(1)

Poté, co byly v tisku zveřejněny různé články ohledně možného zásahu Francie ve prospěch společnosti FagorBrandt SAS (dále jen „FagorBrandt“), zaslala Komise dne 26. listopadu 2013 Francii žádost o informace. Francie odpověděla dopisem ze dne 13. prosince 2013, že společnosti FagorBrandt byl v prosinci roku 2013 vyplacen v jediné splátce úvěr ve výši 10 milionů EUR z fondu s názvem Fonds de développement économique et social (Fond hospodářského a sociálního rozvoje – dále jen „FDES“).

(2)

Dne 4. dubna 2014 byla odeslána nová žádost o informace, na niž Francie odpověděla dopisy ze dne 15. a 28. dubna a 13. května 2014. Tato žádost byla doplněna žádostí ze dne 27. června 2014, na kterou Francie odpověděla dne 10. července 2014.

(3)

Na návrh Komise bylo dne 9. července 2014 zorganizováno jednání s francouzskými orgány.

(4)

Protože k vyplacení úvěru došlo před dnem 31. prosince 2013, Komise zaevidovala toto opatření do registru neoznámených podpor.

(5)

Dopisem ze dne 16. září 2014 informovala Komise Francii o svém rozhodnutí zahájit řízení o této podpoře podle čl. 108 odst. 2 SFEU (dále jen „formální vyšetřovací řízení“). Dne 24. října 2014 obdržela Komise vyjádření Francie.

(6)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení (dále jen „rozhodnutí o zahájení řízení“) bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby předložily své připomínky k předmětným opatřením.

(7)

Komise obdržela připomínky k této věci od jedné zúčastněné strany. Předala je Francii a umožnila jí, aby se k nim vyjádřila, a její vyjádření obdržela dopisem ze dne 26. února 2015.

(8)

Dne 18. listopadu 2014 a 26. února 2015 zaslala Komise Francii žádosti o informace, na které Francie odpověděla dne 17. prosince 2014 a 6. března 2015.

(9)

Dne 12. listopadu 2015 proběhlo jednání mezi francouzskými orgány a Komisí. Dne 1. března 2016 předala Francie Komisi dodatečné informace.

(10)

Předmětem činnosti společnosti FagorBrandt byla výroba domácích elektrospotřebičů, jejich uvádění na trh a jejich opravování a nákup a prodej náhradních dílů pro domácí elektrospotřebiče a všechny elektrické a elektromechanické přístroje a zařízení. V roce 2013 zaměstnávala společnost ve Francii 1 800 osob v čtyřech průmyslových závodech.

(11)

Dne 7. listopadu 2013 bylo rozhodnutím obchodního soudu v Nanterre zahájeno se společností FagorBrandt řízení o nuceném vyrovnání.

(12)

Po zahájení řízení o nuceném vyrovnání zjistil insolvenční správce, že podle finančních výhledů revidovaných dne 12. listopadu 2013 společností Ernst&Young bude předmětná společnost čelit počínaje lednem roku 2014 finančním potřebám ve výši přibližně […] (*1) milionů EUR, a to přes nasmlouvané zakázky v hodnotě přibližně [50–100] milionů EUR. Opětovné zahájení části činností společnosti FagorBrandt údajně umožnilo vytvořit pozitivní finanční toky a financovat tak pokračování v činnosti až do března roku 2014, což vedlo k odložení lhůty pro podání nabídek na převzetí.

(13)

Počínaje dnem 12. listopadu 2013 se insolvenční správce spojil s bankami Thémis a […], které se specializují na podniky v řízení o nuceném vyrovnání, aby od nich získal úvěr ve výši 10 milionů EUR. Banka Thémis souhlasila dne 17. listopadu 2013 s tím, že společnosti FagorBrandt poskytne úvěr ve výši 5 milionů EUR za podmínky, že se banka […] zaváže za stejných podmínek a Francie poskytne společnosti FagorBrandt úvěr ve stejné výši. Dne 18. listopadu 2013 odmítla banka […] úvěr ve výši 5 milionů EUR poskytnout, protože usoudila, že nabízená jištění nejsou dostatečná, a to zejména zástava zásob náhradních dílů. Insolvenční správce se obrátil na třetí finanční ústav, a to banku […], která dne 19. listopadu 2013 odmítla úvěr poskytnout. Protože banka Thémis vyloučila, že by její expozice mohla přesáhnout částku 5 milionů EUR, insolvenční správce se obrátil na Meziresortní výbor průmyslové restrukturalizace (Comité Interministériel pour la Restructuration Industrielle).

(14)

Společnost FagorBrandt zároveň dosáhla rozhodnutím obchodního soudu v Nanterre ze dne 21. listopadu 2013 toho, že skupina bank (3) restrukturalizovala financování ve výši [20–50] milionů EUR. Společnosti bylo rovněž povoleno, aby uhradila věřitelům, kteří byli držiteli zástavy zásob konečných produktů, částku odpovídající 50 % hodnoty zboží, a to postupně v závislosti na prodeji zboží, a také získávat úvěry až do celkové výše 15 milionů EUR s poskytnutím jištění a přednostního práva stanoveného v článku L.622-17 obchodního zákoníku (4). Tato horní hranice ve výši 15 milionů EUR byla povolena vzhledem ke schopnosti podniku půjčky splácet, o níž vypracovala znalecký posudek společnost Ernst&Young Advisory.

(15)

Uvedené se projevilo v poskytnutí dvou úvěrů společnosti FagorBrandt, a to úvěru ve výši 5 milionů EUR od banky Thémis v podobě sezónního úvěru (5) a úvěru ve výši 10 milionů EUR z fondu FDES.

(16)

Úvěr z fondu FDES byl poskytnut společnosti FagorBrandt dne 28. listopadu 2013 v rámci úmluvy uzavřené stejného dne. Podmínky tohoto úvěru jsou popsány v části 2.2.

(17)

Po poskytnutí těchto úvěrů podala dne 17. ledna 2014 prvotní nabídku na převzetí skupina Cevital, která vyvíjí činnost v zemědělsko-potravinářském odvětví a v odvětvích služeb, průmyslu a distribuce. Skupina Cevital zaměstnává více než 13 000 osob a v roce 2013 vykázala konsolidovaný obrat ve výši 2,4 miliardy EUR. Její projekt převzetí se týkal akvizice aktiv společnosti FagorBrandt prostřednictvím společnosti Exagon, která je dceřinou společností skupiny Cevital, a založením nové společnosti s názvem Groupe Brandt. Prvotní nabídka počítala s finančním vkladem skupiny Cevital ve výši [20 – 50] milionů EUR, s krátkodobým úvěrovým příslibem a získáním střednědobého nebo dlouhodobého úvěrového příslibu bez zásahu Francie a bank.

(18)

Skupina Cevital následně a po sobě předložila několik nabídek na převzetí, a to až do pevné nabídky ze dne 8. dubna 2014, kterou schválil obchodní soud v Nanterre rozhodnutím ze dne 15. dubna 2014.

(19)

Financování, které bylo nutné na nákup aktiv společnosti FagorBrandt a na převzetí provozování společnosti, dosáhlo výše 207,5 milionu EUR a mělo toto složení:

(20)

Zapojení skupiny Cevital bylo podmíněno získáním financování nutných na provedení plánu na převzetí.

(21)

Obchodní soud v Nanterre nařídil rozhodnutím ze dne 15. dubna 2014 postoupení většiny aktiv společnosti FagorBrandt skupině Cevital a její dceřiné společnosti Exagon za cenu 550 000 EUR. Tato aktiva byla seskupena v rámci společnosti Groupe Brandt. V rozsudku bylo kromě toho rovněž nařízeno postoupení subdodavatelských činností v oblasti plastových obalů, všeobecné údržby, nástrojů a metrologických služeb, které byly provozovány v závodě společnosti FagorBrandt v Aizenay, společnosti Variance Technologies za cenu 150 002 EUR a postoupení činností a aktiv závodu společnosti FagorBrandt v Roche-sur-Yon panu Pierru Jullienovi za cenu 1,50 EUR bez zásob.

(22)

Úvěr z fondu FDES. Francie poskytla prostřednictvím fondu FDES společnosti FagorBrandt úvěr ve výši 10 milionů EUR. Poskytnutí tohoto úvěru bylo formalizováno vyhláškou ministra hospodářství a financí ze dne 28. listopadu 2013.

(23)

Úroková míra u tohoto úvěru byla stanovena jako sazba Eonia + [300–600] bazických bodů.

(24)

Úvěr je rozdělen na dvě části:

(25)

Úvěr od banky Thémis. Pokud jde o úvěr od banky Thémis ve výši 5 milionů EUR, byl upsán za těchto podmínek:

Diagram 1

Srovnání úvěru z fondu FDES ve výši 10 milionů EUR a úvěru od banky Thémis

Celková částka úvěrů ve prospěch FagorBrandt

16

14

12

10

8

6

4

2

0

Thémis

FDES

Část A

Část B

Zdroj: Komise

(26)

Úvěr z fondu FDES společnosti FagorBrandt poskytla za Francii banka Natixis v rámci úmluvy ze dne 28. listopadu 2013.

(27)

Část A úvěru byla plně splacena v souladu se splátkovým kalendářem stanoveným ve smlouvě o úvěru, tj. splátkami ze dne 31. prosince 2013, dne 31. ledna 2014, dne 28. února 2014 a zůstatek dne 31. března 2014.

(28)

Ke splacení části B mělo dojít nejpozději dne 31. března 2014 jedinou splátkou ve výši 5 milionů EUR. Insolvenční správce požádal dopisem ze dne 27. března 2014 o odložení splacení části B na den 30. dubna 2014, protože tato úhrada by měla za následek negativní finanční stav ve výši [0–5] milionů EUR na konci března roku 2014. Podle insolvenčního správce by tento stav vedl k vyhlášení podniku v konkurzu. Francie souhlasila s odložením vymahatelnosti této splátky o měsíc, tj. do 30. dubna 2014. Francie potvrdila, že zůstatek úvěru ve výši 3,5 milionu EUR byl splacen dne 25. dubna 2014.

(29)

Úvěr z fondu FDES. Francie poskytla prostřednictvím fondu FDES společnosti Groupe Brandt úvěr ve výši 47,5 milionu EUR. Poskytnutí tohoto úvěru bylo formalizováno vyhláškou ministra hospodářství a financí ze dne 10. dubna 2014 a podepsáno dne 24. dubna 2014. Úvěr měl být použit na uspokojení potřeb likvidity a na financování převzatých aktiv.

(30)

Tento úvěr se skládá ze tří částí ve výši 11,2 milionu EUR (část A), 23,8 milionu EUR (část B) a 12,5 milionu EUR (část C). Úvěr má být splácen takto: část A dne 31. října 2015; část B ve čtrnácti čtvrtletních splátkách o stejné výši, přičemž k první splátce má dojít dne 31. ledna 2015 a k poslední dne 30. dubna 2018; část C ve třech splátkách o stejné výši dne 30. dubna 2015, dne 30. dubna 2016 a dne 30. dubna 2017.

(31)

Zvolená úroková míra odpovídá sazbě EURIBOR navýšené o 3 % za rok u části A, o 3,5 % za rok u části B a o 4,25 % za rok u části C.

(32)

Části B a C úvěru o celkové výši 36,3 milionu EUR byly vyplaceny dne 28. dubna 2014. Část A ve výši 11,2 milionu EUR byla vyplacena dne 4. července 2014.

(33)

Úvěry od bank Natixis a Société Générale. Banky Natixis a Société Générale poskytly každá úvěr ve výši [5 – 10] milionů EUR. Každý z těchto dvou úvěrů se skládá ze dvou částí: části A ve výši [1–5] milionů EUR a části B ve výši [3–6] milionů EUR. Podmínky tohoto financování jsou stejné jako podmínky uplatněné u částí A a B úvěru z fondu FDES.

Diagram 2

Složení tří úvěrů poskytnutých fondem FDES a bankami Société Générale a Natixis

[…]

Zdroj: Komise

(34)

Podle Francie je úvěr z fondu FDES zaručen jištěními v celkové výši 150 milionů EUR. Francie má jištění poskytnutá společností Groupe Brandt, která úvěry obdržela, (zástava účtu cenných papírů společnosti Brandt France, zástava záloh vyplácených společnosti Groupe Brandt) a jištění poskytnutá společností Exagon (ručení společnosti Exagon, zástava účtu cenných papírů společnosti Groupe Brandt, zástava záloh vyplácených společnosti Exagon). Rovněž úvěr z fondu FDES provází tyto slíbené záruky: zástava značek a patentů, zástava licenční smlouvy […], zástava budoucích dividend, které bude od roku 2017 vyplácet společnost […], a hypotéky u nemovitostí ve městech Cergy, Orléans a Vendôme. Soubor jištění zaručuje přispění bank Société Générale a Natixis. Jištění jsou v případě částí A a B tří střednědobých příspěvků jištěními v prvním pořadí a pari passu se soukromými investory a v případě části C úvěru z fondu FDES jištěními v druhém pořadí. U části C je jako protiplnění doba splacení kratší, odměna vyšší a v případě předčasného splacení první splátka přednostní.

(35)

Část A má být splacena k 31. říjnu 2015. Část B má být splacena do 30. dubna 2018. Pokud jde o část C, její splacení proběhne ve třech splátkách uhrazených v roce 2015, 2016 a 2017.

(36)

Ve zprávě ze dne 28. dubna 2014 se Francie krátce zmínila o případném upuštění od daňových a sociálních pohledávek vůči společnosti FagorBrandt ve výši 3 milionů EUR.

(37)

Pokud jde o úvěry z fondu FDES, Francie soudila, že první úvěr z fondu FDES byl poskytnut za tržních podmínek, a odkazovala přitom na jistý úvěr poskytnutý soukromým úvěrovým ústavem. Vycházela zejména ze souběžnosti a podmínek úvěru poskytnutého souběžně bankou Thémis. Pokud jde o druhý úvěr z fondu FDES, Francie soudila, že byl poskytnut za tržních podmínek, a to zejména vzhledem k důvěryhodnosti podnikatelského plánu společnosti Cevital, rozsahu investic provedených všemi soukromými tržními subjekty, uplatněným úrokovým mírám a hodnotě jištění přijatých jako záruka.

(38)

Pokud jde o případné odepsání sociálních a daňových dluhů ve výši 3 milionů EUR, Francie soudila, že se týkalo společnosti FagorBrandt a jejích dceřiných společností. Tato částka představovala dluh, který vznikl během kolektivního úpadkového řízení a měl být vypořádán v rámci konkurzního řízení stejně jako ostatní dluhy skupiny, a to bez ohledu na činnost nabyvatelů.

(39)

Dne 16. září 2014 zahájila Komise formální vyšetřovací řízení.

(40)

V rozhodnutí o zahájení řízení vyjádřila Komise pochybnosti jak ohledně označení zkoumaných opatření, tak ohledně jejich případné slučitelnosti s pravidly použitelnými pro státní podporu poskytnutou podnikům v obtížích (8).

(41)

Pokud jde o dva úvěry z fondu FDES, Komise si kladla otázky ohledně existence hospodářského zvýhodnění a v případě kladné odpovědi ohledně jeho výše.

(42)

Pokud jde o poskytnutí prvního úvěru z fondu FDES, Komise konstatovala, že pouze část A tohoto úvěru je zaručena stejnými jištěními jako úvěr poskytnutý bankou Thémis. Komise proto zaznamenala, že část B nemá stejná jištění, zatímco úroková míra je stejná. Z informací poskytnutých Francií dále vyplývalo, že soukromý investor byl ochoten se zavázat pouze do výše 5 milionů EUR. Část B úvěru z fondu FDES a odpovídající rizika, kterým se Francie takto vystavila, proto zřejmě poskytly společnosti FagorBrandt zvýhodnění, protože několik soukromých věřitelů, kteří se přitom specializují na financování podniků v kolektivním úpadkovém řízení, odmítlo za daných podmínek poskytnout společnosti FagorBrandt financování přesahující 5 milionů EUR a soudilo, že odpovídající záruky nejsou vzhledem k rizikům dostatečné. Část B úvěru představovala pro fond FDES větší riziko, protože ji provázela nižší jištění. Za běžných tržních podmínek by proto měl fond FDES požadovat vyšší úrokovou míru.

(43)

V tomto stádiu tak Komise dospěla k závěru, že část B úvěru z fondu FDES obsahuje zvýhodnění, na které by obezřetný soukromý investor nepřistoupil.

(44)

Komise si kladla otázky ohledně souladu poskytnutí tohoto nového úvěru společnosti Groupe Brandt se zásadou soukromého investora.

(45)

Hodnota jištění. Podle Francie kryla jištění ve výši 150 milionů EUR stejným způsobem jak části A a B úvěru, tak úvěry od bank Société Générale a Natixis.

(46)

Komise nicméně zaznamenala, že Francie nepředložila žádnou informaci ohledně odhadu hodnoty jištění. Ve stádiu rozhodnutí o zahájení řízení neměla Komise vědomost o metodě použité pro jejich ohodnocení (čistá účetní hodnota, tržní hodnota či jiná hodnota). Komise kromě toho zaznamenala, že každý z bankovních ústavů Société Générale a Natixis použil tato jištění pouze pro své střednědobé financování ve výši [5–10] milionů EUR, což celkem činí [10–20] milionů EUR, zatímco úvěr z fondu FDES dosáhl výše 47,5 milionu EUR.

(47)

Úroveň odměny za úvěr. Odměnu za úvěr představují úrokové míry, které se u jednotlivých částí úvěru liší. Komise se pouze pro informaci domnívala, že při uplatnění sdělení Komise o revizi metody stanovování referenčních a diskontních sazeb (9) (dále jen „sdělení z roku 2008“) by měla být zvolená úroková míra ve výši nejméně 0,53 % (základní sazba ve Francii mezi lednem a červencem roku 2014) a v závislosti na hodnotě jištění navýšena o 650 až 1 000 bazických bodů (podnik s ratingem CCC), to znamená, že minimální úroková míra by se měla pohybovat v rozmezí od 7,03 % do 10,53 %.

(48)

Komise rovněž zvážila jiný přístup, který byl založen na údajích Bloomberg a Capital IQ a který vedl k úrokovým mírám přesahujícím míry, k nimž se dospělo použitím sdělení z roku 2008.

(49)

Ukázalo se tak, že bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu neodpovídala úroková míra u úvěru z fondu FDES tržním podmínkám.

(50)

Komise proto ve stádiu rozhodnutí o zahájení řízení usoudila, že podmínky úvěru z fondu FDES mohly představovat zvýhodnění ve prospěch společnosti Groupe Brandt.

(51)

Na rozdíl od stanoviska Francie se Komise domnívala, že by odepsání sociálních a daňových dluhů bylo možno považovat za odepsání veřejných pohledávek, které by mohlo vést k poskytnutí výhody ve prospěch společnosti FagorBrandt tím, že by jí umožnilo snížit její náklady.

(52)

Pokud jde o slučitelnost opatření s pravidly použitelnými pro státní podporu, Komise usoudila, že použitelný právní základ představují pokyny Společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích z roku 2004 (10). (dále jen „pokyny z roku 2004“) Na tomto základě vyjádřila Komise pochybnosti ohledně i) způsobilosti k využití pokynů z roku 2004 a ii) dodržení zásady „jednou a dost“. Komise kromě toho konstatovala, že Francie nepředložila žádnou analýzu slučitelnosti zkoumaných opatření. Předložila sice podnikatelský plán na hospodářská období 2014–2016, který měl poskytnout údaje o návratu k životaschopnosti, ale který nepředstavoval plán restrukturalizace. Neobsahoval zejména prvky požadované v bodech 35 a 36 pokynů z roku 2004 (studie trhu, popis okolností, které vyvolaly potíže podniku, scénáře vyjadřující optimistický, pesimistický a průměrný předpokládaný vývoj).

(53)

V rozhodnutí o zahájení řízení Komise nepopírala skutečnost, že společnost FagorBrandt splňuje kritéria podniku v obtížích uvedená v bodě 10 pokynů z roku 2004.

(54)

Komise nicméně usoudila, že není schopna ověřit, zda potíže společnosti FagorBrandt jí byly přes její příslušnost ke skupině Fagor specifické, a zda proto byly splněny podmínky uvedené v bodě 13 pokynů z roku 2004.

(55)

V bodě 12 pokynů z roku 2004 se upřesňuje: „Nově vytvořený podnik není […] pro podporu na záchranu či restrukturalizaci způsobilý […]. To platí například tehdy, když po likvidaci původního podniku vznikne nový podnik nebo když dotyčný podnik pouze převezme aktiva původního podniku“. Pokud jde o společnost Groupe Brandt, která vznikla dne 15. ledna 2014, Komise si kladla otázky ohledně označení za nový podnik společnosti, která koupila poměrně rozsáhlý okruh aktiv podniku v obtížích, aby vykonávala zjevně stejnou činnost.

(56)

Komise měla rovněž pochybnosti ohledně dodržení zásady „jednou a dost“ uvedené v části 3.3 pokynů z roku 2004. Společnost FagorBrandt totiž již získala podporu na restrukturalizaci v roce 2008 (11). Podnik proto a priori nemůže obdržet novou podporu na záchranu nebo na restrukturalizaci před rokem 2018. Komise upřesnila, že změna ve vlastnictví podporovaného podniku, ke které došlo po poskytnutí podpory, v žádném případě toto pravidlo nezpochybňuje, protože se zřejmě jedná o pokračování činnosti stejného podniku.

(57)

Komise dále připomněla ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, podle níž povinnost zrušit podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, kterou členskému státu ukládá rozhodnutí Komise, slouží k obnovení dřívějšího stavu. Tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí zmíněnou podporu, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům (12). Stále podle judikatury lze povinnost navrácení podpory rozšířit na novou společnost, na niž dotčená společnost převedla část svých aktiv, pokud tento převod umožňuje dospět k závěru o hospodářské návaznosti mezi oběma společnostmi (13). Nelze tak vyloučit možnost rozšířit povinnost vrácení na jinou entitu, pokud se prokáže, že tato entita využívá ve skutečnosti předmětné podpory kvůli hospodářské návaznosti mezi oběma entitami.

(58)

V tomto konkrétním případě podpory poskytnuté společnosti FagorBrandt formou úvěru ve výši 10 milionů EUR a formou odepsání sociálních a daňových dluhů zřejmě podpořily společnost Groupe Brandt, která se jeví jako pokračovatelka hospodářské činnosti společnosti FagorBrandt. Několik skutečností totiž zřejmě ukazuje na hospodářskou návaznost mezi společnostmi FagorBrandt a Groupe Brandt (14): jedná se zejména o převzetí téměř všech hmotných a nehmotných aktiv řady společností patřících ve Francii do skupiny Fagor, o převzetí více než dvou třetin zaměstnanců, o pokračování ve stejné výrobní činnosti se stejnými značkami a o hospodářskou logiku transakce.

(59)

Komise měla dále pochybnosti ohledně skutečnosti, že tyto podpory stejně jako podpory poskytnuté přímo společnosti Groupe Brandt úvěrem ve výši 47,5 milionu EUR mohly přinést prospěch společnostem Cevital a Exagon, které převzaly prostřednictvím dceřiné společnosti Groupe Brandt výše uvedená aktiva společnosti FagorBrandt.

(60)

Na rozdíl od tvrzení Komise v rozhodnutí o zahájení řízení se Francie domnívá, že jištění u části B úvěru nejsou nižší než jištění u části A a jsou přinejmenším stejně vysoká jako posledně zmíněná.

(61)

Jak je totiž uvedeno v článku 10 smlouvy o úvěru ze dne 28. listopadu 2013, provázela část A, a to pari passu s úvěrem ve výši 5 milionů EUR poskytnutému bankou Thémis, tato jištění:

(62)

Část B provázela tato jištění:

(63)

Část B tak kromě bodů b) a c), které byly stejné jako jištění poskytnutá v rámci části A a úvěru od banky Thémis, provázela zástava v druhém pořadí výnosu z prodeje nemovitosti v Lyonu, která byla předmětem smlouvy o budoucí kupní smlouvě za cenu ve výši [10–20] milionů EUR. Tento majetek byl rovněž předmětem znaleckého posudku v oblasti nemovitostí, který ohodnotil jeho tržní hodnotu k 31. prosinci 2012 na [15–25] milionů EUR v případě, že by byl prázdný, a na [15–25] milionů EUR v případě, že by byl využíván. Tyto skutečnosti ukazují, že hodnota majetku v rámci smlouvy o budoucí kupní smlouvě, tj. [10–20] milionů EUR, představuje minimální hodnotu.

(64)

Ačkoliv zástava, jež provázela část B úvěru z fondu FDES ve výši 5 milionů EUR, byla v druhém pořadí, byla zcela dostatečná, aby zaručila tuto část vzhledem ke skutečnosti, že věřitel v prvním pořadí disponoval tímto jištěním pro částku ve výši pouze 5 milionů EUR.

(65)

I když část jištění poskytnutých v rámci části B tedy byla odlišná od jištění poskytnutých v rámci části A, byla rovněž posílena existencí zástavy aktiva, jehož hodnota jasně přesahovala hodnotu úvěru.

(66)

Francie ostatně zdůrazňuje, že tento úvěr byl splacen v plné výši během dubna roku 2014.

(67)

Jištění. Francie podrobněji rozebírá seznam jištění, která uvedla ve svém dopisu ze dne 10. července 2014 jako souhrnnou částku dosahující výše 150 milionů EUR. Francie tak poskytuje na podporu této částky doplňující informace a znalecké posudky.

(68)

Úroková míra. Francie se domnívá, že výpočet Komise je chybný stejně jako závěry, ke kterým Komise na jeho základě dospívá.

(69)

Za prvé, Komise vychází ze skutečnosti, že společnost Electrom, dnes společnost Groupe Brandt, měla mít rating CCC. Francie se domnívá, že tento rating není opodstatněný. Skupina Cevital, ke které patří společnost Groupe Brandt, totiž vykazuje mimořádně stabilní finanční situaci, jak potvrzují její konsolidované účty za rok 2013 potvrzené společností KPMG.

(70)

Francie se tak domnívá, že by tyto velmi stabilní ukazatele umožnily skupině Cevital, pokud by tímto úkolem pověřila společnost věnující se finančnímu ratingu, získat velmi příznivé ohodnocení, a to alespoň rating A či dokonce AA. Francie se domnívá, že sdělení z roku 2008 v každém případě jednoznačně dokládá, že úroková míra zvolená v rámci úvěru ve výši 47,5 milionu EUR odpovídá ratingové kategorii podniku, jehož finanční situace se pohybuje v rozmezí slabá (B) a uspokojivá (BB). Je nepopiratelné, že finanční situace skupiny Cevital není v žádném případě srovnatelná s finanční situací podniku s ratingem CCC.

(71)

Za druhé, Francie připomíná, že na financování společnosti Groupe Brandt se rovněž podíleli soukromí investoři. Tito soukromí investoři, tj. banky Société Générale a Natixis, souhlasili s úvěrováním společnosti Groupe Brandt s maržemi ve výši [0–5] % a [0–5] %. Sama tato skutečnost dostatečně prokazuje, že výpočet „tržní“ úrokové míry v podobě uvedené v rozhodnutí o zahájení řízení (v rozmezí od 7,03 % v bodě odůvodnění (49) do 17,77 % v bodě odůvodnění (50) rozhodnutí o zahájení řízení) je chybný.

(72)

Úrokové míry u částí A a B úvěru z fondu FDES byly dále stanoveny na základě úrokových měr u částí A a B úvěrů poskytnutých bankami Société Générale a Natixis. Tito dva soukromí investoři jasně představují referenční bod pro části A a B úvěrů z fondu FDES. Části A a B úvěru z fondu FDES byly poskytnuty souběžně s částmi úvěrů od těchto bank a za srovnatelných podmínek. Podmínky poskytnutí částí A a B úvěru z fondu FDES jsou proto nepopiratelně v souladu s tržními podmínkami (15).

(73)

Pokud jde o část C úvěru z fondu FDES, Francie uznává, že tato část nebyla poskytnuta za stejných podmínek jako úvěry od bank. Také pro tuto část ale platí, že úvěry od bank slouží jako ukazatel tržní úrokové míry, aniž by bylo nutno zacházet do podrobností výpočtu uváděného Komisí v bodech odůvodnění (49) a (50) rozhodnutí o zahájení řízení. Část C úvěru z fondu FDES navíc provázejí stejná jištění jako u částí A a B (úvěru z fondu FDES a úvěrů od bank), ale pouze v druhém pořadí, což stačí k zaručení zmíněné části C. Na vyrovnání podpůrné povahy části C ve srovnání s částmi A a B v oblasti jištění je nutno zdůraznit, že u části C je výrazně vyšší úroková míra než u částí A a B, tj. úroková marže ve výši [0–5] % (oproti [0–5] % a [0–5] % u částí A a B). U části C dále rovněž existuje těsnější harmonogram splátek a kratší doba splacení než u ostatních částí. První splátka části C má dále v případě dobrovolného nebo nuceného předčasného splacení přednost před částmi A a B úvěru z fondu FDES a úvěru od soukromých bank, což představuje prvek seniority části C vůči částem A a B.

(74)

Francie dospívá k závěru, že úvěr z fondu FDES ve výši 47,5 milionu EUR poskytnutý Francií, a to včetně jeho části C, provázejí zcela dostatečná jištění a úroková míra v souladu se zásadou obezřetného soukromého investora v tržním hospodářství.

(75)

Francie se domnívá, že došlo k chybnému výkladu jejího vysvětlení ohledně sociálních a daňových dluhů, které vznikly společnosti FagorBrandt během období sledování, jež následovalo po zahájení řízení o nuceném vyrovnání.

(76)

Francie vysvětluje, že jako ve všech případech podniků v řízení o nuceném vyrovnání pokračovala také společnost FagorBrandt za pomoci insolvenčního správce ve své činnosti, což znamená, že všichni zaměstnanci nebo jejich část nadále pracuje (a vzniká povinnost odvádět příspěvky na sociální zabezpečení) a že z této činnost mohou vznikat daňové závazky. V tomto konkrétním případě se jedná o sociální a daňové odvody (zejména na odborné vzdělávání, daň na výchovu učňů, daň z kanceláří) zanášené do pasiva společnosti. Takové pohledávky mají přednostní právo stanovené v článku L.622-17 obchodního zákoníku, a jsou proto hrazeny přednostně před všemi ostatními pohledávkami provázenými či neprovázenými přednostními právy či jištěními, s výjimkou pohledávek zaručených přednostním právem stanoveným v článcích L.3253-2, L.3253-4 a L.7313-8 obchodního zákoníku, soudních výloh řádně vzniklých po rozhodnutí o zahájení řízení pro potřeby zmíněného řízení a pohledávek zaručených přednostním smírčím právem stanoveným v článku L.611-11 obchodního zákoníku. V článku L.622-17 obchodního zákoníku se totiž stanoví, že v případě, kdy předmětné pohledávky nejsou uhrazeny v den splatnosti, uhradí se přednostně před každou jinou pohledávkou.

(77)

Podle Francie se článek L.622-17 obchodního zákoníku běžně používá v rámci většiny řízení o nuceném vyrovnání, je v zásadě spojen s usnadněním pokračování činnosti podniku, a nelze ho proto vykládat jako odepsání pohledávek.

(78)

Během období sledování společnost dále hradila své daňové a sociální odvody, přičemž část těchto odvodů nebyla splatná v okamžiku konkurzního řízení a byla zanesena do pasiva období sledování společnosti. Podle informací získaných od správce konkurzní podstaty by mělo být možno uhradit zůstatek daňových odvodů konkurzem společnosti FagorBrandt. Pokud jde o odvody na sociální zabezpečení, které zahrnují náklady spojené s probíhající sociální restrukturalizací (propouštění), budou nadále spláceny podle pravidel použitelných v podobných případech podle francouzských zákonných ustanovení pro kolektivní úpadková řízení, aniž je možno v tomto stádiu zaručit plné splacení. V žádném případě nedošlo k odepsání těchto pohledávek a vypořádání sociálních a daňových pohledávek probíhá v souladu s jejich předností, jak ji stanoví obchodní zákoník.

(79)

Tyto sociální a daňové dluhy tak vznikly zcela obvyklým způsobem v rámci řízení o nuceném vyrovnání, jak k tomu v členských státech dochází.

(80)

Francie nepředložila ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení a ani během průběhu řízení žádný přezkum slučitelnosti.

(81)

Komise obdržela připomínky pouze jedné zúčastněné strany, která je předložila dne 19. ledna 2015 a přála si zůstat anonymní.

(82)

Zúčastněná strana se úvodem domnívá, že předmětné opatření podpory není slučitelné s článkem 107 SFEU a pokyny z roku 2004.

(83)

Podle zúčastněné strany totiž již více než deset let vše nasvědčuje tomu, že by se podporovaná společnost FagorBrandt nemohla udržet na trhu bez po sobě následujících státních podpor neslučitelných s vnitřním trhem, a to zejména rozsudku obchodního soudu v Nanterre, který vedl ke snížení dluhu a v roce 2002 k akvizici aktiv společnosti FagorBrandt společnostmi Elco Holding Limited a Fagor Electrodomésticos za cenu pod cenou tržní, podpory na restrukturalizaci přiznané italské dceřiné společnosti a podpory na restrukturalizaci poskytnuté v roce 2008 ve výši 31 milionů EUR. Zúčastněná strana se domnívá, že finanční potíže podporovaného podniku jsou výsledkem jeho neschopnosti přijmout, na rozdíl od jeho konkurentů, přísná restrukturalizační opatření.

(84)

Zúčastněná strana nejprve upřesňuje, že nepochybuje o tom, že zrušení daňového dluhu a dluhu vůči systému sociálního zabezpečení představuje státní podporu poskytnutou ze státních prostředků, která narušuje hospodářskou soutěž na trhu a rovněž obchod mezi členskými státy.

(85)

Podle ní nelze ani pochybovat o skutečnosti, že oba úvěry z fondu FDES představují státní prostředky přidělené selektivně konkrétnímu podniku.

(86)

Zúčastněná strana dále rozvíjí své argumenty ohledně hospodářského zvýhodnění, které oba úvěry z fondu FDES měly poskytnout.

(87)

Pokud jde o úvěr ve výši 10 milionů EUR, zúčastněná strana zdůrazňuje, že byl přiznán v okamžiku a za podmínek, za jakých soukromí investoři odmítli poskytnout příjemci úvěr přesahující 5 milionů EUR. Sama tato skutečnost dokazuje, že není dodržena zásada soukromého investora. Dále jištění u části B tohoto stejného úvěru byla méně kvalitní než jištění u úvěru poskytnutého soukromým investorem. Úvěr proto měl být poskytnut s vyšší úrokovou mírou. U části B úvěru byla navíc bezpodmínečně prodloužena lhůta pro její splacení o jeden měsíc.

(88)

Pokud jde o úvěr ve výši 47,5 milionu EUR, zúčastněná strana vyjadřuje své výhrady, že by soukromý investor viděl jako příležitost poskytnutí úvěru v této výši a za těchto okolností podniku s ratingem CCC.

(89)

Zúčastněná strana vyjadřuje souhlas s připomínkami Komise ke skutečnosti, že opatření podpory narušují hospodářskou soutěž na trhu a obchod mezi členskými státy. Pokud by nedošlo k odložení dne splacení části B úvěru ve výši 10 milionů EUR, podnik by musel být likvidován, takže dopad na konkurenční strukturu trhu je nezanedbatelný. Tato úvaha nabývá o to více na významu, když se vezme v úvahu velikost a důležitost příjemce na francouzském trhu domácích spotřebičů.

(90)

Zúčastněná strana trvá na skutečnosti, že podniku-příjemci byla již v říjnu roku 2008 poskytnuta podpora na restrukturalizaci ve výši 31 milionů EUR (povolená Komisí dne 25. července 2012 (16)), a není proto dodržena zásada „jednou a dost“ uvedená v pokynech z roku 2004. Protože tento argument je platný pouze v případě hospodářské návaznosti mezi společnostmi FagorBrandt a Groupe Fagor, zúčastněná strana trvá na několika skutečnostech: nový majitel provedl akvizici téměř všeho hmotného a nehmotného investičního majetku podniků, které vlastnila společnost FagorBrandt ve Francii; společnost Groupe Brandt dnes zaměstnává více než dvě třetiny zaměstnanců původní struktury; pokračuje ve stejné hospodářské činnosti s podobnou výrobou; vysocí vedoucí pracovníci zůstali většinou na svých postech.

(91)

Zúčastněná strana uvádí, že i za předpokladu neuznání hospodářské návaznosti mezi oběma subjekty by dvě ze tří opatření představujících státní podporu stále porušovala zásadu „jednou a dost“.

(92)

Stejně tak za předpokladu, že by společnost Groupe Brandt byla považována za nově vytvořený podnik, byla by opatření státní podpory jasně neslučitelná s pokyny z roku 2004.

(93)

Pokud jde o kritérium omezení podpory na nezbytné minimum, zúčastněná strana připomíná, že podnik-příjemce patří do skupiny Cevital, jejíž konsolidovaný obrat dosáhl v roce 2013 výše 2,4 miliardy EUR. Vyjadřuje proto podiv nad skutečností, že Francie neposkytla více informací o možnosti skupiny Cevital řešit potíže podniku-příjemce v rámci skupiny.

(94)

V pokynech z roku 2004 se upřesňuje, že podpora na restrukturalizace nemá sloužit k umělému udržování podniku při životě. Tato situace může nastat zejména v odvětví, které vykazuje výraznou nadměrnou strukturální kapacitu a v němž se příjemce může udržet jen pomocí řady postupných státních podpor. Zúčastněná strana přitom konstatuje, že společnost FagorBrandt trpěla v roce 2012 nedostatečnou mírou využití (57 %) oproti zbývajícímu trhu (82 %).

(95)

V této souvislosti se návrat k životaschopnosti podniku-příjemce jeví jako velmi nejistý, protože na jedné straně se jedná o trh s ostrou hospodářskou soutěží a na druhé straně nemá skupina Cevital žádnou zkušenost s tímto odvětvím v Evropě. Na nedostatečné zkušenosti této skupiny v oblasti výzkumu a vývoje poukazují problémy s vytvořením skutečných součinností.

(96)

Zúčastněná strana vyjadřuje podiv nad skutečností, že Francie nepředložila plán restrukturalizace provázený přesným harmonogramem, zatímco pokyny z roku 2004 uvádějí, že k plánu restrukturalizace se musí přistoupit v přiměřené lhůtě.

(97)

Zúčastněná strana dále zdůrazňuje míru narušení hospodářské soutěže, již předmětná opatření jistě vyvolají. Zúčastněná strana tak přistoupila k nákladnému programu restrukturalizace financovanému vlastním příspěvkem. Toto úsilí by bylo lépe odměněno, kdyby podnik-příjemce neudržoval pomocí veřejných podpor výrazný podíl na trhu. Větší objemy prodeje by tak zúčastněné straně umožnily zvýšit její míru využití a snížit její jednotkové náklady ku prospěchu spotřebitelů. Neexistence vyrovnávacích opatření se proto jeví jako neoprávněná.

(98)

Francie za prvé popírá existenci podpory formou snížení dluhu nebo povolení k akvizici aktiv za cenu nedosahující tržní cenu obchodním soudem v Nanterre. V tomto ohledu připomíná, že toto tvrzení zúčastněné strany se neopírá o žádnou skutkovou okolnost a že rozhodnutí přijaté obchodním soudem v Nanterre neznamená převod státních prostředků.

(99)

Pokud jde o podporu poskytnutou společnosti Brandt Italia, Francie zdůrazňuje, že Komise uložila společnosti FagorBrandt vyrovnávací opatření, aby mohla potvrdit slučitelnost této podpory s vnitřním trhem (17). Stejné platí pro podporu na restrukturalizaci, jejímž byla společnost FagorBrandt příjemcem a již Komise schválila s uložením vyrovnávacích opatření (17). Zúčastněná strana se tak ve snaze dokázat, že toto opatření zapadá do přímé řady předchozích veřejných podpor, ve skutečnosti odvolává na opatření, která nepředstavují státní podporu nebo která jsou kvůli vyrovnávacím opatřením považována za opatření bez dopadu na vnitřní trh.

(100)

Pokud jde o zásah skupiny Cevital, Francie trvá na tom, že podnikatelský plán byl vypracován v rámci nové obchodní a průmyslové strategie, jež má za následek a za cíl vytvořit strukturu odlišnou od struktury společnosti FagorBrandt. Tato strategie zahrnuje zejména […]. Francie se domnívá, že důvěryhodnost tohoto podnikatelského plánu umožnila přesvědčit řadu soukromých investorů, k nimž patří banky Natixis a Société Générale, aby tyto projekty financovali. Francie dodává, že […] představuje životaschopné řešení současné otázky nízké míry využití, již zmiňuje zúčastněná strana.

(101)

Francie upřesňuje, že skupina Cevital již měla v rámci své průmyslové činnosti segment domácích elektrospotřebičů: skupina zahájila v roce 2013 výstavbu průmyslového závodu na výrobu domácích elektrospotřebičů v Alžírsku. Skupina Cevital tak nepůsobila výlučně v oblasti montáže, jak tvrdí zúčastněná strana. Skupina má kromě toho silnou vyjednávací pozici při nákupu surovin. Podle Francie tak existuje výrazná komplementarita mezi činností skupiny Cevital a převzetím široce známých značek.

(102)

Francie připomíná, že sociální a daňové dluhy, které vznikly v rámci řízení o nuceném vyrovnání, vyplývají z mechanismu, který je v tomto typu řízení běžný. Francie také popírá rozložení splátek sociálních a daňových dluhů ve prospěch společnosti Groupe Brandt.

(103)

Pokud jde o úvěr z fondu FDES ve výši 10 milionů EUR, Francie znovu připomíná, že byl poskytnut souběžně s úvěrem poskytnutým bankou Thémis a že jako reference použila podmínky stanovené touto bankou. Část A úvěru z fondu FDES byla přiznána pari passu s tímto soukromým úvěrem, pokud jde o sazby, splácení a jištění. Část B je podle Francie rovněž pari passu se stejným úvěrem, pokud jde o sazby, a se splacením in fine oproti dodatečným jištěním. Francie se domnívá, že časové odložení splacení úvěru, o kterém se zmiňuje zúčastněná strana, je v rámci obvyklých vztahů mezi soukromými subjekty běžné.

(104)

Pokud jde o úvěr ve výši 47,5 milionu EUR, Francie se domnívá, že tato částka není příliš vysoká, protože finanční situace skupiny Cevital je stabilní (blíží se spíše finančnímu ratingu AA než CCC, jak uvádí zúčastněná strana). Francie trvá na tom, že je důležité nahlížet na tento úvěr v souvislosti s celkovou částkou poskytnutou soukromými investory, k nimž patří banky Société Générale a Natixis. Potvrzuje spolehlivost a kvalitu poskytnutých jištění. Francie závěrem připomíná, že není nutné předložit příklad nabídky ze strany finančního ústavu, protože v tomto konkrétním případě soukromí věřitelé skutečně poskytli financování.

(105)

Komise si klade otázky ohledně označení a slučitelnosti tří opatření: i) úvěru z fondu FDES ve výši 10 milionů EUR, ii) úvěru z fondu FDES ve výši 47,5 milionu EUR a iii) odepsání sociálních a daňových dluhů.

(106)

Komise musí přezkoumat, zda zkoumaná opatření mohou představovat státní podporu podle čl. 107 odst. 1 SFEU.

(107)

Podle čl. 107 odst. 1 SFEU „podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné s vnitřním trhem“.

(108)

Na základě tohoto ustanovení předpokládá označení určitého opatření za státní podporu, že jsou splněny tyto kumulativní podmínky: i) opatření je státního původu, ii) opatření je selektivní, iii) opatření poskytuje jeho příjemci hospodářské zvýhodnění a iv) opatření narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a může ovlivnit obchod mezi členskými státy.

(109)

Pokud jde o úvěry z fondu FDES, byly přiznány vyhláškou ministra hospodářství a financí a provedení vyhlášky bylo svěřeno generálnímu řediteli státní pokladny. Související prostředky pocházejí ze zvláštního účtu státní pokladny a splácení jistiny a úroků se rovněž uskutečňuje do rozpočtu Francie. Úvěry je podepsány, vypláceny a spravovány bankou Natixis ve jménu Francie na základě úmluvy podepsané mezi bankou Natixis a Francií.

(110)

Odepsání sociálních a daňových dluhů představuje svou povahou použití veřejných prostředků. Mohlo by znamenat, že se Francie zřekla příjmů, a mohlo by proto mít přímý dopad na její rozpočet.

(111)

Komise proto dochází k závěru, že zkoumaná opatření znamenají zapojení státních prostředků a jsou přičitatelná Francii.

(112)

Komise konstatuje, že zkoumané úvěry byly poskytnuty společnosti FagorBrandt a společnosti, která převzala aktiva společnosti FagorBrandt, tj. společnosti Groupe Brandt. Ačkoliv má fond FDES za úkol poskytovat úvěry na hospodářský a sociální rozvoj za podmínek stanovených oběžníkem ze dne 26. listopadu 2004 (18) o opatřeních státu v oblasti prevence a řešení obtíží podniků, kterými se řídí fungování fondu, poskytování úvěrů z fondu FDES je vždy předmětem přezkumu případ od případu. Podmínka ohledně selektivity je tak splněna.

(113)

Vzhledem ke skutečnostem zjištěným během hlubšího šetření a zejména vzhledem k odpovědi Francie na rozhodnutí o zahájení řízení se naopak ukazuje, že k odepsání sociálních a daňových dluhů došlo v běžném rámci pravidel použitelných na podniky, které se nacházejí v řízení o nuceném vyrovnání, jež vyvolává tento typ pohledávek. V souladu s předpisy platnými pro podniky, které se nacházejí v řízení o nuceném vyrovnání, tak společnost FagorBrandt během období sledování dále hradila své daňové a sociální odvody, přičemž část těchto odvodů nebyla splatná v okamžiku konkurzního řízení, a byla proto zanesena do pasiva období sledování společnosti FagorBrandt. Tyto odvody budou uhrazeny v rámci konkurzního řízení se společností FagorBrandt podle jejich pořadí, jak je stanoveno v článku L.622-17 obchodního zákoníku. Ukazuje se tak, že k odepsání sociálních a daňových pohledávek vůči společnosti FagorBrandt nedošlo, nýbrž byl uplatněn obecný rámec použitelný na podniky, které se nacházejí v řízení o nuceném vyrovnání. Komise proto dospívá k závěru, že společnost FagorBrandt nebyla předmětem selektivního jednání prostřednictvím odepsání sociálních a daňových dluhů.

(114)

Komise proto dospívá k závěru, že se u úvěrů z fondu FDES jednalo o selektivní opatření. U odepsání sociálních a daňových dluhů se naopak nejednalo o selektivní opatření ve prospěch společnosti FagorBrandt.

(115)

Podle ustálené judikatury je pro posouzení, zda státní opatření představuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, třeba určit, zda podnik, který je jeho příjemcem, získává hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek nezískal (19).

(116)

Pokud se v důsledku státního zásahu zlepší finanční situace podniku, jedná se o hospodářské zvýhodnění. Zásah veřejného orgánu ale nemusí nutně poskytnout jeho příjemci výhodu, a nepředstavuje proto podporu, pokud k němu došlo za běžných tržních podmínek, to znamená, pokud se veřejný orgán choval, jak by se za podobné situace choval obezřetný subjekt v tržním hospodářství. V tomto ohledu může existence výrazných investic stejné povahy, k nimž došlo souběžně se zásahem Francie ze strany jiných soukromých subjektů, které postoupily podobná rizika („pari passu“), naznačovat, že se Francie zachovala jako obezřetný investor.

(117)

Francouzská vláda od počátku ujišťovala, že společnost FagorBrandt podpoří za každou cenu a bez ohledu na soukromou peněžní částku, která bude nakonec společnosti FagorBrandt půjčena (20). Například dva dny před zahájením řízení o nuceném vyrovnání, tj. dne 5. listopadu 2013, francouzská vláda oznámila: „Je nutno učinit vše pro zachování průmyslového zázemí skupiny Fagor, která vyrábí domácí elektrospotřebiče a má ve Francii budoucnost.“ (21) Dne 6. listopadu 2013 upřesnil ministr produktivního oživení, že „vláda chce zachránit maximální počet průmyslových závodů a pracovních míst u společnosti FagorBrandt“, zatímco odborový ústřední podnikový výbor jednal o budoucnosti skupiny (22). Dne 19. prosince 2013 prohlásil ministr produktivního oživení při návštěvě jedné z továren společnosti FagorBrandt: „Naším cílem je zorganizovat převzetí a dokázat, že tento podnik funguje. (…) stát zabrání, aby žádný predátor nepřevzal skupinu pouze pro její značky a patenty.“ Dne 22. ledna 2014 se vyjádřila také francouzská vláda: „Nabídku podanou skupinou Cevital, která je v současnosti nejlepší ze sociálního a průmyslového hlediska, musí být možné do jednání obchodního soudu, které je stanoveno na 13. února, vylepšit.“ (23)

(118)

Dne 11. dubna 2014 tisková zpráva ministra hospodářství, produktivního oživení a digitálních technologií, která byla vydána po rozhodnutí obchodního soudu v San Sebastianu (Španělsko), jež otevřelo cestu k postoupení značek společnosti FagorBrandt skupině Cevital, vysvětlila, že: „vláda stála od počátku po boku společnosti FAGOR-BRANDT a v rámci jejího převzetí finančně podpoří tuto nabídku, aby zajistila přetrvání průmyslového zázemí a záchranu pracovních míst“.

(119)

Dne 14. dubna 2014 nová tisková zpráva ministra hospodářství, pro obnovu hospodářského růstu a pro digitální ekonomiku a ministra práce, zaměstnanosti a sociálního dialogu, která byla tentokráte vydána po rozhodnutí obchodního soudu v Nanterre ve prospěch převzetí společnosti FagorBrandt skupinou Cevital, oznamovala: „Ministr bude pozorně sledovat opětovné zahájení výroby v každém ze závodů.“

(120)

Komise proto zaznamenává, že v každém stádiu soudního řízení Francie veřejně a stále prokazovala své odhodlání zajistit pokračování v hospodářské činnosti společnosti FagorBrandt z důvodů zachování činnosti a pracovních míst, které by soukromý investor nezmiňoval a které vyvrací údajně obezřetnou povahu úvěrových transakcí. Komise navíc připomíná, že aktiva společnosti Fagor Electrodomésticos (která byla ve Španělsku od října roku 2013 v ochranném řízení), jež byla předtím připojena ke společnosti FagorBrandt, nabyla skupina CATA-CAN bez veřejné pomoci. Tato skupina převzala v září roku 2014 průmyslovou výrobu domácích elektrospotřebičů.

(121)

Závazek skupiny Cevital koupit společnost FagorBrandt byl navíc podmíněn získáním financování, a to včetně druhého úvěru z fondu FDES.

(122)

Jak je vysvětleno v části 2.2, veřejné (FDES) a soukromé (banka Thémis) úvěry byly poskytnuty za stejných podmínek, pokud jde o část A (5 milionů EUR), a to na rozdíl od části B.

(123)

Během kolektivního úpadkového řízení odmítly dvě soukromé banky (24) poskytnout úvěr ve výši 5 milionů EUR, protože se domnívaly, že jištění nejsou vzhledem k úrovni rizika dostatečná. Stejně tak banka Thémis odmítla půjčit částku přesahující 5 milionů EUR. Je příznačné, že všechny zapojené soukromé subjekty se odmítly vystavit riziku nad 5 milionů EUR nebo vůbec, a to přes skutečnost, že se specializují na podporu podniků v obtížích. Opoždění ve splacení části B o jeden měsíc potvrzuje analýzu rizik, již provedli soukromí investoři (25). Fond FDES se naopak vystavil riziku ve výši 10 milionů EUR a poté ve výši 47,5 milionu EUR, a to přes zpoždění při splacení části B.

(124)

Úvěr ve výši 10 milionů EUR z fondu FDES je k tomu odměňován na stejné úrovni jako úvěr v poloviční výši poskytnutý bankou Thémis (5 milionů EUR). Komise poznamenává, že Francie neměla k tomuto bodu ve své odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení žádné námitky, přestože se jednalo o jednu z nejdůležitějších pochybností, které Komise vyjádřila v rozhodnutí o zahájení řízení.

(125)

Přidělením části B úvěru z fondu FDES poskytla Francie hospodářské zvýhodnění, které by obezřetný investor neposkytl nebo alespoň neposkytl za stejných podmínek.

(126)

Část B provázejí jištění, která sice nejsou nízká (část je prvního pořadí), ale která přesto nelze považovat za vysoká, protože část B si v tomto bodě konkuruje s částí A úvěrů z fondu FDES a od banky Thémis (u záruk v prvním pořadí) a provází ji zástava nemovitosti v nižším pořadí. Jištění lze proto považovat za běžná ve smyslu sdělení z roku 2008.

(127)

Vzhledem k finanční situaci společnosti FagorBrandt v okamžiku poskytnutí úvěru je nutno tuto společnost považovat za podnik s ratingem CCC ve smyslu sdělení z roku 2008.

(128)

Při neexistenci skutečností, které by zpochybnily úrokové sazby uvedené ve sdělení o referenčních sazbách z roku 2008, Komise soudí, že lze vypočítat úrokovou míru za tržních podmínek na základě tohoto sdělení a že tato míra dosahuje výše 7,03 % (tj. 0,53 % referenční sazby pro Francii v okamžiku poskytnutí půjčky + 650 bazických bodů).

(129)

Vzhledem ke své předchozí praxi Komise soudí, že výše podpory se rovná rozdílu mezi úrokovou mírou vypočítanou podle sdělení z roku 2008 (7,03 %) a uplatněnou na jistinu úvěru, tj. 10 milionů EUR, a úrokovou mírou použitou Francií ([5–10] %) a uplatněnou na jistinu úvěru, tj. 10 milionů EUR, přičemž se tento rozdíl vypočítává za celou dobu, po kterou byla tato částka dána k dispozici společnosti FagorBrandt (26).

(130)

Úvěr z fondu FDES ve výši 47,5 milionu EUR se dělí na tři části: část A ve výši 11,2 milionu EUR, část B ve výši 23,8 milionu EUR a část C ve výši 12,5 milionu EUR. Každý ze dvou úvěrů od bank Société Générale a Natixis dosahuje výše 7,5 milionu EUR a dělí se na dvě části: část A ve výši 2,4 milionu EUR a část B ve výši 5,1 milionu EUR.

(131)

Jištění. Podle informací sdělených Francií po rozhodnutí o zahájení řízení byla hodnota nemovitých jištění nedávno údajně předmětem nezávislého znaleckého posudku, podle kterého se má tato hodnota pohybovat v rozmezí [30–50] milionů EUR. Společnost Groupe Brandt kromě toho koupila značky v držení společnosti Fagor Ireland za částku [20–30] milionů EUR. Ostatní jištění nebyla předmětem nezávislých ohodnocení, která by umožnila Komisi posoudit jejich kvalitu. Komise proto soudí, že jištění lze považovat za běžná ve smyslu sdělení z roku 2008.

(132)

Úrokové míry. Francie v odpovědi na rozhodnutí o zahájení řízení tvrdí, že Komise přidělila společnosti Groupe Brandt rating CCC chybně vzhledem k tomu, že tento podnik je součástí skupiny Cevital, která má rating BB, či dokonce B. Toto tvrzení je přinejmenším překvapivé. Skupina Cevital totiž není v případě úvěru z fondu FDES ani vypůjčovatel, ani ručitel. Skutečnost, že skupina Cevital vykazuje takovou finanční stabilitu, že má rating BB, či dokonce B, může sice případně ujistit finanční ústavy, které by mohly půjčit dceřiné společnosti skupiny Cevital, ale v žádném případě nepředstavuje záruku u rizika s ratingem CCC, jaké představuje společnost Groupe Brandt. Pokud by se v tomto bodě mělo přijmout tvrzení Francie, podle kterého se má posuzovat schopnost společnosti Groupe Brandt získat úvěr podle schopnosti skupiny Cevital, je celkem překvapivé, že žádný soukromý investor nebyl ochoten společnosti Groupe Brandt půjčit. Jak je výše popsáno v části 7.1.3.1, prohlášení jednotlivých francouzských představitelů dokládají, že opatření podpory měla za jediný a výlučný cíl přispět k záchraně společností FagorBrandt a Groupe Brandt: uvedené bylo takto veřejně sděleno věřitelům. Toto tvrzení proto nelze přijmout.

(133)

Vzhledem k obtížím, jimž čelil předchůdce společnosti Groupe Brandt, nelze navíc tuto společnost považovat za podnik bez historie úvěrů ve smyslu sdělení z roku 2008. Dokládá to na jedné straně skutečnost, že se žádný soukromý investor nechtěl vystavit riziku poskytnutím hotovosti podniku, a na druhé straně skutečnost, že společnost Groupe Brandt je nutno považovat za hospodářského následovníka společnosti FagorBrandt, jak je prokázáno v části 8.2.

(134)

Francie dále tvrdí, že soukromí investoři půjčili u každé z částí úvěru za stejnou úrokovou míru jako fond FDES. Části A úvěru z fondu FDES a soukromých úvěrů provázejí sice stejné podmínky (sazba EURIBOR + [300–600] bazických bodů) a stejná jištění, avšak část A úvěru z fondu FDES je téměř pětinásobně vyšší než části A soukromých úvěrů. Stejně tak části B úvěrů z fondu FDES a soukromých úvěrů podléhají sice stejným podmínkám (sazba EURIBOR + [300–600] bazických bodů), ale výše části B u úvěru z fondu FDES je opět téměř pětinásobně vyšší.

(135)

Pokud jde o část C, Komise zaznamenává, že úroková míra je vyšší než v případě částí A ([0–5] %) a B ([0–5] %), zatímco doba její splatnosti je kratší než doba splatnosti u ostatních částí. I když jsou úvěry rozděleny na různé části, je třeba veřejné a soukromé úvěry je analyzovat jako celek.

(136)

Posoudíme-li úvěr z fondu FDES a úvěry od bank Société Générale a Natixis jako celek, ukáže se zcela jasně asymetrie ve vystavení riziku každého z věřitelů: Francie půjčila šestinásobek toho, co půjčily banky, jejichž povoláním právě je – na rozdíl od Francie – poskytovat hotovost podnikům. Je tomu tak, ačkoliv banky Société Générale a Natixis udržují již dlouhou dobu obchodní vztahy se společností FagorBrandt, za jejíhož následovníka lze společnost Groupe Brandt považovat (27), a ačkoliv jsou členy skupiny finančníků, která byla založena, aby podnik podporovala (28). Oproti tomu Francie, která a priori nemá na pokračování činnosti společnosti FagorBrandt žádný zájem, půjčila nejprve částku 10 milionů EUR a poté, přes zpoždění se splacením části B tohoto úvěru, poskytla nový úvěr, který byl více než čtyřnásobně vyšší než první. Žádný obezřetný věřitel by něco podobného neučinil: důkazem je, že banka Thémis poskytla pouze jeden úvěr ve výši 5 milionů EUR. Kromě toho výše úvěru z fondu FDES přesahuje šestinásobně výši úvěrů od bank Société Générale a Natixis, a přesto tento úvěr provázejí stejná jištění jako v případě posledně uvedených úvěrů. Vzhledem k veřejným prohlášením zástupců Francie si dále obě banky, Société Générale a Natixis, musely být nutně vědomy vůle Francie poskytnout společnosti Groupe Brandt finanční podporu. Jejich rozhodnutí poskytnout dotčené úvěry tak nemohla neovlivnit téměř jistá skutečnost, že Francie podpoří pokračování činnosti, již převzala společnost Groupe Brandt, což by snižovalo jejich vlastní rizika. Banka Natixis ostatně spravuje za Francii úvěry z fondu FDES a tato skutečnost může ovlivňovat její rozhodování. Kromě zásluh spojených s úvěrem poskytnutým společnosti Groupe Brandt umožnil souhlas s transakcí, již si přály orgány veřejné moci, bance Natixis pokračovat v budoucnu ve své činnosti správce jiných úvěrů z fondu FDES, takže její postavení nelze kvůli této skutečnosti srovnávat s postavením Francie. Na podporu společnosti FagorBrandt a později Groupe Brandt vyčerpal dále fond FDES téměř 20 % svého rozpočtu, který zákon o státním rozpočtu na rok 2014 stanovil na výši 300 milionů EUR, zatímco soukromí investoři se vzhledem ke své úvěrové kapacitě vystavili rizikům ve značně omezenější míře.

(137)

Bezpodmínečnou a veřejně vyhlašovanou podporu zástupců Francie tak mohl opodstatňovat pouze jiný důvod: z jejich postupných prohlášení vyplývá, že cílem Francie byla záchrana pracovních míst a zachování výroby společnosti FagorBrandt na francouzském území, což jsou důvody zcela vzdálené ohledům, které bere v potaz soukromý věřitel.

(138)

Francie se proto nechovala jako obezřetný soukromý investor a úrokové míry uplatněné u tří částí úvěru z fondu FDES v celkové výši 47,5 milionu EUR nejsou v souladu s tržními podmínkami.

(139)

Bez podkladů, které by zpochybňovaly úrokové míry uvedené ve sdělení z roku 2008, Komise soudí, že tržní úrokovou míru lze vypočítat na základě tohoto sdělení. Protože jištění lze považovat za běžná ve smyslu sdělení z roku 2008 a vzhledem ke skutečnosti, že společnost Groupe Brandt lze považovat buď za nový podnik, nebo za hospodářského následovníka společnosti FagorBrandt, na referenční sazbu Francie (0,53 %) v okamžiku poskytnutí úvěru je nutno uplatnit 650 bazických bodů.

(140)

Vzhledem ke své předchozí praxi Komise soudí, že výše podpory se rovná rozdílu mezi úrokovou mírou ve výši 7,03 % (referenční sazba pro Francii ve výši 0,53 % + 650 bazických bodů) uplatněnou na jistinu každé z částí úvěru, tj. 11,2 milionu EUR, 23,8 milionu EUR a 12,5 milionu EUR, a úrokovými mírami u částí A, B a C ([0–5] %, [0–5] %, [0–5] %) uplatněnými na jistinu částí A, B a C, tj. 11,2 milionu EUR, 23,8 milionu EUR a 12,5 milionu EUR, přičemž se tento rozdíl vypočítává za celou dobu, po kterou byla částka dána k dispozici společnosti Groupe Brandt (29).

(141)

Opatření upřednostňují společnosti FagorBrandt a Groupe Brandt tím, že jim poskytují dodatečné prostředky a zabraňují ukončení činností. Umožnila jim totiž uchovat si silnější konkurenční postavení, než by měly bez podpory. Mohou proto narušit hospodářskou soutěž mezi výrobci velkých domácích elektrospotřebičů.

(142)

Trh velkých domácích elektrospotřebičů se dále vyznačuje rozsáhlými obchodními výměnami mezi členskými státy.

(143)

Komise proto dochází k závěru, že zvýhodnění poskytnuté zkoumanými opatřeními ve prospěch podniku působícího na trhu otevřenému hospodářské soutěži narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž a je takové povahy, že ovlivňuje obchod mezi členskými státy

(144)

Komise soudí, že úvěry poskytnuté Francií společnostem FagorBrandt a Groupe Brandt představují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

(145)

Komise naopak dospívá k závěru o neexistenci státní podpory ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU prostřednictvím odepsání sociálních a daňových dluhů, jež Francie přiznala společnosti FagorBrandt.

(146)

Zákaz státní podpory stanovený v čl. 107 odst. 1 SFEU není absolutní ani bezpodmínečný. Konkrétně čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU představuje právní základ, který umožňuje považovat některé podpory za slučitelné s vnitřním trhem.

(147)

V tomto konkrétním případě Komise soudí, že podpory byly poskytnuty s cílem obnovit dlouhodobou životaschopnost podniků v obtížích. Je proto nutno analyzovat, zda by zkoumaná opatření mohla být považována za slučitelná na základě čl. 107 odst. 3 SFEU.

(148)

V bodě 137 pokynů pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích (30) se stanoví, že „Komise prověří, zda se podpory na záchranu či restrukturalizaci poskytnuté bez schválení Komise, a tedy v rozporu s čl. 108 odst. 3 Smlouvy, slučují s vnitřním trhem na základě těchto pokynů, pokud je celá podpora nebo její část poskytnuta po zveřejnění pokynů v Úředním věstníku Evropské unie“. V bodě 138 je následně upřesněno: „Ve všech ostatních případech bude postupovat podle pokynů platných v době, kdy byla podpora poskytnuta“.

(149)

Protože byla zkoumaná opatření poskytnuta v listopadu roku 2013 a dubnu roku 2014, je nutno analyzovat jejich slučitelnost na základě pokynů z roku 2004.

(150)

Francie nepředložila připomínky ohledně slučitelnosti opatření. Francie totiž soudí, že úvěry poskytnuté společnostem FagorBrandt a Groupe Brandt nepředstavují státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, a domnívá se proto, že není důvod ověřovat jejich slučitelnost se zásadami uvedenými v pokynech z roku 2004.

(151)

V tomto ohledu je nutno připomenout stanovisko Soudního dvora, který v rozsudku ve věci C-364/90, Itálie v. Komise, prohlásil: „Při odpovědi na první argument je nutno připomenout, že členský stát, který žádá o možnost poskytnout podporu odchylně od pravidel Smlouvy má za povinnost spolupracovat s Komisí. Na základě této povinnosti mu zejména přísluší poskytnout všechny podklady, který by této instituci umožnily ověřit, zda jsou splněny všechny podmínky odchylky“ (31).

(152)

Jednou z hlavních zásad, jimiž se řídí podpory na záchranu a restrukturalizaci, je zásada „jednou a dost“ uvedená v bodě 72 pokynů z roku 2004, kde je vysvětleno: „Podle téže zásady [„jednou a dost“], s cílem zabránit tomu, aby byly podniky nespravedlivě podporovány, když jsou schopny přežívat jen díky opakované státní podpoře, by se i podpora na restrukturalizaci měla poskytovat pouze jednou.“ V bodě 73 se dodává: „Při oznamování plánované podpory na záchranu či restrukturalizaci Komisi musí členský stát uvést, zda dotčený podnik již v minulosti obdržel podporu na záchranu či restrukturalizaci, včetně jakékoli podpory tohoto druhu poskytnuté před datem použitelnosti těchto pokynů a jakékoli neoznámené podpory. Pokud ano a od poskytnutí podpory na záchranu, od skončení období restrukturalizace nebo od přerušení provádění plánu restrukturalizace (podle toho, co nastalo později) uběhlo méně než 10 let, Komise poskytnutí další podpory na záchranu nebo restrukturalizaci neschválí.“

(153)

V tomto konkrétním případě byla společnost FagorBrandt v roce 2008 příjemcem podpor na restrukturalizaci, které Komise prohlásila za slučitelné. Navíc není použitelná žádná z výjimek stanovených v bodě 73 pokynů z roku 2004. Nová podpora na restrukturalizaci v období kratším než šest roků po předchozí nemůže být v žádném případě slučitelná s pravidly použitelnými pro státní podporu.

(154)

Komise proto dospívá k závěru, že státní podpora ve prospěch společnosti FagorBrandt, která vyplývá z úvěru z fondu FDES poskytnutého dne 25. listopadu 2013, je neslučitelná s vnitřním trhem podle prováděcích pravidel k čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU stanovených v pokynech z roku 2004.

(155)

Jak bylo prokázáno v části 8.2, společnost Groupe Brandt je nutno považovat za hospodářského následovníka společnosti FagorBrandt. Společnost Groupe Brandt proto nemohla obdržet podpory na restrukturalizaci z důvodu zásady „jednou a dost“ stanovené v bodech 72 a 73 pokynů z roku 2004.

(156)

Navíc a pro úplnost, i kdyby společnost Groupe Brandt měla být považována na rozdíl od závěrů uvedených v části 8.2 za nově vytvořený podnik, podporu by nebylo možno prohlásit za slučitelnou z důvodu bodu 12 pokynů z roku 2004. V uvedeném bodě se totiž stanoví: „Nově vytvořený podnik není pro účely těchto pokynů pro podporu na záchranu či restrukturalizaci způsobilý, i když je jeho počáteční finanční situace nejistá. To platí například tehdy, když po likvidaci původního podniku vznikne nový podnik nebo když dotyčný podnik pouze převezme aktiva původního podniku.“ V tomto konkrétním případě vznikla společnost Groupe Brandt dne 15. ledna 2014 následkem likvidace společnosti FagorBrandt. V žádném případě by společnost Groupe Brandt nebyla mohla získat státní podporu jako podporu na restrukturalizaci.

(157)

Komise proto dospívá k závěru, že státní podpora ve prospěch společnosti Groupe Brandt, která vyplývá z úvěru z fondu FDES poskytnutého dne 24. dubna 2014, je neslučitelná s vnitřním trhem podle prováděcích pravidel k čl. 107 odst. 3 písm. c) SFEU stanovených v pokynech z roku 2004.

(158)

V souladu se SFEU a ustálenou judikaturou Soudního dvora má Komise pravomoc rozhodnout, že dotyčný stát musí zrušit nebo upravit podporu, pokud Komise konstatuje, že je neslučitelná s vnitřním trhem (32). Soudní dvůr rovněž opakovaně rozhodl, že povinnost uložená členskému státu rozhodnutím Komise zrušit neslučitelnou podporu slouží k obnovení dřívějšího stavu (33).

(159)

Soudní dvůr v tomto ohledu stanovil, že tohoto cíle je dosaženo, jakmile příjemce vrátí protiprávní podporu, čímž ztrácí výhodu, kterou měl na trhu ve vztahu ke svým soutěžitelům, a obnoví se stav, který předcházel poskytnutí podpory (34).

(160)

V souladu s judikaturou se v čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (35), stanoví: „Je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil […].“

(161)

Protože předmětná opatření byla provedena porušením článku 108 SFEU a je nutno je považovat za protiprávní a neslučitelnou podporu, musí být navrácena, aby došlo na trhu k obnovení stavu, který existoval před jejich poskytnutím. Navrácení musí pokrýt období, během něhož byla příjemci poskytnuta výhoda, tj. období mezi dnem, kdy podpora byla dána příjemci k dispozici, a dnem jejího skutečného navrácení. Částky k navrácení zahrnují úroky splatné až ke dni skutečného navrácení. Podle judikatury se úroky z navrácení účtují ode dne, kdy byla podpora skutečně dána k dispozici (36).

(162)

Francie proto musí od společnost FagorBrandt získat zpět neslučitelnou podporu, již představuje úvěr z fondu FDES poskytnutý dne 25. listopadu 2013, a od společnosti Groupe Brandt neslučitelnou podporu, již představuje úvěr z fondu FDES poskytnutý dne 24. dubna 2014.

(163)

Podle judikatury lze povinnost navrácení podpory rozšířit na novou společnost, na niž dotčená společnost převedla část svých aktiv, pokud tento převod umožňuje dospět k závěru o hospodářské návaznosti mezi oběma společnostmi (37). Nelze tak vyloučit možnost rozšířit povinnost vrácení na jinou entitu, pokud se prokáže, že tato entita využívá ve skutečnosti předmětné podpory kvůli hospodářské návaznosti mezi oběma entitami. Pokud by k tomu došlo, tak by nabyvatelé činností příjemců měli rovněž povinnost navrátit podpory považované za neslučitelné s vnitřním trhem.

(164)

Pokud jde o úvěr z fondu FDES ve výši 10 milionů EUR, byl poskytnut společnosti FagorBrandt. Tato společnost ale byla likvidována a její aktiva byla rozsudkem obchodního soudu v Nanterre ze dne 15. dubna 2014 postoupena. Je proto nutno přezkoumat, zda lze nabyvatele činností společnosti FagorBrandt, tj. Variance Technologies, Pierre Jullien a Groupe Brandt, považovat za její hospodářské následovníky a tím za subjekty povinné vrátit podpory neslučitelné s vnitřním trhem, jejichž byla společnost FagorBrandt příjemcem.

(165)

Podle rozhodnutí Soudního dvora ve věci Itálie a SIM2 Multimedia v. Komise (38), ze kterého Komise vycházela ve svých rozhodnutích ve věcech Olympic Airlines, Alitalia a Sernam (39), je analýza hospodářské návaznosti mezi subjekty založena na souboru nepřímých důkazů. Z prvků, které lze zohlednit, uvádí judikatura tyto faktory: i) rozsah převedených aktiv, ii) cena, za niž byla tato aktiva převedena, iii) totožnost nabyvatelů, iv) okamžik převzetí a v) hospodářské odůvodnění převzetí. Tento soubor nepřímých důkazů potvrdil Soudní dvůr ve svém rozsudku ve věci Ryanair v. Komise (40) ze dne 28. března 2012, kterým schválil rozhodnutí Komise ve věci Alitalia.

(166)

V tomto konkrétním případě nelze vzhledem k mimořádně omezenému rozsahu aktiv, která převzaly společnost Variance Technologies (závod v Aizenay) a Pierre Jullien (výrobní závod v Roche-sur-Yon), považovat tyto dva nabyvatele za hospodářské následovníky společnosti FagorBrandt.

(167)

Naopak společnost Groupe Brandt převzala prostřednictvím své mateřské společnosti Cevital všechna hmotná a nehmotná aktiva v plném vlastnictví společnosti FagorBrandt a rovněž všechny zásoby. Společnost Groupe Brandt také získala značky a patenty společnosti FagorBrandt. Společnost Groupe Brandt kromě toho převzala 90 % pracovních smluv společnosti FagorBrandt po její likvidaci.

(168)

Kromě toho cenu, za kterou společnost Groupe Brandt aktiva získala, stanovil obchodní soud v Nanterre v rámci kolektivního úpadkového řízení se společností FagorBrandt a tato cena tedy nebyla stanovena v rámci tržní transakce. Uvedené dokresluje skutečnost, že společnost Groupe Brandt získala aktiva společnosti FagorBrandt za cenu [0–5 milionů] EUR, přestože společnost dosáhla v roce 2012 obratu ve výši [600–800] milionů EUR. Kromě toho je nutno poznamenat, že kromě společnosti Groupe Brandt se o nabytí aktiv společnosti FagorBrandt neucházela žádná jiná společnost. Cena, za kterou k postoupení došlo, tak nevzešla z porovnání několika konkurenčních nabídek. Cenu, za kterou společnost Groupe Brandt nabyla aktiva společnosti FagorBrandt, nelze proto považovat za cenu vzešlou z tržní transakce.

(169)

Společnost Groupe Brandt měla navíc v úmyslu pokračovat ve stejných výrobních činnostech jako společnost FagorBrandt, a to se stejnými značkami. V tomto ohledu je nutno poznamenat, že společnost Groupe Brandt převzala všechny zásoby společnosti FagorBrandt (41) a rovněž všechny závazky vůči dodavatelům a zákazníkům spojené s postoupenými činnostmi. Skupina Cevital kromě toho jasně a veřejně uvedla (42), že má v úmyslu zahrnout aktiva společnosti FagorBrandt do své vlastní obchodní strategie, přičemž domácí elektrospotřebiče již představovaly 10 % obratu této skupiny. Zcela příznačné konečně je, že společnost Groupe Brandt převzala právo společnosti na používání značek, které jsou ve Francii nejznámější, tj. Brandt, De Dietrich, Vedette, Sauter a Easycook.

(170)

Vzhledem k rozsahu převedených aktiv, ceně, za kterou byla tato aktiva převedena, a hospodářskému odůvodnění převzetí Komise proto dospívá k závěru o existenci hospodářské návaznosti mezi společnostmi FagorBrandt a Groupe Brandt.

(171)

Francie informovala Komisi elektronickou poštou ze dne 1. března 2016, že společnost Groupe Brandt jako hospodářský následovník společnosti FagorBrandt provedla navrácení prvku podpory vymezeného v části 7.1.3.2 tohoto rozhodnutí a rovněž uhradila úroky z navrácení až do dne 29. února 2016. Dne 29. února 2016 uhradila společnost Groupe Brandt Francii výši podpory a úroky, tj. částku [0–100 000] EUR.

(172)

Navrácení podpory má obecně za cíl odstranit narušení hospodářské soutěže zapříčiněné zjištěným soutěžním zvýhodněním (v tomto konkrétním případě prvkem podpory obsaženým v úvěru z fondu FDES ve výši 10 milionů EUR), a obnovit tak stav před vyplacením podpory (43).

(173)

Není proto nadále důvod vymáhat od společnosti Groupe Brandt navrácení neslučitelné státní podpory, jejímž příjemcem byla společnost FagorBrandt.

(174)

Pokud jde o úvěr z fondu FDES ve výši 47,5 milionu EUR poskytnutý společnosti Groupe Brandt, je povinna vrátit neoprávněně získané podpory pouze společnost Groupe Brandt. Úvěr byl totiž poskytnut jmenovitě společnosti Groupe Brandt, která je v den přijetí tohoto rozhodnutí stále v činnosti. Není proto důvod klást si otázku ohledně hospodářské návaznosti mezi skupinou Cevital a společností Exagon na jedné straně a společností Groupe Brandt na straně druhé.

(175)

Vzhledem k tomu, že opatření podpory byla poskytnuta formou úvěru, Komise se dále domnívá, že podpora se konkretizovala a v zásadě se stále konkretizuje v okamžiku uhrazení každé splátky.

(176)

Francie informovala Komisi elektronickou poštou ze dne 1. března 2016, že společnost Groupe Brandt – pokud jde o minulé splátky až do dne 29. února 2016 – provedla navrácení prvku podpory obsaženého v úvěru z fondu FDES ve prospěch společnosti Groupe Brandt ve výši 47,5 milionu EUR a vymezeného v části 7.1.3.3 tohoto rozhodnutí a rovněž uhradila úroky z navrácení až do stejného dne 29. února 2016. Dne 29. února 2016 uhradila společnost Groupe Brandt Francii výši podpory a úroky, tj. částku [0–5 milionů] EUR.

(177)

Pokud jde dále o všechny budoucí splátky počínaje dnem 1. března 2016, úroková míra u úvěru z fondu FDES byla zvýšena a stanovena na 7,03 %. Uvedené dokazuje dodatek k úmluvě o úvěru, který Francie předala Komisi dne 1. března 2016.

(178)

Vzhledem k těmto skutečnostem Komise soudí, že prvek podpory obsažený v úvěru z fondu FDES ve výši 47,5 milionu EUR byl odstraněn a v souladu s judikaturou v této oblasti byl obnoven stav, který předcházel poskytnutí neslučitelné podpory (44). Kromě toho se v budoucnu nebude konkretizovat žádná podpora.

(179)

Není proto nadále důvod vymáhat od společnosti Groupe Brandt navrácení neslučitelné státní podpory.

(180)

Komise konstatuje, že poskytnutím úvěru z fondu FDES společnostem FagorBrandt a Groupe Brandt poskytla Francie protiprávně státní podporu porušením čl. 108 odst. 3 SFEU. Splacením úvěrů a přizpůsobením smlouvy o úvěru tržním podmínkám ale došlo k obnovení stavu, který předcházel poskytnutí těchto protiprávních státních podpor, takže není nadále důvod nařídit vrácení a zrušení předmětných opatření.