6.5.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 133/1

(1)

V členských státech v současné době existuje a používá se řada celosvětových, celostátních, regionálních i soukromých norem pro elektronickou fakturaci. Žádná z těchto norem nepřevažuje a většina z nich není navzájem interoperabilní.

(2)

Jelikož neexistuje žádná společná norma, členské státy v případě, kdy prosazují používání elektronických faktur při zadávání veřejných zakázek nebo toto používání povinně ukládají, volí vytvoření vlastního technického řešení založeného na vlastní vnitrostátní normě. V důsledku toho počet odlišných norem koexistujících v rámci všech členských států narůstá a je pravděpodobné, že poroste i do budoucna.

(3)

Velké množství norem, které nejsou interoperabilní, vede k nadměrné složitosti, právní nejistotě a dodatečným provozním nákladům pro hospodářské subjekty, které elektronické faktury v různých členských státech používají. Od hospodářských subjektů, které se chtějí účastnit přeshraničního zadávání veřejných zakázek, se tak často vyžaduje, aby se pokaždé, kdy vstoupí na nový trh, řídily novou normou elektronické fakturace. Odlišné právní a technické požadavky na elektronické faktury odrazují hospodářské subjekty od přeshraničního zadávání veřejných zakázek, a vytvářejí tak překážky přístupu na trh přeshraničního zadávání veřejných zakázek a překážky obchodu. Znemožňují tím využívání základních svobod, a mají proto přímý účinek na fungování vnitřního trhu.

(4)

Tyto překážky obchodu uvnitř Unie budou v budoucnu pravděpodobně dále narůstat, neboť vzhledem k tomu, že používání elektronických faktur při zadávání veřejných zakázek se v členských státech rozšiřuje nebo se stává povinným, vzniká čím dál více vnitrostátních a soukromých norem, které nejsou interoperabilní.

(5)

Překážky přeshraničního obchodu plynoucí z koexistence vícera souborů právních požadavků a technických norem v oblasti elektronické fakturace a ze skutečnosti, že tyto normy nejsou interoperabilní, by měly být odstraněny nebo zmírněny. K dosažení tohoto cíle by měla být vytvořena společná evropská norma pro sémantický datový model základních prvků elektronické faktury (dále jen „evropská norma pro elektronickou fakturaci“). Tato norma by měla stanovit a charakterizovat základní prvky, které musí elektronická faktura vždy obsahovat, a usnadnit tak zasílání a přijímání elektronických faktur mezi systémy založenými na různých technických normách. Za předpokladu, že stávající vnitrostátní technické normy nejsou s touto evropskou normou v rozporu, neměla by je tato norma nahrazovat ani omezovat jejich používání a rovněž by měla být zachována možnost pokračovat v jejich uplatňování souběžně s evropskou normou.

(6)

Zajištěním sémantické interoperability a zvýšením právní jistoty tato směrnice podpoří využívání elektronické fakturace při zadávání veřejných zakázek, čímž bude mít pro členské státy, veřejné zadavatele, zadavatele a hospodářské subjekty zásadní přínos z hlediska úspor, dopadu na životní prostředí a snížení administrativní zátěže.

(7)

Přínosy elektronické fakturace jsou maximalizovány, pokud lze vystavování, zasílání, předávání, příjem a zpracování faktur plně automatizovat. Z tohoto důvodu by za slučitelné s evropskou normou pro elektronickou fakturaci měly být považovány pouze strojově čitelné faktury, které může příjemce zpracovávat automaticky a digitálně. Pouhý obrázkový soubor by neměl být považován za elektronickou fakturu pro účely této směrnice.

(8)

Cílem interoperability je umožnit jednotnou prezentaci a zpracovávání informací mezi obchodními systémy bez ohledu na jejich technologii, použití nebo platformu. Úplnou interoperabilitou se rozumí schopnost být interoperabilní na třech odlišných úrovních: z hlediska obsahu faktury (úroveň sémantická), formátu nebo použitého jazyka (úroveň syntaktická) a způsobu předání faktury. Sémantickou interoperabilitou se rozumí, že elektronická faktura obsahuje určité nezbytné informace a je zachován přesný význam vyměňovaných informací, jemuž je jednoznačně porozuměno nezávisle na způsobu, jímž jsou tyto informace fyzicky ztvárněny nebo předány. Syntaktickou interoperabilitou se rozumí, že datové prvky jsou na elektronické faktuře uváděny v takovém formátu, který umožňuje jejich přímou výměnu mezi odesílatelem a příjemcem a automatické zpracování. Syntaktickou interoperabilitu lze zajistit jedním ze dvou způsobů, a sice použitím společné syntaxe nebo pomocí mapování různých syntaxí.

(9)

Na trhu se používá značné množství syntaxí. Syntaktická interoperabilita je stále častěji zajišťována pomocí mapování. Tento způsob je účinný, pokud faktura obsahuje všechny nezbytné datové prvky na sémantické úrovni a jejich význam je jednoznačný. Jelikož tomu tak ale často není, je třeba přijmout opatření k zajištění interoperability na sémantické úrovni. V zájmu dalšího zjednodušení používání elektronické fakturace a snížení nákladů by jedním z dlouhodobých cílů mělo být omezení počtu používaných syntaxí, pokud možno soustředěním se pouze na nejpoužívanější z nich.

(10)

Normalizace elektronické fakturace rovněž doplňuje snahy o podporu využívání elektronického zadávání zakázek, jak je odrážejí příslušná ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU (4) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU (5).

(11)

Evropská rada v závěrech ze zasedání ve dnech 28. a 29. června 2012 a 24. října 2013 uvedla, že prioritou by měla být opatření zaměřená na další rozvoj přeshraničního elektronického obchodování a modernizaci veřejné správy, mimo jiné usnadněním přechodu k elektronické fakturaci a jejím urychleným zavedením.

(12)

Evropský parlament v usnesení ze dne 20. dubna 2012 poukázal na roztříštěnost trhu způsobenou různými vnitrostátními pravidly pro elektronickou fakturaci, vyzdvihl podstatné výhody, které elektronická fakturace nabízí, a zdůraznil význam právní jistoty, jasného technického prostředí a otevřených a interoperabilních řešení elektronické fakturace na základě společných právních požadavků, obchodních postupů a technických norem. Z těchto důvodů Evropský parlament vyslovil požadavek, aby se elektronická fakturace při zadávání veřejných zakázek stala do roku 2016 povinnou.

(13)

Evropské mnohostranné fórum pro elektronickou fakturaci (e-fakturaci) zřízené rozhodnutím Komise ze dne 2. listopadu 2010 (6) přijalo v říjnu 2013 jednomyslně doporučení týkající se využití sémantického datového modelu na podporu interoperability elektronické fakturace.

(14)

Tato směrnice by se měla použít na elektronické faktury přijímané veřejnými zadavateli a zadavateli a vystavované v rámci plnění zakázek, na něž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES (7), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU (8), směrnice 2014/24/EU nebo směrnice 2014/25/EU. Tato směrnice by se měla vztahovat pouze na elektronické faktury vystavené hospodářským subjektem, jemuž byla přidělena veřejná zakázka nebo koncese (hlavní dodavatel). Pokud však členské státy podle článku 71 směrnice 2014/24/EU a článku 88 směrnice 2014/25/EU stanoví přímou úhradu subdodavatelům, mělo by se v zadávací dokumentaci rovněž stanovit, zda se v souvislosti s platbami subdodavatelům má či nemá používat elektronická fakturace. Mělo by být jasně stanoveno, že pokud je zakázka zadána skupině hospodářských subjektů, vztahuje se tato směrnice na elektronické faktury vystavené skupinou jako takovou i jednotlivými hospodářskými subjekty.

(15)

Tato směrnice by se měla rovněž uplatnit, pokud koncese v souvislosti s platbou vyžaduje, aby hospodářský subjekt, kterému byla koncese udělena, vystavil fakturu. Pojem „koncesef“ je vymezen v čl. 5 bodu 1 směrnice 2014/23/EU. Předmětem udělování koncesí je zajištění stavebních prací nebo služeb prostřednictvím koncese, kdy protiplnění za tuto koncesi spočívá v právu požívat výnosů z daných stavebních prací nebo služeb nebo v tomto právu společně s platbou.

(16)

Tato směrnice podléhá článku 346 Smlouvy o fungování EU. Tato směrnice se nevztahuje na elektronické faktury vystavené na základě plnění (prohlášeného za utajené nebo doprovázeného zvláštními bezpečnostními opatřeními) zakázek, které jsou vyloučeny z oblasti působnosti směrnice 2014/23/EU podle čl. 10 odst. 6 uvedené směrnice, směrnice 2014/24/EU podle čl. 15 odst. 3 uvedené směrnice a směrnice 2014/25/EU podle čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice. Za stejných podmínek by měla být v této směrnici stanovena výjimka pro elektronické faktury vystavené na základě plnění (prohlášeného za utajené nebo doprovázeného zvláštními bezpečnostními opatřeními) těchto zakázek, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2009/81/ES.

(17)

Definice používané v této směrnici by měly být v souladu s jinými unijními právními předpisy v oblasti veřejných zakázek.

(18)

Komise by měla uplatňovat příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1025/2012 (9) a o vypracování evropské normy pro elektronickou fakturaci požádat příslušnou evropskou normalizační organizaci. Podle příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 1025/2012 se rozhodnutí Komise, kterým se taková žádost stanoví, přijímá přezkumným postupem podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (10).

(19)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla vycházet ze stávajících technických specifikací, které byly vypracovány v rámci evropských normalizačních organizací, jako jsou CEN (CWA 16356-MUG a CWA 16562-CEN BII), a měla by zohledňovat jiné příslušné technické specifikace vypracované v rámci mezinárodních normalizačních organizací, jako jsou UN/CEFACT (CII v. 2.0) a ISO (finanční faktura založená na metodice ISO 20022). Při plnění žádosti o vypracování normy by příslušná evropská normalizační organizace měla rovněž zohlednit výsledky rozsáhlých pilotních projektů prováděných v rámci programu na podporu politiky rámcového programu pro konkurenceschopnost a inovace a technické specifikace elektronické fakturace jakýchkoli jiných příslušných subjektů a organizací, které jsou podnikatelskou sférou hojně využívány. Evropská norma pro elektronickou fakturaci by zároveň měla být slučitelná se stávajícími normami provádění plateb, aby bylo možné platby automaticky zpracovávat.

(20)

Ve své žádosti určené příslušné evropské normalizační organizaci by Komise měla požadovat, aby evropská norma pro elektronickou fakturaci byla technologicky neutrální s cílem zabránit jakémukoli narušení hospodářské soutěže, aby byla slučitelná s příslušnými mezinárodními normami pro elektronickou fakturaci s cílem zabránit tomu, aby se dodavatelé ze třetích zemí potýkali s technickými překážkami pro přístup na trh, a usnadnit evropským dodavatelům zasílání elektronických faktur kupujícím ze třetích zemí, a aby byla v souladu se směrnicí Rady 2006/112/ES (11). Jelikož elektronické faktury mohou obsahovat osobní údaje, měla by Komise rovněž požadovat, aby evropská norma pro elektronickou fakturaci brala ohled na ochranu osobních údajů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES (12) a na zásadu ochrany údajů již ve fázi návrhu, zásadu proporcionality a zásadu minimalizace údajů. Vedle těchto minimálních požadavků by Komise měla ve své žádosti určené příslušné evropské normalizační organizaci stanovit další požadavky na obsah evropské normy pro elektronickou fakturaci a lhůtu pro její přijetí.

(21)

Aby bylo zajištěno, že elektronickou fakturaci při zadávání veřejných zakázek mohou využívat i malé a střední podniky, měla by evropská norma pro elektronickou fakturaci umožňovat zavedení uživatelsky vstřícných systémů elektronické fakturace, tedy těch, které jsou snadno srozumitelné a snadno použitelné. V této souvislosti je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že zejména malé a střední podniky, jakož i menší veřejní zadavatelé a zadavatelé mají omezený počet zaměstnanců a omezené finanční prostředky.

(22)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla být rovněž vhodná pro použití při obchodním styku mezi podniky. Aby mohly novou normu využívat i soukromé hospodářské subjekty ve vzájemných obchodních vztazích, měla by tedy Komise zajistit, aby norma nebyla vypracována tak, že by byla vhodná pouze pro použití v oblasti zadávání veřejných zakázek.

(23)

Faktury vydávané v různých hospodářských odvětvích mohou vyžadovat zahrnutí informací specifických pro dané odvětví. Součástí všech faktur by však měl být omezený počet společných standardních prvků. Přítomnost těchto prvků je nezbytná k ověření toho, zda faktura řádně zachycuje příslušné základní obchodní plnění, a k zajištění právní platnosti faktury. Seznam těchto prvků vyžadovaných pro účely DPH je stanoven ve směrnici 2006/112/ES. Evropská norma pro elektronickou fakturaci by proto měla být s tímto souborem prvků v souladu.

(24)

Evropská norma pro elektronickou fakturaci by měla vymezit sémantické datové prvky týkající se zejména komplementárních údajů o prodávajícím a kupujícím, identifikátorů procesu, atributů faktury, fakturačních položek, informací o dodání, údajů o platbě a platebních podmínek. Základní prvky elektronické faktury by měla obsahovat každá elektronická faktura. Tím by se zajistilo jasné a jednotné uplatňování elektronické fakturace.

(25)

Přestože odesílatel elektronické faktury by měl mít nadále možnost zaručit pravost původu a integritu obsahu faktury několika způsoby, včetně elektronickým podpisem, neměla by evropská norma pro elektronickou fakturaci v zájmu zajištění souladu se směrnicí 2006/112/ES jako jeden ze svých prvků obsahovat požadavek elektronického podpisu.

(26)

S cílem zabránit vzniku nadměrných nákladů a zátěže pro veřejné zadavatele a zadavatele by příslušná evropská normalizační organizace měla mít za úkol určit seznam omezeného počtu syntaxí splňujících evropskou normu pro elektronickou fakturaci. Tento seznam by neměl být součástí evropské normy pro elektronickou fakturaci. Takto určené syntaxe musí být již hojně a úspěšně používány hospodářskými subjekty a veřejnými zadavateli. V zájmu usnadnění a urychlení provedení v členských státech by příslušná evropská normalizační organizace měla být požádána, aby zajistila vhodné syntaktické vazby mezi evropskou normou pro elektronickou fakturaci a všemi syntaxemi uvedenými na seznamu. Syntaktické vazby jsou pokyny o způsobu, jakým by norma mohla být v jednotlivých syntaxích vyjádřena. Produkt této normalizace by měl doplnit evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí.

(27)

Za účelem usnadnění používání evropské normy pro elektronickou fakturaci by měla být Evropská normalizační organizace rovněž vyzvána, aby navrhla pokyny týkající se interoperability přenosu. Tyto pokyny by neměly být součástí evropské normy pro elektronickou fakturaci ani být závazné pro veřejné zadavatele a zadavatele.

(28)

Před zavedením evropské normy pro elektronickou fakturaci v členských státech by mělo být dostatečně otestováno její praktické používání. Toto posouzení by mělo být provedeno během vypracovávání normy. Měli by do něj být zapojeni koneční uživatelé a mělo by se zejména zaměřit na aspekty praktičnosti a uživatelské vstřícnosti a mělo by prokázat, že normu lze zavést nákladově efektivním a přiměřeným způsobem.

(29)

Pokud evropská norma pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí vyhovujících této normě, které vypracuje příslušná evropská normalizační organizace, splní požadavky obsažené v žádosti Komise podané evropské normalizační organizaci a pokud byla tato norma otestována, měly by být odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí zveřejněny v Úředním věstníku Evropské unie.

(30)

Ustanovení této směrnice týkající se vypracování normy a dalších produktů normalizace jsou v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení (EU) č. 1025/2012. S ohledem na specifika této směrnice je však vhodné stanovit, že rozhodnutí zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na normu a seznam syntaxí se mají přijímat přezkumným postupem. Tím by však nemělo být dotčeno použití příslušných ustanovení nařízení (EU) č. 1025/2012 o formálních námitkách proti harmonizovaným normám.

(31)

Evropské normalizační organizace provádějí pravidelnou revizi a aktualizaci norem, aby odpovídaly technologickému vývoji. Vzhledem k rychlosti tohoto vývoje v odvětví informačních a komunikačních technologií by měla Komise rovněž mít možnost příslušnou evropskou normalizační organizaci požádat, aby provedla revizi a aktualizaci evropské normy pro elektronickou fakturaci s cílem zohlednit tento vývoj a zajistit i nadále interoperabilitu.

(32)

S cílem reagovat na technologický vývoj nebo požadavky trhu by měla mít Komise možnost přijmout prováděcí akt, kterým reviduje a aktualizuje seznam syntaxí. V případě složitějších úprav by Komise rovněž měla mít možnost příslušnou normalizační organizaci požádat, aby provedla revizi a aktualizaci seznamu syntaxí.

(33)

Komise by měla mít možnost revidovat již zveřejněný seznam syntaxí, považuje-li to za nezbytné k zajištění úplné a trvalé interoperability, k zohlednění technologického vývoje nebo k omezení počtu používaných syntaxí. Měla by při tom vzít v úvahu seznam syntaxí, které určila, revidovala a aktualizovala příslušná evropská normalizační organizace.

(34)

Po uplynutí lhůt pro provedení ve vnitrostátním právu stanovených v této směrnici by měly být veřejní zadavatelé a zadavatelé povinni přijímat a zpracovávat elektronické faktury, které vyhovují požadavkům evropské normy pro elektronickou fakturaci a kterékoli ze syntaxí uvedených na seznamu zveřejněném Komisí v Úředním věstníku Evropské unie. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by tedy neměli odmítat elektronické faktury, které splňují výše uvedené podmínky, pouze z důvodu nesplnění požadavků (například vnitrostátních nebo odvětvových požadavků nebo doplňujících technických požadavků jakéhokoli druhu) jiných než těch, které jsou konkrétně stanoveny v této směrnici. Jiné závažné důvody pro odmítnutí, například důvody týkající se smluvních podmínek, by však touto povinností dotčeny být neměly. Veřejní zadavatelé a zadavatelé by v každém případě měli mít nadále možnost před zaplacením faktury ověřit, zda obsah elektronické faktury řádně zachycuje příslušné základní obchodní plnění (například zda je fakturovaná částka správná) a zda faktura byla zaslána správnému příjemci. Zákazem odmítnout elektronické faktury podle této směrnice není dotčena směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU (13).

(35)

Tato směrnice by měla ukládat povinnost přijímat a zpracovávat elektronické faktury pouze příjemcům, tj. veřejným zadavatelům, centrálním zadavatelům a zadavatelům. Touto směrnicí by nemělo být dotčeno právo odesílatele faktury rozhodnout se mezi vystavením faktury v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci, v souladu s vnitrostátními nebo jinými technickými normami nebo v papírové podobě. Tato směrnice by však členským státům neměla bránit ve stanovení toho, že v rámci zadávání veřejných zakázek by měly být vystavovány pouze elektronické faktury. Pokud se odesílatel rozhodne vystavit fakturu za použití evropské normy pro elektronickou fakturaci, měla by povinnost příjemce přijmout a zpracovat tuto fakturu platit pouze v případě, že je daná faktura vystavena v jedné ze syntaxí uvedených na seznamu syntaxí, který Komise zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie. Tím by neměla být dotčena možnost odesílatele využít služeb třetí osoby k převodu mezi jeho vlastní syntaxí a jednou ze syntaxí na daném seznamu.

(36)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 (14) a vydal dne 11. listopadu 2013 (15) stanovisko. Ve svém stanovisku zveřejnil doporučení k zajištění dostatečné ochrany údajů při uplatňování této směrnice. Tato doporučení by měla být zohledněna při vypracovávání evropské normy pro elektronickou fakturaci a při zpracovávání osobních údajů veřejnými zadavateli a zadavateli. Mělo by být zejména jasně stanoveno, že stávající zákony týkající se ochrany údajů platí rovněž v oblasti elektronické fakturace a že zveřejňování osobních údajů pro účely transparentnosti a odpovědnosti musí být ve vyváženém poměru s ochranou soukromí.

(37)

Jelikož směrnice 2006/112/ES obsahuje pravidla fakturace, včetně elektronické fakturace, je třeba vyjasnit její vztah k této směrnici. Tato směrnice sleduje odlišný cíl, má odlišnou oblast působnosti než směrnice 2006/112/ES, a proto nemá vliv na ustanovení uvedené směrnice týkající se používání elektronických faktur pro účely DPH. Článek 232 směrnice 2006/112/ES upravuje vztahy mezi obchodními partnery a jeho cílem je zajistit, aby s používáním elektronických faktur musel příjemce souhlasit. Tím by však nemělo být dotčeno právo členských států uložit veřejným zadavatelům a zadavatelům povinnost přijímat za určitých podmínek elektronické faktury.

(38)

Aby veřejní zadavatelé a zadavatelé mohli řádně připravit a přijmout technická opatření, která jsou v návaznosti na zavedení evropské normy pro elektronickou fakturaci a schválení seznamu syntaxí nezbytná pro dosažení souladu s touto směrnicí, a s ohledem na potřebu urychleného zavedení elektronické fakturace by se mělo považovat za opodstatněné stanovení lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu v délce osmnácti měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznamu syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie. Odchylně od této obecné lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu by členské státy, s cílem usnadnit přijetí elektronické fakturace na straně některých veřejných zadavatelů, jako jsou místní a regionální veřejní zadavatelé a veřejné podniky, měly mít možnost odložit uplatňování této směrnice na veřejné zadavatele na nižší než ústřední úrovni a zadavatele na třicet měsíců od zveřejnění odkazu na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznamu syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie. Tato možnost odložit uplatňování požadavků této směrnice by se neměla vztahovat na centrální zadavatele.

(39)

S cílem usnadnit provádění požadavků této směrnice pro veřejné zadavatele a zadavatele by Komise měla zajistit, aby byly členské státy v plném rozsahu a pravidelně informovány o pokroku prací, které budou z hlediska vypracování normy a souvisejících produktů normalizace vykonávat příslušné evropské normalizační organizace. Členské státy by tak měly možnost provést nezbytné přípravné práce, s cílem dokončit provádění v rámci dohodnutých lhůt.

(40)

Vzhledem k tomu, že veřejní zadavatelé a zadavatelé budou moci přijímat elektronické faktury odpovídající i jiným normám než evropské normě pro elektronickou fakturaci, jakož i faktury papírové, nestanoví-li vnitrostátní právní předpisy jinak, nevytváří tato směrnice žádné dodatečné náklady ani zatížení podniků, včetně mikropodniků a malých a středních podniků ve smyslu doporučení Komise 2003/361/ES (16). Komise i členské státy by se dále měly vynasnažit, aby minimalizovaly náklady na evropskou normu pro elektronickou fakturaci pro její uživatele, zejména mikropodniky a malé a střední podniky, a usnadnily tak její přijetí v celé Evropské unii.

(41)

Členské státy by měly při provádění této směrnice zohledňovat potřeby malých a středních podniků i menších veřejných zadavatelů a zadavatelů a měly by všem veřejným zadavatelům, zadavatelům a dodavatelům poskytovat potřebnou podporu, aby mohli evropskou normu pro elektronickou fakturaci používat. Kromě toho by měla být stanovena opatření ke vzdělávání, zejména pro malé a střední podniky.

(42)

V zájmu usnadnění technických a procesních úprav, které musí všechny strany zapojené do zadávání veřejných zakázek provést, aby zajistily úspěšné provedení této směrnice, by členské státy měly v rámci možností zpřístupnit pomoc ze strukturálních fondů všem způsobilým veřejným zadavatelům, zadavatelům a malým a středním podnikům.

(43)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení této směrnice a sestavení, omezení a revize seznamu syntaxí by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Prováděcí akty týkající se seznamu syntaxí by měly být přijímány přezkumným postupem, jelikož tyto akty slouží k usnadnění používání evropské normy pro elektronickou fakturaci a zajišťují interoperabilitu a rychlou reakci na technologický vývoj. Přezkumný postup by měl být rovněž používán k přijetí prováděcích aktů ohledně námitek proti evropské normě pro elektronickou fakturaci, neboť tyto akty by mohly mít důsledky pro povinnost přijímat a zpracovávat elektronické faktury.

(44)

Jelikož cílů této směrnice, totiž odstranění překážek trhu a obchodu vytvořených existencí odlišných vnitrostátních pravidel a norem a v zajištění interoperability, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

1)

„elektronickou fakturou“ faktura, která byla vystavena, předána a přijata ve strukturovaném elektronickém formátu, jenž umožňuje její automatizované a elektronické zpracování;

2)

„základními prvky elektronické faktury“ soubor zásadních informačních prvků, které musí elektronická faktura obsahovat, aby umožňovala přeshraniční interoperabilitu, včetně informací nezbytných k zajištění souladu s právními předpisy;

3)

„sémantickým datovým modelem“ strukturovaný a logicky vzájemně propojený soubor pojmů a jejich významů, které určují základní prvky elektronické faktury;

4)

„syntaxí“ strojově čitelný jazyk nebo dialekt jazyka použitý k vyjádření datových prvků obsažených v elektronické faktuře;

5)

„syntaktickými vazbami“ pokyny o způsobu, jakým by sémantický datový model pro elektronické faktury mohl být v jednotlivých syntaxích vyjádřen;

6)

„veřejnými zadavateli“ veřejní zadavatelé ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2009/81/ES, čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/23/EU a čl. 2 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/24/EU;

7)

„veřejnými zadavateli na nižší úrovni“ veřejní zadavatelé na nižší úrovni ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 směrnice 2014/24/EU;

8)

„centrálním zadavatelem“ centrální zadavatel ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 16 směrnice 2014/24/EU;

9)

„zadavateli“ zadavatelé ve smyslu čl. 1 bodu 17 směrnice 2009/81/ES, čl. 7 odst. 1 a 2 směrnice 2014/23/EU a čl. 4 odst. 1 směrnice 2014/25/EU;

10)

„mezinárodní normou“ mezinárodní norma ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) č. 1025/2012;

11)

„evropskou normou“ evropská norma ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 1025/2012.

—

byla technologicky neutrální,

—

byla slučitelná s příslušnými mezinárodními normami pro elektronickou fakturaci,

—

zohledňovala potřebu ochrany osobních údajů v souladu se směrnicí 95/46/ES, přístup ochrany údajů již od návrhu a zásady proporcionality, minimalizace údajů a omezení účelu,

—

byla soudržná s příslušnými ustanoveními směrnice 2006/112/ES,

—

umožňovala zavedení praktických, uživatelsky vstřícných a nákladově efektivních systémů elektronické fakturace,

—

zohledňovala zvláštní potřeby malých a středních podniků, jakož i veřejných zadavatelů na nižší úrovni a zadavatelů,

—

byla vhodná pro použití při obchodním styku mezi podniky.

a)

zveřejnit, nezveřejnit nebo zveřejnit s omezením odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie;

b)

zachovat, zachovat s omezením nebo zrušit odkazy na evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam syntaxí v Úředním věstníku Evropské unie.

a)

provádět aktualizace nebo revize evropské normy pro elektronickou fakturaci;

b)

provádět aktualizace nebo revize seznamu syntaxí, který zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie.

a)

identifikátory procesu a faktury;

b)

fakturační období;

c)

údaje o prodávajícím;

d)

údaje o kupujícím;

e)

údaje o plátci;

f)

údaje o daňovém zástupci prodávajícího;

g)

referenční číslo zakázky;

h)

informace o dodání;

i)

pokyny k platbě;

j)

informace o přeplatcích nebo nedoplatcích;

k)

informace o fakturačních položkách podle řádků;

l)

celkové fakturované částky;

m)

rozdělení DPH.