12.8.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 239/11


PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) č. 870/2014

ze dne 11. srpna 2014

o kritériích pro žadatele o přidělení kapacity železniční infrastruktury

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/34/ES ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (1), a zejména na čl. 41 odst. 3 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

V čl. 41 odst. 2 směrnice 2012/34/EU se stanoví, že provozovatelé infrastruktury mohou stanovit požadavky kladené na žadatele, aby zajistili naplnění svých oprávněných očekávání ohledně budoucích výnosů a využití infrastruktury.

(2)

Takové požadavky by měly být přiměřené, transparentní a nediskriminační. Mohou zahrnovat pouze poskytnutí finanční záruky, která by měla být úměrná zamýšlenému rozsahu činnosti žadatele, a ujištění o schopnosti podat vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury.

(3)

Finanční záruky by mohly být ve formě záloh nebo záruk poskytovaných finančními institucemi.

(4)

V rámci přiměřenosti požadavků podle 2. bodu odůvodnění je třeba zohlednit skutečnost, že infrastruktura konkurenčních druhů dopravy, jako je silniční a letecká doprava, námořní lodě a vnitrozemské vodní cesty, mnohdy není zatížena poplatky za její využití, a tudíž s ní ani nesouvisí finanční záruky. Aby byla zajištěna spravedlivá hospodářská soutěž mezi jednotlivými druhy dopravy, měly by být finanční záruky omezeny na nezbytně nutné minimum z hlediska jejich úrovně i doby trvání.

(5)

Tyto finanční záruky jsou přiměřené, pouze jsou-li nutné k ujištění provozovatele infrastruktury ohledně budoucích výnosů a využití infrastruktury. Jelikož se provozovatelé infrastruktury mohou opřít i o kontroly finanční způsobilosti železničních podniků a související dohled v rámci postupu pro vydávání licencí v souladu kapitolou III směrnice 2012/34/EU, a zejména jejím článkem 20, snižuje se tím i potřeba finanční záruky.

(6)

Na uvedené záruky se vztahuje zásada nediskriminace, pročež by se požadavky na záruky kladené na žadatele s infrastrukturou v soukromém a ve veřejném vlastnictví neměly nijak lišit.

(7)

Záruky by měly být úměrné úrovni rizika, které pro provozovatele infrastruktury představuje v různých fázích přidělování kapacity žadatel. Riziko je obecně považováno za nízké, dokud lze kapacitu přerozdělit ostatním železničním podnikům.

(8)

Záruku, která se vyžaduje při podání vyhovujících návrhů na přidělení kapacity infrastruktury, lze považovat za přiměřenou, transparentní a nediskriminační, pokud provozovatel infrastruktury stanoví ve zprávě o síti jasná a transparentní pravidla pro podání žádosti o přidělení kapacity a nabídne žadatelům potřebné podpůrné nástroje. Jelikož není možné objektivně určit před zahájením řízení pro podávání žádostí, co se rozumí schopností připravit vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury, veškerá případné selhání ve vztahu k dané schopnosti lze určit až po uplynutí daného řízení, a to pokud žadatel opakovaně nepředloží uvedené návrhy nebo provozovateli infrastruktury nesdělí potřebné informace. Za uvedené selhání je žadatel odpovědný; může mu být uložena sankce ve formě jeho vyloučení, pokud jde o žádost o konkrétní trasu vlaku.

(9)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem výboru uvedeného v čl. 62 odst. 1 směrnice 2012/34/EU,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví požadavky na finanční záruky, které může vyžadovat provozovatel infrastruktury pro naplnění svých oprávněných očekávání ohledně budoucích výnosů, aniž by byla překročena úroveň úměrná rozsahu činnosti zamýšlené žadatelem. Požadavky zahrnují zejména podmínky, v jakých situacích lze záruku či zálohu vyžadovat, jakož i výši finanční záruky a dobu jejího trvání. Toto nařízení dále podrobněji stanoví kritéria pro posouzení schopnosti žadatele podat vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení platí tato definice:

 

„finanční zárukou“ se rozumí a) zálohy, které mají snížit budoucí povinnosti k úhradě poplatků za infrastrukturu a které mají tyto povinnosti předvídat, nebo b) smluvní ujednání, jímž se finanční instituce (např. banka) zavazuje k tomu, že se dané platby uskuteční v den jejich splatnosti.

Článek 3

Podmínky finančních záruk

1.   Žadatel může žádosti o finanční záruku vyhovět buď prostřednictvím zálohy, nebo prostřednictvím smluvního ujednání, ve smyslu článku 2. Vyžaduje-li provozovatel infrastruktury na žadateli zálohu na poplatky za infrastrukturu, nesmí se zároveň za tytéž zamýšlené činnosti dožadovat jiných finančních záruk.

2.   Provozovatel infrastruktury smí na žadatelích finanční záruky požadovat pouze v případě, že je možné se na základě úvěrového hodnocení žadatele domnívat, že by mohl mít potíže pravidelně hradit poplatky za infrastrukturu. Tato úvěrová hodnocení provozovatel infrastruktury případně uvede v oddíle o zásadách zpoplatnění v rámci své zprávy o síti. Ve své žádosti o finanční záruku vychází provozovatel infrastruktury z úvěrových hodnocení, která nejsou starší dvou let, jež mu poskytne ratingová agentura.

3.   Provozovatel infrastruktury nesmí finanční záruku vyžadovat:

a)

po určeném železničním podniku v případě, že finanční záruku již poskytl či uhradil žadatel, který není železničním podnikem, za účelem úhrady budoucích plateb za tytéž zamýšlené činnosti;

b)

uhradí-li poplatek za infrastrukturu přímo provozovateli infrastruktury příslušný orgán podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 (2).

Článek 4

Výše finanční záruk a doba jejich trvání

1.   Výše finančních záruk na jednoho žadatele nepřekročí odhadovanou výši poplatků, které vzniknou během dvou měsíců provozu vlaků, jenž je předmětem žádosti.

2.   Od maximální odhadované částky poplatků podle odstavce 1 se odečtou poplatky za rezervaci kapacity uhrazené v souladu se článkem 36 směrnice 2012/34/EU.

3.   Provozovatel infrastruktury nesmí vyžadovat, aby finanční záruka nabyla účinku později než deset dnů před prvním dnem v měsíci, v němž železniční podnik zahájí provoz vlaků, na který se vztahují poplatky za infrastrukturu, jež má uvedená záruka pokrýt. Je-li kapacita infrastruktury přidělena až po tomto časovém období, může provozovatel infrastruktury vyžadovat finanční záruku v krátké lhůtě.

Článek 5

Schopnost podat vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury

Provozovatel infrastruktury smí žádost o konkrétní trasu vlaku zamítnout z důvodu, že nezískal jistotu o schopnosti podat vyhovující návrhy na přidělení kapacity infrastruktury ve smyslu čl. 41 odst. 2 směrnice 2012/34/EU, pouze pokud:

a)

žadatel nevyhověl dvěma následným žádostem o poskytnutí chybějících informací nebo opakovaně reagoval způsobem, který nesplňuje podmínky stanovené ve zprávě o síti uvedené v článku 27 směrnice 2012/34/EU a v příloze IV uvedené směrnice, pokud jde o řízení pro podávání žádostí k trasám vlaků, a

b)

provozovatel infrastruktury není schopen na žádost regulačního subjektu a k jeho spokojenosti doložit, že učinil veškeré přiměřené kroky, aby podpořil řádné a včasné podání žádostí.

Článek 6

Přechodné ustanovení

Provozovatelé infrastruktury uvedou v případě potřeby své zprávy o síti pro první období jízdního řádu do souladu s ustanoveními tohoto nařízení po jeho vstupu v platnost.

Článek 7

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení se použije ode dne 16. června 2015.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. srpna 2014.

Za Komisi

José Manuel BARROSO

předseda


(1)  Úř. věst. L 343, 14.12.2012, s. 32.

(2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70, Úř. věst. L 315, 3.12.2007, s. 1.