Rozhodnutí Rady

ze dne 28. května 2001

o předávání vzorků sledovaných látek

(2001/419/SVV)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropského unii, a zejména na článek 30, 31 a čl. 34 odst. 2 písm. c) této smlouvy,

s ohledem na podnět Švédského království,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [1],

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Boj proti nezákonné výrobě drog a obchodování s nimi je věcí společného zájmu donucovacích a justičních orgánů členských států.

(2) Možnost legálního předávání vzorků zadržených sledovaných látek mezi orgány členských států za účelem odhalování, vyšetřování a stíhání trestných činů nebo forenzní analýzy vzorků by zvýšila účinnost boje proti nezákonné výrobě drog a obchodování s nimi.

(3) V současné době neexistují právně závazná pravidla upravující předávání vzorků zadržených sledovaných omamných látek mezi orgány členských států. Proto je třeba vytvořit na úrovni Evropské unie systém umožňující zákonné předávání těchto vzorků. Takový systém by se měl vztahovat na všechny způsoby předávání vzorků zadržených sledovaných látek mezi členskými státy. Předávání by se mělo zakládat na dohodě mezi předávajícím a přijímajícím členským státem.

(4) Předávání by mělo být prováděno způsobem, který je spolehlivý a zaručuje, že přepravované vzorky nemohou být zneužity,

ROZHODLA TAKTO:

Článek 1

Vytvoření systému předávání vzorků

1. Tímto rozhodnutím se vytváří stálý systém předávání vzorků sledovaných látek mezi členskými státy.

2. Předávání vzorků sledovaných látek (dále jen "vzorků") je považováno ve všech členských státech za povolené, je-li prováděno v souladu s tímto rozhodnutím.

Článek 2

Pro účely tohoto rozhodnutí se "sledovanými látkami" rozumějí:

a) všechny látky, přírodní nebo syntetické, zapsané v seznamech I nebo II Jednotné úmluvy Organizace spojených národů o omamných látkách z roku 1961, ve znění protokolu z roku 1972;

b) všechny látky zapsané v revidovaných seznamech I, II, III a IV Úmluvy Organizace spojených národů o psychotropních látkách z roku 1971;

c) všechny látky podléhající kontrolním opatřením přijatým podle čl. 5 odst. 1 společné akce 97/396/SVV ze dne 16. června 1997 o výměně informací, hodnocení rizika a kontrole nových syntetických drog [2].

Článek 3

Národní kontaktní místa

1. Každý členský stát určí národní kontaktní místo k provádění tohoto rozhodnutí.

2. Informace o určených národních kontaktních místech, včetně pozdějších změn, se předají generálnímu sekretariátu Rady, který je zveřejní v Úředním věstníku.

3. Národní kontaktní místa, případně ve spojení s jinými příslušnými vnitrostátními orgány, jsou jedinými orgány oprávněnými povolit předávání vzorků podle tohoto rozhodnutí, aniž jsou dotčeny související předpisy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech.

Článek 4

Dohoda o předávání vzorků a potvrzení převzetí

1. Národní kontaktní místo členského státu, který zamýšlí zaslat vzorek, a národní kontaktní místo členského státu, který zamýšlí vzorek přijmout, se před uskutečněním předání dohodnou na způsobu přepravy. Za tím účelem použijí formulář pro předávání vzorku uvedený v příloze.

2. V případě, že při předávání vzorku je nutná přeprava přes území jiného členského státu (dále je "tranzitní členský stát"), musí být národním kontaktním místem předávajícího členského státu zároveň o plánované přepravě informováno národní kontaktní místo dotčeného tranzitního členského státu. Za tím účelem dostane každý tranzitní členský stát před započetím přepravy kopii řádně vyplněného formuláře pro předávání vzorku.

3. Přijímající členský stát potvrdí odesílajícímu členskému státu převzetí vzorku.

Článek 5

Způsoby přepravy

1. Přeprava vzorků je prováděna bezpečným způsobem.

2. Za bezpečné jsou považovány tyto způsoby přepravy:

a) přeprava prostřednictvím úředníka předávajícího nebo přijímajícího členského státu;

b) přeprava poslem;

c) přeprava v diplomatickém zavazadle;

d) přeprava doporučenou (expresní) zásilkou.

3. Náležitě vyplněný formulář pro předávání vzorku podle článku 4 musí vzorek doprovázet po celou dobu přepravy.

4. Orgány zúčastněných členských států nesmějí bránit přepravě provázené řádně vyplněným formulářem pro předávání vzorku ani ji zdržovat, ledaže mají pochybnosti, že je přeprava prováděna legálně. V případě pochybností o legalitě formuláře pro předávání vzorku se národní kontaktní místo členského státu, který přepravu zdržuje, bezodkladně spojí s národním kontaktním místem příslušným pro vyplnění formuláře pro předávání vzorku za účelem objasnění věci.

5. Pokud je zvoleným způsobem přepravy přeprava prostřednictvím úředníka předávající nebo přijímající strany, nesmí tento úředník nosit stejnokroj. Dále nesmí vykonávat v souvislosti s přepravou žádné operativní úkoly, ledaže to je slučitelné s použitelnými vnitrostátními právními předpisy a schváleno předávajícím, tranzitním nebo přijímajícím členským státem. K cestě letadlem smějí být použity pouze letecké společnosti se sídlem v některém z členských států.

Článek 6

Množství vzorku a jeho použití

1. Vzorek nesmí přesahovat množství považované za nezbytné pro účely donucovacích orgánů nebo soudní účely nebo pro analýzu vzorku.

2. O použití vzorku v přijímajícím členském státě se předávající a přijímající stát dohodnou mezi sebou, přičemž se rozumí, že vzorky lze používat výlučně k odhalování, vyšetřování a stíhání trestných činů nebo pro forenzní analýzu vzorků.

Článek 7

Hodnocení

1. Toto rozhodnutí bude vyhodnoceno Radou nejdříve za dva roky a nejpozději do pěti let od svého vstupu v platnost.

2. Pro účely hodnocení uchová každé kontaktní místo předávajícího členského státu ve svých archivech opisy formulářů pro předávání vzorků vydaných nejméně během předchozích pěti let.

Článek 8

Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem 1. července 2001.

V Bruselu dne 28. května 2001.

Za Radu

předseda

T. Bodström

[1] Stanovisko ze dne 4. května 2001 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[2] Úř. věst. L 167, 25.6.1997, s. 1.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------