Sekundární právo Evropské unie

KLÍČOVÉ BODY

Právní akty EU a jejich druhy

Podle článku 288 SFEU mohou evropské orgány přijmout pět druhů právních aktů:

• nařízení,
• směrnice,
• rozhodnutí,
• doporučení,
• stanovisko.

Nařízení, směrnice a rozhodnutí jsou závazné právní akty. Pokud jsou přijaty legislativním postupem v souladu s článkem 289, považují se za legislativní akty. Rozhodnutí může být určeno konkrétně pro jednoho nebo více adresátů (členské státy, fyzické nebo právnické osoby). Možná jsou i rozhodnutí bez konkrétního adresáta, a to zejména v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

Doporučení a stanoviska jsou nelegislativními a nezávaznými právními akty.

Existují také akty, které nejsou uvedeny v článku 288 SFEU.

• Některé zvláštní akty založené na předchozích smlouvách: například v oblasti trestních věcí, svobody, spravedlnosti a bezpečnosti nadále platí „rámcová rozhodnutí“ (byla přijata před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, kdy soudní a policejní spolupráce v trestních věcech měla zvláštní postavení).
• „Atypické akty“, které zahrnují interinstitucionální dohody (např. o rozpočtové kázni (viz shrnutí)) a jednací řád (např. jednací řád Evropského parlamentu (viz shrnutí) a Komise (viz shrnutí)), které jsou právně závaznými akty, a usnesení a závěry, u kterých se nepředpokládají právní účinky. Jsou uvedeny v jiných článcích smluv EU nebo vyplývají z praxe orgánů EU.

Právní postavení sekundárního práva

• Orgány EU mohou svobodně vybrat takový druh aktu, který považují za nejvhodnější pro provádění svých politik.
• Avšak vzhledem k tomu, že EU má pouze pravomoci, které jí dávají smlouvy, v každém aktu musí být právní základ odpovídající oblasti, v níž orgány EU konají.
• Kromě toho musí být podle článku 296 SFEU v aktech uvedeny nástroje, které udělují pravomoc je přijímat (tyto odkazy začínají formulací „s ohledem na“), a důvody, na nichž jsou tyto akty založeny (v bodech odůvodnění začínajících formulací „vzhledem k těmto důvodům“).
• Podle podmínek uvedených v článku 297 SFEU se právní akty vyhlašují v Úředním věstníku Evropské unie, nebo se oznamují adresátům. Jsou-li vyhlášeny, mohou vstoupit v platnost dvacátým dnem po vyhlášení, pokud v jejich textu není uvedeno jinak. Ostatní právní akty, ve kterých je uvedeno, komu jsou určeny, musí být oznámeny těm, jimž jsou určeny, a nabývají účinku tímto oznámením.
• V mnoha případech může být jejich legalita napadena u Soudního dvora Evropské unie prostřednictvím žaloby na zrušení (podle článku 263 SFEU). To ovšem neplatí v případě doporučení a stanovisek.

Akty v přenesené pravomoci

• Článek 290 SFEU umožňuje zákonodárci EU (obvykle Evropský parlament a Rada) přenést na Komisi pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, jimiž se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné. Zákonodárce se tak může zaměřit na politický směr a cíle, aniž by se pouštěl do příliš podrobných a často vysoce technických rozprav.
• Na přenesení pravomoci přijímat akty v přenesené pravomoci se však vztahují přísná omezení. Ve skutečnosti pouze Komise může mít pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci. Kromě toho zásadní prvky určité oblasti nemusí podléhat přenesení pravomoci. Navíc cíle, obsah, oblast působnosti a doba trvání přenesení pravomoci musí být v legislativních aktech definovány. A v neposlední řadě musí zákonodárce v legislativním aktu jasně stanovit podmínky, za kterých lze toto přenesení provést. Z tohoto hlediska mohou Parlament a Rada poskytnout právo zrušit přenesení nebo vyjádřit námitky vůči aktu v přenesené pravomoci.
• Tento postup se běžně používá v mnoha oblastech, například: vnitřní trh, zemědělství, životní prostředí, ochrana spotřebitelů, doprava a prostor svobody, bezpečnosti a práva.

Prováděcí akty

• Odpovědnost za provádění právně závazných aktů EU mají především členské státy. Nicméně některé právně závazné akty EU vyžadují pro provádění jednotné podmínky. V těchto případech může mít Komise nebo, v řádně odůvodněných konkrétních případech a v případech uvedených v článcích 24 a 26 Smlouvy o Evropské unii, Rada pravomoc přijímat prováděcí akty (článek 291 SFEU).
• Nařízení (EU) č. 182/2011 stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (viz shrnutí). Tato kontrola probíhá prostřednictvím postupů projednávání ve výborech, jak se říká v žargonu EU, což znamená, že Komisi pomáhají výbory, které jsou složené ze zástupců členských států a kterým předsedá zástupce Komise. Jakýkoli návrh prováděcího aktu předkládá výboru jeho předseda.