1

Svou žalobou se Evropská komise domáhá toho, aby Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady 2009/991/EU ze dne 16. prosince 2009 o poskytování státní podpory orgány Lotyšské republiky na nákup zemědělské půdy v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013 (Úř. věst. L 339, s. 34, dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Příloha IV kapitola 4 aktu o podmínkách přistoupení České republiky, Estonské republiky, Kyperské republiky, Lotyšské republiky, Litevské republiky, Maďarské republiky, Republiky Malta, Polské republiky, Republiky Slovinsko a Slovenské republiky a o úpravách smluv, na nichž je založena Evropská unie (Úř. věst. 2003, L 236, s. 33, dále jen „akt o přistoupení“) uvádí:

„[...]

Aniž jsou dotčeny postupy týkající se existujících podpor stanovené v článku 88 [ES], považují se režimy podpor a jednotlivé podpory poskytované na činnosti spojené s produkcí [...] produktů uvedených v příloze I Smlouvy o ES [...] zavedené v některém novém členském státě přede dnem přistoupení a stále použitelné po tomto dni, za existující podpory ve smyslu čl. 88 odst. 1 [ES] za této podmínky:

Tato podpůrná opatření se považují za „existující“ podporu ve smyslu čl. 88 odst. 1 [ES] do konce třetího roku ode dne přistoupení.

Nové členské státy tato podpůrná opatření případně upraví tak, aby byla nejpozději do konce třetího roku po dni přistoupení v souladu s pokyny Komise. Po tomto dni se každá podpora, u níž bude zjištěno, že není slučitelná s uvedenými pokyny, považuje za novou podporu.“

3

Článek 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [108 SFEU] (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339), stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[...]

[...]“

4

Článek 17 odst. 2 tohoto nařízení stanoví:

„Považuje-li Komise existující režim podpory za neslučitelný nebo již neslučitelný se společným trhem, informuje dotyčný členský stát o tomto předběžném názoru a poskytne dotyčnému členskému státu možnost předložit ve lhůtě jednoho měsíce vyjádření. [...]“

5

Článek 18 uvedeného nařízení stanoví:

„Pokud Komise, z hlediska informací předložených členským státem podle článku 17, dospěje k názoru, že existující režim podpory není nebo již není slučitelný se společným trhem, vydá doporučení navrhující dotyčnému členskému státu vhodná opatření. [...]“

6

Článek 19 odst. 1 téhož nařízení zní:

„Pokud dotyčný členský stát přijme navrhovaná opatření a uvědomí o tom Komisi, Komise toto zjištění zaznamená a uvědomí o tom členský stát. Členský stát je svým přijetím provést vhodná opatření vázán.“

7

Článek 4 nařízení Komise (ES) č. 1857/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků [107 SFEU] a [108 SFEU] na státní podporu pro malé a střední podniky působící v produkci zemědělských produktů a o změně nařízení (ES) č. 70/2001 (Úř. věst. L 358, s. 3) stanoví:

„1.   Podpora na investice do zemědělských podniků uvnitř [Evropské unie] určených pro prvovýrobu zemědělských produktů je slučitelná se společným trhem ve smyslu čl. [107 odst. 3 písm. c) SFEU] a je vyňata z oznamovací povinnosti podle čl. [108 odst. 3 SFEU], pokud splňuje podmínky stanovené v odstavcích 2 až 10 tohoto článku.

[...]

8.   Lze udělit podporu na nákup pozemku (pokud neběží o pozemek na stavební účely), jehož cena činí maximálně 10 % způsobilých nákladů investice.

[...]“

8

Článek 3 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků [107 SFEU] a [108 SFEU] na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů (Úř. věst. L 337, s. 35) stanoví:

„Splňují-li opatření podpory podmínky stanovené v odstavcích 2 až 7, má se za to, že nesplňují všechna kritéria čl. [107 odst. 1 SFEU], a nepodléhají proto oznamovací povinnosti podle čl. [108 odst. 3 SFEU].“

9

Bod 29 pokynů Společenství ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví na období 2007–2013 (Úř. věst. 2006, C 319, s. 1, dále jen „pokyny týkající se zemědělství“) zní:

„Podpora investic do zemědělských hospodářství je prohlášena za slučitelnou s čl. [107 odst. 3 písm. c) SFEU], pokud splňuje všechny podmínky stanovené v článku 4 [nařízení č. 1857/2006] [...]“

10

Bod 195 těchto pokynů zní takto:

„Pro posuzování režimů podpory a jednotlivých podpor, které se považují za stávající podporu v souladu s bodem 4 kapitoly 4 přílohy IV aktu o přistoupení z roku 2003 pokyny Společenství ke státní podpoře v odvětví zemědělství platné dne 31. prosince 2006 zůstanou platné do 31. prosince 2007, aniž by byl dotčen bod 196, za předpokladu, že taková podpora je v souladu s uvedenými pokyny nejpozději do 30. dubna 2007.“

11

Bod 196 uvedených pokynů v oddílu nadepsaném „Návrhy vhodných opatření“ zní:

„V souladu s čl. [108 odst. 1 SFEU] Komise navrhne členským státům upravit jejich stávající režimy podpory tak, aby byly uvedeny do souladu s těmito pokyny nejpozději do 31. prosince 2007, s výjimkou stávajících režimů podpory [...] pro investice týkající se nákupu půdy v zemědělských podnicích, které musí být nejpozději do 31. prosince 2009 změněny tak, aby byly v souladu s těmito pokyny.“

12

Bod 197 týchž pokynů stanoví, že členské státy jsou vyzvány, aby písemně potvrdily, že tyto návrhy vhodných opatření přijímají, a to nejpozději do 28. února 2007.

13

Bod 198 pokynů týkajících se zemědělství zní takto:

„V případě, že členský stát nepotvrdí své přijetí [V případě, že členský stát nepotvrdí přijetí] písemně do stanoveného data, použije Komise čl. 19 odst. 2 nařízení [č. 659/1999], a pokud to bude považovat za nezbytné, zahájí postup, na který odkazuje dotyčné ustanovení.“

14

Bod 4.2.2 dočasného rámce Společenství pro opatření státní podpory zlepšující přístup k financování za současné finanční a hospodářské krize, zavedený sdělením Komise ze dne 17. prosince 2008 (Úř. věst. 2009, C 83, s. 1), ve znění sdělení Komise zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 31. října 2009 (Úř. věst. C 261, s. 2, dále jen „dočasný rámec“), stanoví, že s ohledem na hospodářskou situaci se považuje za nezbytné dočasně umožnit za určitých podmínek poskytování nižší [omezené] částky podpory.

15

Bod 4.2.2 písm. h) dočasného rámce mimo jiné uvádí, že „[v] případě, že se podpora poskytne podnikům činným v prvovýrobě zemědělských produktů [...], příspěvek (nebo jeho hrubý ekvivalent) nepřesáhne částku 15000 [eur] na podnik“.

16

Bod 7 dočasného rámce zejména stanoví, že „[t]oto sdělení [...] nebude uplatňováno po dni 31. prosince 2010“.

17

V roce 2002 Lotyšská republika zavedla podporu na nákup zemědělské půdy.

18

Lotyšská republika oznámila v souladu s postupem stanoveným v příloze IV kapitole 4 aktu o přistoupení Komisi tento existující režim podpor nazvaný „Program poskytování úvěrů na nákup zemědělské půdy“. Komise proto zapsala tento režim podpor na seznam státních podpor existujících v nových členských státech v odvětví zemědělství, který byl zveřejněn v Úředním věstníku Evropské Unie (Úř. věst. 2005, C 147, s. 2).

19

V bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství Komise členským státům navrhla upravit existující režimy podpor na nákup zemědělské půdy tak, aby byly uvedeny do souladu s těmito pokyny nejpozději do 31. prosince 2009.

20

Dne 20. února 2007 Lotyšská republika oznámila, že přijímá návrhy vhodných opatření uvedené v bodě 196 zmíněných pokynů. Jak stanoví čl. 19 odst. 1 nařízení č. 659/1999, Komise zaznamenala tento souhlas sdělením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské Unie (Úř. věst. 2008, C 70, s. 11).

21

Dne 17. listopadu 2009 Lotyšská republika zaslala Radě Evropské unie žádost založenou na čl. 88 odst. 2 ES, aby prohlásila podporu na nákup zemědělské půdy za slučitelnou s vnitřním trhem do 31. prosince 2013.

22

Rada vyhověla uvedené žádosti napadeným rozhodnutím na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU. Článek 1 tohoto rozhodnutí zní následovně:

„Mimořádná státní podpora ze strany lotyšských orgánů na půjčky na nákup zemědělské půdy, která nepřesahuje částku 8 milionů [lotyšských latů (LVL)] a která bude poskytována v období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013, se považuje za slučitelnou s vnitřním trhem.“

23

Rada odůvodnila své rozhodnutí tak, že v bodech 2 až 8 odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázala zejména na nepříznivé prostorové rozložení lotyšských zemědělských hospodářství, nízké příjmy zemědělců, skutečnost, že značný podíl zemědělské půdy je vlastněn osobami neprovozujícími zemědělskou činnost, nárůst cen zemědělských vstupů, jakož i pokles příjmů a cen v zemědělství, nárůst nezaměstnanosti a výrazné snížení počtu transakcí na trhu zemědělské půdy způsobené v Lotyšsku hospodářskou a finanční krizí. Rada rovněž zdůraznila nedostatek investičních prostředků mezi lotyšskými zemědělci a jejich obtíže při získávání půjček.

24

V bodech 11 a 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí se uvádí:

25

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

26

Rada navrhuje, aby Soudní dvůr:

27

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 16. září 2010 bylo povoleno vedlejší účastenství Litevské republice na podporu návrhových žádání Rady.

28

Komise předkládá na podporu své žaloby čtyři žalobní důvody vycházející z nedostatku pravomoci Rady, ze zneužití pravomoci, z porušení zásady loajální spolupráce a ze zjevně nesprávného posouzení existence mimořádných okolností, jakož i porušení zásady proporcionality.

29

V rámci svého prvního žalobního důvodu Komise tvrdí, že Rada neměla pravomoc přijmout napadené rozhodnutí.

30

Podle Komise z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že pravomoc, kterou Radě svěřuje čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec SFEU, má výjimečnou povahu, a že tedy Rada nemá pravomoc zrušit rozhodnutí Komise, které konstatuje neslučitelnost podpory s vnitřním trhem, nebo pravomoc k tomu, aby se je pokusila obejít.

31

Komise má přitom za to, že v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství přijala konečné stanovisko ke slučitelnosti režimu podpor, zavedeného Lotyšskou republikou za účelem nákupu zemědělské půdy, s vnitřním trhem. Skutečnost, že toto stanovisko bylo přijato ve formě pokynů, nemá podle Komise na nic vliv, jelikož soudy Evropské unie rozhodly, že členský stát, který pokyny přijme, má povinnost je dodržovat.

32

V projednávaném případě Lotyšská republika oznámila přijetí návrhů vhodných opatření uvedených v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství. V důsledku toho měla povinnost ukončit uvedený režim podpor nejpozději k 31. prosinci 2009 a znovu jej nezavádět před 31. prosincem 2013. Tím, že Rada tento režim podpor schválila od 1. ledna 2010, stalo se rozhodnutí Komise neúčinným, čímž Rada podle názoru Komise překročila svou pravomoc.

33

Rada naopak tvrdí, že režim podpor schválený napadeným rozhodnutím je novým režimem podpor. Je tak toho názoru, že podle přílohy IV kapitoly 4 aktu o přistoupení mohl být režim podpor na nákup zemědělské půdy zavedený Lotyšskou republikou před jejím přistoupením k Unii považován za existující režim podpor pouze do 30. dubna 2007.

34

Mimoto režim podpor schválený napadeným rozhodnutím se podle Rady odlišuje od režimu podpor zmíněných v bodě 18 tohoto rozsudku zejména proto, že je založen na nových skutkových a právních okolnostech. Ostatně i za předpokladu, že se vhodná opatření vztahovala na režim podpor zavedený Lotyšskou republikou a že tento režim nebyl uveden do souladu s těmito opatřeními, z rozsudku ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise (C-313/90, Recueil, s. I-1125) vyplývá, že se tento režim jednoduše stal novým režimem podpor. Komise tedy podle názoru Rady nikdy neposoudila slučitelnost režimu podpor schváleného napadeným rozhodnutím s vnitřním trhem.

35

Rada dodává, že bod 196 pokynů týkajících se zemědělství není použitelný na režim podpor, který schválila, jelikož vhodná opatření, s nimiž počítá čl. 108 odst. 1 SFEU, se vztahují pouze na existující podpory.

36

Konečně, Rada je toho názoru, že body 29 a 196 pokynů týkajících se zemědělství neimplikují, že státní podpory, které nesplňují podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1857/2006, jsou systematicky neslučitelné s vnitřním trhem. Vzhledem k tomu, že toto nařízení je nařízením o skupinových výjimkách, mohou být takové podpory podle ní oznámeny Komisi v souladu s čl. 108 odst. 3 SFEU. Tím, že bod 196 těchto pokynů vyžaduje, aby existující režimy podpor byly s těmito pokyny uvedeny do souladu, pouze připomíná povinnost vyhovět ustanovením článků 107 SFEU a 108 SFEU, které požadují individuální přezkoumání slučitelnosti nového režimu podpor Komisí nebo Radou.

37

Komise v replice tvrdí, že z přílohy IV kapitoly 4 aktu o přistoupení vyplývá, že jelikož dotčený režim podpor a pokyny použitelné k 1. květnu 2007 nejsou neslučitelné, zachoval si tento režim status existující podpory. Komise rovněž tvrdí, že odlišnosti uváděné Radou mezi existujícím režimem podpor a režimem podpor schváleným napadeným rozhodnutím nejsou relevantní, neboť mezi těmito režimy existuje taková souvislost, že by jejich rozlišování pro účely použití čl. 108 odst. 2 SFEU bylo značně umělé.

38

Litevská republika v podstatě souhlasí s analýzou Rady.

39

Za účelem posouzení opodstatněnosti prvního žalobního důvodu uplatňovaného Komisí na podporu své žaloby je nezbytné určit, zda Rada měla pravomoc na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU k rozhodnutí o slučitelnosti režimu podpor, uvedeného v napadeném rozhodnutí, s vnitřním trhem, jestliže Lotyšská republika přijala vhodná opatření navrhovaná v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství.

40

V souladu s čl. 108 odst. 2 třetím pododstavcem SFEU může Rada na žádost členského státu jednomyslně rozhodnout, že podpora, kterou tento stát poskytuje nebo hodlá poskytnout, má být odchylně od článku 107 SFEU nebo nařízení podle článku 109 SFEU považována za slučitelnou s vnitřním trhem, odůvodňují-li takové rozhodnutí mimořádné okolnosti.

41

Členský stát tedy může za přesně vymezených okolností oznámit podporu nikoliv Komisi, která by rozhodovala v rámci stanoveném čl. 108 odst. 3 SFEU, nýbrž Radě, která rozhodne v rámci stanoveném čl. 108 odst. 2 třetím pododstavcem SFEU odchylně od článku 107 SFEU nebo nařízení, na něž odkazuje článek 109 SFEU.

42

Soudní dvůr měl již příležitost upřesnit některé aspekty výkladu tohoto ustanovení.

43

Soudní dvůr tak poté, co připomněl ústřední úlohu, kterou Smlouva o FEU vyhrazuje Komisi při určování případné neslučitelnosti podpory s vnitřním trhem, rozhodl, že se čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec SFEU týká výjimečného a zvláštního případu, takže pravomoc, která je svěřena Radě tímto ustanovením, má zjevně výjimečnou povahu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, body 29 až 31), což znamená, že tento čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec musí být nutně vykládán restriktivně (obdobně viz rozsudky ze dne 22. dubna 2010, Mattner, C 510/08, Sb. rozh. s. I-3553, bod 32, a ze dne 14. března 2013, Česká spořitelna, C‑419/11, bod 26).

44

Pokud jde dále o ustanovení obsažená v čl. 108 odst. 2 třetím a čtvrtém pododstavci SFEU, podle nichž zaprvé podání žádosti členským státem Radě pozastavuje probíhající přezkum Komise po dobu tří měsíců, a zadruhé v případě, že Rada v této lhůtě nerozhodne, rozhodne Komise, Soudní dvůr judikoval, že tato ustanovení musejí být vykládána v tom smyslu, že pokud uvedená lhůta uplynula, Rada již nemá pravomoc přijmout rozhodnutí ohledně dotyčné podpory na základě zmíněného třetího pododstavce (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. června 2004 Komise v. Rada, bod 32).

45

V této souvislosti Soudní dvůr učinil závěr, že zakotvení takovéhoto časového omezení pravomoci Rady též znamená, že pokud dotyčný členský stát nepodal Radě žádost na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU, než Komise prohlásila dotčenou podporu za neslučitelnou s vnitřním trhem a ukončila tak řízení ve smyslu prvního pododstavce čl. 108 odst. 2 SFEU, není již Rada nadále oprávněna využít výjimečnou pravomoc, která je jí svěřena třetím pododstavcem tohoto posledně uvedeného ustanovení za účelem prohlášení takovéto podpory za slučitelnou s vnitřním trhem (výše uvedený rozsudek Komise v. Rada, bod 33, a rozsudek ze dne 22. června 2006, Komise v. Rada, C-399/03, Sb. rozh. s. I-5629, bod 24).

46

Soudní dvůr v tomto kontextu zdůraznil, že tento výklad umožňuje předejít tomu, aby byla vydána rozhodnutí s protichůdnými výroky, čímž přispívá k právní jistotě v tom, že chrání konečnou povahu správního rozhodnutí, kterou nabude po uplynutí přiměřených lhůt k podání žaloby nebo vyčerpáním opravných prostředků (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, body 32 a 35, jakož i ze dne 22. června 2006, Komise v. Rada, bod 25).

47

Konečně, Soudní dvůr se již vyslovil k otázce, zda okolnost, že Rada nemá pravomoc rozhodnout o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem, ohledně které Komise již rozhodla s konečnou platností, implikuje, že Rada nemá ani pravomoc rozhodnout o podpoře, jejímž předmětem je to, že příjemcům protiprávní podpory, která byla předtím prohlášena za neslučitelnou rozhodnutím Komise, je poskytnuta částka mající vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou tito příjemci povinni na základě tohoto rozhodnutí.

48

Soudní dvůr k tomuto uvedl, že podle ustálené judikatury platí, že připustit, že členský stát může poskytnout příjemcům takové protiprávní podpory novou podporu ve výši odpovídající částce protiprávní podpory, určenou k vyrovnání dopadu vrácení podpor, k nimž jsou příjemci povinni podle uvedeného rozhodnutí, by zjevně zmařilo účinnost rozhodnutí přijatých Komisí na základě článků 107 SFEU a 108 SFEU (výše uvedené rozsudky ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, bod 43, a ze dne 22. června 2006, Komise v. Rada, bod 27).

49

Soudní dvůr tehdy rozhodl, že Rada, kterážto nemůže bránit rozhodnutí Komise, kterým se konstatuje neslučitelnost podpory s vnitřním trhem, tím, že by sama prohlásila tuto podporu za slučitelnou s uvedeným trhem, rovněž nesmí mařit účinnost takového rozhodnutí tím, že by prohlásila na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU za slučitelnou s vnitřním trhem podporu mající za cíl vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou příjemci protiprávní podpory prohlášené za neslučitelnou s vnitřním trhem povinni na základě uvedeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, body 44 a 45, jakož i ze dne 22. června 2006, Komise v. Rada, bod 28).

50

Z této judikatury vyplývá, že pro účely použití čl. 108 odst. 2 SFEU jsou pravomoci Rady a Komise zaprvé vymezeny takovým způsobem, že Komise má primární pravomoc a Rada má pravomoc pouze za mimořádných okolností. Zadruhé musí být pravomoc Rady, která jí umožňuje odchýlit se ve svém rozhodnutí od některých ustanovení Smlouvy v oblasti státních podpor, vykonávána v určitém časovém rámci. Zatřetí, jakmile Komise nebo Rada rozhodly s konečnou platností o slučitelnosti dotčené podpory, ta druhá z nich již nemůže přijmout rozhodnutí, které by s ním bylo v rozporu.

51

Cílem tohoto výkladu je zachovat soudržnost a účinnost kroků Unie zaprvé tím, že vylučuje, aby byla přijímána vzájemně si odporující rozhodnutí, a zadruhé v tom, že brání tomu, aby rozhodnutí unijního orgánu, které se stalo konečným, mohlo být mimo jakoukoliv lhůtu, včetně lhůty stanovené v čl. 236 odst. 6 SFEU, zpochybněno v rozporu se zásadou právní jistoty rozhodnutím jiného orgánu.

52

Z důvodů, na nichž se tento výklad zakládá, je mimoto zřejmé, že není důležité, zda podpora, jež je předmětem rozhodnutí Rady, představuje existující, nebo novou podporu. Jak totiž vyplývá z judikatury Soudního dvora, účinnost rozhodnutí Komise je zpochybněna nejen, pokud Rada přijme rozhodnutí prohlašující za slučitelnou s vnitřním trhem podporu, jež je stejná jako podpora, o které Komise již rozhodla, nýbrž i pokud podpora, jež je předmětem rozhodnutí Rady, má za cíl vyrovnat vrácení podpor, k nimž jsou příjemci protiprávní podpory prohlášené za neslučitelnou s vnitřním trhem povinni na základě rozhodnutí Komise. Za takovýchto okolností je druhá podpora natolik nerozlučně spojena s podporou, jejíž neslučitelnost s vnitřním trhem již byla Komisí dříve určena, že se rozlišování mezi těmito podporami pro účely použití čl. 108 odst. 2 SFEU jeví jako značně umělé (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, body 45 a 46).

53

V projednávané věci je tedy třeba zkoumat otázku, zda podpory prohlášené Radou za slučitelné s vnitřním trhem musejí být bez ohledu na to, zda jsou existující nebo novou podporou, považovány za podpory, o kterých Komise již rozhodla s konečnou platností.

54

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že Komise může v rámci výkonu svých pravomocí, které má na základě článků 107 SFEU a 108 SFEU, přijmout pokyny, jejichž cílem je oznámit způsob, jakým zamýšlí v souladu s těmito články vykonávat svou posuzovací pravomoc ve vztahu k novým podporám nebo ve vztahu k existujícím režimům podpor (rozsudek ze dne 18. června 2002, Německo v. Komise, C-242/00, Recueil, s. I-5603, bod 27).

55

Pokud jsou tyto pokyny založeny na čl. 108 odst. 1 SFEU, jsou součástí řádné a pravidelné spolupráce, v rámci níž Komise společně s členskými státy průběžně zkoumá existující režimy podpor a navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. října 1996, IJssel-Vliet, C-311/94, Recueil, s. I-5023, body 36 a 37, jakož i ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise, C-288/96, Recueil, s. I-8237, bod 64). Pokud jsou tyto návrhy vhodných opatření členským státem přijaty, mají vůči tomuto členskému státu závazný účinek (v tomto smyslu viz výše uvedené rozsudky IJssel-Vliet, body 42 a 43, jakož i ze dne 5. října 2000, Německo v. Komise, bod 65), který, jak uvádí čl. 19 odst. 1 nařízení č. 659/1999, je musí provést.

56

V projednávaném případě Lotyšská republika oznámila dne 20. února 2007 přijetí návrhů vhodných opatření uvedených v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství.

57

Tato vhodná opatření spočívají zejména v úpravě existujících režimů podpor investic do zemědělských podniků týkajících se nákupu půdy tak, aby byly nejpozději do 31. prosince 2009 změněny v souladu s těmito pokyny.

58

Bod 29 uvedených pokynů přitom uvádí, že podpora investic do zemědělských hospodářství je prohlášena za slučitelnou s čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU, pokud splňuje všechny podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1857/2006.

59

Je tedy zřejmé, že podle bodu 196 pokynů týkajících se zemědělství Komise zejména navrhne členským státům, které mají existující režimy podpor na nákup zemědělské půdy, které nesplňují všechny podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1857/2006, aby upravily tyto režimy tak, aby byly uvedeny do souladu s uvedenými podmínkami, nebo neprovedou-li tuto změnu, aby je zrušily nejpozději do 31. prosince 2009.

60

Tento závěr není zpochybněn argumentací Rady, podle které odkaz v bodě 29 pokynů týkajících se zemědělství na podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1857/2006 znamená, že jakýkoliv záměr poskytnout státní podpory na investice do zemědělských podniků, které nesplňují všechny podmínky uvedené ve zmíněném článku, musí být oznámen Komisi tak, aby mohla posoudit, zda jsou tyto podpory slučitelné s vnitřním trhem.

61

Ze znění bodu 196 pokynů týkajících se zemědělství, ve spojení s bodem 29 těchto pokynů tedy vyplývá, že Komise zamýšlela zavázat se k tomu, že bude vykonávat svou posuzovací pravomoc tak, že v některých případech použije tyto podmínky jako kritéria slučitelnosti, a nikoliv jako kritéria vynětí z oznamovací povinnosti. Význam uvedených podmínek v rámci použití těchto pokynů na existující režimy podpor se v důsledku toho liší od významu, který jim byl přiznán čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1857/2006.

62

Je však třeba zdůraznit, že v souladu s čl. 108 odst. 1 SFEU se vhodná opatření navrhovaná Komisí v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství vztahují pouze k existujícím režimům podpor.

63

Režim schválený napadeným rozhodnutím přitom představuje nový režim podpor.

64

I kdyby si tedy režim podpor zmíněný v bodě 18 tohoto rozsudku zachoval status existujícího režimu podpor po 30. dubnu 2007, je nesporné, že tento režim podpor nesplňoval podmínky stanovené v článku 4 nařízení č. 1857/2006, na které odkazuje bod 29 pokynů týkajících se zemědělství.

65

Vzhledem k tomu, že z čl. 1 písm. c) nařízení č. 659/1999 vyplývá, že každý režim podpor, který není existujícím režimem podpor, představuje nový režim podpor a že režim podpor schválený napadeným rozhodnutím byl použitelný od 1. ledna 2010, představoval posledně uvedený režim nutně nový režim podpor.

66

Povinnosti kladené na Lotyšskou republiku poté, co přijala návrhy vhodných opatření, se tedy netýkají režimu považovaného napadeným rozhodnutím za slučitelný s vnitřním trhem, jelikož se jedná o nový režim podpor, který nelze zaměňovat s existujícím režimem podpor, jehož se týkala vhodná opatření přijatá tímto členským státem.

67

Rada nicméně nemůže využít pouhé skutečnosti, že režim podpor je novým režimem podpor k tomu, aby znovu přezkoumala situaci, kterou Komise již s konečnou platností posoudila, a oponovat tak tomuto posouzení. Rada tedy nemá pravomoc rozhodnout, že nový režim podpor musí být považován za slučitelný s vnitřním trhem, pokud je tento režim natolik nerozlučně spojen s existujícím režimem podpor, který se členský stát zavázal změnit nebo zrušit v rámci stanoveném v čl. 108 odst. 1 SFEU, že se rozlišování mezi těmito dvěma režimy pro účely použití čl. 108 odst. 2 SFEU jeví jako značně umělé (obdobně viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, bod 46).

68

Avšak v projednávané věci tomu tak není.

69

Lze poukázat na to, že uplynula značná doba mezi posouzením Komise a posouzením Rady, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno téměř tři roky po dotčených návrzích vhodných opatření.

70

Toto rozhodnutí je mimoto specificky odůvodněno vznikem nových okolností, které Rada považovala za mimořádné a které Komise nemohla zohlednit při posuzování slučitelnosti existujícího režimu podpor na nákup zemědělské půdy, zavedeného Lotyšskou republikou, s vnitřním trhem.

71

Zatímco pokyny týkající se zemědělství byly přijaty v roce 2006, napadené rozhodnutí poukazuje na řadě míst na dopady, které měla hospodářská a finanční krize na odvětví zemědělství v Lotyšsku v letech 2008 a 2009. Rada evokuje zejména pokles příjmů a cen v zemědělství v roce 2009 z důvodu recese, vysoké úrokové sazby a značný nárůst nezaměstnanosti zaznamenaný v tomtéž roce. Rada poukazuje rovněž na výrazné snížení počtu transakcí na trhu zemědělské půdy v letech 2007 až 2009.

72

Stanovisko zaujaté Komisí na podporu jejího návrhu vhodných opatření, pokud jde o slučitelnost s vnitřním trhem režimu podpor zmiňovaného v bodě 18 tohoto rozsudku, se přitom nutně opíralo o posouzení důsledků, které mohlo mít použití tohoto režimu na postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu, s ohledem na hospodářské údaje, které měla k dispozici v roce 2006.

73

Z důvodu podstatné změny okolností zmíněné v bodě 71 tohoto rozsudku nemůže být tedy na posouzení tohoto režimu podpor Komisí nahlíženo tak, že předjímá posouzení – které bylo provedeno – režimu podpor, který obsahuje podobná opatření, avšak použije se ve zcela odlišném hospodářském kontextu od kontextu, který Komise zohlednila v rámci svého posouzení. Z toho plyne, že slučitelnost nového režimu podpor, který byl předmětem žádosti zaslané Lotyšskou republikou Radě na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU, s vnitřním trhem musí být hodnocena na základě individuálního posouzení, které je odlišné od posouzení režimů zmiňovaných v bodě 18 tohoto rozsudku a které je prováděno při zohlednění hospodářských okolností relevantních v době, kdy jsou tyto podpory poskytovány (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 1991, Itálie v. Komise, C-261/89, Recueil, s. I-4437, bod 21, jakož i ze dne 21. července 2011, Freistaat Sachsen a Land Sachsen-Anhalt v. Komise, C-459/10 P, Sb. rozh. s. I-109, bod 48).

74

Situace, o níž se jedná v projednávané věci, se tedy liší od situace, kterou Soudní dvůr zkoumal ve výše uvedených rozsudcích ze dne 29. června 2004, Komise v. Rada, a ze dne 22. června 2006, Komise v. Rada.

75

Na rozdíl od rozhodnutí Rady, která byla v těchto dvou rozsudcích zrušena, je totiž napadené rozhodnutí v projednávaném případě konkrétně odůvodněno novými skutečnostmi, které vyplývají z podstatné změny okolností, ke které došlo mezi tím, kdy Komise zkoumala existující režim podpor uplatňovaný Lotyšskou republikou, a tím, kdy Rada posuzovala nový režim podpor, který byl předmětem žádosti, kterou jí adresoval tento členský stát.

76

Skutečnosti, kterými byl odůvodněn nedostatek pravomoci Rady v obou rozsudcích zmíněných v bodě 74 tohoto rozsudku, tedy v projednávané věci nejsou dány.

77

Kromě toho není možné, aby uznání pravomoci Rady umožnilo obejít vhodná opatření přijatá členskými státy.

78

Zaprvé totiž platí, že Rada má pravomoc schválit nový režim podpor podobný existujícímu režimu podpor, který měl členský stát povinnost změnit nebo zrušit v důsledku přijetí návrhů vhodných opatření, pouze v případě, že po uvedených návrzích nastaly nové okolnosti.

79

Zadruhé se pravomoc přiznaná Radě čl. 108 odst. 2 třetím pododstavcem SFEU uplatní jen v mezích uvedených tímto ustanovením, a sice za mimořádných okolností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada, C-122/94, Recueil, s. I-881, bod 13).

80

Pokud jde konečně o argument Komise, podle kterého Rada nemá pravomoc ke schválení podpory, jež je v rozporu s pokyny týkajícími se zemědělství, je třeba připomenout, že konečné stanovisko Komise ke slučitelnosti režimu podpor s vnitřním trhem mohou z těchto pokynů představovat pouze návrhy vhodných opatření uvedené v bodě 196, které byly přijaty členskými státy.

81

Členským státům jsou totiž předkládány k přijetí pouze tyto návrhy vhodných opatření, jak to uvádí bod 197 pokynů týkajících se zemědělství, zatímco ostatní ustanovení těchto pokynů jsou pouze obecnými pravidly, kterými je vázána Komise (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. června 2002, Nizozemsko v. Komise, C-382/99, Recueil, s. I-5163, bod 24, a citovaná judikatura), a nezavazují členské státy. Tato pravidla nemohou a fortiori zavazovat Radu, jelikož čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec SFEU jí přiznává pravomoc odchýlit se za mimořádných okolností od ustanovení článku 107 SFEU nebo nařízení podle článku 109 SFEU.

82

Z bodu 196 těchto pokynů přitom vyplývá, že pokud jde o existující režimy podpor na nákup zemědělské půdy, členské státy se zavázaly pouze změnit tyto režimy tak, aby byly uvedeny do souladu s uvedenými pokyny, nebo neprovedou-li tuto změnu, zrušit je nejpozději do 31. prosince 2009.

83

Naproti tomu z úvah uvedených v bodech 67 až 76 tohoto rozsudku vyplývá, že členské státy nejsou v důsledku toho, že přijaly návrhy vhodných opatření uvedené v bodě 196 pokynů týkajících se zemědělství, zcela zbaveny možnosti žádat o oprávnění znovu zavést podobné nebo totožné režimy po celou dobu použitelnosti těchto pokynů.

84

Z toho plyne, že první žalobní důvod vznesený Komisí a vycházející z nedostatku pravomoci Rady není opodstatněný a musí být zamítnut.

85

V rámci svého druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Rada zneužila svou pravomoc tím, že se snažila neutralizovat důsledky jejího posouzení režimu podpor na nákup zemědělské půdy zavedeného Lotyšskou republikou.

86

Rada tvrdí, že se tím, že přijala napadené rozhodnutí, nesnažila zmařit účinky posouzení Komise vzhledem k tomu, že Komise nepřijala žádné rozhodnutí, které by prohlašovalo režim podpor schválený napadeným rozhodnutím za neslučitelný s vnitřním trhem. Cíl sledovaný Radou ve skutečnosti spočíval v pomoci lotyšským zemědělcům, které postihla hospodářská a finanční krize, s nákupem zemědělské půdy.

87

Jak Soudní dvůr opakovaně rozhodl, akt je stižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, když se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat výlučně nebo přinejmenším v rozhodující míře za účelem dosažení jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vypořádání se s okolnostmi daného případu (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 14. května 1998, Windpark Groothusen v. Komise, C-48/96 P, Recueil, s. I-2873, bod 52, a ze dne 7. září 2006, Španělsko v. Rada, C 310/04, Sb. rozh. s. I 7285, bod 69).

88

Je nutno konstatovat, že Komise takové nepřímé důkazy nepředložila.

89

Co se týče cílů, které Rada při přijímání napadeného rozhodnutí sledovala, žádná skutečnost ve spise předloženém Soudnímu dvoru neumožňuje tvrdit, že Rada sledovala jiný výlučný nebo přinejmenším rozhodující účel, než je pomoc lotyšským zemědělcům nabýt snadněji zemědělskou půdu za účelem omezení rozsahu chudoby na venkově v Lotyšsku.

90

Pokud jde o argument Komise, že ze sledu událostí a z výměny korespondence vyplývá, že cílem napadeného rozhodnutí bylo zvrátit stanovisko, které zaujala, je zjevné, že se Rada mohla právoplatně domnívat, že Komise nezaujala stanovisko ke slučitelnosti dotčeného režimu podpor, jak to zdůrazňuje bod 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

91

Druhý žalobní důvod vycházející ze zneužití pravomoci musí být tedy zamítnut jako neopodstatněný.

92

V rámci svého třetího žalobního důvodu Komise tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo přijato v rozporu se zásadou loajální spolupráce mezi orgány, jelikož Rada tím, že přijala toto rozhodnutí, zprostila Lotyšskou republiku povinnosti spolupráce s Komisí, jež tomuto členskému státu vyplývá z čl. 108 odst. 1 SFEU.

93

Rada totiž podle Komise tím, že prodloužila platnost existujícího režimu podpor, které se Lotyšská republika zavázala zrušit, narušila výsledky dialogu, který předtím vedla Komise s tímto členským státem.

94

Rada je toho názoru, že není vázána povinností spolupráce vyplývající z čl. 108 odst. 1 SFEU. Mimoto uvádí, že se Lotyšská republika nikterak nezavázala, pokud jde o režim podpor schválený napadeným rozhodnutím.

95

Článek 108 odst. 1 SFEU ukládá Komisi a členským státům povinnost pravidelné a periodické spolupráce, v rámci níž Komise ve spolupráci s členskými státy zkoumá průběžně existující režimy podpor a navrhuje jim vhodná opatření, která vyžaduje postupný rozvoj nebo fungování vnitřního trhu (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 18. června 2002, Německo v. Komise, bod 28 a citovaná judikatura).

96

V tomto ohledu z bodu 76 tohoto rozsudku vyplývá, že Lotyšská republika nepřijala žádný zvláštní závazek týkající se režimu podpor schváleného napadeným rozhodnutím. Na toto rozhodnutí tedy nemůže být nahlíženo tak, že zprostilo Lotyšskou republiku zvláštní povinnosti spolupráce, neboť toto rozhodnutí nikterak nenarušilo výsledky dialogu, který předtím vedla Komise s tímto členským státem.

97

S ohledem na tyto skutečnosti musí být tedy třetí žalobní důvod Komise vycházející z porušení zásady loajální spolupráce zamítnut jako neopodstatněný.

98

V rámci první části čtvrtého žalobního důvodu Komise tvrdí, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení konstatováním, že existují mimořádné okolnosti, které odůvodňují schválená opatření. V rámci druhé části téhož žalobního důvodu tvrdí, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadou proporcionality, jelikož dotčená opatření neumožňují dosáhnout cílů sledovaných uvedeným rozhodnutím a neomezují se na to, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

99

Komise je toho názoru, že okolnosti mohou být považovány za mimořádné ve smyslu čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU pouze, pokud nebyly předvídatelné, než nastaly, a pokud je jimi v daném případě dotčena konkrétně Lotyšská republika. Nemůže tomu tak tedy být v případě již dříve existující strukturální překážky nebo problému, kterému čelí většina členských států.

100

Komise má přitom za to, že nepříznivé prostorové rozložení zemědělských usedlostí a skutečnost, že značný podíl zemědělské půdy je vlastněn osobami neprovozujícími zemědělskou činnost, jsou dlouhodobými strukturálními problémy lotyšské zemědělské ekonomiky. Stejně tak nic nenasvědčuje tomu, že nedostatek investičních prostředků mezi lotyšskými zemědělci není strukturálním problémem, který již ze své povahy nelze kvalifikovat jako mimořádný. Pokud jde o růst cen zemědělských vstupů, není větší v Lotyšsku než v ostatních členských státech. Komise kromě toho zpochybňuje, že nízká úroveň přímých plateb stanovená v aktu o přistoupení může být označena za mimořádnou okolnost.

101

Přestože Komise připouští, že hospodářská krize může představovat mimořádnou okolnost, má nicméně za to, že tato krize může odůvodnit napadené rozhodnutí pouze tehdy, když vzájemně zapůsobila s již dříve existujícími strukturálními problémy tak, že měla za následek vznik mimořádných okolností v Lotyšsku, což Rada podle ní neprokázala. Komise rovněž tvrdí, že dopad uvedené krize na pokles příjmů v zemědělství a snížení počtu transakcí na trhu zemědělské půdy v Lotyšsku nemá mimořádnou povahu s ohledem na celkový unijní kontext. Pokud jde o nárůst nezaměstnanosti zmiňovaný Radou, představuje pouze aspekt hospodářské krize, který podle ní nesmí být pojímán samostatně.

102

Rada má za to, že definice pojmu mimořádné okolnosti navrhovaná Komisí je s ohledem na judikaturu příliš restriktivní, neboť takové okolnosti musejí být pouze nepředvídatelné, přičemž je možné, aby jimi byly dotčeny i jiné členské státy nebo jiná odvětví než odvětví zemědělství.

103

V projednávaném případě existují mimořádné okolnosti, které spočívají v mimořádných událostech souvisejících s hospodářskou krizí, která měla významný dopad na lotyšské zemědělce, a tudíž ještě zhoršila strukturální problémy, kterými již trpěly lotyšské zemědělské podniky. Pokles příjmů v zemědělství způsobený poklesem cen, vysoké úrokové sazby a narůstající obtíže při získávání půjček v důsledku krize, která byla výraznější v Lotyšsku než v jiných členských státech, mělo za následek značnou obtížnost či dokonce nemožnost nákupu zemědělské půdy lotyšskými zemědělci. Co se týče nízké úrovně přímých plateb nebo růstu cen zemědělských vstupů, Rada má za to, že tyto faktory přispívají k omezení schopnosti lotyšských zemědělců překonat závažné dopady recese.

104

Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že Rada disponuje při použití čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU širokou posuzovací pravomocí, jejíž výkon zahrnuje komplexní hodnocení hospodářské a sociální povahy, která musejí být prováděna v unijním kontextu. V tomto rámci se soudní přezkum výkonu této posuzovací pravomoci omezuje na ověření toho, zda byla dodržena procesní pravidla a pravidla týkající se odůvodnění, a kontrolu věcné správnosti skutkových zjištění, neexistence zjevně nesprávného právního posouzení, zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností či zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada, body 18 a 19, jakož i obdobně rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Régie Networks, C-333/07, Sb. rozh. s. I-10807, bod 78).

105

S ohledem na neobvyklost a nepředvídatelnost, jakož i rozsah účinků hospodářské a finanční krize na lotyšské zemědělství, nelze mít za to, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že tyto účinky představovaly mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU. Komise ostatně ve své replice uznala, že vznik této krize mohl představovat takovou mimořádnou okolnost.

106

Skutečnost, že hospodářská a finanční krize měla rovněž značný dopad v jiných členských státech, není určující, jelikož tato okolnost nemá vliv na výjimečnou povahu účinků této krize, pokud jde o vývoj hospodářské situace lotyšských zemědělců.

107

Stejně tak konstatování, že nepříznivé prostorové rozložení zemědělských usedlostí, skutečnost, že značný podíl zemědělské půdy je vlastněn osobami neprovozujícími zemědělskou činnost, nebo nedostatek investičních prostředků mezi zemědělci jsou v Lotyšsku strukturálními problémy, neumožňuje učinit závěr, že se Rada dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že měla za to, že pokles příjmů v zemědělství, vysoké úrokové sazby a narůstající obtíže při získávání půjček v důsledku krize významně zhoršily situaci lotyšských zemědělců, což bránilo vyřešení uvedených strukturálních problémů, a tedy snížení chudoby na venkově zlepšením konkurenceschopnosti lotyšských zemědělských podniků (obdobně viz výše uvedený rozsudek ze dne 29. února 1996, Komise v. Rada, bod 21).

108

Z toho vyplývá, že první část čtvrtého žalobního důvodu musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

109

Podle Komise porušila Rada tím, že přijala napadené rozhodnutí, zásadu proporcionality.

110

Komise je totiž toho názoru, že dotčený režim podpor nemůže umožnit dosažení cílů uvedených ve zmíněném rozhodnutí. Průměrná velikost zemědělského podniku v Lotyšsku se podle ní v uplynulých letech nijak výrazně nezměnila, přestože existoval režim podpor na nákup zemědělské půdy. Mimoto tato průměrná velikost se zvýšila stejným způsobem v době, kdy byl uvedený režim uplatňován, a v době, kdy uplatňován nebyl. Není prokázáno, že režim podpor schválený napadeným rozhodnutím umožní dosáhnout lepších výsledků. Podpory na nákup zemědělské půdy podle ní ve skutečnosti přispívají ke zvýšení cen zemědělské půdy, a nikoli ke změně struktury vlastnictví této půdy.

111

Kromě toho dodržení zásady proporcionality podle Komise implikuje plné zohlednění platných opatření, která umožňují řešit potřeby, které Rada kvalifikuje jako mimořádné okolnosti. Napadené rozhodnutí přitom v žádném případě nezohledňuje opatření, která dříve Komise schválila nebo povolila svými pokyny a nařízeními o skupinových výjimkách. Dočasný rámec členským státům konkrétně umožňuje poskytovat podpory zemědělským podnikům. Stejně tak je možné využít podpor de minimis povolených nařízením č. 1535/2007 k vyřešení zejména problému spočívajícího ve vysokých cenách zemědělských vstupů.

112

Mimoto co se týče nárůstu nezaměstnanosti, Rada rovněž nezohlednila skutečnost, že program rozvoje venkova pro Lotyšskou republiku na období 2007–2013 stanoví několik akcí, jejichž cílem je omezit tento nárůst na venkově, zejména pak převedením nadbytečných pracovních sil v zemědělství do jiných odvětví hospodářství.

113

Konečně, opatření schválená napadeným rozhodnutím se podle Komise neomezují na to, co je nezbytné, neboť jejich délka trvání přesahuje datum stanovené Komisí v dočasném rámci pro použití podpor, které jsou specificky určené k čelení dopadům hospodářské krize.

114

Rada tvrdí, že co se týče dodržení zásady proporcionality, legalita opatření přijatých na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU může být zpochybněna pouze tehdy, když jsou tato opatření zjevně nepřiměřená vzhledem k cíli, který Rada zamýšlí sledovat.

115

Komise neprokázala, že hodnocení komplexních hospodářských skutečností, které Rada provedla, bylo zjevně nesprávné. Rada má zejména za to, že režim podpor na nákup zemědělské půdy uplatňovaný Lotyšskou republikou zlepšil strukturu lotyšských zemědělských usedlostí, pokud jde o jejich rozlohu. Rada rovněž tvrdí, že Komise neprokázala, že takový režim podpor přispívá ke zvýšení cen půdy. Navíc má za to, že nárůst rozlohy zemědělských usedlostí umožní zlepšit konkurenceschopnost a příjmy dotyčných zemědělců.

116

Mimoto má Rada za to, že nebyla povinna zohlednit opatření již schválená Komisí, jelikož pravomoc, kterou ji svěřuje čl. 108 odst. 2 třetí pododstavec SFEU, je určena právě k tomu, aby jí umožnila schválit podpory, které by Komise nebyla legálně schopna schválit, jako je tomu v projednávaném případě. Na režim podpor schválený napadeným rozhodnutím se ostatně nevztahuje dočasný rámec.

117

Rada rovněž zdůrazňuje, že je vhodné bojovat proti nezaměstnanosti kombinováním různých prostředků, mezi něž patří i tento režim podpor.

118

Pokud jde o délku trvání uvedeného režimu podpor, nemusí se podle ní omezovat na období, na které se vztahuje dočasný rámec, přičemž odpovídá době považované za nezbytnou ke snížení dopadu krize.

119

Pokud jde o dodržení zásady proporcionality, z úvah v bodě 104 tohoto rozsudku vyplývá, že legalita opatření může být porušena pouze zjevně nepřiměřenou povahou takového opatření přijatého na základě čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU ve vztahu k cíli, který Rada zamýšlí sledovat (obdobně viz rozsudky ze dne 8. července 2010, Afton Chemical, C-343/09, Sb. rozh. s. I-7027, bod 46, a ze dne 12. července 2012, Association Kokopelli, C‑59/11, bod 39).

120

Z toho plyne, že je třeba určit, zda je schválení režimu podpor, jenž je předmětem napadeného rozhodnutí, zjevně nepřiměřené k dosažení cíle uvedeného v bodě 12 odůvodnění tohoto rozhodnutí, který spočívá v omezení rozsahu chudoby na venkově v Lotyšsku.

121

Platí, že tohoto cíle může být zčásti dosaženo zlepšením efektivity zemědělství v Lotyšsku, což předpokládá zvětšení rozlohy zemědělských usedlostí tím, že se lotyšským zemědělcům umožní nákup zemědělské půdy. Není přitom zpochybňováno, že takovémuto nákupu brání nízké příjmy a obtíže těchto zemědělců při získávání půjček. Povolit dotčený režim podpor, který se snaží vyrovnat tyto problémy a jejich zhoršení v důsledku hospodářské a finanční krize tím, že nabízí poskytnutí dotací na platby úroků z půjček na nákup zemědělské půdy, se tedy nejeví jako zjevně nepřiměřené k dosažení cíle sledovaného přijetím napadeného rozhodnutí.

122

Za těchto podmínek nemůže okolnost, že režim podpor na nákup zemědělské půdy, který se uplatňoval dříve, neumožnil výrazný a trvalý nárůst rozlohy lotyšských zemědělských usedlostí, prokázat zjevně nepřiměřenou povahu napadeného rozhodnutí k dosažení cíle, který sleduje, jak bylo připomenuto v bodě 120 tohoto rozsudku.

123

Slabý nárůst průměrné rozlohy uvedených usedlostí totiž nestačí k prokázání zjevné neúčinnosti režimu podpor schváleného Radou, jelikož lze předpokládat, že tento slabý nárůst je výsledkem okolností, které by neměly přetrvávat po celou dobu, na kterou se vztahuje napadené rozhodnutí. Toto konstatování lze tedy vysvětlit, jak to uplatňuje Rada, nutností, aby lotyšští zemědělci nejdříve upřednostnili realizaci projektů technologického rozvoje.

124

Co se týče tvrzení Komise, podle kterého se průměrná velikost zemědělského podniku v Lotyšsku zvýšila stejným způsobem v době, kdy byl uplatňován předcházející režim podpor na nákup zemědělské půdy, a v době, kdy uplatňován nebyl, je nutno konstatovat, jak tvrdí Rada, aniž jí Komise oponuje, že číselné údaje poskytnuté tímto posledně uvedeným orgánem svědčí naopak o výrazně vyšším nárůstu průměrné velikosti zemědělského podniku v absolutních i relativních hodnotách v době, kdy se tento režim uplatňoval.

125

Pokud jde o argument Komise, podle kterého režimy podpor na nákup zemědělské půdy přispívají ke zvýšení cen zemědělské půdy, a nikoli ke změně struktury vlastnictví této půdy, je třeba konstatovat, že toto tvrzení není dostatečně doloženo, aby mohlo být prokázáno, že Rada zvolila opatření, které je zjevně nepřiměřené vzhledem k cíli, který sledovalo.

126

Kromě toho je třeba ověřit, zda schválení dotčeného režimu podpor zjevně nepřekračuje meze toho, co je k dosažení cílů napadeného rozhodnutí nezbytné. Komise totiž tvrdí, že Rada dostatečně nezohlednila možnosti, které skýtají jiné nástroje, jež mohou přispět k dosažení těchto cílů.

127

S ohledem na rozsah posuzovací pravomoci, kterou má Rada v projednávaném případě, nelze na napadené rozhodnutí nahlížet tak, že porušuje zásadu proporcionality z důvodu samotné skutečnosti, že Lotyšská republika mohla dosáhnout cíle uvedeného v bodě 120 tohoto rozsudku prostřednictvím jiného druhu režimu podpor. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že Soudní dvůr musí při přezkumu toho, zda rozhodnutí přijaté na základě takové posuzovací pravomoci, jako je pravomoc, jež je svěřena Radě čl. 108 odst. 2 třetím pododstavcem SFEU, dodrželo zásady proporcionality, určit nikoliv to, zda přijaté rozhodnutí bylo jediným a nejlepším možným rozhodnutím, nýbrž pouze to, zda bylo zjevně nepřiměřené (obdobně viz rozsudek ze dne 11. června 2009, Agrana Zucker, C-33/08, Sb. rozh. s. I-5035, bod 33 a citovaná judikatura).

128

Jak nicméně uvádí generální advokát v bodě 44 svého stanoviska, široká posuzovací pravomoc Rady ji nezbavuje povinnosti zohlednit při svém posouzení již existující opatření specificky určená k nápravě mimořádných okolností, kterými bylo odůvodněno povolení dotčeného režimu podpor.

129

V této souvislosti je cílem nařízení č. 1535/2007 vyjmout nízké částky podpor z oznamovací povinnosti uvedené v čl. 108 odst. 3 SFEU, a nelze ho tedy považovat za opatření specificky určené k nápravě dopadu hospodářské a finanční krize na lotyšské zemědělce.

130

Naproti tomu je pravda, že dočasný rámec byl zaveden za účelem zlepšení přístupu podniků k financování v kontextu finanční a hospodářské krize. Nicméně podpory, které tento dočasný rámec stanoví, mají obecnou funkci podpory investic, a nejsou tedy specificky určeny k umožnění nákupu zemědělské půdy. Mimoto bod 7 dočasného rámce ke dni přijetí napadeného rozhodnutí stanovil, že tento rámec nebude uplatňován po 31. prosinci 2010. Na rozhodnutí Rady schválit režim podpor specificky určený k omezení rozsahu chudoby na venkově zajištěním nárůstu rozlohy zemědělských usedlostí v Lotyšsku po delší dobu tedy nemůže být nahlíženo tak, že zjevně překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů, které sleduje napadené rozhodnutí.

131

Stejně tak i když cílem některých opatření uvedených v programu rozvoje venkova pro Lotyšskou republiku na období 2007–2013 je rovněž bojovat proti nezaměstnanosti na venkově, jeví se tato opatření jako doplňková k režimu podpor schválenému napadeným rozhodnutím, jelikož jsou primárně určena k usnadnění přechodu nadbytečných pracovních sil v zemědělství do jiných odvětví hospodářství, a nikoliv ke zlepšení rentability zemědělských usedlostí.

132

Co se konečně týče délky trvání režimu podpor schváleného napadeným rozhodnutím, ze samotné logiky čl. 108 odst. 2 třetího pododstavce SFEU vyplývá, že Rada nemůže být vázána časovým omezením stanoveným ve sdělení Komise. Mimoto s ohledem na dobu, kterou vyžaduje vývoj struktury zemědělských usedlostí, a délku trvání dopadu hospodářské a finanční krize, není namístě učinit závěr, že Rada tím, že schválila dotčený režim podpor na období od 1. ledna 2010 do 31. prosince 2013, zvolila zjevně nepřiměřené opatření.

133

Proto je třeba zamítnout i druhou část čtvrtého žalobního důvodu vzneseného Komisí jako neopodstatněnou.

134

Z toho vyplývá, že tento čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.

135

Vzhledem k tomu, že žádnému ze žalobních důvodů vznesených Komisí nelze vyhovět, je třeba žalobu zamítnout.

136

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Rada požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

137

V souladu s čl. 140 odst. 1 téhož jednacího řádu ponese Litevská republika vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: