24.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 378/11

(1)

Cílem tohoto doporučení je posílit právo na právní pomoc osob podezřelých nebo obviněných v trestním řízení a osob vyžádaných v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV (1), aby došlo k doplnění a zajištění účinnosti práva na přístup k obhájci stanoveného směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU (2).

(2)

Právo na právní pomoc v trestním řízení je zakotveno v čl. 47 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o lidských právech („EÚLP“). Je uznáno rovněž v čl. 14 odst. 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podstatné zásady, na nichž by měl být systém právní pomoci založen, jsou uvedeny v Zásadách a pokynech Organizace spojených národů pro přístup k právní pomoci v systémech trestního práva, které přijalo Valné shromáždění dne 20. prosince 2012.

(3)

Rozsah a obsah práva na přístup k obhájci jsou stanoveny ve směrnici 2013/48/EU a nic v tomto doporučení nesmí být vykládáno tak, že omezuje práva stanovená v uvedené směrnici.

(4)

Osoba podezřelá nebo obviněná v trestním řízení má právo na přístup k obhájci od okamžiku, kdy byla příslušnými orgány prostřednictvím úředního sdělení nebo jinak uvědomena o tom, že je podezřelá nebo obviněná ze spáchání trestného činu, a to bez ohledu na to, zda je zbavena osobní svobody. Toto právo platí až do okamžiku ukončení řízení, čímž se má na mysli pravomocné rozhodnutí o tom, zda podezřelá nebo obviněná osoba uvedený trestný čin spáchala, včetně případného odsouzení a rozhodnutí o opravném prostředku. Stejný časový rámec by měl platit u práva na právní pomoc.

(5)

Pojem „obhájce“ se v tomto doporučení vztahuje na všechny osoby, které mají podle vnitrostátních právních předpisů kvalifikaci a oprávnění k poskytování právního poradenství a právní pomoci podezřelým nebo obviněným osobám, a to i na základě oprávnění ze strany zmocněného subjektu.

(6)

„Právní pomocí“ se rozumí financování a podpora členského státu zajišťující účinné využití práva na přístup k obhájci. Financování by mělo pokrýt náklady na obhajobu a náklady řízení v případě osob podezřelých a obviněných v trestním řízení a osob vyžádaných v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu.

(7)

Podezřelé nebo obviněné osoby a vyžádané osoby, které nemají dostatek finančních prostředků k pokrytí některých nebo všech nákladů na obhajobu a nákladů řízení, by měly mít přístup k právní pomoci, a to do té míry, nakolik je tato pomoc nezbytná v zájmu spravedlnosti.

(8)

Podezřelá nebo obviněná osoba by neměla nad rámec důvodné pochybnosti dokazovat, že nemá dostatek finančních prostředků, jak bylo stanoveno v ustálené judikatuře Evropského soudu pro lidská práva. S cílem stanovit, zda „zájem spravedlnosti“ vyžaduje, aby byla poskytnuta bezplatná právní pomoc, Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že musí být zohledněna nekumulativní kritéria, kterými jsou závažnost trestného činu, přísnost případného trestu, složitost případu nebo osobní situace podezřelé nebo obviněné osoby.

(9)

Evropský soud pro lidská práva rovněž rozhodl, že pokud hrozí zbavení osobní svobody, měl by být „zájem spravedlnosti“ v podstatě považován za prokázaný.

(10)

Rozhodnutí o tom, zda právní pomoc v trestním řízení bude či nebude poskytnuta, by mělo být přijato v přiměřené lhůtě, aby měla podezřelá nebo obviněná osoba možnost připravit si svou obhajobu konkrétním a účinným způsobem.

(11)

Vzhledem k nezávislosti právnické profese je výkon obhajoby v podstatě záležitostí vztahu mezi podezřelou, obviněnou nebo vyžádanou osobou a jejím zástupcem. Aby se zajistila vysoká profesionální úroveň právní pomoci zajišťující spravedlivý proces, měly by členské státy zřídit účinné systémy pro všeobecné zajištění kvality obhájců poskytujících právní pomoc. Proto by měly členské státy zavést akreditační režimy pro obhájce poskytující právní pomoc. Členské státy by měly každopádně zajistit, aby byla přijata opatření v případě, kdy je selhání při poskytování právní pomoci zjevné, nebo je na ně členský stát dostatečně upozorněn.

(12)

Obhájci a rovněž pracovníci, kteří se podílejí na rozhodování o právu na právní pomoc, jako jsou státní zástupci, soudci a zaměstnanci působící v komisích pro právní pomoc, by měli absolvovat vhodnou odbornou přípravu v oblasti prosazování práva na účinný přístup k právní pomoci.

(13)

Vzhledem k významu důvěrnosti mezi obhájcem a klientem by měly příslušné odpovědné orgány v co největší míře zohledňovat preference a přání podezřelé nebo obviněné osoby při výběru obhájce poskytujícího právní pomoc. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva však nemusí orgány tato přání respektovat v případě, kdy existují relevantní a dostatečné důvody pro rozhodnutí, že je to nezbytné v zájmu spravedlnosti.

(14)

Toto doporučení podporuje základní práva a dodržuje zásady stanovené v Listině základních práv Evropské unie a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Toto doporučení má především podpořit právo na svobodu, právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Podle toho by se mělo vykládat a uplatňovat.

(15)

Pokud Listina základních práv Evropské unie obsahuje práva odpovídající právům zaručeným Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jsou smysl a rozsah těchto práv stejné jako ty, které jim přikládá uvedená úmluva. Příslušná ustanovení tohoto doporučení by proto měla být vykládána a uplatňována způsobem, jenž je v souladu s těmito právy, a to ve smyslu výkladu judikatury Evropského soudu pro lidská práva.

(16)

Členské státy by měly Komisi oznámit opatření přijatá v návaznosti na toto doporučení.

(17)

Do 48 měsíců od oznámení tohoto doporučení by Komise měla posoudit, zda jsou nutná další případně i legislativní opatření pro úplné naplnění cíle tohoto doporučení.

1.

Toto doporučení se týká práva na právní pomoc osob podezřelých nebo obviněných v trestním řízení a osob vyžádaných v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu s cílem zaručit účinný přístup k obhájci v souladu se směrnicí 2013/48/EU.

2.

Osoby podezřelé a obviněné v trestním řízení by měly mít právo na právní pomoc od okamžiku, kdy se stanou podezřelými ze spáchání trestného činu. Toto právo by mělo platit až do ukončení řízení.

3.

Členské státy by měly přijmout přiměřená opatření k zajištění práva podezřelých nebo obviněných osob a vyžádaných osob na účinnou právní pomoc s cílem zaručit jim právo na spravedlivý proces v souladu s tímto doporučením.

4.

Podezřelým nebo obviněným osobám a vyžádaným osobám by měla být jako minimum poskytnuta právní pomoc, jestliže nemají v důsledku své ekonomické situace dostatek finančních prostředků k úhradě některých nebo všech nákladů na obhajobu a nákladů řízení („ověření majetkových poměrů“) nebo pokud je tato pomoc nutná v zájmu spravedlnosti („ověření odůvodněnosti“).

5.

Je třeba přijmout všechna nezbytná opatření pro zajištění snadné dostupnosti a srozumitelnosti všech příslušných informací o právní pomoci v trestním řízení pro podezřelé nebo obviněné osoby a vyžádané osoby, včetně informací o tom, jak a kde o tuto pomoc požádat, transparentních kritérií, podle nichž se stanoví, kdy je osoba způsobilá k poskytnutí právní pomoci, a rovněž informací o možnostech podání stížnosti v případech, kdy je poskytnutí právní pomoci odepřeno nebo kdy obhájce poskytující právní pomoc neposkytne dostatečnou právní pomoc.

6.

Pokud je při posuzování práva na právní pomoc uplatněna podmínka nedostatku finančních prostředků (ověření majetkových poměrů), musí být ověření ekonomické situace žadatele provedeno na základě objektivních faktorů, jako jsou příjem, majetek, rodinná situace, životní úroveň a náklady na obhájce. Pokud jde o právní pomoc pro dítě, měl by se zohlednit vlastní majetek dítěte, nikoliv majetek jeho rodičů nebo nositele rodičovské odpovědnosti.

7.

Pokud je při ověřování majetkových poměrů zohledněn příjem domácnosti u rodin, avšak jednotliví členové rodiny vedou mezi sebou spor nebo nemají k rodinnému příjmu rovný přístup, mohl by se použít pouze příjem osoby, která žádá o právní pomoc.

8.

Při určování toho, zda má podezřelá nebo obviněná osoba nebo vyžádaná osoba nedostatek finančních prostředků, by se měly zvážit všechny relevantní okolnosti.

9.

Pokud členský stát stanoví prahovou hodnotu, při jejímž překročení se osoba považuje za částečně nebo plně schopnou nést náklady na obhajobu a řízení, měly by se při určování uvedené prahové hodnoty zohlednit faktory uvedené v bodě 6. Existence takové prahové hodnoty by navíc neměla bránit tomu, aby osobám, které tuto hodnotu překročí, byla poskytnuta právní pomoc v souvislosti s některými nebo všemi náklady, jestliže nemají dostatek finančních prostředků v konkrétním projednávaném případě.

10.

Podezřelé nebo obviněné osoby by neměly mít povinnost prokazovat nade všechnu pochybnost, že nemají dostatek finančních prostředků pro pokrytí nákladů na obhajobu a řízení.

11.

Pokud se uplatňuje podmínka potřeby právní pomoci v zájmu spravedlnosti (ověření odůvodněnosti), měla by se posuzovat složitost případu, sociální a osobní situace podezřelé nebo obviněné nebo vyžádané osoby, závažnost trestného činu, přísnost případného trestu. Měly by se zvážit všechny relevantní okolnosti.

12.

V situacích, kdy je osoba podezřelá nebo obviněná z trestného činu, za který lze uložit trest odnětí svobody, a v situacích nutné obhajoby by se mělo považovat poskytnutí právní pomoci za zájem spravedlnosti.

13.

Pokud je právní pomoc poskytnuta podezřelým nebo obviněným osobám nebo vyžádaným osobám na základě ověření odůvodněnosti, mohou být náklady na právní pomoc zpětně získány v případě vynesení konečného odsuzujícího rozsudku, pokud má příslušná osoba v době zpětného získání dostatečné prostředky, jak bylo stanoveno v souladu s body 6 až 10.

14.

Rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí právní pomoci by měl neprodleně přijímat nezávislý odpovědný orgán, a to ve lhůtě, která by podezřelým nebo obviněným osobám a vyžádaným osobám umožnila připravit si účinnou a konkrétní obhajobu.

15.

Podezřelé nebo obviněné osoby a vyžádané osoby by měly mít právo na přezkum rozhodnutí o úplném nebo částečném zamítnutí jejich žádosti o právní pomoc.

16.

Pokud jsou žádosti úplně nebo částečně zamítnuty, důvody zamítnutí musí být uvedeny písemně.

17.

Právní pomoc poskytovaná v rámci režimů právní pomoci by měla být kvalitní, aby byl zajištěn spravedlivý proces. Členské státy by proto měly disponovat systémy pro zajištění kvality obhájců poskytujících právní pomoc.

18.

Měly by být zavedeny mechanismy, jež by odpovědným orgánům umožňovaly nahrazovat obhájce poskytující právní pomoc nebo po nich požadovat, aby plnili své povinnosti, jestliže tito právníci neposkytnou odpovídající právní podporu.

19.

V každém členském státě by měl být zřízen a udržován systém akreditace obhájců poskytujících právní pomoc.

20.

Členské státy se vybízejí k tomu, aby stanovily kritéria pro akreditaci obhájců poskytujících právní pomoc, která zohlední osvědčené postupy.

21.

Pracovníci, kteří se podílejí na rozhodování právní pomoci v trestním řízení, by měli absolvovat přiměřené školení.

22.

Aby se zajistila vysoká kvalita právního poradenství a podpory, měla by se povzbuzovat odborná příprava a rozvoj školících programů pro obhájce poskytující služby právní pomoci.

23.

Akreditace obhájců poskytujících právní pomoc by měla být v co největší možné míře propojena s povinností absolvovat průběžné profesní vzdělávání.

24.

Ve vnitrostátních systémech právní pomoci by měly být při výběru obhájce poskytujícího právní pomoc v co největší míře zohledněny preference a přání podezřelých nebo obviněných osob a vyžádaných osob.

25.

Pokud si to podezřelá nebo obviněná osoba nebo vyžádaná osoba přeje, měl by systém právní pomoci usilovat o zajištění kontinuity právního zastoupení stejným obhájcem.

26.

Měly by být zřízeny transparentní mechanismy, které umožňují vyvodit odpovědnost, na jejichž základě budou podezřelé nebo obviněné osoby a vyžádané osoby moci v rámci režimu právní pomoci provést informovaný výběr právní podpory bez toho, aby na ně byl vyvíjen nepřiměřený tlak.

27.

Členské státy by měly v návaznosti na toto doporučení shromažďovat údaje o relevantních skutečnostech.

28.

Členské státy by měly Komisi oznámit opatření přijatá v zájmu provedení tohoto doporučení do (36 měsíců po oznámení).

29.

Toto doporučení je určeno členským státům.