28.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 159/1

(1)

Směrnice Rady 93/7/EHS (2) byla podstatně změněna směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 96/100/ES (3) a 2001/38/ES (4). Vzhledem k tomu, že je třeba přijmout další změny, by uvedená směrnice měla být z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti přepracována.

(2)

Vnitřní trh zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, v němž je v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. V souladu s článkem 36 Smlouvy o fungování EU příslušná ustanovení o volném pohybu zboží nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu či tranzitu odůvodněné ochranou národních kulturních pokladů umělecké, historické nebo archeologické hodnoty.

(3)

Za podmínek a v mezích stanovených článkem 36 Smlouvy o fungování EU si členské státy ponechají právo určit svůj národní kulturní poklad a přijmout opatření nezbytná k jeho ochraně. Unie však hraje významnou úlohu při podpoře spolupráce mezi členskými státy za účelem ochrany kulturního dědictví evropského významu, k němuž tyto národní kulturní poklady patří.

(4)

Směrnice 93/7/EHS stanovila opatření, která mají umožnit členským státům navracení kulturních statků označených jako národní kulturní poklad ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU, které náležejí do společných kategorií kulturních statků uvedených v příloze zmíněné směrnice, zpět na jejich území, pokud byly vyvezeny z jejich území v rozporu s vnitrostátními opatřeními nebo s nařízením Rady (ES) č. 116/2009 (5). Uvedená směrnice se rovněž vztahovala na kulturní statky označené jako národní kulturní poklad a tvořící nedílnou část veřejných sbírek nebo inventářů církevních zařízení, jež nenáležejí do těchto obecných kategorií.

(5)

Směrnice 93/7/EHS zavedla správní spolupráci mezi členskými státy při řešení otázek týkajících se národního kulturního pokladu, úzce spojenou s jejich spoluprací s Interpolem nebo s jinými příslušnými subjekty v oblasti odcizených uměleckých děl spočívající zejména ve vydávání seznamů ztracených, odcizených nebo neoprávněně vyvezených kulturních statků tvořících součást jejich národního kulturního pokladu a veřejných sbírek.

(6)

Řízení o navrácení stanovené směrnicí 93/7/EHS představovalo první krok ve spolupráci mezi členskými státy v oblasti ochrany kulturních statků v rámci vnitřního trhu s cílem dalšího vzájemného uznávání příslušných vnitrostátních právních předpisů.

(7)

Nařízení (ES) č. 116/2009 spolu se směrnicí 93/7/EHS zavedlo systém Unie na ochranu kulturních statků členských států.

(8)

Cílem směrnice 93/7/EHS bylo zajistit fyzické navracení kulturních statků do členského státu, z jehož území byly tyto předměty neoprávněně vyvezeny, a to bez ohledu na vlastnická práva vztahující se na tyto předměty. Používání uvedené směrnice však poukázalo na omezení systému pro zajištění navracení takových kulturních statků. Zprávy týkající se používání této směrnice poukázaly na nepříliš časté používání směrnice způsobené zejména omezením oblasti její působnosti vyplývajícím z podmínek stanovených přílohou uvedené směrnice, krátkou lhůtou pro uplatnění nároku na navrácení a náklady spojenými s tímto řízením.

(9)

Oblast působnosti této směrnice je třeba rozšířit na všechny kulturní statky označené nebo vymezené členskými státy podle vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů jako národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU. Tato směrnice by se tak měla vztahovat na předměty historické, paleontologické, etnografické, numismatické nebo vědecké hodnoty, bez ohledu na to, zda tvoří součást veřejné nebo jiné sbírky či se jedná o jednotlivé předměty, a zda pocházejí z řádných či nelegálních vykopávek, za předpokladu, že jsou označeny nebo vymezeny jako národní kulturní poklad. Kulturní statky označené nebo vymezené jako národní kulturní poklad by k tomu, aby je bylo možné navrátit podle této směrnice, neměly již náležet do určitých kategorií či splňovat limity týkající se stáří nebo finanční hodnoty.

(10)

V článku 36 Smlouvy o fungování EU se uznává rozmanitost vnitrostátních systémů ochrany národních kulturních pokladů. V zájmu posílení vzájemné důvěry, ochoty ke spolupráci a vzájemného porozumění mezi členskými státy by měl být rozsah termínu „národní poklad“ určen v rámci článku 36 Smlouvy o fungování EU. Členské státy by měly rovněž usnadnit navracení kulturních statků do členských států, z jejichž území byly tyto předměty neoprávněně vyvezeny, a to bez ohledu na datum přistoupení daného členského státu, a měly by zajistit, aby navracením těchto předmětů nevznikaly nepřiměřené náklady. Členské státy by měly mít možnost navracet jiné kulturní statky, než které jsou označeny nebo vymezeny jako národní kulturní poklad, pokud dodržují příslušná ustanovení Smlouvy o fungování EU, jakož i kulturní statky neoprávněně vyvezené před 1. lednem 1993.

(11)

Je třeba posílit správní spolupráci mezi členskými státy, aby se podpořilo účinnější a jednotnější používání této směrnice. Od ústředních orgánů by se proto mělo vyžadovat, aby vzájemně účinně spolupracovaly a prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu (dále jen „IMI“) stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1024/2012 si vyměňovaly informace týkající se neoprávněně vyvezených kulturních statků (6). Má-li se zlepšit uplatňování této směrnice, je třeba zavést modul systému IMI speciálně upravený pro kulturní statky. Rovněž je vhodné, aby tento systém ve vhodných případech využívaly i ostatní příslušné orgány členských států.

(12)

V zájmu zajištění ochrany osobních údajů by správní spolupráce a výměna informací mezi příslušnými orgány měly být v souladu s pravidly uvedenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (7) a pokud jde o používání systému IMI, s pravidly uvedenými v nařízení (EU) č. 1024/2012. Definice použité ve směrnici 95/46/ES a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (8) by měly platit i pro účely této směrnice.

(13)

Lhůta na zjištění, zda daný předmět, jenž byl nalezen v jiném členském státě, představuje kulturní statek ve smyslu směrnice 93/7/EHS, se v praxi ukázala jako příliš krátká. Měla by proto být prodloužena na šest měsíců. Delší lhůta by měla členským státům umožnit přijmout opatření nutná k zachování kulturního statku a případně zabránit jednání vedoucímu k obcházení řízení při jeho navrácení.

(14)

Lhůta pro uplatnění nároku na navrácení by rovněž měla být prodloužena na tři roky poté, kdy se členský stát, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen, dozvěděl o místě výskytu kulturního statku a o totožnosti jeho vlastníka nebo držitele. Prodloužení této lhůty by mělo usnadnit navrácení a odrazovat od neoprávněného vyvážení národních pokladů. V zájmu jasnosti je třeba upřesnit, že lhůta pro uplatnění nároku na navrácení začíná plynout ode dne, kdy byl uvědomen ústřední orgán členského státu, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen.

(15)

Ve směrnici 93/7/EHS bylo staveno, že lhůta pro uplatnění nároku na navrácení uplyne 30 let ode dne, kdy byl kulturní statek neoprávněně vyvezen z území členského státu. Jedná-li se však o předměty, které jsou součástí veřejných sbírek, a předměty, které jsou zařazeny do inventářů církevních zařízení v členských státech, ve kterých podléhají zvláštním úpravám na ochranu podle vnitrostátních právních předpisů, je pro uplatnění nároku na navrácení za určitých okolností stanovena delší lhůta. Vzhledem ke skutečnosti, že členské státy mohou uplatňovat zvláštní úpravy na ochranu podle vnitrostátních právních předpisů v případě náboženských institucí, které nejsou církevní, by se tato směrnice měla vztahovat i na tyto jiné náboženské instituce.

(16)

Rada ve svých závěrech o předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a o boji proti ní přijatých ve dnech 13. a 14. prosince 2011 uznala, že je nutné přijmout opatření, jež posílí účinnost předcházení trestné činnosti týkající se kulturních statků a boje proti ní. Doporučila Komisi, aby členským státům poskytovala podporu v zájmu účinné ochrany kulturních statků s cílem předcházet nedovolenému obchodu s kulturními statky a bojovat proti němu a prosazovat případná doplňující opatření. Rada kromě toho doporučila, aby členské státy zvážily ratifikaci Úmluvy UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovolenému dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků podepsané v Paříži dne 17. listopadu 1970 a Úmluvy UNIDROIT o kradených nebo protiprávně vyvezených kulturních statcích podepsané v Římě dne 24. června 1995.

(17)

Je rovněž vhodné zajistit, aby všechny subjekty trhu vynakládaly při transakcích souvisejících s kulturními statky nezbytnou péči. Následky spojené s nabytím kulturního statku nezákonného původu budou skutečně odrazující pouze v případě, že vyplacení odškodného bude spojeno s povinností vlastníka prokázat vynaložení nezbytné péče. V zájmu dosažení cílů Unie v oblasti předcházení nedovolenému obchodu s kulturními statky a boje proti němu by proto měla tato směrnice stanovit, že pro účely odškodnění musí vlastník prokázat, že při nabytí daného předmětu vynaložil nezbytnou péči.

(18)

Rovněž by bylo užitečné, aby všechny osoby, zejména pak všechny subjekty působící na trhu s kulturními statky, měly snadný přístup k veřejným informacím o kulturních statcích, které členské státy označily či vymezily jako národní kulturní poklad. Členské státy by měly usilovat o usnadnění přístupu k těmto veřejným informacím.

(19)

Aby se usnadnil jednotný výklad pojmu nezbytná péče, měla by tato směrnice stanovit demonstrativní seznam kritérií, která je třeba zohlednit při určení, zda vlastník vynaložil při nabytí kulturního statku nezbytnou péči.

(20)

Jelikož cílů této směrnice, totiž umožnění navracení kulturních statků označených či vymezených jako národní kulturní poklad, které byly neoprávněně vyvezeny z území členských států, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu jejich rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je pro dosažení tohoto cíle nezbytné.

(21)

Jelikož se úkoly výboru zřízeného podle nařízení (ES) č. 116/2009 staly bezpředmětnými z důvodu zrušení přílohy směrnice 93/7/EHS, odkazy na uvedený výbor by měly být zrušeny. Komise by však v zájmu zachování platformy pro výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi členskými státy týkajících se provádění této směrnice měla zřídit skupinu odborníků složenou z odborníků z ústředních orgánů členských států odpovědných za provádění této směrnice; tato skupina by se mimo jiné měla účastnit upravování modulu systému IMI pro kulturní statky.

(22)

Jelikož příloha nařízení (EU) č. 1024/2012 obsahuje seznam ustanovení týkajících se správní spolupráce v aktech Unie, jež se uplatňují prostřednictvím systému IMI, měla by se uvedená příloha změnit s cílem zahrnout tuto směrnici.

(23)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení totiž vyplývá z dřívějších směrnic.

(24)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v příloze I části B,

1)

„kulturním statkem“ předmět, který je před neoprávněným vyvezením z území členského státu nebo po něm dotčeným členským státem označen nebo vymezen jako „národní kulturní poklad umělecké, historické nebo archeologické hodnoty“ podle vnitrostátních právních předpisů nebo správních postupů ve smyslu článku 36 Smlouvy o fungování EU;

2)

„neoprávněným vývozem z území členského státu“

3)

„žádajícím členským státem“ členský stát, z jehož území byl kulturní statek neoprávněně vyvezen;

4)

„dožádaným členským státem“ členský stát, na jehož území se nachází kulturní statek neoprávněně vyvezený z jiného členského státu;

5)

„navrácením“ fyzické navrácení kulturního statku na území žádajícího členského státu;

6)

„vlastníkem“ osoba vykonávající faktickou moc nad kulturním statkem pro sebe sama;

7)

„držitelem“ osoba vykonávající faktickou moc nad kulturním statkem pro třetí osoby;

8)

„veřejnými sbírkami“ sbírky definované podle právního řádu členského státu jako veřejné, které jsou ve vlastnictví tohoto členského státu, místního nebo regionálního orgánu uvnitř tohoto členského státu nebo subjektu nacházejícího se na území tohoto členského státu, přičemž tento členský stát nebo místní či regionální orgán je vlastníkem tohoto subjektu nebo ho z velké části financuje.

1)

na žádost žádajícího členského státu vyhledají určený kulturní statek, který byl neoprávněně vyvezen z území tohoto státu, přičemž zjišťují totožnost jeho vlastníka nebo držitele. Žádost musí obsahovat veškeré údaje potřebné k usnadnění jeho hledání, zejména pak údaj o skutečném nebo předpokládaném místě výskytu tohoto statku;

2)

vyrozumí dotyčné členské státy v případě nalezení kulturního statku na jejich území, pokud existují rozumné důvody se domnívat, že kulturní statek byl neoprávněně vyvezen z území jiného členského státu;

3)

umožní příslušným orgánům žádajícího členského státu, aby přezkoumaly, zda příslušný předmět představuje kulturní statek, za předpokladu, že toto přezkoumání se provede ve lhůtě šesti měsíců od vyrozumění podle bodu 2. Neprovede-li se toto přezkoumání v průběhu stanovené lhůty, ustanovení bodů 4 a 5 se dále nepoužijí;

4)

přijmou ve spolupráci s dotyčným členským státem nezbytná opatření k hmotnému zachování kulturního statku;

5)

zabrání prostřednictvím nezbytných předběžných opatření jednání vedoucímu k obcházení řízení při navrácení kulturního statku;

6)

působí jakožto zprostředkovatel mezi vlastníkem nebo držitelem a žádajícím členským státem v otázkách navrácení. Za tímto účelem mohou příslušné orgány dožádaného členského státu podle vnitrostátních právních předpisů dožádaného členského státu usnadnit především provedení rozhodčího řízení, aniž je dotčen článek 6, za předpokladu, že jim k tomu žádající členský stát, jakož i vlastník nebo držitel udělí formální souhlas.

a)

doklad s popisem statku, který je předmětem žádosti, a prohlášení, že se jedná o kulturní statek;

b)

prohlášení příslušných orgánů žádajícího členského státu, že tento kulturní statek byl neoprávněně vyvezen z jeho území.