10.7.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 198/56

1.1

EHSV se vždy zasazoval o intenzivnější využívání obnovitelných zdrojů energie, i ve formě bioenergie. Nicméně již ve svém stanovisku k návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích energie se vyjádřil kriticky k využití agropaliv v oblasti mobility. Proto vítá, že Komise nyní zamýšlí omezit „konvenční biopaliva“ na 5 %.

1.2

Komise chce nyní podporovat energetické využívání zbytků, vedlejších produktů a odpadu k výrobě paliv. EHSV to v zásadě považuje za pozitivní, nicméně i zde je třeba dbát důsledně na to, aby byla prováděna soudržná politika a nevyvstaly žádné nové problémy. Přesně v tomto ohledu však EHSV spatřuje v návrhu Komise rizika.

1.3

Biomasa je sice obnovitelná, ale plocha, na níž se pěstuje, je omezená. Proto je pochopitelné, že nepřímé změny ve využívání půdy – pokud znamenají konkurenční boj o půdu – mají být součástí strategických politických úvah. K těmto změnám resp. soutěžení však dojde jen tehdy, když dosavadní výrobu potravin či krmit vystřídá např. výroba bioenergie, ale ne v případě, že dojde jen k regionálním posunům v pěstování.

1.4

Komisí zvolený přístup nepřímých změn ve využívání půdy je součástí srovnávacího hodnocení fosilních a biogenních zdrojů energie, jež je zaměřeno pouze na výkonnost z hlediska snižování emisí skleníkových plynů. Otázky jako např. zabezpečení dodávek energie nebo konečnost energie z fosilních zdrojů se do tohoto matematického schématu nehodí, a tak jsou vynechány. Přístup nepřímých změn ve využívání půdy si tak již nemůže nárokovat to, že je v souladu s politikou udržitelnosti.

1.5

Komisí zvolený přístup nepřímých změn ve využívání půdy je problematický i proto, že se má sice uplatňovat u kapalných zdrojů energie, nikoli však u plynných či pevných. S tím EHSV nesouhlasí.

1.6

Předložený návrh zpochybňuje evropskou produkci bílkovin, a tím i nepochybně velmi užitečné přímé využití rostlinných olejů k energetickým účelům v určitých oblastech, neboť Komise na rostlinné oleje uplatňuje faktor nepřímé změny ve využívání půdy, a chce je tak omezit. K tomu není žádný důvod. Rostlinné oleje nejsou „hlavní produkty“, nýbrž vedlejší produkty žádoucího pěstování bílkovinných plodin v Evropě. Pěstování olejnin v Evropě, které jsou zdrojem proteinových krmiv a rostlinných olejů zároveň (a nahrazují tak dovoz sóji), by mělo být v rámci udržitelných zemědělských pěstitelských metod podporováno a nikoli omezováno.

1.7

U biopaliv, která Evropská komise označuje za „moderní“ a chce je nyní podporovat, spatřuje EHSV nebezpečí, že potenciální cenný propad uhlíku (například v podobě dřeva, slámy či listí) bude využíván jako základ pro výrobu paliv, což by vedlo ke zvýšení koncentrací CO2 v ovzduší (viz kapitola 4).

1.8

EHSV nepovažuje předložený návrh na změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie za žádný slibný základ pro strategii, která má skutečně minimalizovat využívání fosilních paliv, zlepšit zabezpečení dodávek energie v Evropě a přispět k ochraně klimatu.

1.9

Biopaliva jakéhokoli druhu nejsou trvalým prostředkem proti obecné nadměrné spotřebě energie. Co se týče dostupnosti, nebudou moci nahradit fosilní paliva. Takže se zde jedná – zejména pokud jde o automobilovou dopravu, v níž se rýsují alternativy ke kapalným palivům – nanejvýš o přechodné řešení, které může být navíc zatíženo značnými nežádoucími vedlejšími účinky a nesmí v žádném případě odvést pozornost od skutečnosti, že snížení naší spotřeby energie jako takové je bezpodmínečně nutné, ať už se jedná o jakékoli zdroje energie.

1.10

EHSV si je vědom, že v některých oblastech mobility a v zemědělství a lesním hospodářství zatím ještě neexistují schůdné alternativy k využívání kapalných paliv. Praktickou alternativou mohou být čisté rostlinné oleje, nicméně i jejich objem výroby je omezený, a proto je třeba jejich oblast použití velmi strategicky naplánovat.

1.11

Dostatečný základ neposkytuje ani sdělení Komise Čisté zdroje energie pro dopravu: Evropská strategie pro alternativní paliva  (1), jež strategicky souvisí s politikou v oblasti biopaliv (2).

1.12

Celkově EHSV spatřuje mezi různými politickými přístupy Komise značný nesoulad, který je třeba naléhavě odstranit. EHSV vyzývá Komisi, aby celkově přehodnotila svou bioenergetickou politiku, zejména pokud jde o dopravu. Musí při tom zohlednit omezenost zdroje „plocha“ (a tím i biomasy), energetickou bilanci, účinnost jednotlivých bioenergií (a tím i různého potenciálu snížení emisí skleníkových plynů) a hospodárnost. Měla by být věnována podstatně větší pozornost ztrátám energie při procesu přeměny, měly by být vyvíjeny a podporovány alternativy ke spalovacím motorům v odvětví dopravy (např. elektromobilita, vodíkové technologie) a měla by být vypracována samostatná evropská strategie udržitelného získávání bílkovin a rostlinných olejů a jejich využívání v Evropě.

2.1

Přijetím směrnice 2009/28/ES („směrnice o obnovitelných zdrojích energie“) byly vytyčeny závazné cíle v oblasti rozvoje energie z obnovitelných zdrojů (dále jen „energie z obnovitelných zdrojů“), jejíž podíl na celkové spotřebě energie by měl do roku 2020 dosáhnout 20 %. Členským státům byla pro její provedení poskytnuta vysoká míra flexibility, neboť mohly samy rozhodnout, ve kterých odvětvích (elektřina, vytápění/chlazení resp. doprava) budou převážně aktivní.

2.2

Od této flexibility se však upustilo v odvětví dopravy, kde byl stanoven závazný minimální 10 % podíl na spotřebě energie. Zpočátku se zamýšlelo určit tento podíl formou biopaliv (3), nicméně po kritice EHSV a EP bylo dohodnuto, že budou započítány i jiné formy energie z obnovitelných zdrojů (např. elektřina z obnovitelných zdrojů k pohonu automobilů a železnic, bioplyn atd.).

2.3

Nynější pozměňovací návrhy byly předloženy v důsledku Zprávy o nepřímých změnách ve využívání půdy týkajících se biopaliv a biokapalin  (4) z roku 2010, v níž se dospělo k závěru, že „je důležité čelit nepřímé změně ve využívání půdy pro biopaliva“.

2.4

V zásadě byl zachován postoj využívat v odvětví dopravy paliva z rostlinných materiálů, jenž EHSV kritizoval, avšak nyní se má začít s omezováním „konvenčních agropaliv“ a jejich nahrazováním tzv. „moderními“ biopalivy, u nichž nebude přetrvávat riziko nepřímé změny ve využívání půdy. U těchto biopaliv, jež Komise definuje jako „moderní“, se jedná o kapalná paliva vyráběná např. z biogenních odpadů a zbytků nebo z řas. Jejich výroba má být podle představ Komise podporována, neboť v současné době nejsou komerčně dostupná ve velkých množstvích. Pobídky mají být zajištěny zvýšením podílu „moderních biopaliv“ na 10 % cíli pro dopravu stanoveném ve směrnici 2009/28/ES oproti konvenčním agropalivům.

2.5

Komise svými návrhy sleduje v zásadě tyto cíle:

3.1

EHSV ve svém stanovisku (5) k tehdejšímu návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích energie uvítal a podpořil obecné zaměření směrnice, kritizoval však využití bioenergie v odvětví dopravy.

3.2

Evropa potřebuje důsledný rozvoj energie z obnovitelných zdrojů, ale zároveň s tím i důsledné spoření s energií, efektivní a rozsáhlá zlepšení energetické účinnosti a strukturální změny v různých oblastech (např. v dopravní politice).

3.3

EHSV však odmítl zvláštní zacházení s odvětvím dopravy a jeho zaměření na agropaliva mj. z toho důvodu, že „strategické spoléhání na částečnou náhradu motorové nafty či benzinu agropalivy představuje jedno z nejméně efektivních a nejdražších opatření na ochranu klimatu a znamená v současné době extrémně chybné přidělení finančních prostředků. EHSV nedokáže pochopit, proč mají být právě ta nejdražší opatření politicky podporována s největší intenzitou, navíc když zůstává vedle hospodářských otázek zcela nezodpovězena též celá řada ekologických a sociálních záležitostí. Proto samostatný 10 % cíl pro agropaliva odmítá.“ (6) Na tomto postoji se nic nezměnilo.

3.4

Komisi by však nemělo jít o politicky vytyčený 10 % cíl. Měla by naopak usilovat o provádění soudržné politiky, jejímž cílem bude nahradit v dlouhodobém horizontu pokud možno 100 % dnes využívaných fosilních paliv.

3.5

Při současném objemu dopravy to s agropalivy bude možné jen z nepatrné části. FAO propočítala, že pokud by současná celosvětová potřeba energie v odvětví dopravy měla být pokryta z agropaliv, musely by se k jejich výrobě využívat 2/3 stávajících celosvětově dostupných obdělávaných ploch.

3.6

Dopady z hlediska nepřímé změny ve využívání půdy, jež by tato politika měla, jsou očividné.

3.7

Biopaliva jakéhokoli druhu tedy nejsou trvalým prostředkem proti obecné nadměrné spotřebě energie. Co se týče dostupnosti, budou moci nahradit fosilní paliva jen ve velmi omezené míře. Takže se zde jedná – zejména pokud jde o automobilovou dopravu, v níž se rýsují alternativy ke kapalným palivům – nanejvýš o přechodné řešení, které může být navíc zatíženo značnými nežádoucími vedlejšími účinky a nesmí v žádném případě odvést pozornost od skutečnosti, že snížení naší spotřeby energie jako takové je bezpodmínečně nutné, ať už se jedná o jakékoli zdroje energie.

3.8

Důvodem ke kriticky rezervovanému postojí EHSV k návrhu Komise z roku 2008 byla otázka nepřímých změn ve využívání půdy. Výbor proto souhlasí s nynějším přístupem, jehož cílem je omezit využívání konvenčních agropaliv.

Přístup nepřímých změn ve využívání půdy je pochopitelný, má však vážné trhliny

3.9

Myšlenkový postoj Komise k nepřímým změnám ve využívání půdy je pochopitelný: je-li půda využívaná k zemědělským účelům, na níž se dosud pěstovaly potraviny či krmiva, určena k novým účelům (např. k pěstování agropaliv, ale i k recyklaci plodin apod.), musí se dosavadní pěstování potravin či krmiv přesunout na jiné plochy, což může mít negativní ekologické a sociální dopady.

3.10

Proto je pochopitelné, že tyto „nepřímé změny ve využívání půdy“ musí být zahrnuty do politických a strategických úvah.

3.11

V jedné studii, jejíž vypracování Komise zadala, byly tyto nepřímé změny ve využívání půdy vyčísleny na 1,4 mil. ha jen tím, že by stávající využívání agropaliv, které v celé EU nedosahuje ani 5 %, stouplo na 10 %.

3.12

Výbor upozorňuje Komisi, Parlament a Radu, že k nepřímé změně ve využívání půdy dochází nejen při používání kapalných paliv. Typická je naopak spíše pro používání biomasy, pokud se nejedná o zbytky.

3.13

To by znamenalo, že by podobný přístup, jaký se nyní uplatňuje u kapalných paliv, měl být správně uplatňován i u plynných a pevných zdrojů energie. Například v Německu se v roce 2011 vedle 1,2 mil. ha obdělávané plochy, na níž se pěstovaly plodiny určené k výrobě konvenčních agropaliv, využíval již cca 1 mil. ha k pěstování plodin (především kukuřice) určených k výrobě bioplynu. Stanou-li se plodiny palivem, má se započítat faktor nepřímé změny ve využívání půdy. Pokud se z nich však stane elektřina, pak ne. To je nelogické a nedůsledné.

3.14

EHSV považuje za velmi účelné využívat v odvětví dopravy takové zdroje energie jako biomasu, která vyžaduje oddělené plochy, jen tehdy, nejsou-li k dispozici žádné schůdné alternativy. Biomasa je sice regenerativní, ale kvůli potřebě půdy není k dispozici v neomezeném množství.

3.15

Často jsou k dispozici alternativní možnosti nebo je lze zajistit, např. v rámci elektromobility, kde lze prostřednictvím větrné a solární energie získat elektřinu způsobem, který je z hlediska ploch podstatně šetrnější. K výrobě 10 GWh elektřiny za rok je například zapotřebí půda o rozloze 400 ha kukuřičného pole, ale pouze 8 ha střešní plochy (s fotovoltaickým zařízením) resp. 0,3 ha (zařízení na výrobu větrné energie). Čili tam, kde by byla např. elektromobilita možná a ekonomicky smysluplná resp. proveditelná v praxi, by měla být dále rozvíjena a využívána, aby se pokud možno zamezilo konkurenci ve využívání půdy resp. aby byla omezena na minimum.

3.16

V návrhu, který Komise nyní předložila, postrádá EHSV celkovou logickou koncepci nejen pro bioenergii, ale i pro řešení problémů, které Komise v oblasti dopravy neustále uvádí, totiž že

S novým přístupem se ochrana klimatu a zabezpečení dodávek energie v podstatě nezlepší

3.17

Komise si uvědomuje, že tzv. „moderní“ biopaliva vyráběná ze zbytků nebo z řas budou podstatně dražší než „konvenční agropaliva“ z potravinářských plodin. Komise vychází z toho, že tato „moderní“ paliva jsou ke splnění 10 % cíle nutná, pokud se k dosažení tohoto cíle budou uplatňovat početní triky. Každý litr „moderního“ paliva vyrobený ze vstupních surovin uvedených v části A přílohy IX návrhu směrnice (tj. např. z řas, slámy, hnoje či kalu z čistíren odpadních vod, ořechových skořápek či kůry, třísek, pilin a listí) se upraví o faktor 4, tzn. že se počítá jako litry „konvenčních“ biopaliv. Paliva vyráběná například z použitých kuchyňských olejů, živočišných tuků, nepotravinářské celulózové vlákniny (část B přílohy IX) se přepočítají faktorem 2.

3.18

To znamená, že se již uplatněním 2,5 % podílu „moderních“ paliv – zhodnoceného faktorem 4 – splní vlastní cíl 10 %. Vychází-li se z toho, že tato „moderní“ paliva přinášejí oproti fosilním palivům 60 % úsporu skleníkových plynů, klesly by tudíž emise skleníkových plynů v dopravě přibližně o 1,5 %. Jelikož emise z dopravy tvoří zhruba 25 % veškerých emisí v EU, dosáhlo by se tím vypočteného poklesu celkových emisí skleníkových plynů v EU o méně než půl procenta!

3.19

Bez ohledu na to, zda bude vytyčený 10 % cíl splněn prostřednictvím 2,5 % „moderních“ biopaliv nebo kombinací maximálního podílu 5 % konvenčních paliv a například 1,25 % „moderních“ biopaliv, nelze to považovat za zásadní přínos k lepšímu zabezpečení dodávek energie v EU a k ochraně klimatu.

3.20

Z dlouhodobého hlediska je podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě nezbytný a musí činit více, než je nynější 10 % cíl. Komise plánuje snížit v odvětví dopravy do roku 2050 emise skleníkových plynů až o 67 %. Předložený návrh není zárodkem slibné strategie pro splnění tohoto cíle.

Přístup Komise ohrožuje evropskou strategii v oblasti bílkovin

3.21

EHSV zdůrazňuje, že přístup k nepřímým změnám ve využití půdy lze brát v úvahu jen tehdy, jedná-li se o nové formy využití, ale ne v případě, že jde o regionální přemístění dosavadního využití. A přesně v tomto ohledu se Komise ve svém přístupu hluboce mýlí.

3.22

Při svých propočtech nepřímých změn ve využití půdy Komise ukazuje, že při výrobě rostlinných olejů vznikají jako vedlejší produkt tzv. pokrutiny, jejichž „hodnota“ se však posuzuje jen z hlediska politiky v oblasti změny klimatu tím, že se ve srovnávacích propočtech skleníkových plynů zohledňuje pouze jejich výhřevnost.

3.23

Nikdo v Evropě by však nikdy nepřišel na nápad pokrutiny pálit. Pěstování olejnin je v Evropě naopak velmi užitečné. Řepka se například v posledních desetiletích pěstovala proto, aby se zvýšilo její využití jako krmiva, a zlepšilo se tak extrémně špatné zásobování Evropy bílkovinami. EHSV často upozorňoval na to, že je to nezbytně nutné, neboť zhruba 75 % zkrmeného množství bílkovin se dnes musí dovážet. Pěstování bílkovinných plodin v Evropě může snížit například dovoz sóji, a tím i negativní environmentální a sociální dopady, jež jsou z části spojeny s průmyslovým pěstováním sóji v zámoří.

3.24

Rostlinný olej tedy není prvotním cílem pěstování olejnin. Zhruba dvě třetiny objemu sklizně tvoří pokrutiny, lisovaný olej jen jednu třetinu. Olej je tedy stejně jako sláma z výroby (7) pouze vedlejší produkt, resp. odpad.

3.25

Komise na jedné straně předstírá, že vedlejší produkty resp. odpady podporuje, předložený návrh však zpochybňuje evropskou produkci bílkovin, a tím i velmi užitečné přímé využití rostlinných olejů. A to není žádná soudržná politika.

Nepřímé změny ve využití půdy jsou jen jedním kritériem – bioenergie je víc než jen otázka potřebné půdy a emisí skleníkových plynů

3.26

Komise svými návrhy omezuje diskusi o bioenergiích na srovnávací propočet emisí skleníkových plynů z fosilních a obnovitelných zdrojů energie. Její přístup je takový, že biogenní paliva by bylo možné zahrnout do směrnice o obnovitelných zdrojích energie jen tehdy, pokud se těmto palivům podaří do určité míry omezit oproti fosilním palivům emise skleníkových plynů.

3.27

EHSV zdůrazňuje, že takováto politika je příliš krátkozraká, protože se nezabývá jinými důležitými aspekty, jako např. zabezpečením dodávek energie (včetně rozvoje regionálních zásobovacích struktur). Nezohledňuje ani problematiku konečnosti energie z fosilních zdrojů / surovin, sociálních aspektů, odsunutí drobných zemědělců a původního obyvatelstva v zámořských pěstitelských oblastech či vývoje cen na trzích s potravinami. Tu totiž nelze – na rozdíl od nepřímých změn ve využití půdy – přepočítat do matematické mřížky „ekvivalentu skleníkových plynů“.

3.28

U srovnávacích údajů skleníkových plynů se navíc dostatečně přísně nerozlišuje mezi konečnými zásobami fosilní ropy (výchozí suroviny pro výrobu benzínu, nafty a kerosinu) a např. obnovitelnými a do nekonečna produkovatelnými rostlinnými oleji (jakožto odpady evropské strategie v oblasti bílkovin). Mají-li se srovnávací údaje skleníkových plynů používat účelně, musí tento rozdíl mezi fosilními a obnovitelnými zdroji bezpodmínečně zohlednit. To znamená, že ropné deriváty – v závislosti na svém konkrétním dopadu – by a priori byly značně bodově znevýhodněny. Navíc se do klimatické bilance fosilních zdrojů energie musí započítat nové těžební metody, které jsou (ke klimatu) škodlivější (např. písek či ropná břidlice) – v tomto směru musí Komise provést opravu.

3.29

Krom toho je třeba zohlednit, že mezi jednotlivými biogenními palivy existují značné rozdíly. Příčinou emisí skleníkových plynů z biopaliv je a) způsob pěstování plodin a b) technologická náročnost výroby biopaliva, včetně přepravy surovin a konečných produktů.

3.30

Biopaliva pocházející z pěstování šetrného k přírodě a zdrojům (jako například z biozemědělství) by se tedy měla odlišovat od biopaliv, při jejichž výrobě se používají zemědělské chemikálie (což zhoršuje bilanci emisí skleníkových plynů), a paliva vyráběná v regionálním měřítku zase od paliv pocházejících z velkých centrálních průmyslových zařízení apod. Tuto diferenciaci Komise neprovedla.

3.31

Podle metody výpočtu navržené Komisí jsou na tom z matematického hlediska „moderní“ paliva vyráběná s vysokými náklady na energii a přepravu naopak kupodivu lépe než např. suroviny, jež příroda poskytuje téměř zdarma (např. čisté rostlinné oleje) – viz kapitola 4. To je podle EHSV nepřijatelné.

4.2.1

Komise nyní u „moderních“ biopaliv klade důraz mj. na glycerin, a ne na „konvenční“ bionaftu, kterou chce omezit. Právě z evropských výrobců bionafty se však v posledních letech stali největší dodavatelé glycerinu v Evropě. 80 % evropské produkce glycerinu vychází z výroby bionafty (8). EHSV by rád věděl, odkud se bude v budoucnosti surovina „glycerin“ brát, má-li být využívána častěji a má-li se omezit výroba příslušné výchozí látky (bionafty). To nesedí.

4.2.2

Komise sama prohlásila, že z hlediska politiky v oblasti klimatu a energetiky by bylo beztak účelnější využívat rostlinné oleje přímo v přirozeném stavu a neesterifikovat je na bionaftu (viz část A přílohy V směrnice 2009/28/ES). Při tomto postupu, který je z klimatického hlediska rozumný, by nevznikl vůbec žádný glycerin. Stávající návrh Komise však způsobí značné a nepříjemné „narušení hospodářské soutěže“ při klasifikaci emisí skleníkových plynů. Průmyslový zbytkový produkt glycerin, vzniklý v procesu energeticky náročné výroby (totiž transesterifikací rostlinného oleje na bionaftu), získá čtyřnásobením své odpadní hodnoty fiktivně lepší hodnotu v klasifikaci emisí skleníkových plynů než výchozí produkt rostlinný olej. Na papíře tak vznikne početní výhoda v omezení emisí skleníkových plynů, která ve skutečnosti neexistuje (viz též odstavec 4.4.3).

4.3.1

Technicky vzato je bezpochyby možné se rozhodnout pro zkapalňování biomasy, jak Komise navrhuje např. v souvislosti s využíváním dřeva. Fisher-Tropschova syntéza, která se zde využívá, je známa již desítky let. Spočívá v tom, že molekula ligninu, která je složkou dřeva, se celá rozloží a zbylý CO se spolu s obohaceným H2 přemění na molekuly CH.

4.3.2

Tento postup nelze (!) využít v případě odpadového dřeva nebo kůry. Vyžaduje totiž velmi kvalitní dřevo (konkurence k nábytku a dřevu na dýhování), neboť cizí molekuly, které jsou zastoupeny právě v odpadovém dřevu a kůře, by Fisher-Tropschovu syntézu překazily.

4.3.3

Tento proces je nesmírně náročný na energii! Z 1 000 kg kvalitní kulatiny (s 60 % podílem organických látek na celkové hmotě) lze vyrobit 135 kg motorové nafty. Více než 85 % energie získané ze dřeva se tímto postupem ztratí a „moderní biopalivo“ se stane z pouhých cca 15 %. To znamená, že z lesa čítajícího 1 000 stromů se více než 850 stromů spálí na vstupní energii a palivo se získá z méně než 150 stromů. Při následném spalování pohonných hmot vyráběných zkapalňováním biomasy v automobilových motorech se pak uvolní veškerý CO2 vázaný fotosyntézou ze všech 1 000 stromů.

4.3.4

Z energetického hlediska je to nepřijatelný negativní poměr mezi vstupy a výstupy, na hony vzdálený energetické účinnosti, již Komise neustále požaduje. V souladu s cíli v oblasti energetické účinnosti by se měly uplatňovat především ty postupy, s jejichž pomocí lze při využívání energie dosáhnout uspokojivého poměru mezi vstupy a výstupy.

4.3.5

V rámci unijní politiky energie z obnovitelných zdrojů je tento proces nicméně vydáván za obecně uhlíkově neutrální, a to právě z toho důvodu, že se jako vstupní energie využívá dřevo. EU však na druhé straně zamýšlí vytvořit úložiště CO2. A co se zde nabízí více, než právě přeměna CO2 ve dřevo a jeho dlouhodobé uložení namísto jeho okamžitého opětovného spálení (např. pro účely výroby „moderních biopaliv“)?

4.3.6

EHSV zdůrazňuje, že dřevo pocházející z udržitelného lesního hospodářství sice samozřejmě může a má být využíváno také k energetickým účelům, např. k nahrazení fosilních zdrojů energie jako ropy či uhlí, ale již v minulosti poukazoval na to (9), že je třeba se držet doporučení Společného výzkumného střediska a přijmout nejdříve ta opatření, jež jsou z hlediska politiky v oblasti klimatu nejúčinnější a hospodářsky nejúčelnější. Ta spočívají v prvé řadě ve využití dřeva k vytápění (např. v systémech blokového vytápění, pokud možno s využitím zařízení na kombinovanou výrobu tepla a elektřiny), a ne v energeticky náročných procesech chemické přeměny dřeva na kapalná paliva pro odvětví dopravy (10).

4.4.1

Z ekologického a klimatického pohledu je více než problematické, že Komise označuje slámu prostě za „zbytek“ (ve smyslu nevyužitelného odpadu). Po celá staletí byla sláma základním recyklovaným materiálem v drobném zemědělství. Pod jedním hektarem zdravé orné půdy žije zhruba 10 t živočichů, kteří potřebují obživu. Je třeba si uvědomit, že tito půdní živočichové po mnoho staletí vytvářeli právě ze slámy, listí či uvadlé trávy apod. humus. Humus znamená kvalitu půdy, úrodnost a propad uhlíku.

4.4.2

EHSV není jasné, co Komise vlastně nyní chce: budovat a rozvíjet propad uhlíku nebo připravit potenciální propady, využívající k výrobě paliva hlavně slámu, o jeden z rozhodujících zdrojů?

4.4.3

EU podporuje druhou uvedenou možnost, kdy je sláma považována za „zbytek“ a využívána – s vynaložením značného množství energie – k výrobě „moderního“ paliva, jež se čtyřnásobně pozitivně započítává do cíle v oblasti klimatu v dopravě. Příslušná „protiztráta“ propadu uhlíku se však nezapočítává!

4.4.4

Další otázkou, jež nebyla zohledněna, je skutečnost, že pokud sláma v půdním systému chybí, vyvstávají problémy nejen pro strukturu půdy a pro mikroorganismy, ale je rovněž třeba takto odebrané živiny nahrazovat formou minerálních hnojiv, jejichž výroba stojí hodně peněz i energie.

4.4.5

Pro zemědělce je výhodné, když se sláma na základě rámcových politických podmínek stane hospodářským statkem, za nějž obdrží peníze. Za tvorbu humusu a ukládání uhlíku v půdě ani za úspory energie dosažené využíváním slámy v rámci recyklace však nic nedostanou. Zde jsou jednoznačně vytvářeny špatné tržní pobídky.

4.4.6

Výbor poukazuje na své stanovisko ze dne 19. září 2012 k návrhu rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím (11). V něm vysvětloval, že plánované akční plány např. na zřízení úložišť CO2 ze strany zemědělství „musejí být bezpodmínečně doprovázeny dalšími politickými opatřeními, příp. kombinovány se stávajícími, aby vznikly rámcové podmínky, které umožní vlastníkům a uživatelům pozemků provádět účinná opatření LULUCF tak, aby byla hospodářsky smysluplná, a ne aby je pouze zatěžovala“. Je politováníhodné, že necelé dva měsíce poté, co Výbor formuloval tuto zásadu, přichází Komise se svým nynějším návrhem měnit slámu na „moderní“ palivo, a poskytuje tak opět zcela protichůdné podněty.

4.5.1

Prohlásit listí prostě za „zbytek“ popř. za surovinu k výrobě „moderních“ biopaliv je ekologicky nepřijatelné. Listí má klíčový význam např. pro ekologický koloběh lesa a pro jeho produktivitu. Úbytek listí v některých evropských lesích ve středověku například způsobil jejich trvalou degradaci. Nyní, poté co Komise předložila své návrhy, by bylo možné lisí z lesa využívat hlavně k výrobě paliv. Tento postup se před několika desítkami let v zájmu ozdravení lesů podařilo s námahou konečně ukončit. Proti uskutečnění návrhů Komise mohou v současné době hovořit pouze ekonomické důvody.

5.1

EHSV vyzývá Komisi, aby zcela nově přehodnotila svou bioenergetickou politiku, zejména pokud jde o biopaliva. Musí při tom zohlednit omezenost zdroje „plocha“ (a tím i biomasy), energetickou bilanci a účinnost jednotlivých bioenergií (a tím i různého potenciálu snížení emisí skleníkových plynů) a hospodárnost. Výbor Komisi doporučuje, aby zároveň vzala v úvahu důležitá vyjádření Společného výzkumného střediska a hlavní myšlenky písemného stanoviska německého Úřadu pro ochranu životního prostředí (12), jež bylo představeno u příležitosti doprovodné akce EHSV v rámci konference o změně klimatu v Durbanu.

5.2

Podstatně více pozornosti je třeba věnovat spotřebě energie při procesu přeměny, ta byla dosud často podceňována. Zásahy do molekulární struktury výchozích produktů jsou zásadní v mnoha oblastech našeho života (například u léků), ale ne nutně v energetice. Tam musí jít o co nejvyšší energetickou účinnost, chceme totiž získat energii! Všechny energetické produkty, které prodělávají chemickou přeměnu, je třeba vždy zpochybňovat, existují-li k nim alternativy.

5.3

Namísto energeticky náročné přeměny a následného spalování v automobilech by dřevo mělo být využíváno buď jako úložiště uhlíku nebo spalováno přímo, aby nahradilo fosilní zdroje energie v sektoru „vytápění“.

5.4

Komise by měla vypracovat strategii, jež by stejně jako v případě plánované evropské strategie v oblasti bílkovin energeticky účinně spojovala nutnost dodávek energie s přirozenými procesy např. v oblasti zemědělství a lesního hospodářství. To znamená, že pěstování olejnin v Evropě, které jsou zdrojem proteinových krmiv a rostlinných olejů zároveň (a nahrazují tak dovoz sóji), by mělo být v rámci udržitelných zemědělských pěstitelských metod podporováno a nikoli omezováno.

5.5

Komise by měla omezené potenciální využívání biopaliv jednoznačně strategicky zaměřit na ty oblasti, v nichž se – na rozdíl od osobních vozidel – zatím nerýsují žádné skutečně proveditelné a slibné alternativy k fosilním palivům. Jedná se např. o leteckou a lodní dopravu, ale i o samotné zemědělství a lesní hospodářství (čili off road).

5.6

Komise by však měla brát vážně i svou vlastní zásadu, že bioenergii lze využít tam, kde je možné docílit nejvyššího energetického a klimatického účinku s ekonomicky nejnižšími náklady. To je jednoznačně případ „využití k účelům vytápění“, ne však kapalných paliv.

5.7

K energii z obnovitelných zdrojů v zemědělství se EHSV vyjádřil již několikrát a upozorňoval mj. na to, že zde díky využívání čistých rostlinných olejů existují zajímavé alternativy využití. Rakousko například využívá příslušných výsledků projektu čistých, chemicky neupravených rostlinných olejů, jejž Komise podporuje v rámci 7. rámcového programu, a bude se k jejich využití v zemědělství uchylovat častěji. Je politováníhodné, že se o tom Komise nikde nezmiňuje, ani se sama v tomto směru neujímá iniciativy.

5.8

EHSV by se napříště rád ještě intenzivněji zapojil do společenské debaty o tématech, jako je využívání půdy, konkurenční boj o ni a stále častější problém zakrytí půdy.