Nařízení Rady (ES) č. 1733/94

ze dne 11. července 1994,

kterým se zakazuje uspokojení nároků v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů 757(1992) a rezolucemi s ní souvisejícími

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 228a této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na rozhodnutí Rady 94/366/SZBP ze dne 13. června 1994 o společném postoji o zákazu uspokojování pohledávek uvedených v odstavci 9 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992), vymezeném Radou na základě článku J.2 Smlouvy o Evropské unii [1],

vzhledem k tomu, že podle nařízení (EHS) č. 1432/92 [2], (EHS) č. 2656/92 [3] a (EHS) č. 990/93 [4] přijalo Společenství opatření, která mají zabránit obchodu mezi Společenstvím a Svazovou republikou Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

vzhledem k tomu, že v důsledku embarga uvaleného na Svazovou republiku Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) jsou hospodářské subjekty ve Společenství a třetích zemích vystaveny riziku nároků ze strany Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

vzhledem k tomu, že Rada bezpečnosti OSN přijala dne 30. května 1992 rezoluci 757 (1992), která v odstavci 9 pojednává o nárocích Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) v souvislosti se smlouvami a obchodními operacemi, jejichž plnění bylo dotčeno opatřeními přijatými Radou bezpečnosti podle rezoluce 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících;

vzhledem k tomu, že je proto nezbytné trvale chránit hospodářské subjekty před těmito nároky a zabránit, aby Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) byla poskytnuta náhrada za negativní dopady embarga,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro účely tohoto nařízení se:

1. "smlouvou nebo obchodní operací" rozumí transakce bez ohledu na její druh a rozhodné právo a bez ohledu na to, zda zahrnuje jednu nebo více smluv nebo podobných závazků uzavřených mezi stejnými nebo různými stranami; v tomto smyslu se "smlouvou" rozumějí i dluhopisy, finanční záruky a pojistná plnění nebo úvěry, ať už jsou právně nezávislé či nikoli, a jakékoli související ustanovení vyplývající z dané obchodní operace nebo s ní související;

2. "nárokem" rozumí jakýkoli nárok, ať uplatňovaný právní cestou nebo nikoli, jenž vznikl přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost nebo po tomto dni, na základě smlouvy nebo obchodní operace nebo v souvislosti s nimi, zejména

a) nárok na plnění závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo obchodní operace nebo s nimi spojeného;

b) nárok na prodloužení doby platnosti nebo vyplacení dluhopisů, finančních záruk nebo částek krytých pojištěním nebo odškodnění v jakékoli formě;

c) nárok na náhradu škody související se smlouvou nebo obchodní operací;

d) protinárok;

e) nárok na uznání nebo vymáhání, včetně využití postupů jako je doložka vykonatelnosti, rozsudek či rozhodčí nález nebo jiné rovnocenné rozhodnutí bez ohledu na místo vydání;

3. "opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících" rozumějí opatření Rady bezpečnosti OSN nebo opatření zavedená Evropskými společenstvími nebo kterýmkoli státem, zemí nebo mezinárodní organizací v souladu s odpovídajícími rozhodnutími Rady bezpečnosti OSN, na základě jejich požadavků nebo v souvislosti s jejich prováděním, anebo v souladu s jakoukoli akcí povolenou Radou bezpečnosti OSN, pokud jde o embargo uvalené na Svazovou republiku Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

4. "fyzickou nebo právnickou osobou ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)":

a) stát Svazové republiky Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) nebo jeho orgán veřejné moci;

b) fyzická osoba s bydlištěm nebo pobývající ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

c) právnická osoba, která má své sídlo nebo ústředí ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

d) právnická osoba ovládaná přímo nebo nepřímo jednou nebo několika výše uvedenými fyzickými nebo právnickými osobami.

Aniž je dotčen článek 2, má se rovněž za to, že plnění smlouvy nebo provádění obchodní operace bylo dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) či rezolucí s ní souvisejících, pokud existence nebo obsah nároku vyplývají přímo či nepřímo z těchto opatření.

Článek 2

1. Zakazuje se uspokojit nárok či podniknout jakékoli kroky k uspokojení nároku vzneseného

a) fyzickou či právnickou osobou ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) nebo jednající prostřednictvím fyzické či právnické osoby ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

b) fyzickou či právnickou osobou, která jedná přímo nebo nepřímo jménem nebo ve prospěch jedné nebo více fyzických či právnických osob ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora);

c) fyzickou či právnickou osobou, na něž byla převedena práva jedné nebo více fyzických či právnických osob ve Svazové republice Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora) a které za ně případně jednají na jejich účet;

d) jinou fyzickou či právnickou osobou uvedenou v odstavci 9 rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992);

e) fyzickou či právnickou osobou, které vznáší nárok v rámci nebo na základě vyplácení dluhopisu nebo finanční záruky nebo pojistných plnění pro jednu či více fyzických či právnických osob uvedených výše,

na základě smlouvy nebo obchodní operace, jejíž provádění bylo přímo nebo nepřímo, zcela nebo zčásti, dotčeno opatřeními přijatými na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících, nebo v souvislosti s takovou smlouvou nebo obchodní operací.

2. Zákaz uvedený v odstavci 1 se vztahuje na Společenství a na všechny státní příslušníky členských států a na všechny právnické osoby, které jsou zapsány v rejstříku nebo zřízeny podle práva některého členského státu.

Článek 3

Aniž jsou dotčena opatření přijatá na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících, článek 2 se nevztahuje na:

a) nároky vyplývající ze smluv či obchodních operací, s výjimkou jakéhokoli dluhopisu, finanční záruky nebo odškodnění, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v uvedeném článku před soudem v členském státě prokáží, že nárok byl stranami přijat před přijetím opatření přijatých na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

b) nároky na pojistná plnění v souvislosti s událostí, k níž došlo před přijetím opatření uvedených v článku 2 nebo v rámci pojistné smlouvy v případech, kdy je takové pojištění podle práva některého členského státu povinné;

c) nároky na úhradu částek placených na účet zablokovaný na základě opatření uvedených v článku 2, pokud se tyto platby netýkají částek placených na základě dluhopisů souvisejícími se smlouvami zmíněnými v uvedeném článku;

d) nároky z pracovních smluv uzavřených v souladu s právem některého členského státu;

e) nároky na zaplacení zboží, u kterého fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že bylo vyvezeno před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku;

f) nároky na částky, u nichž fyzické či právnické osoby uvedené v článku 2 před soudem v členském státě prokáží, že jsou splatné v rámci půjček uzavřených před přijetím opatření na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 757(1992) a rezolucí s ní souvisejících a že tato opatření neměla žádný vliv na vznik či obsah tohoto nároku,

za podmínky, že daný nárok neobsahuje žádnou částku v podobě úroku, poplatku či v jiné formě, kterou by byla vyrovnána skutečnost, že smlouva či obchodní operace nebyla v důsledku těchto opatření plněna v souladu se sjednanými podmínkami.

Článek 4

Ve všech řízeních k uspokojení nároku nese důkazní břemeno k dokázání toho, že uspokojení nároku není zakázáno článkem 2, osoba usilující o uspokojení tohoto nároku.

Článek 5

Každý členský stát stanoví sankce pro případ porušení tohoto nařízení.

Článek 6

Toto nařízení vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. července 1994.

Za Radu

předseda

Th. Waigel

[1] Úř. věst. L 165, 1.7.1994, s. 1.

[2] Úř. věst. L 151, 3.6.1992, s. 1. Nařízení zrušené nařízením (EHS) č. 990/93 (Úř. věst. L 102, 28.4.1993, s. 14).

[3] Úř. věst. L 266, 12.9.1992, s. 27. Nařízení zrušené nařízením (EHS) č. 990/93 (Úř. věst. L 102, 28.4.1993, s. 14).

[4] Úř. věst. L 102, 28.4.1993, s. 14.

--------------------------------------------------