24.11.2006

Úřední věstník Evropské unie

L 328/59

RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2006/783/SVV

ze dne 6. října 2006

o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na čl. 31 odst. 1 písm. a) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na podnět Dánského království (1),

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (2),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 zdůraznila, že zásada vzájemného uznávání by se měla stát základním kamenem soudní spolupráce v občanskoprávních i trestních věcech v Unii.

(2)

Podle odstavce 51 závěrů ze zasedání Evropské rady v Tampere tvoří praní peněz jádro organizované trestné činnosti a mělo by být vymýceno, kdekoli se objeví; Evropská rada je rozhodnuta zajistit přijetí konkrétních opatření vedoucí k vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. V souvislosti s tím Evropská rada v odstavci 55 závěrů vyzývá ke sbližování hmotných i procesních trestněprávních předpisů o praní peněz (například vysledování, zmrazení a konfiskace prostředků).

(3)

Všechny členské státy ratifikovaly Úmluvu Rady Evropy ze dne 8. listopadu 1990 o praní, vysledování, zajištění a konfiskaci výnosů z trestné činnosti (dále jen „úmluva z roku 1990“). Úmluva zavazuje signatáře k uznávání a výkonu rozhodnutí o konfiskaci vydaného jinou stranou nebo k podání žádosti příslušným orgánům této strany, aby dosáhly vydání rozhodnutí o konfiskaci, a pokud je vydáno, zavazuje je k jeho provedení. Strany mohou odmítnout žádost o konfiskaci mimo jiné tehdy, pokud by trestný čin, na který se vztahuje žádost, podle práva dožádané strany nebyl trestným činem nebo pokud právní řád dožádané strany neobsahuje možnost konfiskace pro druh trestného činu, na který se žádost vztahuje.

(4)

Dne 30. listopadu 2000 přijala Rada program opatření k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí ve věcech trestních, jehož hlavní prioritou (opatření 6 a 7) je přijetí nástroje pro uplatňování zásady vzájemného uznávání ve vztahu k zajištění důkazních prostředků a majetku. Kromě toho je cílem tohoto programu podle odstavce 3.3 zlepšovat, v souladu se zásadou vzájemného uznávání, výkon příkazů ke konfiskaci, jež byly vydány v jednom členském státě, v jiném členském státě, mezi jiným za účelem odškodnění oběti trestného činu a brát přitom v úvahu existenci úmluvy z roku 1990. S ohledem na dosažení tohoto cíle zužuje toto rámcové rozhodnutí v oblasti své působnosti důvody k odmítnutí výkonu a zakazuje jakýkoli systém, podle nějž by se mezi členskými státy převáděla příkazy ke konfiskaci na vnitrostátní příkazy ke konfiskaci.

(5)

Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV (3) obsahuje ustanovení o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a konfiskaci nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní. Podle výše uvedeného rámcového rozhodnutí mají členské státy rovněž povinnost nečinit ani nezachovávat žádné výhrady k článku 2 úmluvy z roku 1990, pokud lze za trestný čin uložit trest odnětí svobody nebo ochranné opatření omezující svobodu s horní hranicí sazby přesahující jeden rok.

(6)	Dne 22. července 2003 přijala Rada rámcové rozhodnutí 2003/577/SVV o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (4).

(7)

Hlavním motivem organizované trestné činnosti je finanční prospěch. Aby byly veškeré snahy v oblasti prevence a potírání této trestné činnosti účinné, musí se zaměřit na vysledování, zmrazení, zajišťování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti. Nestačí zajistit v rámci Evropské unie pouhé vzájemné uznávání prozatímních opatření, jako je zmrazení a zajištění; účinný boj s hospodářskou trestnou činností vyžaduje i vzájemné uznávání příkazů ke konfiskaci výnosů z trestné činnosti.

(8)

Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je usnadnit spolupráci mezi členskými státy při vzájemném uznávání a výkonu příkazů ke konfiskaci majetku tak, aby byl členský stát povinen na svém území uznávat a vykonávat příkazy ke konfiskaci vydané příslušným trestním soudem jiného členského státu. Toto rámcové rozhodnutí navazuje na rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti (5). Účelem uvedeného rámcového rozhodnutí je zajistit, aby všechny členské státy měly účinná pravidla, jimiž se řídí konfiskace výnosů z trestné činnosti, mezi jiným i ve vztahu k důkaznímu břemenu týkajícímu se zdroje majetku osoby odsouzené pro trestný čin související s organizovanou trestnou činností.

(9)

Spolupráce mezi členskými státy, založená na zásadě vzájemného uznávání a bezprostředního výkonu soudních rozhodnutí, předpokládá důvěru v to, že rozhodnutí, která mají být uznána a vykonána, budou vždy přijímána v souladu se zásadami zákonnosti, subsidiarity a proporcionality. Rovněž předpokládá, že budou zachována práva udělená zúčastněným osobám nebo třetím osobám zúčastněným v dobré víře. V souvislosti s tím by se mělo patřičně zvážit, jak zabránit úspěšnému uplatnění nepoctivých nároků právnických nebo fyzických osob.

(10)	Řádné uplatňování tohoto rámcového rozhodnutí v praxi vyžaduje těsnou vazbu mezi zúčastněnými příslušnými vnitrostátními orgány, zejména v případech souběžného výkonu příkazu ke konfiskaci ve více než jednom členském státě.

(11)	Výrazy „výnosy“ a „nástroje“ používané v tomto rámcovém rozhodnutí jsou dostatečně široce vymezeny, aby podle potřeby zahrnovaly předměty trestné činnosti.

(12)	Pokud existují pochybnosti o místě, kde se nachází majetek, jenž je předmětem příkazu ke konfiskaci, měl by členský stát ke správnému určení tohoto místa využít všech dostupných prostředků, včetně dostupných informačních systémů.

(13)

Toto rámcové rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, které jsou vyjádřeny i v Listině základních práv Evropské unie, zejména v kapitole VI uvedené listiny. Nic v tomto rámcovém rozhodnutí nelze vykládat tak, že zakazuje odmítnout provést konfiskaci majetku, na který byl vydán příkaz ke konfiskaci, jestliže existují důvody se domnívat, že příkaz ke konfiskaci byl vydán za účelem stíhat nebo potrestat určitou osobu z důvodu jejího pohlaví, rasy, náboženství, etnického původu, státní příslušnosti, jazyka, politického přesvědčení nebo sexuální orientace nebo že by této osobě mohla být z kterékoli z těchto příčin způsobena újma.

(14)	Toto rámcové rozhodnutí nebrání členskému státu v tom, aby uplatňoval své ústavní zásady týkající se práva na spravedlivý proces, svobody sdružování, svobody tisku a svobody projevu v jiných sdělovacích prostředcích.

(15)	Toto rámcové rozhodnutí neřeší vrácení majetku jeho právoplatnému majiteli.

(16)	Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčeno, pro jaký účel členské státy použijí částky získané jeho uplatňováním.

(17)	Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčen výkon povinností členských států v souvislosti s udržováním práva a pořádku a při ochraně vnitřní bezpečnosti podle článku 33 Smlouvy o Evropské unii,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Účel

1. Účelem tohoto rámcového rozhodnutí je stanovení pravidel, podle nichž členský stát na svém území uznává a vykonává příkaz ke konfiskaci vydaný příslušným trestním soudem jiného členského státu.

2. Tímto rámcovým rozhodnutím není dotčena povinnost ctít základní práva a obecné právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii a veškeré povinnosti vyplývající z postavení soudních orgánů v této souvislosti zůstávají nedotčeny.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí:

a)	„vydávajícím státem“ se rozumí členský stát, v němž soud v rámci trestního řízení vydal příkaz ke konfiskaci;

b)	„vykonávajícím státem“ se rozumí členský stát, jemuž byl příkaz ke konfiskaci předán pro účely jeho výkonu;

c)	„příkazem ke konfiskaci“ se rozumí pravomocný trest nebo opatření nařízené soudem následující po řízení, které se týká jednoho nebo více trestných činů a které vede k trvalému odnětí majetku;

„majetkem“ se rozumí jakýkoli majetek, hmotný nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý, a právní listiny a dokumenty dokládající nárok na tento majetek nebo právo k tomuto majetku, o kterém soud vydávajícího státu rozhodl, že

i)	je výnosem z trestného činu nebo celkově nebo částečně hodnotě takového výnosu odpovídá, nebo

ii)	je nástrojem takového trestného činu, nebo

iii)	podléhá konfiskaci vyplývajícímu z toho, že vydávající stát použije některou z rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 3 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV, nebo

iv)	podléhá konfiskaci podle jiných ustanovení vztahujících se k rozšířeným konfiskačním pravomocím podle práva vydávajícího státu;

e)	„výnosy“ se rozumí všechny ekonomické výhody pocházející z trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém majetku v jakékoli podobě;

f)	„nástroji“ se rozumí jakýkoli majetek zcela nebo částečně použitý nebo určený k použití libovolným způsobem pro spáchání jednoho nebo více trestných činů;

g)	„kulturní statky, jež jsou součástí národního kulturního dědictví“ se vymezují podle čl. 1 odst. 1 směrnice Rady 93/7/EHS ze dne 15. března 1993 o navracení kulturních statků neoprávněně vyvezených z území členského státu (6);

h)	pokud trestní řízení vedoucí k příkazu ke konfiskaci zahrnuje základní trestný čin a rovněž praní peněz, rozumí se „trestným činem“ podle čl. 8 odst. 2 písm. f) základní trestný čin.

Článek 3

Určení příslušných orgánů

1. Každý členský stát uvědomí generální sekretariát Rady, který orgán nebo orgány jsou podle jeho práva příslušné pro účely tohoto rámcového rozhodnutí, je-li tento členský stát:

—	vydávajícím státem nebo

—	vykonávajícím státem.

2. Bez ohledu na čl. 4 odst. 1 a 2 může každý členský stát, je-li to nezbytné s ohledem na jeho vnitřní organizační uspořádání, určit jeden nebo více ústředních orgánů, které jsou pověřeny správním doručováním a přebíráním příkazů ke konfiskaci a poskytováním pomoci příslušným orgánům.

3. Generální sekretariát Rady zpřístupní obdržené informace všem členským státům a Komisi.

Článek 4

Předávání příkazů ke konfiskaci

1. Příkaz ke konfiskaci spolu s osvědčením podle odstavce 2, jehož jednotný formulář je uveden v příloze, může být v případě příkazu ke konfiskaci týkajícího se peněžité částky předán příslušnému orgánu členského státu, kde má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody se domnívat, že má fyzická nebo právnická osoba, proti níž byl příkaz ke konfiskaci vydán, majetek nebo příjmy.

Pokud se příkaz ke konfiskaci týká specificky určených věcí tvořících součást majetku, může být příkaz ke konfiskaci i osvědčení předáno příslušnému úřadu členského státu, ve kterém má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody se domnívat, že se nachází majetek, na nějž byl vydán příkaz ke konfiskaci.

Pokud nemá vydávající stát přiměřené důvody k určení členského státu, jemuž by bylo možné předat příkaz ke konfiskaci, lze předat příkaz ke konfiskaci příslušnému orgánu členského státu, v němž má fyzická osoba, proti které je příkaz ke konfiskaci vydán, obvyklé bydliště nebo právnická osoba, proti níž je příkaz ke konfiskaci vydán, sídlo.

2. Příkaz ke konfiskaci nebo jeho ověřený opis spolu s osvědčením předá příslušný orgán vydávajícího státu přímo orgánu vykonávajícího státu, který je příslušný k jeho výkonu, a to způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a za podmínek, jež vykonávajícímu státu umožňují přesvědčit se o jeho pravosti. Originál příkazu ke konfiskaci nebo jeho ověřený opis a originál osvědčení se na požádání předají vykonávajícímu státu. Veškerý úřední styk probíhá přímo mezi uvedenými příslušnými orgány.

3. Osvědčení musí být podepsáno a správnost jeho obsahu ověřena příslušným orgánem vydávajícího státu.

4. Není-li orgán příslušný k výkonu příkazu ke konfiskaci příslušnému orgánu vydávajícího státu znám, provede příslušný orgán vydávajícího státu veškerá nezbytná šetření, včetně šetření prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě, aby získal informace od vykonávajícího státu.

5. Nemá-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží příkaz ke konfiskaci, pravomoc jej uznat a přijmout nezbytná opatření pro jeho výkon, postoupí je z moci úřední orgánu příslušnému pro jeho výkon a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu.

Článek 5

Předání příkazu ke konfiskaci jednomu nebo více vykonávajícím státům

1. S výhradou odstavců 2 a 3 lze příkaz ke konfiskaci předat podle článku 4 vždy pouze jednomu vykonávajícímu státu.

2. Příkaz ke konfiskaci, který se týká specificky určených věcí tvořících součást majetku, lze současně předat více vykonávajícím státům v případech, kdy:

—	má příslušný orgán vydávajícího státu přiměřené důvody předpokládat, že se různé věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, nacházejí v různých vykonávajících státech, nebo

—	konfiskace specificky určené věci tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, zahrnuje soudní řízení ve více než jednom vykonávajícím státě, nebo

—	příslušný orgán vydávajícího státu má přiměřené důvody předpokládat, že se specificky určená věc tvořící součást majetku, na nějž byl příkaz ke konfiskaci vydán, nachází v jednom ze dvou nebo více uvedených vykonávajících států.

3. Příkaz ke konfiskaci týkající se peněžité částky lze současně předat více vykonávajícím státům, pokud se příslušný orgán vydávajícího státu domnívá, že existuje zvláštní potřeba tak učinit, například pokud:

—	předmětný majetek nebyl zajištěn na základě rámcového rozhodnutí Rady 2003/577/SVV nebo

—	hodnota majetku, který může být ve vydávajícím státě a v kterémkoli vykonávajícím státě konfiskován, nebude patrně stačit k získání celé částky, na niž byl příkaz ke konfiskaci vydán.

Článek 6

Trestné činy

1. Jestliže čin vedoucí k vydání příkazu ke konfiskaci naplňuje jednu nebo více z následujících skutkových podstat trestného činu, jak jsou vymezeny právem vydávajícího státu, a ve vydávajícím státě za něj lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně tří let, vykoná se příkaz ke konfiskaci bez ověření oboustranné trestnosti:

—	účast na zločinném spolčení,

—	terorismus,

—	obchod s lidmi,

—	pohlavní vykořisťování dětí a dětská pornografie,

—	nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami,

—	nedovolený obchod se zbraněmi, střelivem a výbušninami,

—

korupce,

—	podvody včetně podvodů postihujících finanční zájmy Evropských společenství ve smyslu Úmluvy ze dne 26. července 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství,

—	praní výnosů z trestné činnosti,

—	padělání měny včetně eura,

—	počítačová trestná činnost,

—	trestné činy proti životnímu prostředí, včetně nezákonného obchodování s ohroženými živočišnými druhy a ohroženými rostlinnými druhy a odrůdami,

—	napomáhání při nedovoleném překročení státní hranice a při nedovoleném pobytu,

—	vražda, těžké ublížení na zdraví,

—	nedovolený obchod s lidskými orgány a tkáněmi,

—	únos, omezování osobní svobody a braní rukojmí,

—	rasismus a xenofobie,

—	organizovaná nebo ozbrojená loupež,

—	nedovolený obchod s kulturními statky, včetně starožitností a uměleckých děl,

—	podvodná jednání,

—	vydírání a vymáhání peněz za ochranu,

—	padělání a pirátství výrobků,

—	padělání veřejných listin a obchod s veřejnými listinami,

—	padělání platebních prostředků,

—	nedovolený obchod s hormony a jinými růstovými stimulátory,

—	nedovolený obchod s jadernými nebo radioaktivními materiály,

—	obchod s odcizenými vozidly,

—	znásilnění,

—

žhářství,

—	trestné činy, jejichž stíhání je v pravomoci Mezinárodního trestního soudu,

—	únos letadla nebo plavidla,

—

sabotáž.

2. Rada může kdykoli po konzultaci s Evropským parlamentem na základě podmínek stanovených v čl. 39 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii jednomyslně rozhodnout o přidání dalších kategorií trestných činů na seznam uvedený v odstavci 1. Rada přezkoumá s přihlédnutím ke zprávě, kterou předloží Komise podle článku 22, zda by měl být tento seznam rozšířen nebo pozměněn.

3. U jiných činů, než na které se vztahuje odstavec 1, může vykonávající stát podmínit uznání a výkon příkazu ke konfiskaci tím, že čin, pro který byl příkaz ke konfiskaci vydán, je trestným činem umožňujícím konfiskaci podle práva vykonávajícího státu, nezávisle na znacích skutkové podstaty nebo popisu trestného činu podle práva vydávajícího státu.

Článek 7

Uznání a výkon

1. Příslušné orgány vykonávajícího státu uznají bez dalších formalit příkaz ke konfiskaci předaný v souladu s články 4 a 5 a neprodleně přijmou veškerá opatření nezbytná pro jeho výkon, neodvolají-li se na některý z důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu podle článku 8 nebo na některý z důvodů k odkladu podle článku 10.

2. Týká-li se žádost o konfiskaci specificky určené věci tvořící součást majetku, mohou se příslušné orgány vydávajícího a vykonávajícího státu dohodnout, je-li to podle práva těchto států možné, že konfiskace ve vykonávajícím státě bude spočívat v požadavku zaplatit peněžitou částku odpovídající hodnotě předmětného majetku.

3. Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžité částky a platba není obdržena, vykonají příslušné orgány vykonávajícího státu příkaz ke konfiskaci v souladu s odstavcem 1 u každé věci tvořící součást majetku, která je pro tento účel dostupná.

4. Týká-li se příkaz ke konfiskaci peněžité částky, přepočtou podle potřeby příslušné orgány vykonávajícího státu částku, která má být konfiskována, na měnu vykonávajícího státu za použití směnného kurzu platného v době, kdy je vydán příkaz ke konfiskaci.

5. Každý členský stát může v prohlášení uloženém na generálním sekretariátu Rady prohlásit, že jeho příslušné orgány nebudou uznávat a vykonávat příkazy ke konfiskaci za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci majetku vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iv). Toto prohlášení lze kdykoli stáhnout.

Článek 8

Důvody k odmítnutí uznání nebo výkonu

1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud není předloženo osvědčení podle článku 4 nebo pokud není úplné nebo zjevně neodpovídá příkazu ke konfiskaci.

2. Příslušný justiční orgán vykonávajícího státu, jak je vymezen právem tohoto státu, může rovněž odmítnout uznat a vykonat příkaz ke konfiskaci, pokud se zjistí, že:

a)	výkon příkazu ke konfiskaci by byl v rozporu se zásadou překážky věci pravomocně rozhodnuté;

v některém z případů podle čl. 6 odst. 3 se příkaz ke konfiskaci týká činu, který není trestným činem umožňujícím konfiskaci podle práva vykonávajícího státu; pokud se však příkaz ke konfiskaci týká daňových, celních a devizových věcí, nesmí být jeho výkon odmítnut z toho důvodu, že právní předpisy vykonávajícího státu neukládají stejný druh daně nebo poplatku nebo neobsahují stejná daňová, celní a devizová ustanovení jako právní předpisy vydávajícího státu;

c)	právo vykonávajícího státu stanoví imunitu nebo výsadu, která brání výkonu vnitrostátního příkazu ke konfiskaci předmětného majetku;

d)	práva některé zúčastněné osoby včetně třetích osob v dobré víře neumožňují podle právních předpisů vykonávajícího státu výkon příkazu ke konfiskaci, včetně případu, kdy se jedná o následek použití právních prostředků podle článku 9;

podle osvědčení uvedeného v čl. 4 odst. 2 se dotyčná osoba osobně neúčastnila řízení, jehož výsledkem bylo vydání příkazu ke konfiskaci, ani v něm nebyla právně zastoupena, pokud se v osvědčení neuvádí, že tato osoba byla o řízení v souladu s právem vydávajícího státu vyrozuměna osobně nebo prostřednictvím zástupce určeného nebo přiděleného v souladu s vnitrostátním právem anebo že tato osoba dala najevo, že příkaz ke konfiskaci nenapadne;

příkaz ke konfiskaci se zakládá na trestním řízení ve věci trestných činů, které

—	jsou podle práva vykonávajícího státu považovány za činy zcela nebo částečně spáchané na jeho území nebo na místě rovnocenném jeho území, nebo

—	byly spáchány mimo území vydávajícího státu a právo vykonávajícího státu nepřipouští soudní řízení ve věci těchto činů, jsou-li spáchány mimo jeho území;

g)	podle názoru daného orgánu byl příkaz ke konfiskaci vydán za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci majetku vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iv);

h)	výkon příkazu ke konfiskaci je podle zákonných lhůt vykonávajícího státu promlčen, pokud na základě trestního práva tohoto státu spadá daný čin do jeho soudní pravomoci.

3. Pokud se příslušnému orgánu vykonávajícího státu jeví, že:

—	příkaz ke konfiskaci byl vydán za okolností, kdy byl příkaz ke konfiskaci vydán na základě rozšířených konfiskačních pravomocí uvedených v čl. 2 písm. d) bodě iii), a

—	příkaz ke konfiskaci je mimo oblast působnosti varianty, kterou vykonávající stát přijal podle čl. 3 odst. 2 rámcového rozhodnutí 2005/212/SVV,

vykoná příkaz ke konfiskaci alespoň v rozsahu stanoveném pro podobné vnitrostátní případy v jeho právu.

4. Příslušné orgány vykonávajícího státu zvláště zváží možnost konzultovat vhodným způsobem příslušné orgány vydávajícího státu předtím, než se rozhodnou odmítnout uznání a výkon příkazu ke konfiskaci podle odstavce 2 anebo omezit jeho výkon podle odstavce 3. Konzultace je povinná, pokud se rozhodnutí může zakládat na:

—	odstavci 1,

—	odst. 2 písm. a), e), f) nebo g),

—	odst. 2 písm. d) a nejsou poskytnuty informace podle čl. 9 odst. 3 nebo

—	odstavci 3.

5. Není-li možné vykonat příkaz ke konfiskaci z důvodu, že majetek určený ke konfiskaci již byl konfiskován, ztratil se, byl zničen, nelze jej nalézt na místě uvedeném v osvědčení anebo místo, kde se nachází, nebylo uvedeno dostatečně přesně, a to ani po konzultaci s vydávajícím státem, je to neprodleně oznámeno příslušným orgánům vydávajícího státu.

Článek 9

Právní prostředky ve vykonávajícím státě proti uznání a výkonu

1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření, kterými zajistí, aby mohly všechny zúčastněné osoby včetně třetích osob v dobré víře podávat právní prostředky proti uznání a výkonu příkazu ke konfiskaci na základě článku 7 k hájení svých práv. Právní prostředek se podává u soudu ve vykonávajícím státě v souladu s právem tohoto státu. Právní prostředek může mít podle práva vykonávajícího státu odkladný účinek.

2. Věcné důvody pro vydání příkazu ke konfiskaci nelze u soudu ve vykonávajícím státě napadnout.

3. Je-li u soudu ve vykonávajícím státě podán právní prostředek, je o tom uvědoměn příslušný orgán vydávajícího státu.

Článek 10

Odklad výkonu

1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odložit výkon příkazu ke konfiskaci předaného v souladu s články 4 a 5:

a)	pokud se v případě příkazu ke konfiskaci týkajícího se určité peněžité částky domnívá, že hrozí nebezpečí, že celková hodnota získaná z jeho výkonu překročí částku uvedenou v příkazu ke konfiskaci vzhledem k současnému výkonu příkazu ke konfiskaci ve více členských státech;

b)	v případech právních prostředků uvedených v článku 9;

c)	pokud by výkon příkazu ke konfiskaci mohl narušit probíhající vyšetřování trestného činu nebo trestní řízení, na dobu, kterou považuje příslušný orgán za přiměřenou;

d)	pokud je považováno za nezbytné mít příkaz ke konfiskaci nebo jeho části přeloženy na náklady vykonávajícího státu, na dobu nutnou k pořízení překladu, nebo

e)	je-li majetek již předmětem řízení o konfiskaci ve vykonávajícím státě.

2. Příslušný orgán vykonávajícího státu přijme na dobu trvání odkladu veškerá opatření, jež by přijal u podobného vnitrostátního případu, aby zamezil možnost, že majetek již nebude k dispozici pro výkon příkazu ke konfiskaci.

3. V případě odkladu podle odst. 1 písm. a) příslušný orgán vykonávajícího státu ihned uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a příslušný orgán vydávajícího státu splní povinnosti uvedené v čl. 14 odst. 3.

4. V případech uvedených v odst. 1 písm. b), c), d) a e) předá příslušný orgán vykonávajícího státu zprávu o odkladu včetně důvodů tohoto odkladu a pokud možno i předpokládané délky jeho trvání neprodleně příslušnému orgánu vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Jakmile důvod odkladu pomine, přijme příslušný orgán vykonávajícího státu neprodleně opatření nezbytná pro výkon příkazu ke konfiskaci a uvědomí o tom příslušný orgán vydávajícího státu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.

Článek 11

Více příkazů ke konfiskaci

Jestliže příslušné orgány vykonávajícího státu vyřizují:

—	dva či více příkazy ke konfiskaci týkající se peněžité částky, jež byly vydány proti téže fyzické nebo právnické osobě, a dotyčná osoba nemá ve vykonávajícím státě dostatek prostředků, jež by umožnily výkon všech příkazů ke konfiskaci, nebo

—	dva či více příkazy ke konfiskaci týkající se téže specificky určené věci tvořící součást majetku,

přijme rozhodnutí o tom, které z příkazů ke konfiskaci vykonat, příslušný orgán vykonávajícího státu v souladu s právem tohoto státu a po řádném zvážení všech okolností, k nimž patří vztah zajištěného majetku k trestnému činu, závažnost a místo spáchání trestného činu a data vydání a předání dotyčných příkazů ke konfiskaci.

Článek 12

Právo rozhodné pro výkon

1. Aniž je dotčen odstavec 3, řídí se výkon příkazu ke konfiskaci právem vykonávajícího státu a pouze jeho orgány jsou příslušné rozhodovat o postupech pro výkon příkazu ke konfiskaci a stanovit veškerá s tím související opatření.

2. Je-li dotyčná osoba schopna předložit důkaz o úplné nebo částečné konfiskaci v kterémkoli státě, konzultuje příslušný orgán vykonávajícího státu vhodným způsobem příslušný orgán vydávajícího státu. Každá dílčí částka, která se v případě konfiskace výnosů na základě příkazu ke konfiskaci vymůže v jiném než ve vykonávajícím státě, se v plné výši odečte od částky, která má být konfiskována ve vykonávajícím státě.

3. Příkaz ke konfiskaci vydaný proti právnické osobě se vykoná, i pokud vykonávající stát neuznává zásadu trestní odpovědnosti právnických osob.

4. Vykonávající stát nesmí na základě předání podle článků 4 a 5 uložit jako alternativu k příkazu ke konfiskaci žádná opatření, včetně trestu odnětí svobody nebo jiných opatření omezujících osobní svobodu, pokud k tomu vydávající stát nedá souhlas.

Článek 13

Amnestie, milost, přezkum příkazů ke konfiskaci

1. Amnestii nebo milost může udělit vydávající stát i vykonávající stát.

2. Pouze vydávající stát může rozhodnout o žádosti o přezkum příkazu ke konfiskaci.

Článek 14

Důsledky předání příkazů ke konfiskaci

1. Předání příkazu ke konfiskaci jednomu nebo více vykonávajícím státům podle článků 4 a 5 neomezuje právo vydávajícího státu na to, aby příkaz ke konfiskaci vykonal sám.

2. V případě předání příkazu ke konfiskaci týkajícího se peněžité částky jednomu nebo více vykonávajícím státům nesmí celková hodnota získaná z jeho výkonu přesáhnout maximální částku stanovenou v příkazu ke konfiskaci.

3. Příslušný orgán vydávajícího státu ihned způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu uvědomí příslušný orgán dotčeného vykonávajícího státu:

domnívá-li se, například na základě informací, které mu sdělil vykonávající stát podle čl. 10 odst. 3, že existuje nebezpečí výkonu přesahujícího maximální stanovenou částku. V případě použití čl. 10 odst. 1 písm. a) uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu co nejdříve příslušný orgán vykonávajícího státu, zda toto nebezpečí již pominulo;

b)	pokud byl příkaz ke konfiskaci zcela nebo zčásti vykonán ve vydávajícím státě nebo jiném vykonávajícím státě. Uvede se částka, u níž příkaz ke konfiskaci dosud nebyl vykonán;

c)	jestliže po předání příkazu ke konfiskaci podle článků 4 a 5 obdrží orgán vydávajícího státu jakoukoli peněžitou částku, kterou dotyčná osoba uhradila dobrovolně v souvislosti s příkazem ke konfiskaci. Použije se čl. 12 odst. 2.

Článek 15

Ukončení výkonu

Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně uvědomí způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu příslušný orgán vydávajícího státu o každém rozhodnutí nebo opatření, v jehož důsledku přestává být příkaz ke konfiskaci vykonatelný nebo má být z nějakého jiného důvodu z vykonávajícího státu stažen. Vykonávající stát ukončí výkon příkazu ke konfiskaci, jakmile jej o tomto rozhodnutí nebo opatření příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí.

Článek 16

Nakládání s konfiskovaným majetkem

1. Vykonávající stát naloží s penězi získanými z výkonu příkazu ke konfiskaci takto:

a)	je-li částka získaná výkonem příkazu ke konfiskaci nižší než 10 000 EUR nebo této částce odpovídá, připadne tato částka vykonávajícímu státu;

b)	v ostatních případech vykonávající stát poukáže 50 % částky získané z výkonu příkazu ke konfiskaci vydávajícímu státu.

2. S majetkem získaným výkonem příkazu ke konfiskaci jiným než penězi se naloží jedním ze dvou způsobů, o nichž vykonávající stát rozhodne:

a)	majetek lze prodat. V tom případě se s výnosem z prodeje naloží podle odstavce 1;

b)	majetek lze předat vydávajícímu státu. Zahrnuje-li příkaz ke konfiskaci peněžitou částku, lze majetek předat vydávajícímu státu pouze tehdy, dá-li k tomu tento stát souhlas;

c)	není-li možné použít písmena a) ani b), lze s majetkem naložit jiným způsobem v souladu s předpisy vykonávajícího státu.

3. Bez ohledu na odstavec 2 se od vykonávajícího státu nevyžaduje, aby prodal nebo vrátil specificky určené věci tvořící součást majetku uvedené v příkazu ke konfiskaci, které představují kulturní statky a které jsou součástí národního dědictví daného státu.

4. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí, není-li mezi vydávajícím a vykonávajícím státem dohodnuto jinak.

Článek 17

Informace o výsledku výkonu

Příslušný orgán vydávajícího státu uvědomí bez odkladu způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu příslušný orgán vykonávajícího státu:

a)	o předání příkazu ke konfiskaci příslušnému orgánu podle čl. 4 odst. 5,

b)	o rozhodnutí neuznat příkaz ke konfiskaci společně s důvody tohoto rozhodnutí,

c)	o úplném nebo částečném odmítnutí výkonu příkazu ke konfiskaci z důvodů uvedených v článku 11, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 13 odst. 1,

d)	o provedení výkonu příkazu ke konfiskaci, jakmile je ukončeno,

e)	o použití alternativních opatření podle čl. 12 odst. 4.

Článek 18

Náhrada

1. Aniž je dotčen čl. 9 odst. 2, pokud vykonávající stát podle svého práva odpovídá za škodu způsobenou některé ze zúčastněných osob zmíněných ve článku 9 výkonem příkazu ke konfiskaci předaného na základě článků 4 a 5, nahradí vydávající stát vykonávajícímu státu částku, kterou vykonávající stát na základě této odpovědnosti vyplatil jako náhradu škody uvedené osobě, s výjimkou případů, kdy je tato škoda nebo její část způsobena výhradně jednáním vykonávajícího státu, a v rozsahu, v jakém je tato škoda nebo její část způsobena výhradně jednáním vykonávajícího státu.

2. Odstavcem 1 není dotčeno právo členských států týkající se nároků fyzických nebo právnických osob na náhradu škody.

Článek 19

Jazyky

1. Osvědčení musí být přeloženo do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.

2. Každý členský stát může v okamžiku přijetí tohoto rámcového rozhodnutí nebo později uvést v prohlášení, které bude uloženo v generálním sekretariátu Rady, že bude přijímat překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků orgánů Evropských společenství.

Článek 20

Náklady

1. Aniž je dotčen článek 16, nesmějí členské státy vůči sobě uplatňovat nároky na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s použitím tohoto rámcového rozhodnutí.

2. Pokud vykonávajícímu státu vznikly výdaje, které pokládá za vysoké nebo mimořádné, může vydávajícímu státu navrhnout, aby se o ně podělily. Vydávající stát tento návrh zváží na základě podrobného výčtu předaného vykonávajícím státem.

Článek 21

Vztahy k jiným dohodám a ujednáním

Toto rámcové rozhodnutí se nedotýká použití dvoustranných nebo mnohostranných dohod či ujednání mezi členskými státy, pokud tyto dohody a ujednání pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy výkonu příkazu ke konfiskaci.

Článek 22

Provedení

1. Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 24. listopadu 2008.

2. Členské státy sdělí generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě zprávy vypracované Komisí s pomocí těchto údajů ověří Rada nejpozději do 24. listopadu 2009, do jaké míry dosáhly členské státy souladu s tímto rámcovým rozhodnutím.

3. Generální sekretariát Rady oznámí členským státům a Komisi prohlášení učiněná podle čl. 7 odst. 5 a čl. 19 odst. 2.

4. Členský stát, který při vzájemném uznávání a výkonu příkazů ke konfiskaci opakovaně zaznamenal potíže nebo nedostatečnou činnost ze strany jiného členského státu, jež se dvoustrannými konzultacemi nepodařilo vyřešit, může uvědomit Radu za účelem vyhodnocení provádění tohoto rámcového rozhodnutí na úrovni členských států.

5. Členské státy jednající jako vykonávající státy oznámí na začátku kalendářního roku Radě a Komisi počet případů, u nichž se použilo čl. 17 písm. b), a shrnou důvody, které k tomu vedly.

Do 24. listopadu 2013 vypracuje Komise na základě obdržených informací zprávu společně s podněty, které pokládá za vhodné.

Článek 23

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

V Lucemburku dne 6. října 2006.

Za Radu

předseda

K. RAJAMÄKI

(1) Úř. věst. C 184, 2.8.2002, s. 8.

(2) Stanovisko ze dne 20. listopadu 2002 (Úř. věst. C 25 E, 29.1.2004, s. 205).

(3) Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1.

(4) Úř. věst. L 196, 2.8.2003, s. 45.

(5) Úř. věst. L 68, 15.3.2005, s. 49.

(6) Úř. věst. L 74, 27.3.1993, s. 74. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/38/ES (Úř. věst. L 187, 10.7.2001, s. 43).

PŘÍLOHA

OSVĚDČENÍ

uvedené v článku 4 rámcového rozhodnutí Rady 2006/783/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci