí vztahovaly na údaje v oblasti lidských zdrojů předávané z EU v rámci zaměstnaneckého vztahu, se musí zavázat, že bude v takových případech spolupracovat s orgány pro ochranu údajů (viz doplňková zásada o údajích v oblasti lidských zdrojů).

e.

Organizace, které se rozhodnou pro tuto možnost, budou povinny platit roční poplatek určený na krytí provozních nákladů orgánu vytvořeného orgány pro ochranu údajů, a mohou být navíc požádány, aby uhradily náklady na veškeré potřebné překlady vyplývající z poradenské činnosti orgánu v souvislosti s vyšetřováním žádostí nebo stížností podaných proti nim. Roční poplatek nepřesáhne 500 USD a pro menší společnosti bude nižší.

6.   Autocertifikace

a.	Výhody štítu na ochranu soukromí jsou zajištěny od data, kdy ministerstvo rozhodne, že autocertifikace organizace je úplná, a umístí ji na seznam organizací štítu na ochranu soukromí.

b.

Za účelem autocertifikace přijetí zásad štítu na ochranu soukromí musí organizace ministerstvu poskytnout autocertifikát podepsaný vedoucím pracovníkem jménem organizace, v němž musí být uvedeny alespoň následující informace: i. název organizace, poštovní adresa, e-mailová adresa, číslo telefonu a faxu; ii. popis činnosti organizace v souvislosti s osobními údaji přijímanými z EU; a iii. popis politiky ochrany soukromí u dané organizace uplatňovaných pro takové osobní údaje, obsahující: 1. má-li organizace veřejné internetové stránky, příslušnou webovou adresu, na které je politika ochrany soukromí dostupná, nebo nemá-li organizace veřejné internetové stránky, údaj o tom, kde je tato politika přístupná k nahlédnutí veřejnosti; 2. datum, kdy nabyla účinnosti; 3. kontaktní místo pro vyřizování stížností, žádostí o přístup k informacím a dalších záležitostí vyplývajících ze štítu na ochranu soukromí; 4. konkrétní subjekt zřízený zákonem, který je příslušný projednávat stížnosti na organizaci ohledně případných nekalých nebo klamavých praktik a porušení předpisů na ochranu soukromí (a který je uveden v zásadách štítu na ochranu soukromí nebo v jejich budoucí příloze); 5. název případných programů na ochranu soukromí, jichž se organizace účastní; 6. způsob ověřování (např. vnitřní, prostřednictvím třetí strany) (viz doplňková zásada o ověřování) a a 7. nezávislý odvolací orgán pro vyšetřování nevyřešených stížností.

c.

Pokud si organizace přeje rozšířit výhody plynoucí ze štítu na ochranu soukromí na údaje o lidských zdrojích předávané z EU pro využití v rámci zaměstnaneckých vztahů, může tak učinit, jestliže existuje subjekt zřízený zákonem, který je příslušný projednávat stížnosti na organizaci ohledně zpracování těchto údajů o lidských zdrojích a který je uveden v těchto zásadách nebo v jejich budoucí příloze. Organizace musí navíc uvést tuto skutečnost při autocertifikaci a zavázat se ke spolupráci s příslušným(i) orgánem (orgány) v EU v souladu s použitelnými ustanoveními doplňkových zásad údajů v oblasti lidských zdrojů a úlohy orgánů pro ochranu údajů a k tomu, že bude dodržovat doporučení vydaná takovými orgány. Organizace musí také ministerstvu předat kopii své politiky ochrany soukromí v souvislosti s lidskými zdroji a poskytnout informaci, kde se s uvedenou politikou mohou seznámit dotčení zaměstnanci.

d.

Ministerstvo povede seznam organizací štítu na ochranu soukromí, které se autocertifikují, a kterým tak náleží výhody štítu na ochranu soukromí, a bude takovýto seznam aktualizovat na základě každoroční autocertifikace a oznámení přijatých podle doplňkové zásady o řešení sporů a prosazování. Taková autocertifikace musí proběhnout alespoň jednou ročně; v opačném případě bude organizace odstraněna ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí a nebudou jí již nadále náležet výhody vyplývající ze štítu. Jak tento seznam organizací štítu na ochranu soukromí, tak autocertifikáty předložené organizacemi budou zpřístupněny veřejnosti. Všechny organizace, které ministerstvo umístí na seznam organizací štítu na ochranu soukromí, musí ve své zveřejněné politice ochrany soukromí uvést, že přijímají zásady štítu na ochranu soukromí. Je-li politika ochrany soukromí dostupná on-line, musí obsahovat hypertextový odkaz na internetové stránky ministerstva věnované štítu na ochranu soukromí a hypertextový odkaz na internetové stránky nezávislého odvolacího orgánu pro vyšetřování nevyřešených stížností nebo jeho formulář pro podávání stížností.

e.

Zásady ochrany soukromí se použijí okamžitě po certifikaci. Vzhledem k tomu, že tyto zásady budou mít dopad na obchodní vztahy s třetími stranami, organizace, které certifikují dodržování rámce štítu na ochranu soukromí v prvních dvou měsících od data účinnosti rámce, co nejdříve, nejpozději však do devíti měsíců od data, kdy certifikují dodržování zásad štítu na ochranu soukromí, uvedou stávající obchodní vztahy s třetími stranami v soulad se zásadou odpovědnosti za další předávání. Pokud organizace v průběhu tohoto přechodného období předají údaje třetí straně, i) použijí zásady oznamovací povinnosti a možnosti volby, a ii) pokud předají osobní údaje třetím stranám, které jsou organizacemi pověřené a jednají podle jejich pokynů, zajistí, aby uvedené třetí strany byly povinny poskytnout alespoň tutéž úroveň ochrany, jakou vyžadují tyto zásady.

f.

Organizace musí zásadám štítu na ochranu soukromí podrobit všechny osobní údaje obdržené z EU na základě štítu. Závazek dodržovat zásady štítu na ochranu soukromí není ve vztahu k osobním údajům, které organizace obdržela v době, v níž požívá výhod štítu na ochranu soukromí, časově omezen. Tento závazek znamená, že se na takové údaje nadále vztahují zásady štítu na ochranu soukromí tak dlouho, dokud je organizace uchovává, používá nebo předává, a to i v případě, že následně z jakéhokoli důvodu štít na ochranu soukromí opustí. Organizace, která ze štítu na ochranu soukromí vystoupí, ale chce si tyto údaje ponechat, musí každý rok ministerstvu potvrdit svůj závazek nadále používat tyto zásady nebo zajistit „odpovídající“ ochranu informací jinými schválenými prostředky (například pomocí smlouvy, do níž se v plném rozsahu promítají požadavky příslušných standardních smluvních doložek přijatých Evropskou komisí); v opačném případě musí organizace informace vrátit či vymazat. Organizace, která ze štítu na ochranu soukromí vystoupí, musí z příslušné politiky na ochranu soukromí odstranit veškeré odkazy na štít na ochranu soukromí, z nichž vyplývá, že se organizace štítu nadále aktivně účastní a má nárok na jeho výhody.

g.

Organizace, která přestane existovat jako samostatná právnická osoba v důsledku fúze nebo převzetí, to musí ministerstvu předem oznámit. Toto oznámení by mělo rovněž obsahovat údaj o tom, zda přebírající subjekt nebo subjekt vzniklý fúzí i) bude nadále podle práva, podle něhož se převzetí nebo fúze uskutečnily, vázán zásadami štítu na ochranu soukromí nebo ii) se rozhodne autocertifikovat, že přijímá zásady štítu na ochranu soukromí, nebo poskytne jiná ochranná opatření, jako např. písemnou dohodu zajišťující dodržování zásad štítu na ochranu soukromí. Neuplatní-li se ani bod i), ani bod ii), musí být veškeré osobní údaje, které byly získány v rámci štítu na ochranu soukromí, neprodleně vymazány.

h.

Pokud organizace štít na ochranu soukromí z jakéhokoli důvodu opustí, musí odstranit všechna prohlášení, ze kterých vyplývá, že ke štítu na ochranu údajů nadále náleží nebo že má nárok na jeho výhody. Také musí odstranit certifikační ochrannou známku štítu EU-USA na ochranu soukromí, užívá-li ji. Jakákoli zkreslená prohlášení vůči veřejnosti o tom, že organizace uplatňuje zásady štítu na ochranu soukromí, mohou být žalována FTC nebo jiným příslušným orgánem veřejné správy. Zkreslená prohlášení vůči ministerstvu mohou být žalována podle zákona o nepravdivých prohlášeních (False Statements Act) (18 U.S.C. § 1001).

7.   Ověřování

a.	Organizace musí následnými postupy ověřovat, že osvědčení a tvrzení o jejich opatřeních na ochranu soukromí v rámci štítu na ochranu soukromí jsou pravdivá a že se tato opatření provádějí skutečně tak, jak je v nich uvedeno, a v souladu se zásadami štítu na ochranu soukromí.

b.	Organizace, aby splnila požadavky na ověřování podle zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti, musí taková osvědčení a tvrzení ověřit buď sama, nebo nechat provést kontrolu externí osobou.

c.

V případě posuzování prováděného samotnou organizací musí být takovým ověřením zjištěno, že zveřejněná politika organizace na ochranu soukromí u osobních údajů získaných z EU je přesná, úplná, oznámená na viditelném místě, plně provedená a přístupná. Dále musí být zjištěno, že tato politika ochrany soukromí jsou v souladu se zásadami štítu na ochranu soukromí; že fyzické osoby jsou informovány o vnitřních postupech pro vyřizování stížností a o nezávislých mechanismech, jejichž prostřednictvím mohou podávat své stížnosti; že organizace má své postupy pro školení zaměstnanců v provádění těchto opatření a že postihuje nedodržování těchto opatření a že má vnitřní postupy pro pravidelnou objektivní kontrolu dodržování výše uvedených opatření. Prohlášení ověřující posuzování prováděné samotnou organizací musí podepsat vedoucí pracovník nebo jiný zmocněný zástupce organizace alespoň jednou ročně a musí být poskytnuto na žádost fyzických osob nebo v souvislosti s vyšetřováním nebo stížností na nedodržování předpisů.

d.

Pokud se organizace rozhodne pro externí kontrolu dodržování, musí tato kontrola prokázat, že politika organizace na ochranu soukromí u osobních údajů získaných z EU jsou v souladu se zásadami štítu na ochranu soukromí, že se dodržují a že fyzické osoby jsou informovány o způsobech, kterými mohou podávat stížnosti. Metody kontroly mohou bez omezení zahrnovat audit, namátkové kontroly, použití „návnady“ nebo popřípadě použití technologických nástrojů. Prohlášení osvědčující úspěšné provedení externí kontroly musí být podepsáno buď kontrolující osobou, nebo vedoucím pracovníkem či jiným zmocněným zástupcem organizace alespoň jednou ročně a musí být poskytnuto na žádost fyzických osob nebo v souvislosti s vyšetřováním nebo stížností na nedodržování zásad.

e.

Organizace musí uchovávat záznamy o provádění svých opatření na ochranu soukromí vytvořených podle zásad štítu na ochranu soukromí a na žádost v souvislosti s vyšetřováním nebo stížností na nedodržování předpisů je musí poskytnout nezávislému orgánu odpovědnému za vyšetřování stížností nebo orgánu, který je příslušný rozhodovat v případech nekalých a klamavých praktik. Organizace musí také neprodleně reagovat na dotazy a jiné žádosti o informace ze strany ministerstva, které se týkají dodržování těchto zásad organizací.

8.   Právo na přístup

a.   Zásada práva na přístup v praxi

i.

Podle zásad štítu na ochranu soukromí má právo na přístup pro ochranu soukromí zásadní význam. Konkrétně umožňuje fyzickým osobám ověřovat správnost o nich uchovávaných informací. Zásada práva na přístup znamená, že fyzické osoby mají právo: 1. získat od organizace potvrzení, zda organizace zpracovává osobní údaje, které se dotčených fyzických osob týkají, či nikoli (4); 2. na sdělení těchto údajů, aby mohly ověřit jejich přesnost a oprávněnost zpracování; a 3. na opravu, změnu nebo výmaz údajů, jsou-li nepřesné nebo zpracovány v rozporu s těmito zásadami.

ii.

Fyzické osoby nejsou povinny své žádosti o poskytnutí přístupu ke svým osobním údajům zdůvodňovat. Požaduje-li někdo přístup k údajům, které jsou o něm uchovávány, organizace by se měly řídit především důvodem či důvody, které k žádosti vedly. Například, je-li žádost neurčitá nebo týká-li se příliš široké oblasti, může organizace navázat s danou osobou rozhovor, aby lépe porozuměla motivu její žádosti a nalezla požadované údaje. Organizace se může dotazovat, se kterou její organizační složkou (složkami) byla osoba v kontaktu nebo jaká je povaha nebo využití údajů, které jsou předmětem žádosti o poskytnutí přístupu.

iii.

Vzhledem k tomu, že právo na přístup je jako takové základem ochrany soukromí, měly by se organizace vždy v dobré víře snažit přístup poskytnout. Například, pokud je třeba určité informace chránit a lze je snadno oddělit od jiných osobních informací, které jsou předmětem žádosti o poskytnutí přístupu, organizace by měla chráněné informace oddělit a ostatní informace dát k dispozici. Jestliže organizace rozhodne, že v některém konkrétním případě je nutno přístup omezit, musí podat fyzické osobě požadující přístup vysvětlení, proč takto rozhodla, a uvést kontaktní místo, které podá další informace.

b.   Výdaje nebo náklady na poskytnutí přístupu

i.

Právo na přístup k osobním údajům lze za výjimečných okolností omezit, kdyby s tím spojené výdaje nebo náklady na poskytnutí přístupu byly v daném případě neúměrné ohrožení soukromí fyzické osoby nebo kdyby byla porušena práva osob jiných než dotčené fyzické osoby. Náklady a zátěž představují důležité hledisko a musí být brány v úvahu, avšak nejsou rozhodujícími faktory pro určení toho, zda je poskytnutí přístupu únosné.

ii.

Například, jestliže se osobní informace využívají při rozhodnutích, která mají na fyzickou osobu podstatný dopad (např. zamítnutí či přiznání důležitých výhod, jako je pojištění, hypotéka nebo zaměstnání), pak je v souladu s ostatními ustanoveními těchto doplňkových zásad organizace povinna tyto informace předat i v případě, že je to relativně obtížné nebo nákladné. Jestliže nejsou požadované osobní informace citlivé nebo se nevyužívají při rozhodnutích, která mají na fyzickou osobu podstatný dopad, avšak jsou snadno dostupné a jejich poskytnutí není nákladné, pak je organizace povinna poskytnout k těmto informacím přístup.

c.   Důvěrné obchodní informace

i.

Důvěrné obchodní informace jsou informace, jejichž zveřejnění se organizace brání zvláštními opatřeními, protože takové zveřejnění by zvýhodnilo konkurenta na trhu. Organizace mohou zamítnout nebo omezit přístup v tom rozsahu, v jakém by jeho plné poskytnutí odhalilo jejich vlastní důvěrné obchodní informace, jako např. marketingové závěry nebo klasifikace vytvořené organizací, nebo důvěrné obchodní informace jiného subjektu, na které se vztahuje povinnost utajení vyplývající ze smlouvy.

ii.	Pokud lze důvěrné obchodní informace snadno oddělit od jiných osobních informací, které jsou předmětem žádosti o poskytnutí přístupu, organizace by měla důvěrné obchodní informace oddělit a informace, které nejsou důvěrné, dát k dispozici.

d.   Uspořádání databází

i.	Poskytnutí přístupu může mít formu poskytnutí informací o uchovávaných příslušných osobních informacích fyzické osobě a nevyžaduje se, aby fyzická osoba získala přístup k databázi organizace.

ii.	Organizace musí poskytnout přístup pouze v rozsahu, v jakém osobní informace uchovává. Zásada práva na přístup nezakládá sama o sobě žádnou povinnost uchovávat, udržovat, reorganizovat nebo restrukturalizovat soubory s osobními informacemi.

e.   Kdy lze přístup omezit

i.

Jelikož organizace vždy musí v dobré víře usilovat o poskytnutí přístupu fyzickým osobám k jejich osobním údajům, jsou okolnosti, za kterých organizace smí tento přístup omezit, limitované a veškeré důvody omezení přístupu musí být konkrétní. Stejně jako podle směrnice může organizace omezit přístup k informacím v rozsahu, v němž by jejich zveřejnění pravděpodobně ohrozilo důležité veřejné zájmy, jako je např. národní bezpečnost, obrana nebo veřejná bezpečnost. Přístup lze zamítnout dále v případech, ve kterých se osobní informace zpracovávají výhradně pro výzkumné nebo statistické účely. Další důvody pro zamítnutí nebo omezení přístupu jsou: 1. narušení výkonu či prosazování práva nebo soukromoprávních žalobních důvodů, včetně prevence, vyšetřování nebo odhalování trestných činů nebo práva na spravedlivý proces; 2. okolnosti, za nichž by byla porušena práva nebo významné oprávněné zájmy jiných osob; 3. porušení zákonného nebo jiného profesního práva nebo povinnosti; 4. narušení bezpečnostních prověrek zaměstnanců nebo postupů pro předkládání stížností či v souvislosti s plánováním nového obsazení pracovních míst a s reorganizací společnosti nebo 5. narušení důvěrnosti nezbytné v souvislosti se sledováním, kontrolou nebo jinými zákonem předepsanými regulačními funkcemi souvisejícími s řádným hospodářským nebo finančním řízením či nezbytné důvěrnosti budoucích nebo probíhajících jednání organizace.

ii.	Organizace, která se odvolává na výjimku, má povinnost prokázat její nutnost a fyzické osobě musí být sděleny důvody omezení přístupu a kontaktní místo, které podá další informace.

f.   Právo obdržet potvrzení a uložit poplatek na krytí nákladů za poskytnutí přístupu

i.	Fyzická osoba má právo obdržet potvrzení, zda tato organizace má její osobní údaje, či nikoli. Fyzická osoba má také právo nechat si své osobní údaje sdělit. Organizace mohou uložit poplatek, který není přemrštěný.

ii.	Uložení poplatku může být odůvodněné, jestliže jsou žádosti například zjevně nepřiměřené, zvláště z toho důvodu, že se opakují.

iii.	Přístup nesmí být odmítnut z důvodů vysokých nákladů, jestliže je fyzická osoba ochotna tyto náklady uhradit.

g.   Opakované nebo kverulantské žádosti o přístup

Organizace mohou přiměřeně omezit počet žádostí o přístup od jedné osoby, které lze v daném časovém období uspokojit. Při stanovování takových omezení by měla organizace brát v úvahu takové faktory, jako je četnost aktualizace informací, účel, k němuž jsou údaje využívány, a povaha informací.

h.   Podvodné žádosti o přístup

Organizace není povinna poskytnout přístup, dokud neobdrží dostatečné informace, podle nichž by mohla potvrdit totožnost žadatele.

i.   Časový rámec pro reakce

Organizace by měly na žádosti fyzických osob o přístup reagovat v přiměřené lhůtě, přiměřeným způsobem a snadno srozumitelnou formou. Organizace, která poskytuje informace subjektům údajů pravidelně, může žádosti fyzické osoby o přístup vyhovět v rámci svého pravidelného zpřístupňování informací, nedojde-li tak k nadměrnému prodlení.

9.   Údaje v oblasti lidských zdrojů

a.   Oblast působnosti štítu na ochranu soukromí

i.

Pokud organizace usazená v EU předává osobní údaje o svých zaměstnancích (bývalých nebo současných) shromážděné v souvislosti se zaměstnaneckými vztahy mateřské, přidružené či nikoli přidružené společnosti, která poskytuje služby ve Spojených státech a přijímá zásady štítu na ochranu soukromí, požívá předávání výhod štítu. V takových případech podléhá shromažďování a zpracovávání informací před jejich předáním vnitrostátním právním předpisům toho členského státu EU, ve kterém jsou shromažďovány, a musí být dodržovány veškeré podmínky pro předávání nebo omezení předávání vyplývající z těchto předpisů.

ii.

Zásady štítu na ochranu soukromí se uplatní, pouze pokud se předávají nebo zpřístupňují záznamy o určených či určitelných fyzických osobách. Statistické výkazy zakládající se na agregovaných údajích o zaměstnancích a obsahující osobní údaje nebo na využívání anonymních údajů nepředstavují ohrožení soukromí.

b.   Používání zásad oznamovací povinnosti a možnosti volby

i.

Organizace USA, která přijala informace o zaměstnancích z EU v rámci štítu na ochranu soukromí, smí tyto informace sdělovat třetím stranám nebo je používat pro jiné účely pouze v souladu se zásadami oznamovací povinnosti a možnosti volby. Například, pokud organizace hodlá využít osobní informace shromážděné v rámci zaměstnaneckého vztahu pro účely nesouvisející se zaměstnáním, jako například pro marketingová sdělení, musí organizace USA předem poskytnout dotčeným fyzickým osobám předepsanou možnost volby, ledaže již dříve souhlasily s využitím informací pro takové účely. Toto využití nesmí být neslučitelné s účely, pro které byly osobní informace shromážděny nebo se kterými fyzická osoba následně souhlasila. Taková volba navíc nesmí být důvodem k omezení pracovních příležitostí nebo k sankcím vůči takovým zaměstnancům.

ii.	Je nutno upozornit na skutečnost, že určité všeobecně platné podmínky pro předávání údajů z některých členských států EU mohou vyloučit jiné využití takových informací i po uskutečnění jejich předání do zemí mimo EU; takové podmínky je nutno dodržovat.

iii.

Zaměstnavatelé by dále měli vynaložit přiměřené úsilí, aby vyhověli individuálním potřebám zaměstnanců ohledně ochrany soukromí. Může jít například o omezení přístupu k osobním údajům, zavedení anonymity pro určité údaje nebo přidělení kódů či pseudonymů, pokud skutečná jména nejsou pro účel řízení potřebná.

iv.	V rozsahu a po dobu nezbytnou k zachování schopnosti organizace povyšovat, jmenovat nebo přijímat jiná podobná personální rozhodnutí je organizace od oznamovací povinnosti a od povinnosti umožnit volbu osvobozena.

c.   Používání zásady práva na přístup

V doplňkové zásadě o přístupu je uvedeno, z jakých důvodů může být požadovaný přístup k informacím o lidských zdrojích zamítnut nebo omezen. Zaměstnavatelé v Evropské unii musí samozřejmě dodržovat místní právní předpisy a zajistit, aby zaměstnanci z Evropské unie měli takový přístup k těmto informacím, jaký požadují právní předpisy v jejich zemích, bez ohledu na to, kde jsou tyto údaje zpracovávány a uchovávány. Zásady štítu na ochranu soukromí požadují, aby organizace, která takové údaje zpracovává ve Spojených státech, spolupracovala při poskytování takového přístupu buď přímo, nebo prostřednictvím zaměstnavatele z EU.

d.   Prosazování

i.

Pokud se tyto osobní informace využívají pouze v rámci zaměstnaneckého vztahu, nese vůči zaměstnanci hlavní odpovědnost za údaje nadále organizace usazená v EU. Z toho plyne, že pokud si evropští zaměstnanci stěžují na porušování svých práv na ochranu údajů a nejsou spokojeni s výsledky vnitřní kontroly, řízení o stížnosti a odvolacího řízení (nebo jiných postupů pro předkládání pracovních stížností použitelných podle kolektivní smlouvy), měli by se obrátit na příslušný státní nebo federální orgán pro ochranu údajů nebo orgán příslušný pro pracovněprávní záležitosti v zemi, ve které jsou zaměstnáni. To platí i v případech, kdy za údajné zneužití jejich osobních informací nese odpovědnost organizace USA, která informace od zaměstnavatele obdržela, a jde tedy o údajné porušení zásad štítu na ochranu soukromí. Tímto způsobem se nejúčinněji vyřeší, jak uvést do souladu často se navzájem překrývající práva a povinnosti stanovené místním pracovním právem a kolektivními smlouvami, jakož i právem na ochranu údajů.

ii.

Organizace USA, která přistoupila k zásadám štítu na ochranu soukromí, která využívá údaje v oblasti lidských zdrojů předávané z Evropské unie v rámci zaměstnaneckého vztahu a která si přeje, aby se na taková předávání vztahovaly zásady štítu na ochranu soukromí, se tedy musí zavázat, že bude v takových případech spolupracovat při vyšetřováních prováděných příslušnými orgány EU a že se podřídí jejich doporučení.

e.   Používání zásady odpovědnosti za další předávání

Pro příležitostné provozní potřeby v rámci zaměstnaneckého vztahu organizace štítu na ochranu soukromí v souvislosti s osobními údaji předanými v rámci štítu na ochranu soukromí, jako je rezervace letenky nebo hotelového pokoje či pojištění, mohou být osobní údaje malého počtu zaměstnanců předávány správcům, aniž by se uplatnila zásada práva na přístup nebo se s třetí stranou, která je správcem, uzavřela smlouva, jak jinak zásada odpovědnosti za další předávání požaduje, za předpokladu, že organizace štítu na ochranu soukromí dodržela zásady oznamovací povinnosti a možnosti volby.

10.   Povinné smlouvy pro účely dalšího předávání

a.   Smlouvy o zpracování údajů

i.	Jestliže dochází k předávání osobních údajů z EU do Spojených států pouze za účelem jejich zpracování, je nutné uzavřít smlouvu bez ohledu na účast zpracovatele na zásadách štítu na ochranu soukromí.

ii.

Správci údajů v Evropské unii musí vždy při předání za účelem pouhého zpracování údajů uzavřít smlouvu, bez ohledu na to, zda ke zpracování dochází v EU nebo mimo ni a zda zpracovatel náleží ke štítu na ochranu soukromí, či nikoli. Účelem smlouvy je zajistit, že zpracovatel: 1. jedná pouze podle pokynů správce; 2. přijme vhodná technická a organizační opatření na ochranu osobních údajů proti náhodnému nebo nedovolenému zničení, náhodné ztrátě, úpravám, neoprávněnému sdělování nebo přístupu a chápe, kdy je povoleno další předávání; a 3. s ohledem na charakter zpracování pomůže správci odpovídat fyzickým osobám, které vykonávají svá práva podle těchto zásad.

iii.

Protože organizace, které náležejí ke štítu na ochranu soukromí, poskytují odpovídající ochranu údajů, nemusí být smlouvy uzavírané s organizacemi náležejícími ke štítu na ochranu soukromí o pouhém zpracování údajů předem schvalovány (nebo bude takové schválení poskytnuto členskými státy EU automaticky), jak by to bylo vyžadováno u smluv uzavíraných s příjemci, kteří nenáležejí ke štítu na ochranu soukromí nebo jinak neposkytují odpovídající ochranu.

b.   Předávání v rámci kontrolované skupiny korporací nebo subjektů

Jsou-li osobní informace předávány mezi dvěma správci v rámci kontrolované skupiny korporací nebo subjektů, zásada odpovědnosti za další předávání nevyžaduje vždy smlouvu. Správci údajů v rámci kontrolované skupiny korporací nebo subjektů mohou toto předávání založit na jiných nástrojích, jako jsou závazná podniková pravidla EU či jiné vnitroskupinové nástroje (např. programy dodržování předpisů a kontrolní programy), které zajistí kontinuitu ochrany osobních informací podle těchto zásad. V případě takovéhoto předávání zůstává za dodržování zásad odpovědná organizace štítu na ochranu soukromí.

c.   Předávání mezi správci

U předávání mezi správci musí být přijímajícím správcem organizace štítu na ochranu soukromí nebo musí mít přijímající správce nezávislý odvolací orgán. Organizace štítu na ochranu soukromí musí s třetí stranou, která je přijímajícím správcem, uzavřít smlouvu, jež stanoví tutéž úroveň ochrany, jakou poskytuje štít na ochranu soukromí, a neobsahuje požadavek, aby třetí strana, která je přijímajícím správcem, byla organizací štítu na ochranu soukromí nebo měla nezávislý odvolací orgán, za předpokladu, že poskytne rovnocenný mechanismus.

11.   Řešení sporů a prosazování

a.   Zásada odvolání, prosazování a odpovědnosti stanoví, jakým způsobem se vynucuje dodržování zásad štítu na ochranu soukromí. Jak splnit požadavky písm. a) bodu ii) této zásady, je uvedeno v doplňkové zásadě o ověřování. Tato doplňková zásada se věnuje ustanovením písm. a) bodů i) a iii), která obě vyžadují nezávislé odvolací orgány. Tyto mechanismy mohou mít různou podobu, avšak musí splňovat požadavky zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti. Organizace tyto požadavky splní některým z těchto způsobů: i) dodržováním programů na ochranu soukromí vytvořených v soukromém sektoru, které do svých pravidel zahrnují zásady štítu na ochranu soukromí a které obsahují účinný donucovací mechanismus, jak je popsán v zásadě odvolání, prosazování a odpovědnosti; ii) podřízením se orgánům dozoru vytvořeným na základě zákona nebo nařízení, které zajišťují vyřizování individuálních stížností a řešení sporů; nebo iii) závazkem spolupracovat s orgány pro ochranu údajů nacházejícími se v Evropské unii nebo s jejich zmocněnými zástupci.

b.   Zde vyjmenované možnosti představují příklady a výčet není vyčerpávající. Soukromý sektor může vytvořit další donucovací mechanismy, pokud splňují požadavky zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti a těchto doplňkových zásad. Upozorňujeme, že požadavky zásady odvolání, prosazování a odpovědnosti doplňují požadavek, že samoregulace musí být vymahatelná podle § 5 zákona o Federální obchodní komisi zakazujícího nekalé nebo klamavé jednání nebo podle jiného zákona či nařízení zakazujícího takové jednání.

c.   S cílem pomoci zajistit dodržování závazků v rámci štítu na ochranu soukromí a podpořit správu programu musí organizace i jejich nezávislé odvolací orgány poskytnout informace o štítu na ochranu soukromí na požádání ministerstvu. Kromě toho musí organizace rychle reagovat na stížnosti na dodržování zásad postoupené prostřednictvím ministerstva orgány pro ochranu údajů. Odpověď by měla uvádět, zda je stížnost opodstatněná, a pokud ano, jak organizace problém napraví. Ministerstvo bude chránit důvěrnost informací, které obdrží, v souladu s právem Spojených států.

d.   Odvolací mechanismy

i.

Spotřebitelé by měli být povzbuzováni k tomu, aby vznášeli případné stížnosti u příslušných organizací předtím, než se obrátí na nezávislé odvolací orgány. Organizace musí spotřebiteli odpovědět do 45 dnů od obdržení stížnosti. To, zda je takový odvolací orgán nezávislý, je faktická otázka, a lze to prokázat zejména jeho nestranností, transparentním složením a financováním a prokazatelným osvědčením odpovídající činnosti. Jak požaduje zásada odvolání, prosazování a odpovědnosti, opravné prostředky musí být pro fyzické osoby snadno dostupné a bezplatné. Orgány zabývající se řešením sporů jsou povinny přezkoumat každou stížnost přijatou od fyzických osob, ledaže by stížnosti byly zjevně bezdůvodné nebo nemíněné vážně. To nebrání tomu, aby odvolací orgán stanovil kritéria přípustnosti stížností, avšak taková kritéria musí být transparentní a odůvodněná (mohou například vyloučit stížnosti, které nespadají do oblasti působnosti daného programu na ochranu údajů nebo mají být řešeny jiným subjektem) a nesmí porušovat povinnost zabývat se oprávněnými stížnostmi. Odvolací orgány musí dále fyzickým osobám při podání stížnosti poskytnout úplné a snadno dostupné informace o tom, jak probíhá postup při řešení sporů. Takové informace by měly obsahovat zmínku o praktikách uplatňovaných orgánem při ochraně soukromí v souladu se zásadami štítu na ochranu soukromí. Orgány by měly rovněž spolupracovat při rozvoji nástrojů pro usnadnění řízení o stížnostech, jako jsou např. standardizované formuláře pro podávání stížností.

ii.

Nezávislé odvolací orgány musí na svých veřejných internetových stránkách uvádět informace o zásadách štítu na ochranu soukromí a službách, které v rámci štítu poskytují. Tyto informace musí obsahovat: 1) informace o požadavcích zásad štítu na ochranu soukromí týkajících se nezávislých odvolacích orgánů nebo odkaz na uvedené požadavky, 2) odkaz na internetové stránky ministerstva věnované štítu na ochranu soukromí, 3) vysvětlení, že jejich služby v oblasti řešení sporů v rámci štítu na ochranu soukromí jsou bezplatné, 4) popis způsobu podání stížnosti v souvislosti se štítem na ochranu soukromí, 5) časovou lhůtu na vyřízení stížností v souvislosti se štítem na ochranu soukromí a 6) popis nabídky potenciálních opravných prostředků.

iii.

Nezávislé odvolací orgány musí zveřejňovat výroční zprávu, ve které uvedou souhrnnou statistiku týkající se jejich služeb v oblasti řešení sporů. Výroční zpráva musí obsahovat: 1) celkový počet stížností v souvislosti se štítem na ochranu soukromí obdržených během sledovaného roku, 2) typy obdržených stížností, 3) měřítka kvality řešení sporů, jako je doba, za jakou jsou stížnosti vyřízeny, a 4) důsledky či efekty obdržených stížností, zejména počet a typy opravných prostředků nebo uložených sankcí.

iv.

Jak je stanoveno v příloze I, fyzické osoby mají k dispozici rozhodčí řízení, ve kterém se u zbytkových nároků rozhodne, zda organizace štítu na ochranu soukromí porušila své povinnosti podle těchto zásad vůči uvedené fyzické osobě a zda toto případné porušení zůstalo v plném rozsahu nebo částečně bez nápravy. Tato možnost je k dispozici pouze pro tyto účely. Tato možnost není k dispozici například v souvislosti s výjimkami z těchto zásad (5) nebo s tvrzeními, která se týkají odpovídající úrovně ochrany poskytované štítem na ochranu soukromí. V rámci této možnosti rozhodčího řízení má panel štítu na ochranu soukromí (Privacy Shield Panel) (složený z jednoho, či tří rozhodců podle toho, jak se strany dohodnou) pravomoc vydat individuální nepeněžní přiměřené opatření (jako je přístup, oprava, výmaz nebo vrácení údajů dotyčné fyzické osoby) nezbytné k nápravě porušení těchto zásad pouze v souvislosti s dotčenou fyzickou osobou. Fyzické osoby a organizace štítu na ochranu soukromí se budou moci domáhat soudního přezkumu a výkonu rozhodčích nálezů podle práva Spojených států na základě federálního zákona o rozhodčím řízení (Federal Arbitration Act).

e.   Opravné prostředky a sankce

Výsledkem využití opravných prostředků, které poskytuje orgán zabývající se řešením sporů, by mělo být to, že organizace následky nedodržení zásad, pokud je to možné, odstraní nebo napraví a že její budoucí zpracování bude v souladu se zásadami, případně bude ukončeno zpracovávání osobních údajů fyzické osoby, jež vznesla stížnost. Sankce musí být dostatečně přísné, aby bylo zajištěno, že organizace bude zásady dodržovat. Škála různě přísných sankcí umožní orgánu zabývajícímu se řešením sporů přiměřeně reagovat na různě závažné případy nedodržení zásad. Sankce by měly zahrnovat jak zveřejnění zjištěných případů nedodržení zásad, tak za určitých okolností požadavek na vymazání údajů (6). Další sankce mohou zahrnovat pozastavení a odnětí možnosti prokazovat se pečetí, náhradu škody vzniklé fyzickým osobám v důsledku nedodržení zásad nebo předběžné opatření. Orgány zabývající se řešením sporů a samoregulační orgány soukromého sektoru musí oznamovat případy, kdy organizace štítu na ochranu soukromí nedodržují jejich rozhodnutí, příslušnému orgánu veřejné správy s rozhodovací pravomocí nebo soudům a informovat ministerstvo.

f.   Činnost FTC

Federální obchodní komise se zavázala přednostně přezkoumávat věci týkající se údajného nedodržení těchto zásad postoupené: i) samoregulačními organizacemi na ochranu soukromí a jinými orgány zabývajícími se řešením sporů, ii) členskými státy EU a iii) ministerstvem, s cílem určit, zda byl porušen § 5 zákona o FTC, který zakazuje nekalé nebo klamavé jednání či praktiky v obchodě. Dojde-li FTC k závěru, že existuje důvodné podezření, že ustanovení § 5 byla porušena, může dosáhnout vydání úředního příkazu k zastavení činnosti, který zakáže sporné praktiky, nebo může podat žalobu u federálního okrskového soudu, jenž – vyhoví-li žalobě – může vydat soudní příkaz se stejným účinkem. Patří sem nepravdivá tvrzení o dodržování zásad štítu na ochranu soukromí nebo o přináležitosti ke štítu ze strany organizací, které již nejsou na seznamu organizací štítu na ochranu soukromí či se u ministerstva nikdy neautocertifikovaly. FTC může uložit občanskoprávní sankce za porušení úředního příkazu k zastavení činnosti a může postupovat proti neuposlechnutí soudního příkazu federálního soudu občanskoprávní nebo trestněprávní cestou. FTC oznámí veškeré své podniknuté kroky ministerstvu. Ministerstvo podněcuje ostatní orgány veřejné správy, aby mu podávaly informace o konečných výsledcích ve všech takových případech nebo o jiných rozhodnutích ve věci dodržování zásad štítu na ochranu soukromí.

g.   Soustavné nedodržování zásad

i.

Jestliže organizace soustavně nedodržuje zásady štítu na ochranu soukromí, ztrácí nárok požívat výhod z něj plynoucích. Organizace, které soustavně nedodržují zásady štítu na ochranu soukromí, budou ministerstvem odstraněny ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí a musí osobní informace, jež získaly v rámci štítu, vrátit nebo smazat.

ii.

K soustavnému nedodržování dochází tehdy, když se organizace, která se u ministerstva autocertifikovala, odmítá podřídit konečnému rozhodnutí samoregulační organizace na ochranu soukromí nebo orgánu veřejné správy či když takový orgán rozhodne, že organizace nedodržuje zásady tak často, že již není věrohodné její tvrzení, že tak činí. V těchto případech musí organizace takové skutečnosti neprodleně oznámit ministerstvu. Nesplnění této povinnosti může být žalováno podle zákona o nepravdivých prohlášeních (18 U.S.C., § 1001). Odstoupení organizace od samoregulačního programu soukromého sektoru na ochranu soukromí nebo nezávislého mechanismu řešení sporů ji nezbavuje povinnosti dodržovat tyto zásady a představovalo by jejich soustavné nedodržování.

iii.

Ministerstvo odstraní organizaci ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí v reakci na každé oznámení o soustavném nedodržování zásad, ať již je obdrží od organizace samé, od samoregulačního orgánu pro ochranu soukromí, od jiného nezávislého orgánu zabývajícího se řešením sporů nebo od orgánu veřejné správy, avšak teprve po uplynutí lhůty 30 dnů poté, co organizaci, jež nedodržovala zásady, upozorní a poskytne jí možnost reagovat. Ze seznamu organizací štítu na ochranu soukromí vedeného ministerstvem je tedy zřejmé, které organizace mají a které již nemají zajištěny výhody plynoucí ze štítu na ochranu soukromí.

iv.	Organizace, která požádá o účast v samoregulačním orgánu za účelem opětovného splnění požadavků štítu na ochranu soukromí, musí tomuto orgánu poskytnout úplné informace o své předchozí přináležitosti ke štítu.

12.   Možnost volby – načasování nesouhlasu

a.

Obecně je účelem zásady možnosti volby zajistit, aby byly osobní informace používány a předávány způsobem, který je v souladu s očekáváními a volbami dotčené fyzické osoby. V souladu s tím by měla mít taková osoba právo využít možnosti vyslovit nesouhlas s používáním osobních informací pro přímý marketing kdykoli, v rámci přiměřených omezení stanovených organizací, jako je např. poskytnutí času, aby organizace mohla nesouhlas účinně zohlednit. Organizace může též požadovat dostatečné informace k potvrzení totožnosti osoby, která žádá o opt-out. Ve Spojených státech mohou fyzické osoby vykonat tuto volbu také prostřednictvím využití centrálního opt-out programu, jako je např. program Mail Preference Service sdružení Direct Marketing Association. Organizace, jež se účastní programu Mail Preference Service sdružení Direct Marketing Association, by měly podporovat dostupnost této služby pro spotřebitele, kteří si nepřejí dostávat komerční informace. V každém případě by fyzické osobě měly být poskytnuty snadno přístupné a finančně dostupné mechanismy, aby vykonala své právo volby.

b.

Podobně může organizace použít informace pro určité účely přímého marketingu tehdy, pokud nelze fyzické osobě poskytnout možnost vyslovit nesouhlas před jejich použitím, jestliže poskytne dané osobě bezprostředně poté (a na požádání kdykoli) možnost odmítnout (aniž by fyzické osobě vznikly náklady) příjem dalších sdělení přímého marketingu a jestliže organizace toto její přání splní.

13.   Informace související s cestováním

a.

Informace o rezervacích letenek a další informace související s cestováním, např. o pravidelných cestujících, hotelových rezervacích nebo zvláštních potřebách, jako např. o zvláštních nábožensky odůvodněných požadavcích kladených na jídelníček či o nutné lékařské péči, mohou být předávány organizacím nacházejícím se mimo EU v několika různých případech. Podle článku 26 směrnice lze předávat osobní údaje „do třetí země, která nezajišťuje odpovídající úroveň ochrany ve smyslu čl. 25 odst. 2“, pod podmínkou, že i) je to nezbytné pro poskytnutí služeb vyžádaných spotřebitelem nebo pro splnění podmínek smlouvy, jako je např. smlouva s pravidelným cestujícím, či ii) s tím spotřebitel nepochybně vyslovil souhlas. Organizace USA přijímající zásady štítu na ochranu soukromí poskytují odpovídající ochranu osobních údajů, a proto mohou přijímat údaje z EU, aniž by musely splňovat tyto podmínky nebo jiné podmínky uvedené v článku 26 směrnice. Protože zásady štítu na ochranu soukromí zahrnují zvláštní pravidla pro citlivé informace, mohou být takové informace (které někdy musí být shromažďovány, např. ve spojení s potřebou lékařské péče o zákazníka) zahrnuty v předání údajů organizacím účastnícím se štítu na ochranu soukromí. V každém případě však musí organizace, která předává informace, dodržovat právní předpisy členského státu EU, v němž provádí svou činnost; a tyto právní předpisy mohou mimo jiné ukládat zvláštní podmínky pro nakládání s citlivými údaji.

14.   Léčiva

a.   Uplatňování zákonů členských států EU nebo zásad štítu na ochranu soukromí

Právní předpisy členského státu EU se uplatní na shromažďování osobních údajů a jejich zpracování uskutečněné před předáním do Spojených států. Zásady štítu na ochranu soukromí se uplatní na údaje po jejich předání do Spojených států. Údaje používané pro farmaceutický výzkum a další účely by měly být popřípadě anonymní.

b.   Budoucí vědecký výzkum

i.

Osobní údaje získané při konkrétní lékařské nebo farmaceutické výzkumné studii hrají často významnou roli v budoucím vědeckém výzkumu. Jsou-li osobní údaje shromážděné pro účely jedné výzkumné studie předány organizaci USA náležející ke štítu na ochranu soukromí, smí organizace použít údaje k nové vědecké výzkumné činnosti, byl-li o tom subjekt údajů v prvním stupni vhodně uvědomen a byla-li mu poskytnuta možnost volby. Takové oznámení by mělo poskytnout informace o budoucím konkrétním využití údajů, jako jsou např. pravidelná následná šetření, související studie nebo uvádění na trh.

ii.

Je zřejmé, že ne všechny budoucí způsoby využití údajů lze vyjmenovat, protože nový způsob využití ve výzkumu může vzniknout na základě nových poznatků o původních údajích, nových lékařských objevů a pokroků, jakož i vývoje ve zdravotnictví a v legislativě. Oznámení by tedy mělo případně obsahovat vysvětlení, že osobní údaje mohou být využity při budoucích lékařských a farmaceutických výzkumných činnostech, které nelze dopředu předvídat. Jestliže využití údajů neodpovídá obecnému výzkumnému záměru (záměrům), pro který byly osobní údaje původně shromážděny nebo s kterým dotčená fyzická osoba následně souhlasila, je nutno získat nový souhlas.

c.   Odstoupení od klinického hodnocení

Účastníci se mohou kdykoli rozhodnout nebo být požádáni odstoupit od klinického hodnocení. Osobní údaje shromážděné před odstoupením však mohou být nadále zpracovávány spolu s ostatními údaji shromážděnými v rámci klinického hodnocení, jestliže na to byl účastník jasně upozorněn v oznámení v době, kdy souhlasil se svou účastí.

d.   Předávání pro účely regulace a dohledu

Společnosti vyrábějící léčiva a zdravotnické prostředky smějí poskytovat osobní údaje z klinických hodnocení provedených v EU regulačním orgánům ve Spojených státech pro účely regulace a dohledu. Podobné předávání jiným stranám než regulačním orgánům, jako jsou společnosti a jiní výzkumní pracovníci, je povoleno v souladu se zásadami oznamovací povinnosti a volby.

e.   „Zaslepené“ studie

i.

Z důvodu zajištění objektivity nesmějí při mnoha klinických hodnoceních účastníci a často ani samotní výzkumníci mít přístup k informacím o tom, jakému léčení se každý účastník podrobuje. Pokud by k nim měli přístup, ohrozilo by to platnost výzkumu a jeho výsledků. Účastníkům takových klinických hodnocení (označovaných jako „zaslepené“ studie) nemusí být přístup k údajům o jejich léčbě během hodnocení poskytnut, jestliže jim bylo toto omezení vysvětleno předtím, než se účastnili hodnocení, a jestliže by předání takových informací ohrozilo integritu výzkumného úsilí.

ii.

Souhlas s účastí na hodnocení za těchto podmínek je postačující pro vzdání se práva na přístup k informacím. Po dokončení hodnocení a provedení analýzy výsledků by účastníci měli mít přístup ke svým údajům, jestliže o to požádají. Měli by je požadovat především od lékaře nebo jiného poskytovatele lékařské péče, který je ošetřoval v rámci klinického hodnocení, či případně od organizace, jež si klinické hodnocení zadala.

f.   Sledování bezpečnosti a účinnosti výrobků

Společnost vyrábějící léčiva nebo zdravotnické prostředky nemusí ve svých opatřeních ke sledování bezpečnosti a účinnosti svých výrobků, včetně podávání zpráv o nežádoucích příhodách a sledování stavu pacientů/subjektů užívajících určitá léčiva či zdravotnické prostředky, uplatňovat zásady štítu na ochranu soukromí týkající se oznamovací povinnosti, možnosti volby, odpovědnosti za další předávání a práva na přístup, pokud dodržování těchto zásad narušuje dodržování regulačních požadavků. To platí jak pro zprávy např. poskytovatelů lékařské péče společnostem vyrábějícím léčiva a zdravotnické prostředky, tak pro zprávy společností vyrábějících léčiva a zdravotnické prostředky orgánům veřejné správy, jako je např. Úřad pro potraviny a léčiva.

g.   Údaje kódované pomocí klíče

Údaje určené pro výzkum jsou u zdroje zásadně kódovány hlavním zkoušejícím pomocí unikátního klíče tak, aby nebyla zřejmá totožnost konkrétních subjektů údajů. Farmaceutické společnosti financující takový výzkum klíč neobdrží. Kód k unikátnímu klíči má pouze výzkumný pracovník, který tak může za určitých okolností danou osobu identifikovat (např. je-li potřebný následný lékařský dohled). Předání takto kódovaných údajů z EU do Spojených států nepředstavuje předání osobních údajů, které podléhá zásadám štítu na ochranu soukromí.

15.   Veřejné záznamy a veřejně přístupné informace

a.

Organizace musí na osobní údaje z veřejně dostupných zdrojů uplatňovat zásady štítu na ochranu soukromí týkající se bezpečnosti, integrity údajů, účelového omezení a odvolání, prosazování a odpovědnosti. Tyto zásady se použijí na osobní údaje shromážděné z veřejných záznamů. tj. z takových záznamů, které vedou vládní orgány nebo jiné subjekty na jakékoli úrovni a které jsou obecně přístupné veřejnosti za účelem nahlédnutí.

b.

Zásady oznamovací povinnosti, možnosti volby a odpovědnosti za další předávání není nutno na informace z veřejných záznamů uplatňovat, pokud nejsou kombinovány s informacemi z neveřejných záznamů a pokud jsou dodrženy podmínky, které pro nahlížení stanovily příslušné orgány. Dále není obecně nutné uplatňovat zásady oznamovací povinnosti, možnosti volby a odpovědnosti za další předávání na veřejně přístupné informace, ledaže evropská předávající organizace upozorní na to, že takové informace podléhají omezením, která vyžadují, aby organizace uplatňovala tyto zásady pro zamýšlené účely. Organizace nenesou odpovědnost za to, jakým způsobem takové informace použijí ti, kteří je získají z uveřejněných materiálů.

c.	Pokud bude zjištěno, že organizace úmyslně zveřejnila osobní informace v rozporu s těmito zásadami, takže tyto výjimky přinesly prospěch jí samé nebo jiným, přestane splňovat požadavky štítu na ochranu soukromí a ztratí výhody z něho plynoucí.

d.

Na informace z veřejných záznamů není nutné používat zásadu práva na přístup, pokud uvedené informace nejsou kombinovány s jinými osobními informacemi (kromě malého počtu informací používaných k indexaci nebo uspořádání informací z veřejných záznamů); je však třeba dodržovat veškeré podmínky nahlížení stanovené příslušnými orgány. Naopak v případech, kdy jsou informace z veřejných záznamů kombinovány s jinými informacemi z neveřejných záznamů (jinými, než je uvedeno výše), musí organizace poskytnout přístup k veškerým takovým informacím, pokud se na ně nevztahují jiné povolené výjimky.

e.

Stejně jako u informací z veřejných záznamů není nutné poskytovat přístup k informacím, které jsou již veřejně dostupné široké veřejnosti, pokud nejsou kombinovány s informacemi, jež nejsou veřejně dostupné. Organizace, které se zabývají prodejem veřejně dostupných informací, mohou za zodpovězení žádostí o poskytnutí přístupu uložit svůj obvyklý poplatek. Eventuálně mohou fyzické osoby žádat o přístup ke svým informacím organizaci, která je původně shromáždila.

16.   Žádosti orgánů veřejné moci o přístup

a.

Za účelem transparentnosti oprávněných žádostí orgánů veřejné moci o přístup k osobním informacím mohou organizace štítu na ochranu soukromí dobrovolně vydávat pravidelné zprávy o transparentnosti, které uvádějí počet žádostí o osobní informace, jež organizace obdržely od orgánů veřejné moci z důvodu prosazování práva nebo národní bezpečnosti, jsou-li tato sdělení přípustná podle platného práva.

b.	Informace poskytnuté v těchto zprávách organizacemi štítu na ochranu soukromí společně s informacemi zveřejněnými zpravodajskou komunitou a s dalšími informacemi mohou být použity jako podklad společného každoročního přezkumu fungování štítu na ochranu soukromí v souladu s těmito zásadami.

c.	Neoznámení v souladu s písm. a) bodem xii) zásady oznamovací povinnosti nebrání organizaci reagovat na jakoukoli oprávněnou žádost ani tuto možnost neoslabuje.

---

(1)  Za předpokladu, že rozhodnutí Komise o odpovídající úrovni ochrany poskytované štítem EU-USA na ochranu soukromí bude platit pro Island, Lichtenštejnsko a Norsko, bude se soubor materiálů ke štítu na ochranu soukromí vztahovat jak na Evropskou unii, tak na tyto tři země. Odkazy na EU a její členské státy tedy zahrnují i Island, Lichtenštejnsko a Norsko.

(2)  V závislosti na okolnostech mohou příklady slučitelných účelů zpracování zahrnovat zpracování údajů, které přiměřeně slouží pro účely vztahů se zákazníky, dodržování předpisů, zákonných kritérií, auditů, bezpečnosti, předcházení podvodům, zachování nebo obhajoby zákonných práv organizace či pro jiné účely v souladu s přiměřeným očekáváním vzhledem k souvislostem sběru údajů.

(3)  V této souvislosti je fyzická osoba „určitelná“, pokud by ji organizace nebo třetí strana, měla-li by k údajům přístup, mohla vzhledem k prostředkům identifikace, které by bylo možné s přiměřenou pravděpodobností využít (mj. s ohledem na náklady a čas potřebné k určení a na dostupnou technologii v době zpracování), a k formě, v níž jsou údaje uchovávány, přiměřeně určit.

(4)  Organizace by měla odpovědět na žádosti fyzických osob týkající se účelů zpracování, kategorií údajů, na které se zpracování vztahuje, a příjemců nebo kategorií příjemců, kterým jsou osobní údaje sdělovány.

(5)  Oddíl I bod 5 těchto zásad.

(6)  Orgány zabývající se řešením sporů rozhodují o okolnostech, za nichž tyto sankce použijí, podle vlastního uvážení. Jedním z faktorů, které je třeba při rozhodování o vymazání údajů brát v úvahu, je citlivost daných údajů a dále okolnost, zda organizace shromáždila, používala nebo zveřejnila informace v očividném rozporu se zásadami štítu na ochranu soukromí.

PŘÍLOHA III

7. července 2016

Vážená paní komisařko Jourová,

těší mě, že jsme dosáhli porozumění ve věci štítu EU-USA na ochranu soukromí, který bude zahrnovat mechanismus ombudsmana, jehož prostřednictvím budou úřady v EU moci jménem fyzických osob z EU předkládat žádosti, které se týkají signálových zpravodajských postupů Spojených států.

Dne 17. ledna 2014 oznámil prezident Barack Obama významné reformy zpravodajských služeb uvedené v prezidentské směrnici 28 (Presidential Policy Directive 28, dále též „PPD-28“). Podle PPD-28 jsem jako naši kontaktní osobu pro cizí vlády, které chtějí vznést dotazy v souvislosti se signálovými zpravodajskými činnostmi Spojených států, určil tajemnici ministra Catherine A. Novelliovou, jež také působí jako vedoucí koordinátorka pro mezinárodní informační diplomacii. Na základě toho jsem v souladu s podmínkami stanovenými v příloze A, které byly aktualizovány od mého dopisu ze dne 22. února 2016, zřídil mechanismus ombudsmana ve věcech štítu na ochranu soukromí Výkonem této funkce jsem pověřil paní tajemnici Novelliovou. Paní tajemnice Novelliová je na zpravodajské komunitě Spojených států nezávislá a je podřízena přímo mně.

Nařídil jsem svým zaměstnancům, aby věnovali potřebné prostředky na zavedení nového mechanismu ombudsmana, a jsem přesvědčen, že uvedený mechanismus bude účinným prostředkem řešení obav fyzických osob z EU.

PŘÍLOHA IV

7. července 2016

Elektronickou poštou

Věra Jourová

Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů

Evropská komise

Rue de la Loi/Wetstraat 200

1049 Brusel

Belgie

Vážená paní komisařko Jourová,

Federální obchodní komise Spojených států (Federal Trade Commission, FTC) si váží příležitosti popsat, jak prosazuje nový rámec štítu EU-USA na ochranu soukromí (dále též „rámec štítu na ochranu soukromí“ nebo „rámec“). Jsme přesvědčeni, že rámec bude hrát životně důležitou úlohu při usnadňování obchodních transakcí chránících soukromí v čím dál tím propojenějším světě. Umožní podnikům provádět významné operace v rámci celosvětového hospodářství a zároveň zajistí důležitou ochranu soukromí spotřebitelů v EU. Federální obchodní komise se přeshraniční ochraně soukromí věnuje již dlouho a prosazování rámce pro ni bude prvořadou prioritou. Níže vysvětlujeme historicky důrazné obecné prosazování ochrany soukromí Federální obchodní komisí, včetně prosazování původního programu „bezpečného přístavu“, i přístup FTC k prosazování nového rámce.

Federální obchodní komise svůj závazek prosazovat program „bezpečného přístavu“ poprvé veřejně vyjádřila v roce 2000. V té době tehdejší předseda FTC Robert Pitofsky zaslal Evropské komisi dopis, ve kterém nastínil závazek FTC důrazně prosazovat zásady „bezpečného přístavu“ pro ochranu soukromí. Federální obchodní komise tento závazek potvrdila téměř 40 donucovacími opatřeními, řadou dalších vyšetřování a spoluprací s jednotlivými evropskými orgány pro ochranu údajů (dále též „orgány pro ochranu údajů z EU“) na záležitostech vzájemného zájmu.

Poté, co Evropská komise v listopadu 2013 vznesla obavy ohledně správy a prosazování programu „bezpečného přístavu“, zahájili jsme my a Ministerstvo obchodu Spojených států konzultace s úředníky Evropské komise s cílem prozkoumat způsoby, jak tuto záležitost napravit. Zatímco uvedené konzultace pokračovaly, vydal Soudní dvůr dne 6. října 2015 rozhodnutí ve věci Schrems, které mj. zrušilo platnost rozhodnutí Evropské komise o odpovídající úrovni ochrany programu „bezpečného přístavu“. Po vydání uvedeného rozhodnutí jsme nadále úzce spolupracovali s ministerstvem obchodu a Evropskou komisí ve snaze posílit ochranu soukromí poskytovanou fyzickým osobám z EU. Výsledkem těchto průběžných konzultací je rámec štítu na ochranu soukromí. Stejně jako v případě programu „bezpečného přístavu“ se FTC tímto zavazuje nový rámec důrazně prosazovat. Dokladem uvedeného závazku je tento dopis.

Zejména potvrzujeme svůj závazek ve čtyřech klíčových oblastech: 1) upřednostňování a vyšetřování záležitostí předložených k přezkoumání, 2) řešení nepravdivých nebo klamavých tvrzení o přináležitosti ke štítu na ochranu soukromí, 3) průběžné sledování dodržování usnesení a 4) lepší zapojování orgánů pro ochranu údajů z EU a spolupráce s nimi na prosazování rámce. Níže uvádíme podrobné informace o každém z těchto závazků, příslušné souvislosti, které se týkají úlohy FTC při ochraně soukromí spotřebitelů a prosazování „bezpečného přístavu“, a obecnější situaci v oblasti ochrany soukromí ve Spojených státech (1).

I.   SOUVISLOSTI

A.   Činnost FTC v souvislosti s prosazováním a politikou v oblasti ochrany soukromí

FTC má širokou pravomoc prosazovat občanské právo s cílem podporovat ochranu spotřebitele a hospodářskou soutěž v oblasti obchodu. V rámci svého mandátu chránit spotřebitele prosazuje FTC širokou paletu zákonů o ochraně soukromí a bezpečnosti údajů o spotřebitelích. Hlavní zákon prosazovaný FTC, zákon o FTC, zakazuje „nekalé“ nebo „klamavé“ jednání či praktiky v obchodě nebo související s obchodem (2). Prohlášení, opomenutí nebo praktika jsou klamavé, jestliže jsou významné a mohou spotřebitele, kteří za daných okolností jednají přiměřeně, uvést v omyl (3).Jednání či praktiky jsou nekalé, jestliže způsobí nebo je pravděpodobné, že způsobí značné škody, kterým se spotřebitelé nemohou rozumně vyhnout či které nejsou vyváženy odpovídajícími výhodami pro spotřebitele nebo hospodářskou soutěž (4). Federální obchodní komise také prosazuje cílené předpisy, které chrání informace o zdraví a úvěrech a jiných finančních záležitostech a informace o dětech na internetu, a vydala nařízení, jimiž se každý z těchto předpisů provádí.

Pravomoc FTC podle zákona o FTC se vztahuje na záležitosti „v obchodě nebo související s obchodem“. FTC nemá pravomoc prosazovat trestní právo ani se zabývat záležitostmi národní bezpečnosti. FTC nemůže dosáhnout ani na většinu jiných vládních opatření. Kromě toho existují výjimky z pravomoci FTC nad obchodními aktivitami, a to mj. v souvislosti s bankami, leteckými dopravci, pojišťovnictvím a běžnými přenosovými činnostmi poskytovatelů telekomunikačních služeb. FTC také nemá pravomoc nad většinou neziskových organizací, ale má pravomoc nad fiktivními dobročinnými organizacemi nebo jinými neziskovými organizacemi, jejichž cílem je ve skutečnosti zisk. FTC má také pravomoc nad neziskovými organizacemi, jejichž cílem je zisk jejich ziskových členů, a proto jim mj. poskytují podstatné hospodářské výhody.5 V některých případech se příslušnost FTC překrývá s příslušností jiných donucovacích orgánů (5). V některých případech se příslušnost FTC překrývá s příslušností jiných donucovacích orgánů.

Navázali jsme pevné vztahy s federálními a státními orgány a úzce s nimi spolupracujeme na koordinaci vyšetřování, popřípadě na předkládání záležitostí k přezkoumání.

Prosazování předpisů je základním pilířem přístupu FTC k ochraně soukromí. Federální obchodní komise dosud předložila k projednání více než 500 věcí, které se týkaly ochrany soukromí a bezpečnosti informací o spotřebitelích. Tento soubor věcí se týká off-line i on-line informací a zahrnuje donucovací opatření vůči velkým i malým společnostem, které údajně řádně nezacházely s citlivými údaji o spotřebitelích, nezabezpečily osobní informace spotřebitelů, klamavě sledovaly spotřebitele on-line, zasílaly spotřebitelům nevyžádanou poštu, instalovaly do počítačů spotřebitelů špionážní nebo jiný škodlivý software, porušily pravidlo zákazu telefonátů a další telemarketingová pravidla a nepatřičně sbíraly a sdílely informace o spotřebitelích v mobilních zařízeních. Donucovací opatření FTC – ve fyzickém i digitálním světě – vysílají společnostem významný vzkaz o nutnosti chránit soukromí spotřebitelů.

Federální obchodní komise také vyvinula řadu politických iniciativ zaměřených na zlepšení ochrany soukromí spotřebitelů, které formují její činnost v oblasti prosazování předpisů. FTC pořádá pracovní setkání a vydává zprávy, které doporučují osvědčené postupy zaměřené mj. na zlepšení ochrany soukromí v mobilním ekosystému, zvýšení transparentnosti v odvětví zprostředkovatelů údajů, maximalizaci výhod dat velkého objemu při současném zmírňování jejich rizik, zejména pro spotřebitele s nízkými příjmy a nedostatečnou dostupností služeb, a upozorňování na důsledky rozpoznávání tváří a internetu věcí pro ochranu soukromí a bezpečnost.

FTC se také zabývá osvětou spotřebitelů a podniků s cílem zvýšit dopad svých iniciativ v oblasti prosazování a vypracovávání postupů. FTC využívá k poskytování osvětových materiálů na celou řadu témat, včetně mobilních aplikací, ochrany soukromí dětí a zabezpečení údajů, různé nástroje – publikace, on-line zdroje, pracovní setkání a sociální média. Nejnověji zahájila komise svou iniciativu Začni s bezpečností (Start with Security), která zahrnuje nové pokyny pro podniky, jež čerpají z poučení z věcí komise, které se týkaly zabezpečení údajů, i řadu pracovních setkání po celé zemi. Kromě toho je FTC dlouho čelním představitelem osvěty spotřebitelů v oblasti základní výpočetní bezpečnosti. Loni si naši stránku On-line na stráži (OnGuard Online) a její mutaci ve španělštině, Alerta en Linea, zobrazilo více než 5 milionů návštěvníků.

B.   Právní ochrana poskytovaná Spojenými státy ve prospěch spotřebitelů z EU

Rámec bude fungovat v širším prostředí ochrany soukromí zajišťované Spojenými státy, které chrání spotřebitele z EU řadou způsobů.

Zákaz nekalého nebo klamavého jednání či praktik uvedený v zákoně o FTC se neomezuje na ochranu spotřebitelů ve Spojených státech před společnostmi ze Spojených států, jelikož se vztahuje na praktiky, které 1) způsobují nebo je pravděpodobné, že způsobí přiměřeně předvídatelné škody ve Spojených státech, či 2) zahrnují závažné jednání ve Spojených státech. Dále může FTC využít při ochraně zahraničních spotřebitelů všechny opravné prostředky, včetně náhrady, které má k dispozici na ochranu domácích spotřebitelů.

Činnost FTC v oblasti prosazování předpisů tedy výrazně prospívá spotřebitelům ve Spojených státech i zahraničním spotřebitelům. Například ve věcech prosazování § 5 zákona o FTC chráníme soukromí jak spotřebitelů ve Spojených státech, tak zahraničních spotřebitelů. Ve věci proti zprostředkovateli informací Accusearch byl prodej důvěrných telefonních záznamů společností třetím stranám bez vědomí nebo souhlasu spotřebitelů podle FTC nekalou praktikou v rozporu s § 5 zákona o FTC. Společnost Accusearch prodala informace, které se týkaly jak spotřebitelů ve Spojených státech, tak zahraničních spotřebitelů (6). Soud na základě žaloby zdržovací zakázal společnosti Accusearch mj. uvádění na trh nebo prodej osobních informací spotřebitelů bez písemného souhlasu, nebyly-li získány zákonným způsobem z veřejně dostupných informací, a nařídil zaplacení téměř 200 000 USD (7).

Dalším příkladem je vyrovnání FTC s organizací TRUSTe. Zajišťuje, že se spotřebitelé, včetně spotřebitelů v Evropské unii, mohou opírat o prohlášení celosvětového orgánu stavovské samosprávy o jeho přezkumu a certifikaci domácích i zahraničních on-line služeb (8). Je důležité, že naše opatření vůči organizaci TRUSTe také více posiluje samoregulační systém ochrany soukromí, neboť zajišťuje odpovědnost subjektů, které hrají v samoregulačních programech, včetně přeshraničních rámců na ochranu soukromí, významnou úlohu.

FTC také prosazuje jiné cílené zákony, jejichž ochrana se vztahuje na spotřebitele mimo Spojené státy, například zákon o ochraně soukromí dětí na internetu (Children's Online Privacy Protection Act, COPPA). COPPA mj. vyžaduje, aby provozovatelé internetových stránek a on-line služeb zaměřených na děti nebo stránek pro širokou veřejnost, které vědomě sbírají osobní informace od dětí mladších 13 let, rodiče uvědomili a získali jejich ověřitelný souhlas. Zákon o ochraně soukromí dětí na internetu musí dodržovat internetové stránky a služby provozované poskytovateli se sídlem ve Spojených státech, které podléhají uvedenému zákonu a sbírají osobní informace od nezletilých cizinců. Zákon o ochraně soukromí dětí na internetu musí dodržovat také internetové stránky a on-line služby provozované poskytovateli se sídlem v zahraničí, jestliže se zaměřují na děti ve Spojených státech nebo od nich vědomě sbírají osobní informace. Kromě federálních zákonů Spojených států prosazovaných FTC mohou další výhody spotřebitelům z EU poskytovat i některé jiné federální a státní zákony o ochraně spotřebitelů a soukromí.

C.   Prosazování zásad „bezpečného přístavu“

V rámci svého programu prosazování ochrany soukromí a bezpečnosti se FTC také snaží chránit spotřebitele z EU donucovacími opatřeními, která se týkají porušování zásad „bezpečného přístavu“. Federální obchodní komise uložila v souvislosti s prosazováním zásad „bezpečného přístavu“ 39 opatření: 36 se týkalo údajných nepravdivých tvrzení o certifikaci a tři věci – proti společnostem Google, Facebook a Myspace – se týkaly údajných porušení zásad ochrany soukromí v rámci „bezpečného přístavu“ (9). Tyto věci dokládají vykonatelnost certifikací a následky nedodržování předpisů. Dvacetiletý soudní smír vyžaduje, aby společnosti Google, Facebook a Myspace zavedly komplexní programy ochrany soukromí, které musí být přiměřeně navrženy tak, aby řešily rizika, jež pro ochranu soukromí představuje vývoj a řízení nových i stávajících produktů a služeb, a chránily soukromí a důvěrnost osobních informací. Komplexní programy na ochranu soukromí, které tato usnesení vyžadují, musí označovat významná předvídatelná rizika a zahrnovat kontrolní mechanismy k jejich řešení. Společnosti musí také FTC předkládat průběžná nezávislá posouzení svých programů ochrany soukromí. Usnesení také těmto společnostem zakazují zkreslená prohlášení o jejich postupech ochrany soukromí a jejich účasti v jakémkoli programu týkajícím se ochrany soukromí nebo bezpečnosti. Tento zákaz by se také vztahoval na jednání a praktiky společností podle nového rámce štítu na ochranu soukromí. FTC může tato usnesení prosazovat občanskoprávními sankcemi. A společnost Google v roce 2012 za porušení usnesení FTC skutečně zaplatila v rámci občanskoprávní sankce rekordních 22,5 milionu USD. Tato usnesení FTC tedy pomáhají chránit více než miliardu spotřebitelů po celém světě, přičemž stamiliony z nich pobývají v Evropě.

Věci FTC se také zaměřovaly na nepravdivá, klamavá nebo zavádějící tvrzení o účasti na „bezpečném přístavu“. FTC bere tato tvrzení vážně. Například ve věci FTC v. Karnani podala Federální obchodní komise v roce 2011 žalobu proti muži ve Spojených státech zabývajícímu se internetovým marketingem, podle které on a jeho společnost lstí přiměli britské spotřebitele domnívat se, že společnost sídlí ve Spojeném království, neboť mj. používali doménová jména s koncovkou.uk a odkazovali na britskou měnu a poštovní systém Spojeného království (10). Po obdržení výrobků však spotřebitelé zjistili, že musí hradit nečekaná dovozní cla, že záruky ve Spojeném království neplatí a že získání náhrady je spojeno s poplatky. Federální obchodní komise také žalované obvinila z klamání spotřebitelů v souvislosti s jejich účastí v programu „bezpečný přístav“. Stojí za povšimnutí, že všechny oběti byly ve Spojeném království.

Mnoho našich jiných případů prosazování zásad „bezpečného přístavu“ se týkalo organizací, které se připojily k programu „bezpečný přístav“, ale neobnovily svou každoroční certifikaci, a přitom nadále vystupovaly jako platní členové. Jak dále uvádíme níže, Federální obchodní komise se také zavázala zabývat se nepravdivými tvrzeními o přináležitosti k rámci štítu na ochranu soukromí. Toto strategické prosazování doplní zvyšující se počet opatření ministerstva obchodu za účelem ověřování dodržování požadavků programu na certifikaci a recertifikaci, sledování účinného dodržování předpisů, a to i pomocí dotazníků rozesílaných účastníkům rámce, a zvýšené úsilí ministerstva zjišťovat nepravdivá tvrzení o přináležitosti k rámci a zneužití certifikační ochranné známky rámce (11).

II.   UPŘEDNOSTŇOVÁNÍ A VYŠETŘOVÁNÍ VĚCÍ PŘEDLOŽENÝCH K PŘEZKOUMÁNÍ

Stejně jako u programu „bezpečný přístav“ se FTC zavazuje dát věcem předloženým členskými státy EU k přezkoumání FTC přednost. Budeme také upřednostňovat věci nedodržování samoregulačních pokynů, které se týkají rámce štítu na ochranu soukromí, předložené k přezkoumání samoregulačními organizacemi na ochranu soukromí a jinými nezávislými orgány zabývajícími se řešením sporů.

S cílem usnadnit předkládání věcí členskými státy EU k přezkoumání podle rámce vytváří FTC normalizovaný proces předkládání věcí k přezkoumání a poskytuje členským státům EU pokyny k typu informací, které by FTC při vyšetřování věcí předložených k přezkoumání nejlépe pomohly. V rámci tohoto úsilí určí FTC kontaktní osobu pro věci předložené členskými státy EU k přezkoumání. Nejužitečnější je, když předkládající orgán údajné porušení vyšetří a bude při vyšetřování spolupracovat s FTC.

Po obdržení věci předložené členským státem EU nebo orgánem stavovské samosprávy k přezkoumání může FTC přijmout za účelem řešení vznesených otázek řadu opatření. Můžeme například přezkoumat opatření dané společnosti na ochranu soukromí, získat další informace přímo od dané společnosti nebo od třetích stran, dále věc sledovat s předkládajícím subjektem, posoudit, zda je porušování systematické či zda byl postižen významný počet spotřebitelů, určit, zda z věci předložené k přezkoumání vyplývají otázky v kompetenci ministerstva obchodu, posoudit, zda by pomohla osvěta spotřebitelů a podniků, a popřípadě zahájit donucovací řízení.

FTC se také zavazuje vyměňovat si s předkládajícími donucovacími orgány informace o věcech předložených k přezkoumání, včetně stavu uvedených věcí, v závislosti na zákonech a omezeních, které se týkají zachování důvěrnosti. Bude-li to vzhledem k počtu a typu věcí předložených k přezkoumání proveditelné, budou poskytnuté informace obsahovat vyhodnocení předložených záležitostí, včetně popisu významných vznesených otázek a případného opatření přijatého s cílem vyřešit porušování práva v pravomoci FTC. FTC předkládajícímu orgánu také poskytne zpětnou vazbu k typům věcí předložených k přezkoumání s cílem zefektivnit úsilí o řešení protiprávního jednání. Požádá-li předkládající donucovací orgán pro účely vlastního donucovacího řízení o informace o stavu konkrétní věci předložené k přezkoumání, FTC odpoví s ohledem na počet posuzovaných věcí předložených k přezkoumání a v závislosti na zákonných požadavcích na zachování důvěrnosti a jiných zákonných požadavcích.

FTC bude také úzce spolupracovat s orgány pro ochranu údajů z EU a poskytne jim pomoc při prosazování předpisů. V příslušných případech by uvedená pomoc mohla zahrnovat sdílení informací a pomoc při vyšetřování podle zákona Spojených států o bezpečném internetu (SAFE WEB Act), který FTC opravňuje pomáhat cizím donucovacím orgánům, prosazují-li zákony, jež zakazují postupy, které se významně podobají postupům zakázaným zákony prosazovanými FTC (12). V rámci této pomoci může FTC v závislosti na požadavcích zákona Spojených států o bezpečném internetu (U.S. SAFE WEB Act) sdílet informace získané v souvislosti se svým vyšetřováním, zahájit jménem orgánu pro ochranu údajů z EU, který provádí vlastní vyšetřování, donucovací proces a vyslechnout v souvislosti s donucovacím řízením orgánu pro ochranu údajů svědky nebo žalované. Federální obchodní komise tuto pravomoc pravidelně využívá, aby pomohla jiným orgánům po celém světě ve věcech ochrany soukromí a spotřebitele (13).

Kromě upřednostňování věcí předložených členskými státy EU a samoregulačními organizacemi na ochranu soukromí k přezkoumání v rámci štítu na ochranu soukromí (14) se FTC zavazuje v příslušných případech prošetřovat možná porušení rámce z vlastního podnětu pomocí řady nástrojů.

Déle než deset let má FTC robustní program vyšetřování problémů s ochranou soukromí a bezpečností, které se týkají obchodních organizací. V rámci těchto vyšetřování Federální obchodní komise běžně zkoumala, zda dotyčný subjekt činí prohlášení o „bezpečném přístavu“. Jestliže subjekt tato prohlášení činil a vyšetřování odhalilo zjevné porušování zásad ochrany soukromí v rámci „bezpečného přístavu“, zařadila Federální obchodní komise do svých donucovacích opatření obvinění z porušování uvedených zásad. V tomto proaktivním přístupu budeme pokračovat i podle nového rámce. Je důležité uvést, že FTC provádí mnohem více vyšetřování, než kolik jich v konečném důsledku vede k veřejným donucovacím opatřením. Mnoho vyšetřování FTC je uzavřeno, protože zaměstnanci nezjistí zjevné porušení zákona. Protože vyšetřování FTC jsou neveřejná a důvěrná, uzavření vyšetřování se často nezveřejňuje.

Téměř 40 donucovacích opatření iniciovaných FTC ve věci programu „bezpečný přístav“ je dokladem závazku agentury proaktivně prosazovat přeshraniční programy ochrany soukromí. FTC bude hledat potenciální porušení rámce při vyšetřováních ve věcech ochrany soukromí a bezpečnostních šetřeních, která pravidelně provádíme.

III.   ŘEŠENÍ NEPRAVDIVÝCH NEBO KLAMAVÝCH TVRZENÍ O PŘINÁLEŽITOSTI KE ŠTÍTU NA OCHRANU SOUKROMÍ

Jak je uvedeno výše, přijme FTC opatření vůči subjektům, které uvádějí v omyl, pokud jde o jejich účast na rámci. FTC přednostně posoudí věci předložené k přezkoumání ministerstvem obchodu, které se budou týkat organizací označených za organizace, jež nepatřičně tvrdí, že jsou platnými členy rámce, nebo bez povolení užívají jakoukoli certifikační ochrannou známku rámce.

Kromě toho konstatujeme, že jestliže politika určité organizace na ochranu soukromí tvrdí, že organizace dodržuje zásady štítu na ochranu soukromí, a uvedená organizace se nezaregistruje u ministerstva obchodu nebo svou registraci neprodlouží, tato skutečnost ji nezprostí prosazování uvedených závazků podle rámce ze strany FTC.

IV.   SLEDOVÁNÍ USNESENÍ

FTC také potvrzuje svůj závazek sledovat výkon usnesení o zajištění dodržování rámce štítu na ochranu soukromí.

V budoucích usneseních FTC podle rámce budeme požadovat dodržování rámce prostřednictvím různých vhodných předběžných opatření. Ta zahrnují zákaz zkreslených prohlášení o rámci a jiných programech ochrany soukromí, bude-li toto jednání důvodem základního opatření FTC.

Věci FTC, které se týkaly prosazování původního programu „bezpečný přístav“, jsou poučné. V 36 věcech nesprávných nebo klamavých tvrzení o certifikaci podle zásad „bezpečného přístavu“ každé usnesení zakazuje žalovanému zkreslená prohlášení o jeho účasti na programu „bezpečný přístav“ či jakémkoli jiném programu v oblasti ochrany soukromí nebo bezpečnosti a požaduje, aby daná společnost poskytla FTC zprávy o dodržování předpisů. Ve věcech porušení zásad ochrany soukromí v rámci „bezpečného přístavu“ byly společnosti požádány, aby zavedly komplexní programy ochrany soukromí a po dobu dvaceti let každé dva roky získaly od třetí strany posouzení uvedených programů, která musí poskytnout Federální obchodní komisi.

Porušování správních usnesení FTC může vést k občanskoprávním sankcím ve výši až 16 000 USD za každé porušení nebo 16 000 USD za každý den trvajícího porušování (15), což může v případě postupů, které se dotýkají mnoha spotřebitelů, činit miliony dolarů. Každý soudní smír také zahrnuje ustanovení o předkládání zpráv a dodržování předpisů. Subjekty, na které se usnesení vztahuje, musí po určený počet let uchovávat dokumenty, které dokládají, že dodržují předpisy. Usnesení musí být také rozeslána zaměstnancům odpovědným za zajištění jejich dodržování.

FTC dodržování usnesení podle zásad „bezpečného přístavu“ systematicky sleduje tak jako u všech svých usnesení. FTC bere prosazování svých usnesení ve věcech ochrany soukromí a zabezpečení údajů vážně a v případě potřeby podává žaloby na jejich výkon. Například jak je uvedeno výše, společnost Google zaplatila na základě obvinění, že porušila usnesení FTC, občanskoprávní sankci ve výši 22,5 milionu USD. Je důležité, že usnesení FTC budou nadále chránit všechny spotřebitele po celém světě, kteří vstoupí s určitým podnikem do interakce, nejen spotřebitele, již podali stížnosti.

FTC v neposlední řadě nadále povede on-line seznam společností, které podléhají usnesením vyneseným v souvislosti s prosazováním programu „bezpečný přístav“ i nového štítu na ochranu soukromí (16). Kromě toho zásady štítu na ochranu soukromí nyní vyžadují, aby společnosti, které jsou předmětem usnesení FTC nebo soudu z důvodu nedodržení zásad, zveřejnily veškeré příslušné části případné zprávy o dodržování předpisů či hodnotící zprávy předložené Federální obchodní komisi, které se týkají rámce, a to v rozsahu odpovídajícím právním a správním předpisům o zachování důvěrnosti.

V.   SOUČINNOST S ORGÁNY PRO OCHRANU ÚDAJŮ Z EU A SPOLUPRÁCE NA PROSAZOVÁNÍ PŘEDPISŮ

FTC uznává významnou úlohu, kterou orgány pro ochranu údajů z EU v souvislosti s dodržováním rámce hrají, a vybízí k intenzivnějším konzultacím a spolupráci na prosazování předpisů. Kromě případných konzultací s předkládajícími orgány pro ochranu údajů o konkrétních záležitostech se FTC zavazuje účastnit se pravidelných schůzí s určenými zástupci pracovní skupiny zřízené podle článku 29, kde se bude obecně projednávat, jak zlepšit spolupráci na prosazování rámce. FTC se také spolu s ministerstvem obchodu, Evropskou komisí a pracovní skupinou zřízenou podle článku 29 bude účastnit každoročního přezkumu rámce s cílem projednat jeho provádění.

FTC také podporuje vývoj nástrojů, které zlepší spolupráci na prosazování předpisů s orgány pro ochranu údajů z EU i s jinými orgány pro prosazování ochrany soukromí ve světě. Konkrétně FTC spolu s donucovacími partnery v Evropské unii i ve světě spustila loni v rámci Globální sítě pro prosazování práva na ochranu soukromí systém varování pro sdílení informací o vyšetřováních a pro podporu koordinace prosazování předpisů. Tento nástroj varování by mohl být zvlášť užitečný v souvislosti s rámcem štítu na ochranu soukromí. FTC a orgány pro ochranu údajů z EU by jej mohly využívat ke koordinaci vyšetřování v souvislosti s rámcem i jiných vyšetřování v oblasti ochrany soukromí, a to i jako výchozí bod pro sdílení informací, aby mohly spotřebitelům poskytovat koordinovanější a účinnější ochranu soukromí. Těšíme se na pokračování spolupráce se zúčastněnými orgány EU na širším využívání systému varování v rámci Globální sítě pro prosazování práva na ochranu soukromí a na vývoji dalších nástrojů na zlepšení spolupráce na prosazování předpisů ve věcech ochrany soukromí, včetně věcí podle rámce štítu.

FTC s radostí potvrzuje svůj závazek prosazovat nový rámec štítu na ochranu soukromí. Těšíme se také na další spolupráci s našimi kolegy z EU na ochraně soukromí spotřebitelů na obou stranách Atlantiku.

---

(1)  Další informace o federálních a státních zákonech Spojených států na ochranu soukromí uvádíme v příloze A. Shrnutí nedávných opatření na prosazování ochrany soukromí a bezpečnosti je pak dostupné na internetových stránkách FTC na adrese https://www.ftc.gov/reports/privacy-data-security-update-2015.

(2)  15 U.S.C. § 45(a).

(3)  Viz dokument FTC Policy Statement on Deception, appended to Cliffdale Assocs., Inc., 103 F.T.C. 110, 174 (1984), ke stažení https://www.ftc.gov/public-statements/1983/10/ftc-policy-statement-deception.

(4)  See 15 U.S.C § 45(n); Dokument FTC Policy Statement on Unfairness, appended to Int'l Harvester Co., 104 F.T.C. 949, 1070 (1984), ke stažení https://www.ftc.gov/public-statements/1980/12/ftc-policy-statement-unfairness.

(5)  Viz věc California Dental Ass'n v. FTC, 526 U.S. 756 (1999).

(6)  Viz Úřad kanadského komisaře pro ochranu soukromí, stížnost podle zákona o ochraně osobních informací a o elektronických dokumentech (Personal Information Protection and Electronic Documents Act, PIPEDA) proti společnosti Accusearch, Inc., podnikající pod názvem Abika.com, https://www.priv.gc.ca/cf-dc/2009/2009_009_0731_e.asp. Úřad kanadského komisaře pro ochranu soukromí předložil v rámci opravného prostředku proti opatření FTC stanovisko amicus curiae a provedl vlastní vyšetřování, ve kterém dospěl k závěru, že praktiky společnosti Accusearch také porušovaly kanadské právo.

(7)  Viz věc FTC v. Accusearch, Inc., No. 06CV015D (D. Wyo. Dec. 20, 2007), aff'd 570 F.3d 1187 (10th Cir. 2009).

(8)  Viz dokument In the Matter of True Ultimate Standards Everywhere, Inc., No. C-4512 (F.T.C. Mar. 12, 2015) (decision and order), dostupné zde https://www.ftc.gov/system/files/documents/cases/150318trust-edo.pdf.

(9)  Viz dokument In the Matter of Google, Inc., No. C-4336 (F.T.C. Oct. 13 2011) (decision and order), dostupné zde https://www.ftc.gov/news-events/press-releases/2011/03/ftc-charges-deceptive-privacy-practices-googles-rollout-its-buzz; Dokument In the Matter of Facebook, Inc., No. C-4365 (F.T.C. July 27, 2012) (decision and order), k dispozici zde https://www.ftc.gov/news-events/press-releases/2012/08/ftc-approves-final-settlement-facebook; Dokument In the Matter of Myspace LLC No. C-4369 (F.T.C. Aug. 30, 2012) (decision and order), dostupné zde https://www.ftc.gov/news-events/press-releases/2012/09/ftc-finalizes-privacy-settlement-myspace.

(10)  Viz věc FTC v. Karnani, No. 2:09-cv-05276 (C.D. Cal. May 20, 2011) (stipulated final order), dostupné zde https://www ftc.gov/sites/default/files/documents/cases/2011/06/110609karnanistip.pdf; viz dále Lesley Fair, FTC Business Center Blog, Around the World in Shady Ways, https://www.ftc.gov/blog/2011/06/around-world-shady-ways (9. června 2011).

(11)  Dopis Kena Hyatta, tajemníka ministra obchodu pro mezinárodní obchod, odbor pro mezinárodní obchod Věře Jourové, komisařce pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů.

(12)  Při určování toho, zda uplatnit svou pravomoc podle zákona U.S. SAFE WEB Act, FTC mj. zvažuje: „A) zda dožadující agentura souhlasila s poskytnutím reciproční pomoci komisi nebo zda takovou pomoc poskytne, B) zda by vyhovění žádosti ohrozilo veřejný zájem Spojených států a C) zda se vyšetřování či donucovací řízení dožadující agentury týká jednání či praktik, které způsobují nebo je pravděpodobné, že způsobí škody významnému počtu osob“. 15 U.S.C. § 46(j)(3). Tato pravomoc se nevztahuje na prosazování zákonů o hospodářské soutěži.

(13)  Například v rozpočtových letech 2012–2015 využila FTC svou pravomoc sdílet informace podle zákona U.S. SAFE WEB Act v reakci téměř na 60 žádostí cizích agentur a vydala téměř 60 občanskoprávních výzev k podání vysvětlení nebo vydání podkladů (které se rovnají správním předvoláním), aby pomohla při 25 zahraničních vyšetřováních.

(14)  Ačkoli FTC neřeší stížnosti jednotlivých spotřebitelů ani v nich nevystupuje jako mediátor, potvrzuje, že upřednostní věci předložené k přezkoumání v rámci štítu na ochranu soukromí orgány pro ochranu údajů z EU. Kromě toho využívá FTC stížnosti ve své databázi Consumer Sentinel, do které má přístup mnoho dalších donucovacích orgánů, ke zjišťování trendů, určování priorit v oblasti prosazování předpisů a označování potenciálních cílů vyšetřování. Občané EU mohou k předložení stížnosti FTC využít tentýž systém podávání stížností, který mají k dispozici občané Spojených států, na adrese www.ftc.gov/complaint. V případě individuálních stížností v rámci štítu na ochranu soukromí však může být pro občany EU nejužitečnější předkládat stížnosti orgánu svého členského státu pro ochranu údajů nebo poskytovateli alternativního řešení sporů.

(15)  15 U.S.C. § 45(m); 16 C.F.R. § 1.98.

(16)  Viz FTC, Business Center, Legal Resources, https://www.ftc.gov/tips-advice/business-center/legal-resources?type=case&field-consumer-protection-topics-tid=251.

PŘÍLOHA V

19. února 2016

Komisařka Věra Jourová

Evropská komise

Rue de la Loi/Wetstraat 200

1 049 l 049 Brusel

Belgie

Věc: Rámec štítu EU-USA na ochranu soukromí

Vážená paní komisařko Jourová,

Ministerstvo dopravy Spojených států (dále též „ministerstvo“ nebo „MD“) si váží příležitosti popsat svou úlohu v prosazování rámce štítu EU-USA na ochranu soukromí. Tento rámec hraje životně důležitou úlohu v ochraně osobních údajů poskytovaných během obchodních transakcí v čím dál tím propojenějším světě. Umožňuje podnikům provádět významné operace v rámci celosvětového hospodářství a zároveň zajišťuje důležitou ochranu soukromí spotřebitelů v EU.

MD poprvé veřejně vyjádřilo svůj závazek prosazovat rámec „bezpečného přístavu“ v dopise zaslaném Evropské komisi před 15 lety. V uvedeném dopise se MD zavázalo důsledně prosazovat zásady ochrany soukromí v rámci „bezpečného přístavu“. MD tento závazek stále dodržuje a tento dopis je toho důkazem.

MD zejména obnovuje svůj závazek v těchto klíčových oblastech: 1) upřednostňování vyšetřování údajných porušení štítu na ochranu soukromí, 2) vhodná donucovací opatření vůči subjektům, které se dopustí nepravdivých nebo klamavých tvrzení o certifikaci v souvislosti se štítem na ochranu soukromí, a 3) sledování a zveřejňování výkonu usnesení o porušeních štítu na ochranu soukromí. Poskytujeme informace o každém z těchto závazků a pro účely potřebných souvislostí nezbytné základní informace o úloze MD při ochraně soukromí spotřebitelů a prosazování štítu na ochranu soukromí.

I.   SOUVISLOSTI

A.   Pravomoc MD v oblasti ochrany soukromí

Ministerstvo je pevně odhodláno zajistit ochranu soukromí informací poskytovaných spotřebiteli leteckým dopravcům a prodejcům letenek. Pravomoc MD přijímat opatření v této oblasti je zakotvena v předpisu 49 U.S.C. § 41712, který zakazuje, aby se letecký dopravce nebo prodejce letenek při prodeji letenek dopouštěl „nekalých či klamavých praktik nebo používal nekalé soutěžní metody“, které působí nebo by mohly způsobit spotřebiteli újmu. Vzorem pro § 41712 je § 5 zákona o Federální obchodní komisi (Federal Trade Commission Act) (15 U.S.C. § 45). Podle našeho výkladu předpis o nekalých nebo klamavých praktikách leteckým dopravcům či prodejcům letenek zakazuje: 1) porušovat podmínky jejich politiky ochrany soukromí nebo 2) shromažďovat či sdělovat soukromé informace způsobem, který narušuje veřejný pořádek, je nemravný nebo způsobuje spotřebiteli značnou újmu, jež není vykompenzována odpovídajícími výhodami. Podle našeho výkladu § 41712 také zakazuje dopravcům a prodejcům letenek: 1) porušovat jakákoli pravidla vydaná ministerstvem, která označují konkrétní praktiky v oblasti ochrany soukromí za nekalé nebo klamavé, či 2) porušovat zákon o ochraně soukromí dětí na internetu (Children's Online Privacy Protection Act, COPPA) nebo pravidla Federální obchodní komise (Federal Trade Commission, FTC), jimiž se COPPA provádí. Podle federálního práva má MD výlučnou pravomoc regulovat postupy leteckých dopravců v oblasti ochrany soukromí a pravomoc sdílenou s FTC nad postupy prodejců letenek v oblasti ochrany soukromí.

Jakmile se tedy letecký dopravce nebo prodejce letenek veřejně zaváže dodržovat zásady ochrany soukromí podle rámce štítu na ochranu soukromí, může ministerstvo využívat své zákonné pravomoci uvedené v § 41712, aby zajistilo dodržování uvedených zásad. Jakmile tedy cestující poskytne informace leteckému dopravci nebo prodejci letenek, který se zavázal ctít zásady ochrany soukromí podle rámce štítu na ochranu soukromí, představovalo by jakékoli porušení těchto zásad dopravcem či prodejcem letenek porušení § 41712.

B.   Postupy prosazování předpisů

Věci podle předpisu 49 U.S.C. § 41712 vyšetřuje a stíhá Úřad ministerstva pro prosazování předpisů a řízení v letectví (dále též „úřad pro prosazování předpisů v letectví“). Zákonný zákaz nekalých a klamavých praktik stanovený v § 41712 prosazuje převážně jednáním, přípravou příkazů ke zdržení se konání a zpracováváním usnesení o vyměření občanskoprávních sankcí. O potenciálních porušeních předpisů se úřad většinou dozvídá ze stížností, které obdrží od fyzických osob, cestovních agentur, leteckých dopravců a amerických a cizích vládních agentur. K podávání stížností ve věci ochrany soukromí na letecké dopravce a prodejce letenek mohou spotřebitelé využít internetové stránky MD (1).

Není-li věc přiměřeně a vhodně urovnána, má úřad pro prosazování předpisů v letectví pravomoc zahájit donucovací řízení, které zahrnuje důkazní řízení před správním soudcem MD. Správní soudce má pravomoc vydávat příkazy ke zdržení se konání a ukládat občanskoprávní sankce. Porušení § 41712 může vést k vydání příkazů ke zdržení se konání a k uvalení občanskoprávních sankcí do výše 27 500 USD za každé porušení uvedeného paragrafu.

Ministerstvo nemá pravomoc přiznávat jednotlivým stěžovatelům náhradu škody nebo poskytovat finanční odškodnění. Ministerstvo však má pravomoc schvalovat vyrovnání, která jsou výsledkem vyšetřování provedených jeho úřadem pro prosazování předpisů v letectví a která přinášejí spotřebitelům přímý prospěch (např. hotovost, poukazy), jako kompenzaci za peněžní sankce, jež by jinak byly splatné vládě Spojených států. K tomu v minulosti již došlo a může k tomu také dojít v souvislosti se zásadami rámce štítu na ochranu soukromí, vyžádají-li si to okolnosti. Opakované porušování § 41712 leteckým dopravcem by rovněž vzbudilo pochybnosti o připravenosti takového dopravce dodržovat zásady, což by mohlo v mimořádně závažných případech vést k tomu, že letecký dopravce by již nebyl považován za provozuschopného, takže by mu bylo odňato povolení k provozování letecké dopravy.

Dosud ministerstvo dopravy obdrželo poměrně málo stížností na údajné porušení ochrany soukromí prodejci letenek nebo leteckými dopravci. Vyvstanou-li stížnosti, jsou vyšetřeny podle zásad stanovených výše.

C.   Právní ochrana poskytovaná MD ve prospěch spotřebitelů z EU

Podle § 41712 se zákaz nekalých nebo klamavých praktik v letecké dopravě či prodeji letenek vztahuje jak na americké, tak na zahraniční letecké dopravce i prodejce letenek. MD často přijímá opatření proti americkým i zahraničním leteckým dopravcům z důvodu postupů, které se dotýkají jak zahraničních, tak amerických spotřebitelů a ke kterým dochází při poskytování dopravy do nebo ze Spojených států. MD využívá a bude nadále využívat všechny opravné prostředky, které má k dispozici k ochraně zahraničních i amerických spotřebitelů před nekalými nebo klamavými praktikami regulovaných subjektů v letecké dopravě.

MD také v souvislosti s leteckými dopravci prosazuje další cílené zákony, jejichž ochrana se vztahuje i na spotřebitele mimo Spojené státy, například zákon o ochraně soukromí dětí na internetu. COPPA mj. vyžaduje, aby provozovatelé internetových stránek a on-line služeb zaměřených na děti nebo stránek pro širokou veřejnost, které vědomě sbírají osobní informace od dětí mladších 13 let, uvědomili rodiče a získali jejich ověřitelný souhlas. Zákon o ochraně soukromí dětí na internetu musí dodržovat internetové stránky a služby provozované poskytovateli se sídlem ve Spojených státech, které podléhají uvedenému zákonu a sbírají osobní informace od nezletilých cizinců. Zákon o ochraně soukromí dětí na internetu musí dodržovat také internetové stránky a on-line služby provozované poskytovateli se sídlem v zahraničí, jestliže se zaměřují na děti ve Spojených státech nebo od nich vědomě sbírají osobní informace. Pokud američtí nebo zahraniční letečtí dopravci, kteří podnikají ve Spojených státech, zákon o ochraně soukromí dětí na internetu poruší, má MD pravomoc přijmout donucovací opatření.

II.   PROSAZOVÁNÍ ŠTÍTU NA OCHRANU SOUKROMÍ

Jestliže se letecký dopravce nebo prodejce letenek rozhodne účastnit se rámce štítu na ochranu soukromí a ministerstvo obdrží stížnost, že tento letecký dopravce či prodejce letenek rámec údajně porušil, podnikne za účelem důsledného prosazování rámce tyto kroky.

A.   Přednostní vyšetřování údajných porušení

Úřad ministerstva pro prosazování předpisů v letectví vyšetří každou stížnost na údajné porušení štítu na ochranu soukromí (včetně stížností obdržených od orgánů pro ochranu údajů z EU), a budou-li existovat důkazy o porušení, přijme donucovací opatření. Úřad pro prosazování předpisů v letectví bude dále spolupracovat s FTC a ministerstvem obchodu a přednostně posoudí tvrzení, že regulované subjekty nedodržují závazky chránit soukromí učiněné v rámci štítu na ochranu soukromí.

Po obdržení oznámení o údajném porušení rámce štítu na ochranu soukromí může úřad ministerstva pro prosazování předpisů v letectví přijmout v rámci svého vyšetřování řadu opatření. Může například přezkoumat opatření prodejce letenek nebo leteckého dopravce na ochranu soukromí, získat další informace od prodejce letenek, leteckého dopravce či třetích stran, věc s předkládajícím subjektem dále sledovat a posoudit, zda je porušování systematické nebo zda byl postižen významný počet spotřebitelů. Dále by úřad určil, zda z uvedené věci vyplývají otázky v kompetenci ministerstva obchodu nebo FTC, posoudil, zda by pomohla osvěta spotřebitelů a podniků, a popřípadě zahájil donucovací řízení.

Dozví-li se ministerstvo o potenciálních porušeních štítu na ochranu soukromí prodejci letenek, koordinuje svůj postup s FTC. Rovněž budeme o výsledku případného donucovacího opatření ve věci štítu na ochranu soukromí informovat FTC a ministerstvo obchodu.

B.   Řešení nepravdivých nebo klamavých tvrzení o členství

Ministerstvo zůstává odhodláno vyšetřovat porušení štítu na ochranu soukromí, včetně nepravdivých nebo klamavých tvrzení o členství v programu štítu. Přednostně posoudíme věci předložené k přezkoumání ministerstvem obchodu, které se budou týkat organizací označených za organizace, jež nepatřičně tvrdí, že jsou platnými členy štítu na ochranu soukromí, nebo bez povolení užívají certifikační ochrannou známku rámce štítu.

Kromě toho oznamujeme, že jestliže politika určité organizace na ochranu soukromí tvrdí, že organizace dodržuje hmotněprávní zásady štítu na ochranu soukromí, a uvedená organizace se nezaregistruje u ministerstva obchodu nebo svou registraci neprodlouží, tato skutečnost ji nezprostí prosazování uvedených závazků ministerstvem dopravy.

C.   Sledování a zveřejňování výkonu usnesení o porušeních štítu na ochranu soukromí

Úřad ministerstva pro prosazování předpisů v letectví také zůstává odhodlán sledovat podle potřeby výkon usnesení s cílem zajistit dodržování programu štítu na ochranu soukromí. Konkrétně vydá-li úřad příkaz, aby se letecký dopravce nebo prodejce letenek v budoucnu zdržel porušování štítu na ochranu soukromí a § 41712, bude sledovat, zda subjekt ustanovení o zdržení se konání uvedené v příkazu dodržuje. Kromě toho úřad zajistí, aby usnesení ve věcech štítu na ochranu soukromí byla dostupná na jeho internetové stránce.

Těšíme se na pokračování naší spolupráce se svými federálními partnery i zúčastněnými subjekty v EU ve věcech štítu na ochranu soukromí.

Doufám, že Vám tyto informace budou nápomocny. Prosím, obraťte se na mě, budete-li mít jakékoli otázky nebo budete-li potřebovat další informace.

---

(1)  http://www.transportation.gov/airconsumer/privacy-complaints

PŘÍLOHA VI

22. února 2016

Justin S. Antonipillai

Rada

Ministerstvo obchodu Spojených států amerických

1401 Constitution Ave., NW

Washington, DC 20230

Ted Dean

Zástupce náměstka ministryně

Odbor pro mezinárodní obchod

1401 Constitution Ave., NW

Washington, DC 20230

Vážený pane Antonipillai, vážený pane Deane,

v souvislosti s vyjednáváním o štítu EU-USA na ochranu soukromí poskytly Spojené státy v průběhu posledních dvou a půl let podstatné informace o fungování činností shromažďování informací zpravodajskou komunitou Spojených států prostřednictvím signálového zpravodajství. Součástí byly i informace o platném právním rámci, víceúrovňovém dohledu nad těmito činnostmi, rozsáhlém zprůhledňování těchto činností a o celkové ochraně soukromí a občanských svobod s cílem pomoci Evropské komisi rozhodnout o odpovídající úrovni uvedených ochranných opatření, neboť se týkají výjimky ze zásad štítu na ochranu soukromí pro národní bezpečnost. V tomto dokumentu jsou poskytnuté informace shrnuty.

I.   PREZIDENTSKÁ SMĚRNICE 28 A SIGNÁLOVÁ ZPRAVODAJSKÁ ČINNOST SPOJENÝCH STÁTŮ

Zpravodajská komunita Spojených států shromažďuje zahraniční zpravodajské informace způsobem, který je pečlivě kontrolován, je v přísném souladu se zákony Spojených států a podléhá několika úrovním dohledu; zaměřuje se na důležité priority v oblasti zahraničního zpravodajství a národní bezpečnosti. Shromažďování informací prostřednictvím signálových zpravodajských služeb Spojených států upravuje mozaika zákonů a postupů, mimo jiné Ústava Spojených států amerických, zákon o zabezpečování informací o činnostech cizí moci (Foreign Intelligence Surveillance Act, FISA, 50 U.S.C. § 1801 a násl.), výkonný dekret 12333 a jeho prováděcích pravidla, prezidentské pokyny a četné postupy a pokyny, které byly schváleny Soudem pro uplatňování zákona FISA a ministrem spravedlnosti a které stanovují dodatečná pravidla pro omezení shromažďování, uchovávání, používání a šíření informací zahraničního zpravodajství (1).

a.   Přehled prezidentské směrnice 28

V lednu 2014 přednesl prezident Obama řeč, v níž nastínil několik reforem signálových zpravodajských činností Spojených států, a vydal k těmto činnostem prezidentskou směrnici 28 (Presidential Policy Directive 28, PPD-28) (2). Prezident zdůraznil, že signálové zpravodajské činnosti Spojených států pomáhají zajistit bezpečnost nejen naší země a našich svobod, ale také bezpečnost a svobody jiných zemí, včetně členských států EU, které se při ochraně svých občanů spoléhají na informace získané zpravodajskými agenturami Spojených států.

Ve směrnici PPD-28 je stanovena řada zásad a požadavků, které se vztahují na všechny signálové zpravodajské činnosti Spojených států a na všechny osoby, bez ohledu na státní příslušnost nebo místo, kde se nacházejí. Zejména stanovuje určité požadavky na postupy pro řešení shromažďování, uchovávání a šíření osobních informací o osobách, které nejsou osobami USA, získaných signálovým zpravodajstvím Spojených států. Tyto požadavky jsou níže rozebrány podrobněji, lze je však shrnout takto:

—	PPD znovu opakuje, že Spojené státy shromažďují informace prostřednictvím signálového zpravodajství pouze tak, jak je povoleno zákonem, výkonným dekretem nebo jinými prezidentskými směrnicemi.

—	PPD stanovuje postupy pro zajištění toho, že se signálové zpravodajské činnosti provádějí pouze za účelem plnění zákonných a povolených cílů národní bezpečnosti.

—

PPD rovněž vyžaduje, aby ochrana soukromí a občanských svobod tvořila nedílnou součást plánování shromažďování informací prostřednictvím signálových zpravodajských činností. Spojené státy především neshromažďují zpravodajské informace proto, aby potlačovaly nebo obtěžovaly osoby, které je kritizují či s nimi nesouhlasí, ani proto, aby znevýhodňovaly osoby na základě jejich etnické příslušnosti, rasy, pohlaví, sexuální orientace nebo náboženství, a ani proto, aby poskytovaly konkurenční obchodní výhody společnostem a podnikatelskému odvětví ze Spojených států.

—	PPD nařizuje, aby bylo shromažďování informací prostřednictvím signálových zpravodajských činností v nejvyšší možné míře uzpůsobeno na míru a aby se hromadné informace shromažďované prostřednictvím signálových zpravodajských služeb využívaly pouze ke konkrétně vyjmenovaným účelům.

—

PPD nařizuje, aby zpravodajská komunita přijala postupy, které jsou „přiměřeně navrženy tak, aby minimalizovaly šíření a uchovávání osobních informací shromážděných prostřednictvím signálových zpravodajských činností,“ a zejména rozšiřuje určitou ochranu osobních informací, které požívali pouze osoby USA, i na osoby, které nejsou osobami USA.

—	Agentury přijaly a zveřejnily postupy provádějící směrnici PPD-28.

Je zjevné, že se tyto stanovené postupy a ochranná opatření vztahují i na štít na ochranu soukromí. Jsou-li údaje předány podnikům ve Spojených státech v souladu se štítem na ochranu soukromí nebo jakýmkoli jiným způsobem, mohou si je zpravodajské agentury Spojených států od uvedených podniků vyžádat pouze v případě, že je jejich žádost v souladu se zákonem FISA nebo je předložena v souladu se zákonnými ustanoveními pro příkaz k vydání informací z důvodu národní bezpečnosti (National Security Letter), o nichž se hovoří dále (3). Navíc aniž by se tímto potvrzovaly nebo vyvracely zprávy médií, podle kterých zpravodajská komunita Spojených států údajně shromažďuje údaje přenášené transatlantickými kabely do Spojených států, pokud by zpravodajská komunita Spojených států skutečně údaje z transatlantických kabelů shromažďovala, činila by tak v souladu s omezeními a ochrannými opatřeními zde uvedenými, včetně požadavků směrnice PPD-28.

b.   Omezení shromažďování informací

PPD-28 stanovuje několik důležitých obecných zásad, kterými se shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství řídí:

—	Shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství musí být povoleno zákonem nebo prezidentským povolením a musí se provádět v souladu s ústavou a právem.

—	Ochrana soukromí a občanských svobod musí tvořit nedílnou součást plánování signálových zpravodajských činností.

—	Signálové zpravodajství shromažďuje informace pouze v případě, kdy k tomu existují oprávněné důvody z hlediska zpravodajských služeb v zahraničí nebo kontrarozvědky.

—	Spojené státy nebudou shromažďovat informace prostřednictvím signálového zpravodajství proto, aby potlačovaly nebo obtěžovaly osoby, které je kritizují či s nimi nesouhlasí.

—	Spojené státy nebudou shromažďovat informace prostřednictvím signálového zpravodajství proto, aby znevýhodňovaly osoby na základě jejich etnické příslušnosti, rasy, pohlaví, sexuální orientace nebo náboženství.

—	Spojené státy nebudou shromažďovat informace prostřednictvím signálového zpravodajství proto, aby poskytovaly konkurenční obchodní výhody společnostem a podnikatelskému odvětví ze Spojených států.

—

Signálové zpravodajské činnosti Spojených států musí být vždy v nejvyšší možné míře uzpůsobeny na míru a musí zohledňovat dostupnost jiných zdrojů informací. To mimo jiné znamená, že kdykoli je to možné, provádí se shromažďování informací prostřednictvím signálové zpravodajské činnosti cíleně, a nikoli hromadně.

Požadavek, aby byly signálové zpravodajské činnosti „v nejvyšší možné míře uzpůsobeny na míru“, se vztahuje na způsob shromažďování informací, ale i na to, co se skutečně shromažďuje. Například při stanovování toho, zda shromažďovat informace prostřednictvím signálových zpravodajských činností, musí zpravodajská komunita zvážit dostupnost jiných informací, včetně diplomatických nebo veřejných zdrojů, a dát přednost těmto prostředkům, pokud je to vhodné a proveditelné. Postupy prvků zpravodajské komunity by měly navíc vyžadovat, aby se, pokud je to možné, shromažďování zaměřilo na konkrétní cíle nebo témata zahraničního zpravodajství, a to prostřednictvím využití diskriminantů (např. konkrétní prostředky, selekční termíny a identifikátory).

Je důležité nahlížet na informace poskytnuté Komisi jako na celek. Rozhodnutí o tom, co je „možné“ nebo „proveditelné“, není na uvážení fyzických osob, ale podléhá postupům, které agentury vydaly v souladu se směrnicí PPD-28 a které byly zpřístupněny veřejnosti, i dalším postupům popsaným v uvedené směrnici (4). Ve směrnici PPD-28 se uvádí, že hromadným shromažďováním informací prostřednictvím signálových zpravodajských služeb je shromažďování, které „se z technických či provozních důvodů provádí bez využití diskriminantů (např. specifické identifikátory, selekční termíny atd.)“. Směrnice PPD-28 v tomto ohledu uznává, že prvky zpravodajské komunity za určitých okolností musí prostřednictvím signálového zpravodajství shromažďovat hromadné informace, aby mohly stanovit nová nebo vznikající nebezpečí a další informace životně důležité pro národní bezpečnost, které jsou často skryty v rozsáhlém a složitém systému moderních celosvětových komunikací. Rovněž uznává obavy týkající se soukromí a občanských svobod při shromažďování hromadných informací ze signálového zpravodajství. Směrnice PPD-28 tudíž vede zpravodajskou komunitu k tomu, aby upřednostňovala jiné možnosti, které by umožnily provádět cílené, nikoli hromadné signálové zpravodajství. V souladu s tím by měly prvky zpravodajské komunity vždy, když je to možné, provádět zacílené, nikoli hromadné signálové zpravodajské činnosti. (5) Tyto zásady zajistí, aby se z výjimečného hromadného shromažďování nestalo obecné pravidlo.

Pojem „přiměřenost“ je základní zásadou práva Spojených států. Znamená, že po prvcích zpravodajské komunity nebude vyžadováno, aby přijaly opatření, jež jsou možná teoreticky, ale že své úsilí o ochranu oprávněných zájmů v oblasti soukromí a občanských svobod budou muset vyvažovat s praktickými potřebami signálových zpravodajských činností. I zde jsou k dispozici postupy agentur, které mohou zajistit, aby formulace „přiměřeně navrženy tak, aby minimalizovaly šíření a uchovávání osobních informací“ nepodrývala obecné pravidlo.

PPD-28 taktéž stanoví, že informace hromadně shromážděné prostřednictvím signálového zpravodajství lze využívat pouze k šesti konkrétním účelům: ke zjišťování určitých činností cizích mocností a k boji proti těmto činnostem, k boji proti terorismu, k boji proti šíření zbraní hromadného ničení, k zajištění kybernetické bezpečnosti, ke zjišťování ohrožení ozbrojených sil Spojených států nebo spojenců a k boji proti těmto nebezpečím a k boji proti hrozbám mezinárodní trestné činnosti, včetně vyhýbání se postihům. Poradce prezidenta pro národní bezpečnost po konzultaci s ředitelem národních zpravodajských služeb tato přijatelná využití informací shromažďovaných hromadně prostřednictvím signálového zpravodajství každoročně přezkoumá, aby se zjistilo, zda by se neměla změnit. Ředitel národních zpravodajských služeb tento seznam v nejvyšší možné míře zveřejní v souladu s národní bezpečností. To představuje významné a transparentní omezení využití informací shromažďovaných hromadně prostřednictvím signálového zpravodajství.

Navíc prvky zpravodajské komunity, které provádějí směrnici PPD-28, posílily stávající analytické postupy a normy pro dotazování v nevyhodnocených informacích ze signálového zpravodajství (6). Analytici musí své dotazování nebo jiné termíny a techniky vyhledávání strukturovat, aby zajistili, že jsou vhodné pro určení zpravodajských informací relevantních pro oprávněné úkoly v rámci činností zahraničního zpravodajství či prosazování práva. Za tímto účelem musí prvky zpravodajské komunity zaměřit své dotazování ohledně osob na kategorie informací ze signálového zpravodajství, které příslušejí požadavkům zahraničního zpravodajství nebo prosazování práva, tak aby se předešlo využívání osobních informací, jež jejich požadavkům nepříslušejí.

Je důležité zdůraznit, že veškeré činnosti hromadného shromažďování informací týkající se internetové komunikace, které zpravodajská komunita Spojených států vykonává prostřednictvím signálového zpravodajství, probíhají v malé části internetu. Navíc zacílené dotazování, jak je popsáno výše, zajišťuje, že analytikům jsou ke zkoumání vždy předloženy pouze informace, které jsou potenciálně zpravodajsky hodnotné. Účelem těchto omezení je chránit soukromí a občanské svobody všech osob bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo pobytu.

Spojené státy mají propracované postupy pro zajištění toho, že se signálové zpravodajské činnosti provádějí pouze za účelem plnění přiměřených cílů národní bezpečnosti. Po rozsáhlém formálním meziagenturním postupu stanovuje prezident každý rok nejvyšší státní priority pro shromažďování zahraničních zpravodajských informací. Ředitel národních zpravodajských služeb zodpovídá za to, aby tyto zpravodajské priority byly převedeny do rámce národních zpravodajských priorit (National Intelligence Priorities Framework, NIPF). Směrnice PPD-28 posílila a vylepšila meziagenturní postup tak, aby se zajistil přezkum a schválení všech zpravodajských priorit zpravodajské komunity tvůrci politik na vysoké úrovni. Další pokyny k rámci národních zpravodajských priorit stanoví směrnice 204 o zpravodajské komunitě, která byla v lednu 2015 aktualizována tak, aby zahrnovala požadavky směrnice PPD-28 (7). Ačkoli je rámec národních zpravodajských priorit důvěrný, informace týkající se konkrétních priorit činností zahraničního zpravodajství Spojených států se každoročně promítají do neutajovaného dokumentu ředitele národních zpravodajských služeb s názvem Posouzení celosvětových hrozeb (Worldwide Threat Assessment), který je také k dispozici na internetových stránkách ODNI.

Priority jsou v rámci národních zpravodajských priorit uvedeny poměrně vysoce obecně. Zahrnují témata, jako je sledování kapacit jaderných a balistických střel konkrétních zahraničních protivníků, účinky korupce drogových kartelů a porušování lidských práv v konkrétních zemích. A nevztahují se jen na signálové zpravodajství, ale na veškeré zpravodajské činnosti. Organizace, která zodpovídá za to, aby se priority rámce národních zpravodajských priorit promítly do skutečného shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství, se nazývá Výbor pro národní signálové zpravodajství (National Signals Intelligence Committee, SIGCOM). Působí pod záštitou ředitele Národní bezpečnostní agentury (National Security Agency, NSA), který je pověřen výkonným dekretem 12333 jako „funkční manažer pro signálové zpravodajství“ a pod dohledem ministra obrany a ředitele národních zpravodajských služeb zodpovídá za dohled nad signálovým zpravodajstvím napříč zpravodajskou komunitou a za jeho koordinaci. Ve Výboru pro národní signálové zpravodajství jsou zastoupeny všechny prvky zpravodajské komunity, a až Spojené státy provedou směrnici PPD-28 v plném rozsahu, budou v něm zastoupena také další ministerstva a agentury se zájmem na politice týkající se signálového zpravodajství.

Všechny ministerstva a agentury Spojených států, které čerpají z činností zahraničního zpravodajství, předkládají své žádosti o shromažďování informací Výboru pro národní signálové zpravodajství. Výbor tyto žádosti přezkoumá, zajistí, aby byly v souladu s rámcem národních zpravodajských priorit, a udělí jim prioritu na základě například těchto kritérií:

—	Může signálové zpravodajství poskytnout v tomto případě užitečné informace, nebo pro splnění daného požadavku existují lepší či hospodárnější zdroje informací, jako satelitní snímky nebo informace z otevřených zdrojů?

—	Do jaké míry jsou tyto informace nezbytně nutné? Jde-li o vysokou prioritu v rámci národních zpravodajských priorit, nejčastěji půjde také o vysokou prioritu v signálovém zpravodajství.

—	Jaký druh signálového zpravodajství by mohl být využit?

—	Je shromažďování informací co nejvíce uzpůsobeno na míru? Měla by zde existovat časová, zeměpisná nebo jiná omezení?

Postup Spojených států pro vyřizování požadavků na signálové zpravodajství také vyžaduje výslovné zvážení dalších faktorů, jmenovitě:

—	Jsou cíl nebo metodika shromažďování informací obzvláště citlivé? Pokud ano, bude zapotřebí přezkum vysoce postavenými tvůrci politik.

—	Bude shromažďování informací představovat bezdůvodné ohrožení soukromí a občanských svobod, bez ohledu na státní příslušnost?

—	Jsou zapotřebí dodatečná ochranná opatření proti šíření a uchovávání informací, aby se ochránilo soukromí nebo zájmy národní bezpečnosti?

Nakonec na závěr postupu školený personál NSA na základě priorit ověřených Výborem pro národní signálové zpravodajství vyhledá a určí konkrétní selekční termíny, jako jsou například telefonní čísla nebo e-mailové adresy, u nichž se předpokládá, že se jejich prostřednictvím získají zahraniční zpravodajské informace odpovídající těmto prioritám. Všechny zvolené termíny musí být před zadáním do systémů Národní bezpečnostní agentury pro shromažďování informací přezkoumány a schváleny. I poté však to, zda a kdy se shromažďování opravdu uskuteční, bude částečně záviset na dalších faktorech, jako je například dostupnost vhodných zdrojů pro shromažďování. Tento postup zajišťuje, že cíle shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství ze strany Spojených států odrážejí oprávněné a důležité potřeby zahraničního zpravodajství. A samozřejmě, pokud se shromažďování provádí podle zákona FISA, musí NSA a další agentury dodržovat dodatečná omezení schválená Soudem pro uplatňování zákona FISA. Stručně řečeno, ani Národní bezpečnostní agentura, ani žádná jiná zpravodajská agentura Spojených států o tom, co shromažďuje, nerozhoduje sama.

Tento postup zajišťuje, že všechny zpravodajské priority Spojených států jsou stanovovány vysoce postavenými tvůrci politik, kteří dokáží nejlépe určit požadavky pro zahraniční zpravodajské činnosti Spojených států a kteří zohledňují nejen potenciální hodnotu shromážděných zpravodajských informací, ale také rizika související s tímto shromažďováním, včetně ohrožení soukromí, národohospodářských zájmů a zahraničních vztahů.

Pokud jde o údaje předávané do Spojených států v souladu se štítem na ochranu soukromí, pak přesto, že Spojené státy nemohou potvrdit ani vyvrátit konkrétní zpravodajské metody nebo operace, vztahují se požadavky směrnice PPD-28 na veškeré signálové zpravodajské operace prováděné Spojenými státy, bez ohledu na typ či zdroj shromažďovaných údajů. Dále omezení a ochranná opatření vztahující se na shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství se týkají informací shromažďovaných signálovým zpravodajstvím pro jakékoli povolené účely, včetně účelů jak zahraniční, tak vnitrostátní bezpečnosti.

Postupy popsané výše ukazují jasné odhodlání předcházet svévolnému a nahodilému shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství a naplňovat – od nejvyšších úrovní naší vlády – zásadu přiměřenosti. Směrnice PPD-28 a prováděcí postupy agentur vyjasňují nová i stávající omezení a konkrétněji popisují účel, pro nějž Spojené státy shromažďují a využívají informace ze signálového zpravodajství. Měly by tak dále ujistit, že činnosti signálového zpravodajství jsou a nadále budou prováděny pouze pro oprávněné účely zahraničních zpravodajských činností.

c.   Omezení uchovávání a šíření informací

Paragraf 4 směrnice PPD-28 vyžaduje, aby každý prvek zpravodajské komunity měl výslovná omezení pro uchovávání a šíření osobních informací o osobách, které nejsou osobami USA, shromážděných prostřednictvím signálového zpravodajství, která jsou srovnatelná s omezeními pro státní příslušníky Spojených států. Tato pravidla jsou začleněna do postupů pro jednotlivé zpravodajské agentury, které byly vydány v únoru 2015 a jsou veřejně dostupné. Aby bylo možné osobní informace získané prostřednictvím zahraniční zpravodajské činnosti uchovávat či šířit, musely být získány na základě schváleného zpravodajského požadavku, jak stanoví výše popsaný postup podle NIPF, musí existovat důvodné podezření, že jde o důkaz trestného činu, nebo musí splňovat jednu z dalších norem pro uchovávání informací o osobách USA, které jsou uvedeny v § 2.3 výkonného dekretu 12333.

Informace, pro které nic z toho neplatí, nemohou být uchovávány déle než 5 let, pokud ředitel národních zpravodajských služeb výslovně neuvede, že je jejich další uchovávání v zájmu národní bezpečnosti Spojených států. Prvky zpravodajské komunity tudíž musí informace shromážděné o osobách, které nejsou osobami USA, prostřednictvím signálového zpravodajství vymazat pět let po jejich shromáždění, pokud například nebylo stanoveno, že jde o informaci důležitou pro schválený požadavek na činnost zahraničního zpravodajství, nebo pokud ředitel národních zpravodajských služeb po zvážení stanoviska úředníka ODNI pro ochranu občanských svobod a pracovníků dalších agentur pro ochranu soukromí a občanských svobod nestanoví, že je jejich další uchovávání v zájmu národní bezpečnosti.

Navíc všechny postupy agentur, kterými se provádí směrnice PPD-28, nyní výslovně vyžadují, že informace o osobách nesmějí být šířeny pouze na základě toho, že jde o osobu, která není osobou USA, a Úřad ředitele národních zpravodajských služeb vydal směrnici pro všechny prvky zpravodajské komunity (8), aby tento požadavek zohlednily. Po pracovnících zpravodajské komunity se výslovně požaduje, aby při vypracovávání a šíření zpravodajských zpráv brali v potaz zájmy ochrany soukromí osob, které nejsou osobami USA. Zejména informace shromážděné prostřednictvím signálového zpravodajství o pravidelných činnostech cizího státního příslušníka by se sama o sobě nepovažovala za zahraniční zpravodajství, které by bylo možno šířit nebo trvale uchovávat, jestliže jinak neodpovídá schválenému požadavku na činnost zahraničního zpravodajství. To představuje uznání významného omezení a odpověď na obavy Evropské komise ohledně šíře vymezení činností zahraničního zpravodajství, jak je stanoveno ve výkonném dekretu 12333.

d.   Soulad s předpisy a dohled

Systém dohledu nad zahraničním zpravodajstvím Spojených států poskytuje přísný víceúrovňový dohled, aby se zajistilo dodržování příslušných zákonů a postupů, včetně těch, které se týkají shromažďování, uchovávání a šíření informací o osobách, které nejsou osobami USA, získaných prostřednictvím signálového zpravodajství, jak je stanoveno ve směrnici PPD-28. Pokud jde o systém dohledu:

—

Zpravodajská komunita zaměstnává stovky pracovníků dohledu. Jen samotná NSA má více než 300 lidí, kteří se věnují souladu s předpisy, a jiné prvky také mají kanceláře dohledu. Rozsáhlý dohled nad zpravodajskými činnostmi navíc zajišťuje ministerstvo spravedlnosti a určitý dohled zajišťuje i ministerstvo obrany.

—

Každý prvek zpravodajské komunity má svou vlastní kancelář generálního inspektora odpovědnou mj. za dohled nad zahraničními zpravodajskými činnostmi. Generální inspektoři jsou ze zákona nezávislí, mají širokou pravomoc vést vyšetřování, audity a přezkumy programů, včetně podvodů a zneužívání nebo porušování zákona, a mohou doporučovat nápravná opatření. Doporučení generálního inspektora jsou sice nezávazná, jeho zprávy se však často zveřejňují a v každém případě se předkládají Kongresu, což zahrnuje následné zprávy, pokud nápravné kroky doporučené v předchozích zprávách dosud nebyly dokončeny. Kongres je tudíž informován o všech případech nesouladu a může vyvíjet tlak, a to i prostřednictvím rozpočtových opatření, aby dosáhl nápravných kroků. Byla zveřejněna řada zpráv generálních inspektorů o zpravodajských programech (9).

—

Kancelář ODNI pro občanské svobody a ochranu soukromí (CLPO) je pověřena zajišťováním toho, aby zpravodajská komunita fungovala tak, aby pomáhala národní bezpečnosti a zároveň chránila občanské svobody a práva na soukromí. (10) Ostatní prvky zpravodajské komunity mají své vlastní úředníky pro ochranu soukromí.

—

Výbor pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod (Privacy and Civil Liberties Oversight Board, PCLOB) je nezávislý zákonem zřízený orgán, který je pověřen analyzováním a přezkoumáváním protiteroristických programů a politik, včetně využívání signálového zpravodajství, aby se zajistilo, že odpovídajícím způsobem chrání soukromí a občanské svobody. Vydal několik veřejných zpráv o zpravodajských činnostech.

—	Jak je podrobněji uvedeno níže, Soud pro uplatňování zákona FISA, který tvoří nezávislí federální soudci, zodpovídá za dohled nad veškerými činnostmi shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství prováděnými podle zákona FISA a za jejich soulad s uvedeným zákonem.

—	A konečně Kongres Spojených států, přesněji řečeno výbory pro zpravodajství a pro soudnictví Sněmovny a Senátu, mají významné dohledové pravomoci, co se týče všech zahraničních zpravodajských činností Spojených států, včetně signálového zpravodajství Spojených států.

Vedle těchto formálních mechanismů dohledu má zpravodajská komunita zavedeno množství mechanismů pro zajištění svého souladu s omezeními shromažďování, jak je popsáno výše. Například:

—	Každý rok musí jejich požadavky na signálové zpravodajství potvrzovat vládní úředníci.

—

NSA kontroluje cíle signálového zpravodajství v průběhu celého postupu shromažďování, aby stanovila, zda skutečně poskytují zahraničnímu zpravodajství hodnotné informace, které odpovídají prioritám, a pokud je nepřinášejí, jejich sledování zastaví. Další postupy zaručují, aby byly selekční termíny pravidelně přezkoumávány.

—

Na základě doporučení nezávislé přezkumné skupiny jmenované prezidentem Obamou stanovil ředitel národních zpravodajských služeb nový mechanismus pro sledování shromažďování a šíření informací ze signálového zpravodajství, jejichž cíl nebo způsob shromažďování je obzvláště citlivý, aby se zajistilo, že jsou v souladu s tím, co stanovili tvůrci politik.

—

A konečně ODNI každoročně přezkoumává přidělení zdrojů zpravodajské komunity ve srovnání s prioritami rámce národních zpravodajských priorit a poslání zpravodajství jako celku. Tento přezkum zahrnuje posouzení hodnoty všech druhů shromažďování zpravodajských informací, včetně signálového zpravodajství, a hledí jak do minulosti – jak úspěšně se zpravodajská komunita zhostila svých úkolů? –, tak do budoucnosti – co bude zpravodajská komunita potřebovat v budoucnosti? To zaručí, že se zdroje signálového zpravodajství využijí pro nejvýznamnější národní priority.

Jak dokazuje tento komplexní přehled, zpravodajská komunita sama nerozhoduje o tom, které konverzace má odposlouchávat, nesnaží se shromažďovat veškeré informace ani nepůsobí bez dohledu. Jejich činnosti se zaměřují na priority stanovené tvůrci politik, a to prostřednictvím postupu, který zahrnuje vstupy napříč vládou a nad kterým je vykonáván dohled jak v rámci NSA, tak ze strany ODNI, ministerstva spravedlnosti a ministerstva obrany.

Směrnice PPD-28 také obsahuje mnoho dalších ustanovení pro zajištění toho, že osobní informace shromažďované prostřednictvím signálového zpravodajství jsou chráněny, bez ohledu na státní příslušnost. Směrnice PPD-28 například upravuje postupy pro zabezpečení údajů, pro přístup k nim a pro jejich kvalitu, aby byly osobní informace shromážděné prostřednictvím signálového zpravodajství chráněny, a ukládá také povinnou odbornou přípravu, aby se zajistilo, že personál chápe odpovědnost chránit osobní informace bez ohledu na státní příslušnost. PPD také upravuje mechanismy dodatečného dohledu a souladu s předpisy. Ty zahrnují pravidelný audit a přezkumy příslušnými úředníky pro dohled a soulad, pokud jde o postupy na ochranu osobních informací obsažených v signálovém zpravodajství. Přezkumy také musí zkoumat soulad agentur s postupy na ochranu takových informací.

Směrnice PPD-28 navíc stanoví, že významné otázky souladu s předpisy týkající se osob, které nejsou osobami USA, budou řešeny na vysoké vládní úrovni. Pokud vyvstane významný problém ohledně souladu týkající se osobních informací jakékoli osoby, které byly shromážděny v důsledku činností signálového zpravodajství, musí být takový problém kromě splnění již existujících požadavků na předkládání zpráv také okamžitě nahlášen řediteli národních zpravodajských služeb. Týká-li se problém osobních informací osoby, která není osobou USA, pak ředitel národních zpravodajských služeb po konzultaci s ministrem zahraničí a s ředitelem příslušného prvku zpravodajské komunity stanoví, zda by měly být učiněny kroky pro informování příslušné cizí vlády, při dodržení ochrany zdrojů a metod a personálu Spojených států. Navíc, jak nařizuje směrnice PPD-28, ministr zahraničí určil vysoce postaveného úředníka, tajemnici ministra Catherine Novelliovou, která slouží jako kontaktní osoba pro cizí vlády, jež chtějí vznést dotazy v souvislosti se signálovými zpravodajskými činnostmi Spojených států. Tento závazek k zapojení na vysoké úrovni dokládá úsilí vynaložené vládou Spojených států v několika uplynulých letech na získání důvěry v četná a překrývající se opatření zavedená na ochranu informací o osobách USA i i osobách, které nejsou osobami USA.

e.   Shrnutí

Postupy Spojených států pro shromažďování, uchovávání a šíření informací získaných zahraniční zpravodajskou činností poskytují důležitou ochranu soukromí pro osobní informace o všech osobách, bez ohledu na státní příslušnost. Tyto postupy zejména zajišťují, že se naše zpravodajská komunita zaměřuje na své poslání chránit národní bezpečnost, jak jí povolují příslušné zákony, výkonné dekrety a prezidentské směrnice, že ochraňuje informace před nepovoleným přístupem, použitím a zveřejněním, a že své činnosti vykonává pod několika úrovněmi přezkumu a dohledu, včetně přezkumu a dohledu vykonávaného dohledovými výbory Kongresu. Směrnice PPD-28 a její prováděcí postupy představují naše úsilí o rozšíření určité minimalizace a dalších podstatných zásad ochrany údajů na osobní informace všech osob bez ohledu na jejich státní příslušnost. Osobní informace získané shromažďováním informací prostřednictvím signálového zpravodajství Spojených států podléhají zásadám a požadavkům zákonů a prezidentských směrnic Spojených států, včetně ochranných opatření stanovených ve směrnici PPD-28. Tyto zásady a požadavky zajišťují, aby bylo se všemi osobami zacházeno důstojně a s respektem, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo pobytu, a uznávají, že všechny osoby mají oprávněný zájem na ochraně svého soukromí, když se nakládá s jejich osobními údaji.

II.   ZÁKON O DOHLEDU NAD ZAHRANIČNÍMI ZPRAVODAJSKÝMI ČINNOSTMI – § 702

Shromažďování podle § 702 zákona o dohledu nad zahraničními zpravodajskými činnostmi (11) není „masivní a nahodilé“, nýbrž je úzce zaměřené na shromažďování zahraničního zpravodajství od jednotlivě stanovených oprávněných cílů, je jednoznačně schváleno povolením vydaným na základě výslovné zákonné pravomoci a podléhá jak nezávislému soudnímu dohledu, tak podstatnému přezkumu a dohledu ze strany výkonné moci a Kongresu. Sběr údajů podle § 702 se považuje za signálové zpravodajství podléhající požadavkům směrnice PPD-28 (12).

Shromažďování podle § 702 je jedním z nejcennějších zpravodajských zdrojů, který chrání jak Spojené státy, tak naše evropské partnery. Rozsáhlé informace o fungování a dohledu podle § 702 jsou veřejně dostupné. Četná soudní podání, soudní rozhodnutí a zprávy o dohledu týkající se programu byly odtajněny a zveřejněny na internetových stránkách ODNI: www.icontherecord.tumblr.com. Paragraf 702 byl navíc komplexně analyzován ve zprávě PCLOB, která je k dispozici na adrese https://www.pclob.gov/library/702-Report.pdf (13).

Paragraf 702 byl po rozsáhlé veřejné rozpravě v Kongresu přijat jako součást zákona FISA Amendments Act of 2008  (14). Povoluje se jím získávání zahraničních zpravodajských informací prostřednictvím zacílení na osoby, které nejsou osobami USA a jsou mimo území Spojených států, s povinnou pomocí poskytovatelů elektronických komunikačních služeb ze Spojených států. Podle § 702 ministr spravedlnosti a ředitel národních zpravodajských služeb – dva představitelé na vládní úrovni jmenovaní prezidentem a potvrzení Senátem – předkládají každoročně Soudu pro uplatňování zákona FISA certifikace (15). V těchto certifikacích jsou specifikovány kategorie zahraničních zpravodajských informací, které mají být shromažďovány, jako například zpravodajství týkající se boje proti terorismu nebo zbraní hromadného ničení, jež musí patřit do kategorií definovaných v zákonu FISA (16). Jak uvedl výbor PCLOB, „[t]ato omezení neumožňují neomezené shromažďování informací o cizincích“ (17).

Certifikace také musí zahrnovat postupy pro „cílení“ a „minimalizaci“, které musí Soud pro uplatňování zákona FISA přezkoumat a schválit (18). Postupy pro zacílení mají zajišťovat, aby shromažďování probíhalo pouze tak, jak je povoleno zákonem, a aby spadalo do rozsahu certifikací; postupy pro minimalizaci mají omezovat získávání, šíření a uchovávání informací o osobách USA, obsahují však také ustanovení, která rovněž poskytují podstatnou ochranu informací o osobách, které nejsou osobami USA, jak je popsáno níže. Navíc, jak je popsáno výše, prezident ve směrnici PPD-28 nařídil, aby zpravodajská komunita poskytovala dodatečnou ochranu osobním informacím osob, které nejsou osobami USA, a tato ochrana se vztahuje na informace shromažďované podle § 702.

Jakmile soud postupy pro zacílení a minimalizaci schválí, neprobíhá shromažďování podle § 702 hromadně nebo nahodile, nýbrž „spočívá zcela v sledování konkrétních osob, o kterých bylo učiněno individualizované zjištění,“ jak prohlásil výbor PCLOB (19). Shromažďování je zacíleno prostřednictvím využití individuálních selekčních termínů, jako jsou e-mailové adresy nebo telefonní čísla, u nichž pracovníci zpravodajských služeb Spojených států stanovili, že jsou pravděpodobně využívány pro sdělování zahraničních zpravodajských informací typu, na který se vztahuje certifikace předložená soudu (20). Základ pro selekci cíle musí být podložen dokumenty a dokumentace pro každý zvolený termín je následně přezkoumána ministerstvem spravedlnosti (21). Vláda USA zveřejnila informace, které ukazují, že v roce 2014 bylo podle § 702 zacíleno přibližně 90 000 osob, což je nepatrný zlomek z více než 3 miliard uživatelů internetu na celém světě (22).

Informace shromážděné podle § 702 podléhají soudem schváleným postupům pro minimalizaci, které poskytují ochranu osobám, které nejsou osobami USA, i osobám USA a které byly zveřejněny (23). Komunikace získaná podle § 702 se například uchovává v databázích s přísnou kontrolou přístupu, bez ohledu na to, zda se týká osob USA nebo osob, které nejsou osobami USA. Mohou ji zkoumat pouze zpravodajští pracovníci, kteří prošli odbornou přípravou ohledně postupů pro minimalizaci týkající se ochrany soukromí a kterým byl přístup schválen specificky pro plnění jejich povolených funkcí (24). Využití údajů se omezuje na stanovení zahraničních zpravodajských informací nebo důkazů trestného činu (25). V souladu se směrnicí PPD-28 lze tyto informace šířit, pouze pokud je k tomu oprávněný důvod zahraničního zpravodajství nebo prosazování práva; skutečnost, že jednou ze stran komunikace není osoba USA, není sama o sobě dostačující (26). A postupy pro minimalizaci a směrnice PPD-28 také stanovují lhůty pro uchovávání údajů získaných podle § 702 (27).

Dohled podle § 702 je rozsáhlý a provádějí jej všechny tři složky moci v našem státě. Agentury, které tento předpis provádějí, mají několik úrovní interních přezkumů, včetně přezkumu nezávislými generálními inspektory a technologických kontrol nad přístupem k údajům. Ministerstvo spravedlnosti a ODNI důkladně zkoumají a kontrolují použití § 702, aby ověřily soulad s právními pravidly; agentury rovněž mají nezávislou povinnost informovat o možných případech nesouladu. Tyto případy jsou vyšetřovány a všechny nežádoucí příhody s dodržováním předpisů jsou nahlášeny Soudem pro uplatňování zákona FISA, prezidentově Výboru pro dohled nad zpravodajstvím a Kongresu a jsou příslušným způsobem napraveny (28). Dosud k žádným případům záměrných pokusů o porušení zákona nebo obcházení zákonných požadavků nedošlo (29).

Významnou roli hraje při provádění § 702 Soud pro uplatňování zákona FISA. Je tvořen nezávislými federálními soudci, kteří jako všichni ostatní federální soudci vykonávají funkci soudce doživotně, ale u tohoto soudu působí pouze po dobu sedmi let. Jak je uvedeno výše, soud musí přezkoumávat, zda jsou každoroční certifikace a postupy pro zacílení a minimalizaci v souladu se zákonem. Navíc, jak je také uvedeno výše, musí vláda soud neprodleně uvědomit o problémech s dodržováním (30); již bylo odtajněno a zveřejněno několik stanovisek soudu, která ukazují mimořádnou úroveň soudní kontroly a nezávislosti při přezkumu takových případů.

Bývalý předsedající soudce soudu popsal náročné postupy v dopise Kongresu, který byl zveřejněn (31). V důsledku zákona USA FREEDOM Act, jak je uvedeno níže, má nyní soud výslovné oprávnění jmenovat externího právníka nezávislým advokátem pro ochranu soukromí v případech, kdy vyvstávají nové nebo významné právní otázky (32). Takový stupeň zapojení nezávislého soudnictví země do zahraničních zpravodajských činností zaměřených na osoby, které nejsou občany dané země ani se v ní nenacházejí, je neobvyklý, ne-li bezprecedentní a pomáhá zajistit, aby se shromažďování informací podle § 702 uskutečňovalo v příslušných zákonných mezích.

Kongres vykonává dohled prostřednictvím ze zákona vyžadovaných zpráv předkládaných výboru pro zpravodajství a výboru pro soudnictví a častých informačních schůzek a slyšení. Ty zahrnují pololetní zprávu ministra spravedlnosti, která dokumentuje použití § 702 a veškeré nežádoucí příhody s dodržováním předpisů (33), samostatné pololetní posouzení předkládané ministrem spravedlnosti a ředitelem pro národní zpravodajské služby, jež dokládá soulad s postupy pro zacílení a minimalizaci, včetně souladu s postupy vytvořenými pro zajištění toho, aby byly informace shromažďovány pouze v případě, kdy k tomu existují oprávněné důvody z hlediska zahraničních zpravodajských činností (34), a výroční zprávu vedoucích představitelů prvků zpravodajských služeb, která zahrnuje certifikaci, že shromažďování podle § 702 nadále poskytuje zahraniční zpravodajské informace (35).

Krátce řečeno, shromažďování podle § 702 je povoleno zákonem, podléhá několika úrovním přezkumu, soudního dozoru a dohledu, a jak Soud pro uplatňování zákona FISA uvedl v nedávno odtajněném stanovisku, „neprovádí se hromadně nebo nahodile“, nýbrž „prostřednictvím ... samostatných rozhodnutí o zacílení pro jednotlivé [komunikační] prostředky“ (36).

III.   ZÁKON USA FREEDOM ACT

Zákon USA FREEDOM Act, uzákoněný podpisem v červnu 2015, významným způsobem pozměnil dohled Spojených států a další národní bezpečnostní pravomoci a veřejně zprůhlednil užívání těchto pravomocí a rozhodnutí Soudu pro uplatňování zákona FISA, jak je uvedeno níže (37). Tento zákon zajišťuje, aby naši pracovníci v oblasti zpravodajství a prosazování práva měli pravomoci, jaké k ochraně národa potřebují, a zároveň aby se dále zajistila řádná ochrana soukromí fyzických osob při uplatňování těchto pravomocí. Posiluje ochranu soukromí a občanských svobod a zvyšuje transparentnost.

Zákon zakazuje hromadné shromažďování jakýchkoli záznamů, včetně záznamů jak o osobách USA, tak o osobách, které nejsou osobami USA, v souladu s několika ustanoveními zákona FISA nebo prostřednictvím National Security Letter, což je forma zákonem povoleného správního předvolání (38). Tento zákaz výslovně zahrnuje telefonní metadata týkající se hovorů mezi osobami uvnitř Spojených států a osobami mimo Spojené státy a zahrnoval by také shromažďování informací v rámci štítu na ochranu soukromí na základě těchto pravomocí. Zákon vyžaduje, aby vláda každou žádost o záznamy na základě uvedených pravomocí zakládala na „specifickém zvoleném termínu“ – na takovém termínu, který konkrétně identifikuje určitou osobu, účet, adresu nebo osobní zařízení tak, že se tím v co nejvyšší možné přiměřené míře omezí rozsah požadovaných informací (39). Toto dále zajistí, aby bylo shromažďování informací pro zpravodajské účely přesně zaměřeno a zacíleno.

Zákon také přinesl významné změny řízení u Soudu pro uplatňování zákona FISA, které jednak zvyšují transparentnost, jednak poskytují dodatečné zajištění ochrany soukromí. Jak je uvedeno výše, povolil vytvoření stálého panelu právníků s bezpečnostní prověrkou, kteří mají zkušenosti v oblasti ochrany soukromí a občanských svobod, shromažďování zpravodajských informací, komunikačních technologií nebo dalších souvisejících oblastí, již mohou být jmenováni pro vystupování před soudem jako amicus curiae v případech, které zahrnují významné či novátorské výklady práva. Tito právníci jsou oprávněni přednášet právní argumenty ve prospěch ochrany soukromí a občanských svobod fyzických osob a budou mít přístup k veškerým informacím, včetně utajených informací, které soud uzná za nutné pro výkon jejich služby (40).

Tento zákon také staví na bezprecedentní transparentnosti vlády Spojených států ohledně zpravodajských činností tím, že požaduje, aby ředitel národních zpravodajských služeb po konzultaci s ministrem spravedlnosti buď odtajnil všechna rozhodnutí, příkazy nebo stanoviska vydaná Soudem pro uplatňování zákona FISA či přezkumným soudem pro dohled nad zahraničními zpravodajskými činnostmi, která obsahují významné konstrukce nebo výklady jakýchkoli právních ustanovení, či aby zveřejnil jejich neutajovaná shrnutí.

Zákon navíc umožňuje rozsáhlá zveřejňování ohledně shromažďování informací podle zákona FISA a žádostí podle National Security Letters. Spojené státy musí Kongresu a veřejnosti každý rok mimo jiné informace odhalit také počet požadovaných a získaných příkazů a certifikací podle zákona FISA, odhadované počty osob USA a osob, které nejsou osobami USA, zacílených a dotčených sledováním a počet pověření amici curiae  (41). Zákon rovněž vyžaduje, aby vláda navíc veřejně informovala o počtu žádostí na základě National Security Letter jak pro osoby USA, tak pro osoby, které nejsou osobami USA (42).

Pokud jde o transparentnost obchodních společností, poskytuje jim zákon řadu možností, jak veřejně informovat o souhrnných počtech příkazů a směrnic podle zákona FISA nebo National Security Letter, které obdrží od vlády, jakož i o počtu zákaznických účtů zacílených těmito příkazy (43). Několik společností již tyto informace zveřejnilo a odhalilo tak, že tyto záznamy byly požadovány pouze u omezeného počtu zákazníků.

Tato transparentní hlášení společností dokazují, že se žádosti zpravodajských služeb Spojených států dotýkají pouze nepatrného zlomku údajů. Nedávná zpráva o transparentnosti jedné významné společnosti například ukazuje, že se žádosti z důvodu národní bezpečnosti (na základě zákona FISA nebo National Security Letter), které obdržela, týkaly méně než 20 000 jejích účtů v době, kdy měla více než 400 milionů odběratelů. Jinými slovy, všechny požadavky Spojených států z důvodu národní bezpečnosti, které tato společnost uvedla ve zprávě, se dotýkaly méně než 0,005 % jejích odběratelů. Je zřejmé, že i kdyby se všechny tyto požadavky týkaly údajů „bezpečného přístavu“, což tak samozřejmě není, jsou to požadavky zacílené, mají přiměřený rozsah a nejsou hromadné ani nahodilé.

Zákony, kterými se povolují National Security Letters, již sice omezovaly okolnosti, za nichž mohlo být adresátovi takového příkazu zakázáno jeho zveřejnění, zákon však dále stanovil, že takový požadavek na nezveřejňování musí být pravidelně přezkoumán; také ukládá, aby adresáti National Security Letters byli uvědomeni v případě, kdy skutečnosti již nebudou zavdávat příčinu k požadavku na nezveřejňování, a kodifikuje postupy, jimiž mohou adresáti požadavky na nezveřejnění napadnout. a kodifikuje postupy, jimiž mohou adresáti požadavky na nezveřejnění napadnout (44).

Souhrnně řečeno, významné změny v pravomocích zpravodajských služeb Spojených států, které přinesl zákon USA o svobodě, jasně dokazují rozsáhlé úsilí Spojených států přenést ochranu osobních informací, soukromí a občanských svobod a transparentnost do popředí všech zpravodajských postupů Spojených států.

IV.   TRANSPARENTNOST

Navíc k transparentnosti požadované zákonem USA o svobodě zpravodajská komunita Spojených států poskytuje veřejnosti mnohé dodatečné informace a ve zprůhledňování svých zpravodajských činností je velmi dobrým příkladem. Zpravodajská komunita zveřejnila mnohé své politiky, postupy, rozhodnutí soudu pro dohled nad zahraničními zpravodajskými činnostmi a další odtajněné materiály, čímž svou činnost výjimečným způsobem zprůhlednila. Zpravodajská komunita navíc podstatně zvýšila zveřejňování statistik ohledně vládního využívání pravomocí pro shromažďování informací z důvodu národní bezpečnosti. Dne 22. dubna 2015 zpravodajská komunita vydala druhou výroční zprávu, v níž předkládá statistiky o tom, jak často vláda tyto významné pravomoci využívá. ODNI na svých internetových stránkách a na stránkách IC On the Record také zveřejnil soubor konkrétních zásad transparentnosti (45) a prováděcí plán, kterým se zásady převádějí do konkrétních, měřitelných iniciativ (46). V říjnu 2015 ředitel národních zpravodajských služeb nařídil, aby každá zpravodajská agentura pověřila v rámci svého vedení úředníka pro transparentnost zpravodajských služeb, který bude podporovat transparentnost a povede iniciativy pro transparentnost (47). Úředník pro transparentnost bude úzce spolupracovat s úředníky pro ochranu soukromí a občanských svobod z jednotlivých zpravodajských agentur, aby se zajistilo, že transparentnost a ochrana soukromí a občanských svobod zůstávají i nadále hlavními prioritami.

Jako příklad tohoto úsilí lze uvést, že hlavní úředník NSA pro ochranu soukromí a občanských svobod zveřejnil v průběhu posledních let několik neutajovaných zpráv, včetně zpráv o činnostech podle § 702, výkonného dekretu 12333 a zákona USA FREEDOM Act  (48). Zpravodajská komunita navíc úzce spolupracuje s Výborem pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod, Kongresem a advokáty v oblasti ochrany soukromí ve Spojených státech, aby mohla zpravodajské činnosti Spojených států, kdykoli je to možné a je to v souladu s ochranou citlivých zdrojů a metod zpravodajství, dále zprůhledňovat. Celkově jsou zpravodajské činnosti Spojených států stejně transparentní, či dokonce ještě transparentnější než zpravodajské činnosti kteréhokoli jiného státu na světě a jsou tak transparentní, jak jen je to při dodržení potřeby chránit citlivé zdroje a metody možné.

Shrnutí rozsáhlé transparentnosti zpravodajských činností Spojených států:

—	Zpravodajská komunita uvolnila a zveřejnila on-line tisíce stránek stanovisek soudů a postupů agentur, které nastiňují specifické postupy a požadavky našich zpravodajských činností. Rovněž jsme zveřejnili zprávy o souladu zpravodajských agentur s příslušnými omezeními.

—	Vysoce postavení zpravodajští úředníci pravidelně hovoří na veřejnosti o úlohách a činnostech svých organizací, včetně popisů režimů pro soulad s předpisy a ochranných opatření, kterými se jejich práce řídí.

—	Zpravodajská komunita zveřejnila dodatečné dokumenty o zpravodajských činnostech podle zákona o svobodě informací.

—	Prezident vydal směrnici PPD-28, v níž se veřejně stanovují omezení našich zpravodajských činností, a Úřad ředitele národních zpravodajských služeb vydal dvě veřejné zprávy o provádění těchto omezení.

—	Zpravodajská komunita nyní musí ze zákona zveřejňovat významná právní stanoviska vydaná Soudem pro uplatňování zákona FISA nebo jejich shrnutí.

—	Vláda musí každoročně předkládat zprávu o tom, v jakém rozsahu využívá určité pravomoci v oblasti národní bezpečnosti, a společnosti jsou oprávněny činit totéž.

—	Výbor pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod vydala několik podrobných veřejných zpráv o zpravodajských činnostech a bude tak činit i nadále.

—	Zpravodajská komunita poskytuje rozsáhlé utajené informace dohledovým výborům Kongresu.

—	Ředitel národních zpravodajských služeb vydal zásady transparentnosti, jimiž se mají činnosti zpravodajské komunity řídit.

Toto rozsáhlé zprůhledňování půjde stále dál. Veškeré informace, které budou uvolněny pro veřejnost, budou samozřejmě k dispozici jak ministerstvu obchodu, tak Evropské komisi. Každoroční přezkum ze strany ministerstva obchodu a Evropské komise týkající se provádění štítu na ochranu soukromí poskytne Evropské komisi příležitost prodiskutovat jakékoli otázky, které vyvstaly na základě zveřejnění jakýchkoli nových informací, jakož i jakékoli jiné záležitosti týkající se štítu na ochranu soukromí a jeho fungování a chápeme, že ministerstvo si může k účasti na tomto přezkumu přizvat dle vlastního uvážení zástupce dalších agentur, včetně zpravodajské komunity. Podle mechanismů PPD-28 členské státy EU samozřejmě mohou své dotazy týkající se sledování předkládat také pověřenému úředníkovi ministerstva zahraničí.

V.   NÁPRAVNÁ OPATŘENÍ

Právo Spojených států poskytuje fyzickým osobám, které byly předmětem nezákonného elektronického sledování pro účely národní bezpečnosti, několik způsobů nápravy. Podle zákona FISA se právo usilovat o nápravu u soudu Spojených států neomezuje na osoby USA. Fyzická osoba, která může prokázat oprávněnost svého nároku, aby mohla podat soudní žalobu, by podle zákona FISA měla k dispozici nápravná opatření pro napadení nezákonného elektronického sledování. Zákon FISA například osobám vystaveným nezákonnému elektronickému sledování umožňuje žalovat vládní úředníky Spojených států jako soukromé osoby o náhradu peněžní škody, včetně punitivní náhrady škody a odměny pro právního zástupce. Viz 50 U.S.C. § 1810. Fyzické osoby, které mohou prokázat oprávněnost svého nároku, mohou také podat občanskoprávní žalobu o náhradu peněžní škody, včetně nákladů řízení, proti Spojeným státům, pokud informace o nich získané prostřednictvím elektronického sledování podle zákona FISA byly nezákonně a úmyslně použity nebo zveřejněny. Viz 18 U.S.C. § 2712. V případě, že vláda má v úmyslu jakékoli informace získané prostřednictvím elektronického sledování nebo z něj odvozené o jakékoli dotčené osobě podle zákona FISA proti této osobě použít či zveřejnit v soudním nebo správním řízení ve Spojených státech, musí předem na svůj záměr upozornit tribunál a dotčenou osobu, která poté může napadnout zákonnost sledování a usilovat o zadržení takových informací. Viz 50 U.S.C. § 1806. Zákon FISA také upravuje trestní sankce pro fyzické osoby, které se záměrně zapojují do nezákonného elektronického sledování z titulu výkonu své funkce v soudnictví nebo prosazování práva či které záměrně využijí nebo zveřejní informace získané nezákonným sledováním. Viz 50 U.S.C. § 1809.

Občané EU mají jiné způsoby, jak se domáhat právní nápravy proti úředníkům Spojených států za nezákonné využití údajů nebo nezákonný přístup k nim ze strany vlády, včetně vládních úředníků, kteří poruší zákon nezákonným přístupem k informacím či jejich použitím pro údajné účely národní bezpečnosti. Zákon o počítačových podvodech a zneužití (Computer Fraud and Abuse Act) zakazuje úmyslný nezákonný přístup (nebo překročení zákonného přístupu) pro získání informací z finančních institucí, počítačového systému vlády Spojených států či počítače prostřednictvím internetového přístupu, stejně jako vyhrožování poškozením chráněných počítačů pro účely vydírání nebo podvodu. Viz 18 U.S.C. § 1030. Jakákoli osoba kterékoli státní příslušnosti, která utrpí škodu nebo ztrátu z důvodu porušení tohoto zákona, může na porušitele (včetně vládního úředníka) podat žalobu o náhradu škody a zdržovací žalobu nebo žádost o soudní zákaz podle § 1030(g), bez ohledu na to, zda došlo k trestnímu stíhání, a to za předpokladu, že jednání zahrnuje nejméně jednu z okolností stanovených v zákoně. Zákon o ochraně údajů v elektronických komunikacích (Electronic Communications Privacy Act, ECPA) upravuje vládní přístup k uchovávaným elektronickým komunikacím a transakčním záznamům a informacím o odběratelích drženým třetími stranami poskytujícími komunikační služby. Viz 18 U.S.C. §§ 2701-2712. Zákon ECPA povoluje poškozeným fyzickým osobám žalovat vládní úředníky za úmyslný nezákonný přístup k uchovávaným údajům. Vztahuje se na všechny osoby bez ohledu na jejich státní příslušnost a poškozené osoby mohou získat náhradu škody a náhradu palmáre. Zákon o právu na ochranu finančních údajů (Right to Financial Privacy Act, RFPA) omezuje přístup vlády Spojených států k záznamům bank a makléřů-obchodníků s cennými papíry o jednotlivých zákaznících. Viz 12 U.S.C. §§ 3401-3422. Podle zákona RFPA může zákazník banky nebo makléře-obchodníka s cennými papíry žalovat vládu Spojených států o zákonnou, skutečnou a punitivní náhradu škody za protiprávní získání přístupu k jeho záznamům; pokud je shledáno, že takový protiprávní přístup byl úmyslný, automaticky bude zahájeno vyšetřování s možným disciplinárním postihem příslušných zaměstnanců vlády. Viz 12 U.S.C. § 3417.

A konečně zákon o svobodě informací (Freedom of Information Act, FOIA) stanoví prostředky k tomu, aby se kterákoli osoba domáhala přístupu k existujícím záznamům federálních agentur na jakékoli téma v závislosti na určitých kategoriích výjimek. Viz 5 U.S.C. § 552(b). Tyto kategorie zahrnují omezení přístupu k utajovaným informacím o národní bezpečnosti, k osobním informacím jiných fyzických osob a k informacím o vyšetřováních vedených donucovacími orgány a jsou srovnatelné s omezeními, jež ve svých vlastních zákonech o přístupu k informacím ukládají jiné státy. Tato omezení platí stejnou měrou pro Američany i jiné státní příslušníky. Spory ohledně zveřejňování záznamů požadovaných podle zákona o svobodě informací lze řešit správní cestou a poté u federálního soudu. Soud musí nově rozhodnout, zda jsou záznamy odpírány dle předpisů (5 U.S.C. § 552(a)(4)(B)), a může vládě nařídit jejich zpřístupnění. V některých případech soudy vyvrátily tvrzení vlády, že by informace měly být odepřeny jako utajované (49). Ačkoli nelze získat peněžitou náhradu škody, mohou soudy přiznat náhradu palmáre.

VI.   ZÁVĚR

Spojené státy uznávají, že naše signálové i jiné zpravodajské činnosti musejí zohledňovat skutečnost, že by se se všemi osobami mělo zacházet důstojně a s respektem, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo pobytu, a že všechny osoby mají při nakládání s jejich osobními informacemi oprávněný zájem na ochraně svého soukromí. Spojené státy využívají signálové zpravodajství pouze pro prosazování zájmů národní bezpečnosti a zahraniční politiky a pro ochranu svých občanů a občanů svých spojenců a partnerů před újmou. Zkráceně řečeno, zpravodajská komunita neprovádí nahodilé sledování kohokoli, včetně běžných evropských občanů. Shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství se uskutečňuje pouze v řádně povolených případech, a to způsobem, který je v přísném souladu s těmito omezeními, po zvážení dostupnosti alternativních zdrojů, včetně diplomatických a veřejných zdrojů, a způsobem, jenž upřednostňuje vhodné a proveditelné alternativy. A kdykoli je to možné, uskutečňuje se signálové zpravodajství pouze prostřednictvím shromažďování zacíleného pomocí diskriminantů na konkrétní zahraničnězpravodajské cíle nebo témata.

Politika Spojených států byla v tomto ohledu potvrzena směrnicí PPD-28. V tomto rámci nemají zpravodajské agentury Spojených států zákonnou pravomoc, zdroje, technickou kapacitu ani touhu zachycovat veškeré světové komunikace. Tyto agentury nečtou e-maily všech lidí ve Spojených státech ani všech lidí na celém světě. V souladu se směrnicí PPD-28 poskytují Spojené státy robustní ochranu osobních informací osob, které nejsou osobami USA, jež jsou shromažďovány prostřednictvím signálových zpravodajských činností. To v nejvyšší možné míře proveditelné v souladu s národní bezpečností zahrnuje politiky a postupy pro minimalizaci uchovávání a šíření osobních informací o osobách, které nejsou osobami USA, a to v rozsahu srovnatelném s ochranou poskytovanou státním příslušníkům Spojených států. Jak je navíc uvedeno výše, komplexní režim dohledu nad cílenými pravomocemi podle § 702 zákona FISA nemá obdoby. A konečně významné změny práva Spojených států v oblasti zpravodajské komunity zavedené zákonem USA o svobodě a iniciativami vedenými Úřadem ředitele národních zpravodajských služeb za účelem zprůhlednění zpravodajské komunity velice podporují ochranu soukromí a občanských svobod každé fyzické osoby bez ohledu na její státní příslušnost.

 

21. června 2016

Justin S. Antonipillai

Rada

Ministerstvo obchodu Spojených států amerických

1401 Constitution Avenue, N.W.

Washington, DC 20230

Ted Dean

Zástupce náměstka ministryně

Odbor pro mezinárodní obchod

1401 Constitution Avenue, N.W.

Washington, DC 20230

Vážený pane Antonipillai, vážený pane Deane,

píši Vám, abych Vám poskytl další informace o tom, jak Spojené státy provádějí hromadné shromažďování informací prostřednictvím signálových zpravodajských služeb. Jak vysvětluje poznámka pod čarou 5 v prezidentské směrnici 28 (Presidential Policy Directive 28, PPD-28), „hromadným“ shromažďováním se rozumí získávání poměrně velkého objemu signálových zpravodajských informací nebo údajů za okolností, kdy zpravodajská komunita nemůže k soustředěnému shromažďování použít identifikátor spojený s konkrétním cílem (například e-mailovou adresu či telefonní číslo cíle). To však neznamená, že takovéto shromažďování je „masivní“ nebo „nahodilé“. Podle směrnice PPD-28 totiž „[s]ignálové zpravodajské činnosti musí být v nejvyšší možné míře uzpůsobeny na míru“. S cílem podpořit tento mandát přijímá zpravodajská komunita kroky, aby zajistila, že i když nebudeme moci použít zvláštní identifikátory k cílenému shromažďování, budou údaje, které mají být shromážděny, pravděpodobně obsahovat zahraniční zpravodajské informace, jež odpovídají požadavkům formulovaným tvůrci politiky Spojených států, a to postupem vysvětleným v mém dřívějším dopise, a minimalizuje objem irelevantních shromážděných informací.

Zpravodajská komunita může být například požádána o získání signálových zpravodajských informací o aktivitách teroristické skupiny, která působí v některém z regionů jedné blízkovýchodní země a o které se má za to, že plánuje útoky proti západoevropským zemím; zpravodajská komunita však nemusí znát jména, telefonní čísla, e-mailové adresy ani žádné jiné zvláštní identifikátory fyzických osob spojovaných s touto teroristickou skupinou. Můžeme se rozhodnout skupinu zaměřit shromažďováním komunikace směřující do a z uvedeného regionu k dalšímu přezkumu a rozboru, abychom určili komunikaci, která se týká uvedené skupiny. Při tom by se zpravodajská komunita snažila shromažďování co nejvíce zúžit. To by se považovalo za „hromadné“ shromažďování, protože není proveditelné využití diskriminantů, nikoli však za shromažďování „masivní“ nebo „nahodilé“, naopak by bylo zaměřeno co nejpřesněji.

I když tedy není možné zacílení pomocí konkrétních zvolených termínů, Spojené státy neshromažďují veškerou komunikaci ze všech komunikačních prostředků z celého světa, ale používají filtry a jiné technické nástroje, aby se shromažďování soustředilo na zařízení, která pravděpodobně obsahují komunikaci významnou pro zahraniční zpravodajství. Při tom se činnosti signálového zpravodajství Spojených států dotýkají pouze zlomku komunikace odehrávající se prostřednictvím internetu.

Navíc jak jsem uvedl ve svém dřívějším dopise, protože „hromadné“ shromažďování s sebou nese větší riziko shromažďování irelevantní komunikace, omezuje PPD-28 využití signálových zpravodajských činností zpravodajskou komunitou shromážděných hromadně na šest stanovených účelů. PPD-28 a postupy agentur, kterými se PPD-28 provádí, také omezují uchovávání a šíření osobních informací získaných signálovým zpravodajstvím bez ohledu na to, zda byly informace získány hromadně nebo cíleně, a bez ohledu na státní příslušnost fyzické osoby.

„Hromadné“ shromažďování informací zpravodajskou komunitou tedy není „masivní“ ani „nahodilé“, ale používá metody a nástroje k filtrovanému shromažďování s cílem soustředit se na materiál, který bude odpovídat požadavkům na zahraniční zpravodajství formulovaným tvůrci politiky, a zároveň minimalizovat shromažďování irelevantních informací; při tom se zpravodajská komunita řídí přísnými pravidly na ochranu irelevantních informací, jež mohou být získány. Politiky a postupy popsané v tomto dopise se vztahují na veškeré hromadné shromažďování informací prostřednictvím signálového zpravodajství, včetně veškerého hromadného shromažďování komunikace do a z Evropy, aniž bychom potvrzovali nebo vyvraceli, zda k tomuto shromažďování dochází.

Žádali jste také o více informací o Výboru pro dohled nad respektováním soukromí a občanských svobod (PCLOB) a generálních inspektorech a jejich pravomocech. PCLOB je nezávislá agentura v rámci moci výkonné. Pětičlennou radu složenou ze zástupců obou hlavních politických stran jmenuje prezident a potvrzuje Senát (50). Každý člen rady je jmenován na šestileté funkční období. Členové rady a zaměstnanci musí získat příslušnou bezpečnostní prověrku, aby mohli vykonávat své zákonné povinnosti a odpovědnost v plném rozsahu (51).

Posláním PCLOB je zajistit, aby úsilí federální vlády předcházet terorismu bylo v rovnováze s potřebou chránit soukromí a občanské svobody. Rada má dvě základní povinnosti – dohlížet a poskytovat rady. PCLOB si stanoví vlastní pořad jednání a určuje, jaké dohledové nebo poradenské činnosti bude vykonávat.

V rámci svých dohledových činností PCLOB přezkoumává a analyzuje opatření přijímaná mocí výkonnou na ochranu národa před terorismem s tím, že nutnost těchto opatření musí být v rovnováze s nutností chránit soukromí a občanské svobody (52). Nejnovější dohledový přezkum, který PCLOB dokončil, se zaměřoval na programy sledování provozované podle § 702 zákona FISA (53). V současnosti přezkoumává zpravodajské činnosti provozované podle výkonného dekretu 12333 (54).

V rámci své poradní úlohy PCLOB zajišťuje, aby se při vypracovávání a provádění zákonů, předpisů a postupů spojených se snahou chránit národ před terorismem náležitě braly v úvahu obavy o svobodu (55).

Aby mohl výbor plnit své poslání, je ze zákona oprávněn nahlížet do všech příslušných záznamů, zpráv, auditů, přezkumů, dokladů, dokumentů, doporučení a veškerých dalších příslušných materiálů, včetně utajovaných informací v souladu se zákonem (56). Kromě toho se výbor může dotazovat jakéhokoli vládního úředníka či zaměstnance nebo jej vyslýchat, a to i veřejně (57). Navíc může rada písemně požádat ministra spravedlnosti o vydání předvolání jménem rady subjektům mimo moc výkonnou, která jim nařídí poskytnout příslušné informace (58).

A konečně je výbor ze zákona povinen vystupovat transparentně vůči veřejnosti. V rámci toho veřejnost informuje o svých činnostech pořádáním veřejných slyšení a zpřístupňováním svých zpráv veřejnosti v maximální možné míře v souladu s ochranou utajovaných informací (59). Kromě toho musí výbor PCLOB hlásit, odmítne-li se vládní agentura řídit jejím doporučením.

Generální inspektoři ve zpravodajské komunitě provádějí audity, inspekce a přezkumy programů a činností ve zpravodajské komunitě s cílem označit a řešit systémová rizika, zranitelná místa a nedostatky. Kromě toho generální inspektoři vyšetřují podněty nebo informace o údajném porušování zákonů, pravidel či předpisů nebo špatném hospodaření, závažné plýtvání finančními prostředky, zneužití pravomoci či podstatné a konkrétní ohrožení veřejného zdraví a bezpečnosti v rámci programů a činností zpravodajské komunity. Životně důležitou složkou objektivity a integrity každé zprávy, zjištění a doporučení, které generální inspektor vydá, je jeho nezávislost. K nejzásadnějším faktorům zachování nezávislosti generálních inspektorů patří proces jejich jmenování a odvolání, samostatné provozní, rozpočtové a personální pravomoci a požadavek předkládat zprávy jak vedoucím vládních agentur, tak Kongresu.

Kongres ustavil nezávislou kancelář generálního inspektora v každé vládní agentuře, včetně každého prvku zpravodajské komunity (60). Po schválení zákona o schválení zpravodajské činnosti za rozpočtový rok 2015 (Intelligence Authorization Act for Fiscal Year 2015) téměř všechny generální inspektory dohlížející na prvky zpravodajské komunity jmenuje prezident a potvrzuje Senát, včetně generálních inspektorů na ministerstvu spravedlnosti, v Ústřední zpravodajské agentuře, Národní bezpečnostní agentuře a ve zpravodajské komunitě (61). Kromě toho jsou tito generální inspektoři stálí nestranní činitelé, které může odvolat pouze prezident. I když podle ústavy Spojených států má prezident pravomoc odvolávat generální inspektory, byla uvedená pravomoc uplatněna jen zřídka a v takovém případě musí prezident poskytnout Kongresu 30 dní před odvoláním generálního inspektora písemné odůvodnění (62). Tento proces jmenování generálních inspektorů zajišťuje, aby výběr, jmenování nebo odvolání generálního inspektora nepatřičně neovlivňovali vládní činitelé.

Zadruhé, generální inspektoři mají významné zákonné pravomoci provádět audity, vyšetřování a přezkumy vládních programů a operací. Mimo dohledové vyšetřování a přezkumy vyžadované zákonem mají generální inspektoři značně volné uvážení vykonávat dohledovou pravomoc za účelem přezkumu programů a činností podle svého výběru (63). V rámci výkonu této pravomoci zákon zajišťuje, aby generální inspektoři měli k plnění svých povinností nezávislé prostředky, včetně pravomoci přijímat vlastní zaměstnance a samostatně dokumentovat své rozpočtové žádosti pro Kongres (64). Zákon zajišťuje, aby generální inspektoři měli přístup k informacím potřebným k výkonu jejich povinností. Sem patří pravomoc mít přímý přístup ke všem záznamům a informacím agentur, které podrobně rozepisují programy a operace dané agentury bez ohledu na utajení, pravomoc předvolávat za účelem poskytnutí informací a dokumentů a pravomoc přijímat přísahy (65). V omezených případech může vedoucí vládní agentury činnost generálního inspektora zakázat, pokud by například jeho audit nebo vyšetřování významně poškodily národní bezpečnostní zájmy Spojených států. Uplatnění této pravomoci je opět krajně neobvyklé a vedoucí agentury musí Kongresu do 30 dnů oznámit důvody jejího uplatnění (66). Ředitel národních zpravodajských služeb tuto pravomoc omezit jakékoli činnosti generálního inspektora ve skutečnosti nikdy neuplatnil.

Zatřetí, generální inspektoři jsou povinni poskytovat vedoucím vládních agentur a Kongresu úplné a aktuální informace prostřednictvím zpráv o podvodech a jiných vážných problémech, zneužívání a nedostatcích v souvislosti s vládními programy a činnostmi (67). Dvojí podávání zpráv posiluje nezávislost generálních inspektorů, neboť zprůhledňuje jejich dohledový proces a vedoucím agentur poskytuje příležitost provést doporučení generálních inspektorů, než Kongres přijme legislativní opatření. Generální inspektoři jsou například ze zákona povinni zpracovávat pololetní zprávy, které popisují tyto problémy i nápravná opatření, jež byla dosud přijata (68). Vládní agentury berou zjištění a doporučení generálních inspektorů vážně a generální inspektoři mohou často zařadit souhlas agentur s jejich doporučeními a jejich provedení do těchto i jiných zpráv poskytovaných Kongresu a v některých případech veřejnosti (69). Mimo tuto strukturu dvojího předkládání zpráv jsou generální inspektoři také povinni doprovázet vládní oznamovatele do příslušných výborů Kongresu pro dohled, aby je uvedení oznamovatelé mohli informovat o údajných podvodech, plýtvání nebo zneužívání v rámci vládních programů a činností. Totožnost těch, kdo vystoupí, je chráněna před sdělením moci výkonné, což oznamovatele chrání před potenciálními zakázanými personálními opatřeními nebo před opatřeními v rámci bezpečnostních prověrek přijatými v odvetě za podání hlášení generálnímu inspektorovi (70). Jelikož oznamovatelé jsou často zdrojem vyšetřování generálních inspektorů, možnost oznámit své obavy Kongresu bez ovlivňování mocí výkonnou zvyšuje účelnost dohledu generálních inspektorů. Díky této nezávislosti mohou generální inspektoři objektivně a čestně podporovat hospodárnost, efektivnost a odpovědnost ve vládních agenturách.

A konečně, Kongres ustavil Radu generálních inspektorů pro integritu a efektivnost. Tato rada mj. vypracovává normy pro audity, vyšetřování a přezkumy generálních inspektorů, podporuje výcvik a má pravomoc přezkoumávat obvinění generálních inspektorů ze zneužití pravomoci veřejného činitele, čímž nad generálními inspektory, kteří jsou pověřeni sledovat všechny ostatní, kriticky bdí. (71)

Doufám, že Vám tyto informace budou nápomocny.

---

(1)  Další informace o zahraničních zpravodajských činnostech Spojených států jsou veřejně dostupné on-line na stránce IC on the Record (www.icontherecord.tumblr.com), což je veřejná stránka ODNI, která usiluje o vyšší transparentnost zpravodajských činností vlády.

(2)  Dostupné zde https://www.whitehouse.gov/the-press-office/2014/01/17/presidential-policy-directive-signals-intelligence-activities.

(3)  Donucovací orgány nebo regulační agentury mohou od společností požadovat informace pro účely vyšetřování ve Spojených státech na základě jiných trestněprávních, občanskoprávních a regulačních pravomocí, které stojí mimo oblast působnosti tohoto dokumentu, jenž se omezuje na pravomoci na poli národní bezpečnosti.

(4)  Dostupné zde www.icontherecord.tumblr.com/ppd-28/2015/privacy-civil-liberties#ppd-28. Těmito postupy se pojetí zacíleného a na míru uzpůsobeného shromažďování informací, o nichž se hovoří v tomto dopise, provádí způsobem, který je specifický pro jednotlivé prvky zpravodajské komunity.

(5)  Jako jeden příklad za všechny lze citovat postupy NSA, kterými se provádí směrnice PPD-28 a ve kterých se uvádí: „Kdykoli je to možné, provádí se sběr informací prostřednictvím využití jednoho nebo více selekčních termínů, aby se bylo možno soustředit na konkrétní cíle zahraničního zpravodajství (např. konkrétního známého mezinárodního teroristu či teroristickou skupinu) nebo konkrétní témata zahraničního zpravodajství (např. šíření zbraní hromadného ničení cizí mocností či jejími agenty).“

(6)  Dostupné zde htp://www.dni.gov/files/documents/1017/PPD-28_Status_Report_Oct_2014.pdf.

(7)  Dostupné zde http://www.dni.gov/files/documents/ICD/ICD%20204%20National%20Intelligence%20Priorities%20Framework.pdf.

(8)  Intelligence Community Directive (ICD) 203, dostupné zde http://www.dni.gov/files/documents/ICD/ICD%20203%20Analytic%20Standards.pdf.

(9)  Viz např. dokument U.S. Department of Justice Inspector General Report „A Review of the Federal Bureau of Investigation's Activities Under Section 702 of the Foreign Intelligence Surveillance Act of 2008“ (September 2012), k dispozici zde https://oig.justice.gov/reports/2016/o1601a.pdf.

(10)  Viz www.dni.gov/clpo.

(11)  50 U.S.C. § 1881a.

(12)  Spojené státy mohou také v souladu s jinými ustanoveními zákona FISA získat soudní příkaz k předložení údajů, včetně údajů předaných podle štítu na ochranu soukromí. Viz 50 U.S.C. § 1801 a násl. Ustanovení hlavy I, která povoluje elektronické sledování, a hlavy III, jež povoluje fyzické prohlídky, zákona FISA vyžadují soudní příkaz (s výjimkou mimořádných okolností) a vždy požadují důvodné podezření k tomu, aby se bylo možno domnívat, že cílem je cizí mocnost nebo agent cizí mocnosti. Hlava IV zákona FISA použití zařízení pro zaznamenávání informací o odchozí komunikaci sledovaného zařízení (pen register) nebo zařízení pro zaznamenávání informací o příchozí komunikaci sledovaného zařízení (trap and trace) povoluje na základě soudního příkazu (s výjimkou mimořádných okolností) ve schválených vyšetřováních v oblasti zahraničního zpravodajství, kontrarozvědky či boje proti terorismu. Hlava V zákona FISA povoluje, aby úřad FBI v souladu se soudním příkazem (s výjimkou mimořádných okolností) získával obchodní záznamy, které jsou důležité pro vyšetřování v oblasti zahraničního zpravodajství, kontrarozvědky nebo boje proti terorismu. Jak je uvedeno níže, zákon USA FREEDOM Act výslovně zakazuje využívat zařízení pro zaznamenávání informací o odchozí komunikaci sledovaného zařízení nebo příkazy k hromadnému shromažďování informací z obchodních záznamů podle zákona FISA pro hromadné shromažďování informací a ukládá požadavek na „konkrétní selekční termíny“, aby se zajistilo cílené využívání povolení.

(13)  Privacy and Civil Liberties Board, „Report on the Surveillance Program Operated Pursuant to Section 702 of the Foreign Intelligence Surveillance Act“ (July 2, 2014) („PCLOB Report“).

(14)  Viz Pub. L. No. 110-261, 122 Stat. 2436 (2008).

(15)  Viz 50 U.S.C. § 1881a(a) and (b).

(16)  Viz tamtéž § 1801(e).

(17)  Viz PCLOB Report, s. 99.

(18)  Viz 50 U.S.C. § 1881a(d), (e).

(19)  Viz PCLOB Report, s. 111.

(20)  Tamtéž.

(21)  Tamtéž 8; 50 U.S.C. § 1881a(l); viz také NSA Director of Civil Liberties and Privacy Report, „NSA's Implementation of Foreign Intelligence Surveillance Act Section 702“ (hereinafter „NSA Report“) s. 4, dostupné zde http://icontherecord.tumblr.com/ppd-28/2015/privacy-civil-liberties.

(22)  Director of National Intelligence 2014 Transparency Report, dostupná zde http://icontherecord.tumblr.com/transparency/odni_transparencyreport_cy2014.

(23)  Postupy pro minimalizaci jsou dostupné na adrese: http://www.dni.gov/files/documents/ppd-28/2014%20NSA%20702%20Minimization%20Procedures.pdf („NSA Minimization Procedures“); http://www.dni.gov/files/documents/ppd-28/2014%20FBI%20702%20Minimization%20Procedures.pdf; a http://www.dni.gov/files/documents/ppd-28/2014%20CIA%20702%20Minimization%20Procedures.pdf.

(24)  Viz NSA Report s. 4.

(25)  Viz např. NSA Minimization Procedures, s. 6.

(26)  Postupy zpravodajských agentur podle směrnice PPD-28 dostupné zde http://icontherecord.tumblr.com/ppd-28/2015/privacy-civil-liberties.

(27)  Viz NSA Minimization Procedures; § 4 směrnice PPD-28.

(28)  Viz 50 U.S.C. § 1881(l); viz také PCLOB Report, s. 66-76.

(29)  Viz Semiannual Assessment of Compliance with Procedures and Guidelines Issues Pursuant to Section 702 of the Foreign Intelligence Surveillance Act, Submitted by the Attorney General and the Director of National Intelligence, s. 2–3, dostupné zde http://www.dni.gov/files/documents/Semiannual%20Assessment%20of%20Compliance%20with%20procedures%20and%20guidelines%20issued%20pursuant%20to%20Sect%20702%20of%20FISA.pdf

(30)  Pravidlo 13 Soudu pro uplatňování zákona FISA, dostupné zde http://www.fisc.uscourts.gov/sites/default/files/FISC%20Rules%20of%20Procedure.pdf.

(31)  Dopis Reggie B. Waltona Patricku J. Leahymu ze dne 29. července 2013, s. 2–3. k dispozici zde http://fas.org/irp/news/2013/07/fisc-leahy.pdf.

(32)  Viz § 401 USA FREEDOM Act, P.L. 114-23.

(33)  Viz 50 U.S.C. § 1881f.

(34)  Viz tamtéž § 1881a(l)(1).

(35)  Viz tamtéž § 1881a(l)(3). Některé z těchto zpráv jsou tajné.

(36)  Mem. Opinion and Order. s 26 (FISC 2014), available at http://www.dni.gov/files/documents/0928/FISC%20Memorandum%20Opinion%20and%20Order%2026%20August%202014.pdf.

(37)  Viz USA FREEDOM Act of 2015, Pub. L. No. 114-23, § 401, 129 Stat. 268.

(38)  Viz tamtéž §§ 103, 201, 501. National Security Letters jsou povoleny několika zákony a umožňují úřadu FBI získávat informace obsažené v úvěrových zprávách, finančních záznamech, elektronickém odběru a transakčních záznamech určitých druhů společností, a to pouze z důvodu ochrany před mezinárodním terorismem nebo nezákonnými zpravodajskými činnostmi. Viz 12 U.S.C. § 3414; 15 U.S.C. §§ 1681u-1681v; 18 U.S.C. § 2709. National Security Letters obvykle využívá úřad FBI ke shromažďování kritických informací netýkajících se obsahu v raných fázích vyšetřování v oblasti boje proti terorismu a kontrarozvědky – jde například o totožnost odběratele účtu, který mohl komunikovat s agenty teroristických skupin jako ISIL. Příjemci National Security Letter mají právo jej napadnout u soudu. Viz 18 U.S.C. § 3511.

(39)  Viz tamtéž.

(40)  Viz tamtéž § 401.

(41)  Viz tamtéž § 602.

(42)  Viz tamtéž.

(43)  Viz tamtéž § 603.

(44)  Viz tamtéž §§ 502(f)–503.

(45)  Dostupné na adrese http://www.dni.gov/index.php/intelligence-community/intelligence-transparency-principles.

(46)  Dostupné na adrese http://www.dni.gov/files/documents/Newsroom/Reports%20and%20Pubs/Principles%20of%20Intelligence%20Transparency%20Implementation%20Plan.pdf.

(47)  Viz tamtéž.

(48)  Dostupné na adrese https://www.nsa.gov/civil_liberties/_files/nsa_report_on_section_702_program.pdf; https://www.nsa.gov/civil_liberties/_files/UFA_Civil_Liberties_and_Privacy_Report.pdf; https://www.nsa.gov/civil_liberties/_files/UFA_Civil_Liberties_and_Privacy_Report.pdf.

(49)  Viz např. věc New York Times v. Department of Justice, 756 F.3d 100 (2d Cir. 2014); American Civil Liberties Union v. CIA, 710 F.3d 422 (D.C. Cir. 2014).

(50)  42 U.S.C. 2000ee(a), (h).

(51)  42 U.S.C. 2000ee(k).

(52)  42 U.S.C. 2000ee(d)(2).

(53)  Obecně viz https://www.pclob.gov/library.html#oversightreports.

(54)  Obecně viz https://www.pclob.gov/events/2015/may13.html.

(55)  42 U.S.C. 2000ee(d)(1); viz také dokument PCLOB Advisory Function Policy and Procedure, Policy 2015-004, dostupný na adrese https://www.pclob.gov/library/Policy-Advisory_Function_Policy_Procedure.pdf.

(56)  42 U.S.C. 2000ee(g)(1)(A).

(57)  42 U.S.C. 2000ee(g)(1)(B).

(58)  42 U.S.C. 2000ee(g)(1)(D).

(59)  42 U.S.C. 2000eee(f).

(60)  § 2, 4 zákona o generálních inspektorech (Inspector General Act of 1978), ve znění pozdějších předpisů; § 103H(b), (e) zákona o národní bezpečnosti (National Security Act of 1947), ve znění pozdějších předpisů; § 17(a) zákon o Ústřední zpravodajské službě (Central Intelligence Act) (dále též „zákon o CIA“).

(61)  Viz Pub. L. No. 113-293, 128 Stat. 3990, (Dec. 19, 2014). Prezident nejmenuje pouze generální inspektory Defense Intelligence Agency a National Geospatial-Intelligence Agency; nad těmito agenturami však má současně pravomoc generální inspektor ministerstva obrany a generální inspektor zpravodajské komunity.

(62)  § 3 zákona o generálních inspektorech; § 103H(c) zákona o národní bezpečnosti; § 17(b) zákona o CIA.

(63)  Viz § 4(a), 6(a)(2) zákona o generálních inspektorech; § 103H(c), (g)(2)(A) zákona o národní bezpečnosti; § 17(a), (c) zákona o CIA.

(64)  § 3(d), 6(a)(7), 6(f) zákona o CIA; § 103H(d), (i), (j), (m) zákona o národní bezpečnosti; § 17(e)(7), (f) zákona o CIA.

(65)  § 6(a)(1), (3), (4), (5), (6) zákona o CIA; § 103H(g)(2) zákona o národní bezpečnosti; § 17(e)(1), (2), (4), (5) zákona o CIA.

(66)  Viz např. § 8(b), 8E(a) zákona o generálních inspektorech; § 103H(f) zákona o národní bezpečnosti; § 17(b) zákona o CIA.

(67)  § 4(a)(5) zákona o generálních inspektorech; § 103H(a)(b)(3), (4) zákona o národní bezpečnosti; § 17(a)(2), (4) zákona o CIA.

(68)  § 2(3), 4(a), 5 zákona o generálních inspektorech; § 103H(k) zákona o národní bezpečnosti; § 17(d) zákona o CIA. Generální inspektor ministerstva spravedlnosti poskytuje své zveřejněné zprávy na internetu na adrese http://oig.justice.gov/reports/all.htm. Obdobně generální inspektor zpravodajské komunity zveřejňuje své pololetní zprávy na adrese https://www.dni.gov/index.php/intelligence-community/ic-policies-reports/records-requested-under-foia#icig.

(69)  § 2(3), 4(a), 5 zákona o generálních inspektorech; § 103H(k) zákona o národní bezpečnosti; § 17(d) zákona o CIA. Generální inspektor ministerstva spravedlnosti poskytuje své zveřejněné zprávy na internetu na adrese http://oig.justice.gov/reports/all.htm. Obdobně generální inspektor zpravodajské komunity zveřejňuje své pololetní zprávy na adrese https://www.dni.gov/index.php/intelligence-community/ic-policies-reports/records-requested-under-foia#icig.

(70)  § 7 zákona o generálních inspektorech; § 103H(g)(3) zákona o národní bezpečnosti; § 17(e)(3) zákona o CIA.

(71)  § 11 zákona o generálních inspektorech.

PŘÍLOHA VII

19. února 2016

Justin S. Antonipillai

Rada

Ministerstvo obchodu Spojených států amerických

1401 Constitution Ave., NW

Washington, DC 20230

Ted Dean

Zástupce náměstka ministryně

Odbor pro mezinárodní obchod

1401 Constitution Ave., NW

Washington, DC 20230

Vážený pane Antonipillai, vážený pane Deane,

tento dopis poskytuje krátký přehled primárních vyšetřovacích nástrojů využívaných pro získávání obchodních údajů a dalších informací ze záznamů od společností ve Spojených státech pro účely prosazování trestního práva nebo veřejného zájmu (občanského a regulačního), včetně omezení přístupu stanovených v těchto oprávněních (1). Tyto zákonné postupy nerozlišují státní příslušnost subjektu údajů, jehož informace mají být získány od společností ve Spojených státech, včetně společností, které se budou autocertifikovat prostřednictvím rámce štítu EU-USA na ochranu soukromí. Dále společnosti, které ve Spojených státech obdrží soudní příkaz, jej mohou napadnout u soudu, jak je uvedeno níže (2).

Pokud jde o zachytávání údajů orgány veřejné moci, je důležitý zejména čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států, který stanoví, že „[p]rávo lidí na ochranu svobody osobní, domovní, písemností a majetku před nepřiměřenými prohlídkami, zadržením a zabavením nesmí být porušeno a příkaz k prohlídce smí být vydán, jen pokud neexistuje důvodné podezření podložené výpovědí pod přísahou nebo jinak potvrzené, a musí konkrétně popisovat místo, jež má být prohledáno, osoby, které mají být zadrženy, nebo předměty, které mají být zabaveny“ (čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států). Jak rozhodl Nejvyšší soud Spojených států amerických ve věci Berger v. State of New York, „[h]lavním cílem tohoto dodatku, jak bylo uznáno v bezpočtu rozhodnutí tohoto soudu, je ochránit soukromí a bezpečnost fyzických osob před jejich svévolným narušováním ze strany vládních úředníků“ 388 U.S. 41, 53 (1967) (citing Camara v. Mun. Court of San Francisco, 387 U.S. 523, 528 (1967)). Při vnitrostátních trestních vyšetřováních čtvrtý dodatek obecně vyžaduje, aby pracovníci donucovacích orgánů před provedením prohlídky získali soudní příkaz k prohlídce. Viz věc Katz v. United States, 389 U.S. 347, 357 (1967). Pokud se na danou situaci požadavek soudního příkazu nevztahuje, podléhá vládní činnost zkoušce „přiměřenosti“ podle čtvrtého dodatku. Sama Ústava tedy zabezpečuje, aby vláda Spojených států neměla neomezenou nebo svévolnou moc zachycovat soukromé informace.

Orgány pro prosazování trestního práva:

Federální státní zástupci, kteří jsou pracovníky ministerstva spravedlnosti, a federální vyšetřovatelé, včetně agentů Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), donucovacího orgánu patřícího pod ministerstvo spravedlnosti, jsou oprávněni vyžadovat předložení dokumentů a dalších informací ze záznamů společností ve Spojených státech pro účely trestního vyšetřování prostřednictvím několika typů povinných zákonných postupů, včetně předvolání velkou porotou, správních předvolání a příkazů k prohlídce, a mohou získat další komunikaci v rámci federálních pravomocí odposlechu telefonních rozhovorů a získávání informací ze zařízení pro zaznamenávání informací o odchozí komunikaci sledovaného zařízení (pen registers).

Předvolání velkou porotou nebo soudní předvolání: Předvolání v trestní věci se používají k podpoře zacílených vyšetřování prováděných donucovacími orgány. Předvolání velkou porotou je úřední žádost vydaná velkou porotou (obvykle na žádost federálního státního zástupce) na podporu vyšetřování před velkou porotou ve věci konkrétního podezření z porušení trestního práva. Velké poroty jsou vyšetřovací větví soudu, porotci jsou vybírání soudcem nebo vyšetřujícím soudcem. Předvoláním lze předvolat osobu ke svědecké výpovědi v řízení nebo k předložení či zpřístupnění obchodních záznamů, elektronicky uložených informací nebo jiných hmotných předmětů. Informace musí mít pro vyšetřování význam a předvolání nesmí být nepřiměřené z důvodu přílišné šíře, represivnosti nebo tíže břemene. Na základě takových skutečností totiž může adresát předvolání napadnout. See Fed. R. Crim. P. 17. V omezených případech lze poté, co v případu došlo k obžalování velkou porotou, využít předvolání k předložení dokumentů v soudním řízení.

Pravomoc vydávat správní předvolání: Pravomoc vydávat správní předvolání lze vykonávat v trestněprávním i občanskoprávním vyšetřování. V kontextu prosazování trestního práva několik federálních zákonů povoluje využití správního předvolání k předložení nebo zpřístupnění obchodních záznamů, elektronicky uložených informací či jiných hmotných předmětů ve vyšetřováních týkajících se podvodů v oblasti zdravotní péče, zneužívání dětí, ochrany tajné služby a případů kontrolovaných látek a ve vyšetřováních generálního inspektora týkajících se vládních agentur. Usiluje-li vláda o uplatnění správního předvolání u soudu, adresát správního předvolání, stejně jako adresát předvolání velkou porotou, může tvrdit, že je předvolání nepřiměřené z důvodu přílišné šíře, represivnosti nebo tíže břemene.

Soudní příkazy týkající se zařízení pro zaznamenávání informací o odchozí komunikaci sledovaného zařízení (pen register) nebo zařízení pro zaznamenávání informací o příchozí komunikaci sledovaného zařízení (trap and trace): Podle trestněprávních ustanovení o zařízeních pro zaznamenávání informací o odchozí komunikaci sledovaného zařízení a zařízeních pro zaznamenávání informací o příchozí komunikaci sledovaného zařízení mohou donucovací orgány obdržet soudní příkaz k získání informací v reálném čase o vytáčení, směrování, adresování a signálování, které se netýkají obsahu, ohledně telefonního čísla nebo e-mailu, a to na základě certifikace toho, že poskytované informace jsou důležité pro probíhající trestní vyšetřování. Viz 18 U.S.C. §§ 3121-3127. Nezákonné použití nebo nainstalování takových zařízení je federálním trestným činem.

Zákon o ochraně údajů v elektronických komunikacích (Electronic Communications Privacy Act, ECPA): Další pravidla upravují přístup vlády k informacím o odběratelích, k údajům o provozu a k uchovávanému obsahu komunikací v držení telefonních společností poskytujících internetové služby a jiných třetích stran poskytujících služby podle hlavy II zákona o ochraně údajů v elektronických komunikacích, kterému se též říká zákon o uchovávaných komunikacích (Stored Communications Act, SCA) (18 U.S.C. § 2701–2712). Zákon o uchovávaných komunikacích stanovuje systém zákonných práv na ochranu soukromí, který omezuje přístup donucovacích orgánů k údajům nad rámec toho, co je podle ústavního práva požadováno od zákazníků a odběratelů poskytovatelů internetových služeb. Zákon o uchovávaných komunikacích poskytuje zvýšenou úroveň ochrany soukromí v závislosti na míře narušování soukromí shromažďováním informací. Pro získání registračních informací, IP adres a souvisejících časových razítek a fakturačních informací o odběratelích musí donucovací orgány získat soudní předvolání. Pro většinu ostatních uchovávaných informací netýkajících se obsahu, jako jsou hlavičky e-mailů bez předmětu, musí donucovací orgány předložit soudci konkrétní fakta, která dokazují, že požadované informace jsou relevantní a závažné pro probíhající trestní vyšetřování. Pro získání uchovávaného obsahu elektronických komunikací donucovací orgány obvykle získají od soudce příkaz na základě důvodného podezření, že dotčený účet obsahuje důkaz trestného činu. Zákon o uchovávaných komunikacích také upravuje občanskoprávní odpovědnost a trestní sankce.

Soudní nařízení sledování podle federálního zákona o odposlechu: Dále podle federálního zákona o odposlechu mohou donucovací orgány pro účely trestního vyšetřování zachycovat v reálném čase telefonické, ústní nebo elektronické komunikace. Viz 18 U.S.C. §§ 2510-2522. Tuto pravomoc mohou vykonávat pouze v souladu se soudním nařízením, v němž soudce mimo jiné shledá, že existuje důvodné podezření, že odposlech nebo elektronické zachycování povedou k získání důkazu o federálním trestném činu nebo o místě, kde se nachází osoba vyhýbající se stíhání. Tento zákon také upravuje občanskoprávní odpovědnost a trestní sankce za porušení ustanovení o odposlechu.

Příkaz k prohlídce – pravidlo 41: Donucovací orgány mohou fyzicky prohledávat prostory ve Spojených státech, pokud jim to povolil soudce. Musí soudci na základě „důvodného podezření“ prokázat, že došlo či v blízké době dojde ke spáchání trestného činu a že prvky související s ním se pravděpodobně nacházejí na místě uvedeném v příkazu. Této pravomoci se často využívá v případech, kdy je zapotřebí, aby policie provedla prohlídku určitého místa, protože hrozí nebezpečí, že by důkazy mohly být zničeny, pokud by společnosti bylo doručeno předvolání nebo jiné nařízení k předložení informací. Viz čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států amerických (jak je podrobněji uvedeno výše) a Fed. R. Crim. P. 41. Subjekt příkazu k prohlídce může usilovat o prohlášení příkazu za neplatný z důvodu přílišné šíře, kverulantství nebo jinak nepatřičného způsobu jeho získání a dotčené strany s oprávněným nárokem mohou usilovat o to, aby byly za neplatné prohlášeny jakékoli důkazy získané při nezákonné prohlídce. Viz věc Mapp v. Ohio, 367 U.S. 643 (1961).

Pokyny a postupy ministerstva spravedlnosti: Navíc k těmto ústavním, zákonným a na pravidlech založeným omezením vládního přístupu k údajům vydal ministr spravedlnosti pokyny, které dále omezují přístup donucovacích orgánů k údajům a které také obsahují ochranu soukromí a občanských svobod. Například pokyny ministra spravedlnosti pro vnitrostátní operace FBI (září 2008) dostupné na adrese http://www.justice.gov/archive/opa/docs/guidelines.pdf stanovují omezení pro využití vyšetřovacích prostředků pro získávání informací souvisejících s vyšetřováním, které se týká federálních trestných činů. Tyto pokyny vyžadují, aby úřad FBI využíval co nejméně obtěžující proveditelné vyšetřovací metody se zohledněním jejich účinku na ochranu soukromí a občanských svobod a na možné poškození dobrého jména. Dále se v nich uvádí, že „FBI zásadně musí svá vyšetřování i jiné činnosti vést zákonným a přiměřeným způsobem, který respektuje svobodu a soukromí a vyhýbá se zbytečnému narušování životů lidí dodržujících zákony“. Viz AG FBI Guidelines, s. 5. Federální úřad pro vyšetřování tyto pokyny provedl prostřednictvím operační příručky FBI pro vnitrostátní vyšetřování, která je dostupná na adrese https://vault.fbi.gov/FBI%20Domestic%20Investigations%20and%20Operations%20Guide%20(DIOG) a která je komplexní příručkou, jež zahrnuje podrobná omezení týkající se vyšetřovacích nástrojů a pokyny pro zajištění ochrany občanských svobod a soukromí ve všech vyšetřováních. Další pravidla a postupy ukládající omezení vyšetřovacích činností federálních státních zástupců jsou stanoveny v příručce United States Attorneys' Manual (USAM), která je také dostupná na adrese http://www.justice.gov/usam/united-states-attorneys-manual.

Občanské a regulační orgány (veřejný zájem):

Existují také významná omezení přístupu občanských nebo regulačních orgánů (tj. „orgánů ve veřejném zájmu“) k údajům drženým společnostmi ve Spojených státech. Agentury s občanskými a regulačními úkoly mohou vydávat předvolání pro společnosti k předložení obchodních záznamů, elektronicky uchovávaných informací nebo hmotných předmětů. Výkon pravomoci vydávat správní nebo občanská předvolání mají tyto agentury omezený nejen prostřednictvím svých institucionálních zákonů, ale také prostřednictvím nezávislého soudního přezkumu předvolání před jejich potenciálním soudním výkonem. Viz např. Fed. R. Civ. P. 45. Agentury mohou usilovat o přístup pouze k těm údajům, které jsou relevantní pro záležitosti v rámci jejich regulační pravomoci. Dále může adresát správního předvolání napadnout výkon předvolání u soudu tím, že předloží důkazy, že agentura nejednala v souladu se základními standardy přiměřenosti, o nichž se zde hovořilo dříve.

Podle specifických odvětví společností a typů údajů, které vlastní, existují ještě další právní základy k tomu, aby mohly společnosti napadnout žádosti vládních agentur o poskytnutí údajů. Například finanční instituce mohou správní předvolání k předložení určitých typů informací napadnout jako porušení zákona o bankovním tajemství a jeho prováděcích předpisů. Viz 31 U.S.C. § 5318, 31 C.F.R. Part X. Další podniky se mohou opřít o zákon o spravedlivém informování o úvěrové spolehlivosti (Fair Credit Reporting Act), viz 15 U.S.C. § 1681b, nebo o řadu dalších zákonů specifických pro daná odvětví. Zneužití pravomoci agentury vydávat předvolání může vést k odpovědnosti agentury nebo k osobní odpovědnosti jejích pracovníků. Viz např. Right to Financial Privacy Act, 12 U.S.C. §§ 3401–3422. Soudy ve Spojených státech tak chrání před neoprávněnými regulačními požadavky a poskytují nezávislý dohled nad kroky federálních agentur.

A konečně, veškeré zákonné pravomoci, které vládní orgány mají ohledně fyzického zadržení záznamů společnosti ve Spojených státech na základě administrativní prohlídky, musí splňovat požadavky čtvrtého dodatku. Viz See v. City of Seattle, 387 U.S. 541 (1967).

Závěr

Veškeré činnosti prosazování práva a regulační činnosti ve Spojených státech musí být v souladu s příslušným právem, včetně Ústavy Spojených států, zákonů, pravidel a předpisů. Tyto činnosti také musí být v souladu s příslušnými postupy, včetně pokynů ministra spravedlnosti, které upravují federální činnosti prosazování práva. Výše popsaný právní rámec omezuje schopnost donucovacích a regulačních agentur Spojených států získávat informace od společností ve Spojených státech – ať už jde o informace týkající osob USA nebo osob, které nejsou osobami USA –, a navíc umožňuje soudní přezkum veškerých žádostí vlády o údaje v rámci těchto pravomocí.

---

(1)  V tomto přehledu nejsou popsány vyšetřovací nástroje národní bezpečnosti využívané donucovacími orgány při vyšetřování terorismu a při jiných vyšetřováních v oblasti národní bezpečnosti, včetně National Security Letters pro některé informace ze záznamů v úvěrových zprávách, finančních záznamech a elektronickém odběru a v transakčních záznamech, viz 12 U.S.C. § 3414; 15 U.S.C. § 1681u; 15 U.S.C. § 1681v; 18 U.S.C. § 2709, a pro elektronický dohled, příkazy k prohlídce, obchodní záznamy a další shromažďování komunikací podle zákona FISA, viz 50 U.S.C. § 1801 a násl..

(2)  V tomto dopise se hovoří o pravomocích federálních donucovacích a regulačních orgánů; porušení státních zákonů jsou vyšetřována a souzena na úrovni jednotlivých států USA. Státní donucovací orgány používají soudní příkazy a předvolání vydané podle státního práva v podstatě stejným způsobem, jaký je popsán zde, ale s možností, že soudní řízení na úrovni státu může podléhat ochraně podle ústavy daného státu, která může jít nad rámec Ústavy Spojených států. Ochrana podle státního práva musí být minimálně na stejné úrovni jako ochrana podle Ústavy Spojených států, mimo jiné včetně čtvrtého dodatku.