(1)

vzhledem k tomu, že Evropská rada na svém zasedání v Madridu ve dnech 15. a 16. prosince 1995 potvrdila, že třetí etapa hospodářské a měnové unie bude zahájena 1. ledna 1999, jak je stanoveno v čl. 109j odst. 4 Smlouvy; že členské státy, které přijímají euro jako jednotnou měnu v souladu se Smlouvou, budou pro účely tohoto nařízení označeny jako „zúčastněné členské státy“;

(2)

vzhledem k tomu, že na zasedání Evropské rady v Madridu ve dnech 15. a 16. prosince 1995 bylo rozhodnuto, že výraz „ECU“ používaný ve Smlouvě jako název jednotky evropské měny je druhový název; že vlády patnácti členských států dosáhly všeobecné shody v tom, že toto rozhodnutí představuje sjednaný a konečný výklad příslušných ustanovení Smlouvy; že evropské měně bude dán název „euro“; že euro jako měna zúčastněných členských států bude rozděleno na jedno sto dílčích jednotek s názvem „cent“; že Evropská rada dále dospěla k závěru, že název jednotné měny musí být stejný ve všech úředních jazycích Evropské unie, s přihlédnutím k existenci různých abeced;

(3)

vzhledem k tomu, že Rada přijme nařízení o zavedení eura na základě čl. 106l odst. 4 věty třetí, jakmile budou známy zúčastněné členské státy, aby vymezila právní rámec eura; že Rada stanoví podle čl. 109l odst. 4 věty první Smlouvy ke dni zahájení třetí etapy neodvolatelné přepočítací koeficienty;

(4)

vzhledem k tomu, že pro fungování společného trhu a pro přechod na jednotnou měnu je nezbytné poskytnout občanům a podnikům ve všech členských státech dostatečně včas před vstupem do třetí etapy právní jistotu s ohledem na některá ustanovení týkající se zavedení eura; že tato právní jistota v raném stadiu umožní občanům a podnikům optimální přípravu;

(5)

vzhledem k tomu, že čl. 109l odst. 4 větu třetí Smlouvy, která umožňuje Radě na základě jednomyslného souhlasu zúčastněných států přijmout další opatření nezbytná k rychlému zavedení jednotné měny, lze jako právní základ použít až poté, co bude v souladu s čl. 109j odst. 4 Smlouvy potvrzeno, které členské státy splňují podmínky nezbytné pro zavedení jednotné měny; že je tedy nutné uplatnit článek 235 Smlouvy jako právní základ pro opatření, která nutně vyžadují právní jistotu; že toto nařízení a výše uvedené nařízení o zavedení eura budou tedy společně vytvářet právní rámec pro euro, přičemž na zásadách tohoto rámce se dohodla Evropská rada v Madridu; že zavedení eura se týká každodenní činnosti veškerého obyvatelstva zúčastněných členských států; že by měla být prozkoumána i jiná opatření než jen ta, která jsou obsažena v tomto nařízení a v nařízení, jež bude přijato podle čl. 109l odst. 4 věty třetí Smlouvy, aby bylo možné zajistit vyvážený přechod, zejména pro spotřebitele;

(6)

že ECU tak, jak o něm hovoří článek 109g Smlouvy a jak je vymezeno v nařízení Rady (ES) č. 3320/94 ze dne 22. prosince 1994 o konsolidaci stávajících právních předpisů Společenství o definici ECU v důsledku vstupu v platnost Smlouvy o Evropské unii ( 4 ), nebude ode dne 1. ledna 1999 nadále vymezeno jako koš dílčích měn a stane se samostatnou měnou; že rozhodnutí Rady o přijetí přepočítacích koeficientů samo o sobě nezmění vnější hodnotu ECU; že to znamená, že jedno ECU v podobě koše dílčích měn se stane jedním eurem; že nařízení (ES) č. 3320/94 se proto stane překonaným a mělo by být zrušeno; že pokud právní nástroje odkazují na ECU, bude se předpokládat dohoda stran o tom, že se odkazuje na ECU ve smyslu článku 109g Smlouvy a jak je vymezeno ve zmíněném nařízení; že by tato domněnka měla být vyvratitelná, přičemž se přihlédne k záměrům stran;

(7)

vzhledem k tomu, že je všeobecně přijímanou právní zásadou, že zavedení nové měny neovlivňuje trvání smluv a jiných právních nástrojů; že zásada smluvní volnosti musí být zachována; že zásada trvání smluv by měla být slučitelná s tím, na čem se strany dohodly, pokud jde o zavedení eura; že pro posílení právní jistoty a srozumitelnosti je vhodné výslovně potvrdit, že zásada trvání smluv a jiných právních nástrojů se bude vztahovat jak na nahrazení dřívějších národních měn eurem, tak na nahrazení ECU eurem ve smyslu článku 109g Smlouvy a jak je vymezeno v nařízení (ES) č. 3320/94; že to zejména znamená, že u nástrojů s pevnou úrokovou sazbou nemění zavedení eura nominální úrokovou sazbu splatnou dlužníkem; že ustanovení o trvání smluv mohou splnit svůj účel, to znamená poskytnout právní jistotu a průhlednost hospodářským subjektům a zejména spotřebitelům pouze tehdy, jestliže vstoupí v platnost co nejdříve;

(8)

vzhledem k tomu, že zavedení eura znamená změnu měnových předpisů zúčastněných členských států; že uznávání měnových předpisů státu je obecně přijímanou zásadou; že výslovné potvrzení zásady trvání smluv by mělo vést též k uznání další platnosti smluv a jiných právních nástrojů v právním řádu třetích zemí;

(9)

vzhledem k tomu, že výraz „smlouva“, používaný k vymezení právních nástrojů, zahrnuje všechny typy smluv bez ohledu na způsob, kterým byly uzavřeny;

(10)

vzhledem k tomu, že až bude Rada jednat podle čl. 109l odst. 4 věty první Smlouvy, určí přepočítací koeficienty eura vůči každé národní měně zúčastněných členských států; že tyto přepočítací koeficienty by měly být používány pro jakýkoli přepočet mezi eurem a národními měnovými jednotkami, jakož i mezi národními měnovými jednotkami navzájem; že při jakémkoli přepočtu mezi národními měnovými jednotkami musí být výsledek určen pevně stanoveným algoritmem; že použití inverzních kurzů pro přepočet by vyžadovalo zaokrouhlování kurzů a mohlo by vést k závažným nepřesnostem, zejména v případě vysokých částek;

(11)

vzhledem k tomu, že zavedení eura vyžaduje zaokrouhlování peněžních částek; že včasné stanovení pravidel pro zaokrouhlování je nezbytné pro fungování společného trhu a také proto, aby byly umožněny včasná příprava a hladký přechod k hospodářské a měnové unii; že tato pravidla nemají vliv na žádnou zaokrouhlovací praxi, zvyklosti nebo vnitrostátní předpisy pro zaokrouhlování, které zajišťují vyšší stupeň přesnosti pro mezivýpočty;

(12)

vzhledem k tomu, že pro dosažení vysoké míry přesnosti při přepočtech by měly být přepočítací koeficienty stanoveny na šest platných číslic; že kurzem na šest platných číslic se rozumí kurz, který má počítáno zleva, počínaje první nenulovou číslicí, šest číslic,