20.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 347/924

(1)

S ohledem na výrazné zvýšení počtu a závažnosti přírodních a člověkem způsobených katastrof v posledních letech a v situaci, kdy zejména v důsledku změny klimatu a potenciální interakce mezi několika přírodními a technologickými riziky budou budoucí katastrofy ještě horší a složitější a budou přinášet dalekosáhlejší a dlouhodobější důsledky, nabývá integrovaný přístup k zvládání katastrof na významu. Evropská unie by měla prosazovat solidaritu a měla by podporovat a doplňovat činnosti členských států v oblasti civilní ochrany a usnadňovat jejich koordinaci s cílem zvýšit účinnost systémů pro předcházení přírodním a člověkem způsobeným katastrofám a pro přípravu a odezvu na ně.

(2)

Mechanismus civilní ochrany Společenství byl vytvořen rozhodnutím Rady 2001/792/ES, Euratom (2), které bylo přepracováno rozhodnutím Rady 2007/779/ES, Euratom (3). Financování uvedeného mechanismu bylo zajištěno rozhodnutím Rady 2007/162/ES, Euratom (4), kterým byl zřízen finanční nástroj pro civilní ochranu (dále jen „finanční nástroj“). Uvedené rozhodnutí stanoví finanční pomoc, kterou má Unie poskytovat, a to jako příspěvek ke zlepšení účinnosti odezvy na závažné mimořádné události, jakož i k posílení preventivních opatření a opatření připravenosti na všechny druhy mimořádných událostí, včetně pokračování opatření, jež byla přijata dříve podle rozhodnutí Rady 1999/847/ES (5). Použitelnost finančního nástroje skončí dnem 31. prosince 2013.

(3)

Ochrana, která má být zajišťována v rámci mechanismu civilní ochrany Unie (dále jen „mechanismus Unie“), by se měla týkat především ochrany osob, ale také životního prostředí a majetku, včetně kulturního dědictví, před všemi druhy přírodních a člověkem způsobených katastrof, včetně ekologických katastrof, znečištění moří a akutních zdravotních mimořádných událostí, ke kterým by došlo uvnitř nebo vně Unie. Při všech těchto katastrofách je možné žádat o pomoc v oblasti civilní ochrany a mimořádných událostí v rámci mechanismu Unie jakožto doplnění schopnosti odezvy postižené země. Pokud jde o katastrofy způsobené teroristickými činy a jadernými nebo radiologickými haváriemi, měl by se mechanismus Unie vztahovat pouze na opatření připravenosti a odezvy v oblasti civilní ochrany.

(4)

Mechanismus Unie by měl rovněž přispívat k provádění článku 222 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) tím, že bude podle potřeby poskytovat své zdroje a schopnosti.

(5)

Mechanismus Unie představuje viditelný projev evropské solidarity, neboť přispívá k účinnému a včasnému předcházení katastrofám a k připravenosti a odezvě na ně a jejich hrozbu, aniž jsou dotčeny významné zásady a ujednání v oblasti civilní ochrany. Toto rozhodnutí by se tedy nemělo dotýkat vzájemných práv a povinností členských států zakotvených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách, které se týkají záležitostí, na něž se vztahuje toto rozhodnutí, ani povinnosti členských států chránit obyvatelstvo, životní prostředí a majetek na svém území.

(6)

Mechanismus Unie by měl patřičně zohlednit příslušné právní předpisy Unie a mezinárodní závazky a využívat součinnost s příslušnými iniciativami Unie, například s Evropským programem monitorování Země (Copernicus), Evropským programem na ochranu kritické infrastruktury (EPCIP) a se společným prostředím pro sdílení informací (CISE).

(7)

Významnou úlohu při zvládání katastrof hrají regionální a místní orgány. Regionální a místní orgány tedy musí být vhodným způsobem zapojeny do činností prováděných podle tohoto rozhodnutí, a to v souladu s vnitrostátními strukturami členských států.

(8)

Prevence má klíčový význam pro ochranu před katastrofami a vyžaduje další opatření, jak bylo požadováno v závěrech Rady ze dne 30. listopadu 2009 a v usnesení Evropského parlamentu ze dne 21. září 2010 o sdělení Komise s názvem „Přístup Společenství v oblasti prevence přírodních katastrof a katastrof způsobených člověkem“. Mechanismus Unie by měl zahrnovat obecný politický rámec pro činnost Unie v oblasti předcházení rizika katastrof zaměřený na dosažení vyšší úrovně ochrany před katastrofami a odolnosti vůči nim, a to předcházením nebo omezením jejich účinků a zlepšením kultury prevence, včetně náležitého zohlednění pravděpodobných dopadů změny klimatu a nutnosti vhodných opatření zaměřených na přizpůsobení se této změně. Z tohoto hlediska mají pro zajištění integrovaného přístupu k zvládání katastrof propojujícího opatření pro předcházení rizikům, připravenost a odezvu zásadní význam posouzení rizik, plánování zvládání rizik, posouzení schopnosti zvládání rizik prováděné jednotlivými členskými státy na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni, do kterých jsou v případě potřeby zapojeny další příslušné útvary, a dále přehled rizik vypracovávaný na úrovni Unie a vzájemná hodnocení. Mechanismus Unie by měl proto zahrnovat obecný rámec pro sdílení informací o rizicích a schopnostech zvládání rizik, aniž by přitom byl dotčen článek 346 Smlouvy o fungování EU, který zaručuje, že žádný členský stát by neměl být povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti.

(9)

Svým příspěvkem k dalšímu rozvoji a lepší integraci nadnárodních systémů detekce a včasného varování a upozornění v evropském zájmu by Unie měla pomoci členským státům minimalizovat čas potřebný k odezvě na katastrofy a upozornění občanů Unie. Uvedené systémy by měly brát ohled na stávající a budoucí informační zdroje a systémy a vycházet z nich a současně by měly podporovat vhodné nové technologie.

(10)

Mechanismus Unie by měl zahrnovat obecný politický rámec, jehož cílem je neustálé zvyšování úrovně připravenosti systémů civilní ochrany, jejich složek, jejich pracovníků a obyvatelstva v rámci Unie. Měl by zahrnovat i program zaměřený na cvičení, program zaměřený na získané zkušenosti, jakož i programy odborné přípravy a síť odborné přípravy na úrovni Unie a členských států, týkající se oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně, jak bylo požadováno v závěrech Rady ze dne 27. listopadu 2008 o mechanismu evropské odborné přípravy v oblasti zvládání katastrof.

(11)

Za účelem posílení spolupráce v oblasti civilní ochrany a dalšího rozvoje společné koordinované rychlé odezvy členských států by měly být vyvíjeny moduly asistenčního zásahu v oblasti civilní ochrany sestávající ze zdrojů jednoho nebo více členských států, přičemž cílem je dosáhnout plné interoperability. Moduly by měly být organizovány na úrovni členských států a podléhat jejich velení a řízení.

(12)

Mechanismus Unie by měl usnadňovat mobilizaci a koordinaci asistenčních zásahů. Mechanismus Unie by měl vycházet ze struktury Unie, která zahrnuje středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (dále jen „středisko“), evropskou kapacitu pro odezvu na mimořádné události (dále jen „evropská kapacita“) v podobě dobrovolného společného souboru kapacit předem vyčleněných členskými státy, vyškolené odborníky, společný komunikační a informační systém pro mimořádné události (dále jen „společný komunikační systém“) řízený Komisí a kontaktní místa v členských státech. Měla by poskytovat rámec pro shromažďování ověřených informací o situaci za účelem jejich šíření v členských státech a předávání poznatků získaných z provedených zásahů.

(13)

V zájmu lepšího plánování operací odezvy na katastrofy v rámci mechanismu Unie a posílení dostupnosti klíčových kapacit je nezbytné vytvořit evropskou kapacitu v podobě dobrovolného společného souboru předem vyčleněných kapacit členských států a strukturovaný proces za účelem určení případných nedostatků v kapacitách.

(14)

Pokud jde o asistenční zásahy při odezvě na katastrofy mimo Unii, mechanismus Unie by měl usnadňovat a podporovat opatření přijatá členskými státy i Unií s cílem podpořit soudržnost činností v oblasti mezinárodní civilní ochrany. Pokud se záchranných operací ve třetích zemích účastní Organizace spojených národů, vykonává v jejich průběhu celkovou koordinaci. Pomoc poskytovaná v rámci mechanismu Unie by měla být koordinována s OSN a jinými příslušnými mezinárodními subjekty s cílem maximalizovat využívání dostupných zdrojů a vyhnout se veškerému zbytečnému zdvojování úsilí. Lepší koordinace pomoci v oblasti civilní ochrany prostřednictvím mechanismu Unie je předpokladem pro podporu celkového koordinačního úsilí a zabezpečení komplexního příspěvku Unie k celkovému záchrannému úsilí. U katastrof, při nichž se pomoc poskytuje v rámci mechanismu Unie i nařízení Rady (ES) č. 1257/96 (6), by Komise měla zajišťovat účinnost, soudržnost a doplňkovost celkové odezvy Unie v souladu s Evropským konsensem o humanitární pomoci (7).

(15)

V zájmu podpory rozvoje schopnosti rychlé odezvy na úrovni Unie je třeba zlepšit dostupnost odpovídajících dopravních prostředků a přístup k nim. Unie by měla podporovat a doplňovat úsilí členských států tím, že bude členským státům pomáhat v koordinaci a sdružování dopravních zdrojů a v případě potřeby přispívat na financování dalších dopravních prostředků, a to při splnění určitých kritérií a zohlednění stávajících systémů.

(16)

Asistenční zásahy by se měly řídit poptávkou a měly by podléhat plné koordinaci na místě s cílem dosáhnout maximální účinnosti a zajistit přístup k postiženému obyvatelstvu. Komise by měla vyslaným odborným týmům poskytovat odpovídající logistickou podporu.

(17)

Mechanismus Unie lze rovněž použít k poskytování podpory v oblasti civilní ochrany v rámci konzulární pomoci občanům Unie při katastrofách ve třetích zemích, a to na žádost konzulárních orgánů dotčených členských států. Dotčené členské státy by v rámci možností měly takové žádosti koordinovat mezi sebou navzájem a s veškerými dalšími příslušnými subjekty, aby zajistily optimální využití mechanismu Unie a zamezily praktickým obtížím na místě. O tuto podporu může požádat například vedoucí stát nebo členský stát koordinující pomoc pro všechny občany Unie. Koncepce „vedoucího státu“ by měla být nahlížena ve shodě s obecnými pokyny Evropské unie k provádění konzulární koncepce vedoucího státu (8). Toto rozhodnutí se použije, aniž jsou dotčena pravidla Unie o konzulární ochraně občanů Unie v zahraničí.

(18)

Při plánování operací odezvy je rovněž užitečné se spojit s příslušnými nevládními organizacemi a dalšími příslušnými subjekty a určit veškeré další kapacity pro odezvu, které mohou prostřednictvím příslušných orgánů členských států poskytnout v případě katastrofy.

(19)

Významným příspěvkem k odezvě na katastrofy může být využití vojenských prostředků v rámci civilního velení s tím, že se jedná o krajní řešení. V případech, ve kterých je považováno za vhodné na podporu operací civilní ochrany využít vojenských kapacit, by spolupráce s ozbrojenými silami měla probíhat v souladu s podmínkami, postupy a kritérii stanovenými Radou nebo jejími příslušnými orgány pro zpřístupnění vojenských kapacit relevantních pro civilní ochranu pro potřeby mechanismu Unie a měla by být v souladu s příslušnými mezinárodními předpisy.

(20)

Pokud pomoc v rámci mechanismu Unie přispívá k humanitární reakci Unie, zejména při složitých mimořádných událostech, musí být opatření, na něž je poskytována finanční pomoc na základě tohoto rozhodnutí, v souladu s humanitárními zásadami a zásadami využití civilní ochrany a vojenských zdrojů uvedenými v Evropském konsensu o humanitární pomoci.

(21)

Měla by existovat možnost zapojit země Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), přistupující země, kandidátské země a potenciální kandidátské země. Využití některých opatření financovaných na základě tohoto rozhodnutí by mělo být umožněno rovněž kandidátským zemím a potenciálním kandidátům, jež se mechanismu Unie neúčastní, jakož i zemím, které jsou součástí evropské politiky sousedství.

(22)

Za účelem zajištění jednotných podmínek provádění tohoto rozhodnutí by měly být prováděcí pravomoci svěřeny Komisi, pokud se jedná o tyto aspekty: komunikace střediska s kontaktními místy členských států a operativní postupy pro odezvu na katastrofy uvnitř i vně Unie; součásti společného komunikačního systému a organizace sdílení informací prostřednictvím tohoto systému; postup pro nasazování odborných týmů; určení modulů, dalších kapacit pro odezvu a odborníků; operační požadavky na fungování a interoperabilitu modulů; cíle v oblasti kapacit, požadavky na kvalitu a interoperabilitu a certifikační a registrační postupy nezbytné pro fungování evropské kapacity, jakož i finanční ujednání; určení a odstranění nedostatků evropské kapacity; organizace programů odborné přípravy, rámec pro cvičení a program zaměřený na získané zkušenosti; organizování podpory při dopravě pomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (9).

(23)

Při přijímání prováděcích aktů stanovených tímto rozhodnutím by se měl použít přezkumný postup.

(24)

Toto rozhodnutí posiluje spolupráci mezi Unií a členskými státy a usnadňuje koordinaci v oblasti civilní ochrany, a umožňuje tak přijímat účinnější opatření vzhledem k rozsahu a doplňkovosti. Pokud katastrofa přesahuje schopnosti odezvy daného členského státu, může tento stát rozhodnout o využití mechanismu Unie k doplnění vlastních zdrojů v oblasti civilní ochrany a v oblasti odezvy na jiné katastrofy.

(25)

Jelikož cílů tohoto rozhodnutí nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu rozsahu nebo účinků může být dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto rozhodnutí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(26)

Tímto rozhodnutím nejsou dotčena opatření spadající do oblasti působnosti budoucího legislativního aktu Unie o zřízení nástroje stability, opatření v oblasti veřejného zdraví přijatá na základě právních aktů Unie o akčních programech Unie v oblasti zdraví ani opatření v oblasti ochrany spotřebitele přijatá na základě budoucího legislativního aktu Unie o programu na ochranu spotřebitele pro období 2014-2020.

(27)

Z důvodu soudržnosti se toto rozhodnutí nevztahuje na opatření, která spadají do oblasti působnosti rozhodnutí Rady 2007/124/ES, Euratom (10) a budoucího legislativního aktu Unie o zřízení nástroje pro finanční podporu policejní spolupráce, předcházení a boje proti trestné činnosti a zvládání krizí v rámci Fondu pro vnitřní bezpečnost, ani na opatření související s udržováním práva a pořádku a se zajištěním vnitřní bezpečnosti. Toto rozhodnutí se nevztahuje na činnosti, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 1257/96.

(28)

Tímto rozhodnutím není dotčeno přijímání právně závazných aktů podle Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii, kterými se stanoví specifická mimořádná opatření v případě jaderných nebo radiologických katastrof.

(29)

Toto rozhodnutí se vztahuje na opatření v oblasti předcházení znečištění moří, připravenosti a odezvy na ně, s výjimkou opatření spadajících do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 (11).

(30)

K tomu, aby zajistila provádění tohoto rozhodnutí, může Komise financovat takové činnosti související s přípravou, monitorováním, kontrolou, auditem a hodnocením, které jsou nezbytné pro řízení mechanismu Unie a plnění jeho cílů.

(31)

Úhrada výdajů, zadávání veřejných zakázek a udělování grantů na základě tohoto rozhodnutí by měly být prováděny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 (12). Vhledem ke zvláštní povaze opatření v oblasti civilní ochrany je vhodné stanovit, že granty lze udělovat právnickým osobám soukromého i veřejného práva. Je rovněž důležité, aby byla dodržována pravidla nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012, zejména pokud jde o jím stanovené zásady hospodárnosti, účinnosti a účelnosti.

(32)

Finanční zájmy Unie by měly být chráněny prostřednictvím přiměřených opatření v celém výdajovém cyklu, včetně prevence, odhalování a vyšetřování nesrovnalostí, zpětného získávání ztracených, neoprávněně vyplacených nebo nesprávně použitých finančních prostředků a případných správních a finančních sankcí v souladu s nařízením (EU, Euratom) č. 966/2012.

(33)

Toto rozhodnutí stanoví finanční krytí pro celou dobu trvání mechanismu Unie, které představuje pro Evropský parlament a Radu hlavní referenční částku při ročním rozpočtovém procesu ve smyslu bodu 17 interinstitucionální dohody ze dne 2. prosince 2013 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni, spolupráci v rozpočtových záležitostech a řádném finančním řízení (13). Tato referenční částka je financována částečně z okruhu 3 „Bezpečnost a občanství“ a částečně z okruhu 4 „Globální Evropa“ víceletého finančního rámce na období 2014–2020.

(34)

Finanční krytí pro provádění tohoto rozhodnutí by mělo být přiděleno v souladu s procentními podíly uvedenými v příloze.

(35)

Za účelem přezkumu, s ohledem na výsledek průběžného hodnocení, rozdělení finančního krytí pro provádění tohoto rozhodnutí před 30. červnem 2017 by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o přezkum rozdělení. Kdykoli je nezbytné provést okamžitou revizi rozpočtových prostředků, které jsou k dispozici na operace v oblasti odezvy, měl by se použít postup pro naléhavé případy. Je zvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.

(36)

Toto rozhodnutí by se mělo použít od 1. ledna 2014, protože souvisí s víceletým finančním rámcem na období 2014–2020,

a)

opatření v oblasti prevence a připravenosti uvnitř Unie a v souvislosti s čl. 5 odst. 2, čl. 13 odst. 3 a článkem 28 také vně Unie; a

b)

opatření, která mají pomoci při odezvě na okamžité negativní dopady katastrofy uvnitř nebo vně Unie, včetně zemí uvedených v čl. 28 odst. 1, a to na základě žádosti o pomoc prostřednictvím mechanismu Unie.

a)

dosažení vysoké úrovně ochrany před katastrofami prostřednictvím prevence nebo omezení jejich možných účinků, rozvíjením kultury prevence a zlepšením spolupráce mezi složkami civilní ochrany a jinými příslušnými složkami;

b)

zvýšení připravenost na úrovni členských států a na úrovni Unie v oblasti odezvy na katastrofy;

c)

usnadnění rychlé a účinné odezvy v případě katastrof nebo bezprostřední hrozby katastrof; a

d)

zvýšení informovanosti veřejnosti o katastrofách a připravenosti na ně.

a)

pokrok při provádění rámce pro předcházení katastrofám měřený počtem členských států, které poskytly Komisi přehled svých posouzení rizik a posouzení svých schopností zvládání rizik, jak je uvedeno v článku 6;

b)

pokrok ve zvyšování úrovně připravenosti na katastrofy měřený velikostí kapacit pro odezvu obsažených v dobrovolném společném souboru v souvislosti s cíli kapacity uvedenými v článku 11 a počtem modulů registrovaných ve společném komunikačním a informačním systému pro mimořádné události;

c)

pokrok ve zlepšování odezvy na katastrofy měřený rychlostí zásahů v rámci mechanismu Unie a mírou, jakou pomoc přispívá k plnění potřeb v terénu; a

d)

pokrok dosažený při zvyšování informovanosti veřejnosti o katastrofách a připravenosti na ně měřený úrovní informovanosti občanů Unie o rizicích v jejich regionu.

1)

„katastrofou“ jakákoli situace, která má či může mít závažný dopad na obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek včetně kulturního dědictví;

2)

„odezvou“ jakékoli opatření přijaté na základě žádosti o pomoc v rámci mechanismu Unie v případě bezprostřední hrozby katastrofy, v jejím průběhu nebo po ní za účelem řešení jejích okamžitých nepříznivých důsledků;

3)

„připraveností“ stav pohotovosti a způsobilosti lidských a materiálních prostředků, struktur, komunit a organizací dosažený v důsledku předem přijatého opatření a umožňující jim zajistit účinnou a rychlou odezvu na katastrofy;

4)

„prevencí“ jakékoli opatření zaměřené na snížení rizika nebo zmírnění nepříznivých důsledků katastrof pro obyvatelstvo, životní prostředí nebo majetek včetně kulturního dědictví;

5)

„včasným varováním“ včasné a účinné poskytnutí informací, jež umožňují přijmout opatření s cílem zabránit rizikům a nepříznivým dopadům katastrof nebo je omezit a usnadnit připravenost na účinnou odezvu;

6)

„modulem“ soběstačné a nezávislé uspořádání předem vymezených kapacit členských států, které vychází z úkolů a potřeb, nebo mobilní operační tým členských států, představující soubor lidských a materiálních prostředků, který může být popsán z hlediska schopnosti zásahu nebo úlohy či úloh, které je schopen splnit;

7)

„posouzením rizik“ celkový meziodvětvový proces zjišťování rizik, analýzy rizik a hodnocení rizik prováděný na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;

8)

„schopností zvládání rizik“ schopnost členského státu nebo jeho regionů omezit rizika (dopadů a pravděpodobnosti katastrofy), určená v jeho posouzení rizik, přizpůsobit se těmto rizikům nebo je zmírnit, a to na úroveň v tomto členském státě přijatelnou. Schopnost zvládání rizik je posuzována z hlediska technické, finanční a správní schopnosti provádět odpovídající:

9)

„podporou hostitelského státu“ veškeré kroky, které země přijímající nebo posílající pomoc nebo Komise provádějí ve fázích připravenosti a odezvy za účelem odstranění předvídatelných překážek bránících mezinárodní pomoci nabízené prostřednictvím mechanismu Unie. Zahrnuje podporu ze strany členských států zaměřenou na usnadnění přesunu této pomoci přes jejich území;

10)

„kapacitou pro odezvu“ pomoc, která může být na základě žádosti poskytnuta prostřednictvím mechanismu Unie;

11)

„logistickou podporou“ základní vybavení nebo služby, které odborné týmy uvedené v čl. 17 odst. 1 potřebují k tomu, aby mohly plnit své úkoly, mimo jiné komunikační prostředky, dočasné ubytování, potraviny nebo doprava uvnitř země.

a)

přijímá opatření pro zlepšení znalostní základny, pokud jde o rizika katastrof, a pro usnadnění sdílení znalostí, osvědčených postupů a informací, mimo jiné mezi členskými státy, které sdílí společná rizika;

b)

podporuje a prosazuje posuzování a mapování rizik prováděná jednotlivými členskými státy sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu;

c)

stanoví a pravidelně aktualizuje meziodvětvový přehled a mapu týkající se rizik přírodních a člověkem způsobených katastrof, kterým může být Unie vystavena, s použitím soudržného přístupu napříč různými politickými oblastmi, které mohou souviset s předcházením katastrofám nebo jej ovlivňovat, a při řádném zohlednění pravděpodobných dopadů změny klimatu;

d)

podporuje výměnu osvědčených postupů týkajících se vytváření vnitrostátních systémů civilní ochrany s cílem vypořádat se s dopadem změny klimatu;

e)

podporuje a prosazuje rozvoj a provádění činnosti v oblasti zvládání rizik jednotlivými členskými státy sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu;

f)

shromažďuje a rozesílá informace zpřístupněné členskými státy, organizuje výměnu zkušeností z posuzování schopnosti zvládání rizik; do 22. prosince 2014 vypracuje společně s členskými státy pokyny ohledně obsahu, metodiky a struktury těchto posouzení; a usnadňuje sdílení osvědčených postupů při plánování prevence a připravenosti, mimo jiné i prostřednictvím dobrovolného vzájemného hodnocení;

g)

ve lhůtách stanovených v čl. 6 písm. c) podává Evropskému parlamentu a Radě pravidelné zprávy o pokroku, jehož bylo dosaženo při provádění článku 6;

h)

podporuje využívání různých finančních prostředků Unie, které mohou podpořit udržitelnou prevenci katastrof, a vybízí členské státy a regiony, aby těchto možností financování využívaly;

i)

zdůrazňuje význam předcházení rizikům a podporuje členské státy při zvyšování povědomí, informování veřejnosti a vzdělávání;

j)

podporuje preventivní opatření ve členských státech a ve třetích zemích uvedených v článku 28 sdílením osvědčených postupů a usnadňováním přístupu ke konkrétním znalostem a odborným poznatkům o otázkách společného zájmu; a

k)

v úzké konzultaci s členskými státy přijímá další nezbytná podpůrná a doplňková preventivní opatření v zájmu dosažení cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. a).

a)

do 22. prosince 2015 a poté každé tři roky provedou na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni posouzení rizik a shrnutí důležitých prvků těchto posouzení zpřístupní Komisi;

b)

rozvinou a zdokonalí své plánování zvládání rizik katastrof na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni;

c)

zpřístupní Komisi posouzení své schopnosti zvládání rizik na celostátní nebo odpovídající nižší úrovni, a to každé tři roky po finalizaci příslušných pokynů uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. f) a pokaždé v případě významných změn; a

d)

dobrovolně se účastní vzájemných hodnocení týkajících se posouzení schopnosti zvládání rizik.

a)

spravuje středisko;

b)

spravuje společný komunikační a informační systém pro mimořádné události (dále jen „společný komunikační systém“), který umožňuje komunikaci a sdílení informací mezi střediskem a kontaktními místy členských států;

c)

přispívá k rozvoji a lepší integraci nadnárodních systémů detekce a včasného varování v evropském zájmu s cílem umožnit rychlou odezvu, jakož i podporovat vzájemné propojení mezi vnitrostátními systémy včasného varování a upozornění a jejich napojení na středisko a společný komunikační systém. Tyto systémy zohledňují stávající i budoucí informační, monitorovací a detekční zdroje a systémy a vycházejí z nich;

d)

vytvoří a řídí schopnost mobilizace a vyslání odborných týmů odpovědných za:

e)

vytvoří a udržuje schopnost poskytovat logistickou podporu těmto odborným týmům;

f)

vytvoří a udržuje síť vyškolených odborníků z členských států, kteří mohou být v krátkém časovém horizontu k dispozici pro pomoc středisku při sledování, informování a usnadňování koordinace;

g)

usnadňuje koordinaci mezi členskými státy, pokud jde o předběžné rozmístění kapacit pro odezvu na katastrofy v rámci Unie;

h)

podporuje úsilí o zlepšování interoperability modulů a jiných kapacit pro odezvu, přičemž zohledňuje osvědčené postupy na úrovni členských států i na mezinárodní úrovni;

i)

v rámci své pravomoci přijímá nezbytná opatření s cílem usnadnit podporu hostitelského státu, mimo jiné spolu s členskými státy a na základě operačních zkušeností vypracovává a aktualizuje pokyny pro podporu hostitelského státu;

j)

podporuje vytváření dobrovolných programů vzájemného hodnocení strategií připravenosti členských států založených na předem stanovených kritériích, které umožní, aby byla formulována doporučení pro zvýšení míry připravenosti Unie; a

k)

v úzké konzultaci s členskými státy přijímá další nezbytná podpůrná a doplňková opatření v oblasti připravenosti zaměřená na splnění cíle uvedeného v čl. 3 odst. 1 písm. b).

a)

jsou schopny provádět předem definované úkoly v oblasti odezvy v souladu se zavedenými mezinárodními pokyny, a tudíž mohou:

b)

jsou interoperabilní s jinými moduly;

c)

provádějí odbornou přípravu a cvičení, aby splňovaly požadavek na interoperabilitu;

d)

jsou podřízeny vedení osoby, která je zodpovědná za jejich činnost; a

e)

jsou schopny případně spolupracovat s jinými subjekty Unie nebo případně s mezinárodními organizacemi, zejména OSN.

a)

jsou schopny provádět úkoly v oblastech odezvy v souladu se zavedenými mezinárodními pokyny, a tudíž mohou:

b)

jsou schopny popřípadě spolupracovat s jinými subjekty Unie nebo případně s mezinárodními organizacemi, zejména OSN.

a)

vytvoření a řízení programu odborné přípravy pro pracovníky civilní ochrany a pracovníky zapojené do zvládání mimořádných událostí v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně. Program zahrnuje společné kurzy a systém výměny odborníků, v jehož rámci mohou být jednotlivci dočasně vysláni do jiných členských států.

Program odborné přípravy je zaměřen na zlepšení koordinace, slučitelnosti a doplňkovosti mezi kapacitami podle článků 9 a 11 a zvyšování odborné způsobilosti odborníků podle čl. 8 písm. d) a f);

b)

vytvoření a řízení sítě odborné přípravy otevřené centrům odborné přípravy pro pracovníky civilní ochrany a pracovníky působící v oblasti zvládání mimořádných událostí, jakož i další příslušné subjekty a instituce v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně.

Síť odborné přípravy se zaměřuje na:

c)

vypracování strategického rámce, který stanoví cíle a úlohu cvičení, dlouhodobého souhrnného plánu nastiňujícího priority cvičení, jakož i vypracování a řízení programu cvičení;

d)

vytvoření a řízení programu zaměřeného na zkušenosti získané z provedených opatření v oblasti civilní ochrany v rámci mechanismu Unie, včetně aspektů uceleného cyklu zvládání katastrof s cílem poskytnout široký základ pro procesy učení a rozvíjení znalostí. Tento program zahrnuje:

Program dále případně obsahuje zkušenosti získané ze zásahů mimo Unii, pokud jde o využívání spojitostí a součinnosti mezi pomocí poskytovanou v rámci mechanismu Unie a humanitární reakce;

e)

vypracování pokynů týkajících se šíření znalostí a provádění jednotlivých úkolů uvedených v písmenech a) až d) na úrovni členských států; a

f)

podněcování a podpora zavádění a využívání vhodných nových technologií pro účely mechanismu Unie.

a)

odešle žádost kontaktním místům ostatních členských států;

b)

ve spolupráci se zasaženým členským státem shromáždí ověřené informace o situaci a rozešle je členským státům;

c)

v konzultaci s žádajícím členským státem vypracuje doporučení pro poskytnutí pomoci prostřednictvím mechanismu Unie podle potřeb v terénu a případných vhodných předem vytvořených plánů, jak je uvedeno v čl. 10 odst. 1, vybídne členské státy, aby nasadily specifické kapacity a usnadnily koordinaci požadované pomoci; a

d)

přijme další opatření s cílem usnadnit koordinaci odezvy.

a)

udržování dialogu s kontaktními místy členských států za účelem zajištění efektivního a soudržného příspěvku odezvy Unie na katastrofy prostřednictvím mechanismu Unie k celkovému úsilí v oblasti pomoci, a to zejména:

b)

neprodlené vypracování doporučení, pokud možno ve spolupráci se zasaženou zemí, podle potřeb v terénu a případných vhodných předem vytvořených plánů, vybídnutí členských států, aby nasadily specifické kapacity, a usnadnění koordinace vyžádané pomoci;

c)

udržování spojení s postiženou zemí na technických podrobnostech, například v otázce konkrétní potřeby pomoci, přijímání nabídek a praktických opatření pro přijímání a distribuci pomoci na místě;

d)

udržování spojení s OCHA nebo podpora tohoto subjektu a spolupráce s ostatními příslušnými subjekty přispívajícími k celkovému úsilí v oblasti pomoci s cílem maximalizovat součinnost, usilovat o doplňkovost a zabránit zdvojování činnosti a nedostatkům; a

e)

udržování spojení se všemi příslušnými subjekty, zejména v závěrečné fázi asistenčních zásahů v rámci mechanismu Unie, s cílem usnadnit hladké předání.

a)

v případě katastrofy mimo Unii podle čl. 16 odst. 3;

b)

v případě katastrofy uvnitř Unie podle čl. 15 odst. 5;

c)

na základě žádosti o odborné poradenství v oblasti prevence v souladu s čl. 5 odst. 2; nebo

d)

na základě žádosti o odborné poradenství v oblasti připravenosti v souladu s čl. 13 odst. 3.

a)

členské státy navrhují na vlastní odpovědnost odborníky, kteří mohou být vysláni jakožto členové odborných týmů;

b)

Komise vybírá odborníky a vedoucího těchto týmů podle jejich kvalifikace a zkušeností, mimo jiné na základě úrovně absolvovaných školení v rámci mechanismu Unie, předchozích zkušeností z misí uskutečněných v rámci mechanismu Unie a v oblasti jiné mezinárodní pomoci. Výběr je založen také na jiných kritériích, mimo jiné na jazykových schopnostech, aby se zajistilo, že tým jako celek má k dispozici schopnosti nezbytné v konkrétní situaci; a

c)

Komise jmenuje odborníky nebo vedoucí týmu pro misi na základě dohody s členským státem, který je navrhl.

a)

poskytováním a sdílením informací o zdrojích vybavení a dopravy, které mohou být zpřístupněny členskými státy, s cílem usnadnit sdružování těchto zdrojů vybavení nebo dopravy;

b)

podporou členských států při určování dopravních zdrojů, jež mohou být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu, a usnadňování přístupu k nim;

c)

podporou členských států při určování vybavení, které může být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu.

a)

studie, průzkumy, modelování a vytváření scénářů s cílem usnadnit sdílení znalostí, osvědčených postupů a informací;

b)

odborná příprava, cvičení, pracovní semináře, výměna zaměstnanců a odborníků, vytváření sítí, demonstrační projekty a přenos technologií;

c)

opatření v oblasti monitorování, posuzování a hodnocení;

d)

informování veřejnosti, vzdělávání a zvyšování povědomí a související činnosti šíření informací, které zapojí občany do prevence a minimalizace dopadů katastrof v Unii a které pomáhají občanům Unie chránit se účinnějším a udržitelnějším způsobem;

e)

zavedení a provádění programu vycházejícího z poznatků získaných ze zásahů a cvičení v rámci mechanismu Unie, včetně zkušeností z oblastí týkajících se prevence a připravenosti; a

f)

komunikační činnosti a opatření ke zvýšení povědomí o práci civilní ochrany členských států a Unie v oblasti předcházení katastrofám, připravenosti a odezvy na ně.

a)

spolufinancování projektů, studií, pracovních seminářů, průzkumů a podobných opatření a činností uvedených v článku 5;

b)

spolufinancování vzájemných hodnocení podle čl. 6 písm. d) a čl. 8 písm. j);

c)

zachovávání funkcí poskytovaných střediskem v souladu s čl. 8 písm. a);

d)

příprava na mobilizaci a vyslání odborných týmů uvedených v čl. 8 písm. d) a v článku 17 a vytvoření a udržování nouzové kapacity prostřednictvím sítě vyškolených odborníků z členských států, jak je uvedeno v čl. 8 písm. f);

e)

zřízení a udržování společného komunikačního systému a nástrojů umožňujících komunikaci a sdílení informací mezi střediskem a kontaktními místy členských států a dalších účastníků v rámci mechanismu Unie;

f)

přispívání k rozvoji nadnárodních systémů detekce a včasného varování a upozornění v evropském zájmu s cílem umožnit rychlou odezvu, jakož i podporovat vzájemné propojení mezi vnitrostátními systémy včasného varování a upozornění a jejich napojení na středisko a společný komunikační systém. Tyto systémy berou ohled na stávající i budoucí informační, monitorovací nebo detekční zdroje a systémy a vycházejí z nich;

g)

plánování operací odezvy podle mechanismu Unie v souladu s článkem 10;

h)

podporování činností v rámci připravenosti popsaných v článku 13;

i)

rozvíjení evropské kapacity uvedené v článku 11 v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

j)

zjišťování nedostatků evropské kapacity v souladu s článkem 12 a podpora členských států při řešení těchto nedostatků spolufinancováním nových kapacit pro odezvu, a to maximálně do výše 20 % způsobilých nákladů a za podmínky, že

Ve vhodných případech se upřednostní konsorcia členských států, jejichž spolupráce se týká společného rizika;

k)

zajištění dostupnosti logistické podpory pro odborné týmy uvedené v čl. 17 odst. 1;

l)

usnadňování koordinace mezi členskými státy, pokud jde o předběžné umístění kapacit pro odezvu na katastrofy uvnitř Unie podle čl. 8 písm. g);

m)

podpora poskytování poradenství ohledně opatření pro předcházení rizikům a připravenost na ně nasazením odborného týmu na místě na žádost členského státu, třetí země, Organizace spojených národů nebo jejích agentur podle čl. 5 odst. 2 a čl. 13 odst. 3.

a)

náklady na úrovni Unie spojené s vytvořením a řízením evropské kapacity a přidružených procesů uvedených v článku 11;

b)

náklady na povinné kurzy odborné přípravy, cvičení a pracovní semináře nezbytné k certifikaci kapacit členských států v oblasti odezvy pro účely evropské kapacity (dále jen „náklady na certifikaci“). Náklady na certifikaci se mohou skládat z jednotkových nákladů nebo paušálních částek stanovených podle typu kapacity, které pokrývají až 100 % způsobilých nákladů;

c)

jednorázové náklady nezbytné pro zvýšení úrovně kapacit pro odezvu členských států z úrovně čistě vnitrostátního použití na stav pohotovosti a dostupnosti, kdy jsou připraveny k nasazení jakožto součást evropské kapacity v souladu s požadavky na kvalitu dobrovolného společného souboru kapacit a s doporučeními formulovanými v rámci procesu certifikace (dále jen „náklady na úpravu“). Do nákladů na úpravu mohou být zahrnuty náklady spojené s interoperabilitou modulů a dalších kapacit pro odezvu, autonomií, soběstačností, přenositelností, balením a podobné náklady, jakož i náklady spojené s vytvářením mnohonárodních kapacit pro odezvu (například pracovní semináře, odborná příprava, vypracování společných metodik, standardů, postupů a podobné činnosti), jestliže tyto náklady konkrétně souvisí se zapojením daných kapacit do dobrovolného společného souboru kapacit. Nejsou zahrnuty náklady na vybavení nebo lidské zdroje nezbytné pro prvotní vytvoření kapacit pro odezvu nebo průběžnou údržbu nebo provozní náklady. Tyto náklady na úpravu se mohou skládat z jednotkových nákladů nebo paušálních částek stanovených podle typu kapacity, které pokrývají až 100 % způsobilých nákladů, jestliže nepřesáhnou 30 % průměrných nákladů na vytvoření kapacity; a

d)

náklady na vypracování a správu rámcových smluv, rámcových dohod o partnerství nebo podobných ujednání, které mají řešit dočasné nedostatky při mimořádných katastrofách, přičemž je uplatňován přístup zohledňující širokou škálu rizik.

i)

může zahrnovat náklady nebo poplatky nezbytné pro účely návrhu, přípravy, sjednání, uzavření a správy smluv nebo ujednání, jakož i náklady na vytvoření standardních provozních postupů a cvičení, které mají zajistit účinné využívání prostředků. Toto financování může rovněž zahrnovat maximálně 40 % nákladů na zajištění rychlého přístupu k prostředkům;

ii)

nezahrnuje náklady na nákup nebo vývoj nových kapacit pro odezvu ani náklady na provoz těchto dodatečných kapacit při katastrofě. Náklady na provoz těchto dodatečných kapacit při katastrofě nesou členské státy žádající o pomoc;

iii)

nepřesáhne 10 % finančního krytí uvedeného v čl. 19 odst. 1. V případě, že je tohoto stropu 10 % dosaženo před koncem programovacího období, a je-li to nezbytné pro zajištění řádného fungování mechanismu Unie, je možné uvedený strop 10 % prostřednictvím prováděcích aktů překročit až o 5 procentních bodů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 33 odst. 2.

a)

vyslání odborných týmů uvedených v čl. 17 odst. 1 spolu s logistickou podporou a vyslání odborníků uvedených v čl. 8 písm. d) a e);

b)

podpora členských států při získávání přístupu ke zdrojům vybavení a dopravy podle článku 23 v případě katastrofy; a

c)

přijetí dalších nezbytných podpůrných a doplňkových opatření v návaznosti na žádost o pomoc v zájmu usnadnění koordinace odezvy co nejúčinnějším způsobem.

a)

poskytování a sdílení informací o zdrojích vybavení a dopravy, které se členské státy rozhodnou zpřístupnit, s cílem usnadnit sdružování těchto zdrojů vybavení nebo dopravy;

b)

podpora členských států při určování dopravních zdrojů, jež mohou být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu, a usnadňování přístupu k nim;

c)

podpora členských států při určování vybavení, které může být dostupné z jiných zdrojů včetně komerčního trhu; a

d)

financování dopravních zdrojů potřebných pro zajištění rychlé odezvy na katastrofy. Tato opatření jsou způsobilá pro finanční podporu, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a)

náklady jsou spojeny s dopravou kapacit předem vyčleněných pro dobrovolný společný soubor podle článku 11; nebo

b)

pomoc je nezbytná pro řešení zásadní potřeby a není dostupná v dobrovolném společném souboru nebo není dostupná v dostatečné míře.

i)

krátkodobý pronájem skladovací kapacity za účelem dočasného uskladnění pomoci členských států s cílem usnadnit její koordinovanou dopravu;

ii)

úprava balení pomoci členských států s cílem maximálně využít dostupné dopravní kapacity nebo s cílem vyhovět specifickým operačním požadavkům; nebo

iii)

místní doprava sdružené pomoci s cílem zajistit její koordinované dodání v cílové destinaci v žádající zemi.

a)

zemí Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), které jsou členy Evropského hospodářského prostoru (EHP), a to v souladu s podmínkami stanovenými v Dohodě o EHP, a dalších evropských zemí, pokud tak stanoví dohody a postupy;

b)

přistupujících zemí, kandidátských zemí a potenciálních kandidátů v souladu s obecnými zásadami a obecnými podmínkami pro účast těchto zemí v programech Unie stanovených příslušnými rámcovými dohodami a rozhodnutími Rady přidružení nebo obdobnými ujednáními.

a)

komunikace střediska s kontaktními místy členských států podle čl. 8 písm. b), čl. 15 odst. 3 a čl. 16 odst. 3 písm. a) a operativních postupů použitelných pro odezvu na katastrofy uvnitř Unie podle článku 15, jakož i mimo Unii podle článku 16, včetně určení příslušných mezinárodních organizací;

b)

složek společného komunikačního systému, jakož i organizace sdílení informací prostřednictvím společného komunikačního systému podle čl. 8 písm. b);

c)

procesu nasazování odborných týmů podle článku 17;

d)

určení modulů, dalších kapacit pro odezvu a odborníků podle čl. 9 odst. 1

e)

operačních požadavků na fungování a interoperabilitu modulů podle čl. 9 odst. 2, včetně jejich úkolů, kapacit, hlavních složek, soběstačnosti a nasazení;

f)

cílů kapacity, požadavků na kvalitu a interoperabilitu a certifikačních a registračních postupů nezbytných pro fungování evropské kapacity podle článku 11, jakož i finančních ujednání podle čl. 21 odst. 2;

g)

zjišťování a odstraňování nedostatků evropské kapacity podle článku 12;

h)

organizace programu odborné přípravy, rámce pro cvičení a programu zaměřeného na získané zkušenosti podle článku 13; a

i)

organizace podpory pro dopravu pomoci podle článků 18 a 23.

a)

do 30. června 2017 průběžnou hodnotící zprávu týkající se dosažených výsledků a kvalitativních a kvantitativních aspektů provádění tohoto rozhodnutí;

b)

do 31. prosince 2018 sdělení o pokračujícím provádění tohoto rozhodnutí; a

c)

do 31. prosince 2021 zprávu o následném hodnocení.