Třináctá směrnice Rady

ze dne 17. listopadu 1986

o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Úprava vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území Společenství

(86/560/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 99 a 100 této smlouvy,

s ohledem na šestou směrnici Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu — Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně [1], a zejména na čl. 17 odst. 4 uvedené směrnice,

s ohledem na návrh Komise [2],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [3],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [4],

vzhledem k tomu, že směrnice 79/1072/EHS [5] o postupu vracení daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným v tuzemsku stanoví v článku 8, že v případě osob povinných k dani neusazených na území Společenství mohou členské státy odmítnout vrácení daně nebo je vázat na splnění zvláštních podmínek;

vzhledem k tomu, že je třeba zajistit harmonický rozvoj obchodních vztahů mezi Společenstvím a třetími zeměmi na základě ustanovení směrnice 79/1072/EHS, s přihlédnutím k odlišným poměrům ve třetích zemích;

vzhledem k tomu, že je třeba zabránit určitým druhům daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se

1. "osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství" rozumí osoba povinná k dani podle čl. 4 odst. 1 směrnice 77/388/EHS, která v období uvedeném v čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice nemá na daném území ani sídlo své hospodářské činnosti ani stálou provozovnu, z níž provádí obchodní operace, ani, neexistuje-li toto sídlo nebo provozovna, bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, a která ve stejném období v členském státě uvedeném v článku 2 nedodala zboží ani neposkytla služby s výjimkou:

a) přepravních služeb a vedlejších přepravních služeb, které jsou podle čl. 14 odst. 1 písm. i), článku 15 nebo čl. 16 odst. 1 částí B, C a D směrnice 77/388/EHS osvobozeny od daně,

b) služeb, u kterých podle čl. 21 bodu 1 písm. b) směrnice 77/388/EHS vzniká daňová povinnost pouze příjemci služeb;

2. "územím Společenství" rozumí území členských států, na které se vztahuje směrnice 77/388/EHS.

Článek 2

1. Aniž jsou dotčeny články 3 a 4, vrátí každý členský stát osobě povinné k dani neusazené na území Společenství za níže stanovených podmínek daň z přidané hodnoty, která byla vybrána buď u služeb poskytnutých či movitých věcí dodaných jinými osobami povinnými k dani v tuzemsku, nebo u dovozu zboží do tuzemska, pokud jsou toto zboží a tyto služby použity pro plnění uvedená v čl. 17 odst. 3 písm. a) a b) směrnice 77/388/EHS anebo pro služby uvedené v čl. 1 bodu 1 písm. b) této směrnice.

2. Členské státy mohou podmínit vrácení daně podle odstavce 1 poskytnutím srovnatelných výhod v oblasti daní z obratu třetími zeměmi.

3. Členské státy mohou požadovat jmenování daňového zástupce.

Článek 3

1. Vracení daně podle čl. 2 odst. 1 se provádí na žádost osoby povinné k dani. Členské státy stanoví podmínky pro podávání žádostí, včetně lhůt pro jejich podání, období, na které se má žádost vztahovat, orgány příslušné pro přijímání žádostí a minimální částky, pro které lze žádat o vrácení daně. Stanoví také podrobnosti pro vracení daně včetně lhůt. Uloží žadateli povinnosti nezbytné k tomu, aby mohla být posouzena oprávněnost žádosti a aby nedocházelo k daňovým únikům, a zejména vyžadují, aby žadatel prokázal, že vykonává hospodářskou činnost podle čl. 4 odst. 1 směrnice 77/388/EHS. Žadatel musí písemným prohlášením potvrdit, že ve stanoveném období neuskutečnil žádné plnění, které nesplňuje podmínky stanovené v čl. 1 bodu 1 této směrnice.

2. Daň nelze vracet za podmínek výhodnějších, než jsou podmínky pro osoby povinné k dani usazené ve Společenství.

Článek 4

1. Pro účely této směrnice je nárok na vrácení daně vymezen v souladu s článkem 17 směrnice 77/388/EHS, jak je uplatňován v členském státě, v němž se daň vrací.

2. Členské státy však mohou stanovit vyloučení některých výdajů nebo vázat vrácení daně na splnění dalších podmínek.

3. Tato směrnice se nevztahuje na dodání zboží, které je nebo může být osvobozeno od daně na základě čl. 15 bodu 2 směrnice 77/388/EHS.

Článek 5

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 1. ledna 1988. Tato směrnice se vztahuje jen na žádosti o vrácení daně z přidané hodnoty z pořízení zboží a služeb fakturovaného po tomto dni nebo z dovozů uskutečněných po tomto dni.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice, a uvědomí Komisi o tom, zda využijí možnosti dané čl. 2 odst. 2. Komise o tom uvědomí ostatní členské státy.

Článek 6

Do tří let ode dne uvedeného v článku 5 předloží Komise Radě a Evropskému parlamentu po konzultaci s členskými státy zprávu o používání této směrnice, a zejména čl. 2 odst. 2.

Článek 7

Poslední věta čl. 17 odst. 4 směrnice 77/388/EHS a článek 8 směrnice 79/1072/EHS pozbývají v každém členském státě účinku ke dni provedení této směrnice, nejpozději však ke dni stanovenému v článku 5 této směrnice.

Článek 8

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 17. listopadu 1986.

Za Radu

předseda

N. Lawson

[1] Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1.

[2] Úř. věst. C 223, 27.8.1982, s. 5 a Úř. věst. C 196, 23.7.1983, s. 6.

[3] Úř. věst. C 161, 20.6.1983, s. 111.

[4] Úř. věst. C 176, 4.7.1983, s. 22.

[5] Úř. věst. L 331, 27.12.1979, s. 11.

--------------------------------------------------