Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES

ze dne 16. února 1998

o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 129a odst. 2 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

v souladu s postupem stanoveným v článku 189b Smlouvy [3]

s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 9. prosince 1997,

(1) vzhledem k tomu, že transparentní fungování trhu a správné informace jsou přínosem pro ochranu spotřebitele a zdravou soutěž podniků a výrobků;

(2) vzhledem k tomu, že spotřebiteli musí být zaručena vysoká míra ochrany; že by k ní Společenství mělo přispívat konkrétními činy, které podporují a doplňují politiku členských států týkající se poskytování přesných, transparentních a jednoznačných informací spotřebitelům o cenách výrobků, které jsou jim nabízeny;

(3) vzhledem k tomu, že v usnesení Rady ze dne 14. dubna 1975 o předběžném programu Evropského hospodářského společenství pro politiku ochrany a informovanosti spotřebitele [4] a v usnesení Rady ze dne 19. května 1981 o druhém programu EHS pro politiku ochrany a informovanosti spotřebitele [5] se stanoví společné zásady pro označování cen;

(4) vzhledem k tomu, že tyto zásady byly stanoveny směrnicí 79/581/EHS o označování cen potravin [6] a směrnicí 88/314/EHS o označování cen nepotravinářských výrobků [7];

(5) vzhledem k tomu, že vazba mezi označením jednotkové ceny výrobků a jejich hotovým balením v předem stanovených množstvích nebo objemech, které odpovídají hodnotám kategorií přijatým na úrovni Společenství, se ukázala jako příliš složitá pro používání v praxi; že je proto nezbytné v zájmu spotřebitelů upustit od této vazby ve prospěch nového zjednodušeného mechanismu, aniž jsou dotčena ustanovení upravující normalizaci balení;

(6) vzhledem k tomu, že povinnost označovat prodejní cenu a jednotkovou cenu významně přispívá k lepší informovanosti spotřebitelů, neboť je to nejsnadnější způsob, jak umožnit spotřebitelům, aby posoudili a porovnali ceny výrobků optimálním způsobem, a mohli se tak na základě jednoduchého porovnání kvalifikovaně rozhodnout;

(7) vzhledem k tomu, že by proto měla existovat obecná povinnost označit jak prodejní cenu, tak jednotkovou cenu u všech výrobků s výjimkou výrobků volně ložených, kdy prodejní cenu nelze stanovit, dokud spotřebitel neuvede, jaké množství daného výrobku požaduje;

(8) vzhledem k tomu, že je třeba vzít v úvahu, že některé výrobky jsou obvykle prodávány v jiných množstvích než jeden kilogram, jeden litr, jeden metr čtvereční nebo jeden metr krychlový; že by proto bylo vhodné umožnit členským státům, aby mohly schválit, že se jednotková cena vztahuje na jinou jednu jednotku množství, a to s přihlédnutím k povaze výrobku a množství, v jakém se v daném členském státě obvykle prodává;

(9) vzhledem k tomu, že povinnost označit jednotkovou cenu může být za jistých okolností pro některé drobné maloobchodní podniky nepřiměřenou zátěží; že by proto členské státy měly mít možnost tuto povinnost po přiměřené přechodné období neuplatňovat;

(10) vzhledem k tomu, že členské státy by dále měly mít možnost osvobodit od povinnosti označit jednotkovou cenou ty výrobky, u nichž by takové označení ceny nebylo vhodné nebo by mohlo vést k záměně, například pokud označení množství není z hlediska porovnání ceny významné, nebo pokud jsou různé výrobky uváděny na trh ve stejném balení;

(11) vzhledem k tomu, že u nepotravinářských výrobků mají členské státy z důvodu usnadnění používání zaváděné úpravy možnost sestavit seznam výrobků nebo kategorií výrobků, na které se i nadále bude vztahovat povinnost označit jednotkovou cenu;

(12) vzhledem k tomu, že režim na úrovni Společenství může zajistit jednotné a transparentní informace ve prospěch všech spotřebitelů v rámci vnitřního trhu; že nový zjednodušený přístup je z hlediska dosažení tohoto cíle nezbytný a dostatečný;

(13) vzhledem k tomu, že členské státy musejí zajistit, aby daný režim byl účinný; že by transparentnost režimu měla být zachována i po zavedení eura; že by k tomuto účelu měl být omezen maximální počet označených cen;

(14) vzhledem k tomu, že by měla být věnována zvláštní pozornost drobným maloobchodním podnikům a že by Komise ve své zprávě o uplatňování této směrnice, kterou je třeba předložit do tří let ode dne uvedeného v čl. 11 odst. 1, měla přihlédnout zejména ke zkušenostem získaným při používání této směrnice drobnými maloobchodními podniky, které se týkají mimo jiné technologického vývoje a zavedení jednotné měny; že by k této zprávě měl být s přihlédnutím k přechodnému období podle článku 6 připojen i návrh,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Účelem této směrnice je stanovit označování prodejní ceny a jednotkové ceny výrobků nabízených obchodníky spotřebitelům, aby se tak zlepšila informovanost spotřebitelů a usnadnilo porovnávání cen.

Článek 2

Pro účely této směrnice se:

a) "prodejní cenou" rozumí konečná cena za jednotku nebo za dané množství výrobku, která zahrnuje DPH a všechny ostatní daně;

b) "jednotkovou cenou" rozumí konečná cena včetně DPH a všech ostatních daní za jeden kilogram, jeden litr, jeden metr, jeden metr čtvereční nebo jeden krychlový metr výrobku nebo za jinou jednu jednotku množství obecně a běžně užívanou v daném členském státě při prodeji konkrétních výrobků;

c) "výrobky volně loženými" rozumějí výrobky, které nejsou v hotovém balení a které se měří v přítomnosti spotřebitele;

d) "obchodníkem" rozumí fyzická nebo právnická osoba, která prodává nebo nabízí k prodeji výrobky spadající do její obchodní nebo pracovní činnosti;

e) "spotřebitelem" rozumí fyzická osoba, která kupuje výrobek pro účely nespadající do její obchodní nebo pracovní činnosti.

Článek 3

1. Prodejní cena a jednotková cena musí být označeny u všech výrobků stanovených v článku 1, přičemž na označení jednotkové ceny se vztahuje článek 5. Jednotkovou cenu není třeba uvádět, pokud je shodná s cenou prodejní.

2. Členské státy se mohou rozhodnout, že nepoužijí odstavec 1 u

- výrobků dodávaných během poskytování služby,

- dražeb a prodejů uměleckých děl a starožitností.

3. U výrobků volně ložených musí být označena pouze jednotková cena.

4. V kterékoli reklamě, jež uvádí prodejní cenu výrobku podle článku 1, je třeba označit rovněž jednotkovou cenu podle článku 5.

Článek 4

1. Prodejní cena a jednotková cena musí být jednoznačné, snadno rozpoznatelné a dobře čitelné. Členské státy mohou stanovit, že maximální počet cen, které mají být označeny, bude omezen.

2. Jednotková cena se vztahuje na množství uvedené v souladu s předpisy jednotlivých členských států a Společenství.

Vyžadují-li předpisy členských států nebo Společenství u některých výrobků v hotovém balení označení čisté hmotnosti a čisté odkapané hmotnosti, postačí uvést jednotkovou cenu čisté odkapané hmotnosti.

Článek 5

1. Členské státy mohou osvobodit od povinnosti označovat jednotkovou cenou výrobky, u kterých to není vzhledem k povaze nebo účelu výrobků vhodné nebo kde by to mohlo vést k záměně.

2. S ohledem na uplatňování odstavce 1 mohou členské státy v případě nepotravinářských výrobků vypracovat seznam výrobků nebo kategorií výrobků, na něž se i nadále vztahuje povinnost označit jednotkovou cenu.

Článek 6

Pokud by povinnost označit jednotkovou cenu představovala pro určité drobné maloobchodní podniky nadměrné zatížení vzhledem k počtu prodávaných výrobků, k prodejní ploše, k povaze místa prodeje a ke zvláštním podmínkám prodeje, kdy výrobek není spotřebiteli přímo dostupný, anebo k některým formám podniku, jako některé druhy podomního prodeje, mohou členské státy na přechodné období ode dne uvedeného v čl. 11 odst. 1 stanovit, že se na výrobky prodávané v uvedených jednotkách s výjimkou výrobků volně ložených a s výhradou článku 12 nevztahuje povinnost označit jednotkovou cenu.

Článek 7

Členské státy přijmou vhodná opatření, aby uvědomily všechny dotčené osoby o vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice.

Článek 8

Členské státy určí sankce za porušování vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich prosazování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

Článek 9

1. Přechodné devítileté období podle článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/58/ES ze dne 29. listopadu 1995, kterou se mění směrnice 79/581/EHS o ochraně spotřebitele při označování cen potravin a směrnice 88/314/EHS o ochraně spotřebitele při označování cen nepotravinářských výrobků [8], se prodlužuje do dne uvedeného v čl. 11 odst. 1 této směrnice.

2. Směrnice 79/581/EHS a 88/314/EHS se zrušují s účinkem ode dne uvedeného v čl. 11 odst. 1 této směrnice.

Článek 10

Tato směrnice nebrání členským státům přijmout nebo zachovat ustanovení, která jsou z hlediska informovanosti spotřebitelů a porovnání cen výhodnější, aniž jsou dotčeny jejich povinnosti plynoucí ze Smlouvy.

Článek 11

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 18. března 2000. Neprodleně o nich uvědomí Komisi. Přijaté předpisy se použijí od uvedeného dne.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních předpisů, které přijaly v oblasti působnosti této směrnice.

3. Členské státy informují o předpisech týkajících se sankcí podle článku 8 a o všech jejich pozdějších změnách.

Článek 12

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě nejpozději do tří let ode dne uvedeného v čl. 11 odst. 1 komplexní zprávu o uplatňování této směrnice, zejména článku 6, spolu s připojeným návrhem.

Evropský parlament a Rada přezkoumají na tomto základě článek 6 a usnesou se v souladu se Smlouvou do tří let od předložení návrhu Komise podle prvního odstavce.

Článek 13

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 14

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 16. února 1998.

Za Evropský parlament

předseda

J. M. Gil-Robles

Za Radu

předseda

J. Cunningham

[1] Úř. věst. C 260, 5.10.1995, s. 5 a Úř. věst. C 249, 27.8.1996, s. 2.

[2] Úř. věst. C 82, 19.3.1996, s. 32.

[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 18. dubna 1996 (Úř. věst. C 141, 13.5.1996, s. 191), společný postoj Rady ze dne 27. září 1996 (Úř. věst. 333, 7.11.1996, s. 7) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 18. února 1997 (Úř. věst. C 85, 17.3.1997, s. 26). Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 1997 a rozhodnutí Rady ze dne 18. prosince 1997.

[4] Úř. věst. C 92, 25.4.1975, s. 1.

[5] Úř. věst. C 133, 3.6.1981, s. 1.

[6] Úř. věst. L 158, 26.6.1979, s. 19. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 95/58/ES (Úř. věst. L 299, 12.12.1995, s. 11).

[7] Úř. věst. L 142, 9.6.1988, s. 19. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 95/58/ES (Úř. věst. L 299, 12.12.1995, s. 11).

[8] Úř. věst. L 299, 12.12.1995, s. 11.

--------------------------------------------------