Věc C-148/03
Nürnberger Allgemeine Versicherungs AG
v.
Portbridge Transport International BV
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberlandesgericht München)
„Bruselská úmluva – Články 20 a 57 odst. 2 – Nedostavení se žalovaného k soudu – Žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu – Ženevská úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě – Rozpor úmluv“
Shrnutí rozsudku
Úmluva o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí – Vztahy s ostatními úmluvami – Úmluvy týkající se zvláštní oblasti – Úmluva obsahující pravidla o soudní příslušnosti – Zpochybnění žalovaným mezinárodní příslušnosti soudu, u něhož je řízení vedeno, založené na takové úmluvě – Vyjádření soudu, u něhož je řízení vedeno, v souladu s článkem 57 Bruselské úmluvy k pravidlům o příslušnosti zvláštní úmluvy
(Bruselská úmluva ze dne 27. září 1968, čl. 20 a čl. 57 odst. 2 písm. a))
Článek 57 odst. 2 písm. a) úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky, úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, musí být vykládán v tom smyslu, že soud smluvního státu, u kterého je žalován žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu, může založit svou příslušnost na zvláštní úmluvě, jejíž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný stát a která obsahuje zvláštní pravidla o soudní příslušnosti, i když se žalovaný v rámci dotčeného řízení nevyjádří k věci samé a formálně zpochybňuje mezinárodní příslušnost soudu, u něhož je řízení vedeno.
Pokud je v tomto ohledu pravdou, že podle článku 20 úmluvy ze dne 27. září 1968, použitelného na základě čl. 57 odst. 2 písm. a) druhé věty této úmluvy, musí dotčený soud i bez návrhu prohlásit, že není příslušný, ledaže by jeho příslušnost byla založena podle ustanovení této úmluvy, příslušnost uvedeného soudu však musí být posouzena jako příslušnost založená na této úmluvě vzhledem k tomu, že její článek 57 přesně stanoví, že pravidla o příslušnosti upravená zvláštními úmluvami nejsou dotčena touto úmluvou.
Za těchto podmínek soud smluvního státu, u kterého je žalovaný, který má trvalé bydliště v jiném smluvním státě, žalován a který se k soudu nedostaví, musí při ověření své příslušnosti vzhledem k této úmluvě přihlédnout i bez návrhu k pravidlům o příslušnosti upraveným zvláštními úmluvami, jejichž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný smluvní stát.
(viz body 16–20 a výrok)
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
28. října 2004 (*)
„Bruselská úmluva – Článek 20 a čl. 57 odst. 2 – Nedostavení se žalovaného k soudu – Žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu – Ženevská úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě – Rozpor úmluv“
Ve věci C-148/03,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle protokolu ze dne 3. června 1971 o výkladu Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech Soudním dvorem, podaná rozhodnutím Oberlandesgericht München (Německo) ze dne 27. března 2003, došlým Soudnímu dvoru dne 31. března 2003, v řízení
Nürnberger Allgemeine Versicherungs AG
proti
Portbridge Transport International BV,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Rosas, předseda senátu, R. Schintgen (zpravodaj) a N. Colneric, soudci,
generální advokát: A. Tizzano,
vedoucí soudní kanceláře: R. Grass,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez jednání a bez stanoviska,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Nürnberger Allgemeine Versicherungs AG K. Demuthem, Rechtsanwalt,
– za Portbridge Transport International BV J. Kienzlem, Rechtsanwalt,
– za německou vládu R. Wagnerem, jako zmocněncem,
– za vládu Spojeného království K. Manjim, jako zmocněncem, ve spolupráci s D. Beardem, barrister,
– za Komisi Evropských společenství A.-M. Rouchaud a W. Bogensbergerem, jako zmocněnci,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 20 a čl. 57 odst. 2 písm. a) Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. 1972, L 299, s. 32, dále jen „Bruselská úmluva“), ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (Úř. věst. L 304, s. 1, pozměněné znění, s. 77), Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky (Úř. věst. L 388, s. 1), Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky (Úř. věst. L 285, s. 1) a Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království (Úř. věst. 1997, C 15, s. 1).
2 Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi společností Nürnberger Allgemeine Versicherungs AG (dále jen „Nürnberger“) a společností Portbridge Transport International BV (dále jen „Portbridge“), jehož předmětem je žaloba na náhradu škody vzniklé Nürnberger z důvodu ztráty zásilky, která měla být přepravena Portbridge do Spojeného království.
Právní rámec
3 Podle čl. 57 odst. 1 a odst. 2 písm. a) Bruselské úmluvy:
„1. Tato Úmluva se nedotýká úmluv, jejichž smluvními stranami jsou nebo budou smluvní státy a které upravují soudní příslušnost, uznávání nebo výkon rozhodnutí ve zvláštních oblastech.
2. Za účelem zajištění jednotného výkladu je odstavec 1 uplatňován následujícím způsobem:
a) tato Úmluva nebrání tomu, aby soud smluvního státu, který je smluvní stranou úmluvy týkající se zvláštní oblasti, mohl založit svou příslušnost na takové úmluvě, i když má žalovaný trvalé bydliště na území smluvního státu, který není smluvní stranou takové úmluvy. Soud, u něhož je řízení vedeno, uplatní v každém případě článek 20 této Úmluvy.“ (neoficiální překlad).
4 Článek 20 první pododstavec Bruselské úmluvy stanoví:
„Jestliže je žalovaný, který má trvalé bydliště na území smluvního státu, žalován u soudu jiného smluvního státu a k soudu se nedostaví, soud bez návrhu prohlásí, že není příslušný, ledaže by jeho příslušnost byla založena podle ustanovení této Úmluvy.“ (neoficiální překlad).
5 Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, podepsaná v Ženevě dne 19. května 1956 (dále jen „CMR“), se uplatní v souladu se svým článkem 1 „na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy, [...] bez ohledu na trvalé bydliště nebo státní příslušnost stran.“
6 Podle čl. 31 odst. 1 CMR:
„Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů tohoto státu, na jehož území:
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě, nebo místo určené k jejímu vydání,
a u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.“
7 Jak Spolková republika Německo, tak Nizozemské království jsou smluvními stranami CMR.
Spor v původním řízení a předběžná otázka
8 Nürnberger je společností založenou podle německého práva, která poskytuje pojištění přepravy. Požaduje po Portbridge, přepravní společnosti založené podle nizozemského práva, náhradu škody z důvodu ztráty zásilky v červnu 2000, kterou Portbridge převzala ve Vöhringenu (Německo) a kterou měla přepravit do Spojeného království.
9 Dotčená přeprava v původním řízení podléhá ustanovením CMR. V souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) této Úmluvy je soud, u něhož je řízení vedeno, tedy Landgericht Memmingen (Německo), příslušný v případě, že místo převzetí přepravované zásilky leží v obvodu tohoto soudu. Portbridge nicméně zpochybnila mezinárodní příslušnost tohoto soudu a nevyjádřila se k věci samé.
10 V mezitímním rozsudku Landgericht Memmingen odmítl svou mezinárodní příslušnost a odmítl žalobu Nürnberger jako nepřípustnou. Usoudil, že i přes pravidla o příslušnosti upravená v článku 31 CMR bylo třeba v souladu s čl. 57 odst. 2 písm. a) druhou větou Bruselské úmluvy uplatnit článek 20 této Úmluvy v případě, že se žalovaný k soudu nedostavil, nebo v případě, že se žalovaný odmítl vyjádřit k věci samé. Toto ustanovení požaduje, aby za těchto okolností soud, u něhož je řízení vedeno, i bez návrhu prohlásil, že je nepříslušný, ledaže by jeho příslušnost byla založena podle ustanovení Bruselské úmluvy.
11 Nürnberger proti tomuto rozsudku podala u Oberlandesgericht München odvolání, když uplatnila, že ustanovení ve věcech příslušnosti upravená v čl. 31 odst. 1 CMR mají přednost před obecnými ustanoveními ve věcech příslušnosti podle Bruselské úmluvy, i když se žalovaný nevyjádřil k věci samé, ale omezil se na zpochybnění mezinárodní příslušnosti soudu, u něhož je řízení vedeno.
12 Za těchto podmínek se předkládající soud rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Je třeba rovněž dát přednost ustanovením jiných úmluv ve věcech příslušnosti před obecnými ustanoveními ve věcech příslušnosti podle Bruselské úmluvy, jestliže je žalovaný, který má trvalé bydliště na území smluvního státu Bruselské úmluvy, žalován u soudu jiného smluvního státu a jestliže se v řízení u tohoto soudu nevyjádří k věci samé?“
K předběžné otázce
13 Touto otázkou se předkládající soud v podstatě dotazuje, zda čl. 57 odst. 2 písm. a) Bruselské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že soud smluvního státu, u kterého je žalován žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu, může založit svou příslušnost na zvláštní úmluvě, jejíž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný stát a která obsahuje zvláštní pravidla o soudní příslušnosti, přičemž vylučuje použití Bruselské úmluvy, i když se žalovaný v rámci dotčeného řízení nevyjádří k věci samé.
14 V tomto ohledu je namístě konstatovat, že článek 57 zavádí výjimku z obecného pravidla, podle kterého má Bruselská úmluva přednost před ostatními úmluvami podepsanými smluvními státy ve věcech soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí. Cíl této výjimky spočívá v respektování pravidel o příslušnosti upravených zvláštními úmluvami, přičemž tato pravidla byla stanovena s přihlédnutím ke zvláštnostem oblastí, kterých se týkají (viz rozsudek ze dne 6. prosince 1994, Tatry, C‑406/92, Recueil, s. I‑5439, bod 24).
15 Portbridge nicméně tvrdí, že pravidla o příslušnosti stanovená v čl. 31 odst. 1 CMR nesmějí být použita a musejí nechat prostor pro uplatnění Bruselské úmluvy na základě čl. 57 odst. 2 písm. a) druhé věty této úmluvy, podle které „[s]oud, u něhož je řízení vedeno, uplatní v každém případě článek 20 této úmluvy.“
16 Je namístě připomenout, že tento článek 20 stanoví, že jestliže je žalovaný žalován u soudu jiného smluvního státu a k soudu se nedostaví, soud i bez návrhu prohlásí, že není příslušný, ledaže by jeho příslušnost byla založena podle ustanovení Bruselské úmluvy.
17 V projednávaném případě přitom musí být soudní příslušnost posouzena jako příslušnost založená na Bruselské úmluvě vzhledem k tomu, že článek 57 téže úmluvy přesně stanoví, že pravidla o příslušnosti upravená zvláštními úmluvami nejsou dotčena touto úmluvou.
18 Za těchto podmínek soud smluvního státu, u kterého je žalovaný, který má trvalé bydliště v jiném smluvním státě, žalován a který se k soudu nedostaví, musí při ověření své příslušnosti vzhledem k této úmluvě přihlédnout i bez návrhu k pravidlům o příslušnosti upraveným zvláštními úmluvami, jejichž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný smluvní stát.
19 Tak je tomu také v případě, že žalovaný jako v projednávaném případě formálně zpochybňuje mezinárodní příslušnost vnitrostátního soudu, u něhož je řízení vedeno, aniž by se vyjádřil k věci samé.
20 Vzhledem k výše uvedenému je namístě odpovědět na položenou otázku, že čl. 57 odst. 2 písm. a) Bruselské úmluvy musí být vykládán v tom smyslu, že soud smluvního státu, u kterého je žalován žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu, může založit svou příslušnost na zvláštní úmluvě, jejíž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný stát a která obsahuje zvláštní pravidla o soudní příslušnosti, i když se žalovaný v rámci dotčeného řízení nevyjádří k věci samé.
K nákladům řízení
21 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení vzhledem ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 57 odst. 2 písm. a) Úmluvy ze dne 27. září 1968 o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění Úmluvy ze dne 9. října 1978 o přistoupení Dánského království, Irska a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Úmluvy ze dne 25. října 1982 o přistoupení Řecké republiky, Úmluvy ze dne 26. května 1989 o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a Úmluvy ze dne 29. listopadu 1996 o přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království, musí být vykládán v tom smyslu, že soud smluvního státu, u kterého je žalován žalovaný, který má trvalé bydliště na území jiného smluvního státu, může založit svou příslušnost na zvláštní úmluvě, jejíž smluvní stranou je rovněž prvně jmenovaný stát a která obsahuje zvláštní pravidla o soudní příslušnosti, i když se žalovaný v rámci dotčeného řízení nevyjádří k věci samé.
Podpisy.
* Jednací jazyk: němčina.